Do Ruska nemůžu, zavřeli by mě. Feminismus podporuji, kvóty pro ženy odmítám. | Timofej Kožuchov

[hudba] [hudba] Timofej Kožuchov je naším hostem. Dobrý den. >> Dobrý den. >> Pan Timofej Kožuchov je eh influencer, youtuber, spisovatel, politolog, muž narozený v Moskvě. >> Mhm. To znamená, že máte mimo českého občanství také ruské. >> Přesně tak. >> A my také zavadíme o ty věci, které se dějí v Rusku a na Ukrajině. Ale mě teď zajímá to politologm. >> Já znám mnohá vaše videa, protože sleduji eh váš kanál, Debatní deník, jestli to říkám dobře. >> Ano. >> A e některé věci mi tam přijdou velmi zajímavé. třeba to video, kdy rozebíráte jednotlivé věty, [odkašlání] stanoviska, názory, politiku a vlastně je vysvětlujete a říkáte, co tím ve skutečnosti chtěli říct. >> Ano. >> Co vás tak baví na politice? Tak mě osobně na politice baví to, že to nejvíc mění tu společnost a mění jí to jak na tý z hlediska těch zákonů, tak i z hlediska té kultury, protože to, jací politice sedí a vystupují následně v médiích, tak ovlivňuje i to, jakým způsobem lidé pak diskutují. E když si představíte nějakého politika, který se snaží tu společnost motivovat nějakým směrem a třeba se snaží, aby lidé si rozuměli a nebyli na sebe navzájem naštvaný, tak to i vede tu podle mě společnost lepším směrem, než když tam je někdo jiný. A co se týče toho vystupování politiku, tak já jsem dlouhou dobu působil v různých debatních asociacích a zároveň i jsem dělal různé debatní soustřednění, koučování a já vím, jakým způsobem ti politici jsou trénovaný. To znamená jako politik se snaží sdělit nějaké tvrzení, snaží se přesvědčit ty voliče, ale vím, co oni tím myslí doopravdy a co oni se snaží skrýt nějakým tím výrokem. Takže když vidíte politika říkat nějaký argumentační faul, tak můžete předpokládat, že je nějaký strategický důvod, proč to dělá. >> Tomu rozumím. Řekněte, kdo z těch českých známých politiků je kvalitním diskutérem a kdo je nejhorší z nich? >> To je dobrej dotaz. A já bych, ono záleží, co znamená kvalitní diskutér. To znamená, pokud to berete z nějakýho stylistickýho hlediska, tak poslední dobou mi přijde fascinující Jindřich Richl, eh, že mi přijde, že umí v tý diskuzi velmi jako asertivně vyjádřit svůj názor a přijde mi, že ostatní politici v diskuzích s ním nezvládají tu komunikaci tak dobře, byť jako já sám s Jenřichem Rachlem nesouhlasím, ale oceňuju ho za tu schopnost. A pak asi nejdůležitější je schopnost se přizpůsobit tomu publiku, ve kterém diskutujete, protože já když mluvím třeba s vámi, tak očekávám, že mě sledují jiný voliči, než kdybych vystupoval v Seznam zprávách, že jo. A to, co se ty politici učí, je přizpůsobovat svojí stylistiku různým médiím, kde vystupují. A to už potom většina těch politiků neumí. A to už vlastně nevím přesně, kdo by byl ten nejlepší sněh. >> Vy vlastně říkáte vědět ke komu mluvím. >> Mhm. Jasně. A kdo podle vás z těch momentálně populárních to jako nedává vůbec? To je dobrý dotaz. Tak asi teď nevím přesně, jak bych na to odpověděl, ale třeba Petr Fiala byl tímhlctím známej, že on měl vlastně nějaký způsob, jak komunikoval k voličům a pak když se snažil oslovovat voliče z jiných politických subjektů, tak jsem nepozoroval na něm nějaké změny nebo snahu dělat kompromisy nebo jakýmkoliv způsobem měnit tu svoji rétoriku. Takže to bych řekl, že je taková jako nevýhoda, kterou on měl. A a co se týče jako lidí, kteří by to asi uměli, tak teď z hlavy mě fakt nikdo nenapadá. Přijde mi, že asi česká politika postrádá někoho, kdo by dokázal apelovat a měnit tu svoji retoriku na příštím politickým spektrem >> a historicky. >> Teď mě zlovi nikdo nenapadne. >> Koho byste pochválil? >> Tak Miloš Zeman byl asi jeden z nejlepších rétorů, bych řekl. To znamená, že asi ne v