Jaroslav Štefec 3. díl: Rusko jako hrozbu jsme si vytvořili sami, ve válce jsme mezi prvními na řadě

Nikolo Makiavelli před 500 lety varoval, že žádný stát, který spoléhá na cizí zbraně, není nikdy v bezpečí.

V předchozí části rozhovoru vojenský analytik Jaroslav Štefec připomněl historickou skutečnost, že jako stát poražený v chladné válce jsme byli úmyslně odzbrojeni, zbaveni armády a, jak doslova říká náš host, byli jsme vstoupeni do NATO.

Čeští vojáci, kteří by v plném nasazení neubránili ani okres, natož republiku, se účastnili nejrůznějších zahraničních operací na znamení lojality ke spojencům.

Možná je čas položit si otázku, co vlastně do budoucna zbývá malé zemi, která se dlouhá léta spoléhá na to, že se o ni v jakékoli krizi postará vždy někdo jiný.

To vše je Jaroslav Štefec, vysokoškolský pedagog, vojenský analytik a odborník na témata, která souvisí s obranou státu. Je také poradcem dvou ministrů obrany. Jsem ráda, že se opět vidíme. Vítejte.

Eh, já také po delší době se potkáváme a děkuji za pozvání.

Velmi citlivým tématem je možné zapojení naší armády v zahraničních konfliktech. Pravděpodobný cíl našich vojáků by byla v tomto případě Ukrajina. A my už jsme se v prvním díle bavili o tom, že by tato účast odporovala hned dvěma článkům zakladatelské smlouvy Severoatlantické aliance – prvnímu a pátému. První ukládá signatářům řešit spory nevojensky a pátý mluví o pomoci členských zemí v případě, když jedna z nich bude napadena. K čemuž v případě Ukrajiny nedošlo. Řekněte mi, jak si myslíte, že bude tento problém rozetnut? Jak to dopadne?

Pokud by vstoupila armáda České republiky přímo do bojů na Ukrajině, tam tam vlastně už fungují Češi. Dokonce pán prezident a oba páni prezidenti předešlí několika nebo několika desítkám povolili vlastně službu v cizí armádě. Ti, kteří o to požádali, spousta z nich o to nepožádala. Někteří už tam zemřeli, někteří jsou zmrzačení, mají obrovské problémy a mají i problémy, že se o ně nikdo nepostará, protože oni nejsou pojištěni na nic. A to vlastně do značné míry ukazuje, co by se dělo.

Pokud by Česká republika poslala oficiálně vojáky na Ukrajinu, byť třeba jako instruktory, tak oni se automaticky stávají normálně cílem pro vojenské operace Ruska. To znamená, stávají se cílem pro rakety. Vlastně dnes, když si vezmete, tak na Ukrajině už zemřelo několik stovek Poláků. Zemřeli tam Američané, Britové, Kolumbijci – na obou stranách samozřejmě. Na Ukrajině na té ruské straně zase zemřeli třeba Kubánci, zemřeli tam Severokorejci a podobně.

Ale ta válka vlastně je zástupná. Bez ohledu na to, že jsme členskou zemí, nebylo by napadeno naše území. Takže vojáci by se stali automaticky cílem a s vysokou pravděpodobností by byla poměrně značná část z nich, která by zemřela, protože by byli napadeni.

Je to otázka, jak vznikla taková ta parta těch ochotných troubů, jak říkám, nebo idiotů, kteří by pod britským vedením – oni Britové se k tomu nejprve přihlásili, že by to vedli.

Koalice ochotných.

Koalice ochotných. Já tomu říkám koalice paralitných idiotů, že by to zformovali, ale pak řekli: "My se toho nezúčastníme." To je typicky britský, jo? Sformují nějakou partu a strčí ji někam a oni, protože britská krev je vzácná krev, se toho nezúčastní.

Takže to vypadá tak, že pokud bychom tam poslali vojáky, nebylo by to ani napadení nečlenské země vůči Rusku, ale pro Rusko by tady neplatila žádná pravidla pro ty vojáky, kteří tam jsou a chovali by se k nim jako k regulérnímu nepříteli a zlikvidovali by je.

