Dr. Ing. Jan Campbell, Prof. h. c. - SVĚT NA ROZCESTÍ: Války, Evropa, Čína a nový světový řád

Krásný, příjemný dobrý večer, vážení přátelé, vám všem, kteří jste dorazili na dnešní speciální stream s panem doktorem Janem Kemblem, kterého tady vítám.

Vítejte, počase.

>> Děkuji.

Vítám vás také všechny.

>> A dneska pojedeme letem světem doma i v zahraničí. Minulost, současnost, budoucnost, všechno do všude se všeho se dotknem. Pravděpodobně. Co stihnem, to stihnem.

Věci se dějí kolem nás, čím dál rychleji a čím dál nervózněji, mám takovej pocit. A zdá se, jakoby se shazovaly rukavice. Možná je to jenom můj dojem, ale jak to vidíte?

No, pane Bureši, já bych chtěl začít tím, že jedním z paradoxů naší doby je, čím více informací máme, tím obtížněji poznáváme, co je skutečně důležité. To si myslím, že je velmi důležité konstatování, protože ovlivňuje naše myšlení, postoje a samozřejmě konání.

Vrátím se potom samozřejmě, doufám, že se vrátím v chodu rozhovoru i na to téma – podepsání té bezpečnostní dohody mezi Pakistánem, Saúdskou Arábií, Tureckem a pozváním samozřejmě Iránu.

A proto, ale přesto si dovoluji začít na začátku našeho setkání připomenout, že nemám v úmyslu šířit pesimismus založený na selektivním výběru faktů a skutečností a dění ve světě, nebo rozšířit idealizovaný optimismus spojený se zbožnými přáními a vírou, že již někdo a nějak to bude pro nás řešit – především po volbách a s pomocí spojenců.

Tvrdím současně, že rok 25 byl rozhodujícím co se týče dalšího vývoje společnosti na planetě, nebo společností na planetě, a že my dnes v roce 26 žijeme v době trávení a zpracovávání těchto změn, které se udály doma i ve světě dříve a možná někteří na tyto změny již zapomněli.

Osobně si myslím, že blíže k roku 30. svět bude stabilnější, předvídatelnější a pro ty, kdo se vědomě připravují, nebo je dokonce připraven na nový svět, bude s velkou pravděpodobností – nevšak hraničící s jistotou, jak já říkám – svět bude nabízet více radostí a radostí než starostí, protože se chci dožít takové doby, kdo by to nechtěl.

Pracuji na knize osmdesát a pořád se směji.

Dal jsem vám souhlas podělit se s vámi se svými názory v této formě rozhovoru a pracuji v rámci možností a veřejnosti neznámých omezení – bez materiální podpory nebo odměny v domovině i v zahraničí, na pozvání a bez omezení.

Toliko asi na úvod.

Myslím si současně, že naše setkání by mohlo být původem nebo příčinou podívat se na svět, na střípky světa nebo dění ve světě.

Tady si dovoluji几几 slov říci k otázce třeba prezidenta Trumpa, který je v Bílém domě podruhé a méně než dva roky. Pověst nenahraditelného národa, kterou se snaží vytvořit, již utrpěla velké škody po celém světě.

Toto léto provedla instituce Pew Research Center průzkum v 36 zemích a ve většině těchto zemí se lidé dávají příznivější hodnocení Číně než Spojeným státům.

Zajímavé je, že toto hodnocení zahrnuje důležité partnery v NATO, jako jsou Turecko, Francie a v neposlední řadě i Německo.

Mám další dobrou zprávu a ta se týká nastupující generace.

Sociální sítě musí konečně přijmout odpovědnost.

Jak asi víte, Meta Group dosáhla mimosoudního urovnání s americkými státy a musí zaplatit asi 18 miliard dolarů pokutu. Na platformách jako Instagram platí omezení a pan Zuckerberg musí v historickém srovnání zaplatit nejenom miliardy a najednou to funguje, ale musí omezit práci nebo funkci jeho produktů – to znamená Instagramu, Facebooku – které tyto funkce se příští rok zcela určitě zásadně změní.

