Korupce je problém - rozhovor s panem Černým

Je tady další host Mariána Barana.

Otázky i odpovědi jsou před náma.

>> Vážené divačky, vážení diváci, já vás vítám u tohoto rozhovoru, kde mé pozvání tentokrát přijal předseda krajské organizace hnutí Přísaha a kandidát do senátu pan Pavel Černý.

Vítejte.

Dobrý den všem a moc děkuji za pozvání.

>> Rádo se stalo.

Úvodem bych se vás rád zeptal takovou tu věc, která lidi zajímá: co se stalo, že Pavel Černý se začal nějak angažovat, začal být aktivní v politice. Co vás vlastně k tomu vedlo nebo přivedlo?

>> Tak stalo se toho celkem hodně, takže možná to bude i další odpověď hned na úvod.

Já jsem původní profesí klasický státní zaměstnanec, to znamená takový ten pohoda. Pracoval jsem u policie České republiky a v posledních letech samozřejmě jednak ve světě a jednak v České republice se začaly dít takové věci. Jednak samozřejmě byla covidová doba, potom jedna válka, druhá válka, neustále řešíme vnitřní a vnější bezpečnost.

A vlastně v tuhleté době, kdy já jsem pokukoval po tom, co se děje u nás a ve světě, tak založil tehdejší ředitel útvaru UOZ Robert Šlachta Přísahu.

A samozřejmě já jsem to začal sledovat, protože Roberta Šlachtu z minulosti jsem nějakým způsobem vnímal. Od malička jsem ho vnímal jako slušného policistu, člověka, který má něco na branku, člověka, který je v rámci slušnosti, bezpečnosti a takové protikorupční činnosti v podstatě jednička.

No a to mě namotivovalo, abych se víc zajímal a aby se víc aktivně zapojovat v tomto dění. Takže asi tak, když to vezmu trochu zkráceně.

Myslíte si, že korupce v České republice je problém?

>> Tak z mého pohledu je to dlouhodobý problém a v podstatě hned od 90. let, podle mého názoru některé strany to mají od té doby v DNA, co se týká korupce.

Na druhou stranu je to velmi složité dokazování. Vždycky je to na delší dobu, ale z mého pohledu určitě to problém. Problém je a vidíme samozřejmě spoustu kauz, které se teď řeší a řeší se už dlouho.

A samozřejmě nové kauzy se taky ukazují, vyplouvají na povrch, takže to je jedno z témat, kterým bych se chtěl věnovat.

Takže jakoby vaše zacílení je nějakým způsobem řešit korupci v České republice. To myslím si, že byl i takový hlavní pilíř strategie, jakkoli to nazveme, nebo emoce, kterou pan Šlachta do té politiky přinesl, proč tu stranu založil.

On určitě patřil mezi úspěšné policisty, který opravdu vyšetřovali a řešili nějakou trestnou činnost. Takže to je taky něco, čemu se chcete jako případně senátor věnovat.

>> Víte, ta činnost senátora je svým způsobem velmi široká. Senátor je někde uprostřed mezi tou řekněme velkou politikou, dejme tomu Prahou, a mezi tou komunální politikou, to znamená na té úrovni regionu, měst, městysů a obcí.

A senátor by měl být někde uprostřed, měl by být tím prostředníkem.

Samozřejmě primárně ta činnost senátora musí být – ne že by měla, ale musí být – o tom, aby pomáhal propojovat obce s krajem, obce s jednotlivými ministry a ministerstvy, to znamená zastupovat region.

Ale na druhou stranu senátor taky hlasuje o zákonech a to je ten směr, kde je možnost se aktivně zapojovat v rámci té vnitřní a vnější bezpečnosti.

Jak jsme si říkali, ta korupce, to je hodně silné téma.

Například teď řešíme celkem intenzivně prokazování majetku. To znamená, pokud budeme mít obžalovaného a obžalovaný nebude schopen dokázat původ svého majetku, většinou se jedná samozřejmě i o velké částky, o miliony, tak by bylo na snadě ten majetek zabavit, pokud není prokázán jeho původ.

