FANDA ŽIVĚ #4

Panda zase dneska všem. Nic novýho pod sluncem. Panda zase dneska všem nic novýho pod sluncem. Ahoj, zdraví Vanda. Já se trošičku omlouvám za ten malej katejš tluč na tomhletom dnešním streamečku, pač já jsem musí ještě jít na toaletní a eh takže se mi to trošičku tady vymklo z ručiček a eh takže se omlouvám. Eh, jinak samozřejmě zdravím eh, veškerenstvo, eh, zdravím eh, Radka Bezpečáka, eh, Ludmilku Pechovou a taky zdravím samozřejmě Miloše a Aničku Firtovou. Firštovit, jo. No, ale ještě než to úplně celý začneme, tak vám teďka tady něco pustím. To si musíte nechat prostě se na to podívat. To není možný. >> Pokud volit nepůjdete, směřujete se dobrovolně s tím, že za vás a o vás budou rozhodovat druzí. Opravdu něco takového chcete? Tak rozumíš, jako mě to na to hrozně jako pobavilo prostě i ten i ten náš prezidentík jako jo, rozčíček milovanej zlatej eh prostě on prostě si odjel do Maroka, že jo, prostě na ty motorky a prostě to, že to teďka budou ty komunální volby, to mu teďka úplně u ale hlavně, že tady prostě před v tom 30. září tady prostě před rokem nebo kdy to bylo, tak on tady prostě povídal, jak je to střeš. Důležitý, že tam máte všichni jí ta jede do jo. Takže takhle si tady žijeme. Takže tímhle zdravím do Maroka, ať si to tam trošičku pan velmistr užije. Nicméně ještě v tom vo tom Maroku ještě než si skočím do řeši kvůli těm brejlím, protože teďka čumíte, co to mám zase na těch očičkách, tak musím říct, že teda jako oni, já jsem se schválně díval jako do toho Googlu, jo, na ty internety a tam tam psali, že oni tam měli, prosím vás pěkně eh v tom Maroku 23. Září tam měli teďka zrovna parlamentní volby, jo, takže on tam prostě jel asi prostě eh pozdravit toho oni tam moje království, viď to tam byl ten král Mohamed Iv nebo jak se jmenuje. Takže eh on prostě dal odjel tam na motorce, aby to tam všechno jako trošičku co aby to tam maličko co no aby to tam trošku maličko pozdravil, viď? Ale ono pozor, oni tam mají ještě volby zase za pět let, myslím, že takže jsem si to tady poznačil, že oni budou mít v roce 31 zase další volby, jo, takže buď tam buď tam zůstane, to by byla ta lepší varianta, že by tam jako počkal jako na ty volby, na ty druhý, protože ten ty už pros, jo, to tam měl prostě 20. září a a moh to ještě taky čapnout, aby věděl, jak se to tam dělá. A nebo jako prostě tam zůstane a prostě a nebo teda a nebo tam teda prostě pojede prostě zase příště, ale to už třeba zase eh rozvěšíkem zůstane. Ty vole, jsem se tady málem, podívej, jsem se tady takhle mám tady opěradlo, jsem se tady málem rozbil držku a rozvědčíčka zůstane, ale eh třeba už nebude prezidentk, že jo. To se taky může stát, ale jako my nevíme, kdo to bude, že jo. To to nevím. No a teďka teďka teďka samozřejmě co já to mám za ty čočky. Tole vás bude asi zajímat, jo? Jinak musím to vždycky říkat, takže vy, který na mě tady jako vejráte prostě tejden, co tejden, tak my se známe, že jo. Ale jde o to, že teďka na to třeba čučej některý lidi, úplně poprvý, viděj to. Tak prosím vás pěkně, já se jmenuju Fanda Motilek. Eh, jsem tady v denníku to eh, ve studiu a eh natáčím tady streamy, který by měly bejt zatím každou středu, než než se to zhroutí třeba do jinýho dne, ale to zatím nevím, ale zatím jsou to středy od 19 hodin, takže já jsem fanda. Eh, a taky vypadám jako, jak vypadám. Já vím, že jako vypadám jako kretén, ale ono to není tak jako, že bych tak vypadal opravdu jako to o tom žádná. O tom se tady nebudeme dohadovat. A jako ještě bych vás chtěl