Milada Sárová a Petr Kolisko 1. díl: Jedině karlovarská termální voda obsahuje celou tabulku prvků

Milí posluchači, vítejte u pořadu Kupředu do minulosti.

Od mikrofonu vás zdraví Martina Kociánová.

Co je svět světem, tak si člověk přeje žít. Žít dlouho, být zdravý na těle i na duchu.

Medicína pokročila mílovými kroky, ale zcela nás spasit nemůže, zejména ne proti naší vůli. Technologie, které se mohou starat o naše tělo, jsou fascinující. Ale přesto jako by se medicína nebyla schopna smířit s myšlenkou, že člověk je jednota těla a ducha.

Toto poznání se nám stále smrskává do nic neříkající věty: „To máte ze stresu."

Říká se, že nejdůležitější odpovědi jsou často ty nejtriviálnější. A tak budeme dnes hledat odpověď na to, jak si udržet zdraví a dlouhý život v těch nejprostších věcech, které nás obklopují — ve vodě, v dechu, v přírodě, v těch největších pokladech, které jsou kolem nás a nám tak zevšedněli, že nás přestali zajímat.

Jak řekl spisovatel Paolo Coelho: celé město se může přestěhovat, ale studna ne. Milenci se potkají, uhasí žízeň, založí rodinu a vychovají děti tam, kde je studna. Ale když se jeden z nich rozhodne odejít, studna nemůže jít s ním. A láska, i když je stejně čirá jako ta voda ve studně, nám zůstane také.

Milí posluchači, jimi jsou hosté — slyšíte ten plurál? Dnes mám dva hosty.

Je jimi významná česká lékařka, která zasvětila svůj profesní život balneologii a lázeňské medicíně — paní doktorka Milada Sárová. Jsem ráda, že tě tady mám. Vítej.

>> Dobrý den. Děkuji.

>> A je tady s námi také docent, doktor, vysokoškolský pedagog Petr Kolísko, který už desítky let se věnuje problematice výzkumu vztahů mezi tělem a psychikou. Petře, buď vítán.

>> Dobrý den, milí posluchači.

>> Zatímco Milada Sárová a vy ji už mnozí znáte z našeho předchozího rozhovoru — Milada je balneoložka a dalo by se říci zjednodušeně odbornice na vodu — tak jednou z Petroových specifikací je pohyb. Pohyb a dech.

Řekněte, jak vás napadlo, že spojení těchto vašich dvou profesních zájmů je přesně to, co současný člověk potřebuje a nemá, protože možná neví?

>> Milado, setkala jsem se s docentem Kolískem vlastně v roce 2004 — to už je 22 let — kdy jsem poprvé viděla jeho vyšetřovací metodu, spektrální analýzu a Petr mě uchvátil právě tím, jak lehce umí člověka léčit tím, že ho rozpohybuje, rozdýchá. Některé nemoci se jakoby rozplynou.

A to jsem si řekla, že je to taková nadstavba toho, co vlastně už jsem měla dlouhou praxi v Karlových Varech, když jsem vždycky upřednostňovala vliv pitné kůry minerálek na lidský organismus.

A vlastně to propojení bylo potom tak jednoduché. Chvíli po tom našem seznámení jsme byli požádáni, že pojedeme do Švédska, kde jsme měli za úkol mluvit na téma syndrom vyhoření.

>> Mhm.

>> Vlastně od té chvíle už jsme potom prakticky spolu spolupracovali a dodnes děláme výzkumy a staráme se o zdraví.

>> Syndrom vyhoření — to je taková ta civilizační choroba, která nad námi často visí jako Damokles meč.

Petře Kolísko, proč syndrom vyhoření? Co se děje na základě tvých výzkumů s člověkem, že nemá sebezáchovný pud a nepřestane, dokud neschoří?

>> Já se dívám na ten problém jednak z evolučního hlediska, protože ten člověk se vyvíjel tisíce a tisíce let v nějakém přirozeném kontextu v souladu s přírodou. A my jsme za posledních 100 let naprosto změnili svůj životní styl, a dneska to vidíme v té současné společnosti — neustále narůstá větší psychická tenze.

A já vidím vlastně takovou trojnožku. Jednak je to výživa, jednak je to pohyb a jednak je to psychika. A když je to všechno vyrovnané, tak je to všechno v rovnováze.

Ale ta společnost současného člověka často nutí vytvářet vysoký psychický výkon za cenu nedostatečného odpočinku, nedostatečné regenerace.

