Jaroslav Knot | Xaver s hostem

Krásný dobrý večer, přátelé.

Je tady neděle 21:00 a stream s hostem.

A já mám radost, protože je tady s námi pan doktor Jaroslav Knot.

Dobrý večer, pane doktore.

>> Dobrý večer, Xoveda.

Dobrý večer všem divákům, všem účastníkům tohoto streamu na kanále Xav Life a všem lidem dobré vůle.

>> A všem lidem dobré vůle.

Eh, kdyby někdo nevěděl, pro jistotu to řeknu, ale vy už jste známá osobnost, pane doktore. Pan doktor Knot je europoslancem, což znamená, že táhá za nitky v tom europarlamentu.

Jo, já si vůbec neumím představit, pane doktore, k tomu se taky dostaneme, ale mimo jiné vy jste, pane doktore, to, čemu se říká kariérní diplomat.

>> Byl jsem.

>> No, byl jste, ale je to tak, ano.

Je to správně.

Protože já to, já jsem byl nedávno poučen, že to slovo kariérní používám špatně ve špatných souvislostech.

Dáma mi psala, která psala, že je učitelkou a že když řeknu o prezidentu Pavlovi, že byl kariérním komunistou, takže to není pravda.

>> Já si myslím, že to pravda je.

Je pravda.

Já si myslím taky.

No, ale tak eh jisté je, že pan doktor Knot byl také velvyslancem v Norsku a na Islandu.

No a teď, pane doktore, se stala ta nemilá věc, že v Norsku zemřel král a což je tedy poprask na laguně pro celé Norsko, protože on byl milován svým národem a je to člověk, kterého já mám na druhou ruku.

Aha.

Ale jo, máte, máte, máte, máte. Mám, protože vy jste do jeho rukou předával pověřovací listinu.

>> My dokonce máme fotku, to bychom mohli na úvod ukázat.

To jste vy s králem?

>> Ano, to jsem já s králem v lednu roku 2017, myslím, že to bylo 17. ledna, to se můžu plést, kdy předávám jeho veličenstvu králi Haraldovi V., který v tom roce slavil 80 let své pověřovací listiny k výkonu velvyslanecké funkce.

A ty pověřovací listiny mám v těch červených deskách, které vidíte.

>> On má, toto je mimochodem ta pověřovací listina, ne?

Toto je takzvaný agrema, což je vlastně souhlas norské strany s tím, že mohu působit jako velvyslanec České republiky na území Norska.

>> Počkejte, teď jsem se teda chytil do vlastní sítě.

Agrema není pověřovací listina.

>> Xavere, není pověřovací listina.

Agrema vlastně znamená souhlas státu přijímajícího s tím, že můžete působit na jeho území.

A pověřovací listiny jako velvyslanci mě podepisuje předseda vlády a prezident republiky.

>> A to nemá žádný vznešený výraz ty pověřovací listiny, abych to od dneška začal používat.

>> Ne, ne, ne, ne, ne, ne.

Tomu se říká lidově pověřovačky.

>> Ó, tak to je slabé.

No, dejte nám tam, pane kolego, ještě tu fotku, prosím, s králem.

Eh, mě teda zaujalo, co má král na sobě.

>> Mhm.

Protože podobnou uniformu my známe z Česka, protože podobné uniformy bývaly horníků.

>> Přesně tak.

>> Mě to taky jako zaujalo.

Nicméně toto je slavnostní uniforma norské armády.

Ale když vlastně říkáte o těch hornících, to bylo první, na co jsem si vzpomenul, když jsem jeho veličenstvo viděl tady v té uniformě.

On to skutečně připomíná.

>> A vy máte na sobě?

>> Já mám na sobě. Ano.

>> Nebo je to ještě něco jiného, ne?

Jde o kabát.

Ano.

>> A to je jako předepsáno?

>> To je předepsáno vlastně. E, když jdete předávat jako velvyslanec nebo velvyslankyně pověřovací listiny, tak je předepsaný takzvaný dress coat, čili úbor, v jakém tam můžete přijít.

K norskému králi se vlastně eh dává žaket a nebo případně národní kroj.

To znamená, já pocházím z moravského Slovácka, tak kdybych si vzal na sebe slovenský kroj, tak je to možné, ne?

>> Ano, taky je to.

Znám několik kolegů, kteří předávali vlastně ve svém kroji z toho místa České republiky, odtud pocházeli.

>> Pane doktore, s vámi je taková dobrá věc jedna, že kdykoli se vidíme, já se něco nového dozvím.

