Houby, které léčí? Fascinující svět pod našima nohama - Ing. Jiří Šťásek

Ahoj, vítejte u nového dílu hovoru ze země >> s Jirkou >> Šťákou. >> Ano. >> A budem se bavit >> o houbách. >> Ano. >> Protože teďka rostou. >> Ano. Je podzim. Už máme podzim. Ano. Takže už nám i rostou někde v některých lesích nám už rostou hobby. My jsme toho byli svědkem, protože za Jirkou jsme dojeli až do Bílých Karpat. >> Ano. Daleko. >> Fakt daleko. Jsme si říkali, kde ty lidi vlastně jsou schopni žít. Eh, je to >> na krásných místech velikých. Ale mně se mně se valašské klobouky se mi fakt jako líbily, jako e to okolí, to příroda, ta Jirka mě vzal na nádherné místo, kde se sečou ty louky. >> Tu atmosféru můžete vidět. Myslím, že se povedla i na té kameře. To místo, kde Jirka sedí, to tam za ním nádherné. Ano. A my nebudeme pro v tom prozrazovat v tomto povídání konkrétně o čem jsme se bavili, i když je to teda o houbách. Takže necháme hezky vyprávět Jirku jeho příběh, jak se k tomu přišel vlastně, co ty houby teda jsou jako zač, kde se tady vzaly a jak na nás působí a mnohé a mnohé, mnohé další. Tak >> ano, že třeba máme houby v sobě a tak, ale nebudu teda prozrazovat, když nemám prozrazovat. >> Nebudeme prozrazovat, >> ale je to velmi zajímavé. Líbilo se nám to. Eh, Jirka o to umí hezky povídat, takže můžete nám napsat, jestli jste se třeba dozvěděli něco zajímavého. >> Musím teda říct, že i já jsem v tomto povídání se dozvěděl eh mnohé nové informace, >> které vám teď neřeknu, >> které vám teďka samozřejmě nemohu říci a to vám všechno řekne Jirka. Tak >> ano, já jsem chtěla poděkovat ještě Monče od Jirky, eh, že nám věnovala čas, i když má maličký miminko a ještě dcerku, tak jsem ráda, že jsme takhle s Maxíkem mohli být u nich doma a hezky si hrát. >> Ano, protože ona to není jen tak taková sranda si vyjet do Bílých Karpat. Ono to odsať je docela dost daleko, takže my, >> když jedeme, tak jedeme celá rodina. Zatím teda nebereme slepičky naštěstí, ale jede jede vlastně e Marek, já Maxiliánek a naše fenka jsem chtěla říct Anička, naše fenka Polárka. >> Takže jedeme takhle vždycky všichni, tak je to velká akce to všechno nějak p >> všechno to pobit, dát to všechno dohromady a tak dál, tak dál a tak dál. >> Telegraci. A vlastně s tímto se bojí i to, že my vám mockrát děkujeme za veškerou podporu, protože to samozřejmě není jako jen tak si vyjet někam takhle na výletu a jen tak si koup dnešní době. Takže děkujeme za to, že se spolu podělíte na tvrbě hovoru ze země a že můžem takhle jezdit za zajímavými hosty. Samozřejmě mohli jsme to s Jirkou natočit i u nás, ale jak můžete vidět, my na té kameře jsme moc rádi, že jsme se podívali zase do hor a viděli krásné eh výhledy a snad e to ucítíte i v tom povídání. >> Ano. Eh jinak ještě e máme fórum, které nám běží. Mám z toho obrovskou radost. Pro mě to je takovej i takovej sociální psychologický experiment, protože e >> vy to nevíte, ale Marek vás tam všechny pozoruje, jak se tam píšete, tak povídá, >> ne? Já to mám, já to mám prostě moc rád, protože mě zajímá jako e prostě tady je vidět, že skutečně ty hovory, to co my vytváříme těch šest let, tak vlastně je to i nějaký jako filtr, eh sloužící filtr k tomu, aby se třeba lidi mohli spolu seznámit. >> Ano. Ty j říkal, že se tam teďka řeší něco zajímavýho. Co ji říkal, že se tam přešil? Teďka pletení košíku tam proběhlo a je tam je tam je tam spoustu věcí teďka i nějaký návrhy na hosty i i přesto, že jsme tady už nějakej měli, tak lidi tam jako píšou nebo mají možnost tam