ekonomika a plánování s ing. Vítkem Pilmaierem

Takže teď se dostáváme k bloku ekonomiky, která samozřejmě odnese všechny ty fauly v energetice a ve všem dalším.

A na úvod bych tedy pozval Víťu Pilmajera, který promluví místo pana Petra Blahinky, který nám onemocnil bohužel, takže mu přejeme brzké uzdravení.

Víťa se dost proslavil tím, že vlastně nás roky upozorňuje na nutnost dlouhodobé koncepce. Naše vlády nemají, ty spoléhaly na tržní hospodářství. To nás působilo obrovské škody a státy jako Čína a Rusko strašně z toho prosperovali. Takže to je jedna zásadní věc.

A jinak on jako historik také sleduje, jak se vyvíjela naše ekonomika. My bychom měli chtít vědět, jak to tedy je, jestli ta ekonomika mezi těmi lety 17, kdy ještě relativně to bylo v pořádku až doteď, jak se vyvíjela, jestli se zhoršovala, zlepšovala a jaké to má důsledky. Takže prosím.

Děkuji za slovo. Já bych chtěl především pozdravit Petra Blahinku, protože je škoda, že tady není. Protože jeho některé, bych řekl, názorné prezentace toho, jak fungují naše vnitrostátní i mezinárodní vztahy, myslím, otevírají oči i akademikům, ekonomům, kteří si některých procesů nevšimli. To za prvé.

Za druhé, Petr Blahinka jakožto zástupce Čuby ve Slušovicích má v sobě, bych řekl, to, co my potřebujeme, a to jsou motivační faktory, které potřebujeme nabudit v ekonomice, ne demotivační, ale motivační.

A další věc je, je to takové to vlastní ekonomické vlastenectví, které Petr Blahinka taky dost prosazuje. A nemusíme se vším souhlasit, ale v jedné věci se shodujeme.

Když tady byl Klondyke v 90. letech, o kterém tady náznakově hovořila paní Vitásková, tak vlastně ten kondikt nás srazil pod úroveň roku 89 a my se vracíme na úroveň roku 89 až po první nultá léta tohoto století. To je první věc, abyste si uvědomili.

Druhá věc je, že bylo slibováno, jak se změní životní úroveň našeho obyvatelstva, když zacinkáme klíčem a budeme se řídit těmi teoretickými úvahami a praktickými zásahy, které nám zavlekl do ekonomiky pan Klaus a spol. A víceméně pravda je úplně opačná.

A já pro vaši informaci vám řeknu jednu věc. Jestli víte, jaký byl poměr platů našich občanů v roce 90 k platům v západním Německu? Oni měli dvojnásobek. A víte, jaký je dneska poměr? Oni mají dvojnásobek. Nic se nezměnilo. Přitom u nás produktivita práce rostla. My jsme se přibližovali. To znamená, že jednoznačně se projevuje to vyčerpávání té ekonomiky tím západem u nás a de facto odšťavování těch našich možností.

Abych dlouho nezabíhal do nějakých, bych řekl, historických úvah, tak si řekněme, že máme dvě základní období, dvě základní období, která bychom mohli porovnávat, a to je právě období vlády Andreje Babiše v první vládě, potom vláda Fialy a můžeme i kousnout do začátku vlády stávajícího Babiše.

Mnozí hodnotí velice pozitivně vývoj v té první vládě. Akorát zapomínají všichni na jednu věc, že už tehdy Babišova vláda velice tvrdě poslouchala závěry a rozhodnutí v Bruselu, které byly ke škodě naší ekonomice. Já tady byl zmíněný Green Deal nebo jak říká Ivan, že to říkal Black Deal.

Potom to máte klimatickou dohodu. Máte tady prostě všechny možné vymoženosti v Bruselu, včetně, bych řekl, i plánovaného výseče stavu hovězího dobytka, neboli jednoznačně na zajíždění na zvyšování závislosti naší ekonomiky na okolním světě i v těch oblastech, kde nemusíme. My jsme byli soběstační v zemědělství a potravinářském průmyslu. Dneska se odhaduje ta, bych řekl, závislost od 25 do 35 % podle jednotlivých odvětví.

