Jindřich Rajchl, Jiří Kobza a další na Pietní aktu v Lidicích 13.6.2026

Ahoj.

Ve vysílání.

Jró, zdravím.

Zdravím všechny diváky Raptor TV.

Moc, e, je všichni doufám, že se díváte na tenhleten pětník, акты sledujete to.

Aspoň já jsem tady neviděl jednoho jediného opozičního poslance, což je za mě naprosto neuvěřitelná hanba, že jsou to lidi, kteří jedou na sjezdu, to německého lancmanschaftu, ale nejsou schopní.

No ano, ale to je předseda senátu. Ten sem jde z pozice své funkce. Ale neviděl jsem tady jednoho jediného opozičního senátora, jednoho jediného opozičního poslance.

To, že pan Matěj Ondřej Havel si jede tamhle na sjezdu do toho německého lancmanschaftu do Brna a nemá odvahu se ukázat tady, to je jenom ukázka za koho skutečně bojuje. Je to hanba. Hanba všech opozičních poslanců.

Já bych jenom připomněl jednu věc. Tady na tom místě, který je prosáklý vlastně českou krví, tak ten, kdo to nařídil, tu likvidaci, ty vraždy, který tady proběhly, byl jistej knihkupec z Karlových Varů, K. H. Frank, místopředseda sudetoněmecké strany.

Jo, takže když někdo mluví o lansmanu a o milých krajanech, tak bych si měl vzpomenout na K. H. Franka, kolik ten měl krve na rukou. A on není to, že měl krev, ale taky ho nějakým způsobem museli zvolit do čela té sudetoněmecké strany, která měla vyloženě za úkol rozbít Československo.

Henrych se s tím vůbec netajil, takže bych to připomněl, protože tohle je důležité místo tady právě proto, abysme na to nezapomněli, abysme to připomínali všem, všechny ty lži, které teďko slyšíme, všechny ty fabulace o tom, jak banderovci byli hodní strejdové, kteří občas navštívili Slováky z Polska, že jo, pojedli, popili, zase odešli. Sudeťáci vlastně tady budovali průmysl v pohraničí a takovýhle kecy.

Hele, není to pravda. Není to pravda. Ten odsun, který proběhl, byl rozumný, plně po zásluze a je dobře, je dobře, že jsme se jich zbavili.

Určitě. Já za sebe říkám jenom to, že jsem velmi rád, že tady jsou dneska lidé, kteří prostě nezapomněli na to, co lidi se představují, že to není jenom ten tragický okamžik, kdy byli fakticky vyhlazeny, vypáleny, ale že je to odkaz pro nás, pro všechny lidi, kterým záleží na České republice, aby prostě nezapomněli na ty hrůzy, které se tady odehrávaly a aby ten odkaz nesnesli dál, abychom jej předávali i našim dětem, protože skutečně dnes jsme v situaci, kdy žijeme v době revizionismu, revančismu, kdy se snažíme přepisovat historii a myslím, že všichni dnes bychom měli svým dětem říct, co znamenaly Lidice, co se tady stalo a jaký to má dopad i do dnešního života.

A znovu říkám prostě pro mě lidé, kteří jsou ochotni dát přednost sjezdu sudetoněmeckého lancmanschaftu před tímto vzpomínkovým aktem, tak to jsou lidé, kteří jednoduše nemají na srdci zájem České republiky. To jsou lidé, kteří prostě otevřeně kolaborují s německem, s Německem a s Evropskou unií, která se nás snaží připravit o naši suverenitu a statehost.

Tak to je a myslím, že ten dnešek je toho dokonalým důkazem.

A dobrý den, přátelé. Tak jsme tady v Ledicích a měli bysme si tento svátek připomínat, protože to, co se děje na politické scéně v České republice, kde vlastně opozice fandí Němcům, sudeťským Němcům a není schopna si připomenout památku zabitých lidí tady v Ledicích, tak je něco katastrofálního. To jsou lidé, který prostě už nejsou ani Češi.

Díky.

Ještě něco můžeš dodat?

Pojď, pojď pozdravit diváky Raptor TV.

Pěkně dobrý den.

To je moje dcera, prosím.

Je úžasná. Vzal jsem ji sem, aby taky viděla část našich dějin, i to, že nezapomínáme na krev, která tady byla prolitá. A je to důležité právě i pro mladou generaci, protože v dnešním informačním šumu a tom, jakým způsobem vlastně probíhá ta propaganda všechno, tak tyto věci jsou zapomínané a je naším úkolem, naší zodpovědností to poselství předávat dál a nést dál, protože nesmíme dopustit, aby na to bylo zapomenuto.

