SOUDCI, POLITICI A RÁNY, KTERÉ NEZMIZELY. Jaroslav Grünwald
SOUDCI, POLITICI A RÁNY, KTERÉ NEZMIZELY. Jaroslav Grünwald
Přepis videa
Zobrazit / skrýt přepis
Jak to říct? Existují příběhy, kterým se velmi těžko věří a pak existují příběhy, u kterých je možná ještě děsivější otázka, strašlivější, co když [hudba] jsou pravdivé. A dneska my budeme natáčet s Jaroslavem Greenwaldem, s kterým jsme natáčeli už před lety [hudba] rozhovor. A proč zrovna teď znovu? No, otevírá se a prošetřuje se kauza Epsteen Files. Určitě jste o nich slyšeli. Určitě jste zaznamenali spoustu celebrit, fotek politiků, různých lobistů, milionářů a tak dále a tak dále v médiích ve spojení s Abstram Files. Dokumenty, jména, výpovědi, obětí, sexuální zneužívání nezletilých, peníze, moc a to všechno se nějakým způsobem propojuje. Jaroslav Grimward je tady proto dneska, protože v našem prvním rozhovoru otevřel tento příběh, tuto kapitolu. On sám byl dětským prostitutem, sám prošel určitými zkušenostmi, které si mnozí z nás nejsme schopni ani představit. A dneska se nechci bavit o tom, co si myslí na politické úrovni o Epstein Files nebo o tom celém. Zajímá mě především to, jak se dostal do oblasti prostituce v České republice. Jak se to stalo, jak to pokračovalo nebo v Československu tehdy Jardo, když doplním správně. >> Už byla Česká republika. >> Už, už byla Česká republika a vím, že o čem si dneska můžeme povídat, je i určitý charakter těch klientů, se kterými se setkávám, protože ty sám ji zmiňoval, že to byli mnohdy vlivní lidé, politici, soudci, ještě někde to pak i zmiňoval v rozhovorech. Mluvíš taky ve svých vyjádřeních o policii, o penězích, o mlčení, o tom, že většinová společnost o spoustě těchto jevů mlčí a že není nějaká snaha pedofilií nebo respektive obchod s dětmi omezit či zakázat. Takže o tom všem, co se odehrává ovšem zároveň, milí diváci v hlavě dítěte, které ještě ani netuší, že může být obětí. Na to se chci dneska ptát a nechci hrát soudce. Chci si povídat s tebou, Jardo, o těchto tématech. Co jsi skutečně zažil, co jsi viděl na vlastní oči, co můžeš případně doložit, co doložit nelze a je v tvém srdci a všechno to, co se možná spojuje právě Epste Files. Tak milí diváci, zůstaňte s námi dneska. Jardo, ty vítej a děkuju moc za tvůj čas. Já moc děkuju samozřejmě za pozvání nebo případně na nějaké, myslím, že ty to máš v rámci toho, že že nominují vlastně tví diváci, že jo, třeba ty hosty, tak děkuju samozřejmě i divákům, pokud měli zájem se se mnou opět u tebe na zákonech bohatství setkat. A jsem otevřenej úplně všemu, jo, tím, žees to takhle jako otevřel, já bych vlastně navázal na kauzu, která byla v poslední době poměrně probíraná, aktuální a začnu z pozitivna, aspoň v zlehla. >> Ještě vydrž, ještě vydrž. >> Jasně. Díky, žees to nakous. Díky, žees to nakous. Ale bylo by nefér zmínit pár věcí o tobě, o tvojí práci. Milí diváci, pokud sledujete rozhovor, mrkněte na Jardu. On dělá skutečný život projekt na YouTube. Má Hero Hero, kam dává další dostatečný obsah. Koukněte se na něj, sledujte ho, odebírejte ho. Dělá velmi zajímavý obsah mnoha hosty, které třeba tady sledujete rádi. Takže podívejte. Zároveň máte odkaz na Hero Hero. Nemusíte nic hledat a můžete rovnou se stát i fanouškem. Děkujeme vám