Mše svatá: Uctění památky lidických obětí - Lidice 13.6.2026

Tobě, Bohu všemocnému, srdce své i mysl svou.

Přesvětý Otče náš na světě v nebesích.

Neodmítej slitování.

Odpusť lidu svému hřích.

Stvořiteli, Bohu Otci, ať z ní zvučný chváospěv.

Čest buď synu stejné moci, který za nás dal svou krev.

Duchu, který hořícími jazyky, života lidských duší tvoří tajemný a veliký.

Jak ctíš, Bože.

Tebe zatnu velkou dobrotou, že s námi ses slal vůdce z nebe k blaženému životu.

Jeho slova jasně svítí.

Svět však tvůj je zakrytý.

Za tím světlem chceme jít.

Tam kde odměnou jsi ty.

Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.

Amen.

Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Otcova a společenství svatého ducha ať je s vámi se všemi.

Nejdůstanější Otče biskupe, milí spolubratři, kanovníci naší kolegiátní kapituly svatého Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi, ostatní duchovní, jáhni, sestry a bratři v Kristu, vážení hosté, jsem rád, že se zde scházíme na tomto místě na základech kostela svatého Martina.

A pro nás zvláště je to velmi důležité, protože kde jinde začít to poděkování Bohu za to, že uchránil naši vlast, si prosme bohužel všechny, kteří zde položili své životy, když ne právě tam, kde začínal a končil jejich život onoho 10. června.

Tady na tomto místě byli lidé křtěni.

Tady přijímali malou Eucharistii pokrm života věčného a tady z tohoto místa byly vynášeny jejich rakve na lidický hřbitov.

To byl jejich svět ve spojení s naším Pánem.

Všechno.

Přes všechno Bůh chce, aby jeho vítězství bylo konečné.

A to, že jsme zde, je to Boží vítězství.

Ještě bych možná zdůraznil, že je to i pro mě osobní, protože zde jsme 11. září loňského roku vyzvedávali a přijímali hlínu ze základů kostela a také z Horákova statku a přebíral ji ve schránce dnes již zesnulý kardinál Dominik Duka, emeritní arcibiskup pražský a primas český, který zavedl tady na tomto místě tyto bohoslužby a který dal i ten pokyn k postavení tohoto oltáře.

Na něm žije Lidická Madona, která dle něho vychází z návrhu Paládia země české, které uchovává naše kapitula ve Staré Boleslavi v mariánském chrámu, a v ručce nese Ježíška, ale všechny lidické oběti, které zemřely rukou civilizace smrti nacistů.

Proto, drazí moji, jsem rád, že se zde scházíme v tak hojném počtu a ještě jednou buďte srdečně vítáni.

Já vás také bratři a sestry a milí přátelé srdečně vítám na tomto místě, na této bohoslužbě.

Určitě je důležité vzpomínat, nezapomenout.

Určitě je důležité klást věnce a zapalovat svíčky.

Ale možná ze všeho nejdůležitější je modlit se.

Modlit se za ty, kteří tady byli umučeni nebo někde jinde v koncentračních táborech, modlit se za nás, abychom byli lidmi míru a smíření, aby v našem srdci nebyla válka, aby v naší krásné zemi už nikdy nepřišla válka, aby se zde nepokusil získat vládu žádný totalitní režim, ať už z té či oné strany.

Modlitba je velmi důležitá a tak nám všem přeji, aby v tyto chvíle tady do našeho srdce vstoupil pokoj a abychom se znovu rozhodli žít jako dobří lidé, kteří budou šířit kolem sebe a v naší zemi pokoj a mír.

Vyznejme nyní Bohu své hříchy.

Všechno to, co rozdělujeme, všechno to, co boříme svým myšlením, mluvením, skutky a s důvěrou se odevzdejme Božímu milosrdenství.

Vyznávám se všemohoucímu Bohu a vám všem, že často hřeším myšlením, slovy i skutky a nekonám, co mám konat.

Je to má vina, má veliká vina.

Proto prosím matku Boží, Pannu Marii, všechny anděly a svaté i vás, bratři a sestry, abyste se za mě u Boha přimlouvali.

Smiluj se nad námi, všemohoucí Bože, odpusť nám hříchy a doveď nás do života věčného.

Amen.

Pane, smiluj se.