tuhle dobu, ale historicky, když byl vlastně v rámci sociální demokracie, tak mi přijde, že byl schopen získávat ty voliče z různých jako stran. A tohlencto je něco, co se dařilo i právě lidem, jako je Vaslav Klaus, akorát právě z druhý strany spektra. >> Do jaké míry vás, pane Timofeji, zabí eh zajímá politika zevnitř? >> Dost eh ve v tom slova smyslu, že bych rád do politiky vstoupil. Eh, chtěl bych kandidovat v roce 2029, ale ne úplně z toho hlediska, že bych měl motivaci politické zákony nějak měnit, protože nemám pocit, že jako já nemám ambici vést politický strany nebo se stát ministrem nebo něco takového. Mojí motivací je spíš se bavit s těma lidma napříč politickým spektrem. mě třeba strašně mám vlastně radost, že jsem vůbec byl pozvaný sem, protože jako většina mých diváků asi s XTV souhlasit nebude a nebo nebude vlastně mít stejnej pohled, co zastáváte vy. A právě proto mi přijde, že úplně skvělý, že my se můžeme o těchhlectěch věcech bavit i přesto, že nesu zasíme vlastně úplně ve všem. >> Hm. Já teda musím říci, že XTV vlastně žádný pohled nemá, jo, s firmy, ale to je to je nepodstatné. Vy chcete být politikem, který eh se chce specializovat na dialog uvnitř. >> Přesně tak. >> A na venek nechcete měnit nic. Není to, není to moje ambice. Nemám tu potřebu, protože mně přijde, že čeho si já všímám, je jakým způsobem ta politika kazí lidi. A většina lidí, který já jsem znal předtím, než vstoupila do politiky, tak měli přesně chtěli změnit něco, co je hrozně bavilo, co je fascinovalo a následně v tý politice zjistili, že musí dělat kompromisy, který jdou proti sr srsti a zároveň něco, co jde proti jejich svědomí. A to je něco, co já vlastně nechci vůbec ztratit. Jako chci dělat to, v co opravdu věřím. A proto já vlastně v tý politice nechci působit jako člověk, který se snaží něco prosadit. >> Takže budete členem nějaké politické strany, >> budete v jejich poslaneckém klubu a když něco půjde proti vašemu svědomí, tak ruku nezvednete. >> Ano. A to je něco, co jsem ochoten udělat jako závazek ve smyslu, už teďkonc většina lidí tohle nedělá. Jako politický kluby nehlasují vždycky úplně stejně. Vždycky nějaký člověk může říct mám jako s tímhlectím nesouhlasím. A a tohle je něco, co já bych rád i dělal do budoucna, protože já tý politický straně můžu přinést nějaké třeba voliče, protože jsem též influencer nebo člověk, který nějak psí na sociálních sítích, ale je pro mě jako z duše asi nepříjemné něco takového udělat, že třeba zvednout ruku za něco, s čím nesouhlasím. A kdyby to mělo znamenat, že ta politická strana bude ze mě zklamaná a nedá mi nějakou fiše placenou funkci, tak jsem s tím naprosto v pořádku. >> Vy tvrdíte, že se debatování dá naučit. >> Přesně tak. Tak napsal jsem o tom celou knihu, takže to určitě doufám, že ano. >> Tam mířím. Tak kdybych si to takovou službu u vás objednal, tak byste mě to naučil. >> Samozřejmě. Tak my už tohlencto poskytujeme a poskytujeme to jak vlastně lidem, kteří pracují v médiích, dokonce vašim kolegům a tak i nemyslím v XTV, ale lidem, kteří mají různá svoje vlastní média a taky politikům, že za náma přicházejí s tím, že chtějí se zlepšit v nějaké oblasti a pak vždycky s tím člověkem vymyslíme nějakej plán, jestli to je retorika, co jim dělá největší problém. Někteří lidé mají prostě problém se stresem a neuvidí se třeba koukat do očí, neumí mluvit tak přesvědčivě, jak by chtěli. A u některých je to opravdu problém se znalostma a argumentací, že nejsou připravený na to, co řekne druhá strana. A pak co děláme je, že si vezmeme nějaký téma, třeba nevím, přijde za mnou liberální politik, že by se chtěl naučit v debatě obhájit si klimatický změny a Green Deal, tak s ním vlastně řešíme různé argumenty pro a proti, aby si ten člověk