Nevím, jestli to není nějaká legrace.

>> Ne, ne, ne, skutečně.

Ale tak eh, jako říkám, ale takhle se to liší.

Jo, třeba když jdete k norskému králi, je to. Když jdete ke švédskému králi, je to frak. Když jdete k britské královně, je to rovněž frak.

Každý ten královský dvůr má předepsán svůj vlastní dress code. A kdybyste neměl v šatníku >> musím si ho půjčit, protože jednak myslím si, že by mě tam ani nepustili.

>> Mhm.

>> A to je jedna věc.

A zadruhé, jako eh, tím bych nezhodil jenom sebe, ale shodil bych i Českou republiku.

>> Rozumím.

Ono je to rozdílné.

>> Ano.

>> Setkávali se člověk s králem eh norským nebo kambožským, nebo teď řekl řeknu vulgárně, bůh ví jakým, nebo s královnou. E, má toto nějaká speciální pravidla?

Tak ten norský protokol je celkem eh volný, formální.

Tam přijdete za jeho veličenstvem, eh, podáte si ruce v napředem stanovené hodině.

>> V napředu stanovené hodině, eh, podáte si ruce a zasednete k nějakému neformálnímu rozhovoru, který má taky předepsané nějaké své náležitosti.

To znamená, že vy jako velvyslanec byste měl zhodnotit několika slovy tu vzájemnou relaci, tedy v tomto případě mezi Českou republikou a Norskem.

Já si vzpomínám, že jsem šel, protože on vlastně jeho veličenstvo přijímalo čtyři až pět velvyslanců v ten den, kdy se předávaly listiny a tak to byli čtyři.

Já jsem šel naposled, protože jsem byl to můj první velvyslanecký post a vzpomínám si na to přijetí. Máte zhruba 20 minut.

>> To je ale dost.

>> To je celkem dost.

To je celkem dost.

A eh já jsem byl, já to můžu teď přiznat, já jsem byl opravdu vyklepaný jak staré pendlovky.

Jsem byl docela nervózní, protože samozřejmě to je velká událost.

Tak jsme zasedli.

Já jsem se naučil to, co mu řeknu v normštině a začal jsem teda mluvit s ním norsky, ale pak jsem si všiml, protože já jsem silnější ve švédštině, já jsem studoval ve Švédsku, ty jazyky jsou velmi podobné, tak jsem to v jeden okamžik vzdal a říkám švédsky: "Vaše Veličenstvo, já se omlouvám, že mluvím švédsky, ale já jsem studoval ve Stockholmu a švédštinu považuju za svou druhou mateřštinu." A on, jak byl úplně v pohodě – proto lidi tak milovali – tak mávnul ruku a řekl: "Švédsky, ale vaše excelence, klidně se bavme švédsky. Moje maminka byla švédka, princezna Marta Švédská."

A když jsem to pak vyprávěl své kolegyni z filozofické fakulty, která mi je docentka norštiny a připravovala mě na ten rozhovor a ptala se mě, tak jak to dopadlo? Já jsem řekl, že jsem se s norským králem bavil švédsky, tak tam málem odpadla.

Jak to? >> Tak je, je to nezvyklé, že se vlastně bavíte jako v jiném jazyce než v angličtině, případně nebo v tom...

>> Jo, když by jako nestačila norština, >> tak >> tak měla být angličtina, >> tak jako angličtina, ale mně to přišlo strašně líto, protože v té Skandinávii existuje taková velká pospolitost. Tam si skutečně oni rozumí a navíc jak norové mají ke švédštině specifický vztah, protože to mi řekl každý druhý, s kým jsem mluvil, když jsem teda přešel na švédštinu – tak mi říkali: "Ale klidně mluvte švédsky. My jsme se dívali na švédské večerníčky. My jsme na tom odkojeni."

>> Takže je to něco jako čeština a slovenština.

Ano.

Ano.

Dokonce bych řekl, že je ještě bližší.

>> Ano.

Jo.

Takže on teda mluvil perfektně švédsky, protože maminka byla švédka.

Jo, jo.

Jo.

>> No a vy s ním sednete neformální pohovor.

Já vím, že to jako takový přízemní se dá ptát, ale dostanete chlebíček třeba nebo něco, ne?

Ne, ne, tam vám nabídnou vodu a nic, nic jako dalšího.

