CO S CENAMI PALIV? Není to jako v roce 2022. A proč se ve Švédsku stále sčítá? - 15.9.2026

Are you ready?

Dámy a pánové, krásný dobrý večer.

Je tady další úterý, další čas 19:15 a s ním i další vysílání Incorekt.cz.

Já jsem Franta Kubásek a všechny vás vřele vítám, přátelé.

Jsem strašně rád, že se opět příznivci zastavili na toto vysílání.

Máme s sebou pár témat a mám také pár novinek, které bych vám rád oznámil.

Ještě vám tady tle odstraním ze své ozdoby ten ošklivý drát, abyste to měli pěkné.

A samozřejmě tím vyléčím i svoje obsesivně kompulzivní poruchy, ne?

Ne.

Eh, přátelé, jsem rád, že jste se opět zastavili.

Jsme tady a budeme například řešit cenu paliv.

Podíváme se paradoxně na to, v čem je situace tak trochu odlišná od situace v roce 2022, přestože ty ceny už jsou prakticky stejné.

Eh, samozřejmě někteří lidé, kteří jsou zastánci opozice, eh, to používají naopačně, protože oni používají třeba ceny z roku 2024 a srovnávají to s cenami nyní a ty ještě nafoukávají.

Takže si to uvedeme trošičku na pravou míru, ale hlavně podíváme se na to, jakým způsobem můžete pomoct zachránit Evropu.

Podíváme se taky na to, eh, jak chce Andrej Babiš řešit vysokou cenu paliv a jestli to má šanci na úspěch.

Podíváme se na Ukrajinu, do Ruska i na jednu velice zajímavou statistiku v souvislosti s koronavirem z roku 2021.

Máme to tady našlapaný, takže se rovnou pustíme do práce, protože jako úplně první téma mám něco zajímavého a to je zajímavost ze Švédska.

Ve Švédsku totiž proběhly volby a v neděli se uzavřely volební místnosti.

Máme úterý a hlasy ještě nejsou plně sečteny.

Zatím tedy to vypadá tak, že create replacement byl na tom v téhletě skandinávské zemi již prakticky dokončen, protože se levičákům podařil mobilizovat migranty, kteří získali občanství a ti tedy rozhodli, jak to vypadá zatím ve prospěch levicového bloku.

Ale pozor, ve Švédsku je to trošičku specifické, protože hlasy posílané poštou jsou obvykle pro takzvané umírněné a ne pro socialista, jak je k tomu ve větší části jiných zemí.

Tedy umírnění to jsou ti, kteří byli v koalici doposud se švédskými demokraty.

A v čem je to důležité?

Tady, jak vidíte, tak konečný výsledek parlamentních voleb budeme znát až ve čtvrtek.

Přátelé, v České republice žádné korespondenční volby kromě těch pro ty cizince nejsou.

A tak my uzavřeme volební místnosti v sobotu ve 2 a v sobotu v 6 nebo v 7 už víme výsledky prakticky komplet.

Už jsme věděli prostě, kdo bude sestavovat vládu.

Ve Švédsku to tak není.

Je to poměrně těsné.

Levičáci tam vedou o tři křesla a sečteno není zhruba 300 000 hlasů.

Čeká se na ty ze zahraničí, až se sečtou.

A jak dlouho se bude čekat?

Minimálně do čtvrtka.

Ale pozor, ještě bude taková konfirmace.

Všechny hlasy se následující víkend ještě jednou sečtou, takže absolutně konečné výsledky až týden po volbách.

To je, přátelé, něco neuvěřitelného a já doufám, že se do této fáze, co se týče voleb a demokracie, v životě nedostaneme, protože to je absolutně šílené.

Vemte si jenom ten fakt, že v Indii se volby, volební hlasy sčítají stejně dlouho jako ve Švédsku.

Ale v Indii žije kolik?

2 miliardy obyvatel a ve Švédsku jich je 9 milionů.

Jo, prostě ten nepoměr je absolutně šílený a je to jenom díky korespondenčním hlasům.

Samozřejmě na jednu stranu si můžeme říct, že korespondenční hlasy na jednu stranu mohou tedy trošičku pomoct těm umírněným a převrátit to zpátky na druhou stranu.