Pane, smiluj se.

Kriste, smiluj se.

Kriste, smiluj se.

Pane, smiluj se.

Pane, smiluj se.

Modleme se.

Bože náš Otče, původce a dárce pokoje.

Svárlivý duch tě nemůže chápat.

Srdce plné zloby se před tebou zavírá.

Dej, ať ti, kdo žijí spolu v míru, vytrvají v dobrém.

A ti, kdo žijí v nepřátelství, ať se smíří a zapomenou na křivdy, aby všichni poznali, že opravdový pokoj je možné najít jen v tobě.

Skrze tvého syna Ježíše Krista, našeho Pána.

Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje na věky věků.

Amen.

Čtení z knihy proroka Jeremiáše.

Tak praví Hospodin: "Hlas je slyšet v Ramě, nářek a horký pláč. Ráchel oplakává své syny.

Nedá se potěšit nad ztrátou svých synů.

Ale tak praví Hospodin: Přestaň plakat, osušuj své oči.

Vždyť dostaneš odměnu za své trápení, praví Hospodin, vrátí se z nepřátelské země.

Máš ještě naději pro svou budoucnost, praví Hospodin.

Synové se vrátí do svého území.

Slyším, slyším, jak naříká Efraim.

Potrestal jsi mě.

Byl jsem potrestán jako neskrocený býček.

Přiveď mě zpět a já se vrátím, neboť ty jsi Hospodin, můj Bůh.

Po svém poblouznění jsem se obrátil.

A když jsem přišel k rozumu, byl jsem se v prsa.

Hanbím se a stydím, neboť s sebou nosím neřest svého mládí.

Je mi snad Efraim synem tak drahým, dítětem mého potěšení, že kdykoli mu hrozím, přece ještě na něho pamatuji.

Proto se pro něho chvěje mé nitro milosrdenstvím.

Musím se nad ním smilovat.

Praví Hospodin, slyšeli jsme slovo Boží.

Bohu díky.

Hospodin je mé světlo a má spása.

Hospodin je mé světlo a má spása.

Kdyby Hospodin nebyl s námi, když se na nás hoořili lidé.

Zaživa by nás pohltili, když v hněv splála proti nám.

Hospodin je mé světlo a má spása.

Voda by nás byla zatopila.

Příval by se byl převalil přes nás.

Přes nás by se převalily rozbouřené vody.

Hospodin, světlo a má.

Léčka se přetrhla a my jsme volní.

Naše pomoc je ve jménu Hospodina, který učinil nebe a zemi.

Hospodin je mé světlo a má spása.

Aleluja.

Aleluja, aleluja, aleluja, aleluja.

Chválíme tě, Bože náš Pane, a velebíme tě spolu se slavným zástupem tvých učedníků.

Aleluja, aleluja, aleluja.

Pán s vámi.

I s tebou.

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Sláva tobě, Pane.

Když mudrci odešli, zjevil se Josefovi ve snu anděl Páně a řekl: "Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uteč do Egypta a zůstaň tam, dokud ti neřeknu.

Herodes totiž bude po dítěti pátrat, aby ho zahubil."

Vstal tedy, vzal v noci dítě i jeho matku, odebral se do Egypta a byl tam až do Herodovy smrti.

Tak se splnilo, co řekl Pán ústy proroka: "Z Egypta jsem povolal svého syna."

Když Herodes poznal, že ho mudrci oklamali, velmi se rozlítil a dal v Betlémě i v celém jeho okolí pobít všechny chlapce do dvou let podle času, který si zevrubně zjistil od mudlců.

Tehdy se splnilo, co je řečeno ústy proroka Jeremiáše: "V Rámě je slyšet hlas, pláč a velké bědování. Ráchel oplakává svoje děti. Není utišení, já neustanu."

Když Herodes zemřel, zjevil se v Egyptě Josefovi ve snu anděl Páně a řekl: "Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a jdi do izraelské země, protože ti, kdo ukládali dítěti o život, už zemřeli."

Slyšeli jsme slovo Boží. Chvála tobě, Kriste.

