Larry JOHNSON, Andrew NAPOLITANO - z Moskvy přímo k vám - Večeře se Sergejem Lavrovem_9.9.2026

Dobrý večer, dobrý den, dobré ráno, přátelé.

Já vás všechny zdravím opět na kanálu pod pokličkou. Záleží, kdy se na toto video budete dívat, samozřejmě. Čili všechny vás zdravím. Zdravím celou českou a slovenskou federativní republiku.

Já to řeknu na rovinu, jak to je. Nemusí to být zrovna socialistická, může to být ta federativní, prostě celé Československo.

Přátelé, já vám moc děkuju za ty fantastické, znovu fantastické prostě komentáře, reakce, tipy na zlepšení, pozitivní, negativní komentáře, připomínky. Prosím vás, cokoliv. Všechno je správně, protože ze všeho se lze nějak poučit, posunout dopředu, přebrat si ty informace a tak dál. Víte sami, jak to je.

Nemůžou být všichni lidé sto procent pozitivní. Vždycky každý máme svoje nějaké myšlení. Těžko prostě to ze dne na den změnit a je potřeba vnímat všechny názory.

Já jsem si všiml pod tím dnešním ranním videem. Tam se rozpoutala debata. Jeden z komentujících, kterého vidím jako pravidelného komentujícího a diváka, moc za to děkuju. Tam mi prostě sepsal nějaký seznam požadavků nebo nějakých takových věcí.

Osobně si nemyslím, že by se profesor Sachs tak nějak zahanbil nad tím, že by byl uražen tím pozadím v tom videu. Jestli jste si všimli, tak je jenom za mnou nějaká skříň a je to točeno v době, kdy jsem byl bohužel v práci a na ubytovně.

Na té ubytovně naštěstí jsem měl cimru, kde bylo možno si vybrat pozadí. Nejlepší pozadí, nebo nejlepší z toho, co jsem tak jako vyzkoušel si za to odpoledne, než ten rozhovor proběhl, byly ty skříně, protože tam byla zeď v pozadí, byla tam postel, bylo tam okno. To světlo bylo katastrofální. Nejlepší osvětlení mi proběhlo právě z pozadí tou skříní.

Samozřejmě nemám u sebe profesionální osvětlovací techniku a ta kamera evidentně tu čočku má prostě mizernou. Myslel jsem si, že kupuju dobrou kameru, ale opak byl pravdou. Čili musím pořídit jinou kameru, aby brala více světla, měla lepší záběry. Osvětlení, co mám, tak možná by také chtělo vylepšit. Čili to je k tomu.

Ale myslím si, že profesor Sachs zrovna nad tímto určitě pohoršen nebyl.

Jo, tam je jiná věc. Je to, že když jsem teď doma, tak tady za mnou v té polici je to cimra, která je dočasným vysílacím stanovištěm. Není tady ta lednice s tou skříní, takže je to jenom dočasné. I když jsem už tady z té cimry dříve vysílal březen, duben a tak dál. Už možná jste si všimli, ještě tady visel obrázek nějakého hradu a tak. No to je jedno.

Nicméně policie a takové ty knihovny, jak všichni se prezentují. Ježišmarja. Všichni. Tak samozřejmě doktor Vajíčko a taky to dřív neměl. Já nevím, samozřejmě profesor Sachs, když je doma, ale když je na cestách, taky sedí v hotelovém pokoji a za ním je skříň, chodba, postel, stůl. Všichni tak jako teď soudce Napolitáno a Larry Johnson a tak dál.

Prostě já tady tu knihovnu z toho můžu udělat. Musím vybalit knížky ze sklepa z krabic. Mám jich tam dost na to, aby udělali krásnou knihovnu, ale nemám tady obývák tak jako někteří. Není to rodinný dům, je to byt v paneláku a tady takové velké obýváky prostě nejsou. A ten můj už určitě ne. To by bylo k tomu, přátelé.

Pojďme k dnešnímu vysílání. Já vám moc děkuju za všechny ty komentáře. Ještě jednou tedy za ty reakce, za ty doporučení, za ty tipy a za ty děkovné komentáře a všechno. Prosím vás, všechno je naprosto v pořádku, jak by řekl klasik, mistr. Ať už tipy, doporučení, pozitivní, negativní, jo. Každý to vidíme po svém. Na to máme samozřejmě nárok, právo.

