Jindřich Rajchl | Xaver s hostem

Hej, krásný dobrý večer, přátelé.

21:00 v neděli a stream s hostem. Doktor Jindřich Rajichl je zde.

Dobrý večer, pane. Moc děkuju za pozvání, mistře.

Co to bylo?

Myslíte Jakoba? Ježiš, já za to nemůžu.

No, můžete je. To pravda. Nemůžu. Já jsem bohužel jaksi nepředpokládal, že pan Jakob se tam takhle zhroutí. Protože my už jsme spolu absolvovali několik debat, ale tentokrát to byl jako totální mentální rozklad. Zajímavý je, že na tématu, kterém i ten Kubelík tam musel říct, no jo, ale ona je to pravda.

Jo, prostě ta situace, kdy pan Foltýn nazývá lidi... No, tam to moderoval.

Tam byl moderátor.

Já jsem tam viděl jenom nějakou hromadu kečupu nebo čeho a zatím byl moderátor. Jo, tak to tam mají titulek.

No, je to tak. Je to tak.

A je to prostě problém v tom, že on tam opakoval celou dobu, že jsem proruský troll a dezinformátor. Tak oni to dělají, když Jirka Babica vaří. Prostě když nevíš, co tam hodit, dej tam Rusko.

No, oni to tak mají. Já vím, ale jak je dobrý člověk. Já vím, já vím.

Ale oni používají tu taktiku, když nevíš, co s tím, hoď tam Rusko.

No, ale vy jste pořád... Já jsem si říkal, škoda, že tam nesedím místo toho pana Jakoba. My totiž máme velké přátelství mezi sebou, ale bylo mě ho líto, musím říct lidsky. Protože vy jste pořád, vy jste ho nenechal říct půl věty a já bych si vás zastavil a řekl bych: "Pane doktore, tak dost, teď něco řeknu já a potom vy souhlasíte." Ne, jenže to na to tam vůbec nedošlo.

No, ne. On mě skákal furt do řeči.

A vy jemu taky.

Kdybyste to viděl, tak to bylo neustále, že já jsem mluvil a on to nechtěl za žádnou cenu, abych to dořekl. Jo, speciálně u toho Foltýna, to už tam začal řvát. Ale on vlastně u všeho, jo. Já jsem se ho třeba zeptal, jak se počítá HDP a on to nevěděl.

Jak se počítá, já to taky nevím.

HDP, ne? HDP se počítá, to je takový vzorec: C + I + G + E - I. A to je consumption, spotřeba domácností, veškerá. I je investments, to jsou investice od podnikatelů a firem u nás. G je governance, to co utratí vláda. A E - I je export mínus import. A to vám dá dohromady HDP.

A jsou tam ještě další dvě metody. Celkem jsou tři. Toto je jedna z nich, ta nejpoužívanější. Všechny tři by měly dojít ke stejnému číslu a samozřejmě na finále se to očistí o inflaci. To znamená, že když řekneme, že HDP nám stouplo o 2,3, tak je to už očištěné o tu inflaci.

Jak bylo zřejmé, že to nevěděl, jo. Akorát jste ho v tom nemusel tak dlouho koupat.

A tak on kdyby řekl: "Hele, já to nevím," tak by byl v pohodě. Ale tak on tam říká: "Vy mě tady nebudete zkoušet," a podobně. Tak jak mohl říct: "No, nevím, tak nám to řekněte," a bylo to. Stačilo by se přiznat.

No, není dobré. Samozřejmě to pochopíme, ale já jsem od vás čekal trochu velkoryšnosti.

A já jsem byl velkoryšej. My jsme se tolikrát potkali a on vždycky říká... Ale pozor, on si tím prodlužuje čas, jo. Prostě než dořekne jednu větu, tak já dořeknu tři.

Řeknete, že se tím prodlužuje život.

Já to možná taky... Ne, to nic, co byste měl za co byste ho měl sejmout. Vy jo.

Nakonec jsem tady v roli Jakoba, kterej je ke mně úplně nenávistný.

Já... No, vidíte to, jak jste jeho obhájce.

Paradox.