No, tak určitě to, co říkáte, je jedna z často slyšených písní ve smyslu řešení jako občana a toho, jakým způsobem toho majetku nabyl, což určitě má své místo.

Když se na to podívám z pohledu lidí, se kterými mluvím, tak opravdu nejsme spokojení jako občané s tím, co se děje s majetkem, respektive s daněmi, které se různým způsobem v České republice vyberou a na co se potom používají a kde vlastně ty peníze mizí.

Nedávno jsem si s ChatGPT trochu hrál a vygenerovala mi, že za nebo od roku 1989 do armády jakoby daňoví poplatníci dali circa 2 biliony Kč, což bych řekl je nemalá suma.

Jak moc vy jste spokojený s tím, co se děje? Teď to máme nějak ročně 154 miliard na výdaje do armády.

Jak moc vy jste spokojený s tím, co se děje s těmito penězi? Je to pro vás nějak transparentní?

Jaké máte vy nějaké zpětné vazby, ať už ze strany policistů, kteří pracují pro nás a pracují v terénu v tší vnitřní bezpečnosti, ale i s lidmi z armády, kde vesměs je to cílené na tu vnější bezpečnost?

>> Co se týká tady tohoto tématu, tak samozřejmě zase hodně širokého tématu v rámci té vnější bezpečnosti.

Tam se odráží často to, jak se rozhodne americký prezident Donald Trump, protože ty jeho výroky jsou velmi turbulentní.

A samozřejmě jednou se bavíme o NATO, jednou o postupném zvyšování nákladů na tu vnější bezpečnost.

Ale vidíme taky samozřejmě, že Donald Trump se momentálně k tomu staví víceméně tak, že se snaží Evropy nějakým způsobem lehce odříznout v rámci NATO a samozřejmě na nás na Evropě, aby Evropa v tomto postupovala jednotně.

Já v tomto ohledu určitě jsem pro, aby se postupně navyšovaly náklady na obranu, ale samozřejmě pokud se budeme bavit o výdajích, které by měly jít jednak na obranu a jednak na policii, je důležité nejdříve to mít podloženo odborníky.

To znamená, nejdříve ta armáda sama musí vygenerovat a říct, co oni v rámci té bezpečnosti považují za důležité.

Neměl by to o tom rozhodovat primárně politik někde od stolu, že toto teď pořídíme armádě, protože ty peníze tam potřebujeme utratit, ale ta armáda, ti odborníci by měli zohledňovat své potřeby.

A samozřejmě ty potřeby by se měly zohledňovat tomu, jak se dnes vyvíjí ta moderní doba.

Ono se říká, že kdo nejde s dobou, tak s dobou odchází.

A samozřejmě to se netýká jenom třeba podnikání. Momentálně podnikám, takže to trochu k tomu přirovnávám, ale týká se to právě i toho, jak se třeba ve světě válčí.

Já samozřejmě nechci, aby se ve světě válčilo, ale na druhou stranu, když už se válčí a válčí se teď třeba v Íránu, válčí se teď na Ukrajině, třeba konkrétně Ukrajina nám momentálně ukazuje, jak se ta válečná doba proměnila.

Dneska je to v podstatě válka dronů.

Takže z mého pohledu ty drony hrají teď u armády prim.

A když se podíváme na tu vnitřní bezpečnost, tak já samozřejmě u policie mám ještě celkem dost přátel a bavím se s těmi kluky o tom, jak funguje dneska policie.

A samozřejmě teď se nějakým způsobem ty platy v poslední době, v posledním dejme tomu roce začínají lehce zvedat, ale aby policista mohl opravdu plnohodnotně vykonávat svou činnost, protože vaak to dělá i ve svém opravdu volném čase.