Člověk v počátku toho syndromu vyhoření je často velmi entuziastický. Snaží se všechno splnit, pracovat na 110 %, ale pokud nemá dostatečný regenerační potenciál, tak začne převažovat ta dlouhodobá zátěž, která překračuje tu adaptační hladinu organismu, která je fyziologická a evolučně daná.

A dochází k tomu, že se v organismu začnou snižovat celkové energetické rezervy. To je velmi složitý problém a nerad bych o tom pro lajky hovořil, ale v podstatě ten člověk potom začne reagovat úplně jinak. Jednak má pocit únavy — psychické i fyzické — nedovede odpočívat a dalších psychoemočních problémů.

>> Hrozí nebezpečí, že když nás někdo teď poslouchá, tak si řekne: a ježit, co dřív? A někdo mi bude říkat, že mám odpočívat, a jeden z nich mi poradí, že se z toho mám vyběhat, a druhý mi poradí, že mám pít co nejvíc vody — a pokud možno co nejvíc karlovarské vody — a budu zachráněn.

Řekněte mi, je to až tak jednoduché?

>> Eh, není to tak jednoduché, víte? My jsme před několika lety prošli vlastně všechna taková antická centra holistické medicíny. Už 400 let před naším letopočtem v Epidauru vzniklo vlastně takové Eskulapion, a to bylo holistické centrum.

Když si podíváte na strukturu toho složení těch procedur a všech věcí, které oni tam aplikovali, tak to je naprosto dokonalá celostní medicína, která zahrnuje jednak tu psychickou složku, jednak tu fyzickou složku a jednak také tu sociální složku. Protože tam byly zpíváno, byla tam divadla, hrála hudba. A kromě toho tam byly ty regenerační a rekondiční a léčebné procedury.

>> Zkrátka opravdový chrám zdraví.

>> Přesně tak. A my prostě jsme se toto snažili — po 2000 letech se snažíme vytvářet holistická centra zdraví, celostního zdraví — ale pořád se vracíme k antickému odkazu Eskulapa.

Dokázali Eskulapa propojit své odborné zájmy. Já se teď opět zaměřím na vodu karlovarskou.

Doporučuju posluchačům — určitě na našich stránkách dohledají předchozí tři rozhovory s paní doktorkou Sárovou. Takže pokud se vám bude zdát, že tu vodu už nerozebíráme až tak zevrubně, tak se můžete dozvědět v těch uplynulých rozhovorech mnohem více.

Ale mě teď zajímá ta voda z jiného úhlu pohledu. My totiž — mohlo by se zdát, že o termální vodě víme už prakticky vše. My ji dokážeme biochemicky rozebrat na prvočinitele mineralogicky. Víme, jaké soli tam jsou.

Je něco, co o té vodě dosud nevíme?

>> Paní Milada, karlovarská terma je terma proto, že vlastně vychází ze země v teplotě 73 stupňů — 2000 litrů za minutu — s ohromným množstvím všech minerálů. Vlastně celá Mendělevova tabulka je tam obsažena a to je taková infuze. Vlastně to není voda, to je sloučenina všech těchto záležitostí, kterou na světě jsem nikde nenašla.

To si myslím, že v tom opravdu máme prvenství — jak v kvalitě, tak v kvantitě. Takovou vodu nikde nenajdete.

A chrámu — to vřídlo, které vlastně je původně vulkán, my říkáme dýchající vulkán — které je z hloubky 2 km, je tlačené ještě z větší hloubky z těch magmatických krbu. Eh, plynem na 1 litr vody vynáší 2 litry plynu.

A vlastně celé to prostředí — to je pro mě chrám přírody.

Ano, k tomu byly postaveny kolonády, kde lidé mají možnost v době špatného počasí korzovat a tu vodu popíjet.

Takže já si myslím, že o Karlovařské vodě jsem si myslela, že toho vím hodně, ale teď se točil film k 300. výročí Hippokrata Karlových Varů, doktora Davida Bechera a tam hydrogeolog Tomáš Vilíta opět mluví o vzniku této vody.

A já jsem se znovu dověděla, co jsem ještě nevěděla, že vlastně ta voda, největší část opravdu je z kapek, které se dostaly do Země jako déšť před desítkami tisíc let.

Tuto vodu znali mamuti a ona jako takzvaný Ohrský rift podél řeky Ohře se dostává pak do té hloubky a je základem té vody, která má především minerály jako silicium, křemík, vápník, hořčík — takový ty silné horské minerály. Ale tam už na něj čeká vlastně ten plyn.