Bratři a sestry, milí přátelé, jistě mnozí z vás stejně jako já jsme v půli týdne, kdy tedy připadalo na ten den to vlastní výročí vypálení Lidic, jsme třeba někdy na internetu zaregistrovali nějaké zprávy, nějaký článek, nějaké zamyšlení nad tou tragédií, která se stala zde před 84 lety, kdy nacisté tedy 9. června večer obec obklíčili, neprodleně uzavřeli a potom 10. června dokonali to hrůzné dílo bez křestu.

Víme, co k tomu vedlo. Tedy po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha začala msta nacistů tedy na našem národě a na základě falešného obvinění tedy byly vypáleny zde Lidice.

Nacisté zastřelili u toho již zmíněného Horákova statku 173 mužů. Ženy odvlekly do vyhlazovacích koncentračních táborů a také většinu dětí zabili. Tedy celkem 340 naprosto zbytečně zavražděných nevinných lidí.

Když jsem nějak to četl a také jsem o tom nějak přemýšlel, tak mi z toho největším způsobem vystoupila myšlenka právě na lidické děti.

Celkem z těch 105 tehdy evidovaných lidických dětí, 105 dětí, jich nacisté zavraždili 88. Z toho 82 tedy zahynulo v těch plynových nákladních vozech nebo tak nějak by se to dalo asi říci na cestě do vyhlazovacího tábora Chelmno a šest dětí zemřelo v Kojeneckém ústavu v Praze v Krči.

Konce války se tedy z těch lidických dětí dožilo jich 17, protože devět jich bylo dáno na převýchovu do německých rodin, šest jich bylo umístěno v Německu do Nalezince a dvě se narodily v nemocnici na Bulovce.

Asi z toho všeho, zejména vy ženy, které jste zde přítomné, tak je asi nejhornější nebo nejstrašnější, když si představíme, jak někde v kladně v té tělocvičně nebo kde byly umístěny ty ženy nebo odvezeny tady odsud, když nastala ta chvíle, kdy těm matkám ty děti odebírali.

A můžeme si představit, kolik těch dětí tam plakalo a říkalo: "Maminko, nedávej mě, já nechci, já chci zůstat s tebou." A samozřejmě maminka plakala ještě více.

Odebrat matce dítě je asi jedním z nejhrubších zásahů do posvátného pouta života a lásky.

Bohužel ty lidické děti zavražděné nesmyslně nebyly v dějinách první a bohužel zřejmě nebyly ani poslední.

Když se díváme na ty všechny války, slyšíme o tom, co se děje dnes, tak všude, byť třeba nějakým v uvozovkách nedopatřením po výbuchu nějakého dronu nebo bomby, i dnes slyšíme o tom, jak děti zbytečně umírají.

Já jsem proto pro tu dnešní bohoslužbu vybral právě dva texty ze Starého a z Nového zákona, kde je zachycena také situace, která reflektuje děti.

A tak jsme četli evangelium, které dobře známe – evangelium o tom krutém králi Herodovi, který poté, co se v Jeruzalemě zastavují tři mudrci od východu a zvěstují nebo oznamují narození krále Židů, tedy Mesiáše, se král z nepokojí a začne cítit jaksi strach o své křeslo, o svou moc.

A tak když se mu to nepodaří v uvozovkách po dobrém zmást ty mudrce, aby mu oznámili, kde to dítě je, aby ho mohl najít a ne se mu poklonit, ale zabít ho, tak nastane ta hrůzná situace, že nechá v Betlémě a v celém okolí zavraždit několik desítek nevinných malých chlapců.

A tuhletu situaci, ta situace je také nějak spojená s tím prvním dnešním čtením.

U něj bych se ještě více chvilku zastavil.

Je to čtení z proroka Jeremiáše, kde jsme v 31. kapitole slyšeli to byl první verš toho čtení. Tak pravý Hospodin, hlas je slyšet v Rámě, nářek a hořký pláč. Ráchel oplakává své syny. Nedá se potěšit nad ztrátou svých synů.

Vystupuje tam tedy starozákonní pramáti Ráchel, druhá manželka praotce Jákoba, která měla dva syny, Benjamína a Josefa. Dodnes můžeme navštívit, když pojedeme do Izraele, její hrob, který se nachází právě v té Rámě tam zmíněné. Je to asi 10 km od Jeruzaléma ten její hrob.

A protože Ráchel je právě jednou z pramáti izraelského národa, tak ona je také postavou symbolickou, jejíž osud se netýká jen té doby, ve které žila, ale potom židovský národ se k ní znovu a znovu vracel jako k určitému symbolu.

