Jaroslav Štefec: Názor na Seminář: Bezpečnostní prostředí a připravenost České republiky 21.9.2026

Právě skončil seminář o perspektivách potenciálních změn české obranné struktury českých struktur eh spolupráce průmyslu armády o ekonomických aspektech. No, já se na to podívám eh vlastně z pozice ředitele, bývalého ředitele samozřejmě historicky prvního Národního úřadu pro vyzbrojování České republiky a vidím tady na celém tom systému přes veškerá velice pozitivní hodnocení, která tady zazněla a přes optimismus účastníků, který z nich v mnoha příparech jenom sršel. eh obrovská strukturální nedostatečnosti nebo obrovské strukturální nedostatečnosti celého systému eh vztahu mezi armádou, eh policií, obecními policiemi a vlastně a civilní sférou prezentovanou především firmami, ať už obranného průmyslu nebo průmyslu, který by se měl nějakým způsobem podílet na potenciálním zajišťování bezpečnosti e občanů České republiky, což je to primární. Dozvěděl jsem se tady například, že hlavním úkolem armády České republiky, pokud dojde skutečně k nějaké velké válce, bude společně se spojenci opustit vlastně naše území a táhnout někam bojovat. Co z bude tady? Co zbude na území České republiky z hlediska obrany? Protože prakticky nikdo se nezabýval něčím, co bych nazval e vlastně hrozbami, reálnými hrozbami, proti kterým bychom měli budovat jakousi hráz, ať už sami, protože jak ukázal například covid, tak nám prakticky nikdo nepomůže. Jedinou ruku, kterou jsme našli v konečné fázi, e, na konci ramene, byla ta naše. A přestože máme vysoce efektivní a výdělečný takzvaný obranný průmysl, což jsou v podstatě výrobci zbraní, munice a veškerého vybavení, které souvisí s vedením bojových operací, na jednu stranu, tak na druhou stranu my sami to prakticky nevyužíváme. Armáda České republiky disponuje pouze několika, reálně několika tisíci chlapi, který jsou skutečně schopní bojovat a jsou na to do jisté míry připraveni. Do jisté míry. Nejsou pořádně vycvičeni, nejsou secvičeni a i to vybavení je historické. Zbavili jsme se sice takzvané sovětské techniky, ale v podstatě jsme získali techniku, která je zhruba stejně stará a v mnoha ohledech méně vhodná pro použití v České republice, než ta technika, které jsme se zbavovali. Předali jsme zadarmo obrovské množství eh vojenské techniky na Ukrajinu zdarma. Dneska se začínají ozývat hlasy a Spojené státy v tom vedou. Eh zaplaťte nám to. Jo. Kdo nám dá ty peníze, které by to reálně stálo? To jsou desítky miliard, které se tady pohybují v této oblasti. A tyto peníze nám samozřejmě chybí v tom, aby armáda byla schopná, česká armáda, aby byla schopná zajišťovat svoji schopnost, která její dána zákonem o ozbrojených silách. V paragrafu 9 odstavec 1 se jasně říká, hlavním úkolem armády České republiky je připravovat se na obranu území České republiky přes vnějším napadením. Eh, to znamená, že příprava na odchod armády společně se spojenci z území České republiky není primárně jejím úkolem. A jestliže to někdo tvrdí na ministerstvo obrany, z mého pohledu je to trošku ujeté. Neodpovídá to zákonům a to by měl někdo řešit. Zvláště když se tady dneska bavíme o možnosti změny legislativy. Co je zásadním problémem je v první řadě to, že Česká republika nemá v současné době stanovené hrozby, které tady reálně jsou. Neexistuje žádná obrana a bezpečnostní doktrína. My se bavíme o strategii, jenže strategie už by měla říkat, jak budeme konkrétní identifikované hrozby e likvidovat, jak jim budeme čelit, jakým způsobem, co pro to použijeme materiálně, ekonomicky. A samozřejmě potom už jsou konkrétní projekty, které a cíle jejich dosahování, dosahování tedy konkrétních změn třeba v armádě nebo v legislativě, které by měly vyplývat právě z této doktríny, která nám chybí, protože ta strategie už je až další stupeň. A stavět na dok stavět doktrínu, respektive stavět bezpečnostní systém České republiky jenom na povinnostch povinnostech vůči spojencům. To je celé špatně. Eh, my dneska stojíme před obrovským problémem spočívajícím v potenciálním nedostatku téměř všeho, co budeme potřebovat nebo co bychom potřebovali v zajišťování obrany. Ať už se jedná o suroviny, pohonné hmoty, potraviny, elektřinu, plyn, tohle všechno nám začíná chybět. Zatím se o tom moc nemluví. žijeme v jakési růžové bublině, kterou nám tady vytvářejí velice efektivně a velice pohodově, bez uzardění eh média a někteří politici, ty nám tvrdí, jak musíme na jednu stranu prostě se připravovat, eh být ve střehu, má ohyb, melou hybridních hrozbách, aniž