Hynek Beran: Energetická bezpečnost, cena elektřiny a mýtus, že vítr nahradí uhlí

Příjemný dobrý večer, vážení přátelé, vám všem, kteří jste dorazili na dnešní povídání, na dnešní speciální stream s energetikem, specialistou v oblasti elektrické energie, inženýrem Hinkem Beranem.

Ahoj, já vás zdravím.

Dobrý večer, Inku.

Dějou se nějaké věci v oblasti energetiky?

Pro nás možná ne úplně tak, jak jsme si přáli.

A já bych hrozně rád, protože to ovlivní všechny, všechny nás, i nejenom ty, kterým se stane smůla, že ve svém okolí mají nějakou akceleační zónu, ale vlastně všechny obyvatele republiky.

Možná pojďme k tomu říct pár věcí, co se vlastně teďka událo.

No, víš co, já možná začnu zeširoka, jo?

První je prosba vlastně o tom, o čem teď mluvíme. Tak proti tomu jde poměrně masivní mediální propaganda v mainstreamových médiích, že vlastně všecko, všecko je v pořádku a jak nám ulevují a jak je všecko v souladu se zákonem a s principy Evropské unie. Ono to tak není.

O čemž bude vlastně ten dnešní rozhovor i s argumentací, s vysvětlením. Ale já nejprve poprosím všechny posluchače, prosím, samozřejmě si to poslechněte, já budu rád, ale nepřesvědčujte přesvědčené. Pokud vás tato přednáška zaujme, já vás prosím, abyste před volbami oslovili každý ve svém okolí alespoň 10 lidí, ale klidně spolužáky ze střední školy, sousedy vzdálené, příbuzné, prostě kdyby kamarády, se kterými jste kdysi hráli fotbal, prostě každý po svém.

A nemusíme jim vnucovat náš názor, ale je potřebné, aby ti lidé pochopili, že se něco děje, protože to, co se děje, já to trošku přirovnám k jednomu semináři, kdysi ještě s Danou Drábovou, když byla živá. Ona pořádala s některými politiky semináře v parlamentu. Na jednom tom semináři byl místopředseda Ústavního soudu. Bylo to před pěti, možná před více lety. A ten vysoce postavený právník erudovaný nám vyprávěl o migraci a vyprávěl o tom, jak ve Švédsku přijali muslima s jeho 14 dětmi a třemi ženami a začali jim všem vyplácet podporu, všem těm třem ženám, dětem i tomu muslimovi.

A ten právník říkal, a v tom sále to zahučelo a říkalo: „Ježišmarjá, to bude drahý." A on říkal: „To není otázka peněz, to je otázka toho, že se toto stalo ve státě, kde je bigamie trestným činem. Pozor na to. Stalo se toto ve státě, kde je bigamie trestným činem. To znamená, stalo se něco, na co opravdu nejsme zvyklí, na to něco, co se stalo, a o čem řekneme i s argumentací, abyste to pochopili nebo předpokládám, že to chápou všichni.

Tak to se stalo právě v pondělí. Došlo k tomu, že vláda schválila jakýsi návrh akceleračních zón, návrh územního rozvoje, který je v rozporu s jejím vlastním zákonem. To znamená, ta otázka nestojí tak, že vláda by dělala něco podle zákona, nestojí tak, že by vláda dělala něco podle principů Evropské unie. A ta otázka stojí tak, že vláda vlastně schválila nějaký zákon energetické lobby, který je s jejím vlastním zákonem v rozporu.

Představte si, že někdo si vydá zákon, který platí od 1. srpna. Myslím, že o tom mluvil kolega Novický, tak abych ho neopakoval, jenom to připomenu. Je to zákon 249 z roku 25, z roku loňského, právě o těch akceleračních zónách. On se jmenuje – vznosný o urychlení výstavby některých obnovitelných zdrojů energie. A ten vlastně ve svém jednom paragrafu propisuje evropskou směrnici. My si to pak ukážeme na prezentaci, kterou jsme měli v Senátu, a propisuje jí správně. Propisuje jí, že máme používat nepotřebné plochy. Takže kdyby třeba ta vláda použila nějaké plochy počezů po elektrárnách, třeba v Dětmarovicích, kde zavírali elektrárnu, nebo po zavřených dolech Pavla Tykače, tak by postupovala podle zákona.

