Xaver se vyděsil v supermarketu,Karol jde do školy a návrat báby pod kořenem

Za stranu a za lidi dobrý den, paní Karol.

>> Dobrý den.

[hudba] >> Blíží se konec prázdnin.

>> Je to tak.

>> Jste smutná?

>> No právě proto to mám na jedničce. Já už se připravuju na první září.

>> To na vás úplně vidím, že to máte na jedničce.

>> Ano. Dolehla na mě tíha odpovědnosti.

No, >> jinými slovy mám tomu rozumět tak, že holčička jde do první třídy.

>> Je to tak. Holčička jde do první třídy.

No a já mám pocit, že jen co jsem vyrostla z období sešitů a po týdnu vytažených školních svačin [smích] z aktovky, tak se do toho plynule vrátím.

>> Jedna učitelka, kterou jsem znal kdysi, už jsem roky neviděl, nevím, jestli ještě žije, říkala: „To první září u těch prvňáčků, to je složité.

>> Mhm.

Přijde 30 dětí, o kterých všechny babičky, maminky a tak říkají, on nebo ona jsou již strašně šikovná, všechno umí, a my během pár týdnů zjistíme, že polovina jsou blbci. Paní Karole, já vám ze srdce přeji, aby Karolínka naše byla v té lepší polovině.

>> Magdalenka.

No, já doufám, že bude. Jste řekl Karolínka, jestli na mě tak zahněl.

>> Oči pro vás jenom.

No, Karolka, Magdalenka, no a Polenka.

>> A to mi vyprávěl právě před lety, já doufám, že se nebude zlobit, že to takhle prásknu vlastně lustý, protože jeho dědeček byl učitel a učil na obecné škole celý život. A že když už tak jako k stáru se blížil ten důchod a tak a tak, že se ho jednou právě ptali na konci srpna, jak se těší do školy a on říká: „No, ani moc ne. Oni zas nebudou umět číst a psát.

>> No jo.

A já teď předpokládám, že máte větší trému než vaše dcerka, že máte.

>> No dcerka, ta to vůbec neřeší.

>> Neřeší? >> Ne.

Ta to je to nějak tak jako šumák.

>> Takže ona ví to už. >> Ví to.

>> Řekla jste jí to?

>> Ví to.

No tak ona se vyřádí na takových věcech, jako že si třeba hraje s tou novou aktovkou, co má, že si tak leze do penálu koukat, co jsem čím jsem jí to vybavila, a že se jí líbí, že to má jednorožce na sobě a že má svačinový boxík a lahvičku na pití, tak to jako jo, ale že to obnáší taky nějakou aktivitu.

>> Boxík, jako...

>> No, musíte mít svačinový boxík, protože když ten tejden starý chleba se vám pak v té aktovce rozmázne na sešity. Hele, to bych mohla vyprávět. To je lepší, ať to hnije v boxíku. To jsou takovénoviny. Za nás vůbec nebyl boxík, >> byl igelitový a v něm >> se to zapařilo, >> ne?

Byl v ubrousku chléb náš vědecký.

>> Jo.

>> No a v chlebu podle toho, z jaké jste byla rodiny, eh, buď to poličan, nebo Uherák, nebo šunka, a případně Godhaj.

Jo.

>> A nebo vůbec nic.

>> A Godhaj, to byly z té lepší rodiny, nebo >> ne?

Naopak právě. Godhaj byl nejlevnější salám.

>> Naopak. >> Jo, >> ještě byl průmyslový salám.

>> Ano, to byl takovej ten oranžovej s těma bílejma ťupkama, že jo.

>> No, to byl salám, který neměl žádnou chuť, ale byl neškodný.

>> Ale je pravda, že při vyslovení termínu průmyslový salám.

Jo, to si myslím, že výraz je jako od Paula Rajcha.

>> A víte, proč to je, >> ne?

>> No, tam se předpokládalo, že on bude využitý pro nejrůznější další tepelné zpracování.

>> Aha.

Například do francouzských brambor, nebo v Čechách v té době do špaget.

>> Aha.

[smích] Já myslela, že to mělo průmyslové využití. Například jako, že se z toho vyráběly třeba podrážky u bot a tak podobně.

[smích] >> No, to by nešlo. Ono to moc drželo.

Ale měli jste u vás doma eh špagety po česku?

>> Jako myslíte s nakrájeným točeňákem zalitý kečupem?

>> Přesně.

>> No hele, než přišlo. Ano, šéfe, konzumovalo se. Lecos.