Na druhou stranu ale nebýt lidí s migračním pozadím nalifrovaných za levicových vlád ve Švédsku, tak by socialisté ve Švédsku byli absolutně mimo.

A tak tady přicházím s novou výzvou, která se týká právě záchrany Evropy, jejímž je i Švédsko i Česká republika součástí na www.incorekt.cz/sve-europeakt nebo na stránkách safe-europe-act.com najdete spoustu zajímavých informací a také petici, online petici, kterou můžete podepsat.

Ale pozor, přátelé, eh, tady na tom mém odkazu najdete dvě věci, které jsou oproti originální webové stránce Safe Europe Act.

Za prvé moji reportáž z Bruselu ze zhruba poloviny července, kde jsem se zúčastnil úplně první demonstrace právě iniciativy Safe Europe Act.

A mám tady pro vás takovouto speciální pozvánku, která se týká České republiky, konkrétně Prahy a konkrétně Staroměstského náměstí.

Vážení přátelé, budu to tady připomínat ještě minimálně jednou v průběhu tohoto vysílání.

European Shield Tour, neboli eh tour Evropský štít.

10. zastávka bude v České republice 10. 10.

Vidíte, jak nám to krásně vyšlo.

Ve chvíli, kdy se uzavřou u nás volební místnosti, tak ve 14:00 můžete přijít na Staroměstské náměstí a nejenom řešit volby, ale také řešit, co s Evropou a jak jí zachránit.

Tady ta akce je hlavně charakteru mezinárodního, takže samozřejmě upozorňuji, že na minipódiu zazní mimo jiné i angličtina, ale nutno upozornit také, že v rámci European Shield Tour tam dojde k roztažení obrovského Safe Europe Actu, stejně takového, jako jste mohli vidět právě tady v Bruselu na první demonstraci.

Přesně tak, přesně tenhleten konkrétní banner bude roztažen na Staroměstském náměstí 10. odpoledne.

Takže přátelé, všichni jste zváni.

Eh, je to akce, která samozřejmě nic extra nerozhodne.

Já jsem si samozřejmě moc vědom významu demonstrací.

Je to něco jako vyjádření názoru.

Nikdo neočekává, že oddemonstrujeme a začneme deportovat migranty.

To je nesmysl.

Spíše je to o setkání lidí, kteří mají podobné pohledy na svět jako vy.

Co se týče právě migrace, tu tam hlavně budeme řešit.

Roztažení toho banneru.

To znamená, bude to pěkné.

Celý Staromák se obsadí jedním velkým bannerem.

Vyfotíme si ho, vyfotíme se s ním a pokecáme si tam spolu.

Samozřejmě půjdeme určitě třeba i na do nějaké hospody se zastavíme na nějakou párty potom.

A vy můžete třeba zvážit i to, že se stanete dobrovolníkem pro iniciativu Zachraňme Evropu.

Takže jděte na safeuropact.com nebo na safeuropact.cz, kde rovnou se můžete přihlásit mezi dobrovolníky, protože oni teďka zahájili provoz nové speciální platformy, která se týká právě vzájemné komunikace mezi dobrovolníky v rámci Safe Europe Act.

Takže přátelé, zvažte opravdu velice bedlivě, jestli se náhodou nestat dobrovolníky v rámci iniciativy o záchraně Evropy.

Musím tedy říct, že se do této iniciativy jako dobrovolníci zapojují lidé bez ohledu na vnitřní politické názory.

Eh, musím říct, že jsem se tam setkal s člověkem, který byl na chalupaříské demonstraci v březnu na Letné, takže stál proti současné vládě.

Je tam člověk, který třeba dělal kampaň pro Svobodné nebo pro SPD a tak dále.

Jsou tam lidé úplně různých těch vnitropolitických i vnějšě politických názorů, ale spojuje je jedno.

Vědí, že je to úplně zbytečné hádat se o těhletěch věcech, pokud ztratíme svou kulturní identitu a to právě ve jménu migrace.

A je to potřeba v České republice nějakým způsobem preventivně na to upozorňovat, ale hlavně je potřeba ten zbytek Evropy nějakým způsobem dostat ze spáru těchto ilegálů, kteří se dostali do Evropy díky poslušným levičákům, kteří je sem pozvali.