A ta vláda vědomě a nezákonným způsobem – zdůrazňuju vědomě, protože my jsme jí na to odborníci upozornili už někdy od února, v prvním čtvrtletí tohoto roku jsme je upozornili do datových schránek jak úřad vlády, tak i ministerstvo průmyslu a obchodu, ministerstvo životního prostředí a ministerstvo pro místní rozvoj, paní ministryni Mrázovou, kterou jsme dokonce na toto upozorňovali osobně do vlastních rukou.

No a to nezabralo. Takže my nejsme jenom v situaci, kde jde o nějaký energetický mix, ale my jsme v situaci, kdy vlastně dělo se tady dost různého bezpráví. Třeba i s těmi rouškami přes ústa, s těmi očkováními a s lockdowny. Dělo se tady dost bezpráví, přitom, když vlastně rozkrádali tady ceny elektrické energie, kterou jsme si levně vyráběli. Měli jsme skoro nejdražší elektřinu ve světě. Část lidí spadla do energetické chudoby. Měli jsme v podstatě nejdražší elektřinu na světě. Takže tyhle věci už se tady u nás v minulosti děly.

Ale teď se děje takové bezpráví, které je úplně vidět, že vláda má nějaký zákon a schvaluje si tvrdošíjně něco jiného a chce do toho své vlastní občany nutit. Takže to se stalo v pondělí.

Poté jsme zjistili, že vlastně ta vláda nebyla u toho úplně jednotná. My jsme říkali, to je hrozné, jako i ty minoritní strany s tím nezákonným způsobem kolaborují, a zjistili jsme, že ministři SPD takto nehlasovali. Ten vlastně to, jak se hlasovalo, vláda to vyvěšuje. My to sledujeme tu stránku úřadu vlády. Zatím to nebylo vyvěšeno. Předpokládám, že to vláda drží v tajnosti nebo chvíli to bude držet v tajnosti, ale vyvěsit to musí. Jak hlasoval ministr, to je veřejná informace. A dali jsme tam i na toto dotaz podle zákona 106 o veřejném přístupu k informacím, svobodném přístupu k informacím. Takže bude to v patnácti dnech. Mělo by to být známo, jak kteří ministři hlasovali.

To znamená zajímá nás, zda se potvrdí, že ti ministři za SPD hlasovali proti, a zajímá mě zejména, jak hlasovali ministři za stranu motoristé, kteří tvrdí, jak se o to velmi zasadili, aby ty akcelerační zóny byly správně a co nejméně.

To je první věc, co se stalo v pondělí. Dneska je čtvrtek. Dneska vyšel v parlamentních listech velmi zajímavý článek slovenské kolegyně paní Kataríny Ondrušové, která strávila asi jedno celé odpoledne, asi dvě a půl hodiny se slovenským ministrem životního prostředí Tomášem Tarabou. A na Slovensku mají skutečně takový zákon – zdůrazňuju zákon –, kde ty obce mají absolutní prioritu. Takže na Slovensku podle zákona zaprvé ty akcelerační zóny velmi zredukovaly a zadruhé podle zákona tam má ta obec poslední slovo. Takže pokud jí nějaký větrný developer vyloženě nepřesvědčí nebo třeba neuplatní a ta obec je proti, že se tam žádná větrná elektrárna nebo žádný větrný park stavět nebude, tak to tam na Slovensku prostě nebude.

U nás, když sledujete nový stavební zákon, tak tam je to přesně naopak. Tam rozhoduje o tom centrální vláda a nějaké referendum nebo nějaký názor obce v této totalitě nikoho nezajímá. Takže druhá věc je, že tedy vláda schválila nějaký nezákonný předpis v podstatě, který má mít nějakou obecnou platnost.

Druhé je, že na rozdíl od toho Slovenska – já se stále cítím být v jedné zemi – tak na rozdíl od toho Slovenska schválila zákon úplně opačný, kde na Slovensku tedy mají dominantu ty obce, pokud se nenechají utancovat, kdežto u nás mají pod diktátem centrální vládní moci větší práva ti větevní baroni.