zároveň za sdílení. Sdílejte dál, protože bavit se budeme právě ostream fals trochu jinak z pohledu dítěte, z pohledu toho, co Jaroslav zažil a jaké z toho vyvozu je důsledky do dneška. Takže sledujte. Pokud máte nějakou zkušenost, napište ji. Pokud máte tu odvahu. Zároveň pokud třeba si myslíte, že se o tom málo mluví z tohoto úhlu pohledu, třeba tady v této komunitě, sdílejte to, prosím. Máte odkaz. No a možná na závěr jenom chci vás pozvat e na poušť. Občas se mě ptáte, omlouvám se, že nestíhám odpovídat, jak bych si přál. E, děláme použi za Sandrou Pogodovou. Možná je čas dát si osm dní jenom pro sebe a bez toho, aniž by něco po vás někdo chtěl. Tak kdyžtak, jestli vás to láká, mrkněte. Místa mizí a je to všechno zorganizované, pro vás připravené. Moc se na vás těšíme. Je to čtvrtý rok, už bylo skoro 1000 lidí s náma na poušti. Jardo, díky za trpělivost a díky za to, žees tady se mnou si tohleto poslechli, když to znáš. Někdy doufám, že pojedeš s náma, [smích] že tě vytáhnem z České republiky, že uděláme ti fotku v písku. [smích] >> Hele, provázenost samozřejmě existuje mezi našima, řekněme, divákama, že jo, nebo posluchačema a podobně. Takže já jsem teď měl nedávno úžasnej transformační pobyt v Itálii. Já teda nejsem úplně takhle až exoticky zaměřenej, byť mě to taky vnitřně jako láká. Já jsem takovej jako dobrodruh. A měl jsem tam i účastníky, který byli zase s váma jako v poušti a vychvalovali si to, takže máme to propojené, řekněme. >> Díky, díky, díky moc, že to říkáš. No, ale pojďme zpátky k tomu hlavnímu tématu a to je právě Epste Files ve spojení se skutečným příběhem tebe, co jsi prožil. Jardo, kolik ti bylo tehdy let, když ses poprvé dostal do světa, o kterém jsi tehdy vůbec nevěděl? Myslím si, že ani bys neměl vědět jako dítě. No, mně bylo kolem 12. roku. Myslím si, že jako čerstvě před 13. rokem, takže mě bylo nějakých 12 plus mínus. Jo, já kdybych potřeboval, tak bych samozřejmě se dopátral nějakejch konkrétních jako datumů i jako měsíců pravděpodobně, ale nepovažuju to zas tak za důležitý. Ale nebylo mi ještě ani 13 let, bylo mi 12 let a bylo to v rámci toho, že jsem si našel po přestěhování vlastně nový kamarády a seznámili jsme se na fotbale, kam jsem začal vlastně jakoby chodit. Mimo jiné bohužel i moje první zkušenost s nějakým zneužíváním byla právě v rámci tohodle fotbalovýho klubu, kde jednu dobu účinkoval trenér, který nás tam zneužíval sexuálně. Takže bohužel už jsem to měl jako takhle na startu a nejenom mě, ale řekněme půlku toho týmu a myslím, že do dnešního dne nebyl ani jako veden k zodpovědnosti nebo k něčemu takovýmu. Myslím, že jsem asi jedinej člověk, kterj o tom takhle otevřeně začal hovořit a tam jsem se právě setkal s kamarádama, který už v tý době byli třeba o rok o dva starší než já, takže mohlo bejt třeba kolem 13, 14 a oni ty zkušenosti měli a říkali mi vlastně vesměs oni mi to jako dávkovali postupně, jo, hele, nejdřív budeme hrát automaty a já jsem jako dítě asi těch 90 měl rád. prostě takový ty hrací automaty, ne? Samozřejmě ty výherní, i když to mě občas lákalo, samozřejmě vyzkoušel si to člověk jako taky i jako dítě. doba byla jiná, ty 90 byly opravdu jako docela ostrý, ale měl jsem rád takový ty hry a bejval klub, kterej byl nebo