Napadení SSSR Německem-Den genocidy slovanských národů 22.6.1941

[hudba] [hudba] [hudba] [hudba] [hudba] [zvon] [hudba] [hudba] [zvon] [hudba] [hudba] [hudba]

Внимание, внимание, говорит Москва.

Передаём важное правительственное сообщение.

Граждане и гражданки Советского Союза, сегодня в 4:00 утра без всякого объявления войны германские вооружённые силы атаковали границы Советского Союза.

Началась Великая Отечественная война советского народа против немецко-фашистских захватчиков.

Наше дело правое. Враг будет разбит. Победа будет за нами.

[hudba] [hudba] [hudba] [hudba] [hudba] [hudba] [hudba]

Skvělý. Dobrý den. Vypnout na rovinu. Bohuž, bohuž.

Tak ještě jednou, dobrý den, vážení přátelé. Chtěl bych vás přivítat jménem organizátorů tohoto veřejného shromáždění.

Vy odejděte, mládenci.

Proč?

Protože tady nemáte co dělat.

No, tak nás nerušte. Musíme byli taky ve videu.

Ne, chcete, abysme na vás pozovali policii?

Musíme byli taky ve videu.

Tak pojďte k nám. Nebojte se. Nestezte se. Pojďte na děáření.

Pojď. Takže já chci říct takto. Dobrý.

Postavte tady, nerušit. Chtěl bych to uvést takto. Je to veřejné shromáždění, je řádně ohlášeno a od tohoto okamžiku, kdy ho zahajuji, jsme pod ochranou soudní moci.

To znamená, teď nás chrání ústava České republiky. Budeme se snažit, aby jsme tady zbytečně nepotahovali, ale chtěl bych vám říct, proč jsme tady, abyste to věděli, proč jsme se sešli.

Je to 85 let, co byl napaden nacistickým Německem Sovětský svaz a začalo se rozhodovat nejenom o životě národů Sovětského svazu, ale v té době jsme už byli docela dlouho okupováni Německem a rozhodovalo se i o našem bývalém krásném státě, který jsme měli všichni rádi, o Československu, o českém slovenském národu a řekl bych o všech národech, které jsou východně od bývalého Československa.

No, ta válka byla hrozná. My tu válku známe. Známe ji z dějepisu, známe dobře historii této války. A vzhledem k tomu, že to byla válka, o kterou za chvilku tady někteří lidé pomluvíte detailněji, tak byla to válka vyhlazovací.

Která měla za cíl zničit sovětský stát a vlastně podmanit národy na území Sovětského svazu, zabezpečit pro Německo takzvaný životní prostor. To znamená, ty národy, které obývaly Sovětský svaz, měly být vystěhovány za Ural a to všechno mělo připadnout takzvané vyvolené rase.

No a samozřejmě, že pokud by se to Němcům podařilo uskutečnit tento plán, no, tak bychom byli na řadě i my, protože tenkrát to bylo tak, že jsme tvořili docela solidní zázemí pro nacistické Německo, pro jeho Wehremacht.

Na našem území byly velká cvičiště. Tady se prostě formovaly nacistické jednotky, například divize SS a podobně, jo? To znamená, tady se vyrábělo pro Německo, pro výboje na východě, tady se vyráběla munice, různé zbraně, tanky a tak dále, a tak dále.

No a kdyby kdyby došlo teda k tomu, že by nakonec to Německo zvítězilo, tak jsme tady dneska nikdo nestál.

A stojíme tady jenom díky tomu, že osvobozenecká mise vojáka rudé armády se povedla a došlo k tomu vlastně, že to bylo za cenu neúměrných, strašných obětí, protože to byla jiná válka, než ta, co probíhala na západě.

A oni to od samého počátku proklamovali. Oni to říkali veřejně. Oni se za to nestyděli. Oni zahájili vyhlazovací válku proti Slovanům.

Takže to jsem vám chtěl říct na úvod. Poprosím o minutu ticha za všechny padlé Slováky v této kruté válce. Děkuji.

A poprosím dalšího řečníka, aby se ujal slova. Tak to bude Marek Adam.

Děkuji. Děkuji za slovo, milí přátelé, vlastenci, obránci historické pravdy a míru.

Kdyby nebylo hrdinství Rudé armády, tak bychom zde dnes nestáli, protože holokaust Slovanů, konečné řešení české otázky a vyhlazovací válka slovanského obyvatelstva ze strany německého nacismu byla úspěšně dokončena.

To znamená, že nacistické bestii zlomil vás až teprve hrdinský a statečný odpor sovětského lidu a to zejména v bitvě Stalingradu, když byl veden útok na Sovětský svaz v rámci operace Barbarosa právě tento den před 86 lety.

Šlo o vyhlazovací válku proti Slovanům, kterou bohužel vedl takzvaný kolektivní západ, který byl ve vleku nacismu a fašismu.

