Varoval jsem již v roce 2022

Ale nelíbí se mě, jakým způsobem se armáda financuje a mám taky takový trošku dojem, že je to absolutně bez koncepce, bez žádné koncepce. Prostě přirovnal bych to. Teď je vrabec na střeše, tak ho musíme zastřelit.

Ta armáda nemá dlouhodobou koncepci a tak jak ji nemá policie, tak ji vlastně nemá celá Česká republika. Mě udivuje ta spousta těch afér, která se kolem toho motá, ať jsou to F35, polní kuchyně, teď nějaké ty vrtulníky.

Já si myslím, že by se měla první stanovit koncepce té armády. Co teda vlastně potřebujeme. Když se podívám na probíhající konflikt na Ukrajině, tak asi nejdůležitější je protiletecká obrana a zabezpečení dronů. Ale když si tak jenom matně pamatuji od roku 1990, jakým způsobem se naše armáda vyvíjela, tak jednou jsem slyšel o tom, že máme vynikající protichemický pluk nebo prapor, který je schopen zasahovat i v těch nejtěžších oblastech. Pak to zase byly ženijní vojska.

Já mám trošku obavu, že se nejedná ani tak o naší koncepci obrany, jak o to, abysme utratili obrovské množství peněz a že to pak bude k ničemu. To politici dokáží vysvětlit a občan to musí s hořkostí spolknout.

Měli jsme tady základní vojenskou službu. My oba dva myslím, že jsme ji prošli, jestli se nepletu. Tak já jsem to byl důvod, proč já jsem šel k policii České republiky, protože jsem nechtěl jít dva roky na vojnu. Tak tehdy vlastně bylo možné jít na pět měsíců na vojnu a pak si dodělat tu policejní školu. Takže já jsem si této možnosti využil a to byla má cesta k policii, nebo tehdy ke sboru národní bezpečnosti.

A tehdy jsem si říkal, no tak vydržím pět let, podepíšu nějakou smlouvu, ale hlavně, že nebudu dva roky na vojně, protože jsem si nedokázal představit dva roky ztraceného života. Řeknu to tak, jak to je, protože já mám rád svobodu a vždycky jsem měl rád dlouhé večery a bavení se s lidmi a koníčky. To ta vojna neumožňovala.

Takže já to beru z té zkušenosti těch pěti měsíců a myslím si, že mě to hodně dalo, protože jak jsem nebyl úplně pořádný, tak jsem začal být pořádný. Jak jsem neměl nějakou drezůru a nastavené parametry toho budíčku a večerky, tak si myslím, že po této stránce by to zejména dnešní mládež velmi potřebovala. Ale tam je i jiný aspekt, a ten je výchovný, protože se dostanete do určitého kolektivu a dostanete se mezi neznámé lidi a jste v situacích, kdy se prostě bez pomoci těch druhých neobejdete a oni se zase neobejdou bez vaší pomoci.

A to si myslím, že na té vojně bylo takové nejdůležitější, protože jsme museli stát jeden při druhém, protože když jsme nestáli jeden při druhém, tak se to vždycky smrděl obrovský průser a nějaké rajóny. Takže myslím si, že návrat k těm pěti měsícům by vůbec nebyl špatný a ti kluci by se zocelili, chytli by nějakou životosprávu, chytli by nějaký řád.

A hlavně by si naučili vážit jeden druhého a zjistili, že jsou mezi lidma, kteří jsou z různých prostředí, navzájem se neznají a mnohdy někteří mají z toho kamarádství na celý život. Takže těch důvodů, proč bych se k těm pěti měsícům vrátil, je tady jednak ten výchovný, tak režimový, tak úplně se vším všudy.

Určitě s vámi souhlasím naprosto v tom, že dva roky být někde na vojně, zvlášť ta kvalita toho výcviku dlouhodobá, byla opravdu špatná, hodně slušně řečeno. Dělo se tam mnoho takových jakoby bych řekl kriminálních aspektů. Třeba se k tomu někdy dostaneme a opravdu většina času byla promrhaná a nedobrým způsobem využitá.

Takže spadli jsme do toho extrému té profesionální armády, která nás stojí velké peníze. Nejsme s tím stavem spokojení. Očividně, jak jste zmínil, koncepce chybí. Řada lidí, i ty vlastně naše mladí dneska kluci i holky by něco takového potřebovali. Tak myslíte si, že by se mělo zavést aspoň nějakou alternativu v režimu dobrovolném, i kdyby to mělo být třeba na tři měsíce? Nebylo by to dva roky, ale pět. To je trošku samozřejmě téma k diskuzi.