na tu debatu uměl opravdu připravit. >> Co byste mi vyčetl jako diskutujícímu v mnoha případech? >> To je skvělý dotaz. Já vás neznám zas tak dobře, abych si dovolil něco takového říct. >> Už mě znáte 8m minut. >> To je pravda. E, tak znám vás iž předtím, než jsme začali natáčet a řekl bych, že vlastně jste velmi příjemný člověk. To znamená, že působíte na mě jako někdo, kdo jako hledá snahu jako navázat tu komunikaci s kýmkoliv. A zajímalo by mě, jestli umíte být asertivní a agresivní ve smyslu, kdyby vám někdo v diskuzi začal říkat něco, co vám opravdu vadí, zde byste byl schopen tomu člověku jako opravdu vytknout, že takhle se ta diskuze neveze. A >> tak to zkuste. >> Já nechci bejt zle, já se to nedouzvolím [frknutí] takhle. Ale je to právě něco, co třeba trénujeme taky lidi, protože když někdo prostě není schopen si dupnout, že třeba je silný flegmatik a neumí být agresivní, tak v některých situacích, když někdo překračuje jeho hranice, tak je dobrý nápad se tohle naučit. >> Říkají mi kolegové, že v některých situacích by nechtěli, aby u toho byla kamera, když řešíme tady nějaké věci, [smích] ale pojďme mluvit raději o vás. Eh, řekněte, ta kniha, kterou jste napsal, když si ji koupím, přečtu, budu umět jít debatovat. >> Věřím tomu, že ano. Mám na to dobrý recenze, takže snad ano. >> Jo. Nebo k tomu potřebuju vás ještě. >> To asi asi záleží. To znamená, že přijde mi to, že asi nejlepší analogie je hraní fotbalu, že když chcete být profesionálním fotbalistou, tak nestačí jenom chodit s kamarádama jednou za čas si prostě zapinkat a zahrát si. Potřebujete mít trenéra, potřebujete mít kouče, potřebujete mít stabilní tým, tak něco podobného je to i s retorikou. To znamená, když diskutujete takhle s kamarádama v hospodě, tak vás to něco naučí, pak si můžete pořídit nějakej kurz, přečíst si knihu a podobně. A pak když co chcete mít na tý úplně nejprofesionálnější úrovni, tak si většinou platíte někoho, kdo je koučem rétoriky a nebo tý debatní schopnosti. A to pak asi záleží na tom, jestli ten člověk má na to peníze, protože to je doučování jako jakýkoliv jiný. >> Rozumím. Vy žijete, pane Kožuchové, v České republice od svých osmi let. >> Přesně tak. >> Nutno teda říci, že nemáte vůbec žádný akcent, že mluvíte skvěle, ale to bude možná tím, eh, [frknutí] jak dlouho jste tady. Řekněte mi, kolikrát jste dostal za posledních čtyři roky třeba otázku, e, na čí straně stojíte v konfliktu ruskou Ukrajinou? >> Neustále. Jakože teď, když už jsem víc veřejně známá osoba, tak se mě na to lidi tolik neptaj, protože moje názory znají, ale na začátku války to bylo furt a měl jsem docela dost nepříjemných zkušeností, kdy lidé nevěděli, že jsem Rus a pak začali mluvit o tom, jak nenávěí všechny Rusáky, že by je všechny deportovali, že to je hrozný tady s námi. A to mě vlastně tehdy docela dost bolelo, že to bylo fakt nepříjemný. A takže ty stereotypy a ty otázky tady jsou, ale mně třeba vůbec na tu otázku nevadí odpovídat, protože já prostě jenom upřímně řeknu, že jsem sice původem z Ruska, ale jsem na straně Ukrajiny, takže já prostě tyhlencty věci komunikuju otevřeně. >> Jste hrdý na to, že jste Rus? >> Já necítím hrdost vůči jakéu jako národu. Ve smyslu to není tak, že bych byl jako asi to bude i zapříšě tou migrací, že jsem vlastně nikdy nevyrůstal celej život v jedný zemi. Ale já necítím hrdost ani k Rusku, ani k Česku prostě. Mám rád třeba Prahu. Líbí se mi tady žít a ale necítím jako, že bych byl hrdý Prašan nebo něco podobného. A přijde mi, že třeba u Rusů je to docela vidět, že ten nacionalismus vde často k tomu, že jsou pak zaslepený nějakýma názorama a obhajují ten režim neustále a podle mě to platí pro jakoukoliv zemi. Že jakmile člověk je příliš hrdý a pyšný na to, kým