Michal Gulyáš - Projev Petra Pavla mezi řádky

Krásný, příjemný dobrý večer, vážení přátelé, vám všem, kteří jste dorazili nebo jste naopak zůstali eh věrni e tomuto kanálu. E dneska máme 3110 20:35. e tady místního času a já vás všechny vítám a vítám tady našeho hosta, kterým není nikdo jiný než herec, režisér, daber, moderátor, eh člověk, kterj toho prostě hodně umí a má umění v malíčku. Michal Gujáš. Ahoj. >> Ahoj, Petře. Ahoj. Zdravím diváky. Dobrý večer. Já jsem moc rád, že jsme se takhle dali dohromady v podstatě zase po čase, protože dějou se věcí spoustu a ty seš jeden z mála těch, který se nebojej na to reagovat natvrdo a to a tady už hned na začátek e tady eh píšou eh jak těch zdraví a tak dál, ale eh připomínají mimo jiný taky právě eh tvoje je eh eh vystoupení, který točíš na Facebook a různě. Eh takže za to ti taky samozřejmě všichni děkujou. E geniální politická satira. Bravo, pane Gujáš. Tady píše Milan třeba. Jo, za všechny vybírám. A eh tak e jak ty se dneska eh vůbec ztotožňuješ ztotožňuješ s tími s tím mainstreamovým narativem? To zní hezky. Tak to je tvoje. Tak >> já předně, já předně chci samozřejmě poděkovat za tu přízeň, kterou mi eh diváci, posluchači a příznivci projevují, protože to je vůbec základ toho, aby e člověk mohl tvořit dál. Pokud to člověk tvoří jen sám pro sebe, tak většinou eh počas takzvaně uhnije a eh zapadne v zapomnění. A jsou to právě lidé, kteří přeposílají, lajkují, podporují. Tak to jsou oni, kteří vlastně dávají tu živnou půdu tomu, abych na tom pracoval dál. Toho toho materiálu eh je dnes čím dál tím víc. Eh občas vznikne takzvaně vákuum, e zvané okurková sezóna. To se prostě stává. Ale myslím si, že doba je natolik těhotná, že že to nikdy není na dlouho a ty vztahy k porodu e něčeho, o čem zatím nevíme, jak bude vypadat a jak se bude chovat, že ten čas toho porodu se blíží a že už vlastně ten porod nějakým způsobem probíhá. >> Já já já ti chci odpovědět na tu otázku. Já jsem chtěl jenom takhle z široka poděkovat a a upozornit na to, že bez lidí a bez jejich podpory eh by to pro mě nemělo naprosto žádný smysl. Ale já, jak já se dívám na mainstreamový na mainstreamový narativ, to slovo, jak nám ho zanesli prostě do slovníku do duší, že už ho i my zany, kteří eh myslím jste z té pro mainstream méně populární strany e používáme, já se na to dívám okem satirika. Eh, samozřejmě v tom díle nebo v tom výsledku z toho mám legraci a já věřím, že eh drťvá většina těch, kteří to sledují, poslouchají a eh kteří to přijímají, takže vědí, co je mezi řádky a co je v tom obsaženo. Já takhle pracuju s textem už leta letoucí od chvíle, kdy jsem začal psát divadelní hry, což už je tak strašně dlouho, že kdybych to řekl, tak to bude vypadat jako nějaký vychloubání a tak dále. Já myslím, že už jsem o tom lede mluvil, ale takže se na to dívám v tomto výsledku a není není možno to už komentovat z mýho hlediska jinak než satiricky. Někdy je to satira velice útočná, nebo já si myslím, že jsem teďka víc nabrousil meč a jedu do toho tvrdším způsobem, ale ona se satira nedá jinak dělat. To opakuju taky při každým rozhovoru, eh, který eh dávám teď v posledních měsících, že bez toho eh to není satira, to je potom jenom takový laškování. A e doba není zralá na laškování. Doba je zralá na to, abychom se vyzbrojili. Nechci teda teď podporovat nějakou zbrojní loby. Myslím, vyzbrojili vtipem argumenty, eh, abychom se obrnili jaksi schopností odolávat. Zkrátka tyhle všechny věci e potřebujeme k tomu, abychom eh tou dobou nějakým