Ale když se bavíme, když se vracíme k tomu rozhovoru, tak já jsem tam měl sedět 20 minut, byl jsem poslední na řadě, no a tak začal jsem těmi bilaterálními vztahy, no a pak se mě jeho veličenstvo zeptalo: „A co hodláte dělat v Norsku?"

A protože to bylo rok 2017 a tehdy mělo být mistrovství světa ve florbale v České republice, tak já jsem řekl: „Vaše veličenstvo, já se tady budu věnovat propagaci florbalu, protože my máme v České republice mistrovství světa v prosinci."

Jako když prostě takhle úplně bylo vidět, že z jeho strany to nebude další žádný nějaký formální nudný rozhovor a říkám: „Florbal, no to hraje moje vnučka, současná korunní princezna Norska."

Takže já místo 20 minut jsem tam byl 40, protože jsme se bavili o sportu.

Norský král byl velký sportovec, měl o sportu přehled, sám provozoval.

A co bylo zajímavé, tak vždycky chodila klepat ta ceremoniářka, které se říká Lady Chamberlain. Jako asi by to měl být titul Hofmistr dřív.

>> Proč Lady Chamberlain?

Eh, jakože on to byla žena a to Chamberlain to je titul, jakože komoří nebo něco takového.

Jo, Chamber vlastně, když si přihlouží, tak je местnost, jo?

>> A takže my jsme tam a on jich pořád posílal pryč, protože ani jednomu z nás se nechtělo ten rozhovor ukončovat, takže bylo to velmi nestandardní, že jsem tam místo 20 minut strávil 40.

>> A to on si může určit, král.

>> Ano, samozřejmě.

>> Co kdybyste mu řekli, že spěcháte?

>> To bych si nedovolil.

To bych si nedovolil.

>> No.

>> No a co bude teď, pane doktore?

Já to je takový jako smutný téma, ale eh jak to bude teď?

Protože jeho paní…

>> Ano.

Královna Sonia.

>> Královna Sonia teď bude pořád královna. Královna vdova.

Ano, to je oficiální titul: Královna vdova.

>> Tak eh ona vlastně jakoby ta její ceremoniární role se posouvat do pozadí, protože nyní vlastně nastupuje nový norský král Haakon VI a královna bude jeho manželka Mette-Marit.

>> Ale teda hlavou státu bude on.

>> Hlavou státu bude Haakon.

Mimochodem, když se vlastně vrátil z nemocnice od vlastně už umírajícího tatínka, nebo už vlastně byl po smrti, tak bylo krásně vidět, jak oni dodržují etiketu a protokol, že nejdřív do paláce vstoupil on, až pak jeho maminka. Ta šla za ním z protokolárního hlediska, protože on v tom okamžiku už byl hlavou státu.

>> Fakt?

>> Ano.

>> No, ale on ještě žil, ne?

>> Ne, ne, ne.

>> Už nežil.

Já už sem… už nežil. Už prostě jako odjeli vlastně od toho jeho lůžka.

>> Jo.

A ta jako vlastně manželka, ona to ctí, že její syn…

>> Ano.

>> Takže ho pustí…

>> Ano.

Takže vlastně on vešel jako do brány paláce jako první.

>> Jo.

Tak zajímavý.

Bude samozřejmě státní pohřeb.

>> Řekl jsem… chtěl jsem říct klimatizace.

Bude se korunovat.

Bude se korunovat po státním pohřbu.

>> Takže, ale on se stane vlastně de facto hlavou státu až po korunovaci, ne?

>> Eh, jakoby z formálně právního hlediska se stal hlavou státu v okamžiku úmrtí svého, jo.

>> Což bylo vlastně v pátek v 6:35.

>> K čemu teda je ta korunovace?

Je to už vlastně jenom formální potvrzení toho, že se ujímá vlády nad zemí, ale právně vlastně se okamžikem skonu hlavy státu vlastně to v té dynastie linii přechází.

>> A co se říká, tak pane doktore, že… hmm.

No, ale bude to mít šanci být taková hvězda jako tatínek.

>> No, eh, Xavere, vy jste znalec z britské královské rodiny.

>> Znalec bych, pane doktore, si netroufnul říct. Myslím, že ano, spíš zvídavý jako chlapec.

>> Víte, ono ty královské rodiny… nastupuje jiná generace, a já mám za to, že tady ta generace těch monarchů velkých evropských, která odchází – když to byla britská královna Alžbeta II nebo teď Harald V – oni měli velmi vyvinutý smysl pro odpovědnost.

