František Koukolík 4. díl: Roztrhání vazeb mezi lidmi je zřejmě řízená akce

Milí posluchači, vítejte u pořadu Kupředu do minulosti. Od mikrofonu vás zdraví Martina Kociánová. Akutní vášnivá láska existuje. Je velmi podobná, né totožná s akutní psychózou. Citoval minule František Koukolík, svého učitele v psychiatrie a připojil i jeho radu. Užijte si to, ale pozor, v tomto stavu žádné rozhodování. Celý předchozí díl jsme strádili nad svobodnou vůlí a hledali správnou otázku i odpověď. Kolik máme svobodné vůle a s čím vším se o n musíme dělit? Rodina, vzdělání, povolání, biologie, vazby k druhým lidem. A právě tady začíná rozpor, kterému se dnes nevyhneme. Stav, ve kterém je člověk asi paradoxně nejméně svobodný, popisujeme jako to nejlepší, co nás v životě potká. Toužíme po ztrátě kontroly. Čekáme na n a říkáme jí láska. Proč nám jí evoluce vůbec dovolila? Řekli bychom, že je to příspěvek k zachování rodu. Ale když se takto dokáže rozbouřit i mozek v 80 letech, zdá se, že láska svá tajemství jen tak nevydá. Milí posluchači, doktor František Koukolík, patolog a neuropatolog z fakultní Tomajrovy nemocnice, rytíř českého lékařského stavu, ale také autor knih Cesta nejspanilejší ze všech bohů, Metuzalém a mnoha, mnoha dalších mým dnešním a samozřejmě tím pádem také vaším hostem. Je mítí. Buďte vítán. Děkuju za pozvání, >> pane doktore. Třetí z velkých témat, které jsme si říkali, že probereme, je téma láska. Pro mnohé je samotné toto slovo už jako příliš nabubřelé a máme pocit, že jsou to velká slova. A mně přesto přijde, že kdybychom o ničem neměli přemýšlet, diskutovat a hledat, tak je to právě tento pojem a jeho naplnění. >> Já bych si dovolil ještě k tomu dodat prožít. >> Hm. Jo, to je eh jestli je něco fundamentem lidství kromě eh dejme tomu trochy toho rozumu, tak je to todlectom >> to je eh má to evoluční základy. Birad Galdikasová Galdikasová profesorka nedávna umřela, se celej život věnovala orangutánům na Borneu, její záchraně a to no a sledovala tam akutně zamilovanýho Oranguta. No. >> Mhm. >> Jo. Já si tady najdu, co eh, co napsala tady. píše: "Předmětem zbožňování pro TP, to byl sameček, byla samička Priscila. Napadalo mě, že si mohl vybrat nějakou půvabnějši, ale byl do ní blázen. Nedokázal z ní spustit oči. Dokonce přestal jíst, >> což je jeden z projevů oné psychózy, >> což je což je e takovej ten eh projev fyziologické nebo normální psychózy, kdy se člověk pořádně akotně zamiluje. Bum. Eh, láska, vy jste jednu eh, knihu svých esejů pojmenoval nejspanilejší ze všech bohů, eh, podle antického básníka Hesioda, eh, z přelomu 8 a 7. století před Kristem v epické básni Zrození Bohů popisuje eh vznik světa a tam vystupuje Eros. Ano. >> A eh mě vlastně zaujalo, jak vzpomínáte, připomínáte, že antika zná různé druhy lásky. >> Ano. >> Eh je to éros, to jsme tady zmínili, tedy vášeň, agapé a storgé. >> Sorgé, tedy láska něžná starostlivá, mánia, šílená, láska šílená, >> ludost, hravá fia, přátelská a pragma, rozumová, věcná. Řekněte mi, my říkáme láska, pak možná říkáme zamilovanost, možná říkáme milování, ale pro slovo láska vlastně nemáme jenom adjektiva k tomu přidáváme. Soucitná, mateřská a tak dále. Řekněte mi, poškozujeme vlastně význam lásky tím, že jsme jí takto foneticky okleštili? No, eh, záleží, jestli si jí dá člověk takhle myšlenkově eh okleštit. Já si myslím, že to vůbec není nutné. je nutné odlišovat. vědět, že láska má biologický kořeny fundamentální, protože jde vo zachování druhu. Eh, je eh zásadně nutné vědět, že eh láska není akutní zamilovanost a tak do roka přejde. A je dobré vidět, že e