Ale vtipný je, že on mohl, kdyby mě to nechal jenom doříct tu větu s tím Foltýnem, tak na to klidně mohl zareagovat. Ale on to prostě za žádnou cenu nechtěl, aby to vůbec padlo, protože samozřejmě na to neměl jak zareagovat. Já jsem tam upozorňoval na ten druhý metr, že dneska, když Filip Turek ve vašem pořadu řekne, že budou deratizovat parazity, tak máme plné noviny toho, jak je to nacista, že to je odporné vyjádření a tak dále.

No a potom Eva Dekroá používá svoloč, Foltýn používá svině, čímž tímhle výrazem nazývali židy nacisté opravdu. V Ladislavu Fuxovi, když se podíváte třeba na dílo Theodora Munštoka, tak to tam je krásně popsáno. No a tam najednou nikdo nic takového neříká.

Tak já prostě za sebe tvrdím, pojďme měřit čím stejným metrem. A jestliže tedy budeme kritizovat Filipa Turka za jeho výrok, tak přece nemůžeme tolerovat to, že nám tady paní Dekroá říká, že někdo je svoloč, a pan Foltýn, že jsme svině. To, pardon, já ten dvojím nemám rád.

No, já vím, ale bylo to takové už hrozně donekonečna.

Já, ale protože on je do toho furt skákal, že jo. Já jsem to chtěl doříct a on pořád do toho mlel: "Vy jste proruský dezinformátor a troll," a tak dále. Já bych to řekl jednou větou a on na to mohl reagovat. Ale protože neustále do toho skákal, tak jsem to chtěl doříct za každou cenu, protože jsem věděl, že to nechce slyšet, že nechce, aby tady tahle pravda zazněla, aby si lidé uvědomili, že fakticky ten, kdo tady opravdu dělá to totální rozeštvávání lidí, to rozdělování na dvě skupiny, to co připisují nám, tak to dělají oni. To přesně dělají oni.

Jo.

Já jsem nikdy na nikoho nezaútočil, že je svině, že je svoloč nebo něco podobného a naprosto respektuju, že někdo prostě má jiný volební preference, jiný pohled na svět.

Oni ne. Oni prostě ten, kdo má jiný pohled na válku na Ukrajině než oni, tak je svině.

No, ale nenapadlo vás, že v takovém pořadu je dobré toho takovýho člověka jako pan Jakob nechat rozpovídat?

A on povídal... Já bych ho nechal mluvit.

On tam jednu dobu povídal strašně dlouho.

Jo. A o čem pak?

No, to se nedalo poslouchat. Ale on zase tam jakoby viděte, my jsme se bavili o rozpočtu nějakou dobu a on tam pořád mlel dokola to svoje: "Uděláme reformy a Babiš dostává peníze na Agrofert," a tak dále. Takže on tam mluvil asi 5 minut v kuse a myslím si, že čím víc mluvil, tím to bylo horší. Bylo to ještě horší, když mluvil on, než vždy.

Mimochodem, co si o tom rozpočtu myslíte?

Ehm, je, mně se nelíbí, upřímně. Já z něj nemám vůbec dobrý pocit. Tuhletu chvíli je to návrh toho rozpočtu. My jsme o něm hovořili v klubu v úterý s panem Babišem i s paní Schellerovou. Pak přišel pan Ruchelka a jasně jsme říkali, že nám nesedí nejenom ten deficit, ale i ta struktura toho rozpočtu, kde se pořád třeba zvyšují obrovské náklady na inkluzi, jo. Čím dál tím větší počet asistentů v těch třídách, kteří jsou prostě placení, kteří vlastně potom zdržují tu normální výuku.

Já jsem teď viděl tabulku, jak klesá úroveň našeho vzdělávání. To je strašidelné. Jak klesá úroveň znalostí našich žáků.

To je samozřejmě dáno tím, že v momentě, kdy do toho školského systému vrhnete inkluzi a vrhnete ještě k tomu ty ukrajinské děti a studenty, kteří nerozumí, tak tím zpomalujete všechny ostatní.

Takže inkluze tam je úspora několik miliard.

Já samozřejmě jsem velkým příznivcem toho, abychom snížili výdaje na obranu. To je absolutní nesmysl dávat 190 miliard.

A pak je tady — já jsem si vlastně to přinesl — to jsou takové dvě mé tabulky, které nosím. To znamená výdaje a podle Václava Klause — to mám od něj zkopírované jeho myšlenku — 5 až 10 % takzvaná decimace. To znamená u každého ministerstva, u každého sektoru sundat 5 až 10 %. Kromě MPSV tam to asi nejde.