říct, vy, co mě neznáte, že to jako nemá být vtipný, jo. Já já to myslím vážně, smrtelně, e, protože eh život je takhle veselej, jo, když se podíváš na ty volby, teďka pravici on pustil toho prezidentka, ne? Tak e, tak je to takhle jako veselý a bejt ještě jako ještě abych byl ještě já veselej, to je o ničem. Takže eh vám tady budu říkat nějaký faktický věci. Já jsem si tady zase připravil e nějaký prostě taháky, abych to nezapomněl. Takže eh, takže ještě k těm takže teďka řeknu ty brejličky a pak si řekneme, co ještě, ne? Počkej. Tak ještě brejličky vynecháme a já teďka vám řeknu, co ještě dneska teda eh v tenhletem eh vlahej podvečer eh říjnovej, že jo. E co dneska byste mohli všechno tady jako zaznamenat, jo? Eh já tady mám připravený eh pár takovejch jako v styčnejch bodů. Já jsem vám minule říkal, že že teda půjdu na houby, takže mám tady připravený houby. Na to se můžete těšit, na houbičky. Pak tady rozebereme prostě ty merčíky a ty CDčka jako slavný naší kapely Abajaga. Pak vám tady pustím zase nějaký videjko jako už tradičně, jo, prostě abyste věděli jako prostě jak to máme my. Eh, pak jsem si říkal, že tady něco si povím tady o těch jako cajkách, co tady mám na stolečku. Pak tady mám připravený takový dvě dámy jako, který mě zaujali, jako jsem koukal na super.cz, jo, takže to mě to jako zaujalo. A pak vám teda můžu říct, proč je třeba dobrý bejt blbej, jako co na tom, jak to můžete zlepšit. Eh, vy, který chcete bejt taky úplně vymletý, tak já tady mám návod na to celej. E, takže to o tom se můžeme pobavit společně, že ono to není jakože špatný bejt by. Eh, no a co tady pak si řekneme, co třeba uvidíme příště. No a eh taky bych chtěl věnovat ještě takový malý okenko interci eh co se týče eh holky, kterou by jsem nutně potřeboval, jo, e do svýho živku. Takže eh, takže toleto je sela vím, to je pro všechno na ten začátek všecko, jo? To by tady by mu tady by bejt nějakej džingle a já žádnej nemám, tak si udělám sám. Simabim ty pic prc hrc prc. A můžeme teďka přikročit k dílu, ať nám to trošku odcejpá. Prě ač já jsem vás zdržel ty dvě minuty, co jsem byl na Tak dobře, kamarádi. Jo, ty jo, ty takže ty brejle. Počkej, já tady ještě takhle jako funím. To vám vždycky tady jako eh to mám od těch kámoš, no kámošů ne, ale od těch eh co jsou taky na těch streamech. Mám kamarády, co jsou na X eh eh nějaký eh TV, nějaký JTV nebo ZTV nebo nevím. No, Z se říkat nesmí. To jsem viděl teďka taky voni to z to si taky můžem o to zku. Nic, ale eh takže já tady takle smažím tady ty prostě ty elektriky, protože mi to dělá moc dobře. Já se cejtím takovej jako větší větší frajíreček. Jo, prostě kdo se to může dneska lajsnout, eh, bejt normálně na vrazovce a tady djmat. Jo, akorát, že mi to meziitím, hele, je to v Nic. Zapálím si příště. A teďka ještě vám teda co se týče těch brejliček. Jo, ono eh, když se podíváte, já vám takhle můžu trošku ukázat jako jako z Bůčku, jo, ty brejličky. Eh, prosím vás, eh mě dala Zuzanka. Já přes ně vidím teda úplný protože to nejsou optiky. Já mám tady ty svoje mám tady. Podívejte se, jak oni mají oni mají oni mají zajímavě řešený ty hnáty tady dole, jo, prostě a já jiný nenosím prostě. Já tyhley, když o ně přijdu, tak e tak nevím, co budu dělat. Budu nosit asi cvikr nebo co. Eh, ale právě e moje kamarádka e Zuzanka eh jedna, to je moje známá. Ona si myslí, že jsem teplej, protože když jsme jako nejlepší kamarádi, takže ono se to říká, že žensky, když maj když říkaj, že je někdo jako jeho nejlepší kamarád, když je to chlap, tak