takovej takový místo na Václavským náměstím od na můstku vlastně říkal říkalo se mu nevalovalo se sluníčko a tam vlastně byly tydle automaty a současně se tam vlastně jako stýkali a nebo scházeli právě jako starší muži, který vyhledávali právě společnost čím mladších dětí, tím lépe pro ně. A já postoup času zjistil od těch kamarádů, že to není o tom jenom, že si tam zahrajeme hry, ale že tam jsou dokonce nějaký cizinci, který nám budou ty pik koruny dávat do těch automatů, budou nám kupovat limonády, budou nám kupovat cigarety a že vlastně tam máme úplně všechno jako zdarma. Takže ideální. následně přišly nějaký informace o tom, že nemusí zůstat jenom u toho, že nám vlastně kupujou dárky, ale že nám můžou věnovat poměrně velkej obnos peněz za to, když my se rozhodneme jim bejt, řekněme, jako povli v rámci nějakejch jako služeb, což samozřejmě z počátku pro mě bylo něco naprosto nepředstavitelnýho, ale protože kamarádi to dělali taky a říkali, že to nic není a že půjdem tam dva, abych se jako nemusel bát a podobný věci, tak hele, to uteklo jako voda prostě mávnutím proudku a najednou jsem v tom prostě jako lítal s tím, že jsem měl ještě výhodu nebo nevýhodu na tu dobu, že já jsem vypadal ještě mnohem mladší, si myslím vzhledem k svýmu věku, že já byl takovej drobounkej, hubeňounkej, takový ty blonďatý vlásky, jako typicky ten typ, si myslím, co se dřív těm zejména Němcům, Francouzům, Angličanům, ale i všem možným Italům a podobně jako líbilo a bylo i víc klubů samozřejmě po český republice, hlavně po Praze, plavecký stadiony a podobně, kde člověk neměl nouzi o klienty a když už jako věděl, jak todle jako funguje, tak poznal i to chování, poznal i ty lidi a můžu říct, že jsem na to narážel v podstatě téměř všude. Hlavně teda v tý části toho hlavního města Prahy. Já můžu třeba divákům doporučit, kdyby náhodou někdo neznal, tak si pusťte film Mandragora nebo dokument Tělo bez duše, kde opravdu jsou rozhovory s lidma, který v tý době já je třeba některý znal i si jako pamatuju, ale oni už byli trošku starší než já. Jo, i v tý Andregařem v těch dokumentech se o tom zmiňuje, že jsou i mladší děti, co todle dělaj. A na ty si myslím, že to bohužel zaměřený nebylo, protože i to je pravdou. A je dost hrozný, když to samozřejmě dělá děti, kterýmu je 14, 15, 17, 18, ale myslím, že je daleko šílenější, když to dělají děti, kterým je třeba 10. A i to se dělo. A i to se bohužel i v dnešní době děje, protože zrovna nedávno byl právě tady znám případho, kdy se to dostalo na veřejnost a člověk byl odsouzenej za nebo dostal podmínku za to, že právě zneužíval dlouhodobě děti, kterým bylo 10 a 12 let a podmínkou to bylo označeno v uvozovkách, protože ty děti už byly narušený, protože právě se dětský prostituci věnovali. Takže to není žádná věc, která by utichla, skončila, zmizela. Děje se to tady od tý doby, co pamatuji já. Určitě se to tady dělo ještě předtím a děje se to tady stále. Jenom se měněj nějaký formy, kdy se to přináší do internetovýho světa. A měl jsem i možnost mít několik klientů u sebe třeba v rámci praxe, který právě ke mně jeli s odhodláním se teda svěřit s nějakou takovoudle minulostí a i z jejich osobních výpovědí vím, že se to děje kontinuálně a stále, protože buď začínali ve stejném