Nedívejte se. My tady máme obrovský problém s mládeží a mně se nelíbí to řešení, které tady neustále je. Různé přednášky psychologů o tom, jak děti budou mít psychologii, různé přednášky o tom, jak psychiatrie a furt pořád dokola se bavíme jenom o tom, jak děti budou potřebovat psychologu.

A to je jedna z těch věcí, že prostě ta svoboda je krásná, ale má svoje hranice. A pokud žijeme tady v té zemi, která nám prostě poskytuje vzdělání, lékařskou péči a všechno ostatní, tak si myslím, že té zemi je potřeba i něco vrátit. A aby ty děti nebyly otylé a aby se dostaly k nějakému řádu, aby se naučily třeba tu rozcvičku, tak podle mého názoru je potřeba s ním zpátky začít v základních školách, možná už od mateřských škol, aby byly nějaké povinné pohybové hodiny, protože tady se všechno pořád řeší lékařskou cestou.

A jestli má mít nějaké dítě cukrovku, tak to bude to dítě, které se nehýbe a které jí ty sladkosti. A myslím si, že ta vojna, kterou já neříkám, že to musí být v tom režimu, který jsem zažil já, ale prostě ta vojna nemůže být dobrovolná. Ta vojna musí být prostě povinná a ty kluci, nebo i holky v dnešní době by měli teda pocítit, co to vlastně znamená nějaký režim a co to taky znamená, že musí poslouchat rozkazy a možná si tam spousta lidí z nich uvědomí, že může být ten velitel sebelepší.

Tak občas nějak nějaký blbý rozkaz vydá a oni dostanou do sebe to, že aha, tak ono to není všechno tak úplně růžové.

Ono i tady se setkáváme s něčím, co jsme nečekali.

Takže ono to má opravdu dvě roviny a ty dvě roviny jsou jak ta pohybová, tak znalostní, a hlavně tedy musíme z těch dětí dostat pryč ty mobily, tu obezitu, tu lenost a tak dál.

A ta vojna pětiměsíční, tříměsíční, to už nechám na té diskuzi, jak by se z toho vyvinulo. Ta by měla být takovým vyvrcholením té zdatnosti člověka a on by měl vlastně ukázat, že je připravený jak po fyzické stránce, tak po psychické stránce, vědomostní stránce, vědět, co je to armáda, co je to boj.

A mnozí by možná zjistili, že tu válku nechtějí.

No, určitě asi všichni jako cítíme, že ten extrém těch několik desítek tisíc vojáků, kteří fungují v domácím stavu, že je to trošku nám skryto.

Občas někde někdo se v uniformě ukáže, projde a tak dál.

Jo, třeba myslím tím Kulatákem v Praze nejvíc, kde ta kumulace je.

Takže vojáci jsou dneska dost takoví jakoby pro nás exoti, kterých je málo.

Trochu nechápeme, co tedy dělají, kde mizí ty peníze, jak to, že nemají ty boty a tak dále.

Jo, takže tady je hodně neznámých a určitě také souhlasím s tím, co říkáte, že ta dnešní mládež i ty sítě, které jsou dost takové bublinkové, že jsou uzavřené skupiny, tak by se to tím dalo nějak rozstřelit, kde by najednou byli lidé s různými názory a mohlo by se začít více přemýšlet, diskutovat, což si myslím, že je z pohledu nějakého vzdělávacího, z pohledu rozvoje, z pohledu kritického myšlení dobré.

Takže proto byste byl.

To jsem rád.

Takže tři měsíce, pět měsíců – nevíte tu dobu?

>> To je o diskuzi. To by museli být nějaké všeobecné shodě na délce.

Jo, možná ty tři měsíce by byly dostačující nebo 100 dní, třeba dejme.

[frknutí] >> Určitě jsme skočili trošku do toho školství, jak jste zmínil, že i ta fyzická zdatnost, tělovýchova, jakkoli to nazveme u těch dětí je velice, bych řekl, slabá.

Nechápu ty lidi, které tam platíme, co tady zase vlastně s těma našima dětma, mládeží dělají, že tam jakoby základní věci nejsou, bych řekl, dobře nastavené a v pořádku.

Samozřejmě máme i takové dobré učitele, ředitele, to je jasné, ale spíš se bavíme o té koncepci.