že musí bejt teplej, ale ona neví, že já mám s ní takový úmysly, ale bohužel ona je vdaná, jo. Takže eh se ti omlouvám, Zdenku a eh nic, jo, jako kdybych to neslyšel. Třeba nekoukáš, jo? Jo. Eh, to vám taky jo. A to ještě vám teda musím říct, že jsem jednou takhle byl v obchodním centru na Smíchově ráno v 900 a takhle prostě eh, my jsem to byl s kamarádem prostě jako jsme tam byli nakoupit něco a bylo to bylo devět, jo, to si pamatuju a normálně tam eh jdeme, on bysme my jsme tam přijeli autem, já jsem vystoupil a normálně a on říká: „Počkej, sedni si zpátky, sedni si zpátky, dělej, čum, ty vole." Tak já jsem si takhle jako sednul zase zpátky. A říkám:„Ty vole, co co se jako děje nebo co děláš, ty vole?" A on říká: „Hele, ty vole, dávej dávej bacha tamhle na to dívej se do toho auta, co se tam děje, ty vole." A já takhle jako čujem a najednou koukám, tam je auto a takhle a on se to takhle celý houpalo se to auto, jo, říkám: „Ty vole, co to je?" A on říkám: „No, co by to asi bylo?" Ty vole, tam normálně kopulujou. Jo, říkám: „Cože dělaj?" Kopulujou. jsem nevěděl, co je kopulovat, jo. A on mi to pak teda vysvětlil a takže oni tam kopulovali, jo. A on říká, ty vole, to počkej, ty vole. A ty a on se to dohoupalo, on teda říká ještě počkej, nevylejzej, nevylejzej, jo, nevylejzej, počkáme, co se bude dít. A vystoupila taková paní, jo, e třeba kolem 40 let, eh, normálně taková jako úřednice vyprla z finančáku. To nic proti finančákům, jo, holky, co? Ale vypadalo jak z finančáků. Dovobblíkala se, takže tam opravdu kopulovali a eh a a sedla si do nějakýho tam do nějakýho auta, odjela do do háje. Jo, odfrčela a ten frajer tam ještě něco tam uklízel asi, protože taky asi eh taky asi třeba byl ženatej nebo něco takovýho. Takže já eh on pak pak e za chviličku, třeba za za tři minuty po něco, co ona odjela, tak odjel taky a a tak a jsme s tím kamarádem, tak to měl takovej zážitek, jo, že prostě ty lidi, vy lidi některý jako jste se chováte jak hovada, jo, to nemůžete jít, když na mě koukáš třeba ty kopulátore, jo, nebo kupilačko, eh, to si nemůžete to si nemůžete někam zajít jako e někde, kde vás nikdo nevidí, že vdyť tam vždyť oni tam mají kamery, jsou tam sekuriťáky. třeba Radek Bezpečák, ten by vám o to mohl normálně napsat knížku. Jo, to vám taky řeknu. Já jsem se potkal s tím Radkem. No nicméně, hele, já se vrátím k tý optice. Takže přesto vidím teda úplný kulový, páč to jsou nějaký jako anti antireflexní nějaký čočky v tom. Eh, to je asi do komutru, jo. Takže, ale mně se na tom líbí, že to má ty hnáty takhle dole. No a a a ta kamarádka právě podívej, ona mi ještě přinesla takovýhle takovýhle speciály. Podívej se. Jo, oni mají teda takhle ostrý hrany. Jsou to takový funky, funky brejličky, ale zase je tam klíčový okamžik je, že že tady to má ty hnáty hnáty dole. Jeden fanoušek, musím říct, tak mi z českejch Bůďovic, myslím, že byl, tak mi poslal taky takovýdle brejličky. Já jenom, že on v on to jako já mně se chci mně se chci říct ochal, ale neřeknu to. On to očůral tím, že eh to byly normálně brejle jako klasicky jako takhle, jo, normálně, jak to nosají všichni, to má ty hnináty takhle nahoře, ale ale on to přešrouboval takhle jako opačně a myslel si, že mi těm nějak ukojí, ale eh to se nestalo, poněvaž oni ty brejle prostě jak ten nemají ten výřez správnej, jo, jako je to tady třeba tady to vidíte, já to ukážu takhle na tom telefonu tady to předtím takhle to vidě jako jak to máte ten výřez tadyhle takhle, tak ono to eh ne než štimuje o