způsobem prošli, aniž by nás zasáhla natolik, že už bychom se z toho třeba nemuseli zvednout. Protože děje se děje se děj nebo takhle probíhají děje, které my ovlivňujeme skutečně v jistém smyslu někdy minimálně, ale někdy a to právě ti, kteří eh udávají směr dějům nebo se snaží udat směr dějům, nikdy nemají takzvaně stoproc v rukou, protože že i úplně nenadálá malá eh událost může ten chod toho děje změnit. A já si myslím, že i satira je velice dobrá zbraň. Já to vidím, protože je to znervózňuje, protože je to štve. Oni na mě občas posílají takový drobný střely, ale jako v těch v tom mediálním, veřejným nebo sociálním prostoru, ale já jsem na toleto vyzbrojenej. Já jsem se na to připravoval leta letoucí a vím, že prostě každá akce vyvolává reakci. No, takže eh toho materiálu je velice mnoho a těch aktérů, kteří slouží k tomu, aby je člověk zasazoval do těch satirických eh dějů, které vytváří on, nebo je zpracovávář těch skutečných dějů, které které jdou okolo nás a jimiž jsme svědky a nebo účastníky. No, tak těch lidí tady je velká spousta. Úplně jeden z největších je v současný době hradní dekor. Ten vystřídal eh flanelového bose eh Fialu, takže máme pořád z čeho čerpat. A pak jsou tady různí vykulení bosové mafiánští eh ze Stanů a jiných TP. A pak jsou tady taky dámy na přechodu nebo v přechodu nebo před přechodem či po přechodu a je tu prostě velká spousta eh materiálu, kterej se dá jenom takhle sebrat a zpracovat, protože e satira má taky za úkol samozřejmě ty lidi, který trpěj tím, co viděj, co cejtěj, čím se zabejvají, co je trápí, tak je potřeba, aby je posílila a zároveň, aby je osvobodila eh tím, že se zasmějou. Eh nebo si tak jako společně trošku uplivnou směrem k těm, na který je ta satira namířená. Je to podpůrnej, povzbuzující prvek, eh, kulturní, ale zároveň i politickej. A to je strašně důležitý. Eh, je to daleko silnější, větší a cílenější kulturní zbraň, než třeba divadlo, film a tak dále, pokud není přímo satiricky určenej k tomu, aby taky cílil na eh nějaký objekt nebo nějakou situaci. Tak já jsem to tak obšírně se snažil vysvětlit. Doufám, že z toho je jasné, co jsem tím měl na mysli. >> Určitě. Eh, každopádně eh doba opravdu dneska houstne eh ze všech směrů. Já bych možná, protože už jsem to i slíbil divákům, že se podíváme na ty věci trošičku s přesahem, protože eh ať chceme nebo ne, eh tak dějou se tady procesy na západě, tady na eh teďka v Polsku nově. Jo a já jsem třeba teďka mluvil ještě před prvním streamem s kolegou z Polska, mým bývalým kolegou z práce Ireneušem a s Irkem jsme strávili půl hodinku. Já mám to připravený, možná to pustím celý ten rozhovor, ale eh on mi samozřejmě řek, jak to skutečně je, co se tam děje, technikálie, eh o čem to vlastně je, že jo, že teda eh ten Duda opět, není to poprvý, opět porušil ústavu, zákony atd. atd a prostě jede si svojí, jede si svojí pro evropskou politiku. Za zadkem má Uršulu a Berlín a podobně. Promiň, já tě opravím. Ty jsi, ty jsi chtěl říct Tusk, ne Duda, ale Tusk. >> Kecám. No promiň. Tusk. Jasně. Dobrý, dobrý, dobrý, dobrý. >> Máš pravdu. Beru zpět. >> Mě se to děje taky občas, že >> Děkuju. Jsem rád, že to posloucháš, co říkám. >> Poslouchám, poslouchá. Musím to, musím to poslouchat. Je to, je to dialog a rozhovor. >> No, ale to člověče, ne? Každej má ten dar. Ale eh ve finále my jsme se tak jako bavili a on narazil na jednu věc, že je podezřelý, že v těch státech všude v Evropský unii běží takovádle vlna neklidu, jo, byť jsou to jiný třeba důvody, jo, ale eh prostě