Na tomto místě si dovoluji připomenout, že panu Zuckerbergovi nelze věřit ani slovo. Všechno, co v minulosti slíbil, ať už to bylo tak nebo dokonce pod přísahou, vždycky narušil.

Na druhém konci světa, co se týče Číny, chci se zmínit o vývoji v řekněme inovativním sektoru.

Švýcarský nositel Nobelovy ceny Kurt Wüthrich, 87 let, provádí výzkum v Číně od roku 2013.

Tento nositel Nobelovy ceny říká, že biomedicínský výzkum tam zažívá vzkvět, ale Číňané stále mají potíže vyvíjet inovativní průmyslové aplikace z něj.

Považuji to za dobrou zprávu pro Evropu, především pro ty v Evropě, kdo se probudí nebo je schopen se probudit a využije možnosti, které dneska Čína nabízí.

Tento starý pán, o sedm roků starší než jsem já, prakticky pracoval dlouhou dobu i v Curychu a ve Scripps Research Centre v Kalifornii, čili on zná úplně všechno – tam i zde. A tím chci naznačit, že není sám.

Já znám druhého výzkumníka bez Nobelovy ceny, ale neméně cenného, německého původu, se kterým jsem se setkal naposledy i v Číně na konferenci, který má také vlastní výzkumnou skupinu – vlastní výzkumnou skupinu v Šanghaji na Technické univerzitě, zařízenu a finančně zabezpečenu tak, že se o tom českým vědcům jenom může zdát.

Tady mám taky s touto dobrou zprávou samozřejmě i jednu neméně příjemnou zprávu a ta se týká dcery mého známého, dneska už nebožtíka asi tři, čtyři měsíce, která je výbornou biologičkou, pracuje na vynikajícím důležitém projektu i v rámci České akademie věd a český profesor, jeden ze tří bratrů, jména tady nebudu raději říkat, aby mě někdo nepopovháněl, bůh ví co podrobnostem.

Přestože jí připravil práci, místo a zabezpečil všechno technicky i materiálně, Československá nebo Česká akademie věd jí dala ultimátum – buď tam, nebo nikde, nebo u nás. Takhle se samozřejmě s profesionály nejedná.

To charakterizuje tu českou mentalitu současné doby.

No a tady ta mentalita samozřejmě obsahuje namyšlenost a obsahuje samozřejmě i určité charakterové deficity, které se projevily tentokrát například i v Lichtenštejnsku.

V Lichtenštejnsku proběhla velká krádež na konci července tohoto roku a tato krádež sahá i do Švýcarska a obsahuje povinně pouze 31 000 datových záznamů. Adresát uvádí osoby stojící za nadacemi, společnostmi a trustovými institucemi v Lichtenštejnsku.

Nebudu mluvit o dalších věcech. To je dobrá zpráva, protože všichni tydlety darebáci, kteří se kryjí cizími jmény, zakládají společnosti, aby mohli lidi okrást a ukradené někde schovat – musím jít na pozoru.

Skočíme na druhé téma, které může dát důvod k otázkám, na které se těším a pokusím odpovědět.

A to je, že je velmi těžké představit si, že by Spojené státy vybudovaly síť regionálních států, aby na Čínu uvalili sankce, energetickou kontrolu a obchodní embargo.

To si myslím, že je dobrá zpráva pro nás a je to příležitost pro mladé české profesionály hledat a koncipovat možnosti obnovení dialogu s Čínou, obnovení komunikace, konstruktivní komunikace, která zanikla s činností předešlé vlády.

Proč je to dobrá zpráva?

Protože Čína disponuje rozsáhlou a soběstačnou sítí zemědělských a pozemních zdrojů a izolované státy, jako jsou Japonsko nebo Filipíny, by za podmínek sankcí mohly čelit rychlé společenské paralýze a otočení se zády ke Spojeným státům.

Čína je největším světovým zemědělským producentem a představuje 37 % světové zemědělské produkce.

Je také největší průmyslovou velomocí a představuje 33 % světové průmyslové produkce.

Připomínám ti tato čísla proto, že Československo bývalo zemí, která patřila do skupiny těchto obrů a dnes se stala montovnou, která je v ohrožení.

Proč?

