CO KDYŽ NEŽIJETE SVŮJ ŽIVOT? Jan Rak o skutečném probuzení

No a jsme ve studiu. Dějí se nám kvantové skoky, Honzo, přes půl světa. [smích][vzdechy] Milí diváci, sledující a kritici, vítejte v tomto dnešním vysílání na vaše přání s Honzou Rakem. Co když největší iluzí našeho života není svět kolem nás, ale člověk, za kterého se celý život považujeme. Od narození dostáváme jméno, rodinu, dostáváme a získáváme své názory, také své strachy, představy o tom, co se má stát, co se nemá stát, co je úspěch, co je neúspěch. Ale je vůbec normální na to myslet. A jednoho dne může přijít v našich životech zvláštní okamžik, milí diváci, člověk se podívá na svůj život a položí si jednu zásadní otázku, tu nejnebezpečnější. Kolik z tohodle jsem skutečně já? Mým dnešním hostem je člověk, který trávil velkou část svého profesního života zkoumáním samotné podstaty hmoty. Jan Rak, jaderný a kvantový fyzik, který působil na významných světových vědeckých pracovištích a pracoval také v samotném CERNU na experimentu Alice. Jenže naše dnešní cesta nepovede urychlovačem částic, Honzo, i když by to mnohé lidi zajímalo, povede dovnitř. Já si myslím, že tam to je mnohem zajímavější, protože možná existuje ještě podivuhodnější experiment než srážka částic, téměř rychlostí světla. Experiment jménem náš život, kde se stáváme pozorovatelem, [vzdechy] kde není přístroj, jsme tam my jako lidské bytosti. Jak poznáme, že jsme vzhůru? Jak poznáme, že spíme? Co je to probuzení? Co to není probuzení podle Honzy? Na to se ho dneska budu ptát. Vy můžete být u toho, můžete být s námi a můžete nám psát, komentovat a také sdílet. Děkujeme vám za sdílení, protože dneska se budeme věnovat tématu, které možná přesahuje hranice tohoto světa. Honzo, tobě ještě jednou moc díky za tvůj čas a vítej v našem rozhovoru. >> Já vás všechny zdravím. Taky děkuju za krásný úvod. To se moc líbilo, jak jsi vo mně mluvil. Díky [smích] moc. Rád se děje. O tobě se mluví hezky, protože ty děláš hezké věci a dobré. Mimochodem, Honza dělá i nebo má vlastní laboratoř, milí diváci, kdyžtak se podívejte dolů pod toto video, pokud byste chtěli Honzu podpořit, >> přispět mu. takových pracovišť v České republice není mnoho a třeba se stanete součástí nějakého významného objevu nebo nějakého technologického posunu a můžete z toho také určitým způsobem profitovat, ať už lidsky nebo jinak. Takže mrkněte dolů. Já jsem mimochodem u Honzy, než se pustíme do otázek, já tady nahraju pár fotek, Honzo, protože když jsme odjeli se Sandrou do na pouš tenkrát, myslím to bylo, nebo do Indie, tak jsme se u tebe stavili a mám pár tady fotek. Já jsem ještě nikde se nezveřejnil a Sandra to všude zveřejnila, označila mě a já nevím, jestli o tom víte, diváci. Takže koukejte, takhle to u něj vypadá. To je síla. To je >> vpomínám si >> to je to je hezký. Už to tam asi vypadá i jinak. Možná u tebe, člověče. Nevím, jestli se to změnilo. >> Tady jsem ti něco opravoval zadarmo. Tady jsem ti zadarmo opravoval. Něco. Js mě tam najal. A >> vzpomínal si. No ten mikročip jsi našel, že nefunguje úplně správně, že jo. Tak no. >> Tak tak tak. Ch jsem říct, že tu podporu, jo, já bych to řekl, že ne podpořit Honzu, ale ten náš výzkum. Víš, máme tým, ta laboratoř se jmenuje Eli, to od anglických slov Electric Life Academy. [frknutí] A v tý v tý laboratoři je nás tým kolem osmi lidí. A eh ten výzkum, co provádíme, není tak úplně jako standardní, jenom standardní klasický výzkum, ale vlastně pracujeme i s otázkami vědomí >> eh s těmi základy jako kvantové