je, tak pak je mnohem jednodušší tomu člověku jako s ním manipulovat ze strany těch politiků. viděno vašima očima ten konflikt Rusko-Ukrajina je jednoznačně černobílý nebo je to složitější? >> Jo, tak to je podle mě to je skvělá otázka a já odpovím, že já neznám žádnej konflikt, který by byl černobílej. To znamená, že ani tencten a já jsem poměrně ochoten, jako já jsem jednoduše ochoten říct, že agresorem v téhle situaci je Putin a Rusko. >> Na tom se shopneme. Mm. Ale zároveň mi přijde, že jsou věci, který je fajn řešit. To znamená, jak velká by měla být podpora pro Ukrajinu, jestli teda by nějaká měla být. A tam už potom mi přijde, že hromada různých lidí, kteří se shodnou na tom, že bychom Ukrajinu měli podporovat, se bude lišit. A to už vlastně ukazuje i to, že ten konflikt není tak jednoduchý. Potom třeba jak dlouho bychom měli podporovat Ukrajinu. To znamená v jakém bodě jsme ochotni tyhlencty věci zase jako přehodnocovat, že jo. A já zastávám stále tu proukrajinskou pozici, ale zároveň nechci jako nechci působit tak, že ostatní lidé, kteří nemají stejnej názor jako já, tak jsou prostě rusofobové, teda rusofilové a jsou to dezoláti a tak dále. A hrozně mi vadí, že na tý proukrajinský straně tady ten sentiment existuje. >> Byl byste ochoten bojovat za některou z těch zemí? Tak za Rusko určitě ne. To za žádných okolností a určitě ani ne za Ukrajinu. Za prvý, protože vážím 65 kg a to asi bych asi nezvládl tam moc toho udělat, ale z druhý, protože já nemám potřebu válčit. Já chci mít rodinnej život, chci vychovávat svoje děti a chci mít jako dělat to, co mě doopravdy baví. A válka to není. Eh, >> válčit e neznamená bránit. To jsou dvě různé, to jsou dva různé pojmy. >> Aha. Nevím, jaký je v tom rozdíl v tom případě. No, >> ne, tak jít se bránit, jít bojovat za svoji vlastit jí je něco jiného, než jít dobývat jinou zem. >> Jo, tak to určitě. Tak já bych zachných okolností nechtěl dobývat jinou zem, ale nemám potřebu ani vstupovat do třeba ukrajinský armády nebo něčeho takového, jako nemám tu potřebu. A pokud bych měl třeba chránit svoji rodinu při nějakým jako útoku nebo něčem takovým, tak bych, že jo, zvažoval pak, jaký jsou možnosti, ale momentálně teď jako se snažím držet od války, od armády a podobně, co nejdál. >> Mhm. Máte nějaké zprávy od rodiny z Ruska, kteří tam žijí a vlastně žijí ten život země, která aktuálně válčí? Jak jsou na tom? Jaké mají názory? >> No, to je těžký, protože ono je opravdu náročný s těma lidma momentálně komunikovat. To znamená, že já prostě nemám úplně spojení s většinu mý rodiny a řekl bych, že u nás to zbytek tý rodiny, který se nepřestěhoval do Česka, tak bude 50 na50 rozdělenej, že část rodiny je proti tomu režimu, část podporuje ten režim a já nevím, asi neví, ne, já prostě s těma lidma nejsem momentálně v kontaktu, takže opravdu >> vlastně mi to hrozně mrzí, že se na ní nemůžu vrátit případně kdyby někdo z mých rodiny teďkonc umřel, tak já se nemůžu vrátit do Ruska a jít na pohřeb a to To mi přijde úplně jako extrémní, protože mě by okamžitě zavřeli, že jo. Tak já se vyhýbám po viný vojenský službě. Rozumím. >> Mhm. >> Tak eh řekněte mi, [frknutí] podle internetu, podle některých vašich videí, vy pouze pouze a jenom mluvíte pravdu. Eh, >> mám tomu věřit? >> Jo, můžete, nemusít. Je to na vás. Já se, já jsem teďkonc napsal celou knížku, která se jmenuje Lhaní. Proč přestat lhat? A >> počkejte, vy v ničem nelžete. Vy jste za posledních, řekněme dva roky třeba v ničem nezaláhal. >> Ne, to určitě ne. Já jsem se to dokonce začal sepisovat. To znamená, kdykoliv řeknu nějakou lež nebo nějakou věc, tak si to zapíšu. A myslím, že od minulýho února jsem zalhal přibližně devětkrát, ale já jsem si vždycky uvědomím až potom, že jsem zalhal. >> V