Protože já když to vezmu podle sebe, tak my jsme v podstatě měli 24 hodin zapnutý telefon a kdykoliv cokoliv bylo, tak jsme prostě museli jet. To znamená, že ten člověk je neustále svým způsobem připraven jít pomáhat našim lidem a naší zemi. To znamená, on musí být odpovídajícím způsobem zaplacen.

Takže tady bych určitě apeloval na postupné navyšování platu, aby policista byl kvalitně zaplacen.

A samozřejmě stejně tak se bavíme o technice. Pokud policie potřebuje kvalitní techniku, tak je potřeba, aby ten požadavek vycházel od policie, ale ne od politiků.

Určitě, určitě s tímto lze naprosto souhlasit. Nedávno, vlastně týden dva, taková Thomas Paukner, jestli vám to něco říká – člověk pod takovým jakoby smyšleným jménem, přijmením – tak začal vrtat do těch zákulisních smluv. A jedna z věcí, kterou vytáhl na vedení policie České republiky, je, že udělala několik nákupů. Teď nevím, jestli v posledním roce nebo před volbami, jak to přesně bylo. On to v těch svých článcích uvádí a odkazuje i na zdroje.

A vedení policie i přes určitý tlak zaměstnanců nebo upozornění, že policisté nemají peníze, policie nemá peníze, je potřeba peněz na platy, tak udělalo několik nákupů a lze to dohledat, lze si to ověřit, kde ty ceny na běžném trhu přes nějaký standardní nákup bylo možné koupit u každého nákupu o zhruba milion a více méně.

Jo. To znamená, že tam jednoznačně došlo – teď je otázka, jakkoliv, jak bychom to nazvali – rozhodně k nějakému špatnému hospodaření, k nějakému mrhání, nebo k tomu, že ti policisté či ti lidé zneužijí toho postavení, aby nakoupili to dané zboží za značně vyšší částky, než než vůbec jsou veřejně dostupné.

A to se nebavíme o nějaké možnosti vyjednávání. Kdo trochu dělá byznys nebo dělá nějaké větší smlouvy, tak spíš u nějakého množstevního nákupu, zvláště v řádech milionů a deseti milionů, tak vlastně jste schopni vyjednat lepší cenu, než je ta běžná na trhu na internetu uváděná.

Jak vidíte takovou tu praxi, když se teď budeme bavit o policii, která tu očividně se děje nebo stala?

Víte co? To není jenom u policie, to je i u té armády. Tam samozřejmě, tuším, že to bylo loni, tak tam byla taková velká kauza s těmi poleníími kuchyněmi – činnostně založená firma. Tuším, že tam bylo nějakých 60 milionů. Škoda. Dalo se to nakoupit ty polní kuchyně za nějakých pět, možná 10 milionů, teď podle, co si tak pamatuji.

Tady ten konkrétní příklad, co jste říkal, tak to se přiznám, že ho neznám a musel bych si ho nastudovat. Na druhou stranu souhlasím s tím, co jste říkal.

Ono samozřejmě všechno je o vyjednávání. Já si troufnu říct, že pokud se bavíme o policii a o výstroji a výzbrojí pro policii, tak všechno nějakým způsobem spadá pod určité certifikace a je potřeba, aby to bylo testováno, certifikováno, aby to bylo schváleno. Takže tam jde také o to, jaké ty firmy, ty dodavatelské firmy mají, jaké mají certifikace, aby ty dané součásti mohly být používány policií.

Je to u policie, jo. Tam by člověk očekával, že bude všechno transparentní, že se budeme bavit o odpovědnosti, že ty peníze budou vynakládány cíleně a že se nebude plýtvat, že se bude šetřit. Bavíme se o tom, že nejsou peníze v podstatě dnes na nic. Ať je to vnitřní či vnější bezpečnost, nebo ať je to zdravotnictví, ať jsou to sociální služby, tak ty peníze nejsou.