fyziky. Nejzajímavější jako to, čemu se e čím se zabýváme, je výzkum elektromagnetického plazmatu. To je třeba taky zajímavý téma, protože [odkašlání][kašel] ve fyzice se pojem plazma používá ve středním rodu, jo, jakože to je to plazma. Ano. >> Takže výzkum plazmatu, ale běžně jsou lidi zvyklé na ženský rod, ta plazma, že jo, tak výzkum plazmy. Jo. A já si myslím, že v tom nějakým způsobem taky je to zvláštní jakoby dohoda nebo co, protože já vidím v plazmě opravdu jako jasnou ženskou energii tvořivou, víš, prostě a tak já zásadně jako používám pojem plazma v ženském rodě, jo. A existujou jako i teorie takové jako bych řekl advance jako eh modernější pohled než to jak na hele moderní jako věda současná se dívá na plazmu jako na soubor jakoby na plyn. Jo. Říká se, že já hele pak se vrátíme k původu. >> Počkej, počkej. To to si ještě to si ještě nech. Já se tě začnu ptát, ale ještě tady těků ukážu jednu hustou věc, kterou tam děláte. Je to fakt jako když tam přijedete se podívat, tak já jsem měl pocit, že jsem normálně v jeskyni, kde se staví hvězdná brána. Honzo. >> Hm. >> Jsem měl takovj jako tajemnej pocit, takovej jako dobrodružnej trochu jako, co teď se stane, kam se teleportuju. >> Jasně. >> A takže hele, koukněte, co oni tam dělají, jo. Snad to není tajný. Ty jo, snad snad to není tajný, že to tady ukážu. >> Tajnýho není nic. No, >> takhle tam děláte prostě různý experimenty, jo? No a tadyhle tady jsme my jsme já jsem tam za Sandrou prostě ovládali i myslí normálně energii. Lidi, to byste to dáváš mimo. >> To je právě ta plazma, no. Co tam teď sleduješ? No, >> tady seš ty. Podívej, jak jsi přemýšlivej, nadšenej. Tady pak jsem já, má drobnost a tvá úžasná žena. [smích] A tady je Saďuka. Ta už se raduje. Ta tam na všechno šahala. Všechno ošahala. No, diváci, eh, dejte vědět, no, kdybyste chtěli, mrkněte dolů do odkazu. Všechno tam máte o Honzovi, dělá to dobře. Plus kdybyste chtěli někam odjet, pojeďte s námi se mnou a se Sandrou. Máme tam poslední místa, myslím Míša dává vědět, vždycky volá a dejte si osm dní, kdy po vás nikdo nic nechce. >> Hm. >> Všichni budou moci zbláznit před Vánocema. Všichni všem vystřelej tadyhle šrouby, pak zkolabujou. Dělám si srandu. Ale pojďte si dát osm dní, kdy po vás někdo nic opravdu nechce. To ta poušť umí. Je v tom úžasná. >> A jsou tam ještě místa na Vánoci jako jo. >> Človeěče, to ti nevím. To koukněte, diváci, koukněte na web. Já jsem vám dal dolů odkazy eh na web. No, kdybyste se chtěli otočit, Honziku, ale to tady nemůžu říkat. To se pak všichni zblázní a budu chtít na vánoční. No prostě kdybyste chtěli někam vypadnout, tak já ti pak pošlu, kde, kde to je vol. >> Ale koukněte, diváci a má to terapeutické účinky. Opravdu je to pobyt ve světle. >> Je to pobyt [odkašlání] ve světle. Lidi, máme už čtyři roky za sebou, co tam jezdíme, skorem 1000 lidí a vidíme v dlouhodobém horizontu nebo v tom čtyřletém, co to dělá s lidma. Je to úžasný zastavení, kdy ta poušť najednou začne pracovat a vy si uvědomíte, co je ještě důležitý ve vašem životě a co už není >> a to je silný. Takže kdyžtak mrkněte, pojedete s námi. Je to opravdu k nezaplacení. A v příštím roce ještě Indie, kdybyste chtěli dobrodružství, jdeme Himaláje do 45, 42 a jdeme i k jezerům krásným. E, vybrali jsme jinačí termíny kvůli počasí. Změnilo se počasí v Indii. Mimochodem jsme tam začali mít deštivo dřív, Honzo, v tomhle roce. >> Bylo to docela hustý, no. Posunulo se to jako v České republice začalo bejt vedro v červnu, >> tak tam se to celý