Vidíte ochotu k tomu tam skutečně naše vojáky poslat, nebo si myslíte, že k tomu nedojde?

Já si myslím, že teď už k tomu nedojde, ale předtím jsem tu ochotu viděl, protože pán Fiala se v tomto směru vyjádřil naprosto jednoznačně.

Jakým způsobem můžeme pohlížet a vnímat občanskopolitické iniciativy tu na distribuci dronů, kde třeba vedle Ondřeje Vetchého figuroval také právě zmíněný náčelník generálního štábu Karel Řechka a vlastně celá ta kauza Nemesis, která se zdá být zahrabána pod koberec.

A pak tady máme další projekty, třeba rakety Dana, pojmenované po daně Drábové, zesnulé šéfce Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Peníze na tuto raketu sbírá spolek "Dárek pro Putina".

Do jaké míry jsou to zkrátka občanské iniciativy a občané mohou dělat cokoliv, neodporuje-li zákonu? A do jaké míry si myslíte, že je to právě prorostlé i politikou?

No, samozřejmě, že to je prorostlé politikou, protože tohle všechno je součást konkrétních korupčních řetězců, jak v politice, tak v té zbrojařině. A ty zlaté záchody pana Mindče jsou velmi proslulé. Respektive to byl záchod a bidet, aby byl přesný – to, co tam bylo vyfocené.

Ale podstatné je to, že existuje nějaký zákon o sbírkách, to znamená o těch různých nadacích a sbírkách, které jsou na konkrétní věci a mimo jiné tam je, pokud se nepletu, vyloučeno sbírat na zbraně a podobné věci. To je první věc.

Druhá věc: Česká republika je signatářem smlouvy o zabránění konfliktů tím, že do prostředí těchto konfliktů nebude vyvážet zbraně. A zajímalo by mě, občanská nadace nemůže vyvážet zbraně ani prostředky dvojího použití. Čili by mě zajímalo, kdo to pokryl ten vývoz.

Podle nemesis nám nabízí mnoho odpovědí. Vojáci. Armáda vozila načerno drony na Ukrajinu. Vojáci pod krytím podloudně získaných diplomatických pasů.

Asi ne úplně všechno tam takhle vozili. Hovořilo se o tom, že sbírají vlastně na tuny trhaviny pro ukrajinskou armádu a podobně.

Dárek pro Putina.

No víte, ono někdy, když ten dárek není moc vhodný, tak se může stát, že vám ho hodí obdarovaný na hlavu, takže se nám může stát, že se budeme divit v určitém momentě.

Když si vzpomenu na 80. léta, tak propaganda tehdy vypočítávala, kolikrát za sebou by bylo možné vzhledem k množství jaderného arzenálu na Zemi vyhodit zeměkouli do povětří. Je to trochu z říše – že tato houba by z ní dokázala otrávit pět kilometrů dlouhou řadu myší, kolem které byste šli.

Je to asi poměrně zbytečné vypočítávat, kolikrát by zeměkoule mohla vyletět do povětří.

Ona stačí jednou.

Tak ona by nevyletěla do povětří ta zeměkoule, ale vím, co máte na mysli.

Jasně. Řekněte, myslíte si, že se skutečně rapidně přibližujeme k fatálnímu řešení vojenských konfliktů a že to, co za studené války spíše fungovalo jako udržování status quo – že se obě jaderné velmoci navzájem drží v šachu – že v tuto chvíli bychom byli ochotni připustit, že jaderný útok není až tak špatný nápad?

No, jaderný útok koho na koho?

Problém je v tom, že Rusko změnilo radikálně svoji jadernou doktrínu a prohlásilo, že – původně mělo, že nepoužije nikdy jaderné zbraně jako první. Teď to má tak, že je použije preventivně a v okamžiku, kdy dojde k názoru, že jde o existenční ohrožení.

To, co je existenční ohrožení, které to Rusko může takhle vnímat, nevíme, protože tady to nikde není deklarováno.

To jsou vysoce utajované dokumenty, kde se říká: "Dobře, tohle je něco, co už nepřipustíme, kam dál nepůjdeme."