>> To je Klausovská metoda.

>> Zrušení vybraných armádních zakázek. Okamžité zastavení národních dotačních programů pro politické ekologické neziskovky a opuštění ETS1, ETS2.

A co se týče příjmů...

>> A kolik to dá dohromady, pane doktore?

>> 250 až 300 miliard.

>> Jo, to je dole. To je v té poslední kolonce.

>> A pak jsou příjmy. A to je sektorová daň pro banky — 1 % ročně ze subjektů, z jejich aktiv.

>> Nikdy neprojde.

>> No, pozor, ale v zahraničí to je Švédsko, Španělsko.

>> To bych vám mohl vyprávět, co všechno v zahraničí.

>> To jo.

>> To je jenom o odvaze to prosadit.

>> Jo, to to je právě ten největší problém, že...

>> Nabízím vám sázku.

>> Ono je. Budu rád, ale jenom to dořeknu. Ono je strašně jednoduché totiž zvýšit lidem daně z nemovitostí, snížit jim valorizaci důchodů, škrtnout jim školkovné, škrtnout jim daňovou slevu na manžela. A to je strašně jednoduché, protože ty lidi se nemají nějak bránit, jo?

Jakmile šlápnete do bank, no tak logicky tam přichází velmi tvrdý protiútok a celá řada těch mocných financiérů, kteří mimochodem patří mezi sponzory těch stran, tak samozřejmě v tu chvíli se jim to hrubě nelíbí.

>> A už máme odpověď, proč se to nikdy nestalo?

>> Ale já jsem přesvědčenej, že prostě musíme mít politickou reprezentaci, která do toho sáhne. Jsou evropské státy, které to mají, funguje to dokonale.

Další sektorová daň — 1 % z obratu zbrojařských firem. Ty zbrojaři prostě jim fouklo do plachty. To je prostě klasický Windfalltext, kde oni nikoliv tím, že by byli nešikovní — my máme skvělé ty zbrojářské firmy — ale oni prostě díky té objektivní situaci začali vydělávat o 1000 % víc, než vydělávali. Tudíž je férové, aby se podíleli větším procentem na státním rozpočtu.

Takže jestliže budeme navyšovat rozpočet na obranu a budeme jim dávat peníze ze státní kasy, tak si myslím, že je fér, aby do té státní kasy zase víc vrátili, jo? Oni víc dostanou, víc vrátí.

A třetí je ta dorovnávací a digitální daň v souladu s úmluvou OECD a legislativou Evropské unie. Prostě my musíme tady zdanit Google, Twitter. Oni tady neplatí skoro nic. Víte, kolik zaplatil Google loni za loňský rok?

>> 18,1 milionů Kč tady v České republice.

>> 18 milionů Kč. Ti by měli platit 1,8 miliardy. Takže tohle to je vlastně digitální daň, která je zaměřená na ty technologické giganty, a tohle dohromady v těch příjmech je zhruba 150 miliard Kč. Takže takhle to vezmete, máte dohromady nějakých 400 miliard a nepostihne to naše občany. Obyčejní lidé nebudou muset vytáhnout korunu z kapsy.

>> No víte, jak se tomu říká, pane doktore?

>> Utopie.

>> Ne, není utopie. Jen ono nikdy nesáhnete vy zákonodárci do těch bank, protože je všichni potřebujete.

>> Já ne, já ne. Já jsem přesvědčen, že prostě mně ty banky neplatí, já od nich nic nemám, já od nich nic nechci. Ale prostě tady v současné době ty banky — když se podíváte na nárůst zisku za ty poslední čtyři roky — tak to je prostě v desítkách, možná stovkách procent. Naši občané...

Mám tady — to je český statistický úřad.

No ty vaše čísla, jak to říkal ten pane Jakub?

>> Ty vaše — on říkal čísla vycucená z prstu. Vždycky říkal, že to je český statistický úřad.

>> Já 36 % tam ukazoval.

>> Ano, to je. Ale to je tabulka, ve které je všechno.

>> Škoda, že to nepodepsal.

>> Ten 36 % inflace — kumulativní inflace 36,49 %, konkrétně nárůst platů ve státní sféře 22,81 %. To znamená lidé ve státní sféře přišli o 14 % v reálných mzdách. A banky vydělaly o desítky, možná stovky procent navíc. Tak přece a zbrojáři 1000 % navíc, tak přece nemůžeme nechat pořád ty daně ve stejné struktuře.