A to, co je reflektováno v tom dnešním jeremiášovském čtení, tak zachycuje jeden konkrétní okamžik izraelských dějin, kdy poté, co Izrael díky špatným vládcům, dnes bychom řekli špatným politikům, kteří dělali špatná rozhodnutí, je izraelský stát nebo ten národ, ta říše rozdělena na dvě.

A v roce 721–722 zhruba to bylo v tuhle v tom roce dojde k dobytí a zničení severního království.

Poté, co tedy králové severní odmítli Asyrské říši platit daně, přitáhl sál, král s asyrský král Sancher II. A po tříletém obléhání tedy dobude hlavní město Samaří, srovná ho zemí. To je možná také ta symbolika, když si tady představíme. Srovná ho se zemí, obrovskou část obyvatel vyvraždí a část odvleče tam právě na východ, protože oni tehdy asiřané zastávali politiku masového přesídlování.

Starý zákon se znovu a znovu vrací k téhleté tragédii, při níž také zahynulo jistě mnoho a mnoho nevinných dětí.

Aby reflektovali, proč k tomu vlastně došlo. V tom starém zákoně je tam ta reflekce hlavně proriky směřována k Božímu trestu za modloslužbu, které se dopouštěl израelský národ.

Ale právě tenhleten text zpočátku tragický se hned v tom druhém verši otevírá naději. A to je velmi důležité. Otevírá se naději.

Takže já přečtu, jak to pokračuje. Ale tak pravý Hospodin, přestaň již plakat, osuš své oči. Vždyť dostaneš odměnu za své trápení. Pravý Hospodin vrátí se z nepřátelské země. Máš ještě naději pro budoucnost, pravý Hospodin. Tvoji synové se vrátí do svého území.

A stejně jako se ti izraelité skutečně vrátili, i když to nějakou dobu trvalo, tak se i sem do Lidic nakonec život vrátil.

Koneckonců to vidíme, když se podíváme támhle za rybník, ty v 50. letech nově vystavené domy.

Ale já bych rád teď to naše zamyšlení trošku posunul a možná bych položil takovou provokativní otázku, kterou možná zpočátku nebudete rozumět, ale já ji v zápětí vysvětlím.

Ale vrátí se život i do naší země? Vrátí se život do naší země?

Co tím myslím? Myslím tím to, že podle oficiálních údajů Českého statistického úřadu se v loňském roce narodilo nejméně dětí od roku 1785. Roku 1785.

Narodilo se pouhých 7700 dětí, což znamená, že na jednu českou ženu připadá 1,28 dítěte a přitom vidíme, že k normálnímu přežití národa je třeba 2,1.

A mně tyto věci začaly běžet, ještě jsem si ta čísla dohledal oficiální.

Těch údajů mě začaly právě běžet hlavou, když jsem přemýšlel o lidických dětech, protože děti jsou znamením, nejlepším a nejdůležitějším znamením života, obce, města, národa.

A Bohu díky, že se o tom začíná snad stále více psát a mluvit.

Například minulý týden, před týdnem v sobotních Mladé frontě byla krásná příloha, zajímavý článek.

Zaujala mě třeba ta slova na závěr, která tam autor nebo autorka napsala.

Na všechny důvody, proč lidé odkládají pořízení potomků, nakonec můžeme zapomenout. Mít děti je prostě krásnější než děti nemít. Člověka to naplňuje víc než drahé auto, luxusní dovolená nebo vysokoškolský titul.

Myslím, že to jsou krásná a přesně vystihující slova.

Možná si někteří z nás dneska, až tady budeme ještě procházet támhle, za chvíli půjdeme klást věnce, si řekneme: kdyby to šlo všechno nějak vrátit zpátky před těmi 84 lety, aby se ta lidická tragédie nestala, aby ty lidické děti tady běhaly někde po návsi, chodili do školy nebo sem třeba přišli také ráno na mši svatou.

Kéž by také děti a maminky z kočárků se hojným způsobem vrátili do našich vesnic, do našich měst, do naší země.

A tak když se dnes zde modlíme za mír, tak k tomu možná můžeme přidat také modlitbu nebo prosbu za život, aby v našem národě byl život, jehož znamením jsou děti.