láska má několik tváří, který popsali antičtí filozofové, pozdější filozofové, soudobí psychologové, soudobá neurověda eh rozlišuje jenom dva typy. Mateřskou a romantickou, tu akutní vášnivou. No a když jdete do e soudové psychologie, tak dřív nebo pozd narazíte na profesora Stenberga nebo manžel Nyí Stenbergovi a jejich velkolepý eh popis lásky jako příběhu, což je nedávná vědecká práce. Vřeledoporučuji. Mm. Je to poměrně čitelné a je to telefonní seznam pro všechny scénáristy, lidi, který píšou divadelní hry, e, nebo cokoliv, protože tam je vyjmenována x typů lásky, co by příběhů. Je to možný se tak dívat, je to moc hezky, ale to láska není, to jsou jenom její tváře nebo aspekty. Eh, já jsem nad tím spíš přemýšlela e vzhledem k tomu, jak třeba eh čeština zase má eh slov slovo krása a pak můžeme říct třeba nádhera, což je a nebo že je něco líbezného. Ale zaujalo mě, že třeba Japonci e mají pro krásu a pro její tváře obrovské množství e termínů. A je pomíjivá krása a smutek nad ní. Já mám moc ráda jugen, což je tajemná krása, která nelze plně vyjádřit slovy. Je to skrytá krása, mlha, stín a tak dále. A tak jenom jestli jsme vlastně tím, jak jsme pod slovo láska dali úplně všechno a mnohdy láskou označují lidé i to, že jsou spolu měsíc a právě jsou jako bez sebe. Jestli jsme tu lásku vlastně také trošku nezglajšaltovali, jestli by si nezasloužila více pozornosti po všech stránkách. Každopádně každopádně a to co je dnešní realitou, že že se eh dote všechno možné o sexuálním chování, já nevím eh to, ale lásce per se jako takový se dočtete málo. Eh, prolistujete-li světovou literaturu, najdete do několik dokonalejch definicí lásky. Taokonalejší, o které jsem se dověděl, tu eh najdete v Novém zákoně, v epištole Korintským. >> Láska je trpělivá. >> Ano. >> Láskavá. epištinským, kterou napsal Saul, pozdější svatý Pavel Starsu. Já to nebudu citovat, protože jsem tady citoval ten nejdokonalejší. Eh, to existuje vrcholná definice ženské lásky, kterou napsala Elas. a Belovi v době, když už bylo po katastrofě, že jo. >> No a >> Šalamon se taky eh to je, řekl bych, >> vytáhl s popisem lásky královně ze Sáby. >> To je moc hezký. Eh když opomineme jeho h, tak eh ty ty svatební písně jsou z tý doby eh krásný. Eh, to je něco, co hovoří o akutní zabilovanosti nebo o, eh, e, hymnu plodnosti, rituálním hymnu plodnosti, ale to, co je láska, to nejlípal ten Saul. Mě by strašně zajímalo, jestli to měl sám ze sebe nebo jestli to opsal někde. >> Já už jsem to tady asi někdy vzpomínala. Je to skutečně eh usvědčení se z toho, že si mnohdy mylně sami o sobě nalháváme, že jsme skutečné lásky schopni, protože >> jsme se schopní zamilovat, ale to není láska. >> Láska je trpělivá, láskavá, nezávidí, láska se nevychlouvá a tak dále. To poznáte tehdy, když ten když přejde akutní zamilovanost a ten váš se dostane do potíží, >> do těžkejch potížíe. Například on nemocně roztroušenou sklerózou. Pak se pozná láska nebo ne? >> Jenom ještě připomenu, že to končí i a tak zůstává víra, naděje, láska. Vy ateisto. >> Eh, tam jsem nekončil. Já jsem skončil u toho láska nikdy nezanikne. >> Ano. Láska je >> proroctví to pomine, jazyky ty ustanou, poznáni ta budou překonána. Ale dokud bude člověk člověkem, tak tohle pojetí lásky jako jádro, jedno z jader lidství by mělo mohlo zůstat. Podobně prosím jako ta racionalita. Pane doktore, eh když jste ale hovořil teď o lásce, tak není toto vlastně největší zázrak, že toho je eh jedinec schopen třeba >> není to není zázrak. >> No, už jste říkal orangutan. Já vím. Eh, to je úžasnej mechanismus života, kterej s našima