ten proces eh toho, že nějaký bojůvky a nějaký prostě tady ty eh pro prostě, že že se dělá ten bordel v rámci tý unie a právě mu divný jako, že to má pořád stejnej scénář, jo. A eh tak jak ty se na to díváš jako myslíš, že to je koordinovaný, tak jak třeba to říkal právě ten můj kolega? >> No, já jsem o tom zcela přesvědčenej. Já myslím, že oni Ježišmarja, ježišmarja, ježišmarja. Promiň, něco jsem tady zmáčknul blbě. >> Nic se neděje. Já tě vidím. Seš tam. Tak a teď seš pryč. Prosím tě, přihláš se ještě jednou. Jestli mě vidíš, tak se musíš odhlásit. A tak eh takhle to dopadá, přátelé, když někdo něco zmáčkne. E nedá se svítit. Eh Míšo, seš tady? Míša tu ještě není. Uvidíme. Snad se připojí. Eh, tak dá to ještě jednou. Já mu věřím. Jinak přátelé, vám všem děkuju za to, že jste tady v takový hojnosti a chci vám taky poděkovat za všechny lajky, který dáváte, páličky nahoru a samozřejmě za vaši podporu, kterou tady vysíláte. Eh a taky za to, že posíláte ty videa dál a že si dáváte odběr, protože těch odběratelů už máme opravdu úrekom a eh pokud mám být přesný, než se nám tady Míša připojí znova, tak eh je nás už 97 95, takže pouhých 45 odběratelů do 98 000, což je úžasný. A eh Míša už se myslím, že už už ho vidím. Už tě vidím. Ahoj. Slyšíme se. Tak seš trošku rozmazanej. >> E >> jo. Haló, haló. Ano, slyšíme se. Já se omlouvám. mě tady, já jsem se pokusil posunout jenom tu kameru a ono mi to udělalo nějaký špatnej a normálně jsem vypadnul z toho, takže se velice omlouvám. Nebyl to výpadek s spojenej s nějakou cizí diverzí. Eh, diverzantem jsem se stal v tomto případě já, takže omlouvám se divákům a omlouvám se tobě. Nicméně tu otázku držím stále v hlavě, e, někdy se to tak stane, že jo, ale eh držím otázku, držím v hlavě. Je to asi takhle, Petře. E je mě dobře, e slyšet a vidět, protože já mám pocit, že je to zpožděný. To diak jde zpátky potom, ale jinak jsme v pohodě, jo? Jsme v pohodě. Jo, já Dobře, tak ok, prosím tě, eh, samozřejmě, že to je koordinovaný stoprně. Oni, podívej, ta věc je jednoduchá. Tady se napáchal za posledních 10, 15, 20 let jako velikej, ale obrovský zločin. Rozkradlo se, spousta peněz, napáchali se. Eh, napáchaly se jako škody, který jsou neodstranitelný, včetně samozřejmě tý migrace, Viršaffendas a podobný záležitosti. Eh, a furt se v tom pokračovalo. Zlikvidovala se ekonomika, průmysl. E, já jsem před rokem říkal nějakýmu zvukaři, kterj je úplně fanaticky v český televizi prozápadní a antiruské, já nevím co prostě, jak jsou ty lidi úplně pošahaný. Ono když se jich jako zeptáš, tak oni ti napovídají všechno, co si přečetli, pač si to zapamatovali ať to jako pospojovali k tomu, mají nějaký subjektivní pocity. Tak on řek:„No, ale pořád je Německo ta nejsilnější ekonomika. To je k smíchu. Víme všichni. Francie bankrot. Eh, Německo čeká infarkt. Eh, tak eh todle všechno může zamáznout jedna jediná věc a to je válka. Válka s Rusem se nepovedla, protože protože prostě nikdy se válka s Rusem nepovede. To nám říká historie. A já jsem vždycky říkal, s Rusem se neválčí, s Rusem se vyjednává a obchoduje. Vyjednávání je specifický eh a obchodování ještě specifičtější, ale eh je to jediná možnost, a proč ne, koneckonců je to největší e země na světě a je to eh země, která je v Evropě a zároveň je v Asáii. Eh, já vůbec a nehledě na to, že my jsme prostě i když jsme tak pro promíchaný, jak jsme Slovani, prostě jsme slovanskej stát, jo, a tak dále. Já pořád teď odbočím od toho od toho, ale vrátím se k tý myšlence. Já pořád nechápu, proč