Ty lidi přišli o 14 % a tady někdo udělal stovky %, tisíce procent a neplatí víc. To není možné.

Takže je nezbytné, abychom sáhli do těchto skupin, které tady v tuhle chvíli naopak zvyšují svoje zisky. Čím víc vyděláváte, tím víc byste měli se podílet na tom společném rozpočtu. A ne, ne, ne — tak že zase zvýšíme daň z nemovitostí. To je strašně jednoduchou věc.

Ale z mého pohledu prostě ti lidé — 30 % lidí dneska žije takzvaně z ruky do huby. To znamená, že z měsíčního příjmu neušetří ani korunu. Ani korunu. 30 % domácností. Tak to je prostě třetina lidí. 19 % žije na hranici nebo pod hranicí chudoby.

Jestli ještě chceme jim víc naložit na záda — že jako se říká zvyšovat daně, ne? Zvyšovat daně je správně, ale těmhletěm firmám, zbrojařům a bankám — ti tady vydělávají obrovské peníze — ti musí platit víc. Že bych se jich nebál. Co nám můžou udělat?

>> Co s vámi, pane doktore?

>> Nic.

>> Jako — doufám, že neodejdete jako Klausovský teda.

>> To by mě, to by mě mrzelo.

>> To by mě mrzelo.

>> Já jsem tady zatím tak nějak doma, ale nic netrvá věčně.

No, odkud to vezmeme?

>> No, já ještě možná můžu taky říct názor. Určitě jenom — nebo raději mám drzý — nebudu moc rád.

Já jenom ještě k tomu rozpočtu. Z mého pohledu prostě v tuhle chvíli je potřeba samozřejmě třetí kategorie — to jsou daně — a já jsem přesvědčený, jako celý daňový systém. Já jsem přesvědčený, že v tuhle chvíli je na čase daně snižovat, ne je zvyšovat, protože prostě musíme nastartovat ekonomický růst v téhle zemi. Musíme snížit ceny energií. To je absolutně zásadní věc.

Prostě to, co tady stojí v tuhle chvíli — nafta, plyn, elektrika — to je totální brzda české ekonomiky. Nikdo dneska nepůjde stavět moderní fabriky na AI, na čipy do země, kde je nejdražší elektrika široko daleko. Nikdo. Prostě to nejsou blázni.

Takže těch věcí je samozřejmě celá řada. Já velmi rád bych chtěl ještě financovat další půjčky, nikoliv od bank zahraničních, ale z dluhopisů českých občanů, českých firem, které by si koupili takzvané adresné dluhopisy. To znamená dluhopis na dostavbu D3, dluhopis na dostavbu dálkovic, dluhopis na vykoupení ČEZ a tak dále a tak dále. Protože ta procenta, která potom z toho zaplatíme na úrocích, nepůjdou do zahraničí, ale zůstanou tady našim lidem a ty je zase utratí v té ekonomice.

Prostě jednou větou musíme začít dělat všechno pro to, abychom ty peníze, které tady produkujeme, abychom je udrželi doma. Z téhle republiky odchází ročně 1 bilion Kč a to je prostě ten největší problém. Ty peníze musíme udržet.

A teď budu rád za váš názor.

>> No, já přemýšlím, kterej z nás dvou má sedět v tom parlamentu?

Já na to mám trošku jiný názor, ale řekněte tedy zodpovědně teď, tak jak to teď je ten rozpočet. Kdyby se nic nepohlo, zvednete ruku nebo nezvednete?

Eh, podívejte se. Já nejsem jaksi úplně solitérní hráč, ale mám s tím obrovský problém teď v tuhle chvíli. Musím říct a doufám, že s tím nám dost.

Teď v tuhle chvíli bych spíš řekl, že ne.

Ó, máš s tím velký problém.

A věděl to v Průhonících?

Tak říkám, my jsme na to měli poměrně vyostřenou debatu v úterý a já myslím, že oni, ať jak Babiš, tak Alena Šellerová, některé ty naše argumenty přijali.

A myslím si, že prostě my musíme, my jsme dokonce začali, co by klub SPD, jsme začali u nás a řekli jsme: "My ušetříme v našich rezortech přes 10 miliard Kč. Vy ušetřete ve vašich rezortech přes 10 miliard korun a máme 30 miliard."