Ještě nějaký, ne?

Tak já myslím, že asi bylo řečeno vše, že se tady skutečně sešli lidé, kterým záleží na naší zemi, a vele doporučuju možná ještě jednu věc. Když už jsme byli u těch dětí, abychom je vedli i k té skutečné kultuře, která připomíná tyhlety okamžiky, já můžu opravdu doporučit naprosto ze srdce vidět inscenaci Petra Zusky v divadle Mladé Boleslavi, která se jmenuje Pan Theodor Munštok. Je to adaptace románu Vladislava Fuxe a je z doby, kdy vlastně tady se organizoval odsun občanů židovské národnosti do koncentračního tábora a dokonale to ukazuje zoufalost té situace.

Myslím si, že by každý tohle měl shlédnout takovéhle dílo, aby viděl, co se tady ve skutečnosti dělo. A to, že prostě dnes ta marginalizace těch run, které tady spáchla nacistické Německo, je nedůstojná, je nedůstojná vůči všem našim předkům, je nedůstojná vůči naší zemi a myslím si, že každý, kdo se na ní podílí, tak opravdu jednoznačně poddrží to, co se tady dělo.

A naše předky, kteří bojovali za tuhle zemi a kteří svojí vlastní krví, svojí vlastní obětí vybojovali suverenitu. A myslím, že to poplivání jejich odkazů, kdy oni byli opravdu ochotni nasadit naprosto všechno včetně svojí svobody, včetně svého života, abychom dnes tady mohli mluvit česky, abychom měli vlastní zemi, vlastní vlajku, vlastní hymnu, vlastní hranice a dnes tohle všechno v podstatě zpochybňovat a relativizovat, to je za mě obrovská urážka památky našich předků i České republiky jako takové.

Děkuju, ještě k tomu taky něco dodám. Indra mě inspiroval. Tady je zapotřebí si všimnout jedné věci.

Naše masmédia se tváří, jako kdyby ty věci, které byly před odsunem sudeťáků, jako kdyby vůbec nebyly, jako kdyby nebyla druhá světová válka, nebyl tady žádný Sudetendeutsch Partaj, nebyli ordneři, nebyl habarovský masakr, nebylo těch 50 000 členů SS, kteří se rekrutovali právě z českých Němců, jako kdyby nebyla ta spolupráce sudeťáků s gestapem při vyloveních českých vlastců, při infiltracích těch odbojových skupin, při spolupráci vlastně na potlačování jakéhokoliv odboje až po těch 150 000 členů Vermachtu, kteří se dopouštěli válečných zločinů na východní frontě.

Takže oni se tvářej, že tohle nebylo, že prostě o tom se vůbec nemluví. Teďko všichni všichni brečej nad tím, jak trpěli Němci při pochodu do Pohořelic. Ale kdo si vzpomene, kolik lidí umřelo při pochodech smrti, když Němci stěhovali koncentrační tábory? Kdo dělá z těch z těchto zbytků aktivistů? Kdo dělá nějaké památkové akce, aby se připomnělo, kolik lidí vlastně zemřelo tam naprosto zbytečně?

Jo, takže to je věc, která mě celkem řekl bych nejenom uráží, ale prostě nutí mě k ostražitosti, protože vím, že dochází k obrovskému tlaku na přepisování dějin. A když si uvědomíte, že většina patriotů z Evropské unie pochází z rodin vysokých důstojníků Vermachtu nebo přímo SS, tak potom to začíná dávat smysl.

Jo.

A taky to, že vlastně nejvíc do boje proti Rusku volají představitelé zemí, který už to zkusili, ať už je to Británie, Německo, Francie a vždycky to bylo s podporou všech států, které obsadily, které nějakým způsobem – že jo – s Napoleonem táhla půlka Evropy, s Hitlerem to samý.

A nakonec to dopadlo taky blbě, ale přesto všechno oni se nedají poučit prostě a ženou nás do tý války, jo.

A to si musíme všechno připomínat a říkat pánové: ne, ne, my nechceme válku.

Když jsem slyšel Starmera, jak vykládá o tom, že Británie je připravená bojovat s Ruskem ve střední Evropě, což znamená tady u nás. No, tak to jako není možný tohle.

To se na mě nezlobte.

Takže musíme si uvědomit, že mír není špatné slovo, že to není nadávka, že to je obrovská věc.