A víte, že já na to mám někdy chuť?

>> Já to ne, >> ne, >> ne.

A tak si to můžete udělat. Ale pozor, on točeňák je drahej.

>> Točeňák je co?

Přesně, >> točeňák je takovej ten jako salám, takovej dlouhatánskej buřt.

>> Jo, vlastně průmyslovej točeňák.

Ano, to je [smích] průmy...

>> No a co bude mít první den na svačinku? Karolínka, e, promiňte, Magdalenka v boxu.

>> Asi na svačinku první den nebude nic, protože po jedné hodině ta trachtace končí.

>> Tak to už ušetříme jeden den.

>> No a mně se, musím říct, že se mi velmi ulevilo, protože jsem někde na internetu si přečetla, že pan prezident na první školní den zavítá kamsi, kde se to jmenuje od K.

>> Mhm.

>> Tak jsem říkal: „Dobrý, všechny to nebudou, takže všechno v pohodě."

Možná je to trapné se ptát, ale jestlipak už jste paní učitelku šla ohledat, ohledat, nikoli ohlodat.

Ano, už jsem jí viděla. Taková sympatická paní učitelka, tak jak by to v první třídě mělo být, aby si ti žáčci už od prvního vstupu do školy nesli nějaké příjemné zážitky.

>> Věk?

>> H, já bych řekl tak kolem 40.

>> Jo, tak >> hm, asi tak bych řekla.

A teta taková teta nebo spíš modelka?

>> Ne, no. No ne. Tak paní učitelka. Představte si paní učitelku. Tak takhle vypadá paní učitelka.

>> Brýle >> nemá.

>> Bižuterii, to jsem, to jsem nekoukala.

Opakovaná sukně.

>> No ne, tu neměla.

Ale já spíš je pravda, že než abych zkoumala tuto stránku, tak já jsem tam na té první informativní schůzce bojovala sama se sebou, abych vydýchala doprovodné dotazy některých rodičů, >> jako třeba >> třeba jako když paní učitelka řekla: „No a když budou děti dostávat úkoly, něco něco," a maminka se přihlásila, jedna říká: „Děti opravdu budou dostávat nějaké úkoly." A pak zase se přihlásila jiná maminka, když přišla ta dotazovací část.

To je to [odkašlání], vím, že teď bude na vždycky noční můra moje. A to já se ptala: „Prosím vás, nevadilo by, kdyby tady moje Mařenka seděla s Kačenkou?" No, mně by to nevadilo. Sedí Mařenka s Kačenkou, a pak se ptala nějaká jiná: „A co budeme dělat, když Pepíček bude mít zrovna na oběd ve školní jídelně mrkvičku a Pepíček mrkvičku nerád," a takovýhle dotazy tam byly?

No tak jsem z toho byla taková, jsem si říkala, to bude náročné, >> ona musí mít nervy ze železa.

>> To musej ty učitelé dneska mít. Bez toho to nejde.

Při pátým eh dotazu typu jestli budou dostávat děti úkoly, správnej člověk, tak to v něm praskne a řekne: „Co sis myslela, ty krávo?" Ale ona musí zachovat, že?

>> Ano, ano, ano. Myslím, že ani očko nemůže směřovat v tu chvíli vzhůru. Musí se zachovat fazóna.

Jo, jo, jo.

No a prosím vás, už víte, jestli bude A B, nebo tak něco?

To už je >> bude una, bude jednotřítka.

>> Jednotka.

No a vysvědčení první bude teda po Vánocích, že to budeme slov...

>> Oni budou dostávat slovní hodnocení.

>> To je na nic. Já jsem se taky těšila, že bude mít samý pětky a nedostane žádnýho Ježíška, ale bohužel bude slovní hodnocení.

>> Nebylo by dobrý, kdybysme tady dělali přeskum komisí, že byste holčičku přivedla, my bychom jí dávali záludné dotazy, jestli pak tě maminka někdy bije doma.

[smích] >> Od čeho máš to modré očíčko?

>> [smích] >> Ne, ale já když zlobí, tak jí říkám vždycky: „Magdaléno, tady bude někdo kousnutej, hadj, kdo to bude." A ona mi na to odpověděla.

Já jsem nějaký jako takhle jsem na ní spustila, eh, že jednou zakousnu a ona říká: „To ne, byla by mě věčná škoda."

