🎙️ Lži a objednávky volebních průzkumů. Jak fungují Motoristé a SPD? Prosté jak facka | Petr Hájek

Každým dnem se přibližují volby komunální a do třetiny senátu.

Mnozí si myslí, že jde o volby druhého, respektive třetího řádu, pokud jde o senát, a dokonce i ti, kteří si to nemyslí, podle toho jednají.

Nikoli ovšem mnohým výrazné menšiny sdružené kolem stran bývalé pětikolky.

Pro ně jsou zvláště ty senátní volby metodou, jak vrácet mlčící většině údery, které jim občas uštědří ve volbách velkých všeobecných sněmovních.

Opět proto stoupá důležitost všech způsobů manipulace voličskými skupinami.

Pětikolkářská vláda potřebuje nejen potvrzení správnosti své zničující neoliberální víry, po poslední porážce v těch velkých volbách docela frustrované, ale především zvýšení odhodlání a motivace.

K tomu slouží především miliardářská korporátní média s takzvaně veřejnoprávními včele.

I ta ovšem potřebují v těchto chvílích něco výživnějšího.

Optimální pastvu jim nabízejí agentury pro výzkum veřejného mínění.

Většina veřejnosti je bere jako instituce, a to dokonce bez ohledu na to, jestli jejich výzkumům věří.

Znovu a znovu ty nesmysly významnou část spoluobčanů vzrušují a berou je jako něco plus mínus reálného.

Ve skutečnosti jde však o privátní obchodní firmy, jimž oficiální punc dodávají právě ona zmíněná média, která jejich zboží zveřejňují, interpretují jako objektivně zjištěnou věc a činí z toho dalekosáhlé závěry.

Ten zatím poslední průzkum si objednala televize Prima u STEMu.

Nemá smysl se jeho výsledky blíže zabývat.

Je to z definice zkažené zboží, ale smysl má připomenout.

Zakladatelem a majitelem STEMu je Jan Hartl.

Muž, o jehož pětikolkařské politické orientaci nelze pochybovat, nikoli však proto, že by byl nutně liberálně progresivisticky založen.

Jaké má skutečné vnitřní idejové uspořádání, to totiž není důležité.

Je na trhu a slouží těm, kteří platí a budou platit i v budoucnu.

Andrej Babiš právě zveřejnil pozoruhodné údaje, jimiž se, ku podivu, zmíněná korporátní média nezabývají.

Ta fialová pětikolkářská vláda k nim za čtyři roky přesunula různými cestami, kanály a metodami více než 5 miliard korun.

Z našich veřejných peněz.

Těm veřejnoprávním, která mají přece jen o něco omezenější možnosti přijímat každoročně stovky milionů skrze takzvanou reklamu – nejobvyklejší metodu korupce – přidala vládní mafie na poslední chvíli před volbami další sta miliony ze zvláštní daně, takzvaných televizních a rozhlasových poplatků.

Ani to ale zdaleka není všechno.

Další stamiliony či nižší miliardy posílá vybraným propagandistům Brusel.

Evropská komise totiž vyslyšela si stěžování, že těm tištěným médiím klesají počty čtenářů.

No což se v jiném gardu týká ovšem i jejich dcerušek na internetu.

Proč asi se tak děje?

Tím se nezabývá, neboť je to jasné.

A tak opět z veřejných daní, z veřejných peněz je docela nezakrytě dotuje.

Co za to chce, netřeba složitě vysvětlovat.

A vedle toho jsou tu ještě miliardáři, kteří média přímo nevlastní, ale jsou rovněž zaúkolováni z Berlína, tedy přes Brusel.

Jejich obchodní zájmy vyžadují, aby na domácí úkoly protektora reagovaly dostatečně pružně.

Tu zaplatí kampaně pro skupinu instalující Petra Pavla na hrad.

Tu své soukromé peníze posílají třeba Sorošovským fondům nezávislé publicistiky a dalším politickým neziskovkám.

Vrátí se jim to přes dvě tři kolena.

Bohatě, bohatě ve státních zakázkách z Prahy nebo z Bruselu.

To se samozřejmě týká také, či spíše na prvním místě, privátních televizí, zvláště dvou velkých – Novy a Primy.

Bruselská, s výsměšným názvem česká, je kompenzována zmíněnými poplatky, o něž se právě proto nyní vede krvavý politický zápas.

A je příznačné, že ani současná vláda, které dominuje Andrej Babiš, si nedovolí víc než převést platbu zhruba 7 miliard té zločinecké organizaci na státní rozpočet.

O tu vůbec nejjednodušší možnost udělat kratkou novelou zákona z poplatků nepovinné, čili dobrovolné, o tu raději ani slovem nezavadí.

Babiše sice pronásledují bruselští velitelé zdejší hradně fialové páté kolony, vpravdě havlovským absurdní hrou o údajně trvajícím střetu zájmů.

Absurdita.

Ale vyvolat s nimi kvůli dobrovolným poplatkům válku, to si velký AB přesto nedovolí.

Má totiž ještě řadu jiných firem, než ten odložený Agrofer, které by mohly být krok za krokem zlikvidovány.

Je velký.

Ano, ale jen v česko-moravské kotlině.

A jeho koaliční partneři k tomu ani neupanou.

Proč?

Prostě na to finančně nemají.

Strany jsou totiž nákladné organismy, zvláště ve chvílích, kdy se blíží volby, což je u nás skoro pořád.

Na pohled vysoké státní příspěvky na to ani zdaleka nestačí.

A oni nejsou na výplatních páskách bruselských kolonistů, respektive jejich mocných byznysových domácích tykadel.

Což platí zvláště pro SPD.