No, v rámci Severoatlantické aliance existuje terminus technicus východoevropské válčiště.

My máme tu smůlu, že jsme v něm.

Je to součástí prakticky zemí trojmoří.

Spadá tam i do značné míry Východní Německo, část západního Německa.

To jsou vlastně místa, kde byly rozmístěny americké jednotky, kde jsou dodneška rozmístěny, kde jsou umístěny jaderné zbraně a podobně.

Tím, že Američané vycouvali z tohoto a řekli, že si svojí Ameriku nechat nerozbít kvůli Británii, tak se radikálně změnila nastavení celé té situace.

Problém je v tom, že zatímco tehdy se počítalo, že tady bude především jaderná válka mezi Spojenými státy a Sovětským svazem, později Ruskem, a dneska Američané dali ruce pryč a řekli: "Pokud chcete válčit, třeba i jaderně, je to váš problém, nás to nezajímá." Takže pokud jaderná válka, tak v Evropě a tady do hry vstoupily další faktory.

Například ten faktor oříšek.

Když odpálíte balistickou raketu na relativně malou vzdálenost, tak ona letí hodně dlouho.

Rakety na tuhé pohonné hmoty musí spotřebovat ty pohonné hmoty.

Takže ona musí vletět hodně vysoko a potom padat. Když je původně určená pro Spojené státy a najednou vy s nimi chcete střílet na Francii nebo na Británii, tak to trvá hodně dlouho.

Je čas na odpověď, připravit se a podobně.

Když ten oříšek to vlastně zkracuje řádově na minuty.

Ten letí po daleko kratší, daleko jednodušší balistické křivce, je daleko rychlejší a manévruje ta střela v konečné fázi letu.

Takže Rusko tady je v situaci, kdy vlastně může způsobit jadernou apokalypsu v Evropě.

Francouzi prohlašují, že nad Evropou roztáhnou své jaderné deštníčko, protože tady se nedá mluvit o deštníku. Tam nejde o tisíce náloží, ale počítá se to na řádově 200, 300 jaderných náloží. I to je dost, ale přesto se domnívám, že by Rusko dokázalo zničit ty odpalovací zařízení a centra vedení dříve, než by stihli většinu těch raket odpálit.

Americká armáda má natolik vyvinutou protiraketovou obranu, že by jich značnou část zachytila.

Čili my jsme dneska v situaci, kdy je Rusko pro nás hrozba, kterou jsme si sami vytvořili a ta jaderná válka, která by případně tady byla v Evropě, vy bysme seděli v první řadě bohužel.

A v té souvislosti chápete vzrůstající ochotu občanů uvažovat o použití jaderných zbraní.

Odborník na tuto problematiku Michal Smetana říká, že dokonce ochota občanů je větší než politiků.

"Já bych nemluvil o ochotě, já bych mluvil spíš o hlouposti, protože ti lidé netuší, o čem mluví. Ta představa je taková, že ty jaderné zbraně by explodovaly někde úplně jinde, že by se to nás netýkalo.

Ono je fakt, že Česká republika díky tomu, že se z nás stal obyčejný flek na mapě bez jakéhokoliv politického, vojenského, ekonomického významu, tak plítvat na nás jaderné zbraně nemá smysl.

Já se domnívám, že tím přístupem, který tady ty minulé vlády provozovaly, tak my jsme panu Putinovi velmi pomohli i té ruské armádě, protože oni s námi nemusí vůbec počítat dneska. Takže nebudou plítvat jadernými zbraněmi na nějakou Českou republiku, i když jeden, dva cíle by se tady našli, ale to s námi nesouvisí."

Vy říkáte, že by se jaderné konflikty odehrávaly na území Evropy, ale v zemích Perského zálivu byl vyhlášen oranžový pohotovostní stav týkající se možné jaderné hrozby.

Centrum chemické obrany v Kuvajtu přešlo na nepřetržitý provoz.

Ještě bych mohla vzpomenout, že ve Spojených arabských emirátech aktivovala Federální agentura pro jadernou regulaci síť stanic včasného varování.