No, ale je hezký, kam to teda došlo, že se nosí ty boxy na to, e, jídlo pro, pro děti, na svačinu. A dobré je, že ještě nepožadují ty děti toho kuchaře, který by jim tam o velké přestávce udělal nějakou minutku.

>> Jo, ale dojde to tam stoprc a budou mít ještě asistenta placenýho státem.

Jo, to určitě.

No, ale hlavně ty boxíky jako jsou praktický, protože to si všichni pamatujeme, ne, ze svých školních let, takový ty nehody, jak se něco pláclo na žákovskou knížku nasešit a atlas byl.

No to to přece říkal, kdo to říkal?

Myslím, že Šimek, že správně rozlitá hutná omáčka rázem přikryje známky, které považujeme za nespravedlivé.

No. [smích] No, dobře.

Takže vy to máte už připraveno a my to tady budeme z dálky sledovat.

>> Eh, já vám pak ukážu fotky a budete mít pocit, jako kdybyste tam byl.

>> No, nemůžeme tam jít někdy houfně na hospitaci takzvaně?

Víte, co je hospitace?

>> Vím.

No to se tam nakýblujete do třídy, sednete si do zadní lavice a zapisujete si, co učitel udělal blbě.

>> Já bych řekl, paní učitelku, popelníček bych si vyprosil.

[smích] Počkej, co to byste koukal, až by za váma přišel nějakej prvňáček a řekl: "Dej mě taky jednu."

>> No a víte, co bylo horší, kdyby přišly biomatky.

>> No, jsem vám říkal, jak v zahradní restauraci řádila biomatka?

>> Já nevím, já si to nepamatuju.

>> No, to bylo letos, co během prázdnin tam spustila.

Naštěstí já jsem seděl tam sám. Bylo v těch parných dnech a já jsem si šel na kofolu ledovou.

Jo.

>> A zapomněl jsem cigarety v autě.

Mhm.

Takže představte si, jakoby se mně to vyhnulo celé, protože u jednoho stolu tam čtveřice, respektive dvě dvojice mladých lidí plných lásky, energie a víry hulili jednu od druhé a biomatka zevnitř restaurace přišla do zahrádky a děti průběžně probíhaly celou zahrádkou bez jediné přestávky. Tu a tam něco srazili na zem a maminka byla pyšná, jak ty děti, protože tím projevují ty emoce.

>> Emoce.

No, ale najednou zjistila, že oni tam kouří vedle u toho stolu a spustila na ně.

Ale vezmi, snad ty děti mají právo žít na čistém vzduchu.

>> A teď v tomto duchu byla.

Ano.

A číšník teda zakročil a paní si Allow najevo říkal, že vevnitř je restaurace celá nekuřácká a že děťátko tam teda může.

>> No, ale já si myslím, že by bylo nejjednodušší paní utnout v tom smyslu, že ten tabák je z ekologického zemědělství.

Proti tomu nemůže nic říct.

Pravda je, že vevnitř té restauraci v tu chvíli bylo tak 50 stupňů.

>> Hm.

Aspoň se zahřejou děcka.

>> A já jsem si říkal: "Tam běž, když nekouříš."

>> Prohřát.

>> Prohřát.

[smích] No a paní Karol, volby se blíží.

>> No právě, volby se blíží a je hezké, že jsme takhle přešli od ekologie k volbám, protože ono to spolu souvisí.

>> Jak to? ODS teď velmi posiluje ekologickou stránku věci a bude za ní kandidovat Bába pod kořenem.

[smích] Pardon, já se musím smát.

To je strašně vtipný.

>> Bá, Bába pod kořenem.

To je guilty pleasure, se tomu říká.

Myslím, že to je opravdu moje oblíbená reportáž.

Na YouTube jsem ji viděl snad stokrát.

>> Bába pod kořenem.

To je ještě lepší než žena píchnutá vosou.

[smích] >> To je a titulek v novinách, že Eva Farna pozoruje život s Třinci.

[smích] Ale to je majstrovství zpravodajství na TV Nova.

Ano.

>> Zas jak se to přihodilo tenkrát.

Já jsem právě už taky na to zapomněla, jak jsem si to osvěžovala, protože to bude velké téma.

On se tím dokonce chlubil.

Považte, Martin Kubka, že za ně kandiduje Bába pod kořenem.

Jo.

A prý se to stalo tak, že paní teda byla někde běhala po lese.

Ano.

Hm.

Ale bydlela snad v kempu a dokonce se tam psalo v nějakém tom článku, že to místo, kde bydleli v tom kempu, bylo asi 50 metrů od místa, kde uvízla pod kořenem.