velkejma mozkama dostal abstraktní podobu poetickou a ještě abstraktnější a vůbec neabstraktnější. Čili je to, řekl bych, důsledek vývoje, který v Saulovi, starosvatém Pavlovi, e podle mě dosah vrcholu. V Eloas dosáhl jiného vrcholu, v sumerských svatebních písní jiného vrcholu. Jsou, ale furt jsou to vrcholy jednoho pohoří. >> Mhm. Eh, když jste vy se snažil romantickou lásku a ten akutní stav zamilovanosti jaksi charakterizovat e z vašeho hlediska, tak jste říkal, že je to prostě upření pozornosti na jediného člověka. >> Je i ten orangutan si podle podle pozorovatelky mohl vybrat hezčí, ale >> vyloučil, >> vybral si jinou. Ano. A vy tam říkáte doprovázené euforií, ztrátou chuti k jídlu či nespavostí. Ano, hraje klíčovou roli dopamin. >> Ano. >> Odpovědný za systém odměny a touhu. A norepin >> norepinefrin. >> Ještě jednou to řekněte. Nefrin. >> Děkuji. Zatímco hladina serotoninu klesá, což způsobuje obsidantní myšlenky na milovanou osobu. Musím říct, že po tomhle eh popisu z toho ta romantika doslova cáká. A tady jsme vlastně opravdu skutečně jenom hříčkou přírody, eh, mozkových synapsí. Hov. Nemusíme být hřičkou, když si zachováváme trochu zdravýho rozumu. Ale to v tom akutním stavu je velmi, velmi obtížné. >> Jak říkal pan profesor, pozor, pozor, žádná rozhodnutí, >> protože v tu chvíli je to šalba a klam a příroda si skrze nás vede svou. >> Zažil jsem eh nesmírně moudrou ženskou. Chodila mi na přednášky. Měla několik dětí. tři nebo dokonce čtyři a chlap se jí akutně zamiloval. Říkala:„No, vždycky, když se od ní vracel, tak jsem ho chtěla zabít, ale protože byla vyase inteligentní, tak do ně nakódovala pocit viny. >> Vždycky, když přišel, tak říkala: "Nechceš něco k večeři? Nechceš se podívat na děti?" Takto eh se implementuje pocit viny. >> Jo. A ten chlap prostě začal mít strašnej pocit viny, že má doma tak dobrotivýho, láskyplnýho tvora, který mu zahejbá. Ovšem pozor, druhá strana to může vyšnout a podniknout proti opatření. To znamená, že si vyrobí taky dítě. Jakže chudák chlap >> a taky vaří. A také, jak říká v Atlasově v spouře Enrendová, i pocit provinění trpí únavou materiálu. A jak >> pane doktore Františku Koukolíku, ale kdyby tomu bylo skutečně tak i v té fázi zamilovanosti, že si trošku ta příroda prosazuje svou, člověče, moc nezdržuj, počni dítě, eh, ty se ženou o něj postarej a ty možná Jinochu, běž zase ještě rozsévat svůj královský oves, >> tak eh pak byla prakticky vyloučena romantická láska v pozdním věku, eh, když už jsou oba z toho reprodukčního procesu vyloučený. To je velmi jednoduchý. Tollecto je napsaný na dobu, kdy střední dožití bylo 30 let. Takže jsem našla skulinu. >> Jo. Eh, to co jste naš, že je možná akutní romantická láska celoživotně je důsled toho, že jsme překročili e evoluční meze. Příroda s náma počítá do těch dejme tomu 30 35 let. >> Mhm. >> Vysoká dětská umřtnost, vyrob dítě, eh, čím větší počet dětí, tím líp. No, vůbec evoluce nepočítala s tím, že se takový počet lidí bude dožívat 50, 60, 70 a že se dokáže v 80 letech ochutně zamilovat. Sledoval jsem starou dámu, která se akutně zamilovala, vyprávěla mi o tom, byla celá růžová a vypadala jako když její 16. Boží dar. >> Je to dojemné nebo směšné pro neuropatologa? Je to úžasný. Kdybych byl cenek, řeknu, že to je směšný. Kdybych byl sentimentál, řeknu, že to je doma dojemný. No, ale protože si myslím, že v nějakém rozsahu mám představu o tom, e, co je a co dokáže lidské mozek, tak je to neuvěřitelný. >> Že tak starej mozek dokáže v týhle dimenci pracovat. To jako kdyby se naučil znova matematiku. Já myslím, že geniální