psát. Teďka tam chci udělat nějakou anketku ještě, takže neustále mě to jako eh neustále mě to vlastně nutí bejt jako kreativní a něco tam jako furt jako vymešlet. Teďka tam jsou ty nový příspěvky, takže když tam napíšeš třeba příspěvek do toho fóra jako do nějakýho do nějaký do nějakého toho tématu, tak se to tak se to e tak to vyskočí eh když se tam přihlásíš, tak to pak vyskočí jako nový příspěvek, aby bylo vidět, že tam někdo napsal nový příspěvek, protože aby to prostě nezalo prázdnutou. Takže neustále je furt co tam zlepšovat. E, přibývají tam i lidě, lidi. Teďka tam je 155 členů nebo 155 lidí a neustále se to jako rozvíjí a tak jsem rád, že takhle můžeme i s tou naší webařskou Aničkou, za který, který patří velký dík za to, že to celý dala dohromady, takže to takhle můžeme >> a že to stále renovuje, >> že to takhle renovuje. Takže jsme za to moc rádi. A samozřejmě je to i pro lidi, který opravdu eh chtějí být součástí tady tohle toho fóra, tak si tam můžou vyměňovat mezi sebou věci. Ano, nejenom, >> nejenom >> eh taky se tam můžete třeba seznámit navzájem a tak dále a tak dále. E takže kdo by se chce ještě přidat, tak je stále možnost. >> Ano, my to dáváme do popisku toho to taky povídání, kde možnost jako se tam kliknout na ten na ten odkaz. No a eh asi pomaličku přejdeme na ty houby. >> Ano. >> Neboš nebo ještě něco, co jsme chtěli říci? >> Ne, jenom jsme kýpí jsme eh a >> Ktpí >> jsme uklidili. >> Ano, ano. To tohle nám zbylo, ne? To to nám nezby stíp, ale je to kolíček, který slouží k tomu, že se to takhle zašpendlí dveře. >> Takže >> jsou takové klíče od týpí. Jo, >> prostě to mě nenapadlo. Klíč prostě klíče. Ano. No, >> takhle se dřív dělali klíče. Správnou dírku. >> Takže ano, TP, TP máme, máme úspěšně zvládnuté. Já jsem za to moc rád, že se to podařilo takhle ve dvou lidech. Děkujeme Petrov Peti Vikřov, který přijel a pomohl mi sbalit e >> zkušeného týpkáře. Ty káře. >> Já nevím. >> Co to je? Jak se tomu říká typář? Já já mám typikáru. Ty máš typikáře. Fajn. Prostě jsme to sbalili a máme to teďka hezky pěkně v suchu tady u nás. Marinko, co četině koberců spoustu věcí koberců máme. Eh, no, je tam k nehnutí. Je to výborné, to krásné. Bude nám teplo v zimu. >> Ano, přesně tak. Kvůli tomu jsme to pořizovali. No a pak zase e na jaře zase vytáhneme a zase to dáme celý dohromady. >> Ano. >> Tak eh jinak klidně nám můžete napsat, jak se máte. Nás to zajímá. Doufám, že se máte dobře. Takže >> ano, máme tu podzim. Padá listí. >> Ano, ano, padá listí. Ne nepropadá žádným depresím. Takže my vám touto cestou přejeme co nejvíce e toho dobra v sobě i kolem sebe a trpělivosti s ostatními, co nejméně depresí. Ano. A co nejvíce lásky. >> Jo a houby. >> Jdeme na to. Nebudem to prodlužovat. My jsme moc rádi za to, že takhle tady jste s námi a můžem takhle se s váma bavit prostřednictvím kamery, i když tady vlastně jako nejste. >> Ale my jo. >> Ale my tady jsme, takže >> a záleží na vás, jestli si nás pustíte do svého světa. To je haluz, co? >> A my to neovlivníme, >> ne? >> A už nám běží Max Miliánek. Ale o tom se budem bavit třeba někdy jindy. Mějte se krásně, užijte si povídání, dejte tam cokoliv, co uznáte za vhodné, komentáře, eh, zviditelnění a tak dál. Ahoj. >> Kde to jsme, Jiří? >> Naršeně. Todle je jedna z těch hluk, který se tady vlastně ručně kosí. Jedna z největších. A tady se na to kosení sejde třeba 50, 70 lidí. >> Mhm. >> A a prostě jede se od 5, od rána se kosí. A když se dokosí, tak se vykope beránek a jde se hodovat. >> Vykope se beránek