posunulo, takže my jedeme v tom teďka jako na jaře, kdy to ketou ty rododendrony. Je to nádherný. Tak řekněte. No a jdeme na >> kam jezdíte? Do Sikingu nebo kam? >> Daramšela, prosím tě. Daramšela. Teďka jsme byli i v Ladaku, diváci, jestli jste sledovali. Byli jsme v Ladaku. To je teda nádherný, ale Ladak je hodně vysoko posazenej. On je asi přes čtyři sám o sobě, jestli se nemýlím. Tři něco bych nekecal. Jo a tam přijedeš a my jsme normálně se Sandrou vyvá to jsme vylezli z toho auta nebo z letadla jsme vylezli a my jsme normálně šli jak >> no >> my jsme byli úplně jak jak kdybyysme měli za sebou vodka párty >> hardcore protože to seš tak vysoko, že jako koukáš a jen se tlemíš. No, ale hele, tohleto je rozhovor s tebou. Já jsem se rozpovídal. jsme se dlouho neviděli s Honzo, tak se omlouvám, diváci a já jdu na tebe na otázky, protože mě opravdu zajímá, Honzo, teďka nedávno a začnu trošku jinak, než se dostaneme k tomu samotnýmu probuzení, nedávno kolovali zvěsti o Cernu temné hmotě. Pořád to je předmětem úvah lidí určitá temná stránka technologického vývoje. >> Hm. To se najednou můžeme dotknout něčeho, kdeavdu jako těch filmech a příbězích, kde ten čas narušíme, že se posuneme někam v čase, něco změníme, že to má svoje dopady, změní se celá historie. Jak ty na to pohlížíš na tuhletu temnou stránku science fiction? Líbí se ti to? Dává ti to smysly? Je to podložený a nebo to je celý vyfabulovaný? Nebo a setkal ses s tím? Druhá doplňující otázka. Ty při svém výzkumu mnoha letém, ať už cernu nebo teďka, dostal ses někdy do místa, kdy sis řekl, tak tady už budu fakt mít respekt, tady už můžu něco jako otevřít. >> Hm. >> Nevím, co se bude dít. >> No, je to [odkašlání] eh hele, je to velice zajímavá otázka. Počkej, já poprosím Blaní. Já fakt neslyším tady. Blaní, je to eh velice zajímavá otázka. Je tam spoustu obrovsky zajímavých možností. Hele, za prvý, dostal jsem se do míst, jo, a setkával jsem se s nimi relativně jako často, kde jsem si eh uvědomoval, že tady eh je to jako velice, bych řek, e, víš, že se dotýkáme něčeho hodně hlubokého, ale není to tak romantický, jako jak ta otázka trošku jakoby vyznívala, protože já jsem jadernej fyzik, jak jsi říkal taky a v jaderné fyzice Sice se jako dotýkáš věcí, které souvisí s podstatou eh existence a a snadno můžou eh jako chod věcí narušit a mám tím na mysli prostě eh jaderné síly, jo, rozpoutání jaderných síl. Vyť asi víš, o čem mluvím a tak dál. Takže eh [odkašlání] těch skutečně jako hlubokých věcí se jaderná fyzika samozřejmě dotýká, ale ne tak úplně v tom romantickém eh smyslu, jak ji se ptal, jestli se dá jí otevřít, jestli se pracuje na nějakým otevření portálu někde nebo tak. Že jo? To [frknutí] eh si spíš myslím, že [odkašlání] ten výzkum na těch urychlovačích, jo, se dostal podle mě eh trošičku jakoby do bych řek, nechci říct do slepé uličky, ale [odkašlání] eh výzkum po druhé světové válce měl rozhodně velký smysl. Samozřejmě projekt Manhattan, když se vyrobily atomové zbraně, tak byla eh samozřejmě velká snaha u všech eh jako zemí e zůstat na zdraví, zůstat v kontaktu jako s tím výzkumem, který právě eh ty jaderné síly nějakým způsobem používá nebo využívá. [odkašlání] A eh myslím z toho důvodu byl vzniknul i CERN, stejně jako třeba eh dubna. A v dubně v v v tehdejším Sovětským svazu vznikl výzkumný ústav a v Americe a podobně. Los Alamos samozřejmě už existovalo a tak dál. [odkašlání] A ten e ten výzkum jako skraj byl samozřejmě eh motivován eh tím těmi vojenskými jakoby dopady eh té vývoje