furt někdo tvrdí, že patříme na západ jako k těm anglosasům. Já do prkýnka žádný anglosas nejsem a to jsem splychtěnej s tolika národností, že kdybych měl říct, že jsem jako čistokrevnej Slovan, no tak jestli já mám ze Slovana 20 %, když bych to jako takhle odhadnul, ale já se cítím tak být, protože já jsem v tom prostoru, já jsem v těch, já jsem vyrost v těch kulturních jako eh intencích, jo. To je prostě, já jsem tím ovlivněnej. Od malička jsem kojenej tím mlékem, takže eh já nemám vůbec pocit, že bych byl anglos. mě samozřejmě, protože jsem umělec, tak se mi líběj třeba e produkce anglosaský, ale některý jsou mi tak cizí, že si říkám, to prostě nechci, ale to jsou mi některý třeba ruský produkce nebo polský produkce taky jako cizí, ale zároveň k nim mám pořád blíž, protože tam cejtím lidství, duši, něco, co pro tu slovanskou sféru je opravdu hluboký a ten anglosaskej svět to vůbec nechápe a proto se taky pustil do do tý do tý eh do tý války. No a tím se vracím k tomu tématu. Oni prostě potřebujou to nějakým způsobem eh zamáznout, protože je čeká čekaj je soudy, čekají je čekají je nepěkný věci. nakradli, zničili, mají na svědomí miliony lidí, hářejí to pořád jenom na Putina, ale to je taková lišácká metoda. Samozřejmě, že ve finále to tak je, že to jsou ruský zbraně, který zabíjejí Ukrajince a ukrajinský zbraně, který zabíjejí Rusi. Ale těm ukrajinským zbraním se přidružily ty západní zbraně, protože tam byl ten důvod, tam byl ten zosnovatel, to prostě nepopřou, i když to budou popírat. A ono a oni se bojej toho, že to, že ta pravda samozřejmě se stane eh nebo se otevře jako kniha, až to všechno skončí a začne se to narovnávat, nehledě na to, že dochází k epochální změně. Jo. A oni se jich strašně bojej a chtějí jí zastavit. Taková občanská válka, když už nemůžou tu válku s tím Rusem dotáhnout k tomu zdárnýmu konci, tak taková občanská válka v Evropě, to je pro ně krásná věc. To je nádherná věc, protože se všechno zamázne, jo? A tam je šance ze sebe udělat hrdiny a tak dále a odsunout všechny ty zločiny, který oni napáchali. A já si myslím, že v tom jedou všichni. a že to samozřejmě financujou nebo spolufinancujou ty zbrojní loby cí celý tý Evropy a možná já fakt do toho takhle úplně nevidím, ale dávám si to dohromady. Ale zbrojní lobby samozřejmě v tom hraje velkou roli, protože oni na tom vydělávají a to není jeden člověk u nás tady a jeden člověk má nějakou firmu a oni řeknou: "No to je von, houb, že jo, on je jenom ten manažer, ta hlava bere z toho ty procenta, ale tam se to dělí. Prostě válka to je krvavá zlodějina největšího kalibru. A oni se toho všichni bojej, protože eh v tom Norinberku taky stanuli ty náckové a tak dále. Bohužel tam nestanuli všichni. Eh oni si hodně podstatnejch lidí rozebrali, nastrkali je do různejch. Už jenom když si vezmeš, že a teď abych nekecal, 28 000 agentů gestapa pracovalo po druhý světový válce v ve státním aparátu. To je něco děsivýho. Já myslím, že to je 28 000. Myslím, že to je něco kolem těch mezi 25 až 30 000. jestli jsem tu sumu podhodnotil nebo přehodnotil, to bych poprosil, jestli je někdo opravdu. Ale myslím si, že není, protože my jsme na tom měli nějakou přednášku a tam to opravdu jako >> A víš, jak je těžký dneska vychovat dobrýho úředníka. >> Jo, jo, já vím, já vím, já vím, já vím. Tak musíš převzít toho gestapáka, kterej zapisoval ty eh vymlácený zuby, ty usekaný hlavy a podobně, že jo, těch českejch odbojářů a a nevinejch lidí, tak ho pak musíš převřít do toho systému a a tak dále a