tom, jo? No, ale nicméně já jsem si říkal, že takovýhle brejličky bych si mohl dát na koncerty, jo, protože pryž jako když se na to takhle jako podívám, tak je to takový světojší, jo. Ale eh starý brejličky ty samozřejmě neopustím, ale už mám o ně strach, jo. Oni už jsou takový chatrný prostě, jo. Oni už to jako už maj taky něco, už něco viděli holky. Jo, jo, prostě jo. Když tak jako jo, teď takhle, když takhle takhle se podívali, tak ty už toho viděli hodně e v životě lidským a eh tak oni bych teda ne strašně nechtěl jako eh voně bych teda opravdu nechtěl v žádným případě teda eh přijít, jo. Takže eh to máme ty brejle, takže jestli se vám to jako líbí, napište mi to, jestli by jsem se vám takhle líbil víc. Hlavně mě to zajímá u u holčič u holčiček, ne jako malejch. Ty vole, jako to ale od těch větších větších holek, eh, tak kdybyste nějaká z vás potom e se vám to líbilo tyhlety čočky, bre, teda brejličky, tak mi to napište, eh, nebo a to nechá, víte co? Necháme to na tu inzerci potom. Já to teďka nebudu, že s tím teďka tady nebudu tady hňápat. My tady máme takový práce. Já tady budu rozebírat tady celej štým. To byle nějaký brejle pojebaný, jo, to zase na to nebilej tesák, jak se říká, že jo. No. Eh, takže hele, počkej. Tak já se ještě teda nejdřív na trošku se nabumpknu, jo, protože mě teda mě, jak jsem byl na tom záchodě a toleto všecko s tím souvisí, tak já se radši tady ještě trošku trošku si tady jako chlístnu něco do obliče a budeme pokračovat, protože já mám pro vás takový zprávy. To budete to vůbec to nebudeš vědět. Hele, jo, merčí to jo, furt to jede, jo. Hele, takže prosím vás, já jsem vám tady minule, počkej, já se ještě na to zapálím, protože já jsem z toho tak úplně jako celej hy, jo, že prostě si jako ještě muset zapálit cigou. Eh, a to ještě vám řeknu, že je to takový zvláštní, že já normálně ukecanej nejsem. Já jsem taková takovej mlčenlivej člověk, takovej zadumanej, jo, protože jak jsem blbej, tak většinou nic nevím, tak jako mám čumím do blba. Jo, prostě to mi dělá dobře a tady jako jsem najednou kecám prostě jako kdybych byl, ty vole nějakj rodinj rodilnej mluvčí. Jo, ono tady u nás tý český republice vůbec hodně takovejch mluvků jako. Jo, to budou ty volby, to uvidíš, vole. Hele, eh, komunálky teda, jo, to zase teďka v sobotu to bude, jo? Takže eh pátek, sobota, a to si ještě o tom něco řekneme. Panáči, to mám teda to je spojený zase s těma eh cerečkama třeba. Prosím vás, já jsem vám tady minule říkal, že eh budu pojedu do Albrechtic a že tam prostě eh půjdu na houby. Říkal jsem to nebo ne? Říkali. No a tak vám jsem tak jsem t v těch abricích eh byl jako skutečně jsem tam zalez do toho lesíka. Nebudu se teda už zmiňovat o tom, co jsem, jak jsem se tam motal, jo, prostě a kolik bylo přesně hodin. Ale to nechci o tom se vůbec bavit, páč jsem tam byl fakt dlouho v tom lese, e, a nebylo už moc dobře vidět, jo, ale co jsem vám chtěl říct, je, že ty houby já jsem teda začal jako tak jako hledat, jo. A tečkej, protože já tady budu kecat a přitom mi to tady stydne, jo, tady to. Eh, takže prosím vás s těma hubama. Takže já jsem teda na ty, takže jsem tam něco jako na na natrhal, jo, a pak jsem teda eh, když jsem přišel potom zpátky na tu chatu, tak jsem eh začal postupně ty houby vyhazovat, jo, protože jsem si otevřel, jak jsem blbej, že jo, tak to neznám. Já znám jako prostě akorát dva druhy, jo. E, tak jsem eh jednak teda ty, co byly jedlý, tak ty byly už plesnivý nebo byly eh nebo byli prožraný a ty, co zase byli zdravý, tak ty