atomové zbraně. Všichni vědí, jak to jak to zapůsobilo v Japonsku, že jo. A [odkašlání] v Cernu se nikdy ale žádný jako vojenský výzkum nedělal, jo. Ale samozřejmě [kašel] ten eh ten výzkum vždycky vzbuzoval obavy u veřejnosti. S tím jsem se setkával vždycky všude i v Americe, když jsme pracovali v Brookhavenu a podobně. Tam to je na Long Islandu, jako blízko New Yorku a tam bylo spoustu lidí, kteří tam víceméně jako permanentně eh protestovali proti tomu výzkumu na těch urychlovačích s tím, že se tam šířili a ne úplně bych řek jako nepodloženě. Některé ty zprávy pocházely přímo jako ze srdce té vědecké obce, jo, že byly články o tom, že by například v těch srážkách mohly vzniknout nějaké e tenkrát se tomu třeba říkaly strange jako zhluky podivných částic, který by měly tendenci k sobě přitahovat další a další a tím by vznikly jako koalescenční jádra jakýchsi singularit a ty by pak jako sežraly celej vesmír, jestli mě rozumíš. Když takovýhle spekulace [odkašlání] se šířily i mezi vědci vědci trochu, protože protože eh když se spouští nový urychlovač a zkoumají si jako ty srážky na nových energiích, tak nikdo neví, co přesně se tam jako bude dít, jo. [vzdechy] Eh, takže ty spekulace [odkašlání] se jako udržují podle mě eh neustále jako v chodu a řekl bych, že někdy i záměrně, protože přitahují samozřejmě jako pozornost na ten výzkum a jak každý jako člověk, co pracuje veřejném prostoru nebo s pozorností, tak ví, že jakákoli pozornost je dobrá, že jo. Takže to to nevím, to nemohu posoudit, ale [odkašlání] eh rozhodně eh vím o tom, že se vždycky jako takové úvahy eh jako existují, ale nesetkal jsem se s ničím nikdy, že by někdo jako záměrně nebo v tom výzkumu samotným, jo, že by se jako eh ten experiment stavěl s tím, že se nějaká takováto romantická představa buď jako ověří nebo vyvrátí a tak. No >> hele, díky, že o tom, že o tom vyprávíš. Možná by bylo zajímavý [odkašlání] potom dát samostatné nějaké vysílání o temné hodnotě. Když se dostaneme ještě k tomu probuzení, Honzo, je vůbec něco v té kvantové fyzice, co tě do dneška trochu jako děsí, nebo máš z toho respekt, že by se to opravdu dalo sestavit? Máš tam něco ještě takovýdleho, nebo už to všechno vnímáš jako pragmaticky jenom jako prvky kodu? Je tam Jak to, jak to ty máš po těch letech? >> Já ti rozumím. Tadleta otázka eh by se dala vlastně eh [odkašlání] jako formula spíš to je otázka na to, jestli víš, jakým způsobem se vlastně díváš na svět jako takový. Jo, protože sestavit, sestrojit nebo co přinesou nové technologie, jo, to nikdo z nás nikdy nemůže říct. Jako já žiju ve světě osobně, věřím tomu, že cokoli, co si lze vůbec jenom představit, tak je vlastně realita, jo, všechno je možný. Ale ta základní otázka, hele, žijeme teďka ve světě, já bych řekl, velkého jako přechodu, transformace, jako svět se mění mnohem rychlejš, než [frknutí] třeba si kdokoli z nás asi dokázal představit, jo, co já jsem třeba, já jsem ještě samozřejmě mladíček, že jo, ale co to, co já jsem zažil, no, během svého života, jako kolik, hele, eh, když jsem byl mladší, tak, e, ještě, e, Ne, nebyly, ještě nebyla elektřina. To už přeháním. Jo, ta elektřina už byla. [smích] Ale víš, co se co jsem zažil třeba ve vývoji počítačů, komunikační techniky a podobně. Eh, to to je obrovskej jako přechod. A to, co zažíváme dneska jako v oblasti umělé inteligence. Nedávno jsem měl rozhovor někde v Praze na nějaké, no a tam jsem se bavil jako o umělé inteligence a říkal jsem, říkal jsem, že jeden ze základních taky jako takovejch