Že jsem tak smělý.

Kterej z těch rezortů je váš?

No, obrana.

Jo, takto myslíte to? Tam je to zásadní.

No, jako chápu ten rozpočtový podžebra a rozumím tomu, ale já bych rád, já vás nechci podžebrat. Mě by zajímalo, jestli vidíme aspoň trošku podobně, protože jak já teď mám vstoupit do procesu, když bysme to věděli takto různě?

Eh, vy přece dobře víte, stejně jako já, že ty banky si nikdy nenechají změnit zákon. No, víte, co budou vykřikovat? Že se zdraží hypotéky pro mladé bydlení a všichni stáhnou peníze, tak jak to bylo už v historii posledních 30 let, třeba 10krát.

Ano, protože se všichni báli do toho, protože se všichni báli, a já ne.

A já si myslím, že je tady chyba používat minulý čas, protože to chce spíš čas přítomný.

Já vím, ale vezměte si, že třeba ve Švédsku je ta daň udělána, ta sektorová daň udělána tak, že to je vlastně z té úrokové sazby. To znamená, čím víc oni zvýší tu úrokovou sazbu, tím víc platí ty banky. Takže vlastně je to motivuje, aby tohle, co oni tam říkají, že to bude všechno dražší, tak aby to nedělali.

A nad to tady máte nástroj, který se jmenuje Česká národní banka, která je jaksi velmi mocná v bankovním sektoru a může s těmi bankami zásadním způsobem zahýbat.

Anopak není to teď v jeho zájmu to dělat, a já jsem velkým zastáncem toho, aby si stát založil vlastní komerční banku.

Eh, protože my máme Českou národní banku, ale myslím si, že by stálo za to, abychom mohli půjčovat, dělat nové železné půjčky, abychom mohli prostě si financovat svoje vlastní projekty. Je daleko lepší, když si to budeme financovat ze svého, než když si budeme půjčovat ze zahraničí.

To je zase ten problém, že dneska, víte, když máme tu obsluhu státního dluhu a bavíme se 120 miliard, 140 miliard, že platíme ročně, tak ty peníze prostě, kdyby zůstávaly tady, kdyby jsme je vyplatili českým občanům – oni to měli na těch dluhopisech – tak to není takový problém, ale oni ty peníze odejdou pryč. Jo, třeba Japonsko má nejvyšší zadlužení v poměru HDP na světě, myslím druhé, přes 200 % HDP.

Jo, to jsou ty vaše ruské, proruské... proruské.

A víte, proč není problém v tom Japonsku? Protože tvrdou většinu státního dluhu Japonska drží Japonci a japonské firmy přes jejich dluhopisy. Nikdo s tím nemá problém.

To je ten směr.

Jasný, jasný.

Ale poslouchejte, pane doktore Richle, ještě jste tam měl jednu položku a mě fakt zajímá. Upřímně, i kdybych s vámi seděl v hospodě u kafe, tak bych se vás na to ptal jako lidsky, jo? Vy tam píšete o těch zbrojařských firmách.

Ano. Já jsem přísně pravicově založený člověk. Mně se otvírají všechny kudly ve všech kapsách, když to říkáte.

Proč?

Mám na to takovej dvojí eh pohled, který jde proti sobě. První je ten, že by měla být zakázaná výroba zbraní teďka, jo, všude na světě.

To je utopie.

No, ale to je utopie obrovská. Já bych to nechtěl. Já jsem v tomto tak a pak to, že se jim teď daří, tak je za to potrestáme.

Je princip, kterej, byť jsou mě zbrojaři odporní, neměli by být. Je to eh hnusnej byznys.

Aha.

Prostě hnusný byznys stejné úrovni jako dětské porno nebo drogy nebo něco takového. Mám to ve stejné kategorii, ale když už se jim daří, tak je za to potrestat, není příliš pravicový.

Tak já k tomu mám dvě poznámky, jo?

Zaprvé, rozumíte mi? Naprosto, naprosto. Já to nevidím jako trestání. Já to vidím tak, že v momentě, kdy budeme zvyšovat třeba rozpočet na obranu na 190 miliard, tak já osobně vždycky říkám: pojďme maximum utratit u českých zbrojovek. Nekupujme si ze Švédska BVP, nekupujme si z Německa leopardy, nekupujme si z Anglie supakaty, pojďme to utratit u těch našich zbrojařů.

