(2) Andor Šándor: Bezpečnostní prostředí a připravenost České republiky 21.9. 2026

Eh, dobrý den, pane předsedo, dámy a pánové. Dovolte mi na začátek říct, že nejsem žádný analytik. To se furt někdo to řekne, pak to všichni furt opakujou. Já když jsem šéfoval rozvědce, tak jsem měl desítky a desítky analytiků. Analytik je člověk, který ví o malé věci úplně všechno a my jsme ti, kteří se tváříme, že o všem víme tak trochu něco. Takže to bych řekl na začátek a potom mi dovolte říct, že tato debata by měla být v duchu v tom, že a já už vidím takové to světlo na konci tunelu, že si z této zemi začneme říkat pravdu, že si budeme říkat tak, jak věci jsou a ne tak, jak bychom je chtěli vidět. Protože když si říkáme věci tak, jak je chceme vidět, tak můžeme mít tendenci, že tomu uvěříme a pak podle toho, čemu jsme uvěřili, začneme dělat opatření, která nás můžou stát spoustu peněz, ale vůbec se nemusí promítnout do vyšší bezpečnosti této země. Tak to mi dovolte jenom e na začátek. Eh, o novém bezpečnostním prostředí. času není moc, tak já to budu brát tak jako trošku svižně, protože aby měli ostatní prostor, ale dovolte mi říct, že ruská agrese na Ukrajině 24. února 2022 zásadně narušila bezpečnostní architekturu eh v Evropě. Zároveň a to si já jsem napsal hned druhý den v Mladé frontě, také smila vinu z Ukrajiny na těch problémech, které v zásadě mezi sebou Rusko a Ukrajina měli. To neznamená, že Rusové měli vojensky zakročit. Já jsem pořád přesvědčen, že z území Ukrajiny by Rusku nehrozila žádná vojenská konfrontace. To, že Ukrajinci napadli Kursk nebo jednu nohu ruské jaderné triády, když bombardovali ty jejich strategické letouny. Něco jiného. To určitě by nebylo v situaci, kdyby k tomu konfliktu nedošlo. Eh, Macron nějakou dobu předkrajinskou krizí prohlásil, že Severatlantická aliance trpí mozkovou mrtvicí. Eh, nám to bylo celkem známo. Poměrně již delší dobu. Přes ta všechna prohlášení bylo vidět, jak ta aliance se stále více vyprazňuje. Faktem je, že ten konflikty na jistou dobu z té mořkové mrtvice vyléčil. dokonce aliance posílila o Finsko a Švédsko, ale je otázka, zda toto bude eh jaksi předznamenávat dlouhodobý bezpečnostní trend v Evropě a nebo po skončení rusko-ukrajinského konfliktu dojde k něčemu, co bysme eh nechtěli. Řekněme si, že nebo možná se zaregistrovali, že všichni dneska kritizují Fica za to, že zpochybnil článek pět. Já ho za to kritizuju samozřejmě taky, ale první, kdo kritizuje a zpochybňuje zásadním způsobem článek pět je přece Donald Trump. Člověk, který nemá rád Severoatlantickou alianci, nemá rád transatlantické vazby, nemá rád své spojence a člověk, který prohlásil, kdo nebude dávat dostatek peněz, my mu pomáhat nebudeme. Tohle jsou autentické výroky přece eh Donalda Trumpa. V čem se bude vyvíjet nebo v jakém prostředí se budeme nacházet Evropě. Podle mého názoru na rozdíl od těch zbožíých přání, které slyšíme, každou chvíli Rusko na Ukrajině poraženo nebude. Je samozřejmě otázka, co si můžeme definovat mezi tím, co znamená prohra a co znamená výhra. Ale od takového černa roku 2026, to znamená letos, mám takový pocit, že Rusové sundali rukavice a že se rozhodli zlikvidovat ekonomickou základnu vojenské síly Ukrajiny. To myslím, že všichni dneska sledujeme. A tím, jak se zaměřili i na černomořské přípstavy, jako je Oděvsá Černomorsko je ten třetí si pořád nemůžu zapamatovat. jednou si ho napíšu, jak se jmenuje. Tak vlastně udělali z Ukrajiny suchozemskou zem a vlastně tím zásadně oslabují, jak ekonomický potenciál Ukrajiny vyvážet produkty, na kterých