Takže v této věci i z pohledu školství i z pohledu bezpečnosti armády, obrany vnější je co dělat.

A co říkáte na tu částku těch dvou bilionů?

>> Pro mě to jsou šílené peníze.

Kdyby to bylo na mě, tak já bych do armády nedával vůbec nic, protože jsem míromilovný člověk a opravdu to beru spíš pod ten pocit nějaké ochrany, že máme nějaké zabezpečení, že ta armáda tady prostě existuje jak pro ty živelné katastrofy, tak prostě pro nějaké napadení a tak dál.

Já nejsem opravdu schopný posoudit, kolik je to peněz za tak dlouhé období.

Nicméně si myslím, že to jsem říkal na začátku, nemáme koncepci a pokud nemáme koncepci, tak budeme prostě vyhazovat peníze a pořádně ani nevíme za co.

A když slyším, kolikrát paní ministryně Černochová, jak obhajuje, je to prostě neobhájitelné, že platíme zálohy za něco, co dostaneme za 10 let a ještě to nemusí fungovat, tak mě to připadá úplně absurdní.

Ale nejsem odborníkem na to.

Ne, nechci prostě tady snižovat hodnoty některých lidí, kteří tomu rozumí, ale viděl jsem třeba některé debaty v televizi třeba pana generála Šandora se svýma kolegama. Ten taky tvrdil, že konkrétně ty F35 jsou opravdu nesmysl.

A jako co si budeme vykládat?

No, postavíte, dáte dneška z dnešní kapsy 20 milionů za to, že vám za 10 let postaví někdo dům.

To prostě tak nefunguje.

A pokud se ten stát takovýmto způsobem chová, tak je to špatně, protože zaprvé, kdyby i ten dům takhle chtěl postavit, tak za 10 roků už bude úplně jiný, než je ten trend dnešní doby. Protože ta doba jde strašně rychle a já si nemyslím, že kupovat něco s tím, že to platím 10 let dopředu, tak mě to hlava nebere.

Jak selským rozumem je to prostě divné, ale tu částku nevím za 36 let nejsem schopen posoudit, jestli je to úplně moc nebo je to úplně málo.

Teď nevím, jestli jsou v tom platy armádních lidí, to je taky obrovský maloch, topení, výplaty, energie, pohonné hmoty, takže opravdu nejsem schopný posoudit, jestli je to moc nebo málo.

No, jak jste řekl, paní bývalá – tedy díky bohu – ministryně obrany. Ta si vedla způsobem, že z ní rostli i její voliči.

A jsme rádi, že tedy opustila tuto pozici a doufejme, že už nikdo podobný se tam nikdy nevrátí. Ale to víte, nebezpečí přichází a je třeba zůstat ve střehu.

Pokračujme, další věc.

Máme tady takový jev pseudonym Thomas Paukner.

Asi jste ho také zaregistroval.

Jeden z lidí, který se trošku dívá na věci v pozadí takových lidí, kteří do toho můžou jít.

Tady máme desítky.

A bylo by fajn, kdyby se ještě více tady ta práce investigativní rozhýbala.

Vytahuje nám na světlo v poslední době z velké části praktiky SPD.

My už jsme se k tomu trochu podívali v minulém rozhovoru, jak nějakým způsobem od té doby to hodnotíte, ten vývoj nebo to, co na toto seskupení SPD nezávislý vlastně vyplouvá na povrch.

Tak já jsem byl vlastně první, který na to upozornil v tom roce 2022 a to bylo okamžitě, kdy ta kauza Dozimetr vypukla.

Já jsem sehnal těch 501 podpisů starostů napříč České republice a starostek, kteří vyjádřili souhlas s tím, aby SPD neslo název Starostové.

A ty podpisy byly i proto, protože všechno nasvědčovalo tomu, že Dozimetr je vlastně napojena na organizovaný zločin a s ním i celé hnutí SPD.

Uběhly téměř čtyři roky, protože mám dojem, že to bylo v červnu 22.

Ta kauza vyběhla na povrch a Thomas Paukner tomu dává takovou větší šťávu a dává k tomu ty argumenty, které nabíhají dál a dál.

Jo.

A je krásné se dívat, nebo spíš strašné se dívat na to, když já jsem před čtyřmi rokama upozorňoval na to, že tady existuje Dozimetr a propojení starostů s organizovaným zločinem. A ta poslední kauza bez SPD s těma pronájmama těch kanceláří v Brně vypadá, že SPD už si svou trestnou činnost organizuje sám a kdoví, kam to všude ještě povede.