Každý zmařený dětský a nebo vůbec lidský život zde v Lidicích je mementem.

Jejich oběť nás volá k tomu, abychom nebyli lhostejní, nezapomínali.

A ten odkaz duchovní, řekli bychom, těch lidických dětí spočívá v tom, že nás učí vidět hodnotu jednoho, každého lidského života.

Učí nás milovat život, otevírat se životu.

Možná jste také sledovali tento týden, že papež František byl na velké, velelepé návštěvě Španělska.

On tam řekl mnoho zajímavých věcí.

Já jsem si to postupně dočítám na internetu.

Včera mě tam, když jsem četl, zaujala taková myšlenka, kdy papež navštívil v Madridu jedno mariánské poutní místo a zde připomněl právě tu událost, kdy to zobrazení krásné Panny Marie, podobné jako máme třeba tady, tam je to socha, bylo před nepřáteli zazděno do jedné části hradby a vlastně se na ní zapomnělo, nebo nevědělo se, kde je.

A potom nějakým způsobem došlo ke zřícení v jednom okamžiku té hradby a ta zázračná socha Panny Marie s Ježíškem byla znovu objevena a on tam přitom říká tato slova.

Já vám to pár vět přečtu.

Tato tisíciletá mariánská úcta je také znamením velké naději, která vás stále povzbuzuje k tomu, abyste kráčeli dál.

Právě díky zničeným hradbám došlo k novému setkání matky s jejím lidem.

A tato událost je prozřetelnostní, protože ukazuje cestu, kterou nám Ježíš skrze svou nejsvětější matku ukazuje dál ke kráčení.

Zpočátku způsobuje padající zeď hluk, chaos a nepořádek, špínu, ale také otvírá prostory, obnovuje možnosti a podněcuje k obnově.

V našich dnešních společnostech stále existuje mnoho zdí, které nechrání, ale rozdělují, oddalují a izolují.

A někdy v domění, že jejich zboření znamená čelit tomu, co se nám nelíbí, dáváme přednost pohodlí, kdy je jen podepřeme a ještě častěji je ignorujeme.

Naše paní Almudenská nás však svou přítomností a jistotou své ochrany nám říká něco jiného.

Abychom mohli vybudovat něco nového, krásného a trvalého, musíme být ochotni porušit zdi, protože k tomu, abychom se mohli znovu vydat na cestu, potřebujeme prostory, které nám umožní zahlédnout horizont.

A úplně na závěr bych ještě skončil jedním biblickým citátem, kdy Ježíš v Matoušově evangeliu říká tato slova.

Ježíš řekl: „Nechte děti a nebraňte jim jít ke mně, neboť takovým patří království nebeské."

Kéž by tedy toto Ježíšovo povzbuzení se dnes dotklo i nás a mnoha srdcí v naší zemi.

Nyní se spojíme ve společné modlitbě.

Bratři a sestry, milí přátelé, při vzpomínce na ty, jejichž krev byla před 84 lety prolita zde v Lidicích i na jiných místech utrpení za naši svobodu.

Modleme se o dar vytouženého míru k Bohu, který je pánem života a dárcem pokoje.

Modleme se za mír na Ukrajině, ve svaté zemi i na všech místech, odkud se stále silněji ozývá řinčení zbraní provázené nářkem lidí i celých národů.

>> Prosíme tě, vyslyš nás.

>> Modleme se za lidi žijící v zemích s totalitními režimy a zvláště za křesťany decimované v mnoha zemích náboženským a politickým terorem.

>> Prosíme tě, vyslyš nás.

Modleme se za padlé vojáky armád, za jejich velitele i za ty, kteří prožívali a prožívají své úzkosti při přijímání nelehkých strategických rozhodnutí.

>> Prosíme tě, vyslyš nás.

>> Modleme se za odvahu bojovat se zlem, za pokoj a mír v našich srdcích, svornost v našich rodinách i celé naší vlasti.

>> Prosíme tě, vyslyš nás.

Modleme se za vojáky, hasiče, policisty, pracovníky služeb, záchranáře, lékaře a všechny, kteří nasazují svůj život za život svých bližních.

>> Prosíme tě, vyslyš nás.

>> Modleme se za politiky a osoby mající ekonomickou moc i za všechny, kterým přísluší řešit obecný zmatek a zásadní výzvy poslední doby.