Navíc byl nám vyvlastněn potravinářský průmysl, který dává tu přidanou hodnotu té ekonomice a v návaznosti na zemědělství.

Takže těm jednotlivým, když bych řekl jako ekonom jednu věc, tak ta první vláda Andreje Babiše skončila episodem COVID aférou. Já vám chci říci jednu věc, že ti, co když se rozdělila společnost na coviďáky a anticoviďáky, tak jsme ještě neznali všechno. Dneska už to víme, že ti, co prosazovali covid, jsou stíháni, že jsou na ně vedeny trestní stíhání nejenom v Americe, ale i v Evropě.

A v podstatě ten rok 20 byl velkou ránou pro naši ekonomiku jako takovou, ale i pro, bych řekl, aktivitu našich lidí, protože ty lidi byli demotivováni tím, že byli zahnáni do domácností, byli mimo společnost, ve školách se neučilo, jak se mělo učit. To všechno vedlo de facto k poškození toho potenciálu našeho národa a nejenom našho.

Když si vezmete období vlády Petra Fialy, kterej se vymlouval na energetickou krizi, chtěl bych vás upozornit, zvyšování cen energie nezačalo poté, co Putin si to začal rozdávat s Ukrajinou, ale začalo už na podzim roku 21. Tam byly první zásadní nárůsty cen energie a schovávat se za SVO nebo za agresi Putina, jak říká Fiala, to neexistuje.

Prostě to bylo především to, že oni přestali odmítat takzvané dlouhodobé kontrakty a šli na burzovní ceny. O tom třeba vládě ještě řekne bližší věci, ale každopádně právě to, že se přešlo na tyto ceny, tak vlastně i narůstala cena u nás.

Do toho přišly ty sankce, blokace dovozu energie a podobně. Přitom, prosím vás, jsou základní potřeby našeho státu a to je mít pokud možno co nejnostupnější energii, ovládat vlastní přírodní zdroje, mít dostupné suroviny, mít produktivní zemědělství, mít v pořádku zpracovatelský potravinářský průmysl, mít v pořádku půdu, mít v pořádku lesy, mít v pořádku vodu. Je toho moc? Není. Není toho moc.

Chce to jenom to, aby vlády dělaly to, co mají dělat. A my tady máme vlády, které nevládnou. Oni šafáří.

A v podstatě proto mě velice zlobí, když mi někdo řekne, že ano, když vyhraje volby v tom roce, minulém roce, že to bude lepší. No, já jsem jim dopředu říkal, že to nebude lepší, protože oni musí poslouchat Brusel.

Do té doby, dokud tady nenastoupí vláda, která půjde po řešení konkrétních odborných problémů, do té doby, dokud tady nebude vláda, která bude mít tu odvahu se vymanit z područí v Bruselu, do té doby my pojedeme úpadkem spolu s Evropou, tak jak jede celá Evropa z kopce dolů.

Takže já se proto na vás i obracím, že tady nejde jenom o tu odbornost, ale uvědomit si, že bychom si měli říci jednu věc. Nenajdu odvahu volit toho, kdo není volitelný. No tak neprovedu změnu.

A tato společnost potřebuje změnu systému. Paní Vitáková tady hovořila o jedné oblasti a o druhé hovořil Ivanovský. Prostě změna režimu, tak jak hlásí Svatopluk, nestačí. Tady musí být jednoznačně změna systému jako takového, jak politického, tak finančního, tak i bych řekl ekonomického, národohospodářského.

A proto já jsem zastánce toho, že je třeba řídit ekonomiku dlouhodobě i přes plány, ale je třeba si uvědomit, že tak, jak někdo staví proti sobě plánování a tržní ekonomiku, to je blbost. Tyto dvě metody se nebo ty tyto dvě oblasti se doplňují, protože tržní ekonomika vám dává objektivní pohled na stav, bych řekl, jednotlivých hodnotových faktorů v ekonomice a plánování vám dává směrování.