To znamená, že tyto země přemýšlejí nad tím, že by mohl být jadernými zbraněmi završen konflikt mezi Amerikou, Izraelem a Íránem.

Jak jinak to číst?

"Určitě údajně. Tady je takový zajímavý moment, který se objevil teď. Údajně americké vedení americké armády odmítlo přístup Donalda Trumpa k jaderným kódům. Vrchní velitel americké armády mu odmítl přístup k jaderným kódům, protože se báli, že Donald Trump, který je velmi impulzivní, by mohl vydat nařízení k použití jaderných zbraní."

To je jedna věc.

"Je to možné nevydat prezidentovi Spojených států přístup k jadernému kufříku?"

"Jo, je to možné viditelně ano, ale do jisté míry to vypovídá i o tom, že Donald Trump není zdaleka tak silný, jak to vypadá politicky ve Spojených státech. Ale myslím si, že to byl velmi rozumný krok."

"Ale není to jisté."

"Není to jisté. Je to spekulace."

"Je to informace ze zpravodajského prostředí, které není ruské, podotýkám. Jo, takže asi takhle, ale je to zajímavá informace. Ona se objevila i v amerických médiích mimo jiné, což je velmi zvláštní.

Ale co je tady velmi opravdu zajímavé, je spíš ani ne to, že by se třeba báli v určitém ohledu použití těch jaderných zbraní, ale spíše likvidaci nebo napadení některých z těch jaderných elektráren, které tam jsou, ať v Izraeli nebo právě v tom Iránu. Protože kdyby se podařilo zničit reaktor Bushéru, tak by to znamenalo obrovské radioaktivní zamoření nad větší částí Perského zálivu a Saudská Arábie by byla první na ráně a podobně.

Čili oni se připravili zřejmě na to, protože si nedovedu představit, že by Donald Trump nebo premiér Netanyahu vydali rozkaz použití jaderných zbraní za situace, kdy nejsou bezprostředně ohroženi.

Protože když si vezmete, tak ten Izrael je tisíc kilometrů daleko.

Spojené státy jsou na druhé straně oceánu.

Takže proč by použili jaderné zbraně?

Pokud by to udělali, tak by se de facto vyřadili z lidské společnosti v ten moment, protože by to znamenalo obrovské množství mrtvých lidí, likvidaci obrovského historického dědictví, které tam je a podobně.

Vidím to spíš takhle, že tam bylo to – oni se báli té hrozby, protože Izraelci odpálili několik raket do bezprostřední blízkosti té jaderné elektrárny iránské."

"Myslíte si, že nakonec lidstvo zažije zdravý rozum a zabrání tomu, aby se takovýmto způsobem zničilo?

Ta retorika v médiích je znepokojivá i v tom, že velmi zlehčuje důsledky jaderného výbuchu.

Vlastně teď se setkáváme s názory, ale tak záleží na tom, jak ta bomba bude velká, ono to bude lokální.

A najednou my jsme byli vychováváni v tom, že je to naprosto fatální krok pro celé lidstvo.

Ještě má generace a teď se o tom mluví jako o lokální lapálii."

"Vysvětlím vám podstatu lokální lapálie.

Samozřejmě já jsem v tomhle žil také.

Kdysi ráno jsem stál před mapou, na které bylo zakreslené po konci cvičení 56 jaderných úderů na území tehdejšího Československa."

Eh, nebylo tady ani půl území, která by nebyla zasažena radioaktivitou umožňující život.

V podstatě normální, ale tohle dneska není potřeba.

Eh, představte si vysoký výbuch ve stratosféře ve výšce 22 km megatonovou pumou.

Došlo by ke zničení veškeré elektroniky.

Sice nebyly ty účinky na zem by nebyly fatální.

Kdo by se na to zrovna díval, tak by to viděl naposled, zřejmě by mu to poškodilo významně oči.

Tepelný účinek by nebyl tak hrozný.

Bylo by to utlumené v atmosféře. Nebyl by tady ani pravděpodobně nějaký zásadní efekt té eh rázové vlny, ale byl by tady faktor, kterému se říká elektromagnetický impuls.