Pokud se vám dostali do rukou někdy norské a švédské mince, tak na norských mincích heslo krále Haralda bylo Altfornoge – všechno pro Norsko.

Jeho syn to teda přebíral taky, a třeba ve Švédsku tatínek současného švédského krále – nebo myslím, že dědeček, pardon – Karla XVI. Gustava, tam měl heslo, které si myslím, že to vystihovalo asi nejlíp. Tam bylo napsáno na těch mincích švédských starých: Plikten före alt – povinnost především.

A to si myslím, že tady tyto rodiny ctily.

Mimochodem, eh ty skandály, které třeba jsou v britské královské rodině, se bohužel nevyhýbají ani švédské, ani norské.

Jo, pokud třeba to někdo sledujete a proběhlo to i českými médii, tak nevlastní syn krále – vlastně syn, kterého měla jeho manželka, myslím nastupujícího krále Haakona, ještě v uvozovkách za svobodna – tak byl odsouzen, tuším, na čtyři roky na tvrdo za znásilnění.

Takže když to nějak přepodobním k České republice, tak je to takový norský Dominik Ferry.

Takže ty skandály se nevyhýbají.

Měla se nebo Norové vlastně poněkud zanevřeli na nastupující královnu, protože se přišlo na to, že si vyměňovala SMSky s Epsteinem. Byla taky do toho nějak zapletena.

A to ti Norové jako berou velmi velmi senzitivně.

Krále Haakona mají rádi. To si myslím, toho nového.

Tak uvidíme, uvidíme, kam to bude směřovat.

Nicméně, když jsem vlastně kondoloval těm svým známým, které v Norsku mám, tak jedna moje známá, která žije v menším městečku v jižním Norsku, tak ta říkala: „No uvidíme, jestli monarchie bude dál pokračovat."

I tyto obavy tam jsou.

No jo, o tom jsem také bádal, pane doktore, a nikdo neví, kdy by měla skončit nějaká z těch současných monarchií, jako které jsou různě po světě, zejména v Evropě.

Mhm.

Tak nikdo neví, jak jakým, jak byste možná řekl vy, jakým právním úkonem – ve Švédsku už se to málem stalo.

Myslím si, že někdy po válce asi bylo vyvoláno všeobecné hlasování, čili referendum.

>> Což teď na Islandu zrovna… vy zmiňujete Island?

Ano, dneska skutečně na Islandu skončilo referendum, kde hlavní otázka byla, zda má Island pokračovat v přístupových rozhovorech s Evropskou unií.

A myslím, že necelých 52 % to Islandě odmítli.

Ale jestli ještě můžu… k severu… a to potřeba ještě říct, že tedy vy jste byl vyslancem pro Island… v Norsku, ale i pro Island.

>> I pro Island, takže vy to tam máte našlopaný.

Já ještě, abychom se eh od toho vážného tónu trochu oprostili, tak jsem si dovolil, protože jsem z Norska se vrátil minulý týden, tak pro nejštědřejšího donátora bych si dovolil věnovat opravdu jednu z norských potravinářských legend – Quick Lunch – což je oplatka zalitá v mláčné čokoládě.

Je to něco jako KitKat, ale je to starší než KitKat.

Firma Freja, která to vyrábí, to začala vyrábět dříve, a je to lepší než KitKat.

>> Já už si to vzpomínám.

Vy jste, já jsem to od vás jednou dostal.

>> Ano.

Ano.

>> A bylo to hrozně dobré.

>> Je to, je to výborné.

Mimochodem je to výbava, oficiální výbava každého norského turisty. Prostě když jdete na túru v Norsku, to vám nesmí na cesty.

>> Toto vám nesmí chybět v batohu.

>> Mají tady telefon číslo.

Tam můžem zavolat.

>> To je asi nějaká spotřebitelská linka.

No, můžeme.

>> A toto je co, pane doktore?

Tady ten vozek – to je vlastně jedno z těch starších balení, jak to vypadalo, jo – designově. Takže ono je to něco jako meme, taková legenda.

Ano.

>> Ano.

>> A je to až do 91 2027.

>> Ano.

>> Já už si tu chuť vybavuju, >> ale to vyluxujete strašně rychle.

To je opravdu hrozně dobré.

Hele Norges. Hele Norges čokolády. To znamená jakoby cestovní čokoláda celého Norska.

>> Hele, co to?

>> Hele je celý.

>> To není jako podívej, >> ne?

>> Keks čokoládě.

Jo, oplatka potaná čokoládou.