Mě na tom zaráží z lidského hlediska jedna obrovská věc a absolutně nejsem schopný pochopit kolegy, kteří jsou ve vysokých stranických postech, poslanci, senátoři, bývalí ministři.

Jak je možné, že jim to nevadí?

Jak je možné, že jim nevadí po takovýchto oznámeních, že jsou vlastně součástí toho organizovaného zločinu, protože už jenom ten šifrovaný telefon jejich pana předsedy by mě osobně odradil od toho, abych s tím člověkem kdykoliv a v čemkoliv spolupracoval.

A jestli jsou všichni zaslepeni tou mocí a tím úspěchem a tím, že lidi plácejí po zádech, tak to je smutné pro občany České republiky a je to hlavně smutné pro budoucnost České republiky, protože štěstí si za prachy nekoupíš a pohodu taky ne.

A já už jsem to říkal mnohokrát, je úplně ostudné, když starostové obcí a měst mají největší důvěru veřejnosti a nějaká taková povedená partička ten název zneužívá a dělá si z toho velmi dobré bydlo.

Ale co je na té kauze úplně nejhorší, tak kromě asi dvou zmínek na televizi Prima, které jsem zaregistroval a to na Facebooku, tak je pro mě zarážející, že se o tom nebaví mainstream, nebaví se o tom Český rozhlas, nebaví se o tom Česká televize. Úplně nejvíc smutno je mě z pana prezidenta, který pořád každým dnem prohlašuje, jaké máme obrovské hodnoty a jak je ohrožena demokracie. A tady vylézajícíí na povrch věci, kdy bývalý ministr vnitra spolu s náměstkem spravedlnosti a dalšími vysoce postavenými politiky spolupracuje pravděpodobně s organizovaným zločinem a organizuje trestnou činnost.

A náš pan premiér, náš pan prezident to přehlíží.

Trošku mě mrzí, že se k tomu nevyjádřil ani premiér Babiš, ani pan předseda sněmovny.

No a od pana předsedy senátu bych to ani nečekal.

A myslím si, že po třech týdnech, tuším, že už to v tom éteru je zhruba tři týdny, tak po třech týdnech už toho měla být plná televize, plný Český rozhlas a ti lidi by se k tomu měli začat vyjadřovat.

Jo, nevím. Z hlediska policisty bývalého, pokud to už má policie České republiky rozpracované a nechce o tom mluvit, tak bych to z tohoto hlediska chápal. Ale zatím mě to tak nepřipadá a hlavně by k tomu měl dát vyjádření i někdo ze státního zastupitelství, protože oni na základě těch informací už jsou povinni jednat.

Už jsou povinni jednat, protože oni jsou na to, aby dodržovali zákonnost.

A tady je ta zákonnost porušována.

>> No, máte pravdu, že co se týká řady těch starostů, kteří dělají dobrou práci a nějak byli naverbováni tady do toho seskupení STAN a podobně, tak je to může značně poškodit.

Očividně můžou dělat opravdu, jak se říká, užitečné idioty nějaké mafii.

A to zkrátka dobré není. Pravda je taky, že mainstream mlčí, že krýje vlastně tyhle věci místo toho, aby do toho šel, aby se to otevřelo, vyšetřilo.

A očividně i pan prezident také jakoby vykazuje nějaké přikrývání tady toho FPA, tohodle velkého jakoby průšvihu, co se děje vlastně s našimi penězi a i možná i těma svýma posledníma aktivitama, toho svýho tlaku na vládu, který se také různým způsobem vyvíjel.

V posledních vlastně dnech, týdnech jsme i zažili, že vláda mu omezila pravomoci Petrovi Pavlovi, prezidentovi. Jak to hodnotíte? Bylo to potřeba nebo jak to vidíte ten krok ze strany vlády?

Tak já si myslím, že vládě ani nic jiného už nezbývalo, protože Petr Pavel je opravdu dneska lídrem opozice a on není tím prezidentem, který by kritizoval všechny a všechno, když je něco špatně, ale kritizuje některé a kritizuje úplně za všechno.

A Petr Pavel podle mého názoru nikdy neměl být prezidentem. To každý asi normální člověk uvažující selským rozumem musí vidět, že je to prostě produkt Petra Koláře, pana Kolláře.