byly jako eh jak to mám říct? Eh, asi ne ne úplně eh ideální, jo, na na na na na stráveni. Takže jsem ty huby, takže jsem vlastně přijel bez hub, jo, ve finále. Ale eh mám tady pro vás takovou eh věc a my se můžeme jako společně nad tím jako zamyslet a doufám, že mi v tom jako pomůžete, poněvaž já jsem eh jak jsem vám říkal už minule, že jsem si jako nafotil nějaký věci a taky jsem si něco postavoval, tak jsem si říkal, že to tady můžeme společně e rozebrat, protože spousta z vás ještě jsou eh mykologové, že jo, eh miky a eh takže bysme si mohli teďka, prosím vás dávat jakoby já by já to udělám dám tak, že vždycky vám sem dám nějakou houbičku, jo, já to nějak okomentuju a vy mi třeba můžete napsat do streamu nebo potom třeba i do Messengeru někam nebo na Facebook nebo kamě něco v těch houbách nebo mi pošlete nějaký fotky a můžem se tady jako o tom pobavit, jo. Takže já vám teďka řeknu, jak to začne, jak to, jak to vlastně bude fungovat. Ještě trošku se vrátím malinko, takže dám si tam houbičku a vy budete se mnou hádat, co to může bejt za houbu, jo? Takže teďka si dáme první houbu. E tollecto, prosím vás pěkně, e je tak bych bych to jako nazval umyvadlovka. Eh jo. Eh tam se můžete podívat, že ona opravdu chce chtěla přežít takéž tou cenu a páč tam je tam dost vlhko. Tak tahleta houbička se mi e zdá jako hodně prostě, že ona chtěla přežít. Jo. A tak jsem to jako když jsem si to potom jako googlil, co by to mohlo bejt za hubu, tak eh jsem na to nenarazil někde, ale vypadá to trošku jako taková malá bedla bez tý korunky, jo. Eh klidně mi napište, co si myslíte, že to je za hubu. Eh ale e každopádně eh je to hodně jako zajímavý, že jo, prostě že kde ty houby všude dokážou přežít a u nás v lese, e tam bylo celkem povno, e sozrů blaho. Další houbičku vám sem teďka dám. Tady to zase tady se můžete podívat ten na ten detail, jo, to mi připadá prostě jako bíčí koule, jo, akorát, že jsou čtyři, jo, to mě trošku jako maté, e, ale je to strašně zajímavá houbička nebo houbičky, páč taky ono, když je to malý, tak se to jako nepozná. Vy, kdo to máte třeba doma, eh, taky, tak třeba budete vědět, jestli to je jedlý. Já zatím teda jsem to nějak jako nerozklíčoval, ale možný možný je úplně všecko, e? Jo. Takže dáme si sem další houbičku. E, tady to je, prosím vás, zase t je ta vrchní část těch dlaždiček. Eh, tam se taky urodilo. Tam to vedle vypadá trošku jako takovej šnek. Jo, tam vedle tam vidíte tam tu ulitku a tam s tím čmrdlikáčkem takhle nahoře. Ale tam je to, tam je to hned jako takový to s tím tmavým kloboučkem, chce vidíte, jak se to vyrvalo pro štěstí zdi. Jo. A e ona jak se asi rvala přes e přes e přes ty e přes ty cihly nebo přes to, tak si asi potráhal ten klobouček. Ale přijde mi to jako holubinka, jo, trošičku. Jo, mi takhle přijde jako docela zajímavý takováhle diskuse. Tak kde jsi viděl takovýhle huby? Jo, naposledy třeba, že jo, jako bles jako to umí každej, vole, najít, vole, chorože, vole, nebo já nevím, nějakou bedlu nebo něco, ale todle to jsou bomby. Takže dám si další houbu. Podívej se na to. Tady je. To je taková skoro až by se dalo říct elektrikářská záležitost, jo, protože tam vidíte, že ona si našla prostor mezi tou zdí a mezi tím linem, eh, a e roste jako opravdu přímo jako by se dalo říct e u toho eh, u toho kabelu, jo, to je taky hodně zajímavý, jo? Takže vidíte, že ty houby opravdu jako dokážou přežít úplně neuvěřitelný na neuvěřitelných místech a mě to teda hrozně interesuje. Další houbičku si dáme jako vem to teďka letem