Ty Japonci od roku 49 plánují.

Jo.

A jenom proto, že to dělali čas.

Aha.

Jenom proto, že se to plánování nelíbilo panu Kauzovi, tak se nemohlo o tom ani mluvit u nás.

Eh, mám čas.

Dobře, zkrátím to.

Takže na závěr bych vám chtěl říci: stávající vláda pana Babiše nás vede do prohlubování dluhu.

Vezměte si, že když jsem se díval na materiály ministerstva financí, tak oni mají výhled nás zadlžit o dalších 1,5 bilionu Kč během jejich vládnutí.

Snižování oddlužování nebo zjednocení oddlužování plánují až na rok 29, to znamená v době, kdy už končí.

Když to vezmu i z hlediska dlouhodobého vývoje, pokud se vracím k té surovinové a energetické základně, pokud ta vláda nezavede tato opatření k získání těchto vstupů, my se nehneme tak jako ty papíry.

Takže to jsem vám chtěl říci asi ve zkratce, jak jsem to dokázal říci.

A popřál bych vám, abyste teď při těch senátorních volbách a těch komunálních měli i tohle trochu na paměti, protože ti vaši zástupci v těch komunálech a v těch senátech, když půjdou po cestě odborné a řešení problémů, tak to změní.

Ale pokud si necháte nadiktovat kandidáty ze shora od vládnoucí strany a od nevím jaké strany, tak budete volit toho, kdo to nechce změnit.

To si uvědomte.

Volte toho, kdo není ve vládnoucích skupinách.

Takže to bylo všechno.

Děkuju.

Takže díky Víťovi a já bych jenom udělal takový závěr pragmatický, jak to vypadá.

Pro rok 27 plánuje vláda schodek rozpočtu 400 miliard.

Ekonomové, takoví ti respektovaní, říkají, jestli to bude pokračovat až do roku 29, že to bude každý rok, tak to bude znamenat, že za takzvanou obsluhu dluhu, to znamená stát si na toto půjčuje, aby tento dluh splatil.

Eh, v roce 20 se na ty úroky stačilo 41 miliard, v roce 30 to bude 170 miliard.

Výsledek, říká ekonom, to bude znamenat pro celou Českou republiku ekonomickou tragédii.

Toto se chystá.

Zatím se připravují a teď řeknu, jaká opatření: co nám hrozí – zvýšení daní podnikatelů, nemovitostí až 10krát.

Už se to vrací.

Snížení podpor v nezaměstnanosti.

Jinde.

Zdravotnictví nebude bezplatné.

Pan Kuba, jeho nová strana, už řekl: snížíme důchody.

Není na to.

Takže oni na to nemají.

No dobře.

Dále tedy byty zdražily loni o 15 procent, letos to bude o 10 procent.

To jsou tedy další věci.

Říkal jeden pán: mám hypotéku 7 milionů a včetně úroků za 20 let zaplatím 14 bance.

Co to je tohle?

To je neskutečné.

Jo.

Takže toto je hospodaření vlády.

Toto se chystá a v novinách je, jak ekonomicky rosteme.

Jsme nejvyspělejší.

Je to nejlepší.

Mně to nepřipadá nejlepší.

Takže to je doslova tragédie.

A my jsme řekli a už to říkáme dva roky: běžte pryč.

Taky je to odp... to slovo a nechte nás tam řádit.

Do tří let budeme mezi deseti nejvyspělejšíma státy Evropy.

Uděláme jenom to, co ostatní státy – Polsko, Maďarsko. Já vám na závěr přečtu, jaký je výsledek těch opatření, které bychom udělali, jak tedy to udělali Maďaři, co udělal Orbán, jaký je přínos.

To bude si myslím velmi zajímavé, ale k tomu se teprve dostaneme.

Takže já bych teď poděkoval Víťovi.

Díky moc.

Yeah.