Kdyby pan ministr Havlíček říkal něco jiného před volbami nebo někdo jiný, kdo tuhle legislativu připravoval, tak prosím nechte si předložit ten stavební zákon a přečtěte si ho, co se tam píše, a pak poslouchejte ty sliby politiků.

Pozor, pozor prostě na sliby předvolební politiků. Je potřeba je prověřit a pokud tam něco mají, tak je potřeba žádat záruky.

A třetí věc, která má vyjít zítra v parlamentních listech, jsem viděl připravované interview kolegy Novského. Ivan nám bude odpovídat mimo jiné na otázky, kde se tedy vzalo těch 11 nebo 12 %, které pan Filip Turek svojí zásluhou zredukoval na těch akceleračních zónách.

Protože když vezmeme prosté počty, prostou trojčlenku, která se učí někde v obecné škole, tak když zredukujeme z 94 zón, které byly projednávány 15. května ministryní Mrázovou v Radiopaláci na počet 61, tak je to 65 %. To znamená 2. a není to 11 nebo 12 %.

Takže pan Novský, kolega, vám v pátek v parlamentních listech vysvětlí, kde tedy Filip Turek ty počty vzal a jestli jsou ty počty v pořádku.

Tak a teďka bych se možná pustil do té prezentace trošku, ale prosím, abyste mě trošku nasměrovávali, nebo zejména aby sis ty mě nasměroval, že kdybych říkal podruhé něco, co tady zaznělo od kolegy Novského, tak mě trošku popožeňte, že si to jenom zopakujeme.

No, ten název té přednášky je „Příliš drahý vítr."

Posluchači to vidí teď ten slajd, jo? Předpokládám.

>> Diváci to vidí.

>> Výborně. Diváci, pardon. Děkuji.

Takže ten slajd vlastně vznikl už v parlamentu, kde Jendra Reichl pořádal celý seminář na téma větrné energetiky. Já jsem si z toho vypočítal první slaj a jenom jsem tam víceméně přepsal Poslaneckou sněmovnu za senát a datum, ale obsah té prezentace je trošku jiný, je trošku modifikovaný a jsou v něm docela zásadní věci.

Ty věci potom také byly publikovány v parlamentních listech a myslím, že i některé jsou v solárním magazínu, takže se tam na ně můžete podívat i s tou odbornou argumentací.

Když se podíváte na ten první slaj, tak vlastně vidíte, kde jsme. Nalevo ty pohádky, to je z nějakého večerníčku nebo z něčeho, tam je vidět ty radostné větříky nebo jeden trošku hodný, jeden trošku zlobivý.

No a napravo jsem si vyhledal i s citací obraz holandského mistra s lichváři, kteří chtějí ždímat peníze. Tenkrát ještě nebyli dotace, ale lichváři už tenkrát byli. Dotace vymyslela až Evropská unie.

Takže to je vlastně základní paradigma té prezentace, kde jsme tedy.

A teď pustíme dál. Na tom semináři jsem měl 5 minut, ale když to třeba říkáme v kurzech, tak to říkáme déle a tak se to tady pokusíme trošku rozebrat.

Kladli jsme si tři zásadní problémové otázky okolo energetiky a čtvrtý bod je nějaké další dopady.

To znamená, jak je to s tou náhradou uhlí – nám všichni říkají, že to musíme udělat, abychom nahradili uhlí.

K tomu ještě snad dodám jednu věc. My to uhlí v dané chvíli nahrazovat vůbec nemusíme, ale k tomu se dostaneme i v tom čtvrtém bodě ohledně energetické bezpečnosti států, protože my stále tu energetickou soustavu máme udělanou tak, že i když se válčí, tak je bezpečná, a oni nám ji chtějí vzít a zdestabilizovat vlastně, abychom se dostali do nějaké té válečné mašinerie.

A my se jako energetici dostat nechceme.

Takže prosím zapamatujte si, že třeba kolega Novský nebo já jsme energetici, kteří vás předem varují. Nejsme lichváři, nejsme ani pohůci těch lichvářů, ale ten problém je velký.