trošku eh zmatení jako veřejnosti je, že se ta inteligence nazývá umělá, protože to vůbec není žádná umělá inteligence, že jo. To je nástroj, kterej vlastně vychází z kopírování toho, jak funguje naše vlastní inteligence, neurální síť, že jo, jakým způsobem asi e komunikujou zhoruba naše vlastní neurony, že jo. Takže to je vlastně rozšířená inteligence a jako naše prodloužená ruka jako tak jako když eh člověk [frknutí] kopal na poli, aby vypěstoval něco k jídlu, že jo. a pak dostal k dispozici, co já vím, ruchadlo a pak traktor. Tak to svým způsobem je jako jeho prodloužená ruka, že jo, že mu ty nástroje umožňujou nějakým způsobem eh využívat nebo nasměřovat to tu svojí vůli k tomu, aby přeoral to pole, že jo, tak k tomu dostal jakoby nástroj. Tak stejně tak i ta inteligence vlastně není umělá. To je naše vlastní inteligence, která je natrénovaná na našich vlastních myšlenkách a myšlenkových vzorcích, že jo. A druhej den mi organizátor tý akce volal, že se mu to zdá až jako neskutečný, ale že prej Trump někde v Americe, kde si na nějakým vystoupení prohlásil, že v Americe, Hele, já jsem to nezaregistroval, ale údajně mi on říkal, že Trump prohlásil, že eh by se měla nebo že se chystají používat termín superinteligence a ne umělá inteligence, víš jako já myslím ty to zaregistroval někde. To je skutečně jako svým způsobem super inteligence je mnohem přesnější pojem než jako umělá, protože pod pojmem umělá si představuje, že je to něco jako nesourodýho, něco, co s náma nemá nic společnýho. Opak je pravdou, jo? Takže transformace obrovská a klíčová otázka a to si myslím, že je vždycky to tak bylo po celou historii, kdykoliv. Klíčová otázka je není to, jestli se svět změní. Seš tam, Tomáši, ještě? Jo, přestal jsem tě vidět. Jo, dobrý. Hele, klíčová otázka není to, jestli ke změnám dojde, jestli se svět změní nebo nezmění, protože eh svět se mění, ať si to kdokoli z nás přeje nebo nepřeje a k těm změnám prostě dochází [povzdech] a vývoj zastavit nelze. Klíčová otázka je, jakým způsobem se kdokoli z nás k tomuto měnícímu se světu staví. A ta a ten skutečně nejhlubší klíč je otázka strachu. Jo, ty jsi říkal, jestli se bojím, eh, nebo jestli mám strach z toho, jestli existují nějaký technologie, který se dají zneužít. To je neustálej vlastně neustále prezentní. To tady tadleta otázka je tady vždycky. Všechny ty nové technologie nám vlastně vkládají do rukou superschopnosti, jo, stejně tak jako ta superinteligence a ty superschopnosti záleží prostě na tom, kdo je ovládá ty superschopnosti. A to jsme my všichni. A záleží na tom, jak máme vlastně nastaveno, jak jak máme nastavenj ten vnitřní svět, víš? jestli chceme ty superschopnosti zneužívat v boji proti těm ostatním, získávat výhody, zotročovat nebo manipulovat nebo cokoliv, víš? Takže a nebo jestli se jako otáčíme svoji pozornost směrem do svýho srdce a snažíme se superschopnosti využívat k rozvoji našich úžasných schopností tvoření dobrého podpoře života, víš jako takhle to vždycky bylo a takhle to vždycky bude, si myslím a hlavně to taky je. Díky ti za ten úvod, Honzo. Jví se to jako, že žijeme ve světě mnoha iluzí a pravd a proto se tě chci zeptat, co když je probuzení, to čemu říkáme probuzení dneska, jen další iluze ega? >> A protože dneska [odkašlání] říká spoustu lidí, hele, já jsem se probudil, ostatní ještě spí. Není právě tohleto jenom taková ta last ega, že jsme něčím najednou výjimečný a a že jsme jako ten probuzenej člověk, kterej se vymyká tý společnosti. Jak na to ty pohlížíš na ten