Bavíme se teď samozřejmě v poslední době i o schodku v rozpočtu, takže samozřejmě každá koruna, když to takto řeknu, ušetřená, je důležitá. Takže já jsem rozhodně pro to, aby se každá zakázka dělala transparentně, aby každá zakázka měla jasnou kontrolu, jasnou proveditelnost, a samozřejmě aby každá zakázka vedla k tomu, že bude nakoupeno kvalitně za přiměřený odpovídající peníz.

No, taková ta takzvaná transparentnost – když to zase vezmu z pohledu běžných lidí, co se s nimi bavím – tak je stále docela velký problém, že poslední vlády nějak nepracují příliš transparentně, nehospodaří rozpočty a tak dále. Pro občany je to všechno takové jako na vodě, jo. Dost se mlží.

Jo. Samozřejmě i vláda Petra Fialy, která tady byla, tak sám víte, co bylo někde řečeno do éteru a jaká byla skutečnost. A na to my jako občané jsme docela citliví.

A v kontextu apelu našeho prvního československého prezidenta Tomáše Garika Masarika, který říkal, že bychom měli volit ty nejlepší z nás a apeloval i na charakterní lidi, tak chceme volit ty nejlepší z nás a chceme, aby ti, co jsou zvoleni do těch pozic – třeba senátor, když vy budete – tak aby ta práce byla příkladná, aby to hospodaření se dělo způsobem, kdy běžný občan se učí na tom, jak se to dělá u starosty, od komunálu počínaje po vládu to konče a podobně. Aby vlastně ukazoval: takhle se to dělá, takto se hospodaří, takto je to vlastně transparentní, můžete to připomínkovat, můžete se k tomu vyjádřit.

Samozřejmě rozhodne nějaká většina nebo nějaká akutní potřeba či situace. Takže to jen tak, abyste věděl, až se stanete tím senátorem, což vám tedy přeju – abyste si na to posvítil. Protože když to vezmu, nebo možná to řeknu otázkou: jak moc vlastně jste spokojený vy s kvalitou práce těch politiků, který jsou již zvoleni a jsou postaveni v těch úřadech?

Podívejte, já to beru tak, že nehraju na to, jestli levá nebo pravá, jestli červený kabát nebo modrý kabát, naši proti vašim. Já to vidím tak, že když to vezmu z pohledu toho, že kandiduji do senátu, tak jako senátor samozřejmě, pokud budu zvolený, tak zvednu ruku pro kvalitní zákon, který bude pro lidi, bude přinášet plusy pro Českou republiku, pro region, za který byl senátor zvolený, a ať ho navrhne kdokoliv.

A stejně tak bych nezvednul ruku pro zákon, který mi nebude dávat hlavu a patu, nebude přinášet nic pro lidi, pro region, a zase ať ho navrhne kdokoliv.

A když jste teď mluvil o tom, že samozřejmě to všechno nějakým způsobem začíná od nás a jde také o to, jakým vzorem budeme my pro naše děti a pro ty nadcházející generace. A právě proto já postupně navštěvuji města, městyse a obce v rámci celého senátního obvodu z Novoměstska. Je jich 148 těch obcí. Aktuálně jsem na čísle 111 a samozřejmě tady to všechno začíná na těch obcích, jo. Tam se řeší ty každodenní problémy lidí v dané obci a ti starostové jsou tam před každým člověkem, který chce něco dělat pro obec.

Starostové, zastupitelé – ti samozřejmě nejlépe vědí, jak se správně hospodaří. A toto jsou vlastně ty první okamžiky, kdy senátor získává informace, které potom přenáší do té velké politiky.

A jak jsem říkal už před pár minutami, senátor tady musí být od toho, aby právě propojoval obce s těmi ministry, ministerstvy a s tou velkou politikou.

Určitě, omlouvám se, určitě je skvělé, že takhle jezdíte mezi lidi, že máte nějaký kontakt jako s realitou, protože nutno říct, že řada politiků i senátorů očividně příliš ten kontakt s občanem nemají. Týká se to samozřejmě i lidí ve vládě a podle toho potom ty jejich stanoviska, vyjádření, rozhodnutí vypadají.