tak dále a tak dále. >> Máme to všichni, jo, to prostě a to máš i u soudu, že jo, to bylo vlastně pak i v tý armádě a podobně. >> V armádě, v tajnejch službách a tak dál a tak dál. Ty lidi jenom vyměnili. >> Člověče, ale tys mě tady přived na jedno vnuknutí. Jako samozřejmě jsem konspirátor, e, >> mám na to, mám na to potvrzení od Seznamu a dalších. >> To už je dneska vyznamenání. A počkej, eh, toto až až všež věci ustálej. Doufám, že se toho dožije, protože ono to má docela rychlej spát. Na rozdíl od těch historických pochálných změn, který trvaly poměrně dlouho, tak my jsme hodně urychlený, tak určitě někdo vymyslí vyznamenání zasloužilý konspirátor. Tak je dost dobře možný, že až se pak budou rozdávat ty eh ty vyznamenání, že se ocitneš na nějakém významném místě a bude vyznamenán jako Petr Bureš eh byl odměněn prezidentem republiky řádem eh významného konspirátora. No, ještě, že neřek jméno prezidětší par a víš, co bude největší paradox, že ti to bude předávat Petr Pavel. Tys to řek, ty vo. Já jsem to Audišě bude a v hledišti bude sedět hřebejk, ty vole, zabitej jak hřebík mrakvy, vole. Takhle s tím svým buldočím ksichtem a bude čumět a bude takhle kejvat hlavou. A až dostaneš do význam, tak bude plácat, vole, plácat, aby zůstal u věci, aby moh natočit ten film o tobě, jak jak j jako konspirátor, vole, jako byl nejdřív na to a dá ti heli a zatím jako nikdo nerozbil hubu, jo, promiňte, že tak mluvím, jo, ale já teď jako mluvím vlastně jako autor, jo, protože ty jsi zapomněl, že já jsem herec toto to, to ale já jsem hlavně dneska spisovatel, autor, jo, pro mě je vlastně Tadleta profese v tuhle chvíli na vyšším levelu a je více používaná než ta herecká zí jsem jako vycouval a používám jí jenom na ty věci a ale tak promiň jako a on to a on tam vymyslí ten Jarchovský tam napíše jak tě mlátili řezali a ty sis s tou rozbitou hubou vysílal jo a protože budou chtít nalízt do i mě protože poom eh dalším mandátu Pavla to nebude dělat řechka, ale zvolej mě za prezidenta, tak mě nalezou do protože budou chtít eh zase nějaký taky vyznamená, tak chtít zůstat, tak budou budou jakde tady ten záběr, jak ty se mnou děláš ten rozum, máš toho monokla tady sešitou tu pusu a bude říkat: „Ne, ale já se nevzdám, já jsem konspirátor a já se toho nebojím." Ate a bude to takovej hezkej film jako a všichni na to zase budou chodit a budou říkat a ten hřebek ten je to je bezvadnej režisér a takovej bezva člověk přímej. Jo, on mě on to vždycky, jak to myslel, tak to říkal. A jak on to říkal, no to už si nepamatujem, ale bylo to vždycky takový. Ty vole, promiň, promiňte diváci, že takhle mluvím, ale to je absurdní. Celá ta doba je absurdní. Na hradě. je opravdu nejvodpornější bolševik prolhanej s krvavejma hnátama, kterej je má nacpaný ve zbrojním průmyslu, jo, s eh s bábou krkavou, eh, která jako mě nic neudělala, takže já jí nebudu jako nějak moc pomlouvat, ale to je něco tak strašidelnýho a prostě teď tam vylejzají ty příšery z toho močálu a říkají, že jsou lepší lidi. No to bych se zbláznil. To bych se zbláznil. Slyšíme se. >> Záleží na úhlu pohledu, člověče. >> Jo, určitě, určitě. Já se na to dívám Já se na to dívám asi z pohledu a čekám na prase, až ho trefím z toho z toho posedu, ne z pohledu. Z pohled e já se na to dívám z pohledu posedu. Jo, čekám na to asi prčím >> jako tím tím Petrem Pavlem mě dostal, že já říkám: „Ty vole, snad to neřekne." A jo. Ty >> jasně, jasn. A teď ty, ale teď ty, rozumíš, teď si a teď si představ dilema, Petře, že jako dostaneš ten návrh