>> Hm.

Mimochodem i tohle bylo jedno z nejoblíbenějších jídel norského krále.

>> Zatím je to dnes naším největším donátorem mistrálek.

Já srdečně zdravím Honzu Málka do Ústí, protože mimochodem on v Norsku byl, já jsem ho tam pozval, on už byl všude možné.

>> On už byl v Paříži, já ve Štrasburgu.

>> Štrasburgu.

>> Já to sleduju.

>> A jo.

A Honza ochutnával. To se možná, když to najdete, podívejte se ten jeho video, tak tam ochutnával norské produkty a hodnotil to vlastně očima středoevropana a myslím si, že dospívá tam k velmi zajímavým a trefným závěrům. Takže doporučuju kanál Mistr Málek.

>> No, já jsem viděl nějaké video teď od mistra Málka, kde hodnotil něco v místním řeznictví, nakoupil a někde asi v nějakém hotelu na terase.

>> Mhm.

>> Byla by to nějaká paštika nebo něco, že to bylo Bulharsko.

Já ho sleduju taky.

No, Bulharsku.

>> No, Bulharsku.

A tvrdě to teda nepochválil. Bylo na něm vidět, jak nechce říci, že to fakt není dobré.

Hm.

>> A pro to chápám.

Tak on ví, kolik práce, rozumíte? No, to říkají muzikanti, kolik práce dá natočit byť blbou desku.

>> No.

>> No, tak on ví, kolik práce dá udělat salám, i když není pak dobrý.

A co on to tam chutnal?

Já mám pocit, že nějakou paštiku nebo nějaký měkkej salám. Paštiku. Potom tu jejich nějakou tu klobásu, nějaký ten Sudžuk nebo něco takového tam vychutnal taky.

Takže >> ale on je mistrálek, jeden z lidí, se kterýma přichází pravda.

Pozor na to.

>> To je, to je fakt.

My teďka spolu – já to tady nechci, Honzo, provalit, jestli nás sleduješ – ale my teďka jakoby chystáme jednu zahraniční cestu a to, pokud se povede, to bude bomba.

>> Jako úplně někam – ochutnávka.

Ano, >> úplně někam jako daleko.

>> Úplně relativně daleko.

Ano.

Jo.

>> Co?

Co to může být?

No, to bude do Ameriky.

>> Nemůžu, nemůžu, nemůžu to prostřelit k sobě.

>> Proč?

Protože jsem to slíbil Honzovi.

No, aby nám to odpustil.

A mě by zajímalo, co by na některé americké věci říkal jako mistrálek, jako odborník.

>> Pozvěte si ho sem.

Už to dlouho nebyl.

No, >> ale já tady nemám ty americké potraviny.

>> Jo, americké potraviny.

>> Co by řekl třeba na Easy Cheese?

>> To nevím, ale myslím si, že koštoval pastrami.

Myslím si, nechal si objednat z Ameriky.

>> Říká se, že pastrami je nejlepší v Americe, ale není to italská věc.

>> Rumunská.

To přinesli rumunští Židé.

Pastrami přinesli rumunští Židé.

>> Pane doktore, to není možné.

>> Já... mně... to není možné, abych takovou věc nevěděl.

Pastrami a nejlepší pastrami je u společnosti Katz 188 v New Yorku. Tam se stojí obrovská fronta.

>> No to kecí.

>> Ale >> pastrami přinesli do Ameriky rumunští Židé.

No vidíte, z Rumunska.

>> Ty jo, pane doktore, do čeho všeho vy neděláte, to je jako nevěřitelné.

No opravdu, že jo.

Já teda vím, v Praze existuje firma nebo hospoda, kde mají pastrami údajně stejně tak dobré jako v tom New Yorku. A to je i pak kafe.

>> Může být.

Může být.

Několikrát jsem si ho objednal přes nějaké ty... a fakt to bylo velmi dobré.

Ale počkejte, co tady píšou. V New Yorku se stal pastrami oblíbeným košerným jídlem.

>> Košerným.

No >> to jsme věděli.

>> Mhm.

>> V románu Sofie Volba William Styrona.

>> Styrona.

Ano.

>> Eh, vzpomíná na doby, kdy bydlel v židovské čtvrti a živil se převážně žitným chlebem s pastrami a kuřaty.

>> A tady je to dokonce na fotce.

>> Mhm.

No a pochází to z rumunského slovesa pastrare – pástrare – jak se to čte, tady ten háček – pástra – uchovat.