A prostě pro mě je to férová dohoda s nimi. My těch 30, 40 miliard navíc dáme vám, ale vy budete přispívat vyšším dílem do státního rozpočtu. To je věc, která je podle mého názoru naprosto zásadní.

A druhá poznámka. V momentě, kdy máte ten rozpočet takto postavený a nechceme asi 389 miliard deficit – to všichni chápeme – tak někoho prostě v uvozovkách potrestat musíte, jo? Někoho.

Ano.

Koho?

Zemědělce, lékaře, učitele, běžné lidi.

No tak přece to není trest. To je... běžné lidi trestáte...

Dobře, tak pojďme. Pojďme, já to ještě zkusím říct jinak, jo? Představte si, že prostě máme spolu nějakou firmu a teď do toho dáváme společné peníze a vy nebo já začneme vydělávat prostě z nějakého důvodu objektivního 10krát víc než vy.

Není fér, abysme se prostě podíleli stejně, protože z toho podniku profitujeme oba. Aby se já podílel vyšším dílem za situace, kdy z toho já mám daleko větší peníze. Já myslím, že jo.

Prostě, ještě jednou mi to vysvětlete.

E máte třeba nějakou firmu a teď ta firma nám... Vy jste začal hezky, že bysme spolu založili firmu.

Přesně, přesně. A teď ta firma něco vydělává a každý z nás má nějakou část, nějaký podíl. A mně to – protože třeba budu mít nějaké subdodávky nebo něco – to začne vydělávat daleko víc.

No tak přece v tu chvíli není férové, abysme oba dva začali platit víc. V tu chvíli je fér, aby začal platit víc ten, kdo vydělává.

Jo.

Takže když... platit komu?

No.

No.

Do té, do toho společného, do té společné firmy, abysme měli na ty náklady. Přece v momentě, kdy...

Já bych, kdybych měl s vámi firmu, tak chci, aby firma platila nám.

No to jo, ale nějaké náklady to třeba bude stát, nebo třeba investice. Třeba investice do toho, že ta firma bude vydělávat, že zvýší svoji ziskovost. No tak přece v momentě, kdy já vím, že ty peníze půjdou víc mně než vám, no tak je férový, abych taky víc za to zaplatil, jo.

Prostě ještě jednou.

Dneska jsem z vás absolutně v šoku, pane doktor.

Představte si, že...

To přece není. Nemůžete myslet vážně.

Myslím to vážně. Přece v momentě, kdy tady za čtyři roky – kde já mám ten lex aurum – někdo, když tady někdo za čtyři roky prostě přišel. Ty občané o 14 % na reálných mzdách a pak jsou tady zbrojaři, kteří začali vydělávat místo stovek milionů desítky miliard.

Tak u koho je férové, aby se víc podělo na tom státním rozpočtu? U těch lidí nebo u těch zbrojářů?

Eh, teď, ale teď, teď se mnou opravdu mluvíte jako s idiotem, ne? A já si to od vás nezasloužím, ne?

Vůbec ne.

Já se to snažím jenom velmi jednoduše vysvětlit, že prostě v situaci, kdy někdo z té republiky začíná výrazně víc profitovat, protože my ten rozpočet jsme restrukturovali, bohužel, já s váma souhlasím, že výroba zbraní je odporná, ale my jsme prostě najednou přidali z toho rozpočtu obrovský peníze na zbraně.

To znamená, ze všech našich peněz, které dáváme dohromady v daních, najednou nedáváme na to zbrojení 90 miliard, ale já nerozumím tomu vašemu příměru.

No, a zdá se mě to neuvěřitelný, že tak fakt uvažujete. Kdybysme my dva měli firmu, no, tak přece bysme ji měli buďto 50 na 50 nebo 30 na 70 a dávali bysme tam 100 milionů investic, tak bych řekl, eh, Jindřichu, vlastní 70 % firmy, tak 700 000 pošli. Já pošlu 300.

Ano.

A když budeme, když budeme mít zcela rovně rozložený díly, tak tomu tak je. Pokud ale jeden z nás začne vydělávat výrazně víc.

A jak může vydělávat víc?

Protože to nemusí být úplně takhle postavené, že to je 30–70, to je to nejjednodušší. Ale samozřejmě tam může být, že třeba já mám vyšší podíl na některých zakázkách než vy a tak dále, jo.

