Handicapovaný umělec nemá v komerčních médiích šanci. | Radek Žalud

[hudba] [hudba]

Radek Žalud [odkašlání] je naším hostem.

Ahoj Radku.

>> Ahoj.

Ahoj.

Děkuju za pozvání.

Radek Žalud je nevědomý zpěvák, muž, který se muzice věnuje naplno léta, a teď se pokouší kandidovat do Senátu za obvod 24, což je Praha 9.

A já se hned na úvod ptám: proč, prosím tě, chceš jít do Senátu?

>> To je složitá odpověď. Já vlastně celej život se snažím komunikovat s lidma. Prostě baví mě pomáhat lidem, baví mě naslouchat lidem. Snažím se celej život bojovat proti předsudkům, snažím se odstraňovat bariéry mezi zdravotně postiženýma a zdravou veřejností. No a přišlo mi logický, když mi je čtyřicet, že by taky měl nějakým způsobem přiložit ruku k dílu.

No a ten Senát mi přišel celkem jasná volba, protože to přesně navazuje vlastně na to, co já celej život prostě dělám. A přijde mi, že senátor kromě toho, že by měl samozřejmě nějakým způsobem kontrolovat vládu a dohlížet na kvalitu zákonů, tak si myslím, že právě by měl hlavně naslouchat těm lidem v tom svým obvodu, chodit mezi ně, komunikovat s nima, řešit jejich problémy. A to je přesně to, co se celej život snažím. A tak vlastně je to něco, v čem se cítím dobře a co si myslím, že by byl takovej logickej krok.

>> Dobře, ale shodneme se Radku na tom, že dosavadní tvoje politická zkušenost je nula.

Je prakticky nula, byť jsem fungoval devět let vlastně jako člen republikové rady Sjednocené organizace nevědomých a slabozrakých. Takže nějakou zkušenost mám, ale v zásadě ta politická zkušenost je nulová. Ale je tady taková ta praktická zkušenost.

A chtěl bych do Senátu přinést právě ne tu politickou zkušenost, ale tu zkušenost z každodenního života. A chtěl bych právě přinést to, že si myslím, že zdravotně postižený člověk může nabídnout trochu jiný úhel pohledu na věci a vnést vlastně trochu jiný úhel pohledu a může prostě nabídnout, si myslím, vhled z trochu jiné strany, než je to obvyklé.

>> Tomu rozumím. No, obecně na internetu o tvé kandidatuře do Senátu toho není moc, respektive skoro nic. A co mě teda zamrzelo, je, že jsem nikde nenašel — ale možná je to moje chyba — tvůj program, s jakým vlastně kandiduješ?

Prosím tě, to je zvláštní, protože my máme — já jsem letos vlastně přijal kandidaturu za podporou hnutí ANO, byť jako nezávislý kandidát — a máme facebookové stránky. Takže když bys si na Facebooku…

>> Jinými slovy, ty budeš kandidovat s programem hnutí ANO?

>> S podporou ANO, ale jako nezávislý kandidát.

>> Já vím, ale mě zajímá ten program, protože několik nebo mnoho lidí si teď může říkat: já bych třeba Žaludu volil nebo volila, ale co on tam dělal bude prosazovat? Protože popravdě, možná to zní krutě, ale bourání bariér mezi postiženými a zdravím je málo na senátora.

>> To je málo. To je pravda.

Na druhou stranu [odkašlání] [kašel] je řada věcí, kterou v tom Senátu se dají řešit. To znamená jak samozřejmě problémy přímo toho senátního obvodu, tak je tam řada témat, která mají přesah — ať už na celou Prahu nebo na celou republiku.

Dám ti konkrétní příklad. Například takové myslím si velké téma je digitalizace nebo přístupnost pro všechny.

>> Jo.

Myslím tím bezbariérovost nebo přístupnost. Mám na mysli přístupnost dejme tomu v dopravě. To je důležité pro seniory, pro maminky samoživitelky — prostě s kočárky. Čili to není pouze, že bych chtěl kandidovat, respektive abych byl senátor pouze pro zdravotně postižené, ale ten záběr si myslím, že je opravdu celkem širokej.

Když pomineme ty starosti a v mnoha případech určitě nespravedlnost vůči jakkoliv tělesně postiženým, tak co jsou ty věci obecné, které tě rozčilují v politice?

>> Když to vezmu, když se vrátím k té přístupnosti, tak podívej se například na bankovnictví.

Ty dneska, když nemáš chytrý mobil s nejnovějším operačním systémem, tak si prakticky neškrtneš, protože ty moderní mobilní bankovní aplikace prostě potřebují — no, takže to je jediná možnost, jak ověřovat platby a tak dál.