a jde se hodovat. >> Vykope se beránek. No, ale počkej, my tady nejsme kvůli beránkovi ani kvůli hodování. Hele, Jirko, a ty prostě seš houbař, ale ne ledakej houbař. Jak by ses měl vlastně My jsme, my, když jsi byl u nás na návštěvě tenkrát, tak my jsme tě charakterizovali jako eh jsme si říkali, tak seš jako nějakej mikoterapeut nebo něco takovýho, že jo. >> Dalo by se říct mikoterapeut, ale já to nerad používám. E, někdo mě říká, že jsem myolog, ale já se nejradši nazývám, že jsem myofil, protože já jsem fakt jako na ty houby ulítlý a to by vám nejlíp řekla Monča, že že všude vidím houby a jen je houba, tak já už skáču a a nebo profi houbař. No, teďka to se mi taky celkem líbí, jakože >> profi houbař. >> Já jsem třeba teďka byl u zobaře, že jo, a tam jsem měl napsat svoje povolání, tak já jsem nevěděl, jak jsem tam napsal profi houbař. No jako co tam mám napsat? sbírám houby. Jo, tak to je fajn. A jak jsem se k tomu dostal? Ty jo, vlastně asi postupně jako tak vyrůstal jsem na dědině, chodil jsem do lesa. Eh, hodně za to vděčím tátovi, kterej mě dostal hodně jakoby k přírodě, protože s ním jsem byl v lese pořád. Když už byl, >> když už přijel z práce, tak jel buď to na ryby a nebo do lesa. Takže já jsem chtěl být s ním, takže jsem prostě >> s ním začal dělat myslivost, jezdil jsem na ryby a mě to v tom lese úplně fascinovalo. Nelíbilo se mi, když střílí ty zvířata, ale byl jsem rád v tom lese. E chodil jsem s babičkou, s dědou do lesa na houby. Eh, ještě jsme jí dělali s koněm dřevo vlase. Jo, takový, že jsem si fakt zažil takový pěkný dětství. No a pak začala střední, vysoká, úplně jiný zájemy, že jo, samozřejmě. >> Ale pořád jsem jako vždycky, když něco bylo, tak jsem do toho lesa jakoby utíkal, jo, doslova to říkám. No a pak se to nějak zlomilo na vyšce, no. Tak tam se nějak přišlo takový období, že mě fakt jako nebylo dobře, jak fyzicky, tak psychicky. >> Mhm. A nějak mě to úplně zastavilo a vrátilo zpátky do toho lesa. Já jsem začal jakoby se hodně obracet k vilinám i z důvodu jako léčení, z toho, že jsem fakt jako byl rád venku, čím dál tím víc. A jsem dělal byliny pár let, jo, jsem pracoval s bylinama >> a dělal jsem, vytvářel jsem různý extrakty, tinktury, prostě všechno, sklep plnej. Já už jsem i tenkrát pracoval s lidma, jako že jsem radil nějaký, dělal jsem nějaký ty byliný věci, ale pořád jsem to měl jako k něčemu, jo, že to byl takovej jako koníček spíš. A ale měl jsem tam takovou věc, že se jsem to dělal špatně asi, jo, že jsem že se mi to u těch lidí jakoby často jako vracely ty jejich problémy, jo. A já jsem pořád si říkal, proč úplně jsem tam měl nějaký jedno, dvě vyhoření, že jsem toho úplně nechal. A pak mě nějak přišlo do cesty houby v tom stylu, že mi někdo říkal, protože já jsem trpíval chronickejma zánětama průdušek dlouhom. >> A někdo mi říkal, hele, tak zkus penízovku. A to já jsem vlastně ještě v tý době ani nevěděl, že to je houba, tak jsem to vyzkoušel. No a tadleta houba mě během dvou, tři měsíců dostala z chronických zánětů pro duše, který jsem od tý doby neměl. >> Aha. >> Jo. Protože jsem pak zjistil, že obsahuje jedno z nejsilnějších antibiotik a že prioritně právě na záněty průdušek nebo záněty močáků na ledviny nebo pro ženský, víš? >> Mm. Úplně nejlepší houba na přeléčení zánětů, chronických zánětů třeba. Výborný. Jo. A začalo mě to zajímat, jo. A čím dál tím víc. A to jsem se vlastně tenkrát vrátil nějak z toho Íránu a propojil jsem se s jedním e ten se říká mikoterapeutm >> Irak přema Iráku. A s ním jsem