Gabriela Sedláčková: „Koncesionářské poplatky musí skončit!“

Tak vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem zpravodajka poprvé, doufám, že jsem správně pochopila náš v řád, že jako zpravodaj mám vyložit objektivně to, co ten zákon přenáší a úplně tam nevnášet mou ideologii. Já jsem se o to pokusila. Přesto si na závěr možná jednu, dvě věty názorové dovolím, ale nejdřív opravdu vlastně shrnutí toho, co eh zákon nebo předložený vládní návrh zákona přináší. Tento vládní návrh zákona, který mění způsob financování České televize a Českého rozhlasu, tak přináší asi to nejpodstatnější a to splnění vládního prohlášení. Vládna ve svém programovém prohlášení se zavázala ke zrušení rozhlasových a televizních poplatků. Cílem je samozřejmě snížit finanční zátěž občanů, finanční zátěž českých domácností a nespravedlivou finanční zátěž firem. Zároveň se zavázala zachovat nezávislost obou veřejnoprávních médií a právě tyto dva závazky předložený návrh zákona naplňuje. Co se tedy konkrétně tímto zákonem mění? Dosavadní systém povinných rozhlasových a televizních poplatků má být nahrazen přímým financováním ze státního rozpočtu. Namísto jednotlivě vybíraných koncesionářských poplatků budou Česká televize a Český rozhlas dostávat pravidelný příspěvek, jehož výši i způsob navyšování stanoví přímo zákon. Cílem je jednoduchý, transparentní a stabilní systém financování. systém, který bude předvídatelný nejen pro obě veřejnoprávní instituce, ale také pro stát a pro jeho rozpočet. A současně systém, který odstraní administrativu spojenou s výběrem poplatků od domácností a podnikatelů. Myslím, že důležité je zdůraznit, že se nemění možnost České televize a Českého rozhlasu získávat další příjmy z vlastní podnikatelské činnosti, včetně příjmu z obchodního sdělení. Nyní několik slov k samostatnému mechanismu toho financování. Příspěvek ze státního rozpočtu bude mít charakter takzvaného mandatorního výdaje. To znamená, že nepůjde o každoročně libovolně stanovenou částku, ale o výdaj, jehož výši určuje zákon. Návrh navíc spočítá s automatickou valorizací podle inflace. Konkrétně se příspěvek zvýší o 10 % ve chvíli, kdy průměrná roční míra inflace za příslušné období překročí stanovenou 10% hranici. Zjednodušeně řečeno, zákon pamatuje také na to, že ceny v čase rostou a vytváří mechanismus, který má veřejnoprávním médiím umožnit zachovat rozsah i kvalitu poskytovaných služeb. Považuji za důležité zmínit také širší evropský koncept kontext, který mimo jiné řešíme v rámci jiných debat tady ve sněmovně. Financování veřejnoprávních médií prostřednictvím koncesionářských poplatků totiž není jediným modelem, který v Evropě existuje. Řada evropských zemíč od tradičních poplatků ustoupila a přišla na financování z veřejných rozpočtů či prostřednictvím daňových příjmů. Česká republika tedy nepřichází s nějakým zcela neznámým nebo nevyzkoušeným modelem nebo principem. Reaguje na technologický vývoj posledních let. Způsob, jakým lidem jakým lidem lidé dneska sledují televizi a poslouchají rozhlas, se zásadně změnilo. Dnes k tomu často nepotřebujeme televizor ani klasický rozhlasový přijímač. Stačí nám mobil, tablet nebo počítač, obrazovka, před kterou se zrovna nacházíme a to téměř pořád. Právě proto původ, původní logika vlastně těch poplatků nezávazné, pardon, navázaného na vlastnictví přijímaného zařízení postupně ztrácí svůj smysl. Z povinného poplatku se v praxi stala platba, kterou lidé odvádějí bez ohledu na to, zda služby České televize nebo Českého rozhlasu skutečně využívají. ti lidé, kteří mi v rámci volební kampaně opakovaně říkali, že nechtějí platit něco, co nezastupuje jejich názor, tedy pluralitu, tedy demokracii. Předložený návrh tedy reaguje nejen programové závazky vlády, ale také na změnu technologií a způsobu využívání médií. A nyní ještě jedna důležitá otázka, která se v souvislosti s návrhem objevuje. To je nezávislost veřejnoprávních médií. Evropský akt o svobodě médií požaduje, aby poskytovatelé veřejných mediálních služeb měli k dispozici přiměřené, předvídatelné a stabilní finanční zdroje pro plnění svého poslání. A předložený návrh právě takový mechanismus financování zavádí. Stanovuje příspěvek přímo zákonem, upravuje jeho pravidelné navyšování a vytváří dlouhodobě předvídatelný rámec. Změna zdroje financování sama o sobě neznamená změnu veřejnoprávního poslání České televize nebo Českého rozhlasu. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi závěrem shrnout podstatu přiloženého návrhu. Zrušení poplatku není zestátnění médií. Česká televize i Český rozhlas zůstávají samostatnými veřejnoprávními institucemi. O výši poplatku také rozhodují politici. Koncesionářské poplatky nejsou a nebyly žádnou zárukou nezávislosti na politickém rozhodování. Zákonný příspěvek není každoroční politická almužna. Jeho výše bude stanovena zákonem, nikoliv libovolným rozhodnutím vlády při sestavování rozpočtu. Zákonný nárok nelze změnit pouhým hlasováním o rozpočtu. Ke změně výše příspěvku je potřeba změnit příslušný zákon a všichni víme, že změnit příspěvek je stejně legislativně náročné jako změnit poplatky. V obou případech je nutná změna zákona. Zákonný příspěvek je právně vymahatelný. Pokud by stát příspěvek nevyplatil řádně a včas, mohou se média domáhat splnění svého nároku oprávně a soudní cestou. Veřejnoprávní neznamená státní. Změna zdroje financování sama o sobě nemění právní posil z postavení České televize a ani českého rozhlasu. Strašení se státněním není věcný argument. Politický nesouhlas se zákonem je legitimní. Překrucování jeho důsledků však nikoliv. Právních důsledků však nikoliv. O poplatcích rozhodovali politici, o příspěvku rozhodují politici v obou přípanech zákonem. tak kde přesně má být ten zásadní rozdíl v nezávislosti? A teď si dovolím tedy na závěr trochu té subjektivity, když i odpůrci našeho návrhu, jako například Kalousek nebo spousta politických expertů uznávají, že zrušení koncesionářských poplatků není v žádném případě zestátnění médií, možná by bylo na čase přestat veřejnost tímto nesmyslem strašit a lhát nám a lidem do očí. Říkali jste, že pokud splníme náš předvolební slib a rozhodneme se vykonat voličovu vůli, vyhlásíte nám válku, postavíte se tady na barikády. Je to tady výborně, splnili jste vlastní výhrušky, ale je třeba si tu nahlas pojmenovat to, že ty výhrušky byly od začátku proti vůli většiny, tedy proti demokracii. Děkuji za pozornost. Tak děkuji paní zpravodajce