Takže my budeme se pokoušet napravovat ty brutální chyby a cílem této akce je dostat takzvanou remigraci do mainstreamu.

Stejně jako se podařilo SPDákům nebo hnutí říci že kritika islámu — kritika islámu byla v roce 2014 něco absolutně nepřijatelného, ale pak se to stalo mainstreamem. Například Ivan Bartoš kvůli tomu, že v roce 2009 řekl, že islamizace Evropy je v pořádku, v roce 2021 přišel o spoustu hlasů, protože se to na něj jakoby zpětně vyhrabalo a opravdu z toho měl velké problémy.

V té době byl aspirantem na ministerského předsedu, na premiéra, jestli si to nepamatujete, a přišel o to také kvůli tomu, že se na něj přišlo, že schvaloval islamizaci Evropy.

Takže přátelé, všichni jak tady jste, všechny vás zvu na European Shield Tour 2026 v sobotu od 14:00 na Staroměstském náměstí, kde postupně roztáhneme tento banner Remigration Safees Europe, který upozorňuje na to, že nejenom příliv nových ilegálních migrantů, ale je potřeba také zajistit absolutně plošné deportace všech ilegálních migrantů, kteří se sem do Evropy za poslední roky dostali.

To je naprosto klíčové.

Takže přátelé, doufám, že všichni, jak tady si posloucháte, buď záznam ze streamu, nebo se tady živě zúčastníte a budete tam se mnou.

Toto je, přátelé, jeden případ z Ameriky.

Nevím, jestli jste o tom slyšeli, ale v Americe došlo před několika lety k vraždě tří dětí. Všechny tři uškrtila jejich vlastní matka a ta se potom pokusila o vzití svého vlastního života. Na základě čehož pak skončila na vozíku. Jmenuje se Lindsy Klenci a soud s ní probíhá právě teď. Ne úplně naplno, protože první soudní líčení skončilo takzvaným mistrial — soudní dokumenty, jak tomu říkají.

Soudce v procesu zablokoval seznam porodců.

Před několika lety došlo v USA k trojnásobné vraždě dětí. Všechny tři uškrtila Lindsy Klenci, která se nakonec pokusila vzít si vlastní život a nyní s ní probíhá soud. První soud skončil tak, že byl v podstatě zatím rozpuštěn a Lindsy Klenci není ani vina, ani nevina.

Jak je možné, že i přestože obhajoba se přiznává, včetně Lindsy Klenci, že to ona udělala? Jak je možné, že i přesto, že si to promýšlela, se snaží všichni, kteří se jí zastávají, hodit vinu na její psychické onemocnění?

To je otázka. Jedna otázka ale zůstává nezodpovězená. A to, jak je možné, že se média chovají tak, jak se chovají.

Přátelé, to, co tady v USA vzniklo, je absolutně neuvěřitelný případ, protože v USA soudy v trestním řízení rozhodují porotci. Aby se porotci rozhodli, musí se všichni jednomyslně shodnout. Buď na vině nebo nevině. V případě odsouzení nebo neodsouzení Lindsy Klenci v případě vraždy jejich tří dětí.

11 členů poroty bylo proto pro neodsouzení jí a svádění všeho na její psychickou poruchu způsobenou postpartum syndromem. Jeden jediný muž stál proti jejímu osvobození od obžaloby a označení jí za nepříčetnou.

A ten jediný muž byl vlastně obětí obrovské šikany ze strany ostatních členů poroty, kteří teď mimochodem vyšli ven a někteří z nich pomlouvají toho jednoho, který se snažil Lindsy Klenci odsoudit. Říkají, že byl arogantní, že neplnil zákony a dokonce obhájce Lindsy Klenci se snažil u soudce, aby soudce toho jednoho člena poroty vyloučil kvůli tomu, že nedodržuje zákony.

Jenomže soud byl pak vlastně dočasně rozpuštěn, protože se porota během sedmi dní neshodla. Ale ten porotce, který byl pro jí odsouzení, čelí, přátelé, pronásledování od levičáckých médií.