A mám někdy obavu, nebo mám někdy pocit, že Petr Pavel se v tom tak nějak motá, že se nějak začal hrát na úplného vševěda, že všemu rozumí a asi by mu víc slušelo, kdyby možná víc mlčel a nehrál to divadlo. Protože ať se na mě voliči Petra Pavla nezlobí, ale to, co předvádí v poslední době – ty fotografie s mateřskou školkou, fotografie ve školách, fotografie na pionických táborech nebo s mládeží – tak to zavání opravdu tím, že si vytváří ideologickou strukturu pro to, aby ho ti mladí volili, protože on se s nima opravdu baví způsobem takovým: já váš hodný strejda. A oni to dokonce, ty děti... V jednom videu jsem to viděl, že jeho stáda prezident přišel. To mě nepřipadá vypadá úplně normálně, a víme z minulosti, že někteří bývalí vůdcové a diktátoři to dělávali taky. A myslím si, že to je úplně to nejhorší, co může být.

A oba dva asi tušíme, že ideologie genderu a ideologie Green Dealu a ideologie války je tady rozběhnutá v plném proudu.

A on to nedělá jenom pan prezident, oni to dělají i skoro všichni z toho bývalého vedení naší země. Jsou ve školách, jsou na středních školách, pořád pořádají nějaké diskuze a je to podle mého názoru opravdu cílené na tu mladou dušičku, která vlastně v tom věku neví, kolikrát, co se kolem ní děje. Nachází se v tom světě a člověk nejvíc vědomostí získává životními zkušenostmi a tím, že se s někým potkává.

A tady je to prostě ideologie vtloukaná do těch dětí ze všech stran.

A myslím si, že pan prezident, pokud neví, co dělá, tak jako ničí jednu generaci lidí, která si nemůže díky tomu utvářet svůj vlastní názor, protože je jim vštěpován ten správný názor té jedné pravdy.

A já vždycky, když slyším ty projevy jako „naše hodnoty, naše občanská společnost", tak si vždycky akorát řeknu: já jsem vždycky za největší hodnotu považoval, že si s manželkou rozumím, že máme dvě děti, že jsme si postavili dům. A až jsme tyhle věci nějakým způsobem měli splněné, tak pak jsem se začal angažovat politicky, protože se mi nelíbilo, co se v té vesnici děje.

Jo, ale to vytváření toho pocitu do těch mladých, paní Danuše Nerudová je v tom obzvlášť výborná. Vy jste naše nastupující generace, která všechno ví, všechno zná a všechno dělá dobře.

Tak já bych paní Danuši Nerudové přál, aby se v dnešní době pokusila něco vyřídit.

Jo, na ty úřady už tady tito sebevědomí mladí docházejí, kteří mají sice teoretické znalosti, ale nemají nadhled a dodržování zákonnosti v tomto legislativním nepořádku, který tady panuje za ty dlouhé doby, není úplně jednoduché.

Takže já mám za to, že vláda udělala to nejlíp, co mohla udělat, protože vláda rozhoduje o tom, co se tady děje. A nechat prostě prezidentu pravomoci a vůbec to, aby prezident bortil všechno, co oni vymyslí, tak vlastně ani nic jiného nezbývalo.

>> Petr Pavel potřebuje očividně značně přistřihnout křídla, že asi dodnes úplně nepochopil tu roli toho prezidenta.

Žel bych řekl, že tuto roli nechápe i značná část obyvatelstva a tuto roli různým způsobem samozřejmě překrucuje. Nebo neukazují to i dost ten mainstream, který spíš dává najevo: hlavně dobře vypadat, usmívat se. A jestli už leze z toho člověka hloupost A nebo B, to se vždycky přebije těma dětmi a podobně. No, což je samozřejmě smutný.

A řekl bych, že je to tak trochu vypovídající začátek konce a toho, že Petr Pavel může skončit jako prezident velice takovým smutným způsobem. A je otázka, jak na něho se bude časem vzpomínat.

Když se bavíme o té armádě a podobně, o takových bezpečnostních věcech, což i ten zmíněný prezident Petr Pavel současný taky jakoby prezentuje, že má na srdci, tak jsme tady měli takzvanou kauzu Vrbětice, kde doposud jakoby důkaz nebyl předložen seriózní, myslím si, že žádný. Jenom tady je teda nějaké tvrzení.

Jak vy jako dospělý člověk máte zkušenosti a tak dále s prací v obci? Eh, jak to vidíte nebo jak to na vás ty tady ta kauza celá působí?