Nikdo nejsme dokonalí a navíc, jak říká klasik, sto lidí, sto chutí. Takže prosím vás, tam třeba George Kauli, jak tam vystartoval. Nemusíte se vůbec do toho zapojovat. Prostě ten člověk vyslovil svůj názor. Já to vnímám pozitivně, protože mi tam občas píše. Nevím, jestli to je muž nebo žena, to je jedno. Já to z toho není poznat, že jo, z té přezdívky. Ale píšete mi tam zajímavé, již dřív, prostě poznatky a komentáře. Naprosto v pořádku. Já si toho naopak vážím.

A poprosím ostatní sledující a komentující: nemusíte na to hned reagovat nějak podráženě. Vy třeba Alfa 1, George Kauli nebo někteří jiní. Nemusíte to komentovat. Je to jenom názor a názor je jako zadek. Prosím vás, každý má ten svůj, včetně mě.

To je klasické pořekadlo, které není z mé hlavy: názor je jako zadek. Každý má ten svůj. To je přece, co je lidstvo na planetě, čili to je naprosto v pořádku, jak říká klasik. Je to v pořádku. Nic není dobře, nic není špatně. Pokud je to v mezích normálu, bez vulgarit, bez nadávání, bez vyloženě sprosťáren, tak je to v pořádku.

Vždycky přece nemůžeme všichni vnímat všechno jedním stejným názorem, tím pohledem. To snad ani není reálné, jo? Takže já vám za všechno děkuju. To je úplně jedno, co to je. A jen tak dál. Jen více, jak říká další klasik, jo.

Pojďme na to. Pome, Žilina.

Já tu mám pro vás připravené fantastické video. Dost bylo keců. Fantastické video. Je to rozhovor námi velmi dobře známých osobností. Soudce Andrew Napolitáno znova, ale musím, protože mi to dneska cvrnklo přes noc a mně to prostě nedá. Já jsem lepší video na YouTubu neviděl. Myslím tím i třeba tou stopáží, že to je zase do té půl hoďky, jo. Nejsou to ty hodinová videa, kterých taky vidím. Teďka tam byl Stanislav Krapivník u profesora Glen Diesa, ale to je zase hodina. Mně se s tím nechce dělat. Je to strašně dlouhé na mě i možná i na vás, nevím.

Ale co se týče toho Tuckera Carlsona, kterého jsem viděl včera, tak to jsou sice dvě hodiny, ale s tím si tu práci dám. Doufám, že to během zítka zpracuju a během pátka. Nicméně je to soudce Napolitáno, který je nyní v Moskvě už týden a správě s člověkem, který teď do Moskvy předevčírem zhruba přicestoval po tom, co s námi měl rozhovor v pátek večer. Nikdo jiný než sám Larry Johnson.

Oni na téma toho, jak se setkali se Sergejem Lavrovem u něj doma, v jeho rezidenci na osobní pozvání na večeři. Proto do Ruska taky letěli a možná kvůli ještě dalším záležitostem. Viděli jste včera video se soudcem Napolitánem, který byl pozván do ruské televize Russia Today, aby poskytl rozhovor. To samé se bude možná dít i s Larry Johnsonem. Uvidíme, necháme se překvapit.

Nicméně tři, dva, jednička. Jsou to, jak bych řekl, dva kamarádi. Nechci říkat Horstýk a Pepík, ale je to tak. Andrew Napolitáno a Larry Johnson v Moskvě z moskevského hotelu na témata, která se týkají jejich pobytu, jejich aktuálního pobytu v Ruské federaci, čili v Moskvě na pozvání samotného Sergeje Lavrova.

Tady jsou, přátelé. Ještě jednou vás zdravím. Tři, dva, jednička.

Andrew Napolitáno, bývalý soudce, bývalý nejvyšší soudce státu New Jersey a bývalý zaměstnanec, nikoli agent, ale zaměstnanec, zpravodajský analytik pro CIA v osmdesátých a devadesátých letech. Larry C.

Johnson tady jsou.

Zmáčknul své oblíbené tlačítko plažilna, jak říká Klasik.

Samozřejmě Larry Johnson.

Drahý příteli.

Johnsone, vítejte zde.

Vítejte u nás, vítejte na mém e-kanálu.

Vysíláme vám pro vás, přátelé, z Moskvy, z jednoho hotelu.