>> No a podařilo se jí nějak spadnout a zaklínila se pod kořenem.

>> Ano.

>> No, tak podle záběru dost nepravděpodobně.

Jo.

>> To je jako kdybyste natočila reportáž o tom, že jsem se tady zaklinil na židličce.

Jo, pozor na to.

Tak hele, já pomlčím, že mně už se to občas stalo, že člověk stane i sešlý.

>> No a bába se tam pod kořenem šprajcla.

No a protože jí byla zima. No počkejte, to ještě není jenom, že jí byla zima, ale normální člověk by si přivolal pomoc a ona si nemohla přivolat pomoc, protože když tam spadla a zahučela pod ty kořeny, tak jí to způsobilo takové [smích] trauma, že přišla bez hlasu.

>> No, ona hlavně po žádný kořeny nezahučela.

Jo, tam byl jeden kořen trošku vyvýšený a ona pod ním měla strčenou nohu na chvilku.

>> No, a pak přichází ta chvíle, kdy jí byla zima.

No a musela se počůrat, aby se na chvilku zahřála.

>> Tak no to jsme řešili s Alex, protože Alex říkala: "No, ale potom, když se počůráte a pak to na vás začne chladnout, tak je vám zima." A říkám: "To máš pravdu. Tak musíš zase."

>> No, ale to bába pod kořenem vůbec to tam. No, ona jde do politiky, jo?

>> No, ona jde do politiky, ale tam právě největší zábava je, že tam nějak přijeli ti reportéři z Novy, kteří se o tom dozvěděli a ten redaktor, jak ta Nova má jiný typ zpravodajství, že? Eh, nebo ještě v té době měla, tak jí přinutili, aby právě si tam lehla, tak jak tam byla pod tím kořenem.

Takže paní se tam začla nějak podstrčit a dneska toho prý lituje.

Dneska už není úplně s tím. Přinutili jí, aby se i počůrala.

>> To snad ne pro reportáž.

No, proč ne? To snad ne.

No.

>> No, je to, paní Karol, absolutní věc.

V tu chvíli bych teda byl ještě pro, aby kandidovala za ODS taková ta romská sympatická dáma.

Co kaberuješ, tu kabel, tu kabel?

Pozor, to je jiná.

>> Jo, takhle.

A to by mohla bejt další, ještě ta, co se šla jaksi čůrat, nebo možná vystolicovat, nevím.

A ten jí natáčel na tu kameru nějakej soused, že to ani nevím.

>> A ona to zaznamenala a tak si natáhla ty legíny zpátky a běžela za nimi a pořád jako na ní řvovala: "Co kaberuješ, co kaberuješ?"

>> Tak to já si pamatuju jenom tu kabel.

Tu kabel, tu kabel.

Bylo na Slovensku.

Ale hele, já si myslím, že Odeska by ji mohla přitáhnout.

>> Tam už je taková personální vyprahlost, že posily ze Slovenska z romských vykřičených osad.

Hele, to je geniální.

Akorát si říkám, že jakoby v tom mohla bejt nějaká symbolika, jo, že za ODS kandiduje Bába pod kořenem, tak kdyby ta ODSka se aspoň vrátila k těm kořenům.

Já myslím, že Kubkovi pod kořeny by to vysloveně slušelo.

>> Ale já myslím, že by byl zájem o kandidaturu za ODS.

>> Jako od koho?

>> Od občanů.

Pojď za nás kandidovat, dostaneš bitcoiny.

>> No opatrně.

Podívejte se.

Hele, takhle přesně to říkali Blaškovi.

Dostaneš bitcoiny a podívejte se, jak to dopadlo.

>> Tak to je jeden, chápete, tam se o to šáblo spoustu lidí, právě.

Potom vylosovali jednoho, na koho se to hodí.

>> No a to je Don Pablo.

>> No člověče, to je zajímavý.

To je vlastně stejně jako s Dalíkem, že jo.

>> Ten to taky odskákal za všechny, hlavně teda za toho jednoho.

>> Ale říká se, že bylo o Dalíka ve vězení postaráno.

>> Hm.

>> Velmi dobře a draze.

>> Hm.

>> Takže ono to pro to Polanka nebyla lacinou věcí to vězení Dalíka.

Jo, jo.

No, tak třeba uvidíme, třeba Donu Pavlovi taky někdo za jeho věrné služby přilepší.

>> Samozřejmě, že ano.