světem. Tak todleto určitě znáte. Toleto už není jako neznámá huba. Eh je to pod televizí na plovoucí podlazdách. Jo a vypadá to jako liška, jo. Eh taková eh, že jo. Takhle vypadají lišky. Takže kdybyste chtěli eh takže vy chodíte do lesa, vám to roste třeba v bytě, ale tam je potřeba mít tam trošku vlhkosti, jo. Pak pak to pak to vypadá samozřejmě úplně jinak a eh, to se to sbírá, jo, když když takhle prostě se obývá jako do kuchyně. Hele, další houbičku si ukážeme hnedka. To je dost podobný. Tam tam mě trošku znervózňuje, akorát prostě eh ty další, který tam budou rši, který jsou tam jako v přípravě. Nevím, jestli se to má ještě třeba trošku nějak zalejvat, ale jsou to hodně zvláštní. Eh, eh, takový jako takovej chuchvalec. Eh, takže když bysme to měli spočítat 1 2 3 4 5 to vemu rychle, 20, 30, tak 40 hub z toho třeba ještě z tohodle toho celýho může vyrůst, jo. Dáme si další houbičky. Eh, takže dáme další. Eh, tadyhleto, jo, zase to už jsme tady jakoby vlastně měli, jo, že oni se uchytili. Mě by teda zajímalo, jak dlouho to roste todle eh tadle houba, jo. Eli to je třeba, já nevím, 14denní, tam člověk jako si toho nevšimnul, když eh když tam uklízel. Ještě se ještě je vtipný, že to je v koupelně, kde se uklízí taky houbama, že jo. Jo. Další houbičku si dáme, ať to trošku sviští eh na letišti tady. Dívejte se. Jo, jo, zase jo, to už to už je kobercovka, jo, to už je kobercovka. E, tady ta prostě a já si říkám, že to nemůže být nic špatnýho, když to je vlastně vypěstovaný doma. Tady to to není jako, že to někde prostě někde v přírodě je to nějaká chemie nebo něco takovýho, protože tam žádná chemie není. To máte čistý. Další houbičku dáme rovnou. Eh, hele, jo, podívej zase. Jo, zase prkenice. Jo, teď už to teď už to budem smažit. Dá dáme další. Hele a todle mě zaujalo ještě, prosím vás, protože todleto už jako todleta tadleta huba, ta už teda musí mít jako opravdu jako pro strach uděláno, páč to je už normálně nějaká to je nějakej podnik nebo hliníkovej plech nebo co to je a ta sište jako ta si tam poradila prostě. A vypadá to jako třeba napůl a mě to to není ode mě, ale je to nějaká prostě to mi připadá jako když to je nějakej nějaká kancelář, jo, třeba jestli jestli No určitě to není kancelář prezidenta republiky. To bych vám řekl, jo, to bych věděl hned na první dobrou, ale todle todle mě teda hrozně interesuje taky. Takže ještě dáme další houbičku. Hele, jo, tady podívej se, mě to je to je prostě normálně ona ona ona ještě jak oni se maskujou v tom lese, když jdete po lese, tak vidíte, že ty houby kolikrát je nemůžete najít, protože oni mají barvu prostě toho tý země, jo, prostě nebo toho liští nebo něco. To a tady to přesně vidíte tady taky, protože ona oni ty houbičky e zase podívejte mají ty klobouky to normálně, když hospodyně tam vytírá, tak si to ani nevšimne. Jo. Další houbu dáme dáme další houbu. Hele, trsech. Toleto už je v trsech. Tady už normálně na to si musíte vzít normálně velký koš. Další houbu dáme. Hele, no a podívej se tady. Jo, tady je celá úhroda. To je celá rodinka. Hele. D 6 8 osm a nějaký drobný. Jo, takže tole tomudle říkám teda opravdu jako to už je štěstí tolento mít doma. Todlento je štěstíčko. Jo, todle už není jako jen tak. Zkusíme další houbičku. No a todleto, prosím vás, to jsem si tady schválně takhle jako takhle nechal prostě pro vás. abyste viděli, jakože on není jako houba jako houba. Eh, tady tolento jsou prej taky houby. Mykologové to znaj dobře. Eh, ty co chodí v holinkách do lesa, určitě to znáte. Prostě