O tom se možná zmíníme v další části naší besedy v ohrožení takzvaným čínským šokem 2.0.

No a další dobrá zpráva je spojená s našimi válkami, válkami zbrojařů a zbrojařů.

Existuje unikátní platforma pro jaderný útok, kterou používá v současné době pouze Čína.

A proti této platformě neexistuje doposud ani veřejně, ani neveřejně žádná obrana.

Nejedná se o nějakou teoretickou zbraň jako zlatý kupole v Izraeli nebo Bůh ví co.

Jedná se o systém frakčního orbitálního bombardování.

O tom se taky tady v těch diskuzích o vyzbrojování a přezbrojování armády nemluví.

Pokud vím – já nemůžu sledovat všechno a už mě to ani v podstatě nezajímá – protože jsou věci, které už nemůžeme dohnat.

Ale chci jenom říct, že tento systém, tahle platforma frakčního orbitálního bombardování se testovala již v létě 2021.

A když to zjistil Pentagon, tak byl z toho tak vyděšený, jako když Rusko vyslalo Sputnik do vesmíru.

No a tady jsme v situaci, kde se nabízí zmínit se o zprávách věcí veřejných, o takzvaném deep state, co ten deep state je a co ho čeká.

Deep state v mém porozumění ovládá stát a tedy vládu.

Deep state není nic nového.

Je to stará věc jako samotná historie.

Termín hluboký stát neboli deep state, jak se tomu říká, pochází ale z Turecka.

Nevím, kolik posluchačů si vůbec uvědomuje význam tohoto původu.

Deep state je tedy dědicem zcela zkorumpované byzantské a osmanské říše.

Tu se snaží nějakou nově podobně obnovit prezident Erdogan.

No a v tom nejlepším byzantském smyslu se hluboký stát vkradl do celé struktury toho, co kdysi byla Amerika.

A dnes v této Americe chapadla deep statu sahají od Washingtonu až do každé části občanské společnosti.

Metastázuje jako nádor a už ho nelze snadno vymít.

Pro prezidenta Trumpa to představuje obrovskou výzvu, kterou musí nějak řešit.

Dostat se k tomu se můžeme během rozhovoru, ale chci jenom připomenout, že Washington se inspiruje starověkým Římem.

V něm se dění v Římě přesně popsal viktoriánský svobodomyslný Winwood Reade.

Jestli dovolíte, tak krátce cituji.

Já jsem si tady připravil na kus papíru takový citat:

Řím žil ze svého hlavního života, dokud mu skáza nehleděla přímo do tváře. Průmysl je jediným skutečným zdrojem bohatství a v Římě průmysl nebyl. Ve dne byla cesta do Ostie přeplněná vozy a muletéry, kteří do velkého města vezli hedvábí a koření z východu, mramor z malé Asie, dřevo z Atlasu, obilí z Afriky a Egypta a vozy přivážely jen náklady hnoje. To byl jejich zpátečný náklad.

Hluboký stát, jak vidíte, nebo jak tady z toho citátu lze vyvodit, ovládá politickou a ekonomickou podstatu v tomto případě i Spojených států.

To je mnohem víc než jen pozorování, že mezi levým a pravým křídlem není dneska žádný rozdíl.

To vidíme i tady v Česku.

Tady není žádná pravice a není tady vůbec žádná levice.

To jsem viděl nedávno v Mikulově v atomovém centru na setkání asi 300 až 600 lidí – myslím, že tam bylo na téma světová bezpečnost nebo bezpečnost ve světě.

Zmiňuji se o deep state proto, že MAGA, ať už je jakákoliv, nebo to hnutí, ať už je jaké, rozbilo staré republikány a různé skupiny radikálních socialistů.

Rozložila tradiční demokraty a samotné USA se zdegenerovaly z poměrně homogenní země na multikulturní domácí impérium směřující k občanské válce, kterou nevylučuji.

Nepřeji to ani Američanům, nikomu, protože jsou nejhorší války, jaké existují.

Ale musím umět si ji představit.

A to je ale jiné téma, které nepatří do dnešního rozhovoru.

Ehm, jestli jsem tady uvedl dobré zprávy, tak bych si taky dovolil zmínit se o něčem z historie, protože trochu historie nikoho nezabije.