Já teda jenom možná bych tady k tomu ještě doplnil, protože vy jste se mě vlastně ptali, jak jsem spokojený s tou činností. Upřímně nejsem spokojený a proto se do té politiky i tak to plnohodnotně pouštím.

Jednak teda mě politika baví, to říkám upřímně, že mě vždycky jsem se zajímal o politiku a v posledních letech mě politika opravdu baví. Ale na druhou stranu je tady spousta věcí, které mi nesedí, se kterými nejsem spokojený. A vy třeba právě to, jak dnešní politici fungují.

Já se na každé té obci, kde osobně jsem, tak se vždycky ptám, jestli někdy v minulosti na danou obec přijel nějaký kandidát do parlamentu nebo do senátu a zajímal se o činnost v té obci, o to, jaké problémy řeší ta obec, co se daří, co funguje, ale taky to, co nefunguje. A kdyby případně ten poslanec nebo senátor potom mohl těm obcím být nápomocen.

A když vynechám tady v tom našem senátním oboru ty čtyři velká města, jako je Zloum, Hrušovany, Miroslav a Moravský Klumov, tak v podstatě všude mi řekli, že nikdo nikdy nepřijel. Občas jmenují někoho z kraje, což je OK, že se zastaví Hejman nebo náměstek. To je OK. Ale teď se bavíme o té velké politice a nikdo nikdy nepřijel.

Bylo mi řečeno, že maximálně na nějakou zabíjačku obecní nebo na nějaký košt vína. To ano, ale tam, kde se pracuje, tak tam nikdo nikdy nebyl. A já se právě snažím navštěvovat města, městice, obce tam, kde se pracuje. A to jsou jednání zastupitelství, protože tam člověk zjistí opravdu nejvíc.

A samozřejmě je to pro mě velmi důležitý a cenný zdroj informací a já s tím zdrojem informací potom následně chci pracovat. Ten výstup z těchto zasedání zastupitelstev pro mě bude zákon. A pokud budu zvolený senátor, tak šest let chci reprezentovat tato témata, co dnes a denně řeší obce.

No, někdy je to tak. Jak asi sám víte, že někdy politik slibuje a v tu chvíli, kdy je zvolen a dostane se do úřadu, do postavení, tak najednou jako zapomene na všechno, co sliboval. Z toho, co jako takzvaně razíte, praktikujete, tak to vypadá, že byste mohl být tím typem senátora, který je v tom vašem kraji potřebný a že byste na tom postavení senátora mohl být člověkem na svém místě. Teď doufejme, jestli to pochopí ti lidé, co vás budou volit, co to můžou ovlivnit.

Eh, já teda určitě na to rád zareaguji. Dělám proto a udělám pro to absolutní maximum. Já v podstatě jsem tak byl i vychováván. Jednak teda v době, kdy jsem pracoval u policie, to byla jedna zkušenost. Teď už téměř dvacet let podnikám a vychovávám tak i svého syna a to je to, že všechno, co v životě opravdu stojí za to, se musí odpracovat.

A ono to není o tom, že se člověk ukáže půl roku před volbami a nějakým způsobem si udělá PR, ale ono je to o tom těch šest let si opravdu odpracovat, aby za senátorem byla vidět práce. To je důležité.

Já rozhodně nemám ve svém plánu si jít na šest let pochrupovat do lavice někde v Praze, ale mým cílem je právě těch šest let pracovat pro obce, pro region, pro lidi v regionu. To znamená, že teď jak postupně navštěvuji města, městice, obce, tak v tomto trendu chci pokračovat a já se takto v tomto duchu bavím jednak se starosty a samozřejmě i se zástupci obcí.

A teď ještě jenom pro doplnění – to je jeden zdroj informací, ale samozřejmě já nezůstávám pouze u této takzvané Tour Znojemska, ale já tam mám potom i pěší Tour Znojemska, kdy v rámci mé pěší Tour Znojemska roznáším i letáčky. To znamená, když už do té obce přijedu a je časový prostor, tak se snažím roznést do schránky letáčky. To je všecko moje osobní činnost.

