Noční vlci: Uctění památky zavražděných při nacistickém vyhlazení Lidic 14.6.2026

Rozhovor vypadá. Ahoj. Jo, ahoj náčelníku. Tak jste dorazili. Ahoj. Jaká byla cesta?

Výborná. Perfektně všechno. Tak jak vždycky.

Děkujeme. Ani nemáme na klubové vysílání něco pro diváky. Je krásný den a my jsme přijeli do Lidic, jak jezdíme každý rok, abychom uctili památku obětí fašismu, obětí německého fašismu, a abychom řekli, že neodpouštíme, ale ani nezapomínáme.

Takže to jakoby rozdělíme ty věci někam. Eh, nachystejte je. Rozdělte karafiáty půl na půl. Jedny budou dětským, jedny budou... dětský. Telefon.

Tak vidíš, tady nám přijel. Ahoj.

Blbý logo. Kurňa, ale dobrý. Prosím tě, dělá srandu. To by tak jako... Tak jenom takhle. Známešě. Komu to dám do ruky? Tak ve finále to ještě, ale když tam dá muzika nebo něco, tak ono... Ne, totiž alej. Takže ty vole, tady byli... vás malého ani doprostřed? Samozřejmě, doprostřed to lepší z nás, doprostřed pana Lukáše.

Ahoj paní.

Ahoj. Děkuji vám.

Dík.

Jak se máme? Jo, toho medvěda. To zde jsem tě nepoznal. Dobrý. Jestli bylo chti. Dobrý. Dej to.

Teď jdeme k hlavnímu, že jo?

Nemáš co. Budeš. Co budeš?

Hele, máme krásnou českou...

Krásná čestka. By mohl... Můžeme.

Ale tam až až bude dělat, potom. Teď nebudeme, víš? Čauky. Čau. Okamžitě sejte. Hele, já budu tady. Pozdravíme lidi.

Dobrý den, pane. Ze zahrádky budu červená. Nedělej. Pomalu.

Dobrý den, já vás zdravím všechny. Ahoj. Do noci se neodvátí. Je černý vlak. Na cestu bez návratu. Už musíš dělat 10 kg dole. Tak jeď, jeď. Samotné, ale nejenom. Jo, jo.

Dobrý den. Tak drona? Ne. Musíme až dolů, dolů.

Dobrý den, všechny vás vítám na dnešní naší pětinočních vlků. Vítám všechny za noční vlky. Motoklubu Vlci Evropa, Československo. Eh, všem velké díky za to, že jste přijeli za námi, že jste přijeli uctít památku vidických obětí. 192 mužů, 60 žen a 88 dětí zde zabilo nacistické Německo. A pokud si nebudeme tuhletu historii připomínat, nejenom každý rok, ale každý den ty, co tady padly, tak se nám tady něco bude vracet.

Prosím ticho. Vzpomínku za tyto padlé a obrovské díky všem, kdo dneska přijeli uctít tuto památku. Poprosím ještě, pojď si řeknout pár slov.

Děkuju za tu možnost vám říct pár slov. Především musím říct, stejně jako Marek, díky, že jste přišli. Přišli jste v době, v situaci, kdy v Evropě se relativizuje to, co se odehrálo před 80 lety. Relativizuje se druhá světová válka. Zdá se, že začínají platit slova maršála Žukova, který říkal: "Osvobodili jsme Evropu od fašismu, ale oni nám to nikdy nezapomenou." Zdá se, že ta slova jsou prorocká a že mají pravdu.

Jsou politici a státy, ve kterých dokonce uctívají jednotky, které dřív bojovaly po boku fašistického Německa. Dneska usilují o to, že budou součástí evropského společenství. Já si myslím, že v tyto dny, ale nejenom v tyto dny, si musíme tyto věci připomínat. My nesmíme zapomenout, můžeme odpustit. My to nemůžeme vyčítat lidem dneška, ale všichni víme, že DNA se nemění. Nesmíme na to nikdy zapomenout, co se odehrálo. Že obětí německého nacismu a fašismu bylo 360 000 našich spoluobčanů. Že Lidice, Ležáky, Oranienburg a další a další místa ve světě byly zlikvidovány jenom kvůli určité ideologii a moci peněz.