nebo ten návrh, dostaneš ten dopis z toho hradu a tam eh vážený pane eh Petře Bureši, pan prezident se rozhodl udělit vám a teď tam a teď ty budeš si říkat, ty vole, jako mám to odmítnout? No tak to je trapný. To se budu chovat jak ty. No, ale oni to odmít Ale potom, ale on už mě to nikdo jako nedá a vlastně tak to je jedno, že mi to dává on. Vždyť vlastně to je od prezidenta. Tak hele, ono to je od prezidenta, jo. A každej prezident to dával nějakej, hele, Havel vyznamenával všechny kamarády, co co měl. některý nevyznamenal, čímž se ukázal, že je to není takový kamarád, jak si na něho hrál. Ale to on už ukazoval v tý době, když dostával ty prachy a prochlastal je jenom s určitou skupinkou a támhle e partistě pustí nad Labem. Já znám jednoho, kterej mi to říkal, že jsme byli v Rokoku a byl za barem frajer, kterej byl jedním z nejmocnějších mužů potom bezpečnostní informační služby, tak mi říká: „Ty vole, nás tam bylo sedm, my jsme furt dostávali do huby, jo, a ty ty chlastali prostě, jo, v Praze chlastali a my jsme dostávali, ale do huby, ne peníze. Takže ono to takhle jako bylo. No tak prostě hele, teď tam budeš sedět nad tím dopisem a budeš si říkat, no tak jak to jako co? No tak to půjdeš a vezmeš to, protože kdybys mi řekl, že to nepřijmeš, tak bych řekl, seš blbej. Vždyť je to jedno. Vždyť je to fakt úplně jedno. Ty dostaneš to vyznamenání, dostaneš ty peníze, ale dostaneš hlavně tu medaili. A to, že on to dával těmletěm, e, že tam stojí, ty vole, nějakj cípák, kterej debatuje na sociálních sítích, jo, a já kdybych si náhodou dal fazole a prošel se okolo a prdnul si, tak se rozsype, tak prostě, že takovýdle exoty. No, tak to je jasný. Tak hele, Miloš to dal taky taky režisérovi e tomu, jak se jmenoval. Jo, on potom točil, já jsem taky v něčem jeho udělal, ale nějakou super čurdu, ale vlastně jako >> on dělal nesmrtelnou tetu, ne? >> Ne, ne, ne, ne, ne. Nesmrtelnu, ne. Jinej režisér takovej >> černovlasej, ne? Nebo >> No, no, no, no, no. Tak to dal taky mi to taky dal prostě. Jo, tak to je. Já si mysl dal to možná já nechci křidit Klausovi, ale já mám pocit, že Klaus to úplně takhle neměl, že ten byl člověče zbíhled takhle já ti řeknu, eh mě budou nenávidět lidi z takovýho toho levýho, eh, břehu, kde jako mě taky mají za svýho a já jsem taky, já jsem jejich jak nalevo, tak i e napravo, ale já napravo jenom do tý míry kde to končí topkou, stanem a podobně. Jo, tam už jako nejdu vo. A eh já ti člověče, mám jako toho klauze za takového nejrepentativnějšího prezidenta jako. Jo a Miloše Zemana si samozřejmě taky. Takže já jako Zeman a Klaus to jsou pro mě dva prezidenti. Havel to byla taková věc, která byla dobře vymyšlená. No, ale ve finále byla dobře vymyšlená jenom pro někoho a to a v tom byl ten průser. A to jsem pochopil asi po třech, po čtyřech letech, jo, že já jsem to taky dlouho žral, že to je jako jo, že to byl čech od divadla, to byl můj člověk, viď, jako byl to autor. Já jsem taky byl herec, ale autor. Už jsem v tý době uváděl divadelní hry. Hele, je to šaškárna. Takže až dostaneš to vyznamenání, prosím tě, až tam budeš stát s tím Petrem Palmem, řek, hele, ten Gujáš, on si z vás dělal strašnou, ale navrhněte ho příští rok taky. On potom hrozně touží. Hele, ono zase víš co, ty se to usměješ, jenomže do tý doby, než bude další nominatura, >> eh, tak, e, Petr Pavel bude mírotvůrce, kterej pojede do Kremlu vyjednat ten mír s tím Putinem >> a přiveze tu ropu a plyn. >> Ty jsi neviděl, ty jsi neviděl ten můj eh drobnej tady komentář. To