Ale to prostě to nej – podíl má snad firma, pane doktore?

Nemá, nemusí, nemusí. Může být.

Pak spolu nepodnikáme.

Ale to je něco jinýho – u těch společů, jestli spolu, vy jste blbě začal a přiznejte to, teď jste jak ten Jakub, ne?

Vy jste blbě začal. Když budeme mít spolu firmu, tak je to jasný.

No, ale máme tam nějakej podíl a chceme se podílet na zisku, tak se musíme stejným dílem podívat na to. Vy to berete tak, že prostě jakoby to z celýho zisku rozdělujeme 70 na 30.

A já vám říkám, že je třeba jsou firmy, kde jeden společník profituje z jedné části toho byznysu a druhý společník profituje z druhé části toho byznysu a v momentě, kdy ta jedna část začne výrazně vydělávat víc, no, tak je asi fér, aby ten druhý to do toho nějakým způsobem dorovnal.

Nepřesvědčíte, ale ať se nezamotáváme.

No, říkám, ať se nezamotáváme. Je to naprosto jednoduché. V momentě, kdy daní náš všech jakoby příjmová stránka státního rozpočtu, to co my všichni se složíme na ten státní rozpočet, tak jsme najednou přidali na obranu o 100 miliard víc, tak je férové, aby z těch 100 miliard, které dostanou oni z našich daní, zaplatili větší část do státního rozpočtu.

Poďme tento úsek ukončit tím, že my spolu firmu nikdy mít nebudeme. Už teď se toho bojím.

To byste to byste, to by se vám asi nelíbilo. Navíc jako, že jo, vy jste v tý radě, tak to by to tam by to bylo.

Tak já můžu podnikat. To nejde.

No a ne se mnou.

To mě nezapovídá zákon o Česku.

No, ale to byste hned dostal toto. To je dostal.

Zákon by vám to nezapověděl, ale oni by vám to zapověděli.

Já žiju v zemi, kde mně různý věci garantujou zákony. Ale co víc? Ústava mě různý věci garantuje.

Hm.

Tak to vás můžu ubezpečit, že vám taky.

Teď už si zase děláte legraci trošku ze mě. Já to si nezasloužím.

Tak počkejte. Tak vy víte nejlíp, jak to je ve skutečnosti.

Eh, záleží případ od případu.

No, ale eh já chci jenom poukázat na to, že mně přijde ten rozpočet v rozporu s tím, co jste všichni říkali před volbama.

Říká se mi to těžce. Já, já s tím souhlasím.

Není to nic příjemnýho, protože to jsou dluhy nás všech, ne, že ne. A ta částka už je obřív.

A já s tím naprosto souhlasím. Já proto říkám, že s tím mám obrovský problém a že prostě budu já za sebe zcela jednoznačně trvat na tom, abychom snížili ten deficit a abychom změnili tu strukturu.

Prostě v momentě, kdy tady prožíráme peníze na politický neziskovky, na asistenty v rámci té inkluze, v momentě, kdy prostě eh posíláme spoustu peněz do úplně neproduktivní prostor, ne? Ale dobře, jako tam musíte. Když to sečteme neziskovky, inkluzi, to nám dá dohromady kolik? 10, 20 miliard.

No jasně. A obrana tam je třeba 10, 20 miliard. Taky už jsme vo 40. Ale problém je samozřejmě taky v tom, že oni se tam některý položky zvýšily jako bez našeho přičinění, jo.

Ať už je to ta obrana, pořád ty 2 % HDP, já teda bych jako na tom netrval, ale většina na tom trvá, že ty 2 % máme dát. Pak samozřejmě daleko víc platíme do Evropské unie. Už se brzy staneme čistými plátci. Nebudeme příjemci, ale plátci.

A samozřejmě se zvyšuje i ta obsluha státního dluhu. To znamená to, co si tady Fiala napočoval, ten bilion 200 miliard, tak to my teďkon jako musíme splácet už, jo.

Takže tohle jsou prostě částky, které když si spočítáte, tak jenom v tom jsou desítky miliard, které jdou nahoru.

Ale já znova říkám za sebe a vůbec to neberu, nechci brát jako výmluvu. Mně se ten rozpočet taky nelíbí a budu velmi tvrdě prosazovat, abychom snížili ten deficit a abychom prostě změnili strukturu toho rozpočtu.