Jsme společně v hotelu a každý na jiném pokoji.

Jsme tu oba v Moskvě.

Jak říkám, bydlíme ve stejném hotelu, jenom pár pokojů od sebe tedy, a jsme tu.

Respektive já už jsem zde téměř týden.

Larry přicestoval teprve dva dny zpátky.

A dosavadním vrcholem našeho pobytu, s čímž, jak doufám, budeš i ty, Larry, souhlasit, byla naše tříhodinová včerejší večeře a pořádal ji kdo jiný než ministr zahraničních věcí Ruské federace Sergej Lavrov ve své rezidenci speciálně pro nás, pro naši výpravu.

Nebyli jsme tam jenom my dva, ale o tom později.

Než se ale dostaneme k tomu, co jsme při té večeři dozvěděli, je to už asi tvá pátá nebo šestá, možná i více, návštěva Moskvy, Larry.

Jaké jsou tvé celkové dojmy z města, z Ruska, z jejich kultury a z jejich vůbec postojů k životu jako takovému?

Larry na to odpovídá.

Město. Můj postoj, můj pohled na Rusko je moderní, je čisté, je prosperující a lidé jsou šťastní.

To je alespoň můj vjem.

100 lidí, 100 chutí.

Zase, víš, Andrey, na západě nám lžou, že prý je tu nedostatek benzínu.

Žádný nedostatek benzínu prostě není.

Já jsem jel z letiště do hotelu autem či taxíkem.

Projel jsem kolem nejméně 30 různých čerpacích stanic, pokračuje Larry Johnson.

Nebyly tam žádné fronty.

Vlastně u většiny z nich stálo jen pár aut.

Takže to je první věc.

Restaurace, ty jsou všude plné.

Lidé zjevně mají k dispozici nějaké volné prostředky.

Kdepak je asi berou?

Eh, za válečného stavu.

A člověk by ani neřekl, že jsou ve válce.

Viděl jsem jen jeden armádní náborový plakát na billboardu za celou moji cestu zatím tady v Moskvě.

To bylo všechno.

Je to obrovské město.

Já jenom, přátelé, dodám, je to dneska už bylo to 10 milionů, dneska je to kolem 15, možná i s těmi, co zajíždějí do práce do Moskvy každý den, 20, jo, přes den 10 až 15 milionů.

Prostě celé Československo v jednom městě.

Je to krásné město.

Je to čisté a bezpečné město, dodává Larry Johnson.

Andrew Napolitáno klade další otázku.

Larry, když jsme tu byli naposledy spolu, oba jsme si všimli, že i když je to tu čisté a zdá se to být bezpečné, policisty jsme tu viděli jen zřídka.

V New Yorku, když eh, takhle v New Yorku narazíš na dva policisty už po půl bloku, v podstatě každou půl ulici, takzvaně, jak bychom řekli.

Nechci si na to stěžovat, ale tady v Rusku je to úplně jiné.

Je to skoro jakoby bezpečnost a čistota byly stejně tak součástí místní kultury, jako by je prosazovala vláda.

Larry Johnson na to reaguje.

Ano, vlastně když jsme tu byli naposledy spolu, myslím, že to bylo k výročí RT News kanálu ruské televize Russia Today, všimli jsme si, že když jsme jezdili po městě, policisty jsme tam vůbec neviděli.

Například třeba v tom našem New Yorku jsou policisté snad na každém rohu a to ještě dvakrát.

Stejně to ale nestačí ohledně kriminality u nás v Americe.

Ale víš, tady je vidíš jen zřídka.

Občas se vyskytují u některých budov v okolí Rudého náměstí.

To můžu potvrdit i já osobně.

Ve vládním centru a tak dál.

Ale obecně vzato, na ulicích policisty vidíš jen zřídka.

A vidíš ženy a vidíš, že ženy například se tu mohou v noci volně procházet, aniž by byly napadeny.

Na rozdíl od nás ve Spojených státech.

Na to pokračuje Andrew Napolitáno.

Ano, eh, včera večer nás – mě, tebe, Alstona Croucha s manželkou a profesora Johna Meirymera a ještě jednoho či dva další z naší delegace – pozval ministr zahraničí Lavrov na tříhodinovou večeři k sobě domů.

Přátelé, k samému domu.