jaké věci zalžete? >> Tak třeba ptala se mě Švagrová, který je 10 let. A co to znamená tripovat? Což znamená brát psychadelické a psychomodulační látky a >> mm to je takový slengový termín a vzhledem k tomu, že chci mít dobrý vztahy s rodičema mojí přítelkyně, tak jsem v tu chvíli zpanikařil a řekl jsem jí: "No, to jenom znamená chodit na výlety a >> no to je to, čemu se říká milosná lež." Přesně tak. A já se jiný, tak to nedělám nikdy. >> Já jsem se tomu jako zavázal do konce života, že tohle dělat nechci a mě to kompletně změnilo a zlepšilo život, že můžu dokonce popsat v čem přesně, ale přijde mi, že milosrdný lži, malý lži a všechno tohlencto, tak vlastně spěje k tomu, že se ty mezilidský vztahy spíš podrývají, protože když se na to přijde, tak ta důvěra se podle mě jednoznačně poškodí. A čím já se snažím řídit v životě, je, že spíš se vystavuju krátkodobě náročným situacím, protože říkat pravdu někdy fakt bolí. Takže třeba říkám lidem, když mi něco vadí. Říkám lidem, když mě něco prostě jakože když se ztrapním a přiznávám si svoje strachy. A v důsledku toho, že jsem přestal lhát, tak se stalo to, že jsem musel čilit prostě těm největším věcem, který mě trápí. Například jsem musel si zvyknout na to, že mě někteří lidi budou odmítat takovýho, jaký jsem. A co to znamenalo je, že jsem mi kompletně změnil kruh přátel. Zmínila se mi prostě jako nejbližší lidé a jsem za to hrozně vděčnej, protože ti lidi, kteří zůstali v tom životě, tak jsou ti nejlepší, který znám. >> Mhm. Přemýšlím, jestli mám položit nějakou otázku, která donutí vás lhát. >> Budu hrozně rád, když to zkusíte. >> A ptám se spíš na to, jestli raději řeknete, já o tom nebudu mluvit. >> Přesně tak. >> Takhle to je. Mhm. Já vám, mně nevadí vám říct, že některé věci jsou mi nepříjemné a kdybyste se mě třeba zeptal na můj sexuální život nebo nějaké takovéhle věci, ale >> sexuální život to znám daleko intimnější věci jako než sexuální život. >> Jestli vás napadá něco, tak já se rád to poslechnu. >> Hm. Koho jste třeba volil v prezidentské volbě? >> Já jsem nevolil. >> Kdy byste byl v Rusku, jestli byste volil Putina před pár týdn? No, >> nevolal bych. >> To vám nepřijde jako intimní věci? Vůbec. Tak zaprvý ono je to, ono je to hlavně asi tím, že působím už x let jako influencer, jako veřejně známá osoba a já jsem se dostal do bodu, kdy říkám tak nějak všechny věci, který se mi v životě dějou, protože já se za nic moc nestydím, že kdybych jako jsou věci z mý minulosti, který mi přijdou trapný, že jsem se choval třeba zle na internetu, >> ale naučil jsem se za ty věci jako je neskrývat a prostě veřejně říkat, ano, udělal jsem v minulosti chybu, mrzí mě to, omlouvám se a jdeme dál. A tenhlecten životní přístup mi vlastně pomohl fakt hodně a doufám, že mi pomůže i v tý politice, protože právě jak ta politika kazí lidi, tak mi přijde, že jakmile člověk se zaváže k tomu, že nebude nikdy lhát, tak pak je dost nepravděpodobné, že přijme jakýkoliv úplatek a nebo udělá něco, če ho pak bude litovat. >> Dobře, dobře. A co vám přijde špatné na to mluvit o vašem sexuálním životě? >> No, protože se týká mojí partnerky. >> Mně nevadí. Mně nevadí vám říct, co já cítím a co mě třeba zrušuje, ale protože moje partnerka něco mě poprosila, abych to neříkal. >> Dobrá odpověď. >> A já mám ještě jako zásadní věc, kterou musíme stihnout. Vy jste totiž skrytý feminista podle mě. Já jsem otevřený feminista. Je to dokonce myslím na mý Wikipedii napsaný. >> Co to znamená, prosím vás? Přijde mi, že feminismus dělá ve společnosti mnoho dobra a i přesto, že nesouhlasím s mnoha věcma, který feministy říkají, například kvóty žen v politice a v byznysu je něco, s čím já silně nesouhlasím, tak mi přijde, že ten ta feministická myšlenka, která se