Druhý problémový okruh je, jestli musíme opravdu té evropské klimatické politice obětovat krajinu. To znamená, říkáme si, že kdyby ta Evropská unie tlačila moc – což nás vláda nepravdivým způsobem informuje i třeba o nějakých pokutách – tak jestli opravdu to musíme nějakým způsobem obětovat.

Třetí je, což jsem říkal, je o těch nezákonných předpisech. Jestli to, co tady vláda předvádí a co v pondělí paní ministryně Mrázová předvedla, jestli je to vůbec ještě ta evropská směrnice zvaná Red 3 a české zákony, to co oni v pondělí schvalovali.

No a pak jsou další obecné dopady, ke kterým se dostaneme.

Takže pojďme na to dál.

Tady jsem si zase vypočítal – když už máme holandské mistry. Když znáte české slovo „brigle", tak to slovo brigle pochází skutečně od jména malíře Petra Brueghela. A tady vidíte řadu slepců, z nichž někteří už spadli do rokle a někteří se ještě zatím táhnou a za chvilku tam spadnou taky.

Ti, kteří spadli už do rokle, je německá energetika – rozpada se, poddimenzovaná, desetinásobně předražená a v podstatě likvidující ty energetiky kolem.

Nechci, nechci třeba přirovnávat toho slepce, který tam ještě nespadl k nějakým našim vládním činitelům včetně těch nejvyšších, ale vemte si, že je to symbol, je to jakási umělecká paralela.

A v tomto smyslu to chápejte, protože naši vládní činitelé vypadají jinak a mají dnes i jiné oblečení, ale princip je velmi podobný.

Tak teď si jenom řekneme, jakým způsobem vůbec se my energetici na tu energetiku koukáme, protože různě vám cpou – jestli je to levné nebo drahé, nebo jestli je nějaká burza, trh, závazky Evropské unie, emise CO2, emisní povolenky. Prostě do vás sypou taková zahraniční slova.

Někdy, jako já třeba, považuji slova jako lockdown, blackout a Green Deal jako energetik všechna tři za slova neslušná, která nepatří do slušné češtiny, nebo aspoň by tedy neměla patřit svým výskytem do našeho běžného života.

No a teď se podíváme – toto je v angličtině. Ale vlastně tady máme nějaký český text.

Vidíte tu myš? Je tam ta myš, ta červená, co tam běhá po té obrazovce.

>> Ano.

>> E, vlastně my se koukáme na tu energetickou realitu z takového trojúhelníku, kde to oranžové, ta energetická bezpečnost – to je zabezpečení dodávek. Jestli máme výpadky, blackouty, jestli nám ten systém funguje nebo nefunguje.

To zelené je jasné – to je environmentální udržitelnost.

A to modré, co je tady, ono se tomu říká energetická rovnost, ale představte si to jako opak energetické chudoby. Je to, kdy ta energetika je dostupná. Energie je dostupná.

A teď si vemte, jak to bylo před tou takzvanou energetickou krizí v roce 22, nebo ještě předtím, kdy vlastně ty ceny té energie jsme nevnímali tolik nebo nevnímali tak moc.

No a vemte si, jak to bylo po tom roce 22 a jak je to teď, kdy nám ty ceny zůstaly vlastně trojnásobné, i když tu elektřinu vyrábíme pořád stejně levně.

Jo, tak jak to působí? Jestli třeba u těch sociálně slabších vrstev je ta elektřina volně dostupná ve smyslu, že si ji mohou koupit, že třeba samoživitelka nebo důchodcovský pár nemá problém, jestli mají na večeři nebo jestli mají na elektřinu do ledničky, nebo na něco jiného, nebo na teplo, aby si zatopili.

Ale prostě, že tam je taková rovnost, nebo kdysi se tomu říkalo sociální adekvátnost, že prostě ta elektřina je za takových podmínek, nebo energie obecně – elektřina a teplo zejména u nás – že si ji vlastně každý může koupit, aniž by se dostal do nějakého problému, do nějaké zadluženosti a tak dále.

Takže těmito třemi věcmi vůbec my energetici se nekoukáme na svět očima libeské burzy nebo očima nějakých ideologií Evropské unie, ale my vlastně sledujeme všechny tři věci dohromady.

A ještě ta environmentální udržitelnost. To není zdaleka jen ten skleníkové plyny nebo ten kysličník uhličitý – to CO2 – je toho daleko víc, což si ukážeme.