proces probuzení a ego? >> Hm. Hele, [povzdech][vzdechy] [odkašlání] Helen Wats, říká ti to něco? Takovej ten to je to je úžasnej člověk. Nedávno jsem narazil někde na YouTube na jeho krásnou esej o tom, co to vlastně probuzení je a jak to lidé vnímají. Jo. A já to vlastně taky říkám, snažím se to eh nebo sdílet svůj názor nebo moji vlastní zkušenost, jo. Co to, eh, co to vlastně já nechci říct probuzení, možná probouzení, protože ten proces taky není jako konečnej, finální. Je to vlastně možná nekonečnej proces. Můžem se k tomu dostat později. Jo. A eh [odkašlání] to probouzení jako jsou ono o o pro spoustu lidí, jo, může mít jako ten pocit nebo to eh to probouzení jako mít e takovou formu trošku jako může to být jak malinko past, víš, jako, že člověk nabyde dojmu, že jako něco na něco pochopil, jo, a že je tím pádem jako na vyšší úrovni než ty ostatní, víš, a něco takovýho. A pak a mám pocit, že jsem tam takové eh takové lidi potkávám, jo, že eh mají pocit, že jsou jakoby probuzení, že to vidí jakoby dokonale a tak. Možná já jsem jeden z těch, jo? [smích] Ne, nejsem. Dělám si legraci. Jasně. Jo, ale eh skuteč jako já si myslím, že proces e toho probouzení je vlastně vůbec jako smysl života. Je to smysl existence. Je to přesně to, proč jsme tady, jo. Abysme se, abysme svojí existenci nejdřív jakoby co nejvíc poznali, co nejvíc pochopili v tom klasickým slova smyslu. Proto já jsem obrovsky vděčnej za to, že jsem měl tu možnost jako projít tím tím akademickým světem a vlastně naučit se co nejvíc vlastně z toho, jak se jako současná jakoby mainstreamová společnost dívá na to, co to je hmota, co je to život, co je to vesmír a podobně, jo. Ale na druhou stranu myslím si, že skutečný jako e skutečný jako vědec nebo skutečně prožívající člověk, který se eh který se nechce jako ustrnout, nechce se zastavit s tím, co už jako ví a že to stačí jakoby jo, to je to je skutečná příčina, bych řekl jako umírání pak, jo, tak ten skutečně jako bádající člověk, jo, se tady v tom okamžiku eh naopak teprv rozbíhá, víš, že to není cíl, ale naopak je to začátek nového vlastně bádání a toho e zkoumání, co vlastně život vůbec je. Jo. A ty odpovědi na na ty nejklíčovější otázky, jak jsem chtěl zmínit, tady jsou krásně zformulované například knize Jelotra. Pak pak toto jsou její pravidla, že jo. Pak má tato pravidla. Tak tadleta kniha třeba mě velice oslovila, protože [odkašlání] to tam krásně formuluje odpověď na každou jakoukoli otázku, kterou si kladete, tak tu skutečnou odpověď najdete pouze uvnitř sebe. Já jsem tolik let všude vyprávím o tom, že jsem sám dospěl k poznání, že pravda je, že pravda není. Jo. A uvědomil jsem si, že veškerá věda, stejně tak jako eh mystika a různé filozofické náboženské směry v minulosti všechny vypovídají o jednom a tom samém, že objektivní svět, který existuje nezávisle na nás pozorovatelích, jo, je iluze, jo, že to, co prožíváme, je mentální konstrukt. někdo říká počítačová simulace nebo holografická iluze a podobně. A například já osobně o tom nemám sebemenší pochybnost. Vidím to všude kolem sebe, vidím jak to funguje a vidím to i v srdci té vědy, za což si občas jako vysloužím i eh nepříjemné komentáře samozřejmě, ale tak to je. Vidím to i v samotném srdci. Věde kvantová fyzika to jasně ukazuje, že objekty jako takové mohou existovat pouze tehdy, když jsou pozorovány neboli měřeny nebo pouze tehdy, když ta iluzorní virtuální nebo neskutečná jako pravděpodobnost, něco, co neexistuje a pozorováno bejt nemůže, zkolabuje v formu