>> Uchovat.

>> Karpatští venkované od nepaměti používali uzení jako způsob, aby maso déle vydrželo.

Předchůdcem toho jídla byla turecká pastirma.

>> Pastirma.

Ano.

>> To víte, co je?

>> Mhm.

To je něco, kdy se maso místo uzení suší.

>> To je něco jako ano, ta technologie tam stejně jako u prošuta.

>> Já už to vím.

Vy pojedete degustovat pastrami, >> ne?

Tak to je Tomáš Nevoral o tom mluví pořád, že říkal: koupíme letenky a poletíme do New Yorku na pastrami.

No tak se pak můžeme domluvit.

Já bych se připojil.

>> Naprosto šílenství.

Tam na to létá celý svět k sevrání.

No >> já vím, ale to je taková rozežranost. Jako pro mě rozežranost je Babišova – na pumpu na grilované kuře – tady odsud letět do New Yorku, dát si pastrami, letět zpátky.

Když my se tady často bavíme o Vídni.

>> No jo, tak to je našel Got.

Karel Got jezdíval si do nejvyhlášenějšího podniku na Tafelspiče, což byl restaurace Plachuta na Heusingu.

>> Jasně.

>> Taky nacingu, ne?

Ne, v Heusingu.

>> Jo, heusingu.

To je Grinzing je něco jiného.

>> Grinzing je něco jiného.

Tam jsou zase jiné sklepy.

>> A ano, to je ne, to je Heurigen.

>> Heurigen jsou v Grünzingu nejznámější.

Grinzing je ta čtvrť a tam jsou ty heurigen. Tam jsou se říká tomu >> to těm v jiných sklepům.

>> Byl jsi tam někdy?

>> Jo.

No, samozřejmě.

>> To vám je zážitek?

>> No, >> já jsem to zažil jako dítě s tatínkem a poslal jsem tam už s Petrem Novotným. Kdysi to už nebylo ono, ale ten pocit, že jdete k někomu domů.

>> Mhm.

Strašně jako >> domácí jídlo.

Výborné domácí jídlo k tomu vínu.

>> No a víte, že obdoba něčeho je i na Slovensku?

>> Může být.

Může být.

>> A jmenuje se to na Slovensku... ta vesnice se jmenuje Slovenský Grob.

>> Slovenský Grob.

Lokše a husy.

>> Tam zas mají husy taky doma.

>> Ano.

>> Zaklepete.

Dobrý den.

>> Ano.

Dobrý den.

Jdu si na husí játra.

>> Byl jsem tam jednou okolností taky s Petrem Novotným a bylo to neuvěřitelné.

>> Mhm.

Normálně jste u někoho doma v obýváku. Táto, vstáň, máme hosty.

Hm.

>> A oni mají různé, teda převážně ty lokše, což na to já moc nejsem, se přiznám.

Oni mají tu polívku z té husy.

>> Ano.

>> A oni mají jiné zelí, než jsme zvyklí my.

Oni mají takové k tomu studené zelí, mírně kvašené.

>> Mhm.

>> Ale no, vidíte to.

A máte pravdu.

Karel Got jezdíval Plachutovi na tafelšpic a ještě – o tom jsme se tady bavili – ještě do toho i salon Tichý.

>> Tichý.

Ti mají nejlepší zmrzlinu na světě, podle mě.

>> No to ano.

A když jsem mu říkal, my jezdíme občas do toho Fegle Miller, jestli to dobře vyslovu.

>> Ano, Fler, to zase největší řízky.

No, tak to on se tomu smál.

Říkám, to je úplně stejné, jako tak pas na turisty.

>> No, no, no.

Tam jste byl někdy?

>> No, x-krát.

Ale to vám můžu dát potom. Až se nechci tady, aby se pořád bavili o Vídni, ale to vám pak můžu dát tipy potom nějaké, kam opravdu ve Vídni jezdí na extrém. Bavím se o Vídni.

A eh, to mi řekněte.

>> No, Augasse 56, tam jsou nejlepší. To se i tak jmenuje ten podnik, tam jsou nejlepší řízky v celé Vídni.

>> Fakt?

>> Mhm.

>> Ručím za to.

Ó, pane doktore, já jsem slyšel několikrát.

On tam nevím jak doteď, ale býval takový řetězec po celé Vídni. Winerwald.

>> Winerwald.

Ano.

A těch restaurací bylo spoustu.

Bylo.

>> Nevím, jestli existují ještě.