Já jsem ve válce byl – je to, Honzo, vážně – půl roku, půl roku v Iránu a potom čtyři roky, když se ta země z tý války zpamatovávala a začali vidět ty rány vlastně nejenom na tý zemi, ale i na těch lidech, co se sebou nesli. Kolik bylo válečnejch vdov, kolik bylo sirotků, mrzáků, jo – prostě takovýhle věci.

A to všechno se tvářej jako, že to není ten milion lidí, který padnul od tý doby, co Boris Johnson zastavil mírový jednání v Istanbulu – to nikoho nezajímá.

A že Boris Johnson dostal milion liber od britskejch zbrojařů – jsem říkal, on dostal libru za každýho padlýho, který na Ukrajině padnul.

Vždyť talik pokryteectví já jsem nezažil za svůj dlouhej život, jako vidím teď.

Je to, bude to tak, no.

Tak já jenom bych chtěl možná ještě dodatnou věc, protože teď mě zase inspiroval Jirka – na zájem máme dost času – že je naprosto klíčová úloha médií, která vlastně v poslední době se na téhle relativizaci různých válečných rozů podílejí.

My už nežijeme v době objektivní informovanosti.

Všichni víme, že v Istanbulu se dělo to, co se dělo, že tam ta jednání byla – byla téměř hotová, byla u konce. Ta dohoda byla parafována dokonce ukrajinskou delegací.

Potvrdil ji David Arachamia, vedoucí vyjednavač ukrajinské delegace. Potvrdila ji teď bývalá mluvčí Vladimira Zelenského, že to všechno bylo na stole a že vlastně bylo to naprosto dohodnuto.

A pak přijel Boris Johnson a řekl: „Ne, my s nimi nic podepisovat nebudeme. Tady máte zbraně, jděte bojovat."

A naša média vlastně to vykládají jako konspirační teorii, že nic takového se vlastně nestalo. Budou nám říkat, že Rusko neusilovalo mír, že to bylo jenom takové nějaké povídání a tak dále.

Ne, ten mír tady mohl být, mohl být dva měsíce po zahájení té války nejpozději a všechny ty oběti dneska prostě mohly být dále naživu.

Kdo za to nese zodpovědnost?

No, zcela jednoznačně Boris Johnson a lidé, kteří ho platí, kteří prostě na té válce vydělávají.

Na té válce dneska nevydělává Ukrajina ani Rusko. Ukrajina je oběť téhletěch geopolitických hrátek mezi bývalou administrativou Spojených států amerických pod vedením Joa Bidena a Ruskou federací.

A prostě tohle políčko dneska je likvidované a vlastně nikomu na tom nezáleží – jenom tečou další a další peníze.

Takže já musím říct, že právě ta úloha médií, která se zvrhla z nějaké jaksi objektivních informačních kanálů do propagandistických kanálů – teď myslím kanál opravdu explicitně – tak ta je naprosto klíčová v současné době, protože oni fakticky šíří dezinformace, lži, manipulace na GBSovské úrovni. Možná ještě daleko lepší.

Myslím si, že kdyby GBLs dneska viděl některá naša média, tak by zatleskal, protože to se mu ani nepovedlo, co oni jsou schopni vylhat.

Takže já za sebe říkám: pojďme se informovat a nenechme se vláčet těmi médii, protože my dneska žijeme v postinformační době. Oni už nám neříkají, co se děje. Oni nám říkají, co si o tom máme myslet a jak se k tomu máme stavět.

A tohle je něco, proti čemu se musíme vzepřít a musíme vždycky se držet našeho zdravého vlastního selského rozumu a ne nějakých propagandistických frází, které nám se tady snaží jednotlivá média servírovat.

Prostě nenechme se jimi manipulovat. To je naprostý základ.

Oni hlavně obviňujou mladou generaci. To je na tom to nejhorší.

Jednoznačně. Vždyť vlastně i když jsme se báli o těch sudetech, tak Krystof Liper, který tam byl na tom sudetoněmeckém sjezdu, tak říkal, že změnili taktiku. Dříve se snažili prostě jít přes soudy a těmi výruškami, pak pochopili, že to nezafunguje.

Tak dneska vlastně jdou tou taktikou. On to řekl doslova, že se snaží zmanipulovat naší mladou generaci tak, aby na to zapomněla, aby si ty Benešovy dekrety zrušila sama.

Tak to není, že oni se změnili. Ten jejich cíl je stále stejný. Oni jenom změnili strategii, jak toho cíle dosáhnout.