dlouho spolupracoval. o ně hodně naučil. >> Dělali jsme nějaký spoluprojekty, takže tam jsem se vlastně dostal k těm houbám víc. >> Mhm. >> No a pak jsem samo studium, eh čtení knih, podcasty, eh studie hodně, jo. A teď jsem zjistil, že už to je vlastně nějakých devt let, 10 let možná. >> Co se tomu věnuješ? >> Houbám. >> Hele, a kdybychom měli houbu popsat člověku, kterej vlastně o ní vůbec nic neví. Jako fakt o ní nic neví, jako. Jo. Co to vlastně ta houba je? Hodně lidí si představí houbu jako, že támhle to je třeba ten hříbek nebo ten křemeňák pod stromem, jo. Ale ta houba to je vlastně ta spletť těch vláken, těch toho podhoubí, těch hif, který můžou vytvářet jako obrovský plochy a objemy >> a to je vlastně ta samotná houba. Není to ani rostlina, ani živočích, ale vlastně jakoby mnohem blíž má k živočíchům, než k rostlinám. Mhm. E, je vlastně i jakoby starší organismus než rostliny a no už jsou tady jak prej minimálně miliardu let, takže dobrý. >> Já jsem vždycky jako velmi opatrnej na ty miliardy, miliony, protože se držíme podví. No právě >> můj táta eh tak já jsem s ním vždycky chodil na hobby a vždycky jsme sbíral takový ty lyžky, hříbky, bedly, ale vlastně nikdy jsem nepřemjšlel nad tím, co to vlastně jíme, jako proč to, proč to vlastně sbíráme. >> Když to vezmu jako z toho eh vědeckýho nebo chemickýho hlediska, tak opravdu tam probíhají elektrický vzruchy. To je změřený v těch vláknech houbových. >> Fakt? Ano, normálně to tam probíhají vlastně elektrický vzdruchy a eh ty informace, z mýho pohledu informace je ukrytá ve vodě. Jo, ty houby jsou ty eh ty vlastně ty kabely, ty kanály, který to všechno propojují a běží tam spoustu spoustu živin, spoustu vody, jo, opravdu neskutečný množství. A a ale tím nosičem tý informace je ta voda právě, jo. To struktura tý vody, jak vždycky všechny minerály jsou navázaný na tu vodu, co tam kolují. Dá se to změřit a je to i vidět, jo, že sám to viděl třeba doma letos, jak bylo sucho, tak měl úplně žlutý trávník úplně. Ano, >> zapršelo. Jo. A začn tam budou žampiony. >> Ampiony. No >> jo. Takže to mi celku je opravdu všude, i když ho nevidíš i na vyschlejch místech i i v Íránu na poušti, kde jsem chodil, tak tam prostě všude rostou houby, jako zaprší a najednou ti vyrostou houby. Takže to micelko je opravdu všude a všechno propojuje. Máš to proroostlý v zemi, eh ve spadaných kmenech, kládách, prostě veškerým organickým odpadu. Eh, to dokáže růst v asfaltu, v Praze, na Václaváku ti tam začnou růst smrže prostě najednou z asfaltu, jo, vech to máš prorostlý vlastně my jsme prorostlý houbama všechno, >> jo. Takže ono >> určitě na tom něco bude a ale to jsou jako velký řeči toto, jo, že jako říct, že >> No, počkej. Takže když řeknu, že třeba houba je skutečně nějakj organismus, eh, který tvoří nějakou obrovskou síť, tak nejsem daleko od pravdy. >> To je velká pravda. Z osobní zkušenosti ti můžu říct, že čím víc se začneš zajímat o houby, tak tím víc je všude uvidíš. Jo >> jo. Eh, čím víc se o ně zajímám, tak tím opravdu můžu jet kamkoliv a všude ty houby vidím a vidím, jak všechno s těma houbama souvisí. Jo, jsou různý názory a jeden z takových nebo jeden z těch noha je, že bez hub by vlastně tady nemohlo nic existovat. Jo, absolutně by mi nemohly existovat třeba lesy, jak je známe, protože samozřejmě kvůli mikorze, Tomáš, mikoríza je propojení eh stromů a houby, jo, nebo rostliny a houby a je to vlastně propojení symbiotický, kdy houby, oni nemají chlorofy, že se nedokážou fotosyntezou tvořit eh cukry, jo, ale houby milujou cukry, oni oni potřeb potřebujou cukry a třeba v laboratoři, když dělám ty eh tekutý kultury, tak to je vlastně jenom sladový roztok, jo, třeba něčím obohacený, ale porostí jenom na svadovým roztoku ty vlákna, >> takže oni jsou na cukru závislí a nemůžou si ho vyrobit. Takže prostě vytvořili propojení s tou rostlinou. Eh, ta rostlina si nechá zarůst ty vlákna houbový do vlastně do na kořeny vlastně i do těch mezibuněčních prostor, někdy i do jako jader buněk, jo. Takže to propojení je opravdu velmi úzký. Většinou to není jenom jedna houba, ale třeba na tom stromě máš společenství různých druh hub, který spolu nějak spolupracují nebo se tam přetlačují. A takže strom vlastně fotosyntézou vytvoří cukr, pošle ho tý houbě, houba je veselá a tak tam pošle zpátky stromu eh minerální látky a hodně fosfor a hlavně vodu. >> Vodu, >> jo, vodu. Jo, to ty houbový vlákna dokážou zvětšit e ten kořenovej bal toho stromu nebo tý rostliny xnásobněkrát. Takže vlastně ta rostlina má jakoby jim jakoby jim zvětší kořeny, větší plochu, kde oni můžou nasávat z tý půdy ty živiny. Oni jim hodně pomůžou. Ten strom by byl schopný, si myslím, nějak růst i bez tý houby, ale absolutně by nebyl konkurence schopný vůči okolí a všechno by ho přerostlo. Je to vyzkouvaný. Prostě je to vidět na různejch pokusech, že máš strom nebo rostlinu s mikornízní houbou a bez ní. Ten s těma mikorizníma houbama během tří p let je prostě tří čtyřnásobný. Jo. A ty houby nejjen že zvětší jakoby plochu těch kořenům, >> takže máš víc vody, víc minerálních látek. >> Mhm. >> Ale ani ty kořeny nejsou schopný vlastně to, čeho jsou schopný ty houbý vlákna. To je vlastně specifický, jak se ptal na ten organismus hub, tak oni jsou eh specifický v tom, že oni tráví vně svýho těla. Oni jsou schopný produkovat velmi silný enzymy na konci těch hiv. >> To jsou takový vlastně hřebínky. To hezky vypadá to jak ručky, jakože to nejsou vlastně jak když jí končí kořena, to je vlastně takovej a tam jsou takový kapičky, jo, a to ti produkuje enzymy a to dokáže rozkládat téměř veškerý materiály, jo, takže oni jsou, jak jsem říkal, eh rozkladači. Oni dokážou rozkládat hlavně jako organickou hmotu na povrchu, že jo, listí, trávu, e, dřevo. Takže kdyby tady nebyly houby, tak se tady nic nerozkládá. nebo velmi špatně, protože houby dokážou rozkládat lignin, jo, což je jakoby opravdu velmi pevná věc, kterou nic moc rozložit neumí, nebo nevím o tom. Takže oni jsou ty prvotní houby, který se vlastně pustí do toho spadlýho stromu a potom vlastně postupně tam přichází nějaký bakterie, jo, nedělají to jenom houby, jo, ten rozklad, ale oni jsou ty prvotní a pak tam jsou bakterie, pak nějaký živočichové, že jo, a hmyz a vlastně najednou z toho stromu za pár let, jo, nic. Hm. Sám to vidíš, když ti spadne strom někde, kde je fakt jako hodně sucho a tak ten strom tam leží spousty spousty let, než se rozloží. Když ti spadne někde v džungli, tak je prostě během pár let úplně Jo, takhle, >> jo. Takhle se prostě sype. >> Hm. >> A to toleto právě, když ti něco zhnije, tak to jsou to je houba. Hniloba je vlastně plíseň a to je houba. Takže cokoliv ti zhnije, splesnivý, tak to je houba. Ale to ty seš naštvaný, nebo ty jsou naštvaný, že jim něco splesnivý chleba, něco v lednici, ovoce, cokoliv. Ale to je vlastně ta prioritní úloha těch hub pro nás tady, za kterou bysme měli být rádi, že oni to rozloží, oni vlastně dekompostují. >> Hm. >> Oni to obnovují. Oni jsou ty recyklátoři, který zaprvý jakoby ničí. Oni jsou kolikrát jako vražedný, některý parazitický a takže oni jakoby zabíjí, rozkládají, ale oni vlastně neskutečně přispívají k tomu novýmu životu a k tomu, aby se to, co rozloží, aby se vlastně zas dostalo do toho novýho života. Takže oni si mě to tak jako hezky a jsou dokonalý houby, jako já nevím, kde začít, jako o čem se bavit dřív. Jo, >> mě tam zaujal vlastně v začátku nebo už i předtím, když jsme se vlastně potkali, tak si říkal o tom, že eh ti hou by pomohli vyléčit eh jako tě tě zbavit nějaké nemoci, že jo, nějakého neduhu. To znamená, že oni umí vlastně teda i pomoct odstranit nějaký problém, který nás trápí. >> Taky se to u mě vyvíjí. Když jsem začínal, tak jsem dělal opravdu silný extrakty, tinktury, prostě maceráty vyžímat ze všeho, co nejvíc. A tak to taky nějak jako fungovalo na začátku a ale teď jsem dospěl k tomu, že vůbec témě už vlastně tyhlety silný věci nedělám a že spíš jdu tou cestou jakoby tý větší jemnosti spíš jako až informačně, někdy až homeopaticky, spíš to tělo jako informovat, vyživit, aby mělo sílu, prostor, energii zharmonizovat, aby si to dokázalo jako vyřešit samo. No jo, možná to zní, že jsem začal od konce, jo, tu otázku, ale eh já vnímám teďka a protože se to taky u mě vyvíjí, eh jo, tohle jsem chtěl říct. Z mýho pohledu jako houby jsou velmi léčivý neskutečně, jo. To stejný bylinky, jo, a těch věcí je spoustu, který jsou léčivý a každej má nějakou cestu, takže a taky ty houby třeba nejsou úplně pro každýho, stejně jak nejsou pro každýho bylinky. A ale je velmi zajímavý právě, když se tam ty dávky snižujou na jakoby na ty nižší a postupně snižujou dávkování těch svejch věcí, že e to tolik eh nerozhodí toho člověka a spíš e mu to pomáhá. Vlastně není to tak rychlý, je to pozvolnější, ale je to trvalý. A v čem vidím největší váhu, než abys řekl, tak tadleta houba ti vyléčí tudle věc, tudle tadle rakovinu, todle todle, todle. e cukrovku. Ano, přesně to tak taky jako mám, jo, nebo i dělám nějaký směsy houbovo byliný, ale už se k tomu dostávám. Eh, že z mýho pohledu opravdu ty houby, oni tě hlavně zharmonizují, vyklidní, ti psychiku, zlepší spánek, prostě harmonizují a a vyživí tě, abys opravdu měl jak fyzickou, tak psychickou pohodu k tomu udělat nějakou změnu v tom životě, která je ta léčivá, která je ta trvalá Jako jo, jak ty houby, tak třeba veliny, tak i některý prostě léky z lékárny, oni ti fakt eh třeba pomůžou někdy velmi rychle, ale ty když neodstraníš tu příčinu, proč to vzniklo, tak se to stejně vrátí jednou nebo později se to vrátí, nebo se to jenom kolikrát přesune někde jinde, nebo se to eh ještě zhorší, jo, nebo se ti to eh jenom ten problém jako rozproudí po celým těle vlastně, jo, nebo třeba když uvolní nějaký toxiny, tak si vlastně kolikrát Můžeš těma silnejma věcma i uškodit. Takže ano, z mýho pohledu jsou houby nesmírně léčivý a ale hlavně tím, že tam pracuju s tou informací a s tou výživou, protože houby jsou krásná výživa. >> Spoustu lidí říká, že houby jsou nevýživný jako nutričně na tom jako nic vlastně, jo. To používali jenom dřív vlastně chudý lidi, protože neměli na maso a tak. Jo, oni asi věděli, proč to používali. >> Tobě vlastně, když když pomohly teda ty houby, eh, v v tom tvým problému, tak eh od tý doby si jsi začal jako chápat teda, že aha, tak hobby dokážou léčit, budu se tomu věnovat nebo co tam nebo jak to proběhlo. >> Taky jsem nad tím přemýšlel. Popravdě to vlastně bylo tak, že pro mě to bylo tak zajímavá a nová říše, vlastně neprozkoumaná, že já když jsem tím začínal, tak tady to nedělal téměř nikdo. Jo. Teďka vlastně všude máš houby, houby jako všude, jo. V mým v z mým světě jsou všude houby. A eh dřív to tak nebylo, takže to pro mě bylo i takhle zajímavý, protože vlastně bylinky dělal jakoby skoro každý a a vlastně mi to nefungovalo nebo jsem s tím neuměl pracovat, takže jsem si říkal:„T co ty houby, tak to zkusím." No a od tý doby mě to pohltilo a víš jak někoho třeba omrzí práce nebo už tě to nebaví. Mě to prostě furt žene dál, protože tam je nesmírně furt kam jít, jo, a hloubš a hloubš a a dál a pořád nový věci a i věci, který ještě ani nejsou vyzkoumaný. Jo, vždyť si vem, že se teďka ví nebo zná několik setsíc hub na světě, jo, ale taky se uvádí, že to je třeba 3 až 5 % opravdu skutečnýho počtu hub, který na t na tý planetě jsou. >> Hm. Jo, že většina hub, co jsou, tak nejsou takový ty velký, co tvoří ty plodnice vlastně ty makromicety, ale buď to jsou mikromicety a nebo to jsou houby, který vůbec netvoří polodnice. To jsou opravdu jenom mikroskopický houby a ty jsou třeba v našem životě v životě každýho člověka až každý den. Ani o tom neví. teď si vem, že třeba houba, já nevím, jest ptal na to léčení, tak tam samozřejmě penicillin, že jo, to byl prostě velký průlom a to je třeba taky jakoby mikroskopická houba, jo, ale třeba máš různý druhy penicilinů, z některý se vytvořily látky, který jsou schopný potlačovat. Eh, myslím, že to je cyklosporin, něco takovýho. Já si to pamatuju podle cyklosportu. Cyklosporin, myslím, no. A eh ten ti dokáže potlačovat vlastně autoimunitní reakce, takže to přispělo při transplantaci orgánu, jo? A nebo pak máš e látky zase třeba z houby Aspergilus, ze který se dělá i třeba Myso Tempech, jo, nebo Tempech se dělá z jiný, ale Myso, jo, eh tyhlety fermentovaný asijský věci, se kterýma tam pracujou už tisíce let, eh, tak to třeba tvoří látky, který ti blokuje enzym, kterej ti jakoby produkuje cholesterol. Takže jako se s tím dá i snižovat cholesterol. Cholesterol. Ano, přesně ten jo a těhletěch věcí je spousta, ale to, že eh a to je to léčení jenom a to tam je opravdu spoustu spoustu zajímavejch věcí, ale většinou je to právě, že to jsou nějaký ty mikroskopický huby nebo plísně. Já pracuju s těma hlavně dřevokazníma, s těma makromicetama, s těma většíma hubama, ale toto je opravdu nesmírně zajímavý téma. A ale to, že třeba jsou houby, který ti produkujou, jak jsem říkal, že produkujou ty enzymy, tak to je jakože většina prášků na praní má v sobě houbový enzymy, nebo že eh vlastně myslím >> eh no většina kyseliny citronový, co se vyrábí na planetě, tak právě pochází taky z houby, jo, že to právě to produkuje houba a to jsou a takovejch věcí bych mohl pokračovat, jo, že opravdu Opravdu ty houby jsou v našem životě každý den. Ani o tom nevíme. Taky jsem slyšel takový, že takovou tu představu, jak to tam v tom lese krásně všechno spolupracuje si, jak si to pomáhá ta symbióza, ta mikoríza, jak to tam pěkně běží. Teď si támhle pošlu, víš jako funguje to tak, že třeba tady ten strom pošle informace nebo nějakou výživu třeba nějakýmu svýmu semenáčku, který roste támhle třeba 50 m od něj. Jo, tak to je a to jsou takový ty krásný věci, jo. Ale ono v tý přírodě z mýho pohledu to víc funguje tak, že to je eh někdy to je boj opravdu, že tam ty houby opravdu spolu bojujou, přetlačujou se a vidím to běžně. Pak to řeknu na příkladu, ale to spíš vnímám jako obchod. Jo, fakt to vnímám jako obchod, kdy opravdu já mám tole, ty máš tamto a teď si pomůžeme. Jo. A toleto se všechno děje jakoby každej den pod našima nohama. Ani o tom nevíme. >> Mhm. Jo, tam třeba jak máš ty houby, který ti rozkládají to dřevo, to jsou ty mikorzní houby nebo ty dřevokazný houby, tak já to vidím třeba na na příkladu máš spadlej kmen, nejlepší má jsou tady i kousek takový bukový pralesy, eh, tak tam třeba na jednom kmeni ti roste v jeden čas třeba 10, 15 i 20 různých druh. Jo, z toho tři čtvrtiny jsou v červeným seznamu, že jsou chráněný. Jo. A teďka jdeš tam za dva měsíce a rostou tam jiný houby. Jdeš tam v zimě a joudou tam zase jiný houby. Jo, na tom stejným místě. A teďka jdeš tam za dva roky a rostou tam zase úplně jiný houby. Takže ty houby opravdu to musí být z pletě, změtě. E neskutečně se přetahujících, jeden silnější, druhej slabší. Teďka je víc sucho. Teď se mu líbí víc jedný houbě, že je větš sucho, tak se druhá upozadí, ale pořád tam třeba je, pak zas víc prší, tak zase jí přetlačí. Jo, teďka to počasí dělá hodně a a i jakoby fáze rozkladu toho dřeva, že některý houby potřebujou, když ten kmen je skoro úplně rozpadlej, jo, některý se pustí jakoby prioritně do toho úplně zdravýho dřeva. Některý houby, ty dřevokázný ti ten strm napadnou a dokážou ti ho zabít. Jako v tom smyslu, že ti ho napadnou tou hnilobou, tou plísní a on prostě spadne. >> Hm. Jo. Nebo z něj jako třeba sýrovec prostě vysajou a berou mu veškerý živiny a přitom tak dobrá houba. >> Hele, když jsme u těch dobrejch hub, tak že jo, spoustu těch spoustu z nás, že jo, chodí s košíkem eh s košíkem do lesa pro ty hříbky a bedly a to co si vlastně myslíš tady o tom klasickým houbaření? >> No, je to super. Lidi jdou do přírody, to je fajn. Na jednu stranu, na druhou stranu, když je sezóna, tak ten les je úplně rozdupanej a zvířata nemají klid. Je taky druhej extrém, ale rozhodně to je fajn a my to tady v sobě máme jak těžk, jak jsi říkal. A a vlastně já jsem no něco jsem pocestoval, to byla n dlouho, ale chci říct, že ty lidi tady u nás si ani neuvědomují, jak vlastně opravdu se máme tady dobře. Eh, tím, že my tady máme nesmírnou svobodu, že ty si můžeš jít volně do lesa a nasbírat si houby a nebo bodůvky nebo maliny, jo, to jako úplně běžně jako ve světě není, jo, že to máš soukromý vlastnictví nebo je to zakázaný nebo v hodně zemích máš i jako omezení třeba, že pokud chceš sbírat houby, musíš si vystavit, nechat si vystavit povolení, zaplatíš nějakej poplatek a můžeš sebrat třeba x kg hub za rok. >> Mhm. Jo, takže my tady v tom máme absolutní svobodu a zatím taky už se jakoby něco tak jako jednalo jedná. Jako mně taky jako lidi říkají, že si chodím do les a beru si houby a pak je si je vlastně prodávám, že jo. Ale jako já to vnímám úplně jako správně, že ty lidi do toho lesa chodí a i třeba jak hodně o těch houbách přednáším, tak eh protože si myslím, že nebudu ani nechci asi do konce života eh sušit mlít houby a dělat z toho pytlíky a jako dává mi to smysl, ale myslím si, že to není úplně, že bych to chtěl dělat celý život Eh, tak proto i vlastně o těch houbách přednáším, povídám, e, dělám vycházky do přírody, aby si to ty lidi byli schopný najít a posbírat sami. Jo. Kamarád říkal: „Poč to děláš, to prodej. Ne, ale jde mi vo to, co chci říct. Tak právě už tím, že ten člověk jde do toho lesa, dá tomu tu pozornost, dá tomu ten čas, projde se v tom lese, nadýchá se čestýho vzduchu, jo, prohýbá se, tak všechny tyhlety věci jsou léčivý. A když si ještě tu houbu nasbírá jakoby on sám pro sebe, tak ještě 10krát léčivější než třeba ode mě. A úplně nejradši mám, když není úplně mum, mám na to prostor a někdo potřebuje