Jsme svědky toho, že se některé věci relativizují, některé se snažíme zapomenout, některé se snažíme především nevyučovat naše děti, aby už ony neměly nic společného s tím, co se tady odehrálo před 80 lety. A proto každá účast lidí dnes na takovýchto akcích je velkým, velkým obětováním, protože najdou se ti, kteří se vám dnes budou smát a budou vás označovat za všechno možné.

Ano, i Adolf Hitler označoval lidi v 20. a 30. letech, když nastupoval k moci, za různé bacily a snažil se ty bacily likvidovat. Já se domnívám, že pokud bude paměť národa sloužit, nebudou mít šanci, aby nás porazili.

Takže příští rok tady budeme zase. A já vám chci z celého srdce poděkovat, že jste přišli. Vezměte s sebou svoje děti, svoje vnuky, aby oni přišli příště se svýma dětma, se svýma vnukama, abychom nikdy nezapomněli na to, že tady stály Lidice a že je zlikvidovali Němci jenom kvůli své ideologii a že jim pomáhali čeští kolaboranti jenom kvůli vlastnímu prospěchu. A bohužel, bohužel, někdy mi některé věci připomínají tu dobu minulou.

Děkuju, že jste přišli. Děkuju moc. Já vám snad ještě málo připomenu to, co říkal Tiardo k té ideologii rychlosti. Tak jsem si vzpomněl, když jsme dávali na Facebook vlastně pozvánku na tuto pietu, tak absolutně nechápu lidi, jak tam dávali komentáře. Rusové 68 a tak dál a tak dál. Nikdo nedal komentář, že to je náš český omladník v obětech Lidic. To jsme... Co se to děje? Strašný.

Takže samozřejmě ten, kdo ten, kdo ví, zná, tak oponoval, jo, ty komentáře ani nečtu, protože to je něco neskutečného a je potřeba proti tomu bojovat. Prostě je hotovo.

Takže jsme tady, budeme tady každý rok, a se děje, co se děje, a krok zpátky nikdy nedáme. Děkuji vám.

Tak děkuju ještě jednou moc všem. Vážím si to, že jste přijeli uctít památku, vždycky z obětí. A doufám, že se uvidíme na dalších našich akcích. A ještě jednou vám vděk a respekt. Děkuji moc.

Díky. Teď uděláme ještě... Kdo by chtěl společnou fotku nějakou, tak kdo chce, tak se řadí a jde vidět pamáž. Takže prosím stran vidět, klidně předstupte. Kdo chce, si třeba sedne. Eh, poprosím, ale trošku a vidět pomáč. Ano, vá, pojďte, pojďte tady. Pojďte tady, pamčíku, trochu z dálky, víš, ať nás. Poprosím vás trošičku. Pořádně děkuju ještě jednou. A vidíme se. Díky vám. Děkuju. Díky. Díky.

[potlesk]

Čím, co dá vidět? Já se usu. Opět tady někde nějaká hospoda na náměstí, nebo co? Já mám... Já mám trošku. Já mám před sebou spousty cest. Tak děkuj.

Kam se chystáš?

Beru... Jo, tam. Mhm.

V pohodě.

Taky jsem nadál. To je aspoň originál, víš, jak to otevření? Nebo teďka... Já jedím Víchu pozdravit s dnem narozenin. A ty?

Všechno. Zavíráme tému. Zdravstvuj. Zdravstvuj, mladá přátelství.

Pozor, máš tam pozorku. Čau, čau, čau. Čau. Ahoj. Ahoj. Jo, v pořádku.

Já jsem volal. Pořádku doma leží teda, že jak to zvoná, že dobrý. Uvidíme. Pakar, poď.

7 km. 7 km.

OK, tak jedeme tady. Já.