No a začnu něčím osobním, aby to mělo nějakou váhu a důvod mě kritizovat, třeba i závidět.

V srpnu jsem obdržel nabídku k účasti na konferenci, kterou spoluorganizuje Ministerstvo hospodářství Slovenské republiky a Čína.

Jedná se o inovační spolupráci a když jsem obdržel nabídku, tak jsem po krátkém zvážení rozhodl ji přijmout včetně přednesení projevu.

Ten už jsem odeslal.

Je to delší než těch plánovaných 10 minut, tak jsem jim nabídl, ať to publikují v delší podobě v těch papírech a že se pokusím v ústním projevu držet toho časového limitu.

Co tím chci říct? Srpen je obecně nejen osmým měsícem v roce, který je spojen s významnými historickými událostmi, s klíčovými festivaly, jak to víme tam i tam, a hluboce zakořeněnými globálními pověrami.

Protože vše pozitivní vždy doprovázelo nějaké negativní období.

Měli bychom si připomenout například starověkou katastrofu 24. srpna 79 našeho letopočtu, kdy vybuchl Vezuv a pohřbil římská města Pompeje a Herkuláneum.

Předevčírem jsme neměli vybuch nějaké sopky, ale měli jsme povodeň v Nepálu.

Máme velké problémy jinde.

Kromě toho 3. srpna 1492 Kryštof Columbus vyplul na svou první plavbu přes Atlantický oceán.

V srpnu vypukly taky dvě světové války – v 14. roce a v 45. roce.

Ale v srpnu bylo taky první bombardování Japonska v 45. roce.

Obě tyto události představují zásadní zlomové body v moderní globální historii konfliktu.

No a nesmíme samozřejmě taky zapomínat – protože jsme přátelé na věčné časy se Spojenými státy – že 19. dodatek k ústavě byl ratifikován 18. srpna 1920 a dal americkým ženám právo volit.

A tady se nabízí připomínka mýtů, folklóru a pověr, ale i takzvaných psích dnů.

Staří lidé viňovali z horka, které prožíváme na začátku srpna, hvězdu Sirius.

To je psí hvězda, protože věřili, že spolu se sluncem přináší špatné počasí a horečku.

A když se podíváme do statistik veřejných, ale i těch profesionálních a neveřejných, uvidíme, že Česko by mohlo na toto téma zpívat hodně dlouho svoji písničku o horkém počasí, o dění v přírodě s vodami, řekami, jezery a tím samozřejmě o lidské činnosti.

Stručně řečeno, vzájemný vztah mezi lidmi a přírodním světem je programem dne a byl doposud v Česku, v tom demokratickém Česku z velké míry ignorován.

Nevím nic nového a podstatného o správě vodních toků.

Nevím nic podstatného o správě lesů ve srovnání třeba s Rakouskem, kam se vracím rád do hor, když si to můžu dovolit.

Chci jenom tím naznačit a zdůraznit, že vztah člověka k přírodě je přímo spojen s duchovními aspekty srpna.

Čas sklizně, čas vnitřní síly a samozřejmě přechodu.

Krátce – je nejvyšší čas připravit se na změnu a na změny ve všech oblastech našeho života.

No a tady v tomto bodě chci jenom podotknout, že se bohužel musíme bavit nejen o nás, o Ukrajině, Iránu a Rusku, ale i o Číně, protože i v Číně Mid Autumn Festival je měsíc v největším úplňku a měsíc rodinných setkání.

My tady v Česku si půjčujeme peníze, nebo si někdo půjčuje peníze, aby někam odletěl na dovolenou, kde se potom trápí.

Jo.

Eh, tím to spojením s rodinnými setkání chci připomenout také tradiční taoistickou a budhistickou událost. Lidé ctí předky, krmí bloudící duchy, aby přinesli mír a štěstí.

Co děláme my? Ať si každý odpoví prvně sám za sebe.