Motoristé přece jen jisté obchodní vazby na některé zdejší podnikatele mají.

I proto jsou také svými politickými postoji, zvláště vůči Rusku, Ukrajině a Izraeli poměrně mainstreamový a byli by ještě daleko konformnější, kdyby se hned nezadrhli s Filipem Tukem v mylném předvolebním triumfalismu a nevyzvali na souboj bohatou hradní zahraniční centrálu reprezentovanou mluví hlavou, agentem Pavlem 107.

Je to prostá.

Proč asi má instituce, z níž motoristé s Petrem Macinkou povstali?

Onen Institut Václava Klause má letos aktuálně největší potíže se sponzory.

Dovolila si totiž tato instituce vysoce svobodné a k podstatě mířící analýzy právě ukrajinské války a jejich příčin.

A to se neodpouští.

Všichni jsou to už jen chudí příbuzní velké politiky.

Doby, zvláště léta 90, kdy politické směřování bylo ještě docela svobodné, ty jsou dávno pryč, nejpozději od 1. května 2004, což snad nemusím vysvětlovat, co to bylo.

SPD je právě proto relativně nejvíce nepodvolenou součástí vládní koalice, protože je nejchudší.

Jasně.

A teď co je příčina a co důsledek, že?

Nicméně relativně, protože také musí z něčeho existovat a investovat do finančně náročných předvolebních kampaní, jinak by zcela zmizela z politického povrchu.

A to je přitom dlouhodobě zakotvená.

A má výraznou postavu ve svém čele.

Ano, tak prost demokracii – když tedy Jan Hartl a majitelé ostatních českých agentur pro výzkum veřejného mínění zvažují, komu prodat své od podstaty zkažené výrobky, dlouho neváhají.

Jistě, pokud by si i ti chudí zaplatili zmanipulované výsledky průzkumu, jsou zákazníky jako každý druhý.

Asi to občas i udělají, ale to neplatí v hlavní sklizni, v předvolebním finiši.

Tady si musí obchodníci Stemu rozmyslet, kdo je bude živit také v mezidobí.

Ze výše řečeného je snad jasné, komu dají přednost.

Od České televize nemůže sem očekávat nic.

Ta má nepřekvapivě pevnou vazbu s globalistickou agenturou Kantarů CD v Londýně.

Je to agentura luxusní, drahá, právě tak jako ČT, ale svá zjištění dělá na rozdíl od ČT profesionálně.

Takže zkažené zboží – tedy nastavit výsledky podle přání zadavatele – umí zabalit tak, že hned na dálku nesmrdí a nelezou z ní šváby.

S tím se ovšem většina našich agentur typu STEM příliš neflní.

Jednou hodí motoristy 3 desítky nad 5 %, podruhé dvě pod čáru.

Vždyť si také nechává – tedy u menších objektů – tu takzvanou chybovost na 1 %, ať to posune kam to posune, je pořád v toleranci. Je z obligace, zbytek už je na zadavateli a celém propojeném mediálním korporátu, aby z toho udělal dalekosáhlé závěry. V tomto případě třeba i bez motoristů by koalice ANO a SPD zůstala u moci.

STEM tak zabil dvě mouchy jednou ranou.

Eh, na půdy a šváby teď nehleďme.

Ještě více poškodil motoristy, kteří mimochodem bez pochyby mají skutečný výsledek zhruba stejný jako před rokem, tedy něco kolem 6 %.

A současně namotivoval voliče pětikolky.

Někteří volnější příznivci Petra Macinky a Filipa Turka – těch několik, ostatní v okolí nestojí za řeč – při pohledu na výsledek pod 5 % možná nyní zaváhají.

A to přesto, že sociologická chytrá analýza nesleduje motoristické komunální ambice, zvláště v Praze, ale hraje si z neznámých důvodů před komunálními na předpoklad výsledků velkých voleb.

To je ovšem u méně zapálených příznivců pod hranicí rozeznatelnosti.

A současně druhá moucha.

Pětikolový volič poběží k oběma kolům senátních voleb s představou, že zachraňuje pokrok, demokracii a tu báječnou válku s Ruskem, což má fialová mafie a její jednotlivé součásti samozřejmě v programu pro veselé sebevrahy.

A teď otázka: Proč se Andrej Babiš právě odpojil od motopodvozku a plácl si spávkem?

Myslím, že po shora řečeném je to snad jasné.

Sice ho teď průzkum ještě trochu poníží, aniž by to na skutečném výsledku cokoli mění, ale ten příští, nejspíš až povolební, ukáže, jak mu to údajně báječně prospělo.

ANO se zase vrátí na hodnoty kolem plus mínus 35 %.

Banální hra v situaci, kdy ani jeden nic neriskuje.

Jistě by byla zajímavá otázka: Proč v Německu se průzkumy tentokrát nečekaně, téměř přesně strefily do hodnoty vítězství Alternativy pro Německo – AFD – v Sasku-Anhaltsku?

Co to signalizuje o možném přeskupování sil ve chvíli, kdy skutečné veřejné mínění se zjevně odpojuje od dosavadní poslušnosti vůči jediným povoleným elitám a jejich médiím?

Je to něco takového, jako se stalo ve Spojených státech před prvním i druhým vítězstvím Trumpovy Alternativy pro Ameriku, ale to by bylo na úplně jinou úvahu o totální moci peněz, které ovšem v celém euroatlantickém prostoru viditelně docházejí.

Jenže v tomto případě by vtažení německého výbuchu do snahy vyznat se v naší realitě bylo špatným, dobrým příkladem.

Ne, nekoukejme tam.

Tam totiž právě o něco skutečně jde.