V jednu chvíli během večeře ses na mě podíval a řekl jsi: "No, to je jako sen, protože nám v podstatě všem řekl, jak to říkají mladí lidé u nás v Americe a česky přeloženo – ZMC – zeptej se mě na cokoliv."

Jo, to to na nás vychrchlal, vyprsknul Sergej Lavrov, teď to říkám volně.

A my jsme se ho opravdu ptali na cokoliv a jeho upřímnost byla prostě neuvěřitelná, ohromující.

Co si odnášíš ty z naší tříhodinové večeře se Sergejem Lavrovem, Larry?

Larry Johnson na to odpovídá.

No, musím říct, že bylo to vlastně jako ve snu a Lavrov, my jsme vlastně měli možnost vidět jeho jinou, řekněme jinou stránku, protože z médií a z tisku ho známe úplně jinak.

Ne, že by byl tady falešný, ale má tu svou, on vždycky má tu svou diplomatickou masku, pod níž se může skrývat cokoliv, jako třeba při tvém dnešním rozhovoru s ním, nebo když jsme se s tebou a reportérem Mariem Nafalem s ním měli rozhovor před dvěma lety.

U toho byla i Marie Zacharovová v té jedné místnosti.

Je to na YouTubu, přátelé, to video z roku 24.

Je tam Lavrov, Napolitáno, je tam Larry Johnson, je tam ještě jeden takovýhle, a je tam Maria Zacharovová.

Ne, to bylo zajímavé video, hodně zajímavé, ale to, co jsme viděli včera, pokračuje Larry Johnson, včera večer, bylo sympatické, bylo to velmi vřelé.

Navíc jsem mu dal osobní dárek, florickou košili, respektive tu mojí oblíbenou havajskou košili, říkejme tomu, jak chcete.

A on se zasmál a zeptal se: "Je to použité?"

To už nosil ty?

A tak jsem řekl, že ne, ne, to je úplně nová, speciálně pro vás, Sergeji.

Takže to byla taková prostě výměna, taková zajímavá legrace, ale měl jsem pro něj ještě speciální dárek.

Víte, usmíval se a byl velmi kouzelný v tomto směru, v tomhletom momentu, a my jsme mu položili spoustu přímých otázek jakoby i na tělo a on odpovídal s tím, ale že většinu z toho nezveřejníme.

To byla jediná podmínka, že ty odpovědi, které jsme dostali, prostě nemůžeme zveřejnit, protože to je podobné, přátelé.

Já když to tady přeruším, je to podobné jako když se zeptáte Larryho Johnsona.

Ptali se mě třeba i někdo na to.

Já jsem se ho ptal na to před tím vysíláním, před tím rozhovorem, eh, co si myslí o jaderných zbraních, jestli je to pravda a nebo jestli je to strašák na lidi, jestli skutečně existují.

On mi odpověděl jednou větou: "Na to vám prostě nemůžu odpovědět, to prostě nesmím."

Jo, takže berte to tak, že tito lidé – Scott Ritter, Larry Johnson, kdo ještě byl tam Ray McGovern, kdo tam byl ještě v armádě, plukovník McDonough – oni prostě jsou pořád vázáni služebním tajemstvím a jsou věci, které i když vědí, že jsou jinak, tak o nich nesmí mluvit.

Jo, takže pojďme dál.

Pokračuje Andrew Napolitáno.

S ohledem na to, co nám řekl Sergej Lavrov.

A aniž bych zacházel do přílišných detailů, myslíš si Larry, že Rusové důvěřují Donaldovi Trumpovi?

Larry Johnson na to odpovídá: Řekl bych, že ne.

Pokud jde o důvěru v tom smyslu, zda se mohou spolehnout na to, co říká, tak ne.

Eh, v tomto ohledu mu nedůvěřují.

Cítí však, že je nutné s ním vést dialog.

Bohužel tam, jak víte, ministra zahraničí Lavrova doprovází také náměstek ministra zahraničí Sergej Ryabkov.

A Sergeje Ryabkova jsem poprvé potkal v prosinci roku 2023.

Pokračuje Larry Johnson.

V té době byl prezidentem Joe Biden u nás a vlastně jsem s ním mluvil společně s Pepem Escobarem a tehdy nám řekl Sergej Ryabkov, že Rusko nemá ve Washingtonu DC nikoho, s kým by mohlo jednat.