Nebudu tady pokračovat dál, ale vrátíme se k těm událostem blíže k naší politice nebo k mezinárodní politice. A tady chci jenom připomenout, že 1. srpna Čína slavila založení lidové osvobozenecké armády. To bylo 1. srpna 27. Šlo o první větší ozbrojený střet mezi komunistickou stranou a Komintangem. 1. srpna 35 komunistická strana Číny vydala během dlouhého pochodu manifest. Volala po jednotné národní frontě proti japonské agresi.

O jaké jednotě nebo národní jednotné frontě můžeme mluvit v Česku dneska? Vůbec ne. Ani v náznaku.

Dneska víme, že Japonsko kapitolovalo 15. srpna 45. V srpnu 1966, často nazývaný červený srpen, Mao Ce-tung rozpoutal v Pekingu kulturní revoluci. V srpnu 49 v takzvané Bílé knize o Číně Spojené státy zveřejnily svůj politický záznam o Číně, reagující na blížící se vítězství komunistické revoluce jen několik měsíců před založením Čínské lidové republiky.

Nechci vás tady dlouho otravovat nějakým monologem. Jestli máte otázky, tak se už ptejte, jinak přejdu krátce k situaci v České republice. Možná, že to bude příhodnější pro nějaké otázky.

K významu 21. srpna 68, co se nabízí jako automaticky, protože to není tak daleká minulost, kterou si pamětníci i nepamětníci připomínají pokřiky, mýty, neznalostmi a lžemi, se nebudu podrobněji zmiňovat. Připomínám jenom, že jsem v tu noc, kdy přijely vojska Varšavské smlouvy do Česka nebo do Československa, se vracel v autě z Itálie a během dvou, třech dnů jsem se setkal s vysokými představiteli nejenom vojenských sil, ale i mezinárodního svazu studentstva, který mi tenkrát dal podporu s vízem, ale i se sportovci typu Zátopka. Všichni ti, s kterými jsem se setkal, potom trpěli a byli dokonce někdy obviňovány, že jsem napomohl nějaké propagandě nebo nevím, bůh ví čemu.

Eh tím chci současně naznačit, že události v srpnu v Česku nemá cenu hodnotit v dnešní době, protože není k tomu ta doba ještě zralá, nejsou možnosti skutečně zveřejňovat. Já sám osobně vím, kolik lidí má strach se se mnou setkat nebo mluvit a nebudu už mluvit o tom, ani že by mě někdo chtěl někam pozvat.

Nebudu tedy ani hodnotit setkání v Příčově, kterých se z principu nezúčastním. Nechci nikoho urazit, ne.

Nebudu hodnotit podrobněji to již zmíněné setkání v mýšovském atomovém muzeu, ale chci jenom připomenout, že obě tyto lokality znám osobně a dokonce v atomovém muzeu jsem měl svého času i přednášku a že jsem tam tentokrát jel proto, protože jsem očekával to, co potřebuje vědět člověk k pochopení nejednotnosti českého národa a především takzvané české levice.

Z tohoto pochopení nejednotnosti vyplývá nemožnost změny v České kotlině bez zásahu zvenku, a v neposlední řadě i ignorování zla za horizontem české kotliny, ať už formou satanismu nebo formou antikrista. Kdyby někoho zajímalo, co mám na mysli, může se zeptat.

Jo, ale co se týče osobního názoru na nekonečné diskuze ohledně voleb prezidenta, od soboty večer víme znova za 5 minut, jak se jmenuje ten program, že premiér Babeše nyní nepřemýšlí o možném společenském kandidátovi. Nyní prý přemýšlí o suchu, zdravotnictví, návrhu státního rozpočtu a víceletému finančnímu rámci EU. Čili pan premiér se zabývá věcmi, kterými se měl zabývat předem, nebo věcmi, na které nemá vůbec žádný vliv.

Krátce tím chci říct, že bych si přál, kdyby se premiér rozhodl kandidovat na prezidenta a stal se prezidentem, protože bychom měli ve státním rozpočtu opozici míň. Nepotřebovali bychom tam mít výdaje na první dámu a její doprovod a podobné maličkosti, protože si představím, nebo si mohu představit, že by pan premiér byl tak velkorysý a pomohl národu tím, že by výdaje na první dámu a její doprovod a všechny možné maličkosti zaplatil ze svého.