Ten by zničil veškerou elektroniku naprosto spolehlivě na území, jehož poloměr by byl 500 km od místa exploze, takže 1000 km, jak je velká Česká republika.

E jo, my tady máme tu naši kotlinku, takže kdyby došlo k explozi téhle zbraně, tak si vemte: nic si nekoupíte, vaše auto bude zničené, elektronika odejde, všechny čipy, telefony nefungují, bankovní systém nefunguje, logistika, ta na to není nastavená.

>> Letecká doprava.

Doprava, letecká doprava, eh, železniční doprava nefunguje.

A teď najednou tady stojíte bez možnosti spojit se s kýmkoliv, dozvědět se cokoliv. Nefungují rádia, televize, nic.

Vy se ani nemůžete dívat doma na film, protože ten film nebude prostě fungovat.

Nemáte to, na čem pustit, jo?

Nebudou fungovat ani soláry, protože ta jsou řízeny elektronicky a to všechno odejde.

Dojde tam k požárům, protože ty baterie nebudou samozřejmě řízené.

A najednou tady máte apokalypsu.

A teď si představte, že tenhleten pump vybuchne z ničehož nic, eh, nad půlkou Evropy, dejme tomu 30, 40.

Máte Evropu bez elektroniky, kompletně zničený, veškeré spojovací systémy, veškeré dopravní systémy, informační systémy.

Nic nefunguje.

>> Naprostý rozklad.

>> Sedíte doma a nevíte nic.

Nevíte, kde seženete jídlo.

Říká se, že civilizaci dělí od chaosu pouhé dva obědy.

A něco na tom je.

E, říká se, že devět jídel, tři dny, ale možná že vy jakožto [smích] >> bezpečnostní analytik já takhle to tvrdím, tedy Pračet.

V jedné ze svých knížek, mám pocit, že to bylo Noční hlídka.

[smích] Když řekl civilisům a tehdejší jako vládce Ankmorporku, eh, tak řekl, že civilizaci dělí od chaosu dva obědy.

A něco na tom je, protože lidi by okamžitě začali přemýšlet, jo, co budou dělat.

U nás nefunguje komunitní systém.

To znamená, eh, kdo by v takovém případě tohle řešil, řídil, kdo by se staral o pořádek v obci, o distribuci potravin, třeba těch, které jsou momentálně eh někde v nějakých skladech, v obchodech, které tam jsou.

Kdo by zajistil distribuci potravin, vody a podobně.

Eh, armádu nemáme.

Ta to neumí, nemá, není na to připravená.

>> Zhroutil by se zdravotní systém?

>> Zhroutil by se totálně.

Dneska vám nedají ani injekci, když jim nefunguje počítač v nemocnici.

[frknutí] To jsem tam byl, byl jsem tam na prohlídce klasické a paní nedostala injekci, havaroval počítač.

Taky objednali za tři dny.

E, >> když se podíváte na situaci ve světě, tak jak jsme ji eh zhodnotili, eh která věc, které nebezpečí, eh, vás znepokojuje nejvíce?

Co považujete za reálnou hrozbu?

Protože eh když se bavíme o jaderné explozi, tak pořád ještě na pozadí našeho přemýšlení je doufání, že něčemu podobnému prostě nedojde.

>> Co považujete za reálnou hrozbu?

>> Lidskou hloupost.

[frknutí] To je asi ta největší hrozba, která tady je.

A nerealismus, neschopnost vnímat realitu.

A to vidíme kolem sebe.

To je přesně to, co jste říkala, že lidé schvalují použití jaderných zbraní.

Oni netuší, o čem mluví.

Vůbec netuší, o čem mluví.

A nemusí to být jenom taková ten skutečný masakr, který se zobrazuje v těch vláknech nebo v tom eh vlastně Denoté.

>> Může to být přesně to, o čem jsem mluvil já a bude to pro nás znamenat konec civilizace, jak ji známe.

Jo, přesně.

Nebude fungovat ani ten blbý telegraf, který už dneska nemáme.

[frknutí] >> Představte si hypotetickou situaci, že by se u nás poměry natolik změnily, že byste dostal nabídku vrátit se na velitelský post do naší armády.