nebo podobném věku, nebo se k tomu dostali potom v nějakým věku starší. Ale pořád je to tabu a obrovskej problém v tom vidím zejména, že ty muži nebo ty chlapci vlastně se daleko víc stydí něco takovýho přiznat, protože ta zkušenost je právě z pohledu jako e toho, že to je s jinýma mužema, tak se bojej, že by byly označovaný za homosexuály nebo takhle. Ale je zajímavej výzkum, kde se zjišťuje, že opravdu nějakejch 80 %, možná i víc dětí, který se tomudle věnujou, tak vlastně ve skutečnosti vůbec homosexuálové nejsou. Mají to v podstatě jako nějakej zdroj obživy nebo nějakýho přívýdělku nebo zlepšení života. U některejch dětí je to prostě možná kolikrát jedinej způsob, jak přežít a nebo zabezpečit rodinu a podobný věci. Je to známý i v návaznosti na jeden poměrně brutální příběh z minulosti, kdy vlastně můj spolužák a kamarád od dětství, tak se bohužel potom následně i v rámci tohodle prostředí dopustil vlastně jako brutální vraždy. Je to poměrně známej případ. Tak to byl můj spolužák a kamarád vlastně od dětství, kterej se tomudle posléze začal věnovat taky a mělo to takhle tragickej dopad. Jo. Myslím, že to kolikrát jsou děti, který jsou vnímáni jako, že na nich vlastně nezáleží, jsou to nějaký děti, ulice a podobný. Ne vždy tomu tak je. Kolikrát by se lidi opravdu divili, kdo se tomu a s jakým rodinným zázemím věnoval. A upřímně do dnešního dne mě vlastně nejvíc trápí, když sleduju kontinuálně nějaký příspěvky a nebo komentáře pod nějakýma podobnýma jakoby videama, co už jsem třeba točil s touhle tématikou a lidi tam píšou a že odsuzujou mě, s tím vůbec problém nemám. Ale všeobecně se k tomu staví jako, že jim by se to nikdy stát nemohlo. Tole si pochopitelně přesně myslela moje maminka, že ani jí by se to nikdy stát nemohlo. A myslím, že takovej ten přístup toho, že naše dítě je jiný a todle by se nikdy jako k tomu k tomu nezaprodalo a nebo nerozhodlo něco takovýho dělat, je to nejhorší, co vůbec ta společnost může mít, protože to je většinou ten postoj potom těch rodičů, že jsou v šoku, že jak je možný, že nám se to stalo a může se to stát bohužel opravdu jako každýmu. Jo, ty prostory, kde vůbec se stýkávají děti, víme, že to je problém ať už skautingu, ať už církví, ať už v podstatě kdykoliv se objevujou nějaký děti, nějaký zájmový spolky, kroužky a takhle, tak je někdo, kdo buď za to plat platí, nebo si to vynucuje případně potom nedobrovolně nějakým násilem nebo takhle. Je to obrovskj problém v dnešní společnosti a jsem přesvědčený právě v návaznosti na ty Epstein Fales a podobně i z vlastní zkušenosti, kdy moji klienti opravdu byli ať už právníci a nebo politici a takhle, že je todle zvrácenou zálibou kolikrát opravdu těch skutečně mocných nebo řeknu dokonce nejmocnějších lidí na tomhle světě. A prosím vás lidi, jestli na vás můžu na něco apelovat, nebuďme lho stejní a nemyslme si, že to je věc jenom nějakého zámoří nebo takhle. Jsem naprosto přesvědčenej, mám proto i spoustu důkazů, že to je věc v podstatě individuálně každého státu po celým světě. Todle se prostě děje všude po planetě. Máte stejné organizované skupiny, jako jsou Epsteinfes a podobně. Jenom to máte v různých zemích. Takže něco takového pochopitelně funguje i u nás. A samozřejmě i nějaká provázanost případně