sochař Albín Polášek, když se oženil znovu v pozdním věku, tak napsal dopis: "Kdybych byl kůň, tak bych se splašil." >> Naprosto přesně. Absolutně přesně. Teda, že povedu tak romantické vyprávění s neuropatologem, mě dojímá zejména, když vy jste napsal, že romantickou lásku antropologové zjistili v plných 147 ze 166 současných kultur. >> Ano. >> A vy dodáváte, že v těch 19 se asi jenom špatně zeptali. Takže pokud máme eh vyvracet, tak není možné vyvrátit, že by romantická láska neexistovala. Je tady. >> Existuje >> všude. >> Všude. Otázka je, jestli vám jí společnost povolí. >> Mhm. Existuje totiž model věcný, který napsal jeden ruskoamerický psycholog a ten mluví o makrosystému, mikrosystému, mezosystému. Existuje kulturní rámec eh sociální, kterej vám vaše city povolí nebo nepovolí, doporučí nebo nedoporučí. Pak je mikro, to znamená rodina, sociální vazby, škola, já nevím co všecko povolí, nepovolí, soutěži, ne? To no. Eh, todlecto eh abstraktní pozorování má potom výraz veškeré romantické, dramatické literatuře počiné Madam Povariovou a konče, já nevím, eh, Romem a Julií. Jo. Nicméně je nebo byla řada společnosti tí nebo vztahů, eh, kde byla romantická láska zakázaná. Mám na mysli zejména eh celej rané pozdní středověk a dámy z vyšších sociálních eh kruhů. To bylo zboží a předtím taky. Neexistovalo, aby se romanticky zamilovala. >> A všechny tyto ženy měly potomky, řekněte. Ano. Ne ovlivnilo to nějak vlastně náš vývoji postupnější? ovlivnilo. Ovlivnilo, protože eh když měli eh potomky, tak záleželo v těchto vrstvách nebo v to, na měli hodnou chůvu, když se stačí přečíst Roma Jullii. Julie, když má to, tak se neobra matku, ale na chuvu. >> Čili to je to, čest mu se dneska dneska říká primárníebná figura, čili nárada mámy. >> Chůvo, je tady nový svět. >> Ano, prosím. a chuvaí, rozumí. Jo, ví, že se brzo položí na ta záda. >> Řekl něžně. Pane doktore, vy jste zmínil, že vlastně se věda jaksi eh neuro eh neurologicky věnuje mateřské a romantické. Proč těmto dvěma? Protože jsou nejsná se definov definovan. Jsou si neuro nebo v těch konektomických jsou si velmi blízké. Velmi blízké. Řada těch uzlů se prolíná. Řada uzlů je odlišných. Čili na eh funkční magnetické rezonanci. Eh to je krásně vidět. Jo, stačí, když vlažíte někomu hlavu do skeneru a promítáte mu obrázky milované bytosti a jiné podobné bytosti, tak tam je vidět jasná funkční eh rozdílná mapa, e, která je odlišná od toho, když dáte mámu do skaneru a jí promítáte vlastní dítě a cizí dítě. Čili to jsou prostě odlišný systémy, odlišný mapy, odlišný funkce, odlišná evoluce, odlišná prognóza. >> Co způsobuje s mozkem matky, že se jí vypne i put sebezovy? Ten nejsilnější put, který člověk má. Eh, daleko silnější informace od evoluce je potomstvo. Koukej se starat a udělej všechno, aby tě přežilo. Čili bude-li to nutné a to bude tě to stát život, tak ho prostě dáš. A je v tom zásadní rozdíl. To je nádhernej experiment, praktickej i teoretickej. To je dostáváme se ale do poněkud jiného. Dostáváme se do oblasti morálního rozhodování. To byl experiment udělanej tak, eh, že eh se rozhodovali v něčem, co mu se říká morální dilemata. Těch modelů je řada. A eh z těch experimentů, který jsou 20 25 let starý, vyplynulo, že jsme nositeli dvou systémů. jednoho máme zděděnej pro přírod po přírodě, který říká:„Neublížíš dítěti, kdyby tě to mělo stát život, neublížeš." A druhej říká, jestliže to je ten už lidskej, racionální, utilitární, říká:„No, když je to nutný, tak to dítě zahubíš." Eh, to morální dilema je jednoduchý, říká, je obklíčená vesnice nepřátelskejma vojákama. Vy