Přijal byste a co byste udělal?

>> A je to vždycky otázka vyvážení toho, co bych mohl udělat a s čím bych souhlasil.

Protože samozřejmě takhle, já už jsem starý pán, pochopitelně, jak se říká, to je ta i písnička starého pána nějaká.

Ale eh první, co bych udělal, bych se začal starat o lidi, o lidi v armádě, kteří jsou.

Staral bych se o to, abych vlastně mluvil k mladým, k dětem, ne je učit prostě nějakému militarismu a nacionalismu, ale říct jim: hej, eh, děcka, víte, co to je Zlatá Bula Karla IV?

Slyšeli jste o tom někdy?

A víte, jakou to má, jaký to má historický základ?

Víte, že český král byl jedním z kurfiřtů, který vlastně navíc měl specifickou roli, protože byl mediátorem při vyjednávání průšvihu?

Tohle je naše minulost a vlastně my se o tom máme v minulosti o co opřít.

A pojďme se bavit o tom, že ta země, ve které žijeme, tu minulost má nádhernou a stojí za to se bavit o tom, že by bylo dobré to zachovat.

Máme nějaký životní styl, máme nějakou kulturu, která je hluboká, dlouhá.

A s tímhle, když začnu s děckama, začnu hledat třeba mezi hasiči. Bych hledal talenty pro dobrovolné hasiče. Těch je nejvíc, tak bych hasičům dal možnost dobrovolným, aby se naučili zacházet s drony.

Děcka tam jsou.

Naučíte je zacházet s drony, protože to potřebují.

Když hasíte požár, dobrovolní hasiči jsou tam někdy dřív než ti jako nevolní, v podstatě sloužící státní. Tak proč je nenaučit zacházet s drony?

Podívat se na ten požár z různých pohledů, vidět, kde je centrum. Říct: hej, tady budeme, tady se soustředíme na tenhleten bod.

Ten dron to tam vidí termokamerou, vidí to tam normální kamerou. Použijme to.

A tohle je cesta: naučit je zacházet s novými technologiemi, které se samozřejmě dají použít i k tomu boji, k obraně. Naučit je zacházet, vlastně přemýšlet jinak, jo, že můžou použít něco. Navázat vlastně na to, co jsme měli, čím jsme, na tu historii navázat tu současnost a budoucnost, protože pojďme to bránit, pojďme se to naučit, jak si tohle zachovat. Protože ten svět kolem nás není růžová zahrádka a my musíme nějakým způsobem se v něm zorientovat.

Za prvé poznat ho, vědět, kde je průšvih. A za druhé musíme se naučit, co s tím uděláme.

My jako malá Česká republika toho moc nenaděláme.

Ale jako lidi v České republice, lid s tím neudělá nic. Ale lidi v České republice se můžou naučit, že s tím něco udělat můžou.

A ne na letné, ale regulérně konkrétními kroky, které nám nějakým způsobem tady nabízí to, co [hudba] umíme, to, co máme.

A pojďme se to učit.

A takhle bych k tomu přistoupil.

Pokud by tahle možnost byla a bylo tomu politická podpora, [hudba] tak řeknu ano, proč ne.

Jaroslave Števče, já vám moc děkuji za to, že po velmi těžkých a náročných tématech jste nám nakonec připomněl, že naše země na některých středověcích mapách bývala zobrazena jako srdce a že ten střed by nám v roli mediátorů velmi slušil i nadále.

Děkuji za pozor.

>> Já taky děkuji.

>> Milí posluchači, celý třídílný rozhovor s Jaroslavem Števcem si můžete poslechnout na platformě Herohero. Všechny díly ovšem najdete postupně také, jak jste zvyklí, na našem webu Rádio Univerzum, na Facebooku a YouTube.

Všem vám, kteří nás podporujete na účtu 10 349 16/2700, upřímně děkujeme. Bez vás by to zkrátka nešlo.

Martina Kociánová se na vás těší zase příště. Zatím se mějte hezky a něco pro to dělejte. Nikdo jiný to za nás neudělá.