>> Prosíme tě, vyslyš nás.

Modleme se za dar pokoje pro všechny žijící, kterých se jakýmkoliv způsobem dotkly následky tragického běsnění zla v čase válek a konfliktů.

>> Prosíme tě, vyslyš nás.

>> Modleme se za dostatek vláhy, příznivé počasí, hojnou úrodu a požehnání pro každou lidskou práci.

>> Prosíme tě, vyslyš nás.

Modleme se za všechny, kteří prožívají poslední chvíle svého života a jsou opuštěny od nejbližších.

Zejména za ty, kteří umírají sami na nemocničních lůžkách, na válečném poli či ve vojenském lazaretu a touží po odpuštění.

>> Prosíme tě, vyslyš nás.

Modleme se za faráře Josefa Štenberku, zdejšího faráře, za zemřelé, umučené a sťaté oběti nacismu i každého zla i za všechny ty, kteří mu, kteří se mu s odvahou postavili tváří v tvář.

>> Prosíme tě, vyslyš nás.

A také ještě prosme, aby našemu národu a žádnému národu nechyběly děti, které jsou zárukou jejich budoucnosti.

>> Prosíme tě, vyslyš nás.

>> Otče.

Ty jsi vždy blízko těm, kdo trpí a mají tak podíl na vykupitelském díle tvého syna.

Vyslyš naše prosby, které ti dnes naléhavostí předkládáme a nepřestávej naši vlast i celý svět chránit před válkou a matkou a vším zlem.

Prosíme o to skrze Krista našeho Pána.

Amen.

[hudba, zpěv]

>> [hudba] >> [zpěv] [hudba] [hudba] [zpěv] [hudba] [hudba] [hudba] [hudba] [hudba] [hudba] [hudba] [hudba] [hudba] [hudba] [hudba] [hudba] [hudba] [zvon] [hudba] [hudba] [hudba]

>> Modleme se, aby Bůh přijal oběť své církve a ti přijmeme ke své slávě a k spáse světa.

>> Přijmi, Bože, oběť své církve a vyslyš prosby těch, kdo k tobě volají.

Dej, ať všechny lidi naplní duch Božího synovství, aby národy ve vzájemné lásce překonávaly všechny nerovnosti a žili jako jedna rodina, níž vládne tvůj pokoj.

Skrze Krista našeho Pána.

>> Amen.

>> Pán s vámi.

>> I s tebou.

>> Vzhůru srdce.

>> U Pána.

>> Vzdávejme díky Bohu našemu Otci.

Je to důstojné a spravedlivé.

Děkujeme ti, Bože, všemohoucí Otče, a chválíme tě za to, že jsi skrze Ježíše Krista, našeho Spasitele, vykoupil svět.

Vyznáváme tvou otcovskou lásku, která v lidstvu rozděleném nesváry stále působí a probouzí ochotu ke smíření.

Mocí svého ducha přetváříš srdce lidí, aby dokázali naslouchat jeden druhému, vzájemně si podat ruce a hledat cestu ke svornosti a jednotě.

Tobě, Otče, vděčíme za to, že upřímná touha porozumění ukončuje spory.

Láska přemáhá nenávist, odpuštění vítězí nad pomstou.

A proto ti bez ustání děkujeme a s anděly a svatými ti zpíváme píseň a radostně voláme.

Svatý, svatý, svatý Pánů Zboř nebe i země jsou plni tvé slávy.

Na nejvyšších místech chválíme tě. Přichází ve jménu Páně. Hosana na výsostech.

Požehnaný jsi, Bože, všemohoucí Otče, pane nebe a země.

Vzdáváme ti chválu skrze tvého syna Ježíše Krista.

On přišel v tvém jménu.

On je tvé slovo záchrany.

V něm jsi podal ruku hříšníkům.

V něm jsi nám ukázal cestu pokoje.

Bože, náš Otče, my jsme se od tebe vzdálili.

Ty nás však nikdy neopouštíš.

Tvůj syn pro nás zemřel na kříži.

Jeho vzkříšením jsi nás opět přivedl k sobě a chceš, abychom se i my darovali tobě a bližnému.

Proto s vděčností slavíme tajemství smíření a prosíme tě, osvěť mocí svého ducha dary, které ti přinášíš, aby naplnily příkaz tvého syna.