získávali poměrně dost prostředků, ale také zároveň znemožňují dodávky zbraní na eh Ukrajinu. Dneska těžko někdo odhadne, co Rusové chtějí. Já se jenom obávám, že výsledkem toho konfliktu bude zničená Ukrajina, která bude v mnohem možná trochu demokratická, ale asi těžko bude funkční. A teď je otázka, co vlastně s takovou Ukrajinou v Evropě se bude dít. Až oni prozřejí, že žádná Evropská unie členství, žádné členství Sovatanické aliance, tak asi jak zareagují ti lidé, kteří a to je další narativ, kterému jsme my tady uvěřili, že oni bojují za nás proti ruskému zlu. Tak jak se zachovají v tom, když si uvědomí, že my jsme jim celá celá léta říkali, budeme u vás stát a budeme vás podporovat, co jen to půde. Já jsem od samého začátku tuto podporu Ukrajině ze strany západu nazýval příliš pozdě a příliš málo. je faktem, že bez ní by Ukrajinci už asi neexistovali. Ale otázka je, jestli tato podpora se může nějakým způsobem promítnout do toho, že přece jenom Ukrajina uhraje nějaký dobrý výsledek. Ve prostoru mediálním slýcháme něco, čemuž stále nerozumím. Ani chytrá inteligence mi to nevysvětlila. Co to je spravedlivý mír? Sady pořád říkáme, že je potřeba dosáhnout spravedlivého míru. Tak asi bylo dobré si nejdřív nadefinovat, co to teda je a co tím chceme, co tím chceme jaksi říct a a a dosáhnout. Pokud moje představy nebo moje vývody odpovídají faktu, že Rusko neprohraje na Ukrajině, jak se bude interpretovat teda výsledek konfliktu kvůli Ukrajině, tam je to zřejmé, ale vůči západu. Bude to naše nevítězství, jak by třeba řekl Václav Klaus svým způsobem, když nazýval některé věci, bude to plta nebo to bude naše porážka? Bude to porážka severoatlantické aliance? Co to bude znamenat pro vnitřní jednotu Severoatlantické aliance? Udrží se proti ruský nebo protiruská koalice západu a nebo se začnou ozývat někteří, kteří si řeknou, že je bližší košile než kabát. Já myslím, že ta budoucnost před námi je poměrně dosti nejasná a že to, co můžeme od ní očekávat, nemusí být příliš jaksi vádné. My počítáme s tím, že Ukrajina a její armáda bude součástí nějakých evropských bezpečnostních sil. Opravdu si někdo myslí, že Rus nechá Ukrajinu, aby měla 900 000 mužů v armádě? Opravdu si to někdo myslí, že to takhle ten konflikt bude, že toleto všechno, co dělají, jak tu Ukrajinu brutálně rozbíjí, že je to s cílem jim ponechat takhle velkou armádu, tak aby se mohla stát součástí jaksi bezpečnostních sil Evropy. Já o tom nejsem přesvědčen ani chvilku. Ani chvilku. Teď ten konflikt může dopadnout dvěmi způsoby. ten lepší bude, že dopadne nějakou mírovou dohodou, která bude ty vztahy nějakým způsobem etablovat, takže bude cosi zřejmé a bude to dávat nějaký předpoklad pro to, abychom v Evropě mohli budovat novou obrannou a bezpečností architekturu, tak aby všichni na evropském kontinentu mohli říct, že obrana je nedělitelná. Zatím se z to stavíme tak, že s Ruskem nechceme mít nic společného. Já tomu rozumím. Koneckonců eh oni nám lhali, my jsme lhali jim. Ta nedůvěra je obrovská. To, co si ty obě strany dělají, jsou brutální. Ale tvářit se, že za dalších 10, 15, 20 let tu Rusko nebude a že všechno vsadíme jenom na kartu toho, že půjdeme do konfrontace s Ruskem, tak pak se nám může stát, že do ní skutečně půjdeme. Je to v našem zájmu, já nevím. Druhá možnost je, že ten konflikt skončí jako zmrazený, kdy ukrajinská armáda už nevydrží ten tlak Rusů. Je potřeba si říct, že za poslední dva roky se Ukrajincům daří odolávat právě proto, že mají velkou zásobu dronů, s kterými jsou schopni držet ruské pozemní síly poměrně