Přichází tam nejmladší voda, to je voda toho deště, která je třeba tři, čtyři roky stará, která se tam náhodou v Slavkovských lesích vytvořila a spadla, a tak se dostává taky do hloubky.

Ale je k tomu ještě další zdroj a tyto zdroje všechny se promíchají a vlastně to je potom ta směs, která se dostává na povrch.

Já jsem si myslela, že má praxe, která je delší než 50 let, potvrzuje, že ta voda se nezměnila.

To mohu doopravdy dokladovat výsledky léčby svých klientů.

Ale když jsem četla originál knihy doktora Bechera, které jsou 300 let staré, tak jsem si musela se poklonit, protože ta voda se nezměnila ani za těch 300 let.

To znamená, že možná ona je 1000 let stará, stejná, a dá se říci, že my jsme takový ten mezičlánek mezi deštěm — tím darem z nebes — a tím pokladem s těmi minerály ze země.

A tato voda námi prochází.

Proto všechna naše činnost všech buněk v našem těle souvisí s kvalitou té karlovářské vody, protože ty minerály v různých koloidních tvarech se dostaly do těla a fungují ve všech reakcích všech orgánů a systémů a mají opravdu omlazovací účinek.

Já si myslím ještě, že nejdůležitější na té léčbě je právě chronobiologie — ten čas, kdy vodu pijeme, jak ona může působit na náš organismus.

A právě bych řekla, že ta stresová situace a syndrom vyhoření a všechno, čím jsme teďka v tom uchvátaném světě plném nejistot — jako ustaraný, nervózní — je způsobeno tím, že nedodržujeme vlastně ta pravidla vody.

Protože my máme spát, když je tma, jít brzy spát. Říká se: hodina do půlnoci jako dvě hodiny po půlnoci.

Máme se stravovat, jíst do polosyta, pít do polopyta.

Zatímco my všichni potom večer se rychle najíme, vzniká obezita už i u dětí a vznikají různé civilizační nemoci, které se dají tím upraveným režimem při krátkém pobytu vlázných edukací vlastně upravit a ten stav výrazně zlepšit.

Je zvláštní, že oba dva vlastně říkáte, že stačí se vrátit v čase. Petr Kolísko nás poslal do Epidauru. Ty nás posíláš do úplně přirozeného času — Kairros — zatímco my všichni žijeme ten Chronos, kdy nám hodinky diktují, jak budeme žít, nikoliv naše tělo, ani rytmy dne.

Petře, ty se hlásíš, já ti vyvolám.

Já bych se ještě chtěl vrátit k té vodě trošku z jiného pohledu.

Víte, my známe to biochemické složení, chemické složení vody, to všechno známe, ale kromě toho vlastně ta voda se chová ještě trošičku jinak, protože se chová z toho pohledu současné kvantové fyziky jinak, než bychom předpokládali, protože tam existují takzvané kvantové jevy.

To znamená, některé ty ionty — a jsou to především vodíkové ionty, které jsou v té vodě obsaženy — se chovají absurdně podle tradičního pohledu chemie a fyziky.

To znamená, oni jsou schopni — mají nějaký příklad absurdity. Oni jsou schopni přestupovat přes bariéru, která je pro ně neprostupná tím, že se změní z toho materiálního kationu na vlnové záření, které projde přes tu bariéru a opět se změní v ten kation.

A to je vlastně problematika kvantové fyziky, se kterou si současná medicína neví ještě dostatečně rady.

A proto voda v tom organismu se chová trošičku jinak, než voda, kterou pijeme.

A jak si to prozkoumal?

To nejde prozkoumat. To jsou všechno právě to, že současná věda z toho pohledu exaktních zkoumání, exaktních vztahů si s tím dosud přesně neví rady, jaké to má vlastně efekty na lidský organismus.

Ale my víme, že ty kvantové jevy ve vodě — která ty kvantové jevy v organismu — ovlivňují jednak proteiny, jednak ovlivňují membrány a jednak ovlivňují průchod přes iontové kanály základních prvků, jako je sodík, draslík a vápník.

Míla Dosárová, jak se díváš na kvantové jevy ve vodě ty?

Já bych chtěla říci, že člověk, když se řekne voda, tak vidí H₂O. To znamená jedna molekula kyslíku, dvě molekuly vodíku.