Tady vidíte, že NBC Boston se snažil na něj vyhrabat jakýkoliv kompromis a zjistil, že vyšetřovatelé z bostonské televize NBC odhalují podrobnosti o jediném porotci, který se v procesu s vraždami, ze kterých byla obviněna Lindsy Klenci, vyhýbal jejímu neodsouzení. Soudní dokumenty a rozhovory s členy rodiny odhalují historii obvinění z domácího násilí a další obvinění, kterým se ho snaží média diskreditovat.

Dokonce se někde na sítích objevilo jméno toho jednoho porotce a je to absolutně nezákonné. Nesmí se zveřejňovat jména porotců z žádné kauzy, dokud se ti porotci k tomu sami nepřihlásí.

A tak soudce z důvodu obavy o bezpečnost toho jednoho porotce zablokoval přístup ke všem porotcům z případu Lindsy Klenci. A to kvůli tomu, že levičáci a média se ho snaží pronásledovat a nějakým způsobem zostudit a způsobit šikanu vůči jeho osobě.

Proč by to ta média asi dělala, se ptáte?

No jednoduše proto, aby jakýkoliv jiný člen poroty radši držel tlamu, šoupnul nohama a Lindsy Klenci si nechal zavřít na psychiatrii místo toho, aby jí odsoudil na doživotí nebo k trestu smrti za trojnásobnou vraždu jejich dětí.

No, pominu to, že její zastánci se snaží všechno svést na manžela, přestože obhajoba samotná tvrdí, že manžel za nic vůbec nemůže.

Ale nelze pominout to, jak se média snaží zdiskreditovat člena poroty, který jediný stál za svým názorem pevně po celou dobu a říkal jasně, že podle něj Lindsy Klenci musí být označena za vinou.

Pro mnohé Američany je tento člověk, přestože ho prakticky nikdo nezná, hrdinou. Ale média se ho snaží pronásledovat, zdiskreditovat a třeba i ohrozit na zdraví či životě.

Toto jsou levičáková média a to nejen to, je naprosto neuvěřitelný, že se něco takového řeší.

Dokonce to srovnávají s jedním případem muže, který byl také usvědčen z toho, že byl psychicky labilní, když zavraždil své tři děti. Tehdy, je to asi 10 let, tuším, se porota jednomyslně shodla během 20 minut, že je vinen a byl odsouzen naprosto po zásluze k trestu smrti.

Ale jakmile je vrahem žena, tak se snaží jakkoliv z toho dostat. Za mě krásná ukázka dvojího metru, hlavně médií a takzvaných feministek. Je to vlastně úplný paradox.

Si představíte, jaké davy levičáckých žen stojí za Lindsy Klenci, která za to, že zavražděla své tři děti, prý nemůže, protože měla postpartum syndrom. Ale je to vesměs ta samá skupina, která se radovala z vraždy Charlieho Kirka za to, že má názory, které nejsou kompatibilní s těmi jejich.

To je zajímavý svět.

No, přátelé, podíváme se na financování, protože tady začínají být dobré propojení.

Ti, kteří obdarovali Petra Pavla v jeho kampani na prezidenta, například Vohanku Winklera nebo Bartu, napřed jsou to ti samí lidé, kteří i podporují deník N. Podporují mnohé kandidáty do senátu a do různých radnic před těmito volbami a vlastně tím potvrzují, že Petr Pavel je součástí té takzvané liberální demokracie a ve skutečnosti progresivistického socialismu.

S blížícími se komunálními a senátními volbami se na účet stran začínají hromadit peníze na kampaň od sponzorů i drobných dárců. Největší sumu poslali politikům sponzoři prezidentské kampaně Petra Pavla, kteří mezi opoziční strany rozdělili 6,6 milionů Kč.

Nejvíce, 3 miliony, poslali na hnutí Stan.

Jako vždycky za darem stojí miliardáři Vohanku Winkleru, Barta.

Myslím, že minimálně dva z nich figurují jako spolumajitelé deníku N.

Takže přátelé, musím říct, že tohle samo o sobě prokazuje, že Petr Pavel je úplně v té samé politické skupině a měli bychom si mimo jiné i na Petra Pavla dávat pozor.