Když mluvíme teď o Česku, samozřejmě nemůžeme nemluvit o sousedech, ať už jsou to přímí sousedé — Německo, Rakousko, Polsko, Slovensko — tak ale i trochu vzdálené sousedy máme. A k nimž já řadím Švýcarsko.

Tady chci jenom říct, že švýcarský prezident Guy Parmelin ukončil jednání o dohodě o volném obchodu s Pekingem. K podpisu dohody potřeboval dva roky. Já nevím, kolik bude potřebovat Česko, ale v každém případě ve čtvrtek 20. srpna se dohodl s čínským ministrem obchodu Vanenim na aktualizaci dohody o volném obchodu se Švýcarskem. Radost, která převládá, zejména v oddělení hospodářských záležitostí společnosti Parmelin, je patrná v komunikaci.

A tady si dovolím taky jenom krátce citovat: Optimalizovaná dohoda posiluje právní jistotu a předvídatelnost pro firmy a usnadňuje ekonomickou výměnu. No a samozřejmě, když pro někoho to má přinést určitou předvídatelnost a nějaké výhody, tak pro někoho druhého to automaticky znamená zlo.

No a to zlo si dovolili formulovat zpravodajské služby Švýcarska, které zaujaly zcela jiný tón vůči poslancům. Boj mezi politiky a bezpečnostními službami se, jak je vidět, odehrává všude. O tom možná taky se pobavíme v průběhu rozhovoru.

Švýcři, abych to doplnil, bývají střídmí. A to tvrdí taky jeden profesor z lozanské univerzity, který se jmenuje Arturo Boris Bris, ale který vidí podobně jako já vidím Švýcarsko v úpadku.

Proč? Protože Švýcarsko je špatně připraveno prosadit se v novém světovém řádu. Myslím si, že nepřeháním a že nikoho neurazím, když řeknu, že podobně je to i v Česku.

Nejsou to jenom celní války, které dramaticky změnily vyhlídky, ale chci tím vést k myšlence, nebo k práci, která se věnuje výpočtu konkurenceschopnosti. Ten předem zmíněný profesor Arturo Bris má takový úkol pro vypočítávání konkurenceschopnosti 70 zemí. Švýcarsko tradičně zaujímalo a zaujímá přední místo v žebříčku. Ale Bris vidí pozici Švýcarska akutně ohroženou.

Podobně jako já vidím pro Českou republiku totéž. I když Česko, co se týče konkurenceschopnosti podle jeho pravidel na té univerzitě v Lozan, nepatří mezi přední země.

Tím chci říct ještě další věc. Ve Švýcarsku se dějí různé věci, které mají přímý a nepřímý vliv i na českou politiku a hospodářství. Znovu zrožuje se světové ekonomické fórum a zmrtvýchvstání pana Schwaba. Christýne Lagarde, mezinárodní šéfka Evropské centrální banky, prohlásila, že je připravena sloužit světovému ekonomickému fóru. To není legrace.

V roce 27 tomu s největší pravděpodobností asi tak bude, protože jí pomáhá dlouholeté přání samotného Schwaba, ale i starý známý Filip Hildebrant. Oficiálně světové ekonomické fórum a jeho zakladatel Blackrock, šéf Larry Fink a viceprezident Roche Andrej Hoffmann.

Při posledním zasedání mlčely jako ryby, což je částečně pochopitelné pro ty, kdo něco ví, a nepochopitelné pro ty, kdo spekulují.

Tady v tomto kontextu si jenom dovoluji připomenout, že pan Fink zase projevil zájem o Ukrajinu, kterou jako předtím opustil, i když si tam nechal různé věci zabezpečit. Můžeme očekávat novinky i ve spojení s touto poslední a nečekanou návštěvou šéfa CIA v Moskvě.

O ní se můžeme taky bavit, když bude zájem.

Když jsem ale zmínil zájem o Ukrajinu u pana Finka, tak tím chci naznačit, že skutečná schopnost evropských lídrů poskytovat nové záruky a množství pomoci Ukrajině je výrazně omezená. Omezená kvůli vyčerpání arsenálů, jak uvádí už i Euroaktiv s odkazem na stroje a zdroje.