sundáš ponožky a eh houby jsi třeba nenašel, ale máš je na sobě, jo. Eh, není to jako zase nic výjimečnýho. Má to prej dneska každej třetí, čtvrtej člověk na země kouli. Eh, dáme si ještě eh, ještě závěrečný prostě houbičku. houbičky. E, tady jako to už je trošku jako legrace, jo, že prostě jsou nechťáky. Ještě dáme další. Ještě dáme další. No a todleto je, prosím vás vlastně jako už závěr. To je závěrečná houba. To jsem si jako nechal pro vás. Já jsem si říkal, jestli to třeba není, jestli to nejsou, jestli to nebyly třeba mozoly, jo, že třeba některý lidi třeba nemají ruce, tak píšou normálně propiskou, jo, mají normálně takhle na tom palči a ukazováčku na noze. Ono taky ukazováček na noze, to je takový myslel blbec. Dobře, ale tak on oni on on to má takhle tam, že jo, prostě takhle třeba píše, tak o tom může to mít jako nějaký mozoly. To to to se stát může, že jo. Je to pravda. No je. Takže hele, tím bysme teda měli smetený ty houby definitivně z povrchu. Takže nebo takhle ještě řeknu, že prostě ty houbičky můžete si eh v klidu takhle eh posbírat jako i doma. Nemusíte kvůli tomu lítat do lesa a jezdit tam 100 km celá rodina, že jo. Prostě když budete trošičku mít Filipa v hlavě a nebudete úplně jako za nebudete trošku jako budete u toho přemjšlet, tak eh máte huby prostě eh doslova pár kloků, jo. Takže to máme huby. Tím se labím. Pic pic pic. Já se napiju zase. Hele, tam to letí dneska ten čas. No, já jsem byl ty dvě minuty jsem byl na zach. Jo. A počkej, to jsem zapnul. Počkej, hele, abych nezapomněl. Vždyť já musím vždycky tady oni vždycky ty kolegové na začátku dávají sem vždycky takhle ty ten alkohol, jo. Takže já si to jsem tady takhle prostě taky takhle to tam oni to tam vždycky dávaj a vždycky o tom jako mluv, jo, že prostě říkaj, to jsou jižní žvahy, tam jsou tam jsou včelíny, jo. Eh, okolo je okolo jezdí okolo jezdí vlak a e ten tam strojvedoucí tam kouří Taras Bulba, jo, třeba on už to z toho pozná. On se takhle napije to. On ono takhle se to takhle očuchá to víno. Jo, udělá. No a teď to, že sebe vysype, kde to všecko, kde to, jaká je to vodrůa, že to je todle. No a já s tím mlíkem, já to s tím mlíkem bych mohl dělat taky, jo, ale eh zas na druhou stranu jako ono ten výběr takovej není, jo. To si budem povídat. On oni tomle kluci jednodušší, protože on tam vytahuje každej každej ten šmýam vytahuje vždycky jinou flašku, jiný flašky. Do toho si tam dmí prostř a já tady mám todle akorát. Eh jo, ale zase pro vás, kdo to třeba neznáte, eh, tak e víte, že eh, já jsem takovej mlíčkovej typ, jako, že já alkohol nemůžu moc. Jo, já jsem to tady říkal několikrát už, ne? Možná to budu říkat asi pokaždý vždycky, když vytáhnu tady to mlíko a eh, mám tady prostě to, že ten alkohol mi nedělá prostě dobře, páč já se vždycky potom ožeru jako svině. Jo, tak a to ještě eh já ale já nejsem ten typ toho člověka, kterej chlastá jako když e hodíš tepláky do potoka. Jo, to to já takhle jako to já si dám štamprdle, hele a už to se mnou mlátí s tím s tou souvislostí. Ještě bych chtěl pozdravit eh Albertíčáky, konkrétně Václava a nebo celou takovou tu partičku, kam já tam jezdím, protože poněač oni tam lejou furt, když už jsme u toho alkoholu. Oni tam, teď jsem tam, jak jsem tam byl na těch hubách, tak oni vždycky prostě furt něco slavěj, jo. To je prostě jak pokaždý jako pokaždý tam přijedok. Buď má někdo svátek nebo narozeniny, nebo prostě furt tam něco jedou. Jo, oni jsou to teda eh a teď teď a a ono ono nás ono v tý partě teďka tam tam měl eh