>> To taky nevím, jestli existují.

Bylo to hlavně u toho nádraží.

>> Ano.

Ano.

Südbahnhof.

Tam to bylo jedno.

No.

>> No.

Sex-Museum. Housel Strasse.

>> Mhm.

Což je ta ulice Krávingasse, Schimbru.

>> Krávingasse Schimbru.

No.

>> No, tak tam byla jedna z největších a tam se říkalo, že taky jako.

A samozřejmě ještě Kolarik.

>> Kolarik.

>> Kolarik.

Pane doktore, Schweizerhaus vátru.

No, mimochodem, když Kolarik otevírá, tak český velvyslanec mu to vždycky chodí otevírat.

To je tradice. Když ať kdokoliv, tak Kolarik vlastně, i kdyby byl za piráty, jo.

>> I kdyby byl, nevím, tak velvyslanec. To nevím.

Čistě teoreticky.

Ano.

>> Nesmí být dost vegetarián.

No, tak my bysme ještě tady v této části teda měli říct, já se od toho nemůžu odpoutat, že když mi tečou sliny, ono hlavní atrakcí u toho Kolarika nejsou řízky.

>> Tak ale ono.

Kolena, kolena. Pečená vepřová kolena.

>> Pečená vepřová kolena.

Já nevím, jak se německy "koleno".

Myslím, že tam je buď. Myslím, že se to dvěma myslím, že je Stelze nebo Steckel tak nějak.

Jenom z tohoto dvou, z těchto dvou to je.

>> A když ho nesní, tak vám ho zabalí domů.

>> Ano. Hlavně tam chodí ti čišníci v té zahradní restauraci s těma patinama, kde má třeba 20 těch.

No, tak to je zážitek.

A samozřejmě Budvar k tomu a Budweiser.

>> Jo, k tomu BudVar.

Budvar je, je Badweiser je to samý.

>> Budvar a Badweiser takhle. Budweiser je vlastně německý překlad. Myslím, že Budějovické, jo. By se to asi překládalo.

>> Ale oni to tam skutečně čepují pod myslím názvem Budvar, nikoliv Budweiser.

>> Hm.

No, no, no.

Věra, dotaz tady Věra 8917.

Já mám ještě zásadní dotaz k Vídni.

Ano.

Eh, zdravím vás, pane doktore.

Mám dotaz, zda budete na vánočním večírku a těším se, že budeme sedět opět vedle sebe jako v tom hotelu a sledovat vtipného Xabera.

Jako vždy přeji hodně úspěchů.

Věra Hošková.

Věra je kamarádka.

>> Paní Věrko, moc děkuju.

Já se taky těším, že si zase sednu vedle vás a určitě se tam potkáme, protože myslím, že ty moje vstupenky mají čísla sedm a osm.

Jestli pan Holec necukne. Z jedné domluvené akce tady na vánočním večírku, Wilsonovi. 7. Prosím, sedm. Jsem popletenej z toho. Já myslím, že.

>> Tak paní Věrka má 8917, tak možná se dívejte na tu sedmičku. Já už jsem totiž duchem. Já už se blížím k tomu pratu. Já už jsem na únoci, ty pane doktore.

>> Že jenom. Že to je jenom přes. Jenom přes vodu.

>> Přes vodu.

No.

>> No.

Eh, no tak jo.

A tam. No dobře.

Eh, jestli pan Holec necukne, bude velká legrace.

>> Já se na to hrozně těším.

>> 12.

>> 12. 1, 12. 2026.

Tak já mám ještě dotaz klíčový.

Jo.

Eh, jak dobře znáte historii Sachar hotelu?

Tam jste určitě byl.

>> Ano, ano, ano.

>> Viděl jste tam Nikolauda snídat?

Možná.

>> Nikolauda chodíval do Imperiálu.

Myslím si, že Imperiál.

>> Já jsem ho tam viděl. Tam. A může být.

Má tamhle fotku v Sachru.

To je pravda.

>> No.

No a nebudu to komentovat. Nebylo to úplně. Eh, měl jsem pocit, tak to řeknu nějak jako vyvážené, že nebyl na personál úplně milý.

>> Aha.

>> Tak když to řeknu takto.

>> Asi by mě to nepřekvapilo.

>> No.

No, ale eh, nevím, jestli už jsme to spolu tady rozebrali.

Eh, ve Vídni je jedna věc, kde jsem já ještě nikdy nebyl.

>> Mhm.