A během tady té pěší tour člověk potká spoustu místních občanů. Já se snažím komunikovat a debatovat i s nimi, protože tam taky se zjistí spousta zajímavých informací o tom, jak funguje obec, co se daří, co se nedaří, jak je to v rámci té velké politiky. To je druhý zdroj informací.

A potom mám třetí zdroj informací a ten si dovolím i takhle odprezentovat, takhle ukázat. Je to anketa Život na Znojemsku. Tuto anketu já prezentuji na sociálních sítích, hlavně na svém Facebookovém profilu Pavel Černý PP politik. Prezentuji ji tam už od začátku letošního roku.

Je to anonymní anketa, zhruba minutové vyplnění a zase je to o to, že každý občan ze Znojemska má možnost se vyjádřit k tomu, co by mu pomohlo zkvalitnit jeho život na Znojemsku, aby se lépe bydlelo, lépe žilo, lépe pracovalo. A to je třetí zdroj informací.

A samozřejmě tady ty tři zdroje informací si i se svým kolegou vyhodnocujeme. A jak jsem říkal, pro mě výstup z těchto tří zdrojů bude zákonem a pokud budu zvoleným senátorem, tak budu reprezentovat přesně tato témata. A troufám si říct, proč jsem to takhle udělal?

Ta myšlenka byla v tom, že já jsem se díval zpětně, jak jednotlivé strany nebo hnutí nebo jednotlivci jdou do voleb. A já jsem přišel na to, že vždycky před volbami si ta strana vytvoří nějaký svůj vlastní program, o kterém si myslí, že je OK, a potom se snaží přesvědčovat voliče a občany, že i pro ně to bude OK a že jim to něco přinese.

A já jsem si řekl, že to udělám absolutně obráceně, prostě úplně naopak – že nejdříve zjistím, co potřebují lidé v regionu, co potřebuje region kompletně, a na základě toho sestavím program, který pak budu reprezentovat. Takže proto tyto tři cesty a tyto tři zdroje.

To zní velice dobře. To se mně teda líbí. Zmínili jsme tu vnitřní a vnější bezpečnost. Eh, před pár desítkami let jsme zrušili povinnou základní vojenskou službu. V posledních letech se vrací větší a větší množství lidí k myšlence nějakého znovuzavedení. Jak vy třeba vidíte tuto oblast, který by bylo potřeba znovu zavést – nevím, jestli povinnou nebo dobrovolnou vojenskou službu?

Tady v tomto ohledu já jsem na vojně byl sice už jenom na rok, ale byl jsem na vojně u brigády rychlého nasazení, potom samozřejmě nějaké ty roky u policie, takže já tady toto určitě vnímám. Ale na druhou stranu si myslím, že ta doba už se hodně posunula, hodně vyvinula dopředu a k tomu, co jednou bylo zrušeno, už bych se povinně nevracel.

Ale co mi dává smysl, tak určitě motivovat dobrovolnou činnost – to znamená takovou zkrácenou, nechci tomu říkat úplně vojenskou službu, ale samozřejmě mít zálohy. A tam je potřeba samozřejmě – bavili jsme se o tom už i u té policie – aby to bylo i adekvátně odměněno, adekvátně zaplaceno, aby ta motivace tam byla. Na jednu stranu samozřejmě je tady motivace bránit svou vlastní zemi.

Nikdo nechce, aby se válčilo.

Jo.

A druhá strana je samozřejmě, kdo je připraven, není zaskočen.

No a další varianta je nějaký ten výchovný aspekt, vztah k vlasti, což v posledních obdobích se dost šlape a protěžoval se Brusel a tak dále.