informace, kterou pak naše vědomí vnímá jako existenci nějakého předmětu, ale je to vždycky pouha pouá informace. Pouhá ve smyslu, nevím, jestli pouhá je to správné slovo, ale nic jiného než informace vlastně neexistuje. A to to je úplně to samé, jako kdybyste si představili, že jsme v jakési počítačové hře, kde to naše, kde naše mysl, naše vědomí nějakým způsobem prostě vytváří z těch informací příběhy, které my pak vnímáme jako reálný svět. Honzo, díky za to povídání a když jsem si procházel komentáře lidí u některých našich starších rozhovorů, tak oni tam popisovali, že ten proces probouzení často byl doprovázen u nich bolestí, že to bylo prostě nějaký pocit ztráty nebo pocit toho, že se všechno rozpadá, >> hm, >> že nic nefunguje, jak má, že jsou na všechno sami >> a pak najednou se to celý začalo měnit. A >> mm, >> proč to tak je ta bolest? Tak těm lidem, tak těm lidem, kteří píšou tyto komentáře, tak k něm chci pogratulovat, protože to je podle mě nevyhnutelný symptom skutečného probouzení. Skutečné probouzení. Hele, já to eh [odkašlání] řeším i v oblastech, zdándivě nesouvisejících a to chodí občas za námi lidé s vážnými zdravotními problémy, jo, [odkašlání] kde eh tuší, že eh právě nějaká výrazná změna pohledu na to, co prožívají, může pomoct třeba se s tou nemocí nějakým způsobem vypořádat. Jo, moje eh moje jako hodně oblíbené eh quotation, jak se řekne česky, eh výrok prostě mně se obrovsky líbí výrok Alberta Einsteina, kterej říkal, že žádný problém nemůže najít řešení na úrovni vědomí, na které vzniknul. Jo. To znamená, že jestliže chcete vyřešit jakýkoli problém, musíte změnit úroveň vědomí na na v jakou vlastně ten problém vnímáte, jo. A to to se týká těch nemocí jakoby obrovsky. A u těch, protože tam je třeba prostě eh změnit co nejrychleji jako způsob uvažování, konstrukty myšlenkový, které ten člověk používal v době, kdy ta nemoc vznikla, jo. Takže my často děláme jako nejlepší je prostě třeba i odjet na několik týdnů někam do Indie, jak říkáš, a prostě změnit úplně všechno. Já tomu říkám vlastně jako usekávání kořenů, jo, že vlastně člověk v tom procesu jako toho probouzení vlastně seká kořeny, které ho vážou v té staré verzi reality a a to nemůže nebýt nebolestivé, jo, neboli to musí vždycky bolet, jo. Takže [odkašlání] když si člověk uvědomí, že to na čem stavěl třeba představy, na kterých stavěl celý svůj život, jo, tak najednou se jich musí vzdát, musí je rozbít, roztříštit, rozsekat, jo, tak ten proces, když se to dělá opravdu, když se to opravdu děje, jo, tak ten proces je bolestivej. Eh, [odkašlání] častokrát se člověk vyděsí, může třeba ho přepadnout nové formy strachu a depresí, když si uvědomí, že vlastně víš co, že ten každý z nás je vlastně tady sám za sebe, víš, jakože každej vlastně ten to poznání skutečný samoty, té božské samoty, jo, tak na v těch prvních fázích se v tom střetávání se s tou božskou samotou, tak To může působit velice bolestně. To znáš. Vy pořádáte přeci ty [odkašlání] eh výlety do na tu poušť a tak. Vdyť tam to bylo všechno o tom, že je tam člověk sám se sebou, že jo. Je to tak. No, takže to to poznávání prostě té skutečné podstaty bytí sám sobě, tak e tak eh v prvních fázích bývá bolestivé. A myslím si, že jestliže někdo právě neprošel těmito fázi té bolesti, tak si myslím, že možná tak trošku eh si to probouzení ještě třeba úplně nezažil, víš? Takhle. >> Hezky o tom poáš. >> Hezky o tom mluvíš. Mně se líbí to božské probuzení, o tom pojetí. To je moc krásnej termín. A mám otázku na tebe, Honzo. Diváci, dejte