Co je ale zajímavé, je to, že Petr Pavel zmírnil rétoriku proti zrušení koncesionářských poplatků a zavedení financování Českého rozhlasu a televizní brutální progresivistické zelené komunistické propagandy ze státního rozpočtu.

Za mě tato propaganda, která absolutně nejčastěji porušuje úplně všechno, co má, přestože by měla dodržovat zákon o veřejnoprávním vysílání, by měla být zrušena – jak ta rozhlasová, tak ta televizní propaganda zrušena bez náhrady.

Ale když už to tady chtějí mít, tak by za to lidé neměli platit pod výhružkou brutálních sankcí a exekucí, přestože na to nekoukají a i placení z rozpočtu.

Tedy musím říct, že se mi vůbec nelíbí.

Nicméně Petr Pavel se otočil vůči svým vlastním podaným jako lídrem opozice tak trochu zády, protože řekl, že pokud v tom zákoně budou pojistky proti vlivu politiků, tak vlastně by neměl nic proti, kdyby se koncesionářské poplatky zrušily.

Je zajímavé, že Million chvilek pro demokracii říká zcela automaticky a bezvýhradně: Jakékoliv zrušení koncesionářských poplatků podle Million chvilek pro demokracii znamená prostě ohrožení těch médií.

Přestože nejsvobodnější média v Evropě, když budeme počítat ta veřejnoprávní, jsou právě placena z rozpočtu, ale Million chvilek prostě nezajímají fakta.

Ona je zajímá to, že jsou součástí běžného výboru současné opozice a minulé vlády.

No a Petr Pavel v tomhletom zmírnil rétoriku, takže by mě zajímalo, jestli budou protestovat i proti němu.

Petr Pavel totiž řekl: Já rozhodně neříkám, že když budou veřejnoprávní média financována ze státního rozpočtu, tak to automaticky znamená ztrátu jejich nezávislosti.

Ale musíme najít takové pojistky – mají je třeba některé severské země, například Finsko – které tu nezávislost budou garantovat, řekla hlava státu v nedávném rozhovoru pro CNN Prima News.

Takže, přátelé, Petr Pavel mění rétoriku, nějakým způsobem ji zmírňuje.

Je to dobrá zpráva pro demokracii v České republice.

Ale Petře Pavle, jednu hlavní věc jste ještě neuděl.

Nejmenoval jste Filipa Turka ministrem.

A dokud nejmenujete Filipa Turka ministrem, jste člověk, který veřejně porušil ústavu České republiky.

A bez ohledu na to, jestli jmenujete Filipa Turka nebo nejmenujete ministrem, tak budete člověkem, který nechce samostatnou českou suverénní republiku, protože jste nejdřív řekl, že byste ji nejradši odevzdal do Bruselu, a pak jste dokonce řekl, že by vám nevadilo zavedení monarchie.

Takže pane prezidente, vy nikdy nebudete reálně člověk, kterého si nějakým způsobem budu vážit, protože pro mě jste ohrožením celistvosti a suverenity České republiky.

Prokazujete to pokaždé, protože opakovaně říkáte, že Česká republika by svoji suverenitu měla ztratit.

Ale úplný základ by měl být – a to je základ vaší funkce, pane prezidente – jmenovat navržené ministry.

Takže v tomhletom, dokud se nezlepšíte, tak prostě jste protiústavní, protidemokratický a protistátní prezident dle mého názoru, a já se zatím prostě budu stát.

Tak jdeme na další věc.

Krásná islámská propaganda, protože samozřejmě jsme si připomínali 25 let od 11. září a jeden rok od vraždy Charlieho Kirka.

To je mimochodem taky zajímavé. Dva dny za sebou – 10. září a 11. září.

A 10. září slavili levičáci, že konečně už je to rok od brutálního umlčení člověka, který s nimi chtěl diskutovat.

A 11. září jsme si připomínali 25 let od brutálních oslav v ulicích takzvané Palestiny.

Výborné.

No, ale co tady píše Veřejnoprávní Český rozhlas? Veřejnoprávní český rozhlas se zaměřil na chudáčky muslimíčky. Když vlastně poté, co ve jménu islámu zaútočili lidé na Světová obchodní centra a zavraždili 3 000 lidí, tak muslimové v New Yorku opravdu reagovali tak, že dělali, že se bojánkují, a dělali ze sebe úplně ultimátní oběti nenávisti New Yorčanů.