byl takovej jako mini příběh, kdy tam ten eh ten eh opravdu jede. Já jsem o tom natočil takovej asi čtyřminutovej srandovní s samozřejmě jsem >> ještě neviděl, ale >> No no no. Tak to se na to podívej. Jd jdi na můj profil a koukni se na to. Eh eh jmenuje se to prezident Petr Pavel poklekl před Putinem. >> Prosím tě. A teď když jsme u toho, tvoje díla právě tydlety e mini díla, který jsou na denním pořádku, pokud dobře si to pamatuju, tak ty najdeme na Facebooku, na tvým profilu. Je to tak? Facebooku, na YouTubu, člověče, a něco ti řeknu. Mám jako sílíc, ale velice sílící eh jako komunitu lidí, který e jsou na TikToku. Je to úplně neuvěřitelný, ale mně to říká můj kolega jeden spolupracovník, kterj se stará o ty sociální sítě a o tyhle věci a eh drobně taky vo eh určitý záležitosti uměleckýho charakteru ve smyslu eh těch e to těch obrázků a tak dále. Tak on prostě on mi říkal, že na tom, že to je neuvěřitelný, ale na ty moje 81ový věci normálně na tom Tikťoku na jde nahoru to a a i na Twitteru, jo, takže a na YouTubu samozřejmě tam je velice sílící teďka komunita. Já jsem za to nesmírně vděčnej. Já opravdu chci všem poděkovat, protože to je důvod, proč to člověk dělá, že má odezvu. A eh já to samozřejmě dělám proto, abych lidi pobavil, to je ta jedna věc, ale abych je opravdu i posílil, protože stejně jako hudba posamatuješ prostě ty Němci u toho eh Stalingradu prostě tam byli jako a teď to tam ostřelovali a nebo Leningradu. Jmenoval se Stalingrad nebo Leningrad? >> Tenkrát Stalingrad. tenkrát Stalingráč. No, já v tom mám bordel trochu a v oni to ostřelovali a teď tam masily ty chudáky, ty neměli už co jíst. Tam i už nebylo nic. Tam byly jenom sotva živí ty lidi, který prostě šli do toho masomlinku a hájili tam každej centimetr toho města. A tam v tý já jsem tam byl a představ si, já jsem tam v tý Leningradský filharmoni byl a já jsem tam o půlnoci v roce 1983 provedl monolog Artura Uje ze zadržitelného vzestupu Artura Uje od Bertolda Brechta. To je takový jako podobenství nacismu, kdy Adolf Hitler stoupal k moci a já jsem tam o půlnoci zahrál pro takovej personál. Oni byli úplně nadš úplně svatě koukali a já jsem na tě, já mám neuvěřitelnej zážitek. Jo, to mně bylo 17 let a já jsem to měl jako k přijímačkám na konzervatoř. Eh, to je ale jiná historka, o tom mluvit nechci. No a eh oni tam zahráli tu neuvěřitelnou skladbu. Pa pa pá para. Ty vole. A ty Němčouři se úplně No, protože a v tom je ta síla. V tom je ta síla. Takže Takže umění i takhle vážný satira. Proto oni mě samozřejmě ostřelujou, proto mě nenáviděj. Prosím tě, kdyby ji viděl některý herce, dokonce jeden, co oni mně posílali, herci, ale opravdu jako a mladý, jakým způsobem, já bych si v životě, když jsem byl mladej, nedovolil vůči mistrům tydlety lejna malý, který mají pocit, že jsou hvězdy, jsou to nuly normálně jako zbytečný eh hlupáci, který budou za 10 let rozvážet pizzu a budou rádi, jestli ji budou moct rozvážet, protože eh až přijdou drony eh což bude daleko dřív, tak jim tu práci seberou. Oni budou jenom chcípat a budou eh si hrát sami pro sebe v pokoji eh nějaký nesmysly. Tak eh prostě oni eh mě za toleto hrozně nenáviděj, jo. Ale eh mně to je úplně jedno a ještě se tím strašně bavím. Mně je 60. Mně je to úplně takhle, víš jako. Já je mám fakt je mám na háku. Mám je na háku. Všechny mám na háku. Teď jsem udělal poslední komentář, tak jsem moji milí kritici, mám vás na háku. Polipte mi Promiň, že takhle mluvím, ale já jsem to tam i napsal, protože já je mám úplně na