Tímhle obrázkem se snažím vždycky vyvrátit bludy o tom, jak my spasíme svět.

Když se podíváte na ten hnědý proužek, tak to je dříví. To je prostě biomasa, jak tomu říkáme. Tady je rok 1800, tady je současnost.

Ten proužek nad tím je uhlí. Tady vidíte první průmyslovou revoluci. Najíždí to a najíždí to pořád.

Proč to najíždí pořád? Zejména proto, že ty rozvíjející se ekonomiky včetně Číny, Indie, jsou na tom podobně jako třeba my jsme byli kolem roku 1850 nebo kolem roku 1900. To znamená, oni budují svůj průmysl a oni staví.

Když se říká, že Čína staví kolik obnovitelných elektráren, no, tak to je pravda. Oni ty obnovitelné elektrárny staví. Ukážeme si třeba i takovou v poušti, ale oni staví i ty uhelné elektrárny. Oni prostě zvyšují svojí celkovou energetickou produkci všemi možnými prostředky, včetně těch uhelných.

Nahoře nad tím máte ropu. Ta ropa vám startuje někdy po druhé světové válce. Takže druhá světová válka byla takovým přelomem hlavně v dopravě. Kdo se zajímáte o dějiny, třeba válečné lodě za první světové války jezdily na uhlí, kdežto válečné lodě druhé světové války jezdily už na ropu, na mazut, na ropné produkty, a současné už některé jezdí i na nukleární pohon.

A nad tou ropou máte další velký proužek. Vlastně tydle tři jsou největší a všechno jsou to fosilní paliva ve světě. A to je zemní plyn.

Protože se přišlo na to, že když se začala těžit ta ropa, takže ta ložiska – podzemní – jsou ve většině případů dvojitá. Nahoře jsou ty plynné uhlovodíky a dole jsou ty kapalné, a je tam obojí. Takže se vlastně přemýšlelo, co s tím zemním plynem.

Dneska, když se podíváte třeba do Nigérie nebo do takových afrických států, tak tam v místech, kde ty chudé, zbídačené africké země těží ropu, tak tam hoří na poušti takové fakely.

Proč tam hoří? Protože ti kolonizátoři, ten nadnárodní kapitál, který chce devastovat i nás, tam nevyužívají ekologicky žádný zemní plyn, aby z toho dělali nějaký CNG a vozili to do Evropy. To je ani nenapadne. Oni tam vycucnou těm Afričanům tu ropu ze země za levné peníze a ten plyn jim prostě spalují.

Ale civilizovaný svět dospěl k závěru, že takhle to dělat nebudeme. Takže začal stavět trubky. Trubky se stavěly nejenom ze Sovětského svazu k nám. Trubky se stavěly na americkém kontinentu. Trubky se stavěly třeba i z Alžíru do Itálie. Takže těch potrubních vedení je tady celá řada po Evropě.

Na těmi trubkami se vlastně přivádí ten zemní plyn až na místo spotřeby.

A nad tím ty dva malé proužky. Já nevím, jestli kdo má obrazovku, jestli je to vidět dobře, ale ten spodní a ten horní modrý jsou vodní elektrárny – to modré plus voda.

Vidíte, že tydle relativně důležité komponenty energetického mixu taky dohromady jsou menší než ty tři fosilní ve světovém měřítku.

A ten barevný kousek nad tím je vítr, slunce, moderní biopaliva a ostatní obnovitelné zdroje, a je to prostě takovejhle malinkej kousek na té špičce.

A toto všechno my emitujeme do ovzduší.

A tak si vemte, jak velká je ta evropská ekonomika, jak velké je to třeba v Číně, v Indii, v Brazílii, v těchhle ekonomikách.

A jeden kolega z ČEPSu říká – dělá si z toho legraci a říká: V tomto koutě bazénu je zakázáno močit do vody v Evropě.

Takže takhle je to s tou celkovou ideologií, jak my tedy chráníme tu planetu.

Takže zatímco třeba v Číně staví ty uhelné elektrárny – staví tam, v Číně spustí každej týden jeden blok – když bychom si to měli dát do nějakého objemu černého uhlí, které dováží z Austrálie, a ještě stroje na tu těžbu v Austrálii dodává německá ekologická firma Siemens.