Mimochodem New Yorčané si zvolili muslimského starostu, takže jim ta údajná nenávist moc dlouho nevydržela.

Navíc se muslimský starosta usmíval na 25. výročí s Ocasiovou, což je taky úplně jako mamlas levičácké socialistky.

No a hlavně zneužíval před volbami 11. září zase pro svojí islámskou propagandu, protože před dvěma lety tvrdil, že jeho teta se po 11. září bála chodit po New Yorku v burce nebo v šátku.

Přitom v té době ani nežila v New Yorku. Nežila ani ve Spojených státech. Žila někde v islámské zemi, kde mimochodem šátek – ta jeho teta nebo co to bylo – tenkrát ani nenosila.

Takže on úplně lhal, ale využil to pro tu svojí muslimskou propagandu a český rozhlas se k tomu zase vrací.

Za mě – když vidíte slavící muslimy v ulicích nejen Palestiny, ale dalších islámských měst – a to vlastně ještě předtím, než USA rozjebali prostě celý východ, či spíše předtím, než to rozjebání dokončili, protože bylo to teprve zhruba na začátku procesu a dokončení procesu bylo někdy kolem roku 2011.

Ale musím říct, že teďka asi hodně lidí i v diskuzi bude říkat, že to samozřejmě nebyly Muslimové, že to byl inside job a tak dále.

Já samozřejmě jsem si vědom toho, že existují nějaké teorie, jak se to s těmi dvojčaty stalo, a já vždycky právě proto, abych nemusel trávit svůj život probíráním jednotlivých teorií, jak se to mohlo stát, tak říkám: Neřešte, jak se to stalo.

A to říkám i u Charlieho Kirka, kde taky se objevilo x teorií. Řešte, kdo jak reagoval.

A když já vidím slavící Palestince po 11. září, slavící levičáky po vraždě Charlieho Kirka, tak vidím, kdo je tady ten násilník.

A reálně je mi úplně jedno, jak to proběhlo, protože já jsem moc malej pán na to, abych udělal nějaké velké odhalení a zjistil, jak to bylo.

Takže když pak vidím reakci celé jedné velké skupiny, která se raduje z ničí smrti, tak teda takhle zvedám ukazováček. Ne, takhle – jo – nejsem ISIS. Takhle zvedám ukazováček a tady vidím ten červený praporek.

A řešit tamhle teorii, tady teorii – na to jsem opravdu má málo času a nebude to nikdy můj koníček.

Podle mě už to stejně životy k těm 3 000 lidem ani Charlieu nevrátí.

A důležité je právě upozornit na ty reakce, abychom věděli, na jaké skupiny obyvatel si máme dávat do budoucna pozor.

Ale i rozhlas.cz tady píše: Asadu Dandinovi bylo osm let, když sledoval v televizi u rodičů útok 11. září. Poté následovala vlna nevraživosti, roky islamofobie. Jak se Američané vyrovnávali s útokem, při kterém přišlo o život téměř 3 000 lidí a projevoval se vztek, rozpalivost a horší věci, napsala agentura AFP.

Chudáčci muslimíčanci! Ty vole, úplně z toho brečím, že byly terčem nějakého tvrdšího postoje, když ty útoky podle oficiální verze byly páchány jménem islámu.

No tak sorry, jako co čekáte?

Nepochopím, ale jako výborný, jak muslimové krásně ukážou, že vždycky oni jsou ta reálná oběť, jako úplně vždycky.

Eh, nejlepší je pak, když někdo říká, že mezi těmi oběťmi těch útoků 11. září byli právě i muslimové, což je důkaz toho, že to nemá s islámem nic společného. Tak tyhle řeči – na ty mám úplně nejradši, upřímně.

Hm.

Jedeme dál, přátelé. Eh, podíváme se na další téma. Sýrie, Arménie nebo Gruzie – to jsou některé cesty, které mají v plánu poslanci. Je to ale jen část toho, kam chtějí vyrazit. Chtějí se vydat do Afriky nebo třeba do Ameriky a Okamura v rámci šetření v tom brání.