>> Akorát, že ona je blbý, kdo mu bude přilepšovat, že jo?

Podívejte se, Staňůra ten už je dneska pryč z politiky.

Fiala je lidový influencer.

No a Eva Dekroa.

No, ta honí zajíce.

>> Já myslím, že to, že ten Kubka se o něj postaral.

>> Já nevím, ten vypadá, že se chudák nepostaral ani sám o sebe.

>> Co tady děláte?

Dobrý den.

Já jdu na návštěvu do vězení za panem Blaškem.

To takhle krásně řeknu u toho vchodu.

Nebudou ani zvonit.

Může mu tam přinést bábovku a pilník.

>> No.

No jo, to je pravda.

A ona je zase na druhou stranu, když to tak vezmete, tak to, že sídlo opozice v tuto chvíli oficiálně je na Pražském hradě, to vlastně není moc originální.

A představte si, kdyby hlavní stan opozice byl v kriminále.

To je geniální.

>> Podívejte, paní Carlo, co si budeme říkat.

Kriminál je tady pro lidi.

Ten je zrovna tak pro Baška jako pro vás nebo pro mě.

>> Ano.

>> Nikdy nevíme.

Už zítra odpoledne tam můžeme být.

>> A navíc se říká, zavřít můžou, pustit musí.

>> No a hlavně se říká, což víme, že ty mříže jsou tam proto, aby nikdo se nedostal dovnitř.

[smích] [vzdechy] >> No, v případě pana Jiříkovského si myslím, že to bude platit.

Ty jo, tento chudák odskákal.

Oni mu tam nasadili velkou, velkou, jak to říct, ránu.

Velký demokratický meč nad ním visí a oni ho chtějí rozmluvit.

>> No to Epsteina taky chtěli rozmluvit.

>> Hm.

Hele, tohle bych do toho bych ani nezabrusňoval, protože se toho taky bojím.

Teda.

>> Tak to chodí, paní Carlo.

Tak to chodí.

Co svět světem?

>> No.

>> No.

>> Hm.

Já jsem se zrovna dívál na kauzu Epsteina, na dokument na YouTube včera nějaký nový.

Eh, a dabu je to teda umělá inteligence, takže chvilkama [smích] si říkáte: „Ó bože, ó bože," ale je to zajímavý, to dlouhý, to hodinu a půl, a on jako před tou smrtí, ta Marvelová nebo jak se jmenovala ta jeho asistentka,

>> ano

>> tak ještě než on zemřel, tak snad měla říct, že on má nějakej černej sešit,

>> kde je všechno o všech lidech napsaný.

Jo, jo.

>> A já jsem si hned říkal, mě napadlo, jestli tam není něco o vás, paní Carlo.

>> Ne, to si myslím, že ne.

>> Nebyla jste nikdy v Lolita Expressu?

>> Ne, já jezdím úplně jinejma dopravníma prostředkama.

>> Já bych se na to potřeboval spolehnout.

>> To se můžete spolehnout.

No, teď tam mluví nejrůznější ty modelky a jedna říká: „No, já jsem tam, on mi řekl, ať s ním jdu do bytu v Paříži nebo kde, jak jsem s ním šla, bylo všechno v pohodě.

Dali jsme si nějaký drink a najednou mám tmu.

Pak jsem se probudila a zjistila jsem, že jsem v jeho posteli nahá a znásilněná."

[smích] >> To asi nebylo konsensuální.

>> A víte, proč to nenahlásila?

Proč se ozvala až po mnoha letech?

>> Úplně na to zapomněla.

>> No.

No to zapomněla právě ona, jako pak zažila nějakou kariéru modelky, relativně úspěšnou, ale říkala, že jí v tom bránil stud.

Ty bláho, paní Carlo.

Takže kdyby a najednou po 20 letech byl ten stud unavený a šlo to ven.

Jasně.

Kdyby mě někdo znásilnil, z toho plyne poučení, tak já musím potlačit ten stud.

>> Ano.

>> A jí to oznámit.

Jenže, jenže [smích] paní Carlo, popravdě lidi naslibují a pak právě, počkejte, aby vystoupili a pak nic.

>> Počkejte, aby vy jste se nesnažil potlačovat, že se vám to vlastně líbilo.

Já vás znám.

No, musel bych nějaký stud, ne?

>> No, ale až po 20 letech, no.

No, ale je to taková teoretická, protože ani žádný z nás nebyl.

>> Je to stejně zajímavý.

Podívejte, já jsem tam šel na procházku u nás na vsi teď o víkendu, e, jako v podvečer a tam jsou takový, jak se tomu říká, cyklostezky.

>> Mhm.

>> A já jsem tam kráčel krajinou a šla dvě děvčata, tak určitě holky do 20 let.

Ano,

>> jsme si užívali prázdnin a já jsem říkal, teď to přijde.

Jedna na mě klekne, druhá mi — oni prošli úplně kolem.

Řek: „To máme mládež, co dneska řekli jenom dobrý den."

>> Buďte rád, že řekli dobrý den.

Já jsem čekal nějaký drama.

>> Aha.

>> Já už jsem měl připravenou nějakou frázi jako: nechte toho, není to slušné.

Slušné.

[smích] To mi připomnělo, teď to někdo právě dával zase na Facebook, když byla ta migrační vlna a docházelo právě tady k těm sexuálním, jo, e, nátlakům ze strany těch migrantů, tak někde ve Švédsku politici, tuším, že ze strany zelených, no, byli to nějaký jako extrémně levicoví pomatenci, tak prostě udělali takovou taneční kreaci, že když nechcete, aby vás někdo znásilnil, tak mu jako zatancujete.

>> Vá.

No a oni opravdu tancovali tak amatérsky, že asi si umím představit, že to může mít nějakej vliv.

>> No.

No, proto já to nemůžu jako vůbec to...

>> No, počkejte.

Hele, zase musíte dát bacha na ty pohyby, abyste spíš nepředvedl něco, co ještě vyrajcuje, víte?

No, já bych roztočil svoje praporce do neuvěřitelnýho.

Ale ne, to je paní Carlo jedno.

To se bavíme jenom teoreticky.

>> Jo,

>> jako asi je bude lepší, když toto téma opustíme, protože ono to taky může být pro někoho citlivé.

Co když nás poslouchá někdo, kdo je oběť nehezkého sexuálního chování a teď pláče třeba?

>> No.

>> Nebo co když nás poslouchá někdo, kdo je neslyšící a vůbec nám nerozumí?

>> Podívejte se, kdo mě volá.

>> Ne, ne.

>> Jo,

>> ty jo.

Tak mu to zvedněte, bude ve vysílání.

>> Jo.

>> No, počkejte.

>> Pane tlustý, dobrý den.

Síle.

>> My zrovna natáčíme s paní Carlo.

Jste ve vysílání.

Jsem ve vysílání.

No tak vás srdečně zdravím a poslušně hlásím, že jsem zde přítomen pro vaše jakékoliv akce do poloviny září.

>> Skvělé.

A nebudete tomu věřit.

Před chvílí posluchačům paní Carlo vyprávěla o vašem dědečkovi, který byl učitel.

>> To je pravda.

To byl takový klasický starý dobrý kantor, který v sobě spojoval sboristy, šéfa Ochotnického divadla, kronikáře, takovej ten učitel ze staré věka.

Tak

>> jo.

Tak to jsme vás přivolali na telefon.

Tak jo, já vám potom zavolám, pane tlustý.

>> Kdykoliv se vám to bude hodit ke svým službám.

Díte se.

>> Děkuju.

Na shledanou.

Čau.

>> To byla kulturní vložka.

>> Teď to normálně vypadalo, že to je domluvený.

>> No a nebylo.

Já to můžu potvrdit.

>> Já jsem vždycky přemýšlela, co to je ta kulturní vložka, o který se mluví, tak teď už vím, co to je.

>> No, to je to.

>> No.

>> Hm.

>> A kde jsme byli?

Nevím.

Vy jste říkala ještě, že jste o něčem chtěla mluvit a já si to teď nemůžu vzpomenout.

>> Ano.

Eh, ještě jsem tam měla jedno takové téma, které mě zaujalo.

Eh, jsem se na dnešní vysílání poctivě připravovala.

>> Hm.

To si udělala umělou inteligenci jsem využila.

Номав, umělá inteligence mi našla zajímavý a bizarní článek, pár dní starý, o tom, že někde, tuším, že v Ostravě, nějaký sympaťák ukradnul šest přepravek pečiva z nějakého supermarketu a šel s tím na ulici a tam to prodával a oni ho chytli.

>> Šest přeprav, jak to udělal.

>> Jo.

No a když ho chytli, tak on říká: "No, jsem frajer."

>> Víte co? Já jsem zjistil, že se nepoctivě chováme v supermarketu.

>> Jo, taky něco pak šlehnete a prodáváte na ulici.

>> Ne, ne, ne, to ne, to ne. Úplně jinak. Já nesnáším ty samoobslužné pokladny.

>> Hm.

>> Já už jsem asi na to starý nebo já nevím co a je to prostě blbý. Navíc je to, že musíte tu tašku položit do toho prostoru. To pípá. A když mám třeba chléb,

>> hm,

>> nebo něco takového, nebo rohlíky nebo já nevím něco, tak já prostě to neumím tam podle těch obrázků vyhledávat a já ťuknu na to první, co tam je.

>> Jo.

A to bývá vždycky rohlík. Takže mám třeba čtyři rohlíky a já tam ťuknu na jeden chléb a říkám si, to je tak zhruba podobné a nikdy mě to, protože ono se to strašně blbě vyhledává, ale zjistil jsem, že můžete přivolat pomoc.

Ano.

A ona tak do půl dne přijde, přijde děvče a lámanou češtinou vám řekne a já pro tyto okamžiky začnu studovat, jak se ukrajinsky řekne rohlík nebo chléb.

>> A jak se to řekne?

>> Nevím. To, roglík.

>> No a ono je něco jiného — nektarinka jsem zjistil — a něco jiného je brov.

>> No jasně.

No, ale jak to pozná z toho obrázku? A on, že to není chlupatý.

>> No a pak jsou tam malá písmenka, na která nevidím, tak a tam to můžete naťukat. Tak to je stejná cena.

>> No tak to buďto šidíte sebe nebo ten supermarket.

>> Bez ohledu na to, jestli vyhrávám já nebo oni.

Jako to je pravda, že jsem v tomto velkorysý docela.

>> Ale je pravda, že spousta lidí ty samoobslužky nemá ráda, že dokonce se na sociálních sítích rozjel bojkot. Lidi bojkotují ty samoobslužné pokladny. Radši si hezky postojí ve frontě, než aby šli k těm samoobslužkám.

No, k tomu musím říct něco kritického. Já jsem byl poprvé v životě v Penny Marketu.

>> Hm.

>> Byla jste někdy v Penny Marketu?

>> No, byla.

>> Eh, na to existuje tak hezký výraz v němčině, který zní Schmuck.

To je tak schmuck. Oni tam bedny na zemi, takže si tam různí lidi ze země brali z kartónu něco a byla tam dlouhá fronta.

>> Ano.

>> A byl — mohu vám to popsat — romská rodina, Ukrajinec, Ukrajinka, já za mnou dva intelektuálové, kteří si nesli v ruce bez košíku jenom biomléko a ještě cosi, které si spletli.

A potom zase romská rodina, ukrajinská rodina a dál jsem to nepozoroval.

A teď přesto byl ten chaos. Víte, já jsem se cítil vlastně dobře, protože jsem si říkal, že to je ten multikulturní svět.

>> To bude ono.

>> No, akorát se nikde neříká, že se už chodí do Penny Marketu.

>> A musím říct, že od romské rodiny děti jako vojáci.

>> Hm.

I ten pán jenom zdvihnul obočí a děcka v pozoru bez maminky — já bych chtěla to, já bych chtěla to, já bych chtěla to.

>> Absolutně vychovaný, což se o těch ukrajinských, to se daleко říct nedalo, protože děti přeskakují ty krabice, co byly na zemi, neustále něco házely mamince do košíku, ona to vydělávala a pokládala na libovolné místo, protože ještě dávno nevěděly, kde to děti vzaly. Takže jsem musel prostě být tam. No nic jsem neřekl, samozřejmě jsem zaplatil jsem svoje tři rohlíky, lučinu a ještě asi dvě věci a řekl si tam nikde nepůjdu.

>> Tam mají lučinu? Ještě to já tam začnu chodit. Lučina je výborná.

>> A já jsem si šel koupit totiž zrající sýr původně.

>> Hm.

>> Víte, co je zrající sýr?

>> Kupím si zrající.

To je to, co se vám stane z každého sýra, když příliš dlouho čekáte u pokladny.

No. No a já jsem chtěl buďto Romadur, nebo tvarušky, nebo takový ten německý zrající sýr, ale já jsem ten nenašel, což neznamená, že ho neměli. To nemohu takto kritizovat, protože když jsem viděl tu špínu, tak jsem to pobral a rychle jsem šel, ale bylo mi řečeno, já jsem to říkal tady kolegům, že ne každá pobočka a tato konkrétní teda byla holá katastrofa.

>> Hm.

Víte, taková špína u těch krajů, jak na zemi u zdi, takový jako u mě doma — chodí jako špína — ale rozumíte, ke mně nikdo nechodí, tak já si tam můžu žít ve své špíně, ale v obchodě by to měli mít přece v pořádku, ne?

>> No.

>> No, tak no.

Ale nevím, ale dost možná, že takové nějaké je pozadí té historky s tím chlapíkem z té Ostravy, že on třeba tam šel normálně na nákup a když viděl, jak je to tam schmuck, tak vzal nohy na ramena, jakou zrovna náhodou měl s sebou i šest přepravek.

>> No, no, no, no a dostal za to trest nebo co?

>> No, to nevím, jak to s ním dopadlo, ale přiznal se jim, že zkonzumoval šest koblih.

>> No, ale vidíte, jak je ten svět rozmanitý a i těmto lidem víte, jak to je v Bibli — pro každého člověka je na světě místo.

>> To je pravda.

A hlavně se mi líbí, že tam udělal ten přesah do politiky, protože on, když ho ti strážníci tam tahali za tu krádež, jako za ucho, tak on říká: "Jsem frajer."

Jo, a já v tom úplně slyším takový to machínkovský. Hrožný jsme.

>> No, já v tom cítím přesah do politiky přes ty koblihy. Strčil jsem šest koblih, on vám pan předseda vlády zatopí, ne?

Tak to může být.

>> To je pravda.

>> No a vy chodíte nejraději do Teska nebo kam chodíte nejraději?

>> Lidl.

>> Lidl.

>> Lidl.

>> Lidl je, já jsem teď vyloženě taková domácí, já tam ty věci.

Lidl je jediný obchod, kde mají velké čokoládové jogurty a já jsem tam v životě neviděla víc. Fakt?

>> Jo. A bývají v tom posledním patře na zemi. To je asi jenom pro fajnšmeka.

Ale já tak jednou ze čtrnácti dnů, pozor, ale já v jiném Lidlu jsem to nenašel. Já znám několik Lidlů, ale toto je ve Zdibech Lidl a tam je mají vždycky.

>> Tam u vás máte Lidl?

>> Já nejsem ve Zdibech, já tam jenom okolo jezdím.

>> Jo, takhle.

Ale tam se zastavím.

>> Ano.

>> Vezmu si košík, modrý jogurt.

>> Jdu si pro jogurt a nic jiného v tom Lidlu nekupuju.

>> Jo.

>> Maximálně, když mám žízeň, vodu do auta.

>> Tak, takže já jsem takovej zákazník o ničem pro ně.

>> No, tak to já jsem věrný zákazník.

Zrovna včera jsem se vracela z pracovní cesty, realitní v Pardubicích a volá mi tatínek a říká: "Prosím tě, zastav se mi po cestě v Lidlu. Oni tam mají levný cukr za 9,90."

A to není, že by tatínek byl takhle spořivý, ale když krmíte včely, jo, jak jsme včelaři, tak potřebujem krmit včely.

>> No, no, no, no.

Tak mu hlavně došel — včely všechno sežraly — tak jsem jela do Lidlu a natáhla jsem mu 120 kilo, protože ho měli v akci a oni to, představte si, měli po kilech, ne v těch po deseti. Takže včera mi prošlo rukama 240 kilo cukru.

>> To je dobré.

Jo, prostě naházet to do auta a potom z auta. Cukr, bílá smrt.

>> Včely to maj jinak.

>> Já mám ještě jako vtipnou, na závěr řeknu vtipnou historku, když jsme u těch obchodních řetězců.

>> Ano.

>> Tak já sestavuji někdy v Neratovicích je takový nový Tesco u cesty přímo — a je to nový, prostě je to nový.

Tak tam přijdete a vidíte jako tu novotu. Voní to jako když si koupíte nový auto, než ho zakouříte. [smích] A tam mají dobrý pečivo, tak tam jako jezdím, ale jsou tam ty nešťastné pokladny.

A u normální pokladny byla dáma, která tam nakupovala různě a tak, a jak to posílají to naříznuté do takové té nakloněné roviny, bych řekl, tak ona to dávala do tašky, jo, do dvou papírových tašek a měla obří meloun.

Fakt jsem říkala, takhle velkej meloun jsem to nikdy neviděl.

A tak paní ještě na ten meloun a ten nepustila po nakloněné rovině, protože by bylo jasné, že meloun by — tak ho opatrně jí podala.