teďka tam měl Péťa narozeniny, slavil 70, protože tam jsou skoro všichni důchodci a kdo není eh starobní důchodci, tak je invalidní, jo, tam prostě jsou e lidi, který prostě nemají nějaký prostě součástky eh a tak mají, tak jsou v invalidním důchodu. Eh ozp, jak se říká, že jo. Eh, a teďka zase jedna ta naše tam slavila, že prostě má dvojku, jo, má OZP2, jo, takže prostě, takže jsou tam samý důchodci. Já se tam vlastně do toho moc hodím. Samozřejmě Elton taky, to už je taky taky ta kategorie, takže tímhletím zdravím ty Alberchtičáky, jo. A Václava taky, že jo, samozřejmě Václava. Václav ten to vyřešil tak, že on má narozeniny 28. prosince a paní až na tý chatě nikdo v zimě není. No tak se to tak tam lejou už v létě. Jo, on si to posunul, protože on vždycky se skládal na dárky, jo, ale nikdy žádnej dárek nemohl dostat, protože 28. prosince tam nikdo nebyl na tý chatě, jo. Takže on říkal: "Kamarádi, já už to mám plný zuby po těch letech. Pojďme to udělat tak, že já budu slavit ty narozeniny prostě v říjnu." Takže se zase chlastalo toho Václava. Teď jsem tady flusnul, jestli jste to viděli. To nor letělo tjdhle za stůl. Jo. Takže eh takže prostě Albertiťáči tam jako a já jsem se tam docela docela dobře asimiloval, jak se říká. Jo, asi ne asi, ale určitě miloval. A eh oni pak, když ještě, že lem tam eh mlíko, tak o to víš, co doy začali hustit a eh nebyl, není není to na mě hezkej pohled potom, jo, když když když tam něco, když tam nedejbože něco do sebe eh oni co ukazujou vždycky Ukrajinci, že chlastá, tak oni ukazujou takhle na krk, jo, že to dávají do krku, jo, my jsme Češe a my to dáváme do do volátka takhle zezora. Ukažem. My jsme chlastali, jo. Takže když já tam potom chlastám, to mi připomnělo. Ale ještě jednu věc a tomu se ještě, no, tomu se ještě dostanem. Já vím, že dneska má svátek Justýna, takže hele, k tomu se dostanem za chviličku, prosím vás. Teďka ale abych jsem si trošku odfrknul, protože já se musím tak ještě dojít pro pro pro tady. Já to nebudu otvírat. To bych musel bejt blbej. Víš, co stojí to mlíko, ty vole. Dneska já to tady šetřím. Ty vole, teď to otevřel, abych si tady trošku napsal a měl tady bílej bílýho kníra. Ty vole, plesnivýho. To ne. Čili já vám teďka pustím písničku Abajaga a odskočím si, odskočím si prostě pro vodu. No, jdeme na to. otevřu voči a všude kolem noc. Je jich tu plno, je jich tady moc. Říkám si nahlas, to si uvědom. Liptardní planeta jejich milion. Nemá smysl tady říkat věci. všechny ty idiotský dekrov a kecy. Neptejte se, co je kolář za zvíře. Septejte se macinky nebo klempíře. Když to mám srovnávat, tak není s čím. Liptardí planéta je velkej off. To vím. Jé, jé. Á, když se chceš odpárat, milej hochu, tak se pak připrav, že skončíš v lochu. Jsou tam kluci, herci, ministři a poslanci. Planetu litardů říděj borci. Když to mám srovnávat, tak není s čím. Hm. Liptardí planéta je velkej fak off. To vím. Jé. Yeah. Ootevřu voči a všude kolem noc. Je jich tu plno, je jich tady moc. Říkám si nahlas, to si uvědom. Liptární planeta je jich milion. Nemá smysl tady říkat věci. všechny ty idiotský dekrov a kecy. Neptejte se, co je kolář za zvíře. Zeptejte se macinky nebo klempíře. Když to mám srovnávat, tak není čím. Liptardí planeta je velkej offým. Jé, jé. Ah. Jé, takže vidíte to sami. Tak já jsem se teďka došel pro tu vodičku. Doufám, že se vám eh stomk líbil jako liptardní planeta. Je to prostě masakr. Vy i určitě eh teďka e si jste si to všimli, že že že žijeme tady v týhlý litardní planetě a my jsme právě