jste někde v ďouře v nějakým tunelu. Koho vojáci najdou, toho zabijou a zabijou to. Vaše dítě začne plakat. Zadávíte ho nebo ho nezadávte? To je model. Ale tydle modely běžely ve vietnamský válce během života a ty mámy, ty děti zadavily a ochránili skupinu. Nechtěl by bejt v duši mozku, tý mámi potom, ale to je něco, co máme pouze my lidi. Eh, žádná samička v přírodě nezabije vlastní mládě, radši zahyne sama. Když umře mládě šimpanzí mámě, tak se běžně stává, že tu už mumifikovaný tělíčko nosí pořád na zádech. Eh, pane doktore, vy jste zmiňoval, že eh v ženě je jaksi geneticky, historicky dáno eh zachovat eh zachovat rod, předat eh geny, e obstarat si dobré geny. Myslíte si, že vlastně i v tomto možná už došlo v našich mozcích k určité změně, protože najednou jako kdyby se tato potřeba v současnosti vytvářela a nebyla alespoň tak silná? No, současná debilizující společnost razí individualitu, individuální hodnoty za každou cenu. Ničí předivo společnosti, ničí to, že lidi dělá eh eh jednotlivce, osamělý, neschopný, poškozený. No a jak jste se zmiňovala, o tom strašně záleží, jakou tadle máma měla vlastní mámu, protože eh deprivace se jde přes generace jako červená něď. Když mají mámy špatnej vztah vlastnímu dítěti, tak ve vysokým procentu přes 70 % měli špatnej vztah vlastní mámě a zpět. To může přeskakovat z generace na gen jak červená níť. Když měl někdo to štěstí, že vyrost láskyplný v takzvaný bezpečný vazbě, jo, tak eh potom je vysoká nadějná jistota, že i to potom to bude podobně vychovávaný. >> To znamená, že v tuto chvíli méně platí geny a více platí to sociální prostředí. Oboji, dvoji. Geny vás napsali nebo napsali ženu a muže jako dvě entity, které mají eh možnost mít děti, nebudou zí zabíjat do e soudové pseudomedicíny a pseudobiologie. Necháme to plavat. >> Těch dalších 65. >> Jo, to a napsala napsali eh napsala nás prostě evoluce nějakým tímhlectím způsobem. počítala do těch 30 let, posunuje se to. No, ale pak nastane učení, že jo, který probíhá od nejranějšího dětství, ještě od doby, kdy jsou děti v nitroděložním eh prostředí, protože stresovaná máma vyrábí kortizol. Kortizol nabourává mozek a poškozuje mozek toho dítěte. A s tím už se potom přijde na svět. Může se to provalit, nemusí to provalit. E, >> teď jste řekl a pak nastává učení. >> Ano. >> A předtím jste se zmínil, že současná společnost nebo elity ničí předivo společnosti. Ničí. >> Eh, co tedy může vlastně s mozkem dětí, které se teď e rodí nebo vychovávají a dozvídají se právě to, že pohlaví je společenský konstrukt, že si to budou moct ještě časem vybrat? Může to mít i >> má to malign podle mého názoru to má malignní vliv na část populace, že jo. A bohužel část doktorů se toho účastní. Prachy jsou prachy. Ve mně to prostě budí. Eh, nebudu říkatši, co se to ve mně budí todle. Jo, je to je to něco strašnýho. Přidělávat děti, eh, vodit po školách drag queens, který jim vykládaj eh prostě věci, který ty děti mrzačej. Vždyť vy se jenom podívejte na statistiky, kolik eh vstoupil žádostí o předělání pohlaví. No a kolik je žádostí o zpětný předělání. Jo, čili jinými slovy řečeno s ohledem na vývoj mozku v prostředí zamořeným eh eh něčím, co mouje účinnost eh hormonů a jsou to, říká se tom endokrinní disruptory. No tak spousta takzvaných sexuálních mozků se může už teď přijít na svět nabořenejch. Nejsteich špatně vykonstruovaný, špatně vysoustruovaný. Vždyť se podívejte jenom, kolik teče do vody eh >> nejrůznějších léků, antikoncepce. antikoncepce, barev na vlasy, bari, všechno to jsou, všechno v tom eh nepočítám polyklchlorované bifeny, že