A tak jsem se ho zeptal teď, když jsme se potkali a pořád to tak cítíš, a on na to, že teď už ne. Samozřejmě, že s Washingtonem komunikujeme, ale stále to není to, co bys nazval diplomatickou komunikací, při které se skutečně řeší problémy.

Například už jen možnost letět přímým letem ze Spojených států do Moskvy by byla fajn, ale oni stále nechávají ty letecké sankce v platnosti.

Zeptal se mě, jak dlouho mi trvalo, než jsem se sem dostal, a já mu řekl, že to bylo 30 hodin z Ameriky do Ruska. Nebudu se zdržovat popisem trasy, kterou jsem absolvoval, ale je to dlouhá oklika s podstatně dlouhými mezipřistáním.

A díval se na mě a řekl: „No, když já jedu do OSN, Sergej Ryabkov, trvá mi to 10 hodin." No jo, on může letět přímo jako diplomat.

A prozradil, že bude v OSN, tedy v New Yorku v sousedství, kde pracuji a bydlím, právě v týdnu, kdy se konají všechna zasedání OSN.

A co jsme se z jeho slov dozvěděli?

No, to, co mi přišlo docela překvapivé a co jsem dosud neslyšel, byl ruský pohled na to, co se stalo loni v Anchorage na Aljašce při setkání Vladimíra Putina a Donalda Trumpa.

Rusové věřili, že mají ústní dohodu, která je v jejich kultuře stejně platná, jako by byla sepsaná. A pak Američané svou část dohody ale nesplnili.

A na to se ptá Andrew Napolitáno. Je to správné vysvětlení toho, co jsme se dozvěděli od ministra zahraničí při včerejší večeři, Lerry, že Rusové se domnívají, že v Anchorage došlo k ústní dohodě mezi Vladimírem Putinem a Donaldem Trumpem?

Lerry na to odpovídá: ano, přesně tak. A že odtamtud odjížděli velmi spokojeni. Tehdy.

Nebylo to sice přesně to, co chtěli, ale šlo o kompromis, se kterým se mohli smířit. A pak Američané z ničeho nic, jak je jejich zvykem, ustoupili.

A Sergej Lavrov se při té naší večeři k tomu vyjádřil docela jasně, stejně jako vždy.

Znovu jsem ho požádal, aby zopakoval, zda jsme vy a já, ty a já, Andreu, správně pochopili během našeho prvního setkání s ním před dvěma lety v roce 24, že Rusko mělo dohodu s Ukrajinou, že Spojené státy pod vedením Joa Bidena, když s pomocí Borise Johnsona z Velké Británie tuto dohodu zmařili, by to ukončilo válku už v březnu či v dubnu roku 2022.

Místo toho však došlo k válce a oni si zjevně mysleli, že mají dohodu. Rusové.

A proto si myslím, že ministr zahraničí Lavrov v minulosti řekl, že Spojené státy nejsou schopny dodržovat dohody. Tak to byl ten důvod, proč od té doby Rusové toto nahlas říkají.

Protože nedodrželi ani mínské dohody, ani dohodu, která už měla být podepsaná v březnu, v dubnu 22 v Kyjevě o konci války, o míru.

Souhlasí, že udělají určité věci Američané a pak je nesplní. Neudělají to a to víš zůstává skutečným problémem pro jakýkoli pokrok.

A proto si myslím, dodá pokračuje Larry Johnson, že v tom budou pokračovat. Putin bude i nadále zdvořile přijímat Witkoffa a Kushnera.

Prezident Putin, Vladimír Putin, však v minulosti také dal jasně najevo, že pokud má skutečně dojít k nějakým opravdovým upřímným jednáním a diplomatickému řešení, musí to proběhnout přes Sergeje Lavrova a Lavrov bude tím, kdo to povede, nebo jeden z členů jeho týmu.

A zatím se do toho nezapojí, pokud se Joe Witkov nebo pokud se Witkov a Kushner neproberou nebo si neuvědomí, že musí jednat se Sergejem Lavrovem.

A to je ta druhá část této diplomatické struktury, kterou je třeba nějak postupně vybudovat.

Jenže oni Rusové Donaldu Trumpovi alespoň na venek rozumějí. Vědí, že buď nedůvěřuje R. Marco Rubiovi, nebo že Rubio má vlastní plány, nebo že naprosto nedůvěřuje Witkofovi a Kushnérovi.