Prostě zrušení Benešových dekretů a revize poválečného majetkového uspořádání – to jejich DNA, to jejich hlavní cíl. To prostě nemůžou nikdy opustit. To už by nikdy nebyl ten sudetoněmecký klub.

Takže to je jednoznačný fakt, že tady k tomu ovlivňování mladých lidí dochází.

A tak jak říkal Jirka, západní Evropa strašně ráda válčí, ale strašně ráda válčí na jiném území s cizími státními příslušníky nebo respektive s lidmi, kteří nejsou jejich – aby ji to příliš nestálo, protože oni na tom ve finále vydělávají. Oni si financují svůj vojenský průmysl a díky tomu samozřejmě si zvedají uměle i HDP a další věci.

A já prostě tyhle krvavé peníze považuji za naprosto šílené a myslím si, že i v rámci našeho dalšího směřování České republiky prostě tuhle hru na uzbrojování se k bankrotu odmítám hrát.

Prostě my musíme investovat v tuhle chvíli do jiných věcí.

A když si to vezmete na normální rodinu a budete mít doma zbraň – přijde, budete mít omezené množství peněz a teď se budete muset rozhodnout, že budete mít jedno dítě nemocné, druhé potřebujete dát na školu – a přijde soused a řekne: musíte si koupit ještě větší zbraň, protože může náhodou někdo přijít a mohou vám obsadit ten dům. A ti naši média, naši opoziční politici vám budou tvrdit: no ale když vám ten dům obsadí, tak už je jedno, že máte nemocné dítě a že máte dítě na studiu.

No jo, ale ono to platí taky obráceně.

Prostě pokud ty peníze dáte do té další zbraně a nedáte to do léčby toho svého dítěte a nedáte to do vzdělání toho druhého dítěte, tak to také přece nemá cenu.

My musíme najít někde nějaké rozumné vyvážení a ne to jednoznačně prostě zvrátit na stranu toho zbrojení.

Tak takhle stejně funguje stát. My tady máme tisíce lidí, kteří trpí vzácnými chorobami a říkáme jim: my nemáme peníze na to, abychom vám tu léčbu zaplatili. Vy byste se mohli vyléčit, ale my vás necháme umřít, protože nemáme peníze.

A na druhou stranu tady kupujeme úplně zbytečnou techniku a včera jsme se zase dozvěděli to, co jsem říkal já od začátku nákupu F35 – že to bude o mnoho desítek miliard samozřejmě dražší, protože to bylo podhodnoceno.

Tehdy jsem to říkal, byl jsem prooruský dezinformátor.

Včera to musel napsat deník.cz, protože to je prostě fakt. To je vždycky jenom to, že oni se snaží tu pravdu zamlčovat, ale nakonec ona stejně vyjde najevo.

Proto říkám, nepodléhejme médiím. To je dneska největší zlo, které tady je.

Já bych jenom rád zmínil jeden paradox z dnešní doby. Vlastně ještě, co se týče té Ukrajiny. Uvědomme si, že v tom dubnu 22 ta fronta byla přibližně ve stejné pozici jako je teď. Ano.

Jenom jediný rozdíl je, že od té doby zbytečně umřelo čtvrt milionu lidí. Jo, ale jinak v podstatě to nebylo o ničem. Jo, takže akorát možná o pár zlatých záchodů navíc. Tam je asi 2,5 milionu zraněných a mrtvých.

Já tam jezdím s humanitární pomocí a jsem tam byl loni v srpnu. Vozil jsem tam nějakou sanitku a viděl jsem ty kluky z fronty, který jsou prostě vyhublí, mají prostřelené nohy, prostřelené ruce. Jo a taky už tu ten válečný konflikt nechtějí. Oni na té frontě jsou třeba tři dny bez jídla, bez pití. Je to hrozné. Jo.

A problém je ten, že na Ukrajině vládnou mocnosti, který prostě tu válku chtějí a vydělávají na ní. Ale ty Ukrajinci běžní už tu válku prostě nechtějí. Takže na nás je to, abychom tlačili, aby ta válka tam skončila.

No, Rusko určitě neprohraje, protože Rusko, kdyby mělo prohrát, tak musíme si uvědomit – je to jaderná velmoc. A ten národ je tak hrdý, že je ochoten i tu atomovou zbraň prostě použít. A jestli někdo chce s Ruskem válčit, tak může, ale prostě jak jsem říkal na začátku – atomová velmoc nikdy neprohrává.