nám vědět, jak to vnímáte vy a děkujeme vám za sdílení tohodle rozhovoru, takového, bych řekl, jemně inspirativního, přemýšlivýho, přemýšlivého. E, já jsem se ještě setkal, Honzo, s jednou věcí, na co se tě chci zeptat. A když lidé prochází touhletou fází, že se něco mění, oni něco mění, tak eh často jsem slyšel to, že žili dlouhý čas cizí život. A představ si člověka, který mu je třeba 50, má rodinu, práci, hypotéku, nějakou společenskou roli, všechno to funguje a najednou mu dojde, tohle nejsem já. >> Hm. >> A co se tě chci zeptat, jak vzniká tahle iluze? Eh, nebo je to pravda? Může to být da, může to být pro nás nějakej vzkaz vesmíru, eh, z kosmu, protože mně to připomíná trochu Matrix v těch atributech, jak tam je každej smith vlastně ve skutečnosti. No jasně, >> že tam ničj ten Smith [odkašlání] nebo Smish, ten agent, ale on si to neuvědomuje. Ale ve skutečně ve svém v nitru jí může být a je a to to jsou ty lidi, který jsou jako neprobuzený, jak když si vzpomeneme na Matrix, tak pojď nám k tomu něco říct. [smích] Já se domnívám, hele, že [odkašlání] každý z nás žije cizí život. Nikdo vlastně nemůže přijít do tohoto světa, aby rovnou žil autenticky svůj vlastní život. Jo, to je právě ten smysl toho matrixu, že nejdřív přijdeš do reality, kde tě tvoje okolí co nejrychleji jakoby programuje do toho, aby ji se stal součástí toho Matrixu, jo? To je to, že děcko chodí do školy a sype do sebe všechny ty znalosti o tom, jaký je hlavní město eh Indoné, já nevím, co všechno, víš. A [odkašlání] učí se to matematiku tak, aby se vlastně jako ukotvilo v té verzi reality, v které žijí ty ostatní. Jak že na sebe přijímá samozřejmě jako eh strukturu myšlení svých rodičů, svého okolí, že jo, školy a tak dál, toho sociálního prostředí, takže to do sebe nasaje a začne žít život, jaký si představuje to jeho okolí, že by měl žít, že jo, měl by si studovat toto, voženice, víš, a takový ty. Takže no a to je to, co jsem měl na mysli, že i to je vlastně jako krásný, že bez toho by ta hra smysl asi neměla, že jo. Člověk se ponoří do tý hry právě tímto procesem toho učení. No, ale pak když má, jak se říká, když se stářím přichází moudrost, jo, a většinou ale přichází to stáří samo jenom, jo. Takže eh když člověk má to štěstí, bych řek a a je dost důsledný v tom, e, že přemjšlí o sobě, o životě a o smyslu toho, proč tady je, protože spousta lidí se nechá jako za zamknout v tom krysým kolečku, se domnívám a a pak vlastně [odkašlání] žije ten předurčený život někoho, kdo prostě musí trávit 10 hodin v práci a pak pak se v pátek opít, že jo, a v pondělí zase, víš, takový to, aby eh vydělával peníze, aby splatil půjčky a já nevím co všechno. A pak šel se blížil důchodal v zahrádce, že jo, a pak na aby celej ten příběh skončil mramorovým náhrobkem někde na nějaký zahrádce za vesnicí a a a tak dál a tak dál, jako pak dokola, jo. Takže [odkašlání] když má člověk to štěstí a začne se zamýšlet vlastně nad tím smyslem, tak tak zjistí, že je tady proto, aby se toto všechno jako naučil, to je vlastně ta hra, ale pak začal hledat svůj unikátní autentický smysl toho, proč tady je, proč zrovna on v tomto těle, proč takovoudle hru hraje. Jo. No a taita pak spočívá v tom, že ten člověk jako hledá skutečně kořeny svého bytí a smyslu sám v sobě a to se začne projevovat tím, že může procházet těmito krizemi, kdy si uvědomí právě, že to, co celou dobu prožíval, byla jenom jakási iluzorní hra. A pak když si třeba v nějaké části uvědomí, že i on je ten agent Smish, i sám ten eh