A dejme tomu, že je pořád ještě dneska spousta lidí, kteří z nějakého důvodu ten chytrý mobil nechtějí používat nebo nemůžou nebo se toho bojí, a vlastně přestává být alternativa. Dřív byly možnosti — já nevím — ověřovat platby třeba pomocí SMS kódů.

A to už se dneska pomalu vytrácí, a to si myslím, že je chyba.

Zároveň jako hodně důležité téma je taky to, co se teďko řeší — zakotvení práva na hotovost do ústavy. Protože byť jsem sám třeba podnikatel, mám počítačovou firmu, a takže já sám samozřejmě jsem příznivcem toho, že se dneska všechno řeší online, ale zase mám spoustu klientů, který se toho bojí. A myslím si, že to právo na hotovost bychom si do ústavy opravdu zakotvit měli, protože podívej se — třeba loni, když byl ten blackout — no, tak samozřejmě rázem to bylo o tom, že sis nekoupil ani rohlík, pokud jsi neměl u sebe hotovost.

>> Hm.

On to ještě navíc byl takovej blackoutíček oproti tomu všemu, co je možné.

Ale řekni mi, Radku, třeba takové financování médií veřejné služby. To se může stát, že až budeš senátor, že ti to zrovna spadne do agendy v jisté chvíli, že budeš muset zvednout ruku pro, nebo proti — myslím té změně. Takže se ptám: financovat ze státního rozpočtu, nebo zachovat stávající model — poplatek za rozhlas a televizi?

>> Já si rozhodně, Ksavere, myslím, že lepší by bylo financovat to ze státního rozpočtu. Hned ti řeknu proč.

Podívej se, za mě — teďko se omlouvám, možná to bude znít trochu jako blbá glosa — ale když si chceš jednou za rok dát dva panáky Becharovky, tak kvůli tomu přece nebudeš si rovnou kupovat celý Karlovy Vary.

Já českou televizi si opravdu pustím jednou, dvakrát za rok. Možná na Štědrý večer, když je tam štědrovečerní pohádka, která teda mimochodem musím říct, že teďko poslední dobou mívá i velmi kvalitně udělaný komentáře pro nevědomé. Proč ne.

Na druhou stranu takový argument, kterej si myslím, že je opravdu celkem silný a je správný — mně nepřijdou koncesionářské poplatky vůbec spravedlivé. Já vím, že se platí stejně — platíme všichni stejně — ale když si vezmeš například nějakou maminku samoživitelku, která opravdu těch peněz nemá na zbyt, tak pro ní prostě ten poplatek může znamenat to, že by místo toho mohla koupit — já nevím — dva balíky plen — nebo prostě ty peníze mohla využít úplně jinak.

A do státního rozpočtu každej přispívá podle svých možností. To znamená jiné daně platím já, jiné daně platí nějaký podnikatel většího typu. A přijde mi, že by to bylo daleko spravedlivější.

>> No ano.

A na druhou stranu pro osoby s postižením zrakovým nebo sluchovým je Česká televize pořád jakási záruka toho, že tam se prostě těmto lidem dostane toho servisu.

Třeba tak, aby sis mohl nějak sledovat, řekněme pohádku na Štědrý den.

Tedy se ptám: ta média veřejné služby je potřeba udržet v tom módu, jak jsou, nebo jsi pro to, aby se ty rozpočty snižovaly?

>> Takhle, myslím si, že šetřit se dá vždycky.

Podívej se, proč se natáčí tři pohádky vánoční? Ona by stačila jedna a kvalitní.

Jo, já tuším, že to bylo před loni, byly dvě vánoční pohádky, no a o kvalitě těch pohádek by se dalo opravdu diskutovat.

Takže samozřejmě mě není úplně šťastný, že se ten rozpočet má snížit, ale rozhodně si myslím, že bychom měli reagovat na současné trendy.

Ono se to strašně rychle mění, protože podívej se, ještě před třema, čtyřma lety, jsme prakticky o AI se vůbec nemluvilo a dneska je AI jedno z hlavních témat a ty média by měly se těm aktuálním trendům podle mě prostě přizpůsobovat, takže si myslím, že i na tohle bychom měli nějakým způsobem reagovat.

Co si, Radku, myslíš o zakotvení naší země v Evropské unii? Je to tak v pořádku? Vyhovuje ti to, nebo reforma, nebo vystoupit?

To je strašně složitý.