snaží zrovnoprávnit ženy, tak v tý společnosti dosáhla obrovských změn a stále dosahuje třeba v zemích třetího světa. Takže se vlastně v tomhlectom ohledu stavím jako feminista. >> No, feminista je samozřejmě protimluv, ne? >> V čem? No, může být muž feminista. >> No podle mě ano, protože feminismus podle mě znamená, že bojujete za práva žen a to může kdokoliv. To může jak muž, tak i žena. >> No, bojovat za práva ženy ještě jako trošku slabý výraz, jo, protože my někdy vidíme >> feministky a všechno, co řeknou, mně přijde, že stojí na hlavě. >> Hm. OK. >> To >> to mě mrzí. >> V No ne, počkejte, s tím jste se musel setkat taky, ne? No samozřejmě, ale já znám strašně moc feministek, který mi přijdou úplně skvělý a nejsou postavený na hlavu a vnímám to podobně jako třeba mám některý známý, který nemají rádi konzervativce a říkají mi, že každý konzervativec je postavený na hlavu a já jim říkám:„T to jste jenom nepotkal normálního konzervativce." A přijde mi, že to samé je u feminismu. Bohužel ty nejvíc zvláštní lidé jsou slyšet nejvíc a já bych přál lidem, aby hodnotili tu myšlenkový směr nehledě na to, kdo ho zastupuje. >> Toho souhlasím. Ale řekněte mi, e, pane Kožuchové, ten feminismus, vy si opravdu myslíte, že konkrétně v této zemi nemají ženy stejná práva jako muži? >> Tak já vám můžu říct některý konkrétní, kde se to liší. Například v obč v v pracovním zákonníku je napsaný, že žena nemůže zvednout na pracovišti víc než nějaký množství kilo, třeba myslím, že 15 kg to je a u mužů je to 30 a nevím přesně, jaký jsou ty čísla těch kilogramů. A to mi přijde bizarní. Proč by prostě některá žena, která zvládne zvednout mnohem víc kilo než já, by měla být pracovně omezená. V důsledku čehož pak bude dost pravděpodobně spíš zaměstnanej někdo, jako jsem já, než ona. A protože ten zaměstnavatel jí to nemůže nakázat. A mně přijde, že tyhlencty jako drobnosti, který ukazují tu nerovnost, tak jsou docela problematický. A >> a víte, ono je problém v tom, že eh samotné feministky v něčem chtějí tu rovnost a v něčem nechtějí. bude argumentovat něčím podobným, co říkáte vy, >> což já nepřijím. >> Mhm. >> Protože žena od přírody je nějak stavě má určité v uvozovkách parametry, abych to zkrátil. >> A ta samá žena v té samé debatě vám řekne, že ten člověk má absolutní neúctu k ženám. >> Mhm. A i já si v tu chvíli ťukám na hlavu. Proto ten feminismus považuju za totální úlet. Ono to asi ničemu neškodí, >> že to jako nechci použít laciné přirovnání, ale nevím, čeho to má dosnout. Mně přijde, že se snaží dosáhnout svobody žen ve společnosti a bohužel mnoho lidí svobodu vnímá různými způsoby. Třeba Petr Fiala vám řekne, že bojuje za svobodu a pak vám to řeknou i lidé ze sociální demokracie, takže ono se to že jo, liší a to samý u feminismu. Prostě bohužel budou feministky, které budou říkat věci, se kterýma ani já, ani vy se s tím neshodneme. Ale já, když mluvím o tý svobodě, tak tím myslím to, že každá žena by si měla mít právo rozhodnout, jak chce nakládat se svým životem. A bohužel některé zákony a společenské normy je v tom omezují. A tohle je něco, co mi přijde, že se prostě proti tomu dá postavit. >> Já bych si přál, aby ženy byly ženami. >> To já taky si přeju, aby ženy byly ženami >> a aby muži byly, pokud možno muži. >> Mhm. >> Aby nám nikdo netvrdil, že je sanitka nebo něco. Mně tyhlety novosti všechny přijdou na hlavu postavené. Takže tady vidíte konzervativního asi blázna. >> Já vás nevidím jako blázna. Mně to přijde naprosto v pořádku, že vnímáte tu situaci jinak >> a rád bych o tom ještě někdy mluvil, protože k tomu mám spoustu dotazů speciálně na vás, ale náš čas se naplnil a já se těším na příště. Na shledanou. >> Určitě na shllanou. >> Naším hostem byl Timofej Kožuchov. [hudba]