úctyhodné vzdálenosti a že také nemají tolik raněných jako a mrtvých, který měli předtím. Ale když to dopadne jako zamrzlý konflikt, co můžeme čekat? Ukrajinci neudělají Rusům nic dobrého. Není se co divit. Rusové neudělají Ukrajincům nic dobrého. Není se co divit. Rusové neudělají západní Evropě nic, nic dobrého a obráceně. A když si vezmete a podíváte se na společnou hranici, tak kolik máme možných zdrojů napětí, ve kterých se můžeme s Ruskem střetnout. První je Arktida, pak [frknutí] máme pobalti nebo Baltské moře, Kaliningrad, Bělorusko, Moldávie, pokud se do té doby nespojí s Rumunskem, Černé moře. Já myslím, že těch oblastí, kde se můžeme s Ruskem střetnout vojensky právě proto, že ten konflikt dopadne jako zamrzlý, je hodně a podle mě to pro Evropu a pro nové bezpečnostní prostředí není nic, co by nás mělo jakkoliv jakkoliv těšit. Jaký bude vztah Ukrajiny k Polsku? Já si myslím, že v této chvíli eh převládá pragmatismus na straně Polska, ale po skončení konfliktu, jak to bude vypadat? Jsme si jistí, že se ti lidé budou schopni dohodnout a že budou schopni spolu nacházet nějaké společné body, tak jak budovat v Evropě nějakou prosperitu. To znova z opakuju. Budou to určitě Poláci, kteří budou blokovat vstup Ukrajiny do Evropské unie. A v osvojatlantatické alianci jsme si už jednoznačně eh řekli, kdo bude rekonstruovat Ukrajinu. Já nevím, jestli jste slyšeli tu řeč bývalé tiskové mluvčí eh Volodimira Zelenského, ale ono se to říkalo už předtím nejenom to, že řekla, že Ukrajina páchá národní sebevraždu, ale v době rozpadu Sovětského svazu měla Ukrajina 52 milionů obyvatel. Dneska jich má 26. podle není ní. Já jsem slyšel číslo 28 a do konce století podle studie OSN má mít 15 milionů obyvatel. To nevypovídá nic o tom, že tento národ má nějakou zářnou perspektivu z pohledu toho, jak by se měl dále dále rozvíjet. Opravdu věříme tomu, že po skončení války ti, co jsou tady, se vrátí domů a nebo přibdou další Otama sem. Kdo tu sem bude opravovat? Kdo jich bude dávat? Kdo jich bude obnovovat? Kdo tam dá ty peníze. Já jsem za ty roky, co tyhle konfliktů sleduji, jsem viděl už tolik donátorských konferencí, na kterých se vybral papírově peníze, ale zdaleka ne. ani tak velká částka potom dospěla těm, kterým byla určena, možná cestou pokrácená v korupčním prostředí, které koncem války na Ukrajině zcela jistě nevymizí. A obávám se, že toleto bude velký problém pro Evropu, protože oni nám budou říkat, vy jste přece říkali, že jsme za vás bojovali, tak teď něco pro nás udělejte a budeme to schopni, budeme to ochotni v této situaci udělat. Dovolte mi ještě pár slov k blízkému východu. Já tady považuju ten konflikt za velmi nebezpečný i z pohledu toho, že Donald Trump loni v červnu po tom 12 denním bombardování řekl, že vymazal iránský jaderný program z povrchu zemského, aby 28. února, nechav se dotlačit i za dálskou lobby a Bibim Netane, kterého navíc ještě přesvědčil tehdejší šéf Mosadu Barnea, že to bude úplně nejlepší, když budeme znova bombardovat Irán a to především, protože má jaderný program. Takže kde to je? Ale víte, co je na tom pikantní, že 16. června Donald Trump podepsal memorandum o pochopení, memorandum of understanding, které bylo zásadně nevýhodné pro Spojené státy jenom proto, aby ten konflikt končil, ale od té doby se nějak o těch jaderných zbraních vůbec nemluví. Kde je těch 450 kg eh na 60 % obohaceného uranu? nepochopí teokraté a představitele íránských republičních gard republikánských gard, že když máte jadernou zbraň, tak se s váma co se s váma vyjednává? Co když