tuší, co to je na jedné straně a na druhou stranu, na druhé straně mluví o tom, že vlastně Česká republika musí v první řadě se připravovat na spolupráci se spojenci, eh musí se připravovat na vedení války, musí bojovat proti hybridním hrozbám, ale nemluví o tom, že Česká republika má občany a že my, kteří tady žijeme, v podstatě po politici chceme něco úplně jiného. Chceme stabilitu, chceme bezpečí a samozřejmě chceme také, aby nám vytvářela podmínky pro to, pokud by došlo k nějaké krizi, abychom byli schopni ty tu tuto krizi nějakým způsobem eliminovat. A tohle se nedovídáme, nedozvídáme se a nevidíme kolem sebe, že by se něco reálně dělalo. Eh, na jedné straně Česká republika dnes vydělává na zb na zbrojení. Koneckonců máme to historicky v genech, dalo by se říci přímo u základu republiky, protože svého času na území českých zemí, Rakouska a Uherska se vyráběly ocelové kanóny. Už v době, kdy v Rakousko-Uhersku, v rakouských v rakouských dělových dílnách se lily kanóny z takzvaného dělového bronzu, který byl těžší, dražší a tak dále. My jsme už v té době dokázali dělat kanony, které se vyvážely do celého světa. Systém škoda. Eh, vím, že samozřejmě tak, jak vydělává Česká republika, bohatnou v první řadě majitele zbrodářských firem. Eh, ať už je to Martin Drdá, nebo ať už je to majitel CSG, pan Strnát. Eh, nic proti nim. Já kvituju s pověkem, že se podařilo například panu Strnadovi zachránit Tatru. A také kvituji samozřejmě, že eh dokázal rozvinout výrobu natolik, aby skutečně byl dneska mezi špičkou v rámci eh severoatlantické aliance evropský zemi. Určitě je to náš přínos, který můžeme deklarovat vůči severoatlantické alianci. můžeme říct, podpívejte se, e, kdo z vás tohle dokáže, kdo z vás tohle umí a kdo z vás, eh, dokázal vybudovat něco podobného v tak krátké době jako Česká republika, kde vlastně vzniklo taková takové to obrovské zborařské império, několika firem. Samozřejmě já chápu, že to je problém okamžiku. Chápu, že český stát potřebuje nějakým způsobem také zajistit peníze, ale na druhou stranu český stát by kromě toho, že se pořádají podobné konference, kde slyšíme spoustu krásných řečí, se měl také postarat o to, aby byla nastavena velice efektivní komunikace s těmito firmami, aby fungovaly ve prospěch armády České republiky, abychom nenakupovali předražené výrobky, ale výrobky, kde dejme tomu tomu výrobci nechť dostane svoji marži, ale nechce se ta marže nepohybuje v oblastech 100, 200 a více procento někdy, jak jsme mnohdy svědky, zejména u eh firem, které překupují a dodávají do České republiky velice předražené systémy, které vůbec nemají nic společného, jejichž cena nemá nic společného s realitou a nemá nic společného s tím, co vlastně vlastně je český stát schopen za tyto systémy platit a ty systémy jsou mnohdy neefektivní a v podstatě vůbec neodpovídají jakýmkoliv potenciálním potřebám armády České republiky z hlediska právě toho hlavního úkolu eh obrany občanů obrany území České republiky. Eh, já se domnívám a teď se vrátím té své roli bývalého ředitele Národního úřadu pro vyzbrojování, že tento úřad, tato to není úřad podotýkám, to je systém, že v České republice jako státu, ministerstvu obrany, ministerstvu zahraničí, eh ministerstvu vnitra a koneckonců i zdravotnictví chybí zásadní systém, který by umožnil efektivní komunikaci s civilními firmami a kde bylo jasně definováno, jaká pravidla platí, ať už zákona nebo mimo zákona. Kdysi dávno on existuje stále existuje úřad obranné standardizace, katalogizace a státní ověřování kvality nebo jakosti. Je dán zákonem. Dneska je odstrčen někde na třetí koleji. V podstatě nikdo ho nebere vážně. A ten důvod je jediný. obrovský tlak firem obranného průmyslu, kterým nevyhovuje vytvoření systému, kde by prioritu hrála kvalita, kde by prioritu hrála schopnost firem zajistit logistické řetězce, které by se obtížně přerušovaly, kde prioritu hrají náklady a kde prioritu také hraje dlouhodobost schopností firem plnit požadavky armády. To hraje velkou roli zvlášť v současné situaci, kdy vidíme na jedné straně samozřejmě používání stále té samé techniky, která se používala jakoby před rokem 2022, to znamená tanky, obrněné transportély, klade se na ně velký důraz, ale na druhou stranu vidíme využívání úplně nové techniky, která má kvalitativně i kvantitativně úplně jiný význam, ať jsou to drony, průzkumné prostředky, eh umělá inteligence a tak dále. A tohle všechno je potřeba nějakým způsobem integrovat do armády a nejen do armády, protože válka na