Ale ono, když si představíme — všechno má nějaký tvar a ta voda má tvar geniální, protože to je vlastně trojúhelník jako základna, ale jehlan jako nad touto základnou.

To znamená, jsou to tvarem takové malé jehlánky, a dá se říci, že celé naše tělo — asi 99 % buněk našeho těla — má základ v té vodě.

Ta voda je všude a jsou obsazeny jen ty tři vrcholy toho jehlanu. To znamená vodík, vodík, kyslík.

Jsou tam volné vazby a ta voda je ve stálém pohybu. Ona vlastně stále víří.

Ta voda nikdy není v klidu, protože tam je něco prázdného, kam vlastně přilítá — buď jsme něco snědli, nebo je to ta vypitá voda s nějakým minerálem.

A vlastně pikosekundou rychlostí se dostává například zinek, který je velmi důležitý při tvorbě inzulinu v slinivce břišní.

Pokud vypijeme karlovarskou vodu a máme nějaký problém se slinivkou břišní, tak jsou tam dvě věci: jednak ten hydrouhličitan, který alkalizuje tělo.

Vlastně ta voda slinivky břišní — ta šťáva — je jeden a půl litru vyrobené tekutiny každý den, aby ta šťáva mohla zneutralizovat kyselý obsah žaludeční a vlastně potom jako natravená zdravě se dostávala do střev, kde vlastně dokončí celý ten metabolický proces.

Rezorbuje se voda, odchází z těla — špatně vlastně ty zbytečné vlákno a tak dále — a vynáší s sebou taky ty špatné mikroby.

Musíme myslet, že nemoc je většinou rozmnožený nějaký mikrobiom, nějaká bakterie, která v těle nemá v tomto množství se vyskytovat, která se rozmnoží.

A vlastně ta karlovarská pitná léčba — především ta střevní mikrobiota — krásně může vyčistit.

Zaprvé tím, že je teplá ta voda.

Takže když něco pereme v teplé vodě, tak je to daleko účinnější než ve vodě studené.

A ta voda v každé podobě je úžasné rozpouštědlo.

To znamená, ona všechno — proto se v ní pere krásně, že jo. Ale ona i v tom těle to tak učiní, aby se slinivka vykoupe jakoby v té vodě.

Lehoučce si vyrobí dostatek té šťávy, zinek udělá dostatek toho inzulinu a vlastně jsme úplně automaticky jednoduše zdraví.

Zatímco když je člověk, který na vodu zapomněl a třeba se dopije pivem nebo vínem nebo všemi těmi dobrotami, které v naší republice jsou běžné a každý si doma nakonec i umí vyrobit, tak ta slinivka má pak moc práce, aby z toho alkoholu vlastně vyrobila normální vodu a tu slinivkovou šťávu.

Takže všechno souvisí s dostatkem vypité vody, kvalitní vody.

A pokud je ta voda ještě teplá, je jonizovaná, my říkáme živá, to způsobují ty plyny, které v té vodě jsou, pak je to voda zázračná a je jedno, v kterém pramenu se vyskytuje, ale má vždycky pro mě přednost před vodou, která je vlastně z kohoutku.

Milado Sárová, ty jsi teď popsala, jakým způsobem měřitelně funguje Karlovarská voda nebo i jiné léčivé prameny. Máme tady bylinku, Rudolfku a velmi uctívané prameny i jiných lázní.

Ale ty jsi, Petře, před chvílí zmínil, že voda v organismu se chová jinak než voda na povrchu. A to jsou podle mě jevy, které pravděpodobně nejsou měřitelné.

Řekněte mi, jak vlastně jste k tomu dospěli a do jaké míry se vám věda musela v určitém okamžiku trochu změnit ve víru, protože zkrátka se to nedá změřit, zvážit, sečíst a hodit do počítače?

Když začal covid v roce 2019, tuším, že to bylo, ano, tak vlastně najednou do Lázní přestali jezdit klienti a my jsme měli v podstatě více času se věnovat minerální vodě. A tak jsme vlastně zorganizovali takovou zjednodušenou výzkumnou studii, která spočívala v tom, že jsme sledovali efekt pitné kůry na neurovegetativní systém.

To je strašně složitý a velmi starý, evolučně starý systém, který ale souvisí jednak s centrální nervovou soustavou, protože v té střední staré etáži toho mozku, ve středním mozku jsou ty vegetativní centra, která korespondují s kůrou mozkovou. A v té nižší etáži, což je prodloužená mcha a retikulární formace, tam jsou centra, která zajišťují základní životní funkce organismu. Já to říkám složitě.