Vrbětice podle mého názoru jsou zjednodušeně pohádka novodobých tajných služeb, protože pokud by tento stát byl právní, tak to řízení probíhalo proti uprchlým dvěma pachatelům.

Tím měli mít ustanoveného obhájce své a to řízení mělo normálně skončit u soudu a po těch dvou mělo být vyhlášené pátrání.

Já nevím, co v tom spise je, ale to, na základě čeho tady ta hysterie začala, tak to opravdu si ti operativní pracovníci tajných služeb, kteří dostali zadání, jsou schopni vypracovat sami.

Tam nebylo nic tak prostě důležitého, aby prostě... no, a to je vlastně ten důvod, že to bylo tak na vodě.

A proto si myslím, že do toho trestního řízení ani nešli, protože by jim to pravděpodobně zákony dozorující státní zástupce a soud zhodil ze stolu.

Tak proto se to odehrálo tímto způsobem v této míře, že se veřejnost přesvědčila o tom, že to spáchali tady ti dva.

Já nepopírám, že to ti dva nespáchali, ale prostě těch důkazů je strašně málo a nehledě na to, že já se vždycky ze zvyku všechno ověřuju, to, co slyším, nejsu ten, který by okamžitě skočil na to, že mě někdo něco řekne a hledám tam takové ty různé indície, a není možné, aby Ruská federace, ať si o nich myslíme, co chce, co chceme, tak aby měla dva agenty, kteří působí po celé západní Evropě a každý průser v Evropě, na který se dojde, udělali tyto dva.

A není taky možné, aby pokud ti agenti Ruské federace jsou činní, tak není možné, aby jim jednomu z nich prezident oficiálně předával nějaké vyznamenání, což se asi kolem těch Vrbětic stalo.

Jo, tak už toto samo o sobě mě připadá absurdní a myslím si, že jsme se trošku pod panem Koudelku vrátili do 50. let, kdy se prostě různé takové věci organizovali, aby se zmátla veřejnost a tak dále.

Jo.

A Vrbětice byly opravdu spouštěcím knoflíkem k vyvolání nenávisti vůči Rusku.

Jo.

Od Vrbětic se prostě všechno začalo otáčet proti Rusku o 180° a všechno, co jde z Ruska, je špatné.

Já znova nepopírám, že to ti dva udělali, jo, ale těch důkazů je tam strašně málo.

A pokud premiér Fiala prohlásil, že jsme zbraně na Ukrajinu dávali už před válkou, tak to všechno nahrává do těch nějakých konspiračních teorií, že prostě bylo tady potřeba vytvořit tady tuto náladu, vytvořit tu nenávist a aniž by se někdo nad tím zamyslel rozumně, jestli to může být pravda nebo nemůže být pravda, tak to v těch médiích chrlili.

Oni nám zabili jednoho člověka a tak dále a tak dále a spousta jiných teroristických útoků.

Já teda nevím, který se prokázal, že by to bylo Rusko a ty Vrbětice jsou za mě na vodě.

A je to jedna z věcí, proč jsem kandidoval do poslanecké sněmovny, protože jsem se k tomu chtěl dostat.

A pokud se k tomu asi nedá dostat, tak to znamená, že tady je něco hodně špatně.

A já pořád věřím tomu, že ta pravda jednou vyjde najevo, ale Vrbětice považuji za ten spouštěcí knoflík, který tady k té náladě v České republice a k tomu, co se tady vůbec děje v poslední době.

A já k tomu řeknu ještě jeden příběh.

Oni když to tehdy oznamovali, jo, ten Hamáček s tím Babišem, tak Hamáček při tom oznámení, to bylo tuším v sobotu večer, tak on byl při tom oznámení, aspoň co jsem viděl z televizních kamer, tak byl úplně hladce oholen. Úplně byl vyholený do hladka.

A druhý den byl v televizi asi pravděpodobně v otázkách Václava Moravce.

A tam už měl strniště a vcelku jako dost velké strniště.

Tak nechci být úplným konspirátorem, ale něco tady nehraje a něco tady hodně smrdí.

Eh, to jsou velice dobré postřehy. Já vám děkuju, pane starosto, za návštěvu.

Já vám moc děkuju za pozvání a doufám, že jsme nenudili.

Doufám taky.

Vážené divačky, vážení diváci, slyšeli jste? Určitě se shodneme na tom, že nechceme dělat komukoliv hlupáky. My, Češi, moravané a slezané, určitě ne.

Mějte se dobře, těšíme se na vás příště. Na shledanou.