K tomu Německu se ještě dostaneme.

Takže to je jakoby ten světový mix.

A tydle dva obrázky vlastně slouží k tomu, abychom si uvědomili, kde jsme v tom světě, jak moc chráníme tu planetu. Lépe řečeno – ten první je, jakými pohledy se na tu energetiku vůbec koukáme, a ten třetí je, kde asi jsme v Evropě, nebo kde asi jsme ve světě s jednotlivými druhy paliv v současnosti.

Abychom si tedy udělali nějakou představu, protože si myslím, že pouze edukovaný člověk, nebo aspoň trošku edukovaný, vzdělaný člověk, může se ctí oponovat nějakým zeleným teroristům, nebo chcete-li magorům. Tak pardon za to slovo.

Teď se podíváme. Teď je ta první otázka, kterou jsme měli vlastně v té prezentaci u senátu: jestli ta situace stojí tak, že těmi větrými elektrárnami můžeme nahradit to naše domácí uhlí.

Víme z minula – kolem roku 2010 jsme tady měli solární barony a solární baroni nám slibovali. Tehdy jsme měli asi 30 % uhlí v energetickém mixu a solární baroni nám slibovali: my postavíme obnovitelné zdroje a my to uhlí nahradíme.

Toho uhlí bylo 30 %, solární baroni nahradili necelá 3 %, a za ty obnovitelné zdroje se u nás platilo ještě jednou tolik, co za zbytek energetiky.

Takže v roce 2009 solární baroni za podpory tehdejší vlády – to není jenom jedna Babišova vláda, to je dlouhodobá politika tejle energetické mafie – tak nám vlastně lhali a rozkradli energetiku. Ta normální stála jedny peníze a ta jejich nenormální, která přinášela velmi málo, tak stála ještě jednou tolik, a to do dneška vybírají ze státního rozpočtu namísto valorizací důchodů.

No, takže to je ta minulost.

A teď zase vznikl nějaký nový projekt, kde se zase říká: my musíme stavět ty větrné elektrárny, abychom nahradili to domácí uhlí.

Tak se podíváme trošku do bilancí, abysme se na to podívali.

Ještě předtím, než se podíváme do našich bilancí, tak tady mám takový krásný obrázek, jak ta německá zelená ideologie nám krásně funguje.

To je letošní květen.

Tohle, když se podíváte na ty obloučky, tak je to asi 10 dnů takhle.

A ta červená čára, která je nahoře, je zatížení Německa.

Když je ta žlutá čára nebo ten žlutý hrb takový, když je přes tu čáru, tak to znamená, že Němci neoprávně, neplánovaně, chaoticky exportují přebytky svých dotovaných okolních zdrojů do vedlejší soustavy, způsobují záporné ceny a způsobují snížení stability těch okolních soustav a riziko blackoutu.

No a teďka se podívejme, jak ti ekologičtí Němci si počínají.

To dole je vítr.

Ten světlomodrý, to je tuzemský, onshore. Pardon, naopak. Tohle je offshore, tohle je onshore a obojí jsou to prostě ty bližší a vzdálenější větrné turbíny v Německu, to jsou ty dva modré proužky, a to žluté je solár.

No a teď se podívejme. Říkám, že je to z května letošního roku.

Podobné má třeba ve svých prezentacích kolega Wagner, ovšem z října loňského roku.

No a copak tady máme?

Hezké, to hnědé a to černé.

Co si myslíte, že to je, pane redaktore?

My jsme to oživili.

Není to uhlí náhodou?

Je to uhlíčko.

Je to uhlíčko.

Je to německé uhlíčko v květnu letošního roku.

A teď se podívejte, jak ti ekologičtí Němci, co nás nutí zavírat ty doly, jak krásně topí i v poledne tady a jak to uhlíčko třeba vyvážejí i současně s tím solárem za své hranice, protože tu soustavu vůbec nezvládají.

No, takže od takovýchto — nezlobte se — magorů.

My máme přejímat nějakou energetickou politiku průmyslově vyspělého státu.

Pěkně děkuju.