My vlastně přes metodu spektrální analýzy variability srdeční frekvence jsme schopni měřit reaktivitu toho neurovegetativního systému na různé podměty. Já se tím zabývám více než 30 let ve vztahu k pohybu, k dýchání, k psychice a nás napadlo vlastně to udělat s tou vodou. Co vlastně karlovarská voda udělá během té pitné kůry?

Byli jsme hodně překvapeni, když po 30 minutách po absolvování té pitné kůry se výrazně změnila reaktivita toho neurovegetativního systému ve smyslu celkového zvýšení, laicky řečeno energie v tom organismu. To znamená, zvýšila se jak aktivita toho sympatického systému, ale zvýšila se i aktivita toho parasympatického systému, který má vztah k regeneraci.

A to se dá měřit.

Ano, my jsme schopni tady to kvantifikovat. A proč? Protože v té vodě jsou takzvané hydrogenličitanové ionty a obsah oxidu uhličitého.

A potom vznikla druhá studie následně na to, kterou dělala jedna moje diplomantka, že zkoumala vlastně efekt za stejných podmínek vody, která byla lahvovaná v plastových lahvích a byla lahvovaná po dobu tří týdnů. Prostě tam je odstup několika týdnů, než se ta voda dostane do těch láví.

No a tam ten efekt jaksi byl minimální. To znamená, je zde něco, co potvrzuje to, že to jednorázové pití té vody u pramenu má velmi pravděpodobně vyšší efekt, než to pití vody, kterou si koupíte a kterou pijete doma.

Ono je to vlastně trošku tajemství, protože vy jste tedy dokázali měřením, že se to děje, ale vlastně dodnes nevíme, jak se to děje, jak to ta voda dokáže, jak se tělo postará o to, že ty minerály, sole rozdistribuje, aby je tělo tam, kam patří, do těch buněk. Chápu to správně?

Výborně. Já bych na to řekla, jedno tělo je neuvěřitelně chytrý. Já vždycky říkám, když někdo užívá třeba 10 druhů léku a já už jsem v tom sama ztracená, říkám si: vždyť to není možné, z toho bych se otrávila. Tak mu říkám: „A děti máte, když jste žena?" Ona řekne: „Ano." A pak se ptám: „A kolik jste brala leku, když jste byla v jiném stavu?" A ona říká: „No, to jsem nesměla brát nic." A já říkám: „Vidíte, a vyrobila jste ve svém lůně nového člověka. A vlastně vám nikdo neradil, protože to tělo je natolik chytré, umí si samo taky udělat pořádek.

A u tohoto příkladu, co říká Petr, bych chtěla říct, samozřejmě, když pijeme vodu u pramene, je to voda živá, je právě jonizovaná, má v sobě kationy, aniony, plyn, radiaci velmi nízkou, ale velmi důležitou podle mě, aby ta voda byla tak rychlá, že se dostává i do míst, kam se ta tekoucí voda jen tak nedostane.

Ale ta chemie samozřejmě v té láhvi zůstává, i když je to načepované a zůstává tak dlouho ten cholerdetický, cholerkinetický účinek, vliv na játra a tak dále. Je samozřejmě i pitím té lahvované vody výborný, ale pokud přijede někdo do Karlových Varů a právě chce se omladit, chce, jak je teď moderní longevity, zůstat do smrti aktivní, zdravý, prostě plný energie, pak já doporučuji, aby právě pil tuto živou vodu.

V tom je rozdíl, kolik té energie natankuje.

A pro mě to bylo veliké překvapení, když Petr opravdu dokázal, že úplně každý, kdo vypil těch 350 ml vody, asi 55 stupňů tepla, došlo ke změně toho autonomního nervového systému.

Takže já si myslím, že tento pokus je velmi nový, významný a potvrzující, že je potřeba pokračovat.

Samozřejmě my už máme své odžito a velmi rádi bychom věli jednak, aby se o tom česká populace dověděla, že takto zázračný pramen v Čechách existuje a vyzkoušeli si to všichni za prvé, a za druhé, samozřejmě, abychom si našli také pro sebe náhradníka pro další generaci, který v tomto výzkumu bude pokračovat, protože vývoj všeho v té medicíně letí dopředu mílovými kroky.

Petře, Martino, já bych to navázal jen na ten jednorázový efekt té karlovarské pitné kůry.