Já eh teď řeknu, že už za chvíli se vrhneme do chatu, protože tady máme spoustu dotazů, jo, tak nebojte se, my je všechny zodpovíme, i ty placené, ale vnesu ještě eh naprosto hříšnou myšlenku.

Jo, já totiž o tom přemýšlím, pane Rajchle. Já jsem přemýšlivý občan a říkám si, co vlastně, kde se stala chyba. Jo, a já už to vím, kde se stala chyba.

Ta současná vládní koalice, tedy vy a lidi, co jsou kolem vás a vaši koaliční partneři – motoristy z toho nevíme, Babišáka a všechny. Vám chybí nápad?

Vy jedete pořád po těch stejných. Vy se bojíte trhat koleje.

Ne, ne, já nevím.

Dejte mi, dejte mi minutu a já vám to vysvětlím.

Povídejte.

Když chcete něco zásadně změnit, tak se musí vyrvat koleje a postavit je jinam.

Mhm.

Teď ty koleje vedou z New Yorku do LA.

Mhm.

Jedna strana říká: „Nastupte do vlaku z levé strany," druhá říká: „Nastupte do vlaku z pravé strany." Někdo jede zadarmo, někdo jede první třídou, ale pořád jedou po těch kolejích.

Jestli se chcete dostat do New Orleans, tak ty koleje musíte vyrvat a postavit jiný.

A toho vy se bojíte.

Já ne, to já vám to říkám tady jako to jsou.

Říkáte dobrý věci. Říkáte dobrý věci, ale nevidím, že byste se za ně posekal.

Já se za ně posekám. Já už jsem se za ně sekal, budu se za ně sekat dál.

Třeba eh Státní banka.

Jasně.

Eh, což může protiváhat tomu, až začnou šermovat těma eh procentama od hypoték. Jakmile budete mít státní banku, tak v tu chvíli oni si to nebudou moct dovolit.

No.

Vypůjčit si od lidí peníze chytrým způsobem, ano.

Nikoli však ty dluhopisy, který teď budou mít splatnosti, ano.

Ano.

Ale mít, aby ti lidi měli pocit, že držejí něco v ruce a ve skutečnosti, aby v ruce něco drželi.

Ano, to jsou ty adresný dluhopisy.

No, ale já pořád slyším jako ty věci, který jedou po těch kolejích, z který jsou daný.

No, to já si nemyslím.

Já jsem >> dokud nepřijde někdo a takhle do toho nehrábne a neřekne, tak zítra se zakládá banka, odhlasujeme to, ty tam Franto budeš ředitelem, už si sežeň lidi, tak to je to trhání kolejí a vy se toho bojte.

>> Já si s váma souhlasím, že přesně takhle to má být, ale lidi v říjnu ty karty nějak rozdali.

>> Nemáte špatného poradce?

Tak já jsem tam, mám spoustu poradců a nechám si dát radit i od vás, ale to jsem přesvědčen o tom, že prostě tyhle věci, které tady říkám, jsou tím trháním kolejí.

Prostě ty adresné dluhopisy, to je naprosto game changer.

Státní banka je absolutní změna.

Ty sektorové daně jsou absolutní změnou a samozřejmě i to tvrdé škrtání na těch rezortech jsou taky tvrdou změnou.

Ale já jsem tam jeden poslal nápad. Není.

Pane doktore, prosím.

Pozor, já jsem to tady přiznal Férovi, to je prostě IVK.

Já se mě tam spoustu nápadů je pro mě inspirací, které vymyslela tohle, jak se říká moderně, takový think tank, nebo prostě institut, který tam má spoustu skvělého intelektuálního potenciálu.

Takže se tam inspiruju rád.

To si to vůbec taksi nepřisudím, ale to bych ani tak vám nevyčítal.

Ale je to každopádně změna a obrovská změna, ale prostě realita je taková, že já jsem tam jeden poslanec ze dvou set.

V rámci toho klubu SPD je nás 15, jo?

Takže když prostě přijdu a řeknu: zítřa trháme koleje a zakládáme státní banku a děláme sektorové daně na zbrojaře, tak mě ti ostatní řeknou: „My ne, že jo." A já řeknu: „No tak dobrý, tak jsme 15 hlasů pro a tím to jako hasne." To je prostě demokracie.