Takže když říkáme, že vláda tady realizuje nějakou politiku, tak ona se snaží realizovat politiku těchto — já se k tomu nebudu vyjadřovat — těchto našich sousedů, dejme tomu, jo.

Není tady ten — udělejte si na to nějaký názor, jaký chcete.

Když to nazvete nějakým psychologickým nebo psychiatrickým termínem, tak si myslím, že v tomto případě to asi ani není žalovatelné, ale ukážeme si to potom dál.

No a teď se podíváme se zeptat, jak jsme na tom v České republice.

Teď se říká ty bilance různé, že jo.

Říká se, že toho uhlí — to, co je modré, tak je jádro.

Žluté jsou obnovitelné zdroje.

Šedivé je zemní plyn a to oranžové, to je uhlí.

To uhlí je jenom asi čtvrtina.

A proč na některých obrázcích je jich čtvrtina a na některých, jako ty Češi jsou káráni, že ho mají třeba skoro polovičku nebo strašně moc?

Z jednoho prostého důvodu, protože ti Češi to exportují do Německa.

Takže kromě toho uhlíčka, které tady má to Německo vlastní, tak ono si v některých chvílích importuje i další uhlíčko od pánů Křetinského, Tkáče a Beneše.

Tak si to importuje do Německa.

Zatímco ta část, kterou my bez ní se neobejdeme, nebo kterou my si v současnosti musíme vyrábět pouze pro naši tuzemskou potřebu, tak je toho zhruba čtvrtina.

Vidíte, že toho jádra je zhruba polovina.

Když se dostaví nové Dukovany, tak už někde toho půlku toho uhlí můžeme uříznout.

No a vidíme, že toho uhlí je nějakých zhruba 15.

Jo, je to TV, hodně. Tady máte tu jednotku 15 miliard kWh, zaokrouhleně, nějakých 24 %, zaokrouhleně 25 %.

Tak to je to, co my potřebujeme.

Takže z jedné strany my jsme relativně nízkoemisní. To uhlí bychom měli do budoucna nějakým způsobem nahradit a když ho budeme nahraďovat tím zemním plynem, tak ten taky vytváří CO2.

Tak to není cesta.

My ho musíme nahradit tím jádrem.

Takže jinými slovy, já tady se budu snažit dokázat, že ničím jiným vlastně než tím jádrem to uhlí substituovat nemůžeme.

No, v dané chvíli by nám chybělo — kdybychom to uhlí vypnuli — tak by nám chybělo asi 15 TWh, 15 miliard kWh.

Když se třeba podíváte na domácnosti, tak je to srovnatelné.

Třeba tady ty domácnosti odebíraly 15,6, skoro 16, jo, někdy po lockdownu to lezlo až na 17.

No, ale když to takhle srovnáme, tak když bychom uhlí vypnuli, tak nám třeba může jet průmysl a můžeme v domácnostech svítit petrolejkami.

Nebo když bychom chtěli omezit ten průmysl, tak tady skoro polovička toho vidíte, že odebírá průmysl zase u nás.

No tak můžeme zavřít polovičku průmyslu, o což se někteří z nás snaží, a můžeme vypnout to uhlí.

No a teď se pojďme podívat.

Říkám to srozumitelně, Petře.

Jo, já tomu zatím rozumím.

Jo, když by — prosím posluchače — když bych něco říkal, buď to strašně pomalu, že vás tím nudím, nebo zase něco jsem tady mlel nějaké nesrozumitelné fyzikální jednotky, tak mě buď popožeňte nebo naopak zaražte, ať mluvím nějak víc lidovou řečí.

A teďka to uhlí — tam jsme říkali, že nám chybí 15 miliard kWh, 15 TWh.

A teďka co budeme mít z toho větru?

Nebudu tady zdržovat nějakými výpočty.

To kdyžtak si je proberte, ale když v tom rozsahu, který ta vláda plánuje, když si dostavíme větrné a solární elektrárny, tak z těch 15 TWh těmi větrnými nahradíme tři a těmi solárními dokonce jenom 1,5, takže 30 %.

Se podíváme tady na ten obrázek zpátky.

No tak tady tenhle kousek bysme nahradili za určitých podmínek, ale v zimě určitě ne.

To se podíváme za chvilku, protože v zimě v Německu nefouká a u nás taky občas ne.