My jsme následně ve spolupráci s Infocentrem zorganizovali takovou akci pro karlovarskou veřejnost, která se nazývala Piju prameny. To už je čtvrtý ročník té akce.

Ten první ročník vlastně byl takový individuální, ale my se snažíme zkoumat efekt kombinace, protože lázeňství to je kombinace různých vlivů. A nás zajímalo vlastně vztah pitné kůry a pohybové aktivity.

To znamená, my jsme udělali velmi jednoduchý pokus s našimi klienty, které jsme měli možnost zkoumat. Dělali jsme vstupní vyšetření kardiovaskulárního systému, krevní tlak, srdeční frekvenci, subjektivní změny kvality zdraví a tak dále. A jednoduchý test chůze na 6 minut, kde jsme sledovali adaptaci kardiovaskulárního systému přes chytré hodinky.

Pouhých 6 minut chůze.

A na základě toho testu chůze jsme jim doporučovali intenzitu, jak mají rychle chodit a doporučili jsme jim 30 minut rychlé chůze denně.

Já, Petře, přeruším. Jedná se o obyvatele Karlových Varů, kteří jsou běžně zaměstnaní, kteří chodí do práce a kteří projevili zájem tu vodu pít. Ale protože nevěděli, kterou prameny, kolik, tak už čtvrtý rok ta akce vlastně během února prochází lékařským vyšetřením, dostávají informace, který pramen je pro jeho zdraví nejlepší. A celý březen vlastně tito lidé pijí prameny ideálně 21 dnů za sebou. Pak jsou znovu kontrolováni, co to s nimi udělalo.

Hmm.

A co to s nima děsme vlastně byli hodně překvapení, když po těch třech týdnech ta naše skupina těch klientů, to je už dneska zhruba 250 lidí, se výrazně fyzicky zlepšila v tom testu chůze na 6 minut, kdy oni byli schopni projít třeba až o 70 až 100 m někteří. Vyšší projít větší vzdálenost, ale přitom jejich tepová frekvence zůstala na stejné hladině nebo ještě klesala.

A jak se to projevilo ještě jinak fyzicky?

Objevilo se to samozřejmě i na krevním tlaku a na klidové srdeční frekvenci a na subjektivních změnách, jak popisovali podle dotazníku, co se jim zhruba zlepšilo, jak se cítí.

Eh, takže ta pořád se to vrací k tomu psychosomatickému vztahu mezi tělem a psychikou, že ten pohyb má v kombinaci s různými stimuly vliv i na tu psychiku.

A já bych jenom dodala, já se všech těch lidí potom na závěr ptám, tak přijdete za rok znova, co na tu tady na tu pitnou kuru děl říkáte.

A téměř všichni odpověděli jednoznačně. Je mi strašně líto, že tu vodu už jsem dávno nepil, protože tak jak výborně se teďka cítím, hlavně ten subjektivní pocit takového zpevnění, zkvalitnění. U nikoho jsme nenašli zvýšený tlak. Prostě celkově ty lidi i taková komunikace, oni už se pak v té kolonádě znali, potkávali a vlastně se dá místo do hospody chodit ve Varech na vodu do kolonády a máte jistotu, že se zlepšíte.

Paní doktorko Mila Dusárová, pane doktore Petře Kolísko, jsem moc ráda, že jste přijeli, že jste se podělili o své zkušenosti a o výsledky své celoživotní práce. Vážím si tohle.

Děkujeme za pozvání. Bylo to moc hezké.

A vám posluchači, přejeme, abysme se sešli u pramenu, popřípadě v hotelu President, kde se o vás rádi postaráme.

Já také děkuji a zdravím všechny posluchače, která svým životním stylem dokazují to, že se dožívají dlouhého věku v vší kvalitě života.

Jak říkal Erasmus Rotterdamský: Ad fontes – k pramenům. On to myslel jinak, ale my si to můžeme vyložit po svém.

Milí posluchači, celý rozhovor si můžete poslechnout vcelku a v předstihu na platformě Herohero. Jinak všechny díly najdete postupně, jak jste zvyklí, také na našem webu Rádio Univerzum, na Facebooku i YouTube.

Všem vám, kteří nás podporujete na účtu 103496/2700, upřímně děkujeme. I díky vám můžeme klást otázky, na které se jiní neptají lidem, které jinde nezvou.

Martina Kociánová se na vás těší zase příště. Zatím se mějte hezky a něco proto dělejte. Nikdo jiný to za nás neudělá.