Kushner je Donalda Trumpa zeď. Witkof je jeho někdejší, možná i budoucí, kdo ví, možná i současný obchodní partner. A taky je jeho golfový parťák Donalda Trumpa.

Věří, že skutečná jednání mohou probíhat pouze mezi ministrem zahraničí a ministrem zahraničních věcí.

A Witkofovi a Kushnérovi nepřikládají velkou váhu, kromě toho, že ti dva slouží tak jako Pat a Mat, pouze jako komunikační kanál, protože vědí, že tito dva mají u Trumpa slovo a vědí, že Donald Trump má slovo u nich.

Jako komunikační mechanismus to tedy považují za účelné a důvěryhodné, ale tím to končí.

Andrew Napolitáno dál pokračuje otázkou: ale pokud jde o seriózní jednání, s tím se ani nedostanou na první metu. Baseballově řečeno. Souhlasíš, Larry?

Larry Johnson odpovídá: „Ano, naprosto souhlasím, protože jak již bylo řečeno, oni zjistili, že ať už Donald Trump řekne cokoliv, dokonce i přímo do očí Vladimíru Putinovi, není to splní. To nic z toho nesplní. Je tedy neschopný plnit své sliby.

Zřejmě dovolil Evropanům, aby ho odvedli od dohod, které uzavřel před rokem, srpnem v Anchorage.

Z pohledu Rusů tedy neexistuje žádná úroveň důvěry, že by si byli jistí, že pokud Donald Trump něco slíbí, tak to také splní.

A tak jak správně poznamenáváš, Andreu, Witkov a Kushner jsou jen poslíčci. Přenášejí zprávy sem a tam, ale oni ve skutečnosti nedokážou uzavřít žádnou dohodu, včetně, jak všichni víte, jedné z věcí, ke které se Spojené státy snaží Rusko přijmout, a to je dodávání minerálů vzácných zemin jako alternativy k Číně.

A Rusko to neudělá, protože nechápe, proč by mělo Spojeným státům poskytovat možnost vyrábět zbraně, které pak budou použity proti Rusku. To prostě nedává absolutně žádný smysl.

Další zajímavou poznámkou, kterou učinil, bylo, že první věc, co Kushner řekl, byla, že chtějí příměří a chtějí to hned.

Sergej Lavrov tam v té místnosti nebyl. Možná tam byl Ryabkov, jak nevím, jak se to vyslovuje teď.

S prezidentem Putinem tam byl tým Rusů, což je pochopitelné, stejně jako tam byli tlumočníci a další lidé z americké strany.

Rusko chápe, o co v té hře jde, že Washington chce dosáhnout příměří, aby zachránil Ukrajinu právě teď. Chtějí také příměří ještě před volbami do kongresu.

A Ryabkov se o tom zmínil a samozřejmě volby do kongresu pro Rusy nemají vůbec žádný význam. Řekl jsem, že se o tom zmínil Ryabkov. Omlouvám se.

Zmínil se o tom přímo sám Sergej Lavrov.

Lavrov mi dnes také řekl, že Ryabkov, jak chcete, to podá mnohem lépe, než jak to ve skutečnosti bylo.

E, tohle nám tobě i mně a ostatním řekl včera večer při té večeři Sergej Lavrov.

A tady je záznam o tom, co řekl Ryabkov.

Teď pokračuje Andrew Napolitáno. Prosí svého asistenta Krisa o video, o záznam.

Na tom záznamu říká Ryabkov: „Nejprve jsme se šli setkat s prezidentem Vladimírem Putinem. Potřebovali jsme znát jeho postoj. Vedli jsme s ním konstruktivní a konkrétní rozhovor, o kterém jsme informovali prezidenta Zelenského a jeho tým."

Obě strany se v této věci musí dohodnout a mým úkolem i úkolem Jareda Kusnera je přivést obě strany k jednacímu stolu, zúžit rozdíly mezi nimi a vytvořit dobré komunikační kanály.

A doufejme, že jsme tento proces v posledních 48 hodinách konstruktivně zahájili a jsme přesvědčeni, že se zde podaří dosáhnout dobrého řešení.

Končí Sergej Rabkov.

Larry Johnson pokračuje.

No nevím, co tím dobrým řešením on myslí. K příměří podle mě vůbec nedojde.

Rusové věří ve vojenské vítězství a jak říká John Mirsheimer, vítězství sice nedbalé a ošklivé, ale přesto vítězství.