A proto ministři zahraničí zemí budou za pár dní, 1. září, vsku jednat o finančních potřebách Kyjeva a samozřejmě také o rozkolu ve vedení Evropské komise.

Toto jednání z prvního září v Irsku bude i výzvou pro českého premiéra Babiše. Věřím, že bude dobře připraven, protože jednání a obsah jednání ovlivní vážné vyhrůžky Kremlu udeřit po výrobcích vojenských zbraní, které jsou použity na Ukrajině, čili udeřit po výrobních lokalitách v Evropě. Což nemohou evropští lídeři riskovat, protože to by znamenalo poměrně další krok k občanským nepokojům.

Co tím ještě chci říct? Že my ani nevíme, co všecko se může v představitelné době stát, a nediskutujeme v přednáškovém prostoru skutečnost, že Rusové prakticky zablokovali černomořské přístavy. Přístavy Oděsu, Nikolajev a já nevím další.

Čili pro Evropu doručení vojenského materiálu na Ukrajinu po moři je dnes prakticky nemožné. Je to důležité proto, že dodávky po moři byly vždycky větší než dodávky po železnici.

Za druhé, moc o tom nemluvíme tady oficiálně nebo v politicky korektních médiích. Prakticky Putin nazval Ukrajinu autorem otevření Pandorovy skříňky. Jenom vědoucí můžou tušit, co to znamená, a nevědoucí můžou zase spekulovat nebo se smát.

V žádném případě – a to jsem přesvědčen na základě některých faktů životní zkušenosti – že to nebude cesta k míru, to otevření té pandy, ale bude to cesta ke kapitulaci, spojené se změnou území toho, co se ještě dnes nazývá oficiálně Ukrajina.

Nemám dokumentární důkazy, ale s pravděpodobností hraničící s jistotou je návštěva šéfa CIA v Kremlu nebo v Rusku, v Moskvě, se týkala této věci.

Proč? Protože Trump potřebuje klid, aby mohl pokračovat ve zničení a rozrušení posledních zbytků Deep Statu. Protože má před sebou podzimní volby do Kongresu. A protože se mu blíží velká prohra s Iránem, kterou musí nějak vysvětlit. Jakékoliv vysvětlení ale vyžaduje čas.

A čas hraje proti Trumpovi především tehdy, když by se, jak říkám, nezúčastnil procesu řešení zástupné války západu s Ruskem prostřednictvím Ukrajiny na území Ukrajiny a Ruska.

S tím samozřejmě souvisí i představitelná možnost, že Putinovi se konflikt na Ukrajině očividně vymykal kontrole. Své chování a chyby neumí a pravděpodobně nemůže veřejně vysvětlit. To je to nejhorší.

Kvůli washingtonské politice americké hegemonie řízené židovskými diasporami.

Dříve jsem se zmiňoval o třech důležitých věcech. Z nich dvě jsou víceméně veřejnosti známé nebo části veřejnosti známé. Jedno si možná ani nepamatují, nebo neví, o kterém česká veřejnost ví málo. Se nezmínil ani slovem bývalý prezident Zeman ve svém projevu a reakcích v Atom muzeu.

Samozřejmě bývalý prezident si může říkat, co chce. Já mu do toho nemůžu mluvit, nic mu nemůžu poručit a nemůžu ani vyslovit přání, ale skutečnost ignorovat tuto skutečnost není dobré.

Za čtvrté chci naznačit, že víra Washingtonu v realitu své hegemonistické agendy a řízení transformačních procesů ve světě posílili Putinovu pozici, kterou lze charakterizovat určitou formou podřízenosti. Proto ani dnes prezident Putin nepřizná, že je ve válce. Maličko tam začína něco mluvit o válce, jo, ale válku skrývají tím, že ji nazývají speciální vojenskou operací, nebo teroristickými činy. Ale neuvědomují si veřejně – určitě jako sám to ví, jo – tak on není neinformovaný nebo hloupý – že tento postoj západ nebude brát vážně, pokud ho ruský medvěd nekousne.

No a tady jsme u takové velké změny a velkém nebezpečí. Když se ruský medvěd rozhodne třeba po těch volbách, nebo na základě představitelných provokací ze strany Zelenského, kdy se rozhodne ukousnout dříve. To nelze vyloučit.