Mě samozřejmě celá řada opatření v Evropské unii štve, jo. Jako to, že se pomazánkové máslo nesmí jmenovat pomazánkové máslo. To, že se rum nesmí jmenovat rum, opravdu přijde jako neskutečná krávovina. V podstatě se řeší nesmysly a věci, které by se opravdu řešit měly, tak se neřeší. To je něco, co mi neskutečně pije krev.

Na druhou stranu je tady samozřejmě celá řada věcí, v kterých ta Evropská unie je skvělá.

>> Mhm.

>> Zkus jednu tu skvělou věc.

>> Dejme tomu volání, jo? Když jedu do Rakouska, když jedu na Slovensko, prostě někdo mi zavolá, tak se neplatí roamingové poplatky. To, že můžu vycestovat do zahraničí, nemusím to nikde hlásit, prostě můžu si jet, kam chci, můžu pracovat, kde chci.

Ale to všechno, co říkáš, by přece šlo i bez obřího aparátu někde v Bruselu, bez toho molochu, bez těch obřích nákladů, bez spousty asistentů a tak, nebo ne?

To by určitě šlo. Ten aparát by se samozřejmě asi nějakým způsobem měl změnit, protože koukej, teďka nevidím, co se děje u takových technologických firem, jako je Apple, Google, kdy tady nemůžeme mít vlastně nejmodernější modely AI. Jsou tam šílené regulace. To je třeba něco, co si myslím, že je špatně a co by se mělo nějakým způsobem, v čem by možná bylo líp, kdybychom byli bez Evropské unie, ale opravdu je to strašně složité téma.

Eh, je možné, že v případě, že by ses stal senátorem za ten obvod 24, že by se ta tvoje práce v senátu nějak protla s muzikou, s tím, co tobě je nejbližší? Mám na mysli, prosím tě, třeba to, jestli by stálo za to sahnout do nějakých autorských zákonů, podívat se na to, jak funguje OSA a já nevím co všechno.

Tak já si myslím, že tohle by se prosadit mohlo, možná i mělo, protože ta kultura, jak sám říkáš, je mi hodně blízká, já se tím 20 let zabývám a tak i na tom bych se samozřejmě nějakým způsobem rád podílel, protože si myslím, že změny, respektive možnosti, co by se dalo zlepšit, je určitě celá řada.

Byť, když budu hodně konkrétní, podívej se, my máme celou řadu dneska kvalitních muzikantů z řad právě handicapovaných, ale nikde je nevidíš, nikde je neslyšíš, tu šanci prostě nedostali.

Já vím, že to teďka může znít možná trošku nabobřele, ale když bych to měl stáhnout třeba sám na sebe, tak mě vlastně jediné médium, které mi v České republice dalo šanci, je TV Šláger.

A já si toho samozřejmě velice vážím a jsem za to rád, ale v těch komerčních médiích jako handicapovaný umělec prostě nemáš absolutně šanci se prosadit. Můžeme si o tom myslet cokoli. Je to tak.

A minimálně tohle je věc, kterou bych se chtěl nějakým způsobem zabývat, protože dám ti příklad. Jistě jsi někdy slyšel jméno operního pěvce Eduarda Hakena.

>> Mm.

>> A jeho neteř je vynikající zpěvačka, která si myslím, že by směle mohla konkurovat, já nevím, Dagmar Peckhové, Evě Urbanové. Na tu šanci nedostane jednoduše jen proto, že má handicap. Vyřízeno, hotovo.

Já si myslím, že to je špatně.

>> Mhm.

>> Protože když se podíváš do Itálie, hele, řekne se Andrea Bocelli, každej ví, a Italové jsou na něj pyšní. Jo, podíváš se do Ameriky, Ray Charles, prostě muzikant, fantastický, zná ho celej svět, a podíváš se do Čech a tady prostě tu šanci nedostaneš. Tady ti v podstatě ještě navíc kolegové z branše v podstatě házejí klacky pod nohy, protože proč by se měl proboha prosadit někdo, kdo má nějaký handicap? Já si myslím, že tohle fakt není v pořádku.

>> Eh ano, ale na druhou stranu já každou chvíli slyším někde takovou tu skupinu tap tap nebo na různých akcích.

>> Zaplej Pánu za to, že aspoň ti taptapáci se prosadili. Jo, mám pocit, že to funguje.

>> No a ještě mi řekni, já jsem sledoval před pár lety kauzu, kdy tebe okradl kolega z televize Šláger František Marek a byl za to souzen. Jestli to myslím, jestli to říkám dobře.

>> Říkáš to dobře. V roce 2021 byl odsouzen k dvěma letům nepodmíněného vězení a náhradě škody.

Jak to celé dopadlo?

No, bylo to samozřejmě úplně tristní, protože Františka Marka pustili po třetině trestu.

