Macinka naletěl falešnému Pauknerovi? Rusku nevěří. Babiš hájí schodek | Zprávy Veroxu 3. 9.

Dobrý večer. Česká politika právě dostala jednu z těch zápletek, které by scénárista odmítl jako příliš přitažené za vlasy. Petr Macinka dnes řešil ruskou velvyslankyni, německé podezření ze sabotáže, státní rozpočet a nakonec i zakukleného falešného Tomáše Pauknera.

Začněme právě tam. Ministr zahraničí Petr Macinka poskytl rozhovor muži, který se vydával za anonymního internetového autora Tomáše Pauknera. Jenže Tomáš Paukner to nebyl. Jak se brzy ukázalo v plné nahotě, za akcí stála takzvaná detektivní parta kolem influencera Mika Oganesiana. Ta tvrdí, že celé setkání připravila jako experiment, který měl prověřit Macinkou bezpečnostní obezřetnost. A to už rozhodně není jen nějaký nevinný internetový vtípek.

Macinka je jako ministr zahraničí chráněná osoba. Podle zveřejněné komunikace měl před schůzkou řešit, jak omezit přítomnost ochranky. Detektivní parta tvrdí, že ve studiu potom byly dokonce atrapy zbraní a falešného výbušného systému. Macinka naopak říká, že podvod poznal a muže pod maskou okamžitě identifikoval. Máme tedy dvě verze. Jedna říká: "Ministr naletěl." Druhá: "Ministr věděl, s kým má tu čest."

Jenže jednoduchá otázka zůstává: jestli Macinka skutečně věděl, že proti němu stojí lidé, kterým nevěří, proč kvůli nim vůbec riskovat improvizaci s ochrankou a hlavně proč přitom kritizoval svého nejbližšího spolupracovníka Adama Shanu. Internetový prank je jedna věc, bezpečnost člena vlády je věc druhá a mnohem zásadnější pro celý stát.

A ironie dne: jen pár hodin předtím řešil stejný Petr Macinka skutečnou otázku státní bezpečnosti. Na ministerstvo zahraničí si předvolal ruskou velvyslankyni Anu Ponomarevovou kvůli incidentu na letišti Libskohale. Německo připisuje srpnový dronový incident Rusku. Moskva to odmítá a ruská velvyslankyně dnes Macinkovi tvrdila, že jde o provokaci. Macinka její vysvětlení dnes bez váhání a zcela rázně odmítl. Řekl, že vychází nejen z německých informací, ale také ze zjištění dvou českých tajných služeb a oznámil reciproční opatření proti ruskému diplomatickému a technickému personálu v České republice.

Takže ne, tentokrát žádné automatické opakování oficiální verze z Moskvy, ale ani konec příběhu. Právě u podobných incidentů by měla platit jednoduchá zásada: důkazy nejdřív, politické závěry potom.

A teď se podrobněji podívejme na peníze a náš státní rozpočet. Návrh státního rozpočtu na příští rok počítá se schodkem 389 miliard Kč. Motoristům se to vůbec nelíbí a chtějí proto začít hledat úspory. Andrej Babiš jim dnes vzkázal v podstatě toto: Dobře, tak si ty úspory sami najděte. Premiér oznámil, že žádný vlastní seznam škrtů motoristům nabízet nebude. Návrh podle něj ministři už projednali a kdo chce další úspory, musí ukázat konkrétně, kde.

A tady má tahle politická přestřelka jednu užitečnou vlastnost: najednou nestačí jen říkat, stát musí šetřit. Musíte konečně doplnit druhou polovinu věty. Na čem přesně se má šetřit. Miroslav Ševčík například navrhuje hledat výrazné úspory ve výdajích na zbrojení. SPD zase mluví o dávkách cizincům a financování některých neziskových organizací. Teprve tady začíná skutečná rozpočtová politika, protože šetřit na abstraktním státu dokáže každý. Šetřit na konkrétní položce znamená říct, kdo peníze nedostane.

A zatímco vláda řeší, kdo bude řídit peníze, prezident a kabinet dál řeší, kdo bude reprezentovat Českou republiku. Ústavní soud dnes odmítl požadavek vlády na vyloučení soudce Pavla Šámala z kompetenčního sporu mezi prezidentem Petrem Pavlem a kabinetem. Jde o spor, kdo a za jakých podmínek zastupuje Českou republiku v zahraničí. Ten spor tak nadále pokračuje a není to právnická drobnost.

Česká republika je parlamentní republika. Přímá volba ale prezidentům postupně dodala velmi silný vlastní politický mandát. Proto bude rozhodnutí Ústavního soudu důležité nejen pro Petra Pavla a Andreje Babiše, ale i pro každého dalšího prezidenta a premiéra.

A na závěr dnešních zpráv: cesta do Bruselu. Evropský covidový fond obnovy měl hodnotu 750 miliard eur. Evropská komise si kvůli němu poprvé ve velkém společně půjčila peníze na finančních trzích. Dnes se ukazuje druhá strana tohoto experimentu. Podle zjištění německého Weltu a Business Insideru provází část fondu podvody, neprůhledné financování a nejasné projekty. Evropský účetní dvůr upozorňuje na nedostatek informací o skutečných příjemcích i výsledcích projektů. Peníze už jsou z velké části pryč. Dluh ovšem nikam nezmizel. Ten budou evropské státy splácet ještě velmi dlouho.

A možná je to ta nejlepší věta na úplný závěr dnešních zpráv: v politice lze peníze velmi rychle rozdat. Mnohem pomaleji se zjišťuje, kam přesně odešli, a úplně nejpomaleji se potom splácejí.

To byly zprávy ve Roxu. Díky, že nás sledujete, a zase příště u dalších zpráv z domova i ze světa.