Eh, tady dokonce říká poslanec Doxanský za ANO, že aktuální trend vlády je šetřit. No a podle předsedy sněmovního výboru pro evropské záležitosti Petra Sokola z ODS se už situace kolem zahraničních misí zlepšila. Platí, že cesty se zásadně individuálně projednávají organizačním výborem. Máme teď schválený nějaký plán cest členů výboru na nejbližší dejme tomu rok, takže tam se to v zásadě znormalizovalo, říká Sokol.

Omezily se do určité míry některé cesty – řekněme na ta méně významná fóra z důvodu šetření – ale to asi není něco, co bych teď kritizoval, říká poslanec.

Tak vidíte, i poslanci ODS občas umí zapnout mozek a nekritizovat úplně za každou cenu.

Jedeme dál, přátelé.

Eh, toto je naše hlavní téma. Co budeme dělat s těmi pohonnými hmotami? Zase nám začaly ty holky zlobit.

Samozřejmě první reakce lidí, kteří mají zkušenosti s tím, co současná vláda zavedla – když se po útoku USA a Izraele na Írán začaly zvedat ceny ropy a potažmo paliv – tak lidé se začínají zase upínat na to, že by vláda měla zasáhnout stejně, jak zasáhla při té první krizi.

Ten zásah byl poměrně jednoduchý: zastropování marží nebo obchodních přirážek na straně čerpacích stanic, eh snížení některých typů daní na absolutní unijní minimum a také kontrola toho, aby právě čerpací stanice nešly nad ten strop.

Takže se určoval ten strop podle aktuální ceny, což někteří čerpadláři kritizovali, protože ty ceny se lišily, jelikož oni si objednali třeba týden dopředu a pak ty ceny mohly být nižší a tak dále.

Jenomže ono se to během těch pár týdnů stabilizovalo, protože ty ceny se zhruba podobně furt takhle houpaly a tím pádem čerpadláři si vlastně po chvíli přestali stěžovat.

Česká republika v té době měla prakticky nejlevnější paliva v Evropě. E, když jsem byl v té době například v Německu, tak tam se ceny pohybovaly okolo 55–56 Kč za litr nafty a 54 až 56 Kč za litr benzínu. Fakt jako obrovské sumy se platily.

Eh, největší, co jsem viděl na nějaké čerpací stanici taky v Německu – myslím, že to bylo – bylo 2,4 eur za litr. To je opravdu 55 Kč za litr benzínu, nebo 2,6, myslím. Dokonce bylo 57. Ano, 2,6 jsem viděl nejvíc, a Česká republika mezitím byla 40, 39, takže my jsme byli v klidu.

Eh, potom se situace s ropným trhem stabilizovala, vláda to dočasné opatření zrušila. Je zajímavé, že opozice nejdříve kritizovala, pak s kritikou přestala, protože zjistila, že to funguje.

No a nyní tedy ty ceny jdou opět nahoru. Všímáme si to všichni. Nafta se nedávno přiblížila k 48 Kč, benzín k 46 Kč nebo k 45 Kč. Situace opravdu není dobrá.

Navíc Karel Havlíček teď měl tu dlouhou debatu v neděli. Použil příměr, který bych já upřímně nepoužil, protože Karel Havlíček do ceny paliv, když je srovnával s těmi, které byly za minulé vlády, připočítal inflaci. A já si zrovna myslím, že paliva patří ke strategickým surovinám a inflaci bych do nich nikdy nepromítal, ani při srovnávačce, protože by to pak vyvolávalo dojem, že paliva mohou zdražovat s inflací a bude svět pořád v pořádku.

Ale není tomu tak. Kdyby paliva zdražovala s inflací třeba od roku 1990, tak dnes stojí někam k 250 Kč za litr a bylo by to úplně nesnesitelné.

Jo, si představte prostě v téhle ceně jet na dovolenou, protože tehdy opravdu mzdy byly kolem – já nevím – 11 000 a v nejhorších cenách litr benzínu stál kolem 40 Kč. Teď máme mzdy kolem 48, 9 nebo 50 000 a ty ceny benzínu jsou jen o nějakých 5 Kč vyšší.