Když přišla hodina, kdy on vydal svůj život pro naše vykoupení, vzal při večeři do svatých rukou chléb, vzdal ti díky, požehnal, lámal, dával svým učedníkům a řekl: "Vezměte a jezte z toho všichni. Toto je moje tělo, které se za vás vydává."

Tehdy vzal také kalich, velebil tvé milosrdenství, dal jej svým učedníkům a řekl: "Vezměte a pijte z něho všichni. Toto je kalich mé krve, která se prolévá za vás a za všechny na odpuštění hříchů. Toto je smlouva nová a věčná. To konejte na moji památku."

Tajemství víry.

Tvou smrt zvěstujeme, tvé vzkříšení vyznáváme, na tvůj příchod čekáme, Pane Ježíši Kriste.

Otče, nyní konáme, co nám tvůj syn v lásce odkázal.

Připomínáme si smrt a zmrtvýchvstání a přinášíme ti oběť smíření, kterou jsi svěřil své církvi.

Prosíme tě, Otče svatý, přijmi s touto obětí i nás.

Vždyť máme účast na této hostině.

Daruj nám svého svatého ducha, ať odstraňuje, co nás dělí, a vede nás cestou svornosti, ať činí tvou církev znamením jednoty a nástrojem pokoje.

Duch svatý, který je polem lásky, ať nás zachová ve společenství s naším papežem, s naším biskupem Stanislavem, jeho pomocným biskupem zde přítomným Zdenkem a se všemi biskupy, kněžími a věřícími a celým křesťanským lidem.

Přijmi do svého království naše bratry a sestry, kteří zesnuli v Kristu, i všechny zemřelé, neboť ty znáš jejich víru.

Jako jsi nás shromáždil kolem stolu svého syna, tak přiveď lidi všech národů a jazyků v hostině trvalého smíření v novém Jeruzalémě.

Tam se budeme spolu s Pannou Marií, tvými apoštoly a všemi svatými radovat v plnosti pokoje skrze Pána Ježíše Krista.

Skrze něho a s ním a v něm je tvoje všechna čest a sláva, Bože Otče všemohoucí, v jednotě Ducha svatého po všechny věky věků.

Amen.

Pomodleme se nyní tak, jak nás naučil náš Pán Ježíš Kristus.

Otče náš, který jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.

Chleb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.

A neveď nás pokušením, ale zbav nás od zlého.

Vysvoboď nás ode všeho zlého, Bože, a dej našim dnům svůj mír.

Smiluj se nad námi a pomoz, ať se nikdy nedostaneme do područí hříchů, ať žijeme v bezpečí před každým zmatkem a s nadějí očekáváme požehnaný příchod našeho Spasitele Ježíše Krista.

Neboť tvé je království i moc i sláva na věky.

Pane Ježíše Kriste, tys řekl svým apoštolům: "Odkazuji vám pokoj, svůj pokoj vám dávám. Nehleď tedy na naše hříchy, ale na víru své církve a podle své vůle ji naplňuj pokojem a doveď k jednotě. Neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků."

Amen.

Pokoj Pán ať zůstává vždycky s vámi.

I s tebou.

Pozdravte se navzájem pozdravením pokoje.

Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, zmiluj se nad námi.

Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, zmiluj se nad námi.

Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, daruj nám pokoj.

Hle, beránek Boží, ten, který na sebe vzal hříchy světa.

Blahoslavení, kdo jsou pozváni k večeři beránkově.

Pane, nezasloužím si, abys ke mně přišel, ale řekni jen slovo a má duše bude uzdravena.

Nasytil jsi nás, Bože, tělem a krví svého syna.

Naplň nás také duchem jeho lásky a pokoje, abychom věrní jeho odkazu šířili mezi lidmi poselství pokoje.

Prosíme o to skrze Krista našeho Pána.

Amen.

Tak vám všem děkuji za účast na mši svaté a přeji vám pěkný sváteční den.

Pán s vámi.

I s tebou.

Skloňte se před Bohem a přijměte požehnání.

Ať vás Pán chrání, vede, naplňuje pokojem a také ať chrání a vede všechny vaše blízké, ať požehná toto místo a naši zemi.

Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.

Amen.

Jděte ve jménu Páně.