A tak toho nahradíme pět a 10 TWh bychom museli dovážet.

To znamená, my bychom museli dovážet ze zahraničí o něco více, než je produkce jedné naší jaderné elektrárny, která je kolem 8 těch TWh, jo?

Abyste si udělali takovou nějakou představu, co to je.

No a teď se zamyslete nad tím, kde tu jednu jadernou elektrárnu navíc vememe.

Takže máme několik možností.

Buď to Němci budou lhát dál a tak ji vememe z nově otevřených dolů z bývalého NDR jako ekologickou energii, kterou ovšem budeme platit daleko dráž.

To je jedna možnost.

Nebo Němci jádro nemají, tak tam ji jako nikde nenabereme — kde nic není, ani smrt nebere.

Nebo ji budeme vyrábět ze zemního plynu nebo nám ji Němci budou vyrábět ze zemního plynu a dovážet k nám.

Takže buďto zemní plyn na výrobu elektřiny nebo elektřinu ze zahraničí vyrobenou ze zemního plynu.

A teď se podívejte trošku na tu světovou mapu těch válečných ložisek a kde ten zemní plyn vemou.

K tomu německému podvodu s tím zeleným.

To se dostaneme později.

Teď odpovídáme na otázku, kterou jsme měli v Senátu, jestli tím můžeme nahradit domácí uhlí.

No, tak tady vidíme, že nemůžeme.

A ještě odpovídám na dodatečnou otázku, kde vememe zbytek elektřiny.

A my nevíme.

Ale už přesto vláda rozhoduje, že ho budeme dovážet.

Buď ho můžeme dovážet někde přes Ukrajinu z Ruska, takže možná až Němci zvítězí v té další světové válce nad Rusem, tak nám budou z toho poraženého Ruska vozit asi ne levně, ale draho ten plyn.

Já doufám, že nějaká takováhle válka nebude, takže ho nám ty Němci takhle vozit nebudou.

A nebo můžeme taky dovážet LNG přes nějaký Hormuský průliv nebo odkaď.

Kde ovšem ty rakety lítají taky.

Takže je velké riziko, vážení posluchači, že my ten plyn nedovezeme a nebude odkud a že v podstatě ten plán té vlády, kdy říká tohle a tato vláda převzala po Fialově koalici, takže tento plán je zločinný.

Tento plán je v podstatě jakoby vlastizrada nebo podrobení samostatnosti našeho státu.

A to je potřeba si uvědomit, protože když někdo si lže, že tady bude ta energie, že on jí doveze a neví odkud, tak proboha, co má takový politik dělat, co ve vládě nebo v parlamentu. Ať odsud takovýto hloupý nebo zkorumpovaný lhář vypadne.

Nemá tam co dělat.

My musíme v této situaci udržet energetickou samostatnost České republiky.

Takže výsledek té první otázky, jo? Můžeme tím nahradit tohle? Ze 13 terajů? Ano. Máme ten zbytek odkaď dovést.

Odpověď je: nemáme ho odkaď dovést.

Nebo aspoň ne spolehlivým a garantovaným způsobem a už vůbec ne za přiměřenou cenu.

Teď se ještě podívejme na tu meziroční stabilitu větru.

Ono se říká nebo říkají ekologové, šíří se. Dokonce to říkají i někteří vládní činitelé, kteří ovšem asi z fyziky příliš neprosperovali za mlada, tak říkají, že přeci to uhlí a ten vítr a ten solár, že jsou komplementární, že obvykle když svítí, tak nefouká a naopak.

V tomhle mají pravdu a v tomhle mají pravdu jenom v létě.

Proč to je?

Tam je to pravda, jo? Buď je ten den hezký, jako byl třeba dneska, tak vám pere to sluníčko a něco z toho soláru vyrobíte, nebo když je hnusně a jsou nějaké bouřky, tak naopak potom fouká, je víc toho větru.

No a když máte zimu, tak tohle je simulace, ta visí prosím na webových stránkách naší státní společnosti a rok 28 je v pořádku, protože je to simulace, která nebyla dělána na žádném amatérském českém modelu, jako je třeba Sepia nebo jako byly výpočty společnosti Egno.