Prostě je to strategická surovina a její cena by neměla kolísat příliš. Proto se eh země dohadují, vždycky se dohodnou na tom, kolik ropy se vytěží, aby cena zůstávala stejná.

Jenomže když se pak ty paliva nedostanou na ty trhy fyzicky, tak pak nastává problém – a to je právě ten problém toho hormonského průlivu.

Co s tím? Tak samozřejmě úplně první věc, co Drkýho maior lidí napadne, je opět znovuzprovoznit ta opatření, která vláda zavedla. Zároveň by to znamenalo zvýšení schodku.

Eh, totiž Karel Havlíček v neděli poznamenal, že to stálo tuším 3 miliardy Kč, což není zas tak moc. Stálo to – v tom, kolik lidé zaplatili – o kolik lidé zaplatili méně na těch spotřebních daních. Není to tolik vzhledem k tomu, že pak jsme díky tomu měli velmi levná paliva.

Takže dejme tomu. Na druhou stranu – OK, rozumím, že teď každá miliarda dobrá – tak budiž, nechme to být.

A teď dostal zásadní otázku: eh, kdy tedy nějaká opatření gegen zvedání cen paliv zavést? A Karel Havlíček poznamenal, že důležitá metrika je srovnání s okolními zeměmi.

A zatímco – a to je ten hlavní rozdíl – zatímco v roce 2022 patřila Česká republika k nejdražším zemím ohledně cen paliv. Byli jsme dražší než Rakousko i Německo a byli jsme o dost dražší než Polsko, protože Polsko mělo daňové úlevy, a o dost dražší než Maďarsko, které to ale mělo udělané trošičku jinak, protože mělo ty ceny potom vyšší pro zahraniční spotřebitele – tak tam by nějaké opatření bylo víc na místě.

A tehdy vláda Petra Fially tuším jenom o jednu nebo dvě koruny snížila spotřební daň a bylo to kritizováno.

Teď Česká republika eh patří – ve střední Evropě – spíše k těm levnějším, protože jsme o dost levnější než Rakousko nebo Německo. Jsme třeba jenom průměrně o nějakou korunu dražší než Polsko a o korunu levnější než Slovensko. Nebo naopak – o korunu dražší než Slovensko a o korunu levnější než Polsko. Furt se to jako střídá, ale ceny jsou jakž takž zhruba nějak na stejno.

Proto eh to, že Andrej Babiš vyhlíží nějaké celounijní řešení, je malinko obhajitelnější než před čtyřmi lety.

Nicméně to slovíčko, které tady mi vadí – když si vzpomenu na to, co tady dělal za minulého volebního období – je toto sousloví: "winfall tax", neboli speciální daň za nadměrné zisky.

Je to zajímavé, protože pokud se podíváte na to globálně, tak nadměrný zisk se těžko bude nějakým způsobem definovat, ale kdo za ten nadměrný zisk může? Ty ropné společnosti, ty benzínky, ne? Může za to právě cena na tom trhu a kolísavá cena na tom trhu a reakce ostatní konkurence.

Takže opět místo winfall tax se spíše nabízí zavést snížení těch daní a nějakého stropu na obchodní přirážky s tím, že tentokrát by mohly být třeba zaměřené i na ty rafinérie, které zpracovávají tu ropu.

Nicméně eh další věc, která zase mi tady ukazuje takovou červenou kontrolku, je evropské řešení.

To je věc, kterou jsem u Petra Pavla kritizoval velmi, a já bych byl pro řešení rozhodně, které bude české.

Já bych byl rád, kdybychom se my jako Češi dokázali o sebe postarat sami a nečekali bychom na to, až nám Brusel řekne. Protože – a to z toho hlavního důvodu – Brusel je velmi pomalý v jednání, neumí rychlá řešení.

Sankce proti Ruské federaci, když se podíváte, jsou strašně pomalé.

Tak či tak. Kdybyste si vzali nějakého největšího bojovníka proti Rusku, on rozhodně se sankcemi, které zavádí Evropská unie, spokojený být nemůže, protože než jsme se dostali na nějakou úroveň sankcí vyhovujících lidem s ukrajinskými vajíčky na profilových fotografiích, tak to trvalo tak tři roky.