V těch debatách, co vedu, tak vesměs je potom i otázka: když bychom něco takovéhle zavedli, ať už dobrovolně nebo povinně, tak jak dlouho by to mělo trvat. Zatím se balancuje mezi třemi až pěti měsíci, kdy by měl být takový kvalitní průchod těch kluků, holek nějakým výcvikem, nějakou teorií, nějakými zážitkovými věcmi, nějakými zdatnostními věcmi, aby jsme je trochu zocelili, dostali z těch bublin, ve kterých žijí dneska, i z těch technologií, kterou nedobrým způsobem na ně působí, a trošku je přivedli do té reality.

A dobra.

Takže to je takto.

A můžu k tomu ještě malinko.

Já možná, jak jste říkal, nějaká ta připravenost – ono to samozřejmě všechno začíná ve školství, od nás v rodinách a od dětí, jo.

Na jednu stranu se bavíme o tom, že je potřeba nějakou připravenost tady mít a je potřeba mít nějaké povědomí, ale potom je to taky o tom, jaký my vlastně dáváme odkaz a příklad těm našim dětem.

A já řeknu takové přirovnání.

Vezměte si: když se dva lidé nemůžou dohodnout, tak vzniká hádka. Potom je tam krůjček nahoru a je to o tom, že se dva politici nemůžou dohodnout. Je to doleva, doprava a vznikají i třeba hluboké společenské rozdíly.

No a potom už je tam opravdu malinký skok k tomu, že se nedohodnou státníci a pak vznikají války.

Ale kde to vlastně všechno začalo? Začalo to od nás, jak my vychováváme naše děti a jakým jim dáváme příklad.

A když se my jako společnost budeme k sobě chovat slušně a budeme se navzájem respektovat a budeme ochotni dělat i nějaký kompromis, tak ukazujeme dětem, že vůbec není potřeba dojít až tak daleko, že se nedohodnou s státníky a vznikají války.

Tak to jenom tak ještě na doplnění. Určitě dobrá připomínka.

Skočili jsme trochu do toho školství do další oblasti, ale pojďme se na konec dnešního povídání podívat na téma spravedlnost.

Jak moc jste spokojeni s nějakou úrovní spravedlnosti v Česku? Jak moc myslíte, že spravedlivě funguje justice z pohledu zkušenosti lidí, co vám říkají, když s nimi mluvíte?

>> Víte, spravedlnost je opravdu téma široko-daleko.

Co se týká spravedlnosti, tak z mého pohledu jsou tady takové dva metry.

Obyčejný člověk, ten je vždycky odsouzený okamžitě šmahem, sankce a tak dále.

A pokud se bavíme o nějakém lobistovi nebo o vlivném politikovi, tak se to táhne kolikrát i roky a bavíme se tam o velkých částkách, jo.

Takže samozřejmě já říkám: jsou tady dva metry. Ale právě proto je důležité spravedlnost opravdu cíleně a odpovědně vymáhat.

Bavíme se tady o modernizaci trestního zákona, trestního řádu. Máme to historicky z nějakých 60. let, to vychází, jo.

Takže to by si myslím měl být ten první směr.

>> No, naprosto s tímto souhlasím.

Je to taky, jak jste zmínil, velké téma.

Když se podíváme do zahraničí, například do Anglie, co se tam děje, kde ten dvojmetr – to je tedy ještě velice slabé slovo – a co si tam dovolí systém na vlastní občany a jak protěžuje vlastně cizince, to je něco naprosto děsivého. Doufejme, že do těchto sfér se nikdy nedostaneme.

Ale řekl bych, že mnohé závisí samozřejmě na nás.

Takže já děkuju vám, pane Černý, že jste si našel čas a za náš první rozhovor.

>> Díky moc za pozvání a přeji vám krásný den.

>> Vážené divačky, vážení diváci, děkujeme také za vaši pozornost a jak vy vidíte ta témata, která jsme s panem Černým zmínili, otevřeli, ke kterým se vyjadřoval.

Děkujeme za vaše komentáře a těším se na vás zase příště.

Mějte se dobře.