na nějaký orgány či eh činné v trestním řízení a podobně je tam prokazatelná. Já si pamatuju, kdy policie vysloveně chodila do těhle klubů, dělala tam v uvozovkách takové šťáry na oko, kdy my jsme si samozřejmě dávali pozor a pak bylo nějakou dobu jako klid, ale já jsem to neviděl v rámci vyšetřování ani v rámci toho, že by ty lidi zavírali, ale komunikovali tam spolu živě u stolu, nevím o čem pochopitelně, ale k ničemu nedocházelo. Takže já si osobně myslím, že buď to věděli a kryli to a dostávali za to samozřejmě nějaký všimný, protože v tomhle konkrétním případě to byli lidi třeba z kriminální policie nebo se šuškalo, že jsou z BIS přímo a podobně a ve skutečnosti k nějaký spravedlnosti nedošlo, protože já jsem toho byl přítomnej a vím, že ty klienti prostě pořád fungovali a trvalo to roky a nikdo se o ně v podstatě jako nezajímal, až teda na ten můj případ, kdy to jako ve finále prasklo a tam můžu i poukázat na velmi nevhodné způsoby vyšetřování v rámci policie, dokonce nezákonné. Ne, jakým způsobem jsem byl třeba já vyslýchán a myslím, že i díky tomu se to nepovedlo a byli zavřeni tehdy asi tři lidi místo tří set třeba, jo. Takže taková kapka v moři, kde se možná veřejnosti zavřely ústa nebo se teda pustila nějaká informace, když už o tom ty informace byly a ty lidi se o to začínali nějak zajímat, aby se uklidnila veřejnost, ale bylo to, promiň za ten termín, směšný, jo, v rámci toho, kdo byl teda za to veden k zodpovědnosti. A pochopitelně bych apeloval taky na častý názory jako lidí. Uvědomte si, že děti, kterými 10, 12 let, 15, 14, nemyslí tak, jako uvažujeme my dneska jako dospělí. Prostě ten svět vidí úplně jinak. Neuvědomuju si ty rizika, neuvědomujou si, jak je to může psychicky ovlivnit do budoucna. A já jsem do dnešního dne už docela čerstve přesvědčenej i o tom, že to mělo výraznej vliv i na to, že jsem se následně vlastně stal ať už člověkem užívající návykové látky v takhle brzkém věku a následně jsem měl velké duševní problémy vůbec jako psychického rázu, kdy bych mohl být pravděpodobně diagnostikován jako jako schizofrenik a podobný věci, že todle všechno už ty stíhy vlastně, který jsem měl, že mě někdo uvidí, že mě u toho chytne, že to měly dost výraznej vliv na můj následnej vývoj, stejně jako ostatní lidí a další hrozivý číslo, většina obětí sebere odvahu a začne povídat o svejch zkušenostech průměrně po 30 letech, kdy něco takovýho prožije. A u mě to opravdu odpovídá. Fakt mně trvalo 30 let, kdy sám sobě jsem lhal do kapsy s tím, že to na mě nemohlo mít nějakej vývoj, protože proč by nebo vliv, proč bych se k tomu vracel, mám to za sebou, bylo to něco hnusnýho, na co člověk myslet nechce, protože mě nikdy prostě muži nepřitahovali. Ale až po 30 letech jsem sebral odvahu si říct, hele, to asi muselo mít prostě na mě nějakj vliv. Už jenom pochopitelně to prostředí, v kterým jsem se pohyboval, to, co jsem s těma lidma prostě jakoby dělal, to, jak jsem se za to styděl, to, jak jsem to samozřejmě tutlal, to, jak jsem se bál, že se to provalí. Pak následně, jak jsem už zmiňal, jak jsem byl eh velmi nevybíroveým a zvláštním a protizákonným způsobem vlastně jako vyslýchán třeba policií a podobný věci. A nakonec, jak to i celé dopadlo, nedopadlo v uvozovkách, jo. