J. BOBOŠÍKOVÁ: Macinka naletěl. A pak vytáhl tlačítko.| Na verox.cz bez reklam

Ministr zahraničí Petr Macinka přišel do interview ČT24 vysvětlovat jeden z nejbizárnějších rozhovorů své politické kariéry. Místo anonymního publicisty Tomase Pauknera totiž seděl proti člověku ze skupiny kolem Mika Oganesiana. V místnosti byly atrapy zbraní a pod stolem maketa výbušniny. Macinka přitom tvrdí, že velmi rychle pochopil, že jde o provokaci, a rozhodl se ji dohrát.

Když se ho moderátor zeptal, zda byl prostor předem bezpečnostně zkontrolován, Macinka odpověděl, že předpokládá, že nebyl. Pak začal vysvětlovat, proč se přesto necítil ohrožen. Sáhl do kapsy a vytáhl malé zařízení.

"Od 15. prosince loňského roku nosím v kapse toto, což je tlačítko, které když zmáčknu, tak se potom začnou dít věci. A proto já jsem věděl, že pokud oni by tam na mě něco vyzkoušeli, tak myslím a trošku se bojím, že ty jejich atrapy, které tam měly nainstalovány, by možná úplně neobstály vůči neatrapám, které by potom vytahovali jiní lidé. A možná vzhledem k tomu, že pokud vím, tak pan Pšenák a tady tyhle jsou všichni v podmínce, tak možná oni se uchránili od velkého problému, pokud by vůbec nějakou takovou tu provokaci na mě vyzkoušeli. Ale žádná provokace nebyla."

Moderátor se zeptal, kolik těch lidí zajišťujících jeho ochranu tam bylo. Macinka odpověděl, že to by měl ukázat, co udělá tlačítko. "To jsem prozradil pouze jednu, jeden nástroj, který mezi mnou a ochrankou mám. Těch nástrojů těch lidí tam bylo."

Moderátor poukazoval na to, že Macinka to zatajil před ochrankou. "Pane redaktore, jako ochranka tam se mnou byla. Kdybych to před nimi zatajil, což já nedělám. Já nezatajuji před svojí ochrankou ani to, když se rozhodnu jít v sobotu na nákup. Já dodržuju tady tato pravidla. Když chci jít někam ven, tak vím, že jsem chráněná osoba a nemůžu samozřejmě nebudu uvádět svoje kolegy z policie do problémů, tak prostě řeknu: chci jít na nákup za hodinu, tak oni přijedou a jdou tam se mnou. To funguje."

Ministr dále vysvětloval, že ochránce, který tam se ním byl, celou dobu, co strávil v tom studiu těch asi čtyřicet minut, na něj viděl. Ochránce mu ukazoval fotografie, které posílal ostatním kolegům do policejních skupin. "Jsem se stal na kontrolu toho prostoru, to je standardní věc. Stalo se to i dnes tady. Samozřejmě to úplně normální, to není nic mimořádného."

Moderátor řekl, že tam se to nestalo podle jejich informací, protože to Macinka zatajil ochrance. "Znovu odpovídám. Kdybych to zatajil, tak tam se mnou nikdo nepůjde a přijdu tam sám. Ale protože jsem to nezatajil, tak tam prostě byl jeden policista v autě dole a jeden policista se mnou, který na mě celou dobu viděl. Viděl jsem fotografie, které z toho pořídil, které posílal ostatním. A za další mám celou dobu od 15. prosince v kapse tlačítko, které kdybych zmáčknul, tak myslím, že by opravdu ti lidé si přivodili velký problém, ale ten rozhovor byl v podstatě o ničem."

Redaktor měl v tu chvíli ministra zahraničí vyzvat, aby ho zmáčkl. Soudě podle macinkových reakcí by se možná dostavila zdravotní sestra a dala mu prášek na uklidnění.

Ale vážně. Podle člověka se zkušeností se systémem ochrany chráněných osob je elektronické pojítko pouze jedním z doplňkových technických prostředků ochrany. Osobní ochranu rozhodně nenahrazuje.

"Podobné zařízení mohou mít chráněné osoby například v situaci, kdy s nimi policisté nemají přímý vizuální kontakt. Třeba když jsou doma za fyzickou bariérou, v bezpečném prostředí, s kvalitním spojením a bez informace o konkrétním riziku. Ochrana totiž nefunguje tak, že policisté odvezou ministra domů, rozloučí se s ním a on potom bez jejich vědomí vyrazí s tlačítkem v kapse, kam se mu zachce. To by celá ochrana postrádala smysl. Ochranná služba musí vědět, kde se chráněná osoba nachází a jaká je na místě bezpečnostní situace. A pokud policisté nejsou v její bezprostřední blízkosti, musí být zajištěno spojení a další bezpečnostní podmínky."

Navíc podobné zařízení samozřejmě není všemocné. V odstíněném prostoru může být spojení problém. Tlačítko neprohledá místnost, neodhalí zbraň, nezjistí, jestli je výbušnina skutečná, a hlavně nezabrání útoku. Je to prostředek pro přivolání pomoci, nikoli náhrada za prevenci.

A právě proto Macinkovo televizní představení s tlačítkem vyvolává mnohem závažnější otázky, než jaké mělo zřejmě zodpovědět. Pokud Petr Macinka skutečně věděl, že jde do provokace, věděla to také jeho ochranka. Byli policisté připraveni poblíž, znali charakter akce, vyhodnotili riziko? A pokud Macinka současně říká, že předpokládá, že prostor předem zkontrolován nebyl, jak mohl vědět, že pistole a výbušnina jsou skutečně jen atrapy?

Tohle jsou otázky, ne to, jestli měl ministr v kapse knoflík, po jehož zmáčknutí se údajně začnou dít věci.

A ještě jedna věc. Podle zdroje se o konkrétních technických prostředcích ochrany chráněných osob z pochopitelných bezpečnostních důvodů veřejně nemluví. Pokud tedy Petr Macinka opravdu považuje tlačítko, které vytáhl před televizní kamerou, za důkaz, že měl svou bezpečnost pod kontrolou, pak buď velmi špatně byl informován, nebo vůbec nepochopil, jak státem zajišťovaná ochrana funguje. A to by byl u ministra zahraničí mnohem vážnější problém, než to, že jednou naletěl falešnému novináři.