Nebyl to první pokus o vyhlazení Slovanů a dobytí ruského území. Sám Napoleon Bonaparte již také provedl první vyhlazovací válku kolektivního západu proti Slovanům a ruskému území.

No a já bych si strašně moc nepřál, aby se něco takového ještě kdy v současnosti či budoucnosti opakovalo a rozhodně musíme udělat všechno pro to, abychom nebyli i my dnes zavléčeni do další války proti ruskému území.

My chceme mír a proto jsme dnes tady. Jsme zde proto, abychom uctili památku sovětských hrdinů, sovětského lidu, ale i dalších lidí z řad protifašistického odboje, ať už to bylo na východní frontě nebo na západních frontách.

A samozřejmě, abychom také připomněli i památku českých parašutistů po takzvaném atentátu na Heydricha.

Poselství mého projevu je takové, že každá oběť každého člověka ve jménu boje proti fašismu byla obětí za lepší svět, protože bojem proti fašismu bojujeme za lepší svět a protože fašismus je špína a hnus, dovolte mi vás co nejsrdečněji pozdravit jménem Československého mírového fóra, jménem Českého mírového hnutí a jménem sekce strážců míru při klubu Českého pohraničí.

A vážení přátelé, když už je dnes řeč o těch statečných lidech, kteří pomohli porazit hnědý mor fašismu, tak mi ještě dovolte vzpomenout na památku našeho kamaráda a souseda tady z tábora, pana Stanislava Vocona Sloně, který má zítra pohřeb a který zemřel ve věku úctyhodných 99 let.

A druhého září symbolicky v den definitivní porážky fašismu, v den kapitulace Japonska by oslavil krásné sto narozeniny.

Stando, já věřím, že ty se na nás díváš z toho modrého mírového nebe nad hlavou a že víš, že jsi tu stále s námi a my jsme stále s tebou.

Čest tvoji památce. A děkuju za to, že jste přišli. Děkuju vám.

Já chci poděkovat Marku Adamovi za pěkný projev a protože se tady mluvilo o míru a my tady jsme především proto, že chceme vyjádřit, že my jsme pro mír, my nechceme novou světovou válku, my nechceme žádné neštěstí pro český lid.

Tak poprosím takovou akční písničku číslo 10. Jirko, číslo 10 zahrát.

[hudba]

Myslím, že bych vám teď měl dát vědět, nečekat a napsat vám to sám. Do registru nemusíte hlédět. Hlásím rovnou, že dva syny má. Miluji je oba. Chci vám říci víc než můj zrak, víc než život sám. Oni pro vás nezvednou zbraň klíčí.

[zpěv] Ne, své syny vám nedám. Ne, své syny vám nedám.

Mít úctu k živému jsem štítě.

Cenu každého života si zachráníme v odpuštění a milosrdnosti. Milovat všechny božího děti. Nesnažte se je kazit nenávistí. Žádné vaše cíle, čest či povinnost vás nedonutí do velké lži. Bylo dos všude.

Ne, ale všude bylo dost. Určitě ne.

Protože je matka nepřivedla na svět v bolesti. Ne, pro vás a ne pro vaše játka. Prožila dost nocí v neštěstí. Zoufale tam stále postýlky. Stavy nemoc malých dětí překoná. Až večer páni přervete chvilky.

Ne, své syny vám nedám. Ne, své syny vám nedám. Nebudou tu pochodovat v řadě do posledního z nich bojovat. Na zmrzlé zemi hořet krutě řvát. Zatímco vy tu chcete hodovat, ochránit své děti jako táta. To je hlavní povinnost, co mám. I proti vám ta povinnost je svatá.

Ne, své syny vám nedám. Ne, své syny vám nedám.

Naučím je nenechat se zlat. Odolnost a nejednost proti vaším rozkazům se předchůdci stejně stá. Naučí ji vlastní cestou, jak dalekoností se všechno zná. Si, ne, své syny vám nedám. Své syny vám nedám a to s nimi raději někam zmizí než zotročit je ve vaší noci, daleko až někam k zemím cizím bez prostředků, jak zloděj v noci. Máme jenom tohle krátké životí. Do očí ti to teď přísahám, že je nedám pro vás zahubiti.

Ne, své syny vám nedám. Ne, své syny vám nedám.

Děkuji.

Vážení přátelé, fašismus to je válka. Nacismus to je strašná vyhazovací válka. Mezi námi jsou taky členové Českého svazu bojovníků za svobodu. U nás v táboře se ujal funkce základní organizace Českého svazu bojovníků za svobodu a vlastně taky protifašistických bojovníků. Náš kolega je to taky člen klubu Českého pohraničí. Přítel bakalář Pavel Slouka, kterému dávám slovo.

Já děkuji za slovo. Děkuji všem, kteří dorazili sem na náměstí Tomáše Garrika Masaryka v táboře.