Co vyplývá z toho všeho?

Pro Putina asi vyplývá jediná možnost. Ta spočívá v tom, že by řekl nebo přikázal vedení ruské armády, že požaduje předložení válečného plánu na vítězství s potrestáním některého z podporovatelů Ukrajiny během, já nevím, několika týdnů, měsíců, ne však pět roků.

I když jsem na začátku řekl, že očekávám určité uklidnění a víc radosti a starostí kolem 30 let, ukončení aktuálních a akutních bojů na Ukrajině neznamená v žádném případě mír. Jo, ale ukončení těchto bojů v mém porozumění – i když zástupné – ukončení kapitulací znamená, že válka se nemůže hned a tak rychle rozšiřovat. To znamená dopad ruské vojenské pěstě na Evropu bude dramatický.

Nelze vyloučit, že se bude týkat i NATO a neumožní rychlé převlečení obleku mnoha proradným sluhům.

To je asi tak krátce řečeno k Ukrajině.

Já nevím, mám pokračovat?

>> Co mi říkáte? Co mi napadne?

>> Děkuju. Eh, já jsem teďka, máme ještě půl hodiny. Teď nevím, kolik témat ještě otevřeme, ale s tou budoucností, řekněme, toho konfliktu, nebo vůbec celkově – eh, když se podíváme na to, jaké situaci je Evropská unie. Přiznejme si na rovinu, my přece nemáme armádu, která by se mohla postavit ruské, jo. Nemáme ty lidi, nemáme tu techniku, že jo, co jsme měli, tak jsme odvezli na Ukrajinu sešrotovat. Nemáme výcvik, nemáme nic kromě blbých řečí.

>> No, tady jde o to, že mluvit o české armádě je, myslím, zbytečné, protože je již částečně integrována do systému NATO.

>> Mhm.

>> Čili je jedním kolečkem v nějakém stroji, který stejně nefunguje.

>> No právě.

>> No, že.

>> A nebude fungovat.

>> E nebude fungovat poté, až američtí úředníci zakončí nebo ukončí inventuru, která probíhá. A možná, že to bude dokonce nějaký vánoční dárek pro Evropu a pro NATO, který bude třeba hořký, protože na to bez Ameriky je nic. To je prostě byrokratický tygr, papírový tygr.

Jo, to není žádná. Tam není ani jednota, kdo půjde dneska bojovat, proti komu. Jaká tam je ideová jednota, jaká tam je myšlenka, s jakým cílem čeho má být dosaženo.

Furt se tady jenom mluví o tom, že Rusko přijede, eh, bude napadne. A tady já nevím, to se spekuluje furt i teďka s tou návštěvou toho CIA šéfa. To jsou všecko tahy, které mají odvést pozornost lidí od přemýšlení, od jasného přemýšlení, a které prakticky vedou k úplně jiným závěrům.

Čili tady mluvit o tom, jestli bude Česko bojovat, nebude bojovat, tady o to nejde.

Tady mi to připomíná ten starý vtip, který mám ještě z mládí, kdy se říkalo, že Dánsko stačí tehdy 2 Kčy dánský jako vojenský rozpočet.

A proč 2 Kčy?

No, protože to je nejmenší mince, kterou hodíte do automatu, ve kterém řeknete: vzdáváme se.

Jo.

A podobně to je dneska. Dneska vydělávají různé firmy a několik vojenských firem z toho vojenského sektoru, ale ty nepřidávají žádnou trvalou hodnotu státu a nedovolují provádět zásadní strukturální změny počínajíc od věcí veřejných až k normálnímu životu člověka.

Podívejte se na Prahu, když jedete. Pojďte, to stačí jenom.

A to Praha je ještě privilegované místo.

Nebudu mluvit o jiných věcech. Nemá to cenu. To je ztráta času.

Podívejte se, jak to vypadá s některými dodávkami na Ukrajině. Německé tanky, leopardy, já nevím jaké. A co to všechno stojí. Tam leží, nikdo se o to nestará. Oni nejsou potřeba.

Čili tím naznačuji, že ty budoucí války budou probíhat zcela jinak.