Ve skutečnosti se v posledních 24 hodinách stalo to, že Vladimír Putin souhlasil s třídenním příměřím pro Kyjev, tedy že během jednání nebudou v Kyjevě probíhat žádné útoky.

Setkání se konalo v sobotu v Kremlu a poté v neděli v Kyjevě. To byl ten druhý den. A třetí den byl, řekl bych, takový, jo, to byl konec pondělí.

Prostě v pondělí večer, tedy na konci toho třetího dne, Rusko rozpoutalo obrovský, opravdu obrovský útok na Kyv.

To dočasné příměří tedy bylo opravdu jen tím, no, prostě mělo umožnit Vitkofovi a Kušnerovi volně cestovat mezi Moskvou a Kyjevem.

Zajímavé je, že i když Moskva slíbila, že povolí přistání letadel na kyjevském mezinárodním letišti, skupina kolem Kušnera a Vitkova se rozhodla odletět do polského Řešova a odtud pokračovat vlakem zpět do Kyjeva.

A to je, jak víte, dobrých 6 až 8 hodin cesty, ale po zemi nechtěli riskovat cestu letadlem, protože víme, teď dodávám, já víme sami, čeho jsou Ukrajinci schopni, aby vyvolali mezinárodní konflikt.

Pokračuje Andrew Napolitáno.

Ztratil Vladimír Putin trpělivost ve válce, Lerry? Ztratil prezident Putin trpělivost vlastním vedením války a jejím pomalým tempem?

Na to odpovídá Larry Johnson.

No, asi před osmi týdny se rozhodli velmi zintenzivnit útoky a téměř přejít do řekněme válečného režimu, protože jak víte, uzavřeli Černé moře, provedli opakované údery, z nichž některé trvaly i více než 48 až 72 hodin v kuse na Kyjev, na kyjevské továrny, na výrobní závody, na logistická centra a energetické uzly.

Kromě toho také provádějí rozsáhlé pozemní operace ruská armáda podél takzvané kontaktní linie, která se táhne od hranic s Běloruskem na severu až k Záporoží na jihu.

A to představuje pro ukrajinskou armádu velké výzvy. Trpí nedostatkem zásob více než kdykoli předtím a utrpí větší ztráty než kdykoli předtím.

A jak víte, není v dohledu žádná naději, že by mohli situaci zvrátit.

Na to reaguje Andrew Napolitánu otázkou.

Rád bych se nyní přesunul k tématu, které v současné době i ve Spojených státech velmi a velmi aktuální a o kterém jsem nevěděl, dokud mi o něm neřekl můj asistent a producent Chris.

Fotka na obrazovce, ta už tam proběhla. Podívejte se na ten krásný pár.

Tenhle mladý major letectva už je mrtvý. Zahynul při jedné z prvních vojenských operací.

Ta fotka, se omlouvám, už tam proběhla. Já to čtu pomalu, ty svoje poznámky, než jak běží ten rozhovor.

K té synchronizaci nevím, jestli budu někdy schopný. Jo, to teďka dodávám jako svoji poznámku.

Prostě oni mluví moc rychle a já to čtu moc pomalu ty svoje poznámky, ten svůj překlad.

Pokračuje Andrew. Pentagon odmítl vyplatit odškodné jeho manželce, protože podle názoru Pentagonu není konflikt v Iránu válkou.

Tiskové oddělení Bílého domu se to snažilo bagatelizovat.

Než se k tomu vyjádříte, dokážu si představit, jaki i ty, Lerny, jako veterán rozlobeného. Ale než se k tomu vyjádříš, poprosím o záznam číslo tři.

A teď tam běželo to video.

Vdova, v tom záznamu se mluví vdova Poletciho, který zahynul v iránské válce, říká, že má potíže se získáním některých dávek, na které by měla rodina nárok, protože válka nebyla oficiálně vyhlášena.

A teď to video. Reportérka se tam ptá evidentně toho a tady nevím, jestli je to Rubio, Kušner nebo kdo to tam je. Vitkov.

Můžete vy a prezident osobně zajistit, aby rodina Alexe Clintona, což byl, což je ten mrtvý voják, pilot, dostala všechny dávky, na které má nárok vzhledem k tomu, že zemřel ve službě vlasti?

A jak se vlastně jmenuje? Jo.

Říkala jste, že se jmenuje Alex Clinter.