Já jenom chci poděkovat všem, kteří, když byla ohrožena svoboda, tak šli bojovat a hluboce uctíváme ty, kteří za svobodu zaplatili svým životem. Chci vyzdvihnout ty odvážné, kteří se postavili aktivně odporu a snášeli útrap, protože bez nich bysme tady dnes nebyli.

Děkuji vám.

Taky děkuji. Já jenom řeknu takovou poznámku. Dneska jsem se v Praze zúčastnil jednání Vlasteneckého fóra a tam se někteří přihlásili k tomu, že dnes, 22. června, je den napadení Sovětského svazu. Byla zahájena operace Barbarosa a tam právě bylo zdůrazněno, abysme nezapomínali na to, že určité politické síly — a není jich málo, ale nejsou dostatečné — se budou snažit prosadit, aby tento den byl uctíván jako velký svátek, den genocidy Slovanů.

Tato věc ještě není rozhodnutá. Usilují o to některé republiky Ruské federace a mají spoustu spojenců. Ale je to složitá věc.

Je to složitá věc, zejména z toho důvodu, že ta politika Evropské unie vypadá to teď jede opačným směrem a ten politický zápas o tento svátek bude teprve jaksi sveden. Ale já věřím tomu, že nakonec zvítězí ta správná věc a že si všichni, i v západní Evropě a nejenom v západní Evropě, prostě ten západní svět uvědomí znovu tak, jak to bylo kdysi, když prostě všichni Stalinovi děkovali za to, co všechno Sovětský svaz udělal, když bojoval sám na východním frontě. Tenkrát jsou známé výroky amerického prezidenta.

To vám není hanba.

Ministerstvo, odejděte, pane, odejděte.

Jděte do Ruska a nestraš.

Odejděte pryč. Jsme na vás zvědaví, že se trochu nesydíte.

Odejděte.

Vás nebili.

Neruš, nerušte.

Neviděl hnusný.

Odejde.

Odejděte.

Nemějte pochyb.

Takže, takže prosím vás. Toto známe. Toto známé, ale já si to nenechám líbit. Škoda, že tady není ta policie, jak by tady měla být.

Takže přátelé, vidíte, máme tady zastánce, že jo.

Takže podívejte, já si myslím, že to příliš nebudeme protahovat tuto akci. Jenom já vím o tom. Poprosíme ještě, aby promluvil náš kolega z Českých Budějovic, přítel Žigmond.

Vážení přítomní kolegové, vážení občané, kteří jste se dnes zúčastnili dnešního dne. Dovolte, aby za Klub českého pohraničí generála poručíka, inženýra Františka Šátka, jsem vás vyzval za svobodu a za mír třikrát hurá.

Hurá!

Hurá!

Hurá!

Děkuji vám.

Takže čas se naplnil. Já bych chtěl všem, kteří jste se tady zúčastnili, vaší společné — za vaši odvahu poděkovat. To je, že tady nemáme taky někdy na chlebích usláno. I když to není masová záležitost, ale ti lidé tady jsou. Nerespektují naše práva. My na jejich akce nechodíme provokovat. Oni chtějí provokovat. To znamená, my jsme mnohem větší demokraté, než jsou oni. To je potřeba si uvědomit.

A říkám všem vám: Děkuji, že jste přišli na tuto akci. Dovolím si poprosit našeho zvukaře, protože ta válka, když byla zahájena toho 22. října, jejím vyvrcholením bylo osvobození Československa. Tak si poprosíme o československou hymnu. To znamená číslo 80. Sovětskou také ne.

Voley, tohle jeho kreténi, vole. Tole je nelegální kreté, vole.

Je to nelegální kretén.

Ukončete provokace, ale tady propagovat.

Já tady na ně rád počkám s pánem. My jsme je volali policajty.

Vypadni, vypadni.

Pojď se ti to zalí. Tak tady nemáš co dělat. Vypadni, kreténi.

Provokovali. Oni začali rvát vás.

No, ne, to jim vadí.

Dneska jim vadí, prosím tě.

My nebudeme nějaký komentář k tomu, co se tady stalo.

Já jenom chci divákům říct, že jsme tady měli prostě pár lidí, kterým se nelíbila naše akce. A samozřejmě, že dneska to bylo trošku ostřejší, protože v minulých letech se tak hluboce proti nám neprotestovalo, jo. To znamená, něco se v té společnosti děje. My to nejsme, kteří tyto provokace prostě podněcujeme. Ale my hájíme svoje demokratické právo svobodně vystoupit na řádně ohlášeném veřejném shromáždění a vyjádřit vděk rudé armádě, rudé armádě, která nás osvobodila a umožnila, aby náš národ přežil tuto strašnou válku a umožnila vlastně vznik obnovení demokratického Československa. A tady vidíte, jaký tady máme demokraty.

Takže asi tak.

Takže vážení přátelé, mějte se hezky. Já jsem svoje řekl. My jsme úkol splnili. Klub Českého pohraničí bude stát vždy na straně ústavy, vždy na straně zákona, vždy na straně světového míru, vždy na straně republiky.