jo. >> To jsou všechno jednokrní disruptory. No, takže po této stránce tato generace je nabou začíná bejt nabořena. >> Eh, co nám může pomoci? Protože pokud je jemné předivo společnosti eh relativizováno, všechno je vlastně relativizováno, všechny ty pojmy, které my jsme tady dnes rozebírali, jsou vlastně součástí eh ale kdo ví, to má přece každý jinak. To je přece záleží na každém, jak se rozhodne. Každý má přece svoji pravdu a tak dále. Co může pomoct třeba >> rozhodnutí mezi eh racionalitou a pseudoracionalitou? rozhodnutí o sociální odpovědnosti a vzájemnosti, eh používání zdravého eh používání zdravého rozumu, nikoliv sociálních sítí s programovanými influencery, zjišuje 30 % algoritmizovanejch botů. To jsou stroje, který s váma mluvěj, že jo, nebo programy. No, takže když chce společnost zblbnout, tak zvlbne. >> Může nám pomoct ještě pouto, které jsme tolik nezmiňovali a to je partnerské pouto. To je úplně jiný eh už koktejl hormonu, který umožňuje lidem zůstat spolu. Přestože se dožíváme třeba mnohem vyššího věku, než ta příroda původně plánovala. >> Ano. Říká se, dá se tomu říct nějaký ty vazby, jo? Má řadu, má řadu, má řadu prvků. No a jestliže se podaří tomuto systému roztrahat tohle předivo společnosti, tak jsme mrtví. Jenom o tom ještě nevíme. >> Proč to dělají? Já si myslím, že to je by mohl buďto program někoho, kdo nenávidí, bytostně nenávidí evropský vzorec racionality a z ničího, z jakýchkoliv důvodů, například pocitu skupinové nebo vlastní vyvolenosti. A nebo to může být vedlejší produkt. Ne, nejsem schopnej rozhodnout e mezi těma, ale eh jsou závažné důvod si myslet, že jde o řízenou akci. >> Je zvláštní, když vy jste takovým znalcem lidského mozku, že je možné tolik lidí tak přeprogramovat. >> Darce to viděla po roce 89 v Čechách. Jakou disketu nám tehdy dali? >> No si vzpomeňte na skandující davy a křičící davy. Já jsem z toho byl tehda hluboce nešťastnej, protože jsem věděl, do čeho spadnou. Byl jsem dvakrát v Americe, máme tam půlku rodiny, že jo, tak jsem věděl, co eh ten systém tehdy obnášel. teď zmalignizoval doslova. No a ty lidi, který si představovali svůj budoucí život v kapitalismu podle béčkovejch halywoodskejch filmů, se nechali sežrat propagandou. >> Asi se dá eh pochopit davová psychóza. Dá se asi i vysledovat možná zase na dnešních zobrazovacích technikách, co začne fungovat v mozku. Ale je zvláštní, jak stačí lidi přepnout a to je myslím také v jedné z vašich knih zmíněno, jak DAF nadšeně skandoval, když dosazovali e Kromwella a on říká: „Úplně stejně by skandovali, kdyby mě popravovali." Ano, mě věšeli. >> Věšeli. >> Čili postřehl něco, co mdrý a zkušený státníci věděli tisíciletí před ním. Já jsem v prvním díle položila otázku, jestli je podle vás láska hluboký biologický a kulturní mechanismus, který je podstatně starší než samotná lidská civilizace, tak jestli nás může tím pádem zachránit to, že vesmír je projevem lásky? >> Eh, nemyslím si, že je vesmír projevem lásky. Vesmíru jsme úplně fuk. Jo, záleží na e >> to, že na nás vesmír peče, nás všecky uklidí. >> Vesmír, hele, vesmír o nás neví. Je to přesně pochmurnej vtip, jak se potkají ty tři planety. Dvě spokojený a jedna nešťastná. Říká: „Co ti je, holka?" Říká: „Ale chytila jsem lidstvo. >> To přejde, říká ta další. Neboj, to přejde. >> No tak to jsem nesil. No, eh, já se domnívám, že vesmír o nás neví, protože nemá vědomí, funguje, má svá to, co jsme schopni jako pravidla. Kdybych řekl, že je na nás, abychom věc nějak pochopili nebo změnili, podcenil bych váhu a vliv hierarchizace společnosti. V současné době, při