Já možná jenom doplním jednu věc, kterou říkám vždycky a považuji za naprosto nejdůležitější imperativ. Já vždycky říkám a navrhuju to – že když politici, kteří chtějí válčit, tak by měli mít povinnost poslat do té války svoje děti jako první. A garantuju vám, že by žádné války nebyly.

Teď já tady vám to říkám, protože v momentě, kdy oni tam nechávají umírat jiné lidi, cizí krev neteče. Kdyby oni museli poslat svoje děti jako první, garantuju vám, že by žádné války nebyly. Žádné.

Tak já, když poslouchám ty lidi – já už jsem jim to řekl několikrát i v televizi, když tam pořád mluvili o válce – tak jsem říkal: "Vždyť vy jenom obchodujete s cizí krví, vy neděláte nic jiného." Říkali: "No, ale musíme porazit toho Putina." A tohle jsem říkal: "Prosím vás, za mnou do poslanecké kanceláře chodili Ukrajinci a říkali: 'Prosím vás, nám je úplně jedno, kudy povede hranice, ale hlavně ať už se nezabíjí.'"

No, vždyť ty počty těch mrtvejch, zraněných, zmrzačených – to jsou naprosto nepředstavitelné kvanta. Jenomže ti aktivisté, se kterými jsem měl možnost mluvit – ať už to byli moderátoři v ČT nebo prostě kdokoliv jiný – tak tohle nevidí. Oni nevidí, že válka je hoř a velká bolest. Ne, že to je jenom, že se popláčou někde nějaké šeškůvky po ramenou a rozdají se nějaké medaily. Ty civilisty to odnášejí. Jo.

A oni furt říkají: "Vždyť musíme přece to území se musí vrátit." Jako já jsem říkal těm Ukrajincům – je to jim fuk. Oni chtějí prostě žít. Protože jak říkala Marie Terezie – je lepší být živý než mrtvý. A i špatný mír je lepší než válka, protože dokud lidi žijou, tak se s tím dá něco dělat. Ale jak už jste ve válce a jste mrtvý, tak s tím nic nenaděláte.

Tím bych asi skončil.

>> Děkuju.

>> Odkud informace? Že jsi přišel taky kvůli tomu, viď?

No, přišel jsem sem uctít památku obětí Lidic, protože dneska se zapomíná, co se dělo za války a dokonce po revoluci tady nechali spustit ten růžový sád. Byly návrhy z tehdejších zástupců OF, že by se ten památník měl zbourat, protože vlastně v té době to byl takovýmiž v té době to byla sice sametová revoluce, ale de facto se zrušila komise pro vyšetřování německých válečných zločinců. To se zrušilo, nechalo se rozkrást ty fondy. Váleční zločinci přestali vyžadovat po Německu vydání. A dneska vlastně se pomalu Němci omlouváme. Čili je to postupné vymývání mozku. A je to o tom, že dneska chtějí nás znovu zatáhnout do války na východ a odmítají prostě to, že bychom měli pamatovat, jak se to tenkrát dělo. A věřím, že si to hodně lidí vzpomene, co se tenkrát dělo.

Jo, ještě prosím vás s těma praporama až za věnce.

>> Poprosím s těma praporama až za věnce.

>> Ještě tam mám dva věnce. Jeden druhý až růže. Tak kam jdeš? Těma růžema. Pozor, pozor. Pomalijeme.

Takže vážení, jdeme bokem. Oke.

>> Proč myslíš, že tady nebyl nikdo z opozice?

>> Asi se stydí za to, co předvedli se Sudeťany a německým Reichstagem. Jo. A toho si tady lidi všímají, že tady není nikdo. Prostě viděl jsem tady Miloše Vystrčila, ale to je takovej profesionální kladač věnců. Ten tady byl. Ale jsem neviděl žádné strany. Ale to je zvláštní.

No tak ono, co si budeme povídat – lidovci se s nima účastují, ti se nakonec pozvali, protože David Macek, předseda neziskovky Meeting Brno, je bývalý místopředseda lidovců. To, co předváděli piráti – piráti by možná byli nejraději, kdyby Česko už dávno bylo součástí čtvrté říše.

A proč nepřijeli třeba nějaký řadoví poslanci? Ono je dneska krásně, tak asi dali přednost zahrádce.