Ano. Byl to letec, který zahynul při havárii letadla nad západním Irákem.

Takže prosím, pokud máte její soukromé kontaktní údaje té manželky, ozveme se jí přímo, jakmile to skončí a zajistíme, aby dostala to a celá její rodina, na co má nárok.

Samozřejmě je nám líto každého, ne? To říká JD V, myslím, kdo při této operaci přišel o život.

Chceme být co nejvíce nápomocní a zajistit, aby jeho rodina dostala vše, na co má nárok.

A náš závazek zajistit vám to, co potřebujete, bereme velmi vážně, dodává ten člověk z toho videa.

To byl myslím JD V.

Larry Johnson na to reaguje.

No, máme u nás takové pořekadlo. Uklidit v uličce číslo osm například.

Je to tak, že tou uličkou právě prošlo pár slonů a zanechalo za sebou pár obrovských hromad, jo, trusu.

Samozřejmě. Víte, to bylo hodně pobuřující.

Já sice nejsem veterán vojenský, ale pracuji s vojenskými a armádními veterány, s válečnými veterány a podporuji je zejména ty, kteří jsou třeba rodiče, kteří trpěli, kdy jejich děti spáchaly sebevraždu, kteří prožívají hluboký zármutek a tak dále.

Tenhle muž, tenhle člověk byl pilot a letěl s letounem KC135, který byl sestřelen raketou země–vzduch.

A Pentagon zpočátku vydal prohlášení a to nepravdivé. Pete Hexet nepravdivě tvrdil, že šlo o srážku ve vzduchu a že na něj nebyla namířena žádná palba, žádná útočná palba.

No to byla prostě naprostá lež.

A pak se ta žena, respektive manželka snaží získat odškodnění. Měla by dostávat dávky jako vdova po někom, kdo zahynul v boji a má ještě malé děti.

A místo toho, aby ti politici udělali to, co právě udělal Vence, chytře, protože si uvědomuje, že je to pořádný průser a že to časem bude ještě lepší, tak zatím neudělali nic.

Jo, je čas vyřešit to. Ale ne, Pete Hexet je takový kretén, říká Larry Johnson, že nechali tuhle věc hnisat až dodnes a jakmile se do toho zapojí Bílý dům, najednou je to prostě praskne a v takzvaném ministerstvu války by měly už dnes konečně padat hlavy, říká Lerry.

Tohle všechno jen ukázalo, že je to jen celé velké ministerstvo neschopnosti.

Tady je ještě trochu neschopnosti od samotného viceprezidenta JD Vence.

Andrew Napolitáno pokračuje.

Tahle otázka a odpověď se odehrála před tou, kterou jsme vám právě ukázali, ale v téhle teď v tomhle videu se říká, že JD Vence by to nenazval válkou. Je to jen trochu delší, ale velmi poučné.

Prosím o video, jo, říká asistentovi a teď to video tam běželo.

Reportérka opět v tom samém videu se ptá, co se týče časového rámce této války, vzhledem k tomu, že tato válka již dříve zveřejnila časové harmonogramy a vzhledem k tomu, co jste právě řekl o tom, že s Íránem neprobíhají žádná jednání, skončí tato válka do doby, než se budou konat volby do Sněmovny reprezentantů?

Na to odpovídá JD Vence.

No, Katlyn, to, což je ta novinářka, ta reportérka, znovu opakuji, já bych to za válku nepovažoval.

To říká JD Vance. V tuto chvíli nedochází k žádným aktivním střetům. Tam se furt střílí jeden na druhýho, ale nedochází...

Dobře. Uznávám, že v některých oblastech došlo k eskalaci. Velké bojové operace, opakuji, velké bojové operace trvaly asi šest týdnů. Od té doby jsme samozřejmě zničili jejich jaderná zařízení operací Midnight Hammer, půlnoční kladivo, operací Epic Fury. Jsme zničili jejich obrannou průmyslovou základnu. Když to je... to je prostě kašpar nejvyššího kalibru, říkám já. Pro výrobu zbraní a také velkou část jejich konvenčních vojenských sil. A pak jsme jim ztížili obnovení toho jaderného programu.

Ale když se ptáte, kdy to skončí, kladete mi otázku typu: kdy přestanou Íránci střílet na lodě? Myslím, že pravdou je, že na tuto otázku neznám odpověď. To byste se museli zeptat Íránců.