současné mocenské distribuci je to skutečně na vědomí nebo odpovědnosti eh špiček mocenských elit. >> Buď to pochopí nebo nepochopí. Pochopíli, přežije náš druh. Nepochopíli, zanikne náš druh. Já si přesto asi nechám naprosto vědecky nepodložené doufání, že vesmír má vědomí. Já přeju vám ho. >> Eh, pane doktore, dobře. Když se nebojíme toho slova, tak myslíte si, že pochopíme-li, přežijeme, nepochopíme-li >> naše mocenské špičky elity, ale můžeme tomu jít eh proti eh už jenom obyčejnou mezilidskou láskou. zachráníte sebe, malou skupinu lidí kolem sebe. To ano, ale ne systém. >> Ale možná to není málo zachránit. >> E jo? Eh jo. To je nejvíc, co eh dokážete udělat, je eh pomoct těm několika nejbližším lidem, tý nejbližší socio eh emoční slupce. To je 5, 10, 15, 20 lidí, >> ne? Víc. >> To není mnoho. >> To stačí, >> ale je to dost. >> To stačí. Eh, >> koneckonců eh jsme eh na to geneticky napsaný na na skupiny do 150 lidí. Jakmile je skupina větší než 150 lidí, nezvládáme ji. To je Danbarovo číslo, že jo. Je proto řada dalších důkazů, excelentních důkazů, větší celky prostě naše jednotlivý mozky nezvládnou. E, v moderní době jsou důkazem materiti. To je eh sekta náboženská, žije v Kanadě, že snaží se žít jako prvotní křesťané, jo. Žijou, dělej se vo všechno, o starosti. To jakmile ke dvoum stovkám, tak se rozdělej na dvě skupiny. >> Mhm. >> Protože v ten moment, jakmile kolem 200, začnou potřebovat policii. >> Hm. V ten moment začnou potřebovat někoho, kdo dozí začne dozírat na podrazáky. Jo, evoluce je nemilosrdná. >> K tomu nějaká ta kontrola. >> No právě. No, >> pane doktore, když jsme spolu eh minule končili rozhovor, tak mě v reakcích na něj eh zaujal jeden čtenář. E a já jsem vám tehdy říkala, přitížíme posluchačům. >> Ano, prosím. >> A vy jste reagoval, ale ulevíme si. A ten posluchač nebo čtenář píše: "Tohle miluju. Pomohlo mi to 5 minut radostněji plnit svůj denní úkol přežít." A tak se ptám, co pomáhá přežít vám? Eh, ten optimismus z vás úplně neprýští, ale zároveň jakýsi klid, poznání, eh, rozhovory s přáteli v bezdomoví i s těmi doma, co vám pomáhá zvládat pozemské věci a mnohdy i eh pocit určité možná lehké beznaděje a nebo >> nedůvěry? Eh, já to řeknu by racionalita. To, co mě naučili lidi bezvědomí, to, co mě naučila stařená, která komentovala Taleta. Když Talet šel za noci prohlížet, Tales šel za noci prohlížet, dívat se na věci, tak vlítnul do jamy a řval, že on tam teď nemůže. A tato stará dáma mu říkala: „Vidíš, to jdeš se koukat, co máš nad hlavu, ale co máš pod nohama, nevíš. Mhm. >> Tohlecto je způsob myšlení, který mě drží této staré dámy. >> Také mu mohla říct:pomodli se a já tě vytáhnu. Eh, pane doktore, já vám velmi děkuji za eh sdílení vašeho eh myšlenkového světa, obzoru, poznání, sečtěvosti. Je to nesmírně obohacující. Je to tříšť. Ať od toho nikdo nečeká něco koherentního. >> Kohe? Co? >> Koherentního? >> Dělám si legraci. >> Já jsem myslel, že jste nepotřel. No dobrý, >> pane doktore. Moc vám děkuji. Děkuju. >> Není vůbec ráč. Já děkuju za pozvání. Milí posluchači, celý čtyřdílný rozhovor s docentem Františkem Koukolíkem, ve kterém jsme se ponořili do svobodné vůle, podob lásky a do toho, co drží lidskou společnost pohromadě, si můžete poslechnout na platformě Herohero. Všechny díly najdete už také na našem webu Rádio Univerzum, na Facebooku a YouTube. Všem vám, kteří nás podporujete na účtu 1034916/2700. Upřímně děkujeme. Děkujeme za to, že se můžeme ptát a že jsme slyšet. Martina Kociánová se na vás těší zase brzy. Zatím se mějte hezky a něco proto dělejte. Nikdo jiný to za nás neudělá.