No jo, ale na druhou stranu – záležitost lidí si myslím, že je otázka, na které bychom se měli shodnout napříč celého politického spektra bez ohledu na to, jestli jsme od SPD nebo jestli jsme od Rakušanova stanu. Protože je to prostě tragédie českých dějin. A já předpokládám, že ani v opozici by si nedovolili zpochybňovat tu tragédii, která se tady stala. Jenže by si nedovolili ani zpochybňovat, kdo byl vlastně původcem téhle tragédie. Protože při té současné módě hledat vinu na obou stranách – no, obyvatelé, lidi jako neměli žádnou vinu. Nebo jestli někdo viděl vinu v tom, že spolupracovali s odbojem, že na Horákově statku byla ukryta vysílačka – tak to při vší úctě bych za žádný problematický moment nepoužádal.

>> Vadí mi to. To je tedy. Všiml jsem si, že tady nebyl nikdo z opozice. Jaký máš na to názor?

>> No, nebyl tady nikdo z opozice ze dobré vůle. Jo, byl tady z povinnosti – vyskočil předseda Senátu. Ale zrovna jsme se o tom s kolegou Oldou Černým tady bavili – že tady není nikdo z těch stran, který se tak vydávají, že jsou opravdu vlastenecký a my ne. Jo. Bylo by zvláštní, aby přišli samostatně za své hnutí. Nás tady je spoustu, věděl jsem zástupce jiných stran vládních, ale nic.

No, takže oni byli v Brně asi před měsícem, před dvěma. Smutné.

>> Já jsem myslel, že byli na sjezdu Lance.

>> No jasně.

>> Všiml jsem si, že tady nebyl nikdo z opozice. Jaký máš názor na to, že tady nebyla opozice?

>> Nebyla tady nikdo. Nikdo tu nebyl.

>> Já si myslím, že to je úplně jednoduchá věc.

>> By tady jediný vyskočil, kterýž tady byl teda s povinnosti.

>> Jasně.

Jako ústavní činitel vlastně číslo jedna byla jednika.

Já si osobně myslím, že opozice v tuhle chvíli byli v Brně úplně kašle na všechno.

Opozice je v situaci, kdy neví, co má dělat.

Neví, jak se k tomu má stavět, protože jasně podporovali sjezd lansmanů u nás.

A tady je potřeba říct, a nikdo to tady podle mě ani z řečníku neřekl.

Tady je potřeba si přiznat, že je dneska u nás velká, velká, dá se říct, ještě pořád většina politiků, který nejsou schopni si přiznat, že ty vrahouni, který tady v Lidicích, ale taky v Ležákách a taky v Jevoříčku, prostě absolutně vyvraždili a prostě zneuctili v podstatě národ, kterej se jenom bránil.

Ty Němci v naší zemi zavraždili 5 % obyvatel.

To se taky nepřipomíná.

Přestože přišli do cizí země a zabili 5 % lidí.

A tady pořád ještě a je to mě to hrozně líto, že to říkám, velká většina politiků se to bojí připomenout a poměrně výrazná skupina politiků dokonce je schopná tady blábolit něco o tom, že je potřeba mít pocit naději, že nám snad Němci odpustěj.

Tady v Lidicích si uvědomuju úplně s absolutní silou, že my určitě nejsme v pozici, že bysme měli chtít, aby nám Němci odpouštěli.

Němci by měli tisíc let, tisíc let být zalezlí v díře.

Měli by se nám omluvit a měli by doufat, že my odpustíme jim a to, že se nám tady roztahujou nejen na Lunacharu, ale roztahujou se nám tady ve firmách.

Eh, v podstatě si z nás udělali kolonii, kasírujou tady obrovský množství peněz a politici jako je Petr Fiala a další přisluhovači jim tady desítky let pomáhaj.

To je věc, kterou prostě musíme bránit.

Musíme soustavně bránit.

A musím říct, že tak silný pocit tohohle absurdního stavu jako tady v Lidicích jsem dlouho necítil.

Takže jsem hrozně rád, že jsem tady byl a jsem hrozně rád, že jsem moh pocítit tu atmosféru místa, kde prostě si člověk má připomenout, čeho jsou Němci schopni.

Je to prostě tak.

Oni takle přistupujou k nám po mnoho, mnoho let.

No a prostě za druhé světové války, když mohli, tak ukázali ty zuby otevřeně.

Já jsem přesvědčenej, že to smíření my máme dávno za sebou, protože nikdo z nás nechce bojovat s Němci, ale to smíření přece neznamená, že budeme zapomínat na to, co se stalo a lidi se to budou navždycky připomínat.

>> Děkuju.

>> Taky děkuju moc.

>> [hudba]