jsou už kousek předtím svojí balistickou technologií dokázali, že nosiče mají? Co když teda Írán je krok před získáním jaderné zbraně? Pokud ji budou mít Iránci, bude ji mít Saudská Arábie, bude ji mít Turecko. A co pro ten region znamená? Když se podíváte, že Spojené státy nebyly schopny uchránit ani těch šestropných monarchií v perském zálivu, které spojili svoji bezpečí s se Spojenými státy, oni nebyli schopni ani uchránit svoje základny před raketovými údery e Íránu. Eh, pro mě bylo neuvěřitelné poslouchat Donalda Trumpa, že to nevěděl. Přitom t Iránci řekli, že pokud je napadnou, že budou bombardovat jejich základny a vidíme, s jakým je to výsledkem na Blízkém východě. bude znova Katar nebo Oman, Bahrajin a já to nechci vyjmenovávat, ochotni znova uspořádat svoje bezpečnostní prostředí na Blízkém východě tím, že se spojí se Spojenými státy a nebo se tak po tajemmu rozhodnou, že se třeba dohodnou eh s Íránem nějak. To, že to postavení eh Spojených států značně utrpělo, to je asi asi zřejmé. nejenom vojensky, ale samozřejmě i i tím jménem a a tím postavením. To neznamená, že by Spojené státy přestaly být nejsilnější eh zemí na světě. To určitě ne. Než se ještě podívám jenom kousíček na Česko, tak bych si dovolil jednu predikci. Situaci, kdy mezinárodní právo dostává těžce zabrat, kdy ti, kteří ho pomáhali vytvářet po druhé světové válce ústy prezidenta Trumpa, říkají, že je nezajímá. Donald Trump se řídí morálkou. Každého nechám, ať si popřemýšlí, co to asi v jeho případě může znamenat a že se řídí instinktem. Tak eh asi tak. Já se obávám, že svět vstupuje do situace, kdy mu bude vládnout síla, moc a násilí. A teď je otázka, jak takto velká země, jako je Česká republika, jak se v tom bude umět najít. Já naprosto jsem zastánce členství v Severoatlantické alianci. Říkáme si, že to je pro nás to nejhlavnější, ale má to být jenom jedinou pojistkou. Opravdu to má být jedinou pojistkou. Opravdu se budou všichni členové aliance po skončeném konfliktu NAT dohodnout na společných zájmech. Já bych byl rád, kdyby Ano. A to poslední, co jsem chtěl říct, což je velmi důležité a jsem rád, že na to i reaguje armáda, je na otázky klimatických změn, problémů s přírodou, nedostatek vody, požáry, zemětřesení. Nebec ani ne. blackouty a podobně, že se jí vytváří velitelství, které bude mnohem silněji fungovat pro potřeby obyvatel této země. Minulá vláda a tady já nechci, abych kritizoval nějaký vlády, slíbila, že udělá nový zákon o krizovém řízení. A pokud mám povědomost, tak se tak nestalo. Já bych byl jenom rád, aby se v tomto skutečně dobře posoudilo to, co tadleta země eh potřebuje. A z mé vlastní zkušenosti musím říct, že největší problém jakéhokoliv krizového zákona této země, ať je to na úrodu vlády nebo samospráv, je to, že neumí a není schopna vymoct si to, aby soukromé subjekty pomáhaly státu a jeho kritické infrastruktuře. Já jsem to zažil tady. Pan generál to ví, když jsme dělali blackout v Praze, jak nám firmy, takoví mobilní operátoři, ty chodili na jednání, dokud jsme po nich nic nechtěli, pak už přestali chodit, jak s námi nejednali v rámci nouzového zásobování osob pitnou vodou a potravinami takový řetězce jako Tesco a podobně. Prostě oni tady se tváří a podle výkonu hrajou hrajou Durcha. A já bych byl rád, aby se todleto podařilo v té legislativě a nejenom v legislativě, ale i v té debatě o tom, jak by to mělo vypadat pro potřeby státu za krize, aby se toleto nějakým zásadním způsobem změnilo. Takže tímto já končím svoje krátké antré a děkuju za pozornost a na shledanou. [potlesk]