háku. Já jsem svobodnej člověk a já se nenechám ovlivňovat nějakým stádem idiotů. No, když už mluvíme o stádu idiotů, tak mě hned napadá tady hnutí Milion chvilek a jejich záchrana českos český televize. >> Eh, jak ty to vidíš a co tím jako básníci chtějí říct? >> Poslouchej, to je básníci tím nic nechtějí říct, tam je to jasný. Česká televize je to kvóta X. To je tak důležitá věc. Tam je člověk v tísni a eh kdo si skutečně zjistil, co je člověk v tísni, tak pochopí, o co kráčí. Eh Česká televize je jako obecně sama eh to eh záminka. Mně je hrozně, já jsem chtěl říct, že mně je hrozně líto těch e lidi a tý určitý skupiny, která taky samozřejmě za to kope. Řada z nich jsou opravdu přesvědčený, protože vůbec nevědí, která bye. Ale ta banda okolo toho moláčka, to je opravdu jako to je to je mimořádná kohorta eh jako eh lidí, který já ani nevím, jak je nazvat. Budu se muset hodně zamyslet, abych použil nějaký novotvar nebo vymyslel nějaký novotvar, kterj je charakterizuje. Ale jde o to, že v momentě, kdy oni ztratí kó x, ztratili všechno. A on ten první signál, že ztrácí kó X, byl ten náš eh e prohřátý Václav Moravec, který opustil ten e to studio a rozloučil se s diváky. Tak to byl první signál a oni tu kótu X ztratěj. Oni se ji snažej udržet, ale neudržejí jí. Jo, poslední, co se tady asi udrží, ale to už taky má nějaký, myslím, že už to má nějaký vývoj, je Evropa 2. Je, jestli se ne Evropa 2, ne, Evropa 2. Počkej, teď si to eh jak se jmenuje takový to, jak to bejvávalo v tom >> myslí Svobodná Evropa. No, >> svobodná Evropa, promiň. Ano, Evropa 2. Já se, proboha, omlouvám se Evropě dvě tomu eh rádiu. Nemá s tím nic společnýho. Omlouvám se velice. Svobodná Evropa. No, tak to bude pak už taková poslední věc, která tady jako nám zůstane, jo? A ten barák takový ten, jak se tam nedostane vůbec nikdo a ani ani ta takovej ten jak jak jak se to jmenuje to, co má to ten šem v tom v tom teď jsem na to teď jsem úplně mi to vypadlo, jak se to jmenuje? >> Golem jako nebo >> golem. Ano, tam by se nedostal ani golem do tý budovy, tak prostě eh ty asi jediný tady zůstanou. To bylo takový to, jak Donald řek nebo z Ameriky řekli:„No, tak my už tam do toho ty prachy nebudeme sypat." Tak jak ten Fiala začal křičet, že se musej sehnat na to peníze, že jo. No tak Česká televize, to je vlastně jako jedna z těch hradeb toho celýho a ono se jim to už rozpadá. Úplně se jim to rozpadá. Oni jsou zoufalí a oni se opravdu bojej soudů. Ale pozor, zoufalí jsou, ale nejsou ještě tak slabí, aby nemohli udělat nějakou rotiku. Jo, to bych na to chtěl upozornit. A taky si nejsem jistej, že nemaj v souvislosti s těma věcma, do kterejch nevidíme, nějaký zaháknutý drábky, že přece jenom nakonec se jim podaří nějak z toho vyváznout a nebo některý věci udržet. Ale teď jim primárně jde o to vyvolat válku a nebo nastolit takovou totalitu po Evropě, po západní Evropě, po Evropský unii a po určitejch státech, který se jako hodně zapletli, aby je to nestálo prostě ty soudy a a všecko dohromady. Jo, já jsem že jako poslední instanci mají připravený ty letadla a odlet někam do nějakejch lokalit, který o nich my my nevíme. A finance jsou taky někde asi jako eh v nějakejch jako tocích, >> myslíš daňovejch rájích nebo internetovejch těch. No, no, ale to >> virtuální měny, že jo, teď vlastně Blažek a Spol to tady už >> přichystali. Já bych nepodceňoval, vůbec je nepodceňuju, ale jedno je zcela jasný, ztrácej vldu pod nohama a jistotu, že jim to, že jim to vydrží, nevydrží. A oni se namočili a myslej