>> A už se na to chystám řadu let.

A to je Demel.

>> Mhm.

>> To je totiž daleko slavnější než všechno, co jsme teď jmenovali.

>> Souhlasím.

>> To je ta stará Vídeň.

>> To je ta stará Vídeň.

>> Akorát ani nevím, kde to je.

>> Eh, to vám řeknu přesně.

Jak je vlastně slavná ulice Amgráben, tak oni jsou u toho Amgrábena.

>> Amgráben.

>> Eh, na Příkopech.

Příkopy.

>> No, ale to nevím, kde to je.

>> Úplně, úplně v centru.

Kousek za Hofburgem je to.

>> Jo, jo.

>> Tak Xavre, mhm. A čím je vyhlášený Demel?

U Demla se učil mladý Sachr.

>> U Demla se učil.

>> U Demla se učil mladý Sachr údajně a objevil tam ten dort údajně.

>> A byla to pak jako to se pak nazývalo velký právní spor, který se jmenoval Sladká válka a tam se vlastně o to prvenství soudili Demel a Sachr.

A Sachr nakonec vyhrál.

>> Pane doktore, nezlobte se.

Víte co říkal Lenin?

Důvěřuj, ale prověřuj.

Jasně.

Běžně u Umartnicha se učil myslím mladý Sa. A jak to říkají Vídeňáci, jo?

Jestli je to pravda.

>> No.

Sní sport to má právo prodávat originální sachru dort.

Sladká válka, to je ono.

>> No, fakt, že jo.

>> No, tak já jsem právník, tak mě to mě.

>> Pane doktore, já potřebuju, abyste sem chodil každej týden.

>> Já, protože.

>> To by byla pro naše diváky nuda.

>> No, nebyla.

To jsou tak zajímavý věci a tak zjevně to vyhrál Sachr.

>> Sachr to vyhrál.

Ano.

On jediný tam může používat to slovíčko "originál Sachr torte".

>> No, já s tím mám ještě spojenou takovou jako historii hezkou.

Eh, znali jste nebo víte, kdo byl Vladimír Poštulka?

Ano, Vladimír Poštulka byl fotokritik a textař, který napsal Sladké mámení a Muž na konci světa a jiné jako opravdu dobré texty.

A my jsme se kamarádili s Vladimírem a já jsem jednou na frekvenci jedna řekl něco v tom smyslu, že nejslavnější dezerty na světě jsou Krem bory a Sachr.

>> Mhm.

A šel jsem, přijel jsem po vysílání do auta a měl jsem asi 30 zameškaných hovorů od Poštůlky, tak jsem mu zavolal zpátky a on na mě na jedno nadechnutí, podotýkám, asi 20 minut, křičel: "A ty slova, co mě dával, jako když tomu ty blbče rozumíš, mlč. A víte, co je nejslavnější dezert světa?"

>> Vím to od vás.

>> Víte to ode mě?

>> Od vás?

Odsl.

>> Je to ani Sachr ani hm.

Ale ani Krembry.

Ale.

>> Na co teda?

>> Pavlova.

>> No.

>> Pavlova.

>> Pavlova je druhá.

>> Aha.

Tak to jsem si myslel, že je to Pavlov.

>> Pozor, to jste pointu.

Pavlova je, to se dá říct, to uznal i Poštulka. Ale jednoznačně nejslavnější je Tarte Tatín.

>> Aha.

>> Tarte Tatin zná celej svět.

>> Kromě mě.

Já to slyším poprvé v životě dneska.

>> Pane doktore, to mi neříkejte.

>> Opravdu.

Ježíš, já mám takovou radost.

Já mám takovou radost, že jednou za celou dobu, co se známe, to je Tarte Tatin je nejslavnější dezert.

On to dokonce píše Poštulka v té knížce Labužníkovy zápisky.

>> Jednoznačně nejslavnější dezert na světě.

>> To je s jablky, ne?

>> To je. To je mouka, voda, cukr, jablka.

Mhm.

Potom už jsou nějaké varianty samozřejmě.

>> Jo, moment.

Tak to vím.

Není to, jak vlastně ho pekly takové ty dvě sestry, prostě, které byly — nebo řeholnice, které byly ale tak rozmanité, že to udělali jinak podle receptu, než měli, a vzniklo z toho tohle.

>> No, nevím, jestli je toto jako pokračování, ale určitě to proslavil malíř Monet.

Mhm.

>> Teď jsem na tenkém ledě, pane doktore.

Jo, může být.