Ukrajině jasně ukázala, že vlastně v současných podmínkách je klíčové zapojení i civilních obyvatel. To znamená nikoliv jenom armáda, ale například obecních policií, eh agentur, které zajišťují ostrahy objektů a samotných firem, které vlastně provozují objekty kritické infrastruktury a podobně. vytvářet struktury, které zajišťují ochranu a obranu proti dronům, které se ukazují dneska jako velmi klíčovou zbraní a ukazují se i jako velmi zásadním prostředkem pro provádění například teroristických útoků a teroristických operací, průzkumných operací a podobně. Eh, myslím si, že by bylo vhodné se zaprvé vrátit právě k té myšlence Národního úřadu pro vyzbrojování. Za druhé vytvořit velmi efektivní systém právě sledování těchto eh ukazatelů, kvalitativních ukazatelů firem, vrátit roli velmi silnou a zásadní pozici právě tomu úřadu, o kterém jsem hovořil, to znamená eh úřadu obrané standardizace, katalogizace a státního ověřování jakosti a vytvořit systém dohledu nad civilními firmami, které ať už jsou obranného průmyslu, nebo ne, které jsou schopny dodávat produkty a nebo ochotny dodávat produkty pro zajištění obrany a bezpečnosti České republiky. A to si myslím, že by to měl, že toto by měl být klíčový úkol vedle toho eh právě úkolu přesně definovat hrozby, které před námi stojí. To znamená vytvořit doktrínu. Na jejím základě by se teprve vytvářela strategie. eliminace těchto hrozebb, protože dneska co tady nepadlo za celou dobu, hovořilo se jenom v Rusku, ale nepadlo tady ani slovo o imigraci, o potenciálních hrozbách, které znamenají například eh občanské války ve Francii, v Holandsku a jinde, kde eh vlastně muslimští imigranti tvoří obrovskou část populace a to k tomu může dojít naprosto regulérně. Podívejme se například na to, jak to dopadlo v Sýrii. Armáda několika tisíc chlapů, nebo desítek, dejme tomu, tisíc chlapů, dokázala dobít prakticky celé území Sýrie během dvou týdnů. Podívejme se teď, jak vlastně vytlačili Husiové, což a to jak tam, jak v té Sýrii, tak právě v tom Jemenu to byli lidé, kteří doslova do písmene byli oblečeni eh ty místní burnusy, měli opánky na nohách, ale měli perfektní výcvik, vyzbrojeni lehkými zbraněmi, vyzbrojeni vlastně rychlými eh pickupy a dokázali vlastně během pár dní dobít obrovská území která, o který se jim ještě nedávno ani nesmělo. A přesně k tomu samému může dojít v Evropě. A tato hrozba nikde není definována. Nevím. Vidím tady velmi zásadní nutnost výrazného posunu v myšlení lidí, kteří se tímto zabývají. A domnívám se, že by skutečně stálo za úvahu vytvořit určitý mozkový trast lidí, kteří se na to dívají podobně jako já, kteří vidí ty reálné problémy, nejsou jenom optimisty v rámci jedné jediné oblasti, která je zajímavá. Eh, osobně se mi nejvíc líbilo pravděpodobně vystoupení šéfa státních hmotných rezerv, který mluvil, mluvil realisticky, mluvil objektivně. a jasně pojmenoval to, co České republice chybí. A já si myslím, že by podobným způsobem měli začít přemýšlet i ostatní reszorty státní správy a měli by to svoje myšlení do značné míry vnutit i těm firmám, které jim za nemalé prostředky dodávají potřeby, potřebný materiál, výzbroj, výstroj, zdravotnické zařízení. ale i třeba služby bezpečnostní, e, nebo firmy, které nebo obecní policie, mluvit s obcemi podobným způsobem a vytvářet systém, který bude skutečně efektivní a dokáže pro nás občany České republiky, tady vytvořit něco, v čem se budeme cítit, alespoň trošku bezpečně a to jak materiálně, tak informačně a samozřejmě také z hlediska zachování naší kultury a našeho životního stylu. Válka kolem nás se začíná stávat realitou. Německo hovoří o válce, Polsko hovoří o válce. litevský ministr zahraničí, pardon, litevský, estonský ministr zahraničí prohlásil, že Estonsku by bylo schopno samo porazit Rusko. No, já to chápu jako komedii pro voliče, možná někde v tom Estonsku. Myslím si, že v tom Rusku to muselo způsobit opravdu velmi zásadní záchvaty smíchu. Eh, nesnažme se, abychom i my, Česká republika dneska vlastně zbrojní gigant v rámci Evropy se stali tím směšným šaškem, který bude na jednu stranu vyrábět obrovské množství zbraní, ale na druhou stranu nebude schopen zajistit ani ochranu a obranu těch zařízení, které té zbraně vyrábějí a nebude schopen, nebude schopno ani zajistit využití těch zbraní, které se u nás vyrábějí a prostě prostředků, které se v obrovských množstvích vyvážejí do celého světa a především na Ukrajinu, nebude schopná tyto prostředky prostě použít pro zajištění naší bezpečnosti. To je asi vše.