No a samozřejmě nezaplatil vůbec nic, jo. Zaplatil, já nevím, 5–6 tisíc, aby se neřeklo.

A v podstatě se na to vykašlal, není šance se prostě ničeho domoci.

>> A ta škoda je jak velká?

>> Ta škoda přesahuje milion a půl Kč.

No, ale já tady čtu v těch poznámkách, že on byl soudem odsouzen k náhradě škody.

>> Byl soudem odsouzen. To je pravda. Já jsem předpokládal, že teda se k tomu nějak postaví. On samozřejmě v momentě, kdy ho pustili, tak jsem začal komunikovat, protože jsem si říkal: dobře, každý můžeme někdy šlápnout vedle. To si myslím, že se může stát každému z nás. Neměli bychom nad sebou lámat hůl. A tak jsem s ním začal komunikovat a předpokládal jsem, že se k tomu nějak postaví.

No a postavil se k tomu tak, že samozřejmě sliboval, sliboval, ale samozřejmě znáš to — slibem nezarmoutíš.

>> A ty ses na to vykašlal, nebo?

>> Hele, nevykašlal jsem se. Já jsem se snažil nějakým způsobem to řešit, ale v podstatě není jak. Kvůli tomu jsem si najal právníka. No a právník mi řek: „Hele, tady žádná cesta už není. Jestli on nezačne platit, tak v podstatě nemáš jak," protože jsme zjistili, že on má exekuce zhruba za 30 milionů. No a v podstatě neplatí nikomu nic.

Takže tam opravdu přitom je to jako myslím si, že je neuvěřitelný, že na tyhle lidi stát prostě nemá páku. On v tom umí chodit. V podstatě se celý léta si vyhýbá nějaké zodpovědnosti a nic se mu nestane. To si myslím, že taky není v pořádku.

>> A vy se potkáváte dál v televizi Šláger?

[vzdychy] >> Čas od času, čas od času se potkáme. Je to neuvěřitelný. A on se tvář jako kamarád. Dokonce mi zavolá k narozeninám, zavolá mi k Vánocům, popřeje mi hezké svátky a nějak mu nedochází, že vlastně svátky moc ani být nemohou vzhledem k tomu, co mi vlastně proveď.

>> V okamžiku, kdyby ses stal senátorem, protože ty senátní volby se blíží i v této věci, by jsi v ní chtěl něco podnikat?

Otázka, jestli by se něco podnikat dalo, ale určitě bych nějakým způsobem se potom pídil, protože zase si uvědomuju, že lidí, kterí dneska čelí finančním podvodům, je celá řada. Spousta lidí se o tom bojí mluvit, protože se bojí toho, že dostanou nějakou nálepku, toho, že spousta lidí je odsoudí. Ale já si myslím, že je to velká chyba, že by se o tom mělo mluvit, protože tu společnost to dneska pálí.

Děje se to čím dál tím víc a já si myslím, že prostě není ostuda o tom mluvit. A přesně na tohle ti podvodníci spoléhají, že ty lidi o tom radši mluvit nebudou a prostě si to nechaj líbit, protože v podstatě se bojí toho, aby je prostě půlka národa neodsoudila.

A já jsem se toho nebál, protože si myslím, že ano, samozřejmě spousta lidí mě odsoudilo, spousta lidí v podstatě mi vyčítalo to, že jsem se nechal o ty peníze připravit. Neustále čtu o tom, jako když je člověk hloupý, patří mu to, ale já si myslím, že tohle není úplně v pořádku, protože prostě taková chyba se může stát komukoli z nás v momentě, kdy pomáháš lidem okolo sebe, tak tě a priori nenapadne, že kamarád, kterého znáš patnáct let, kterému věříš, tak prostě tě nenapadne, že někdo takový ti chce udělat peklo ze života. To tě prostě fakt nenapadne.

A po bitvě samozřejmě každý generál. Čili si myslím, že to povědomí o těch lidech by se mělo zvětšovat a v momentě, kdy ty lidi o tom budou vědět, já díky tomu, že jsem to tenkrát medializoval, tak se povedlo vlastně zabránit Frantovi v dalších krádežích. Volal mi jeden pán na vozíku, že mu taky málem to prostě udělal a vlastně mi děkoval, že díky tomu, že já jsem tohle zmedializoval, tak se povedlo jeho peníze uchránit. A kdyby to nemělo pomoct už někomu dalšímu, tak si myslím, že je strašně fajn, že aspoň jednomu člověku to prostě pomohlo.

>> Držím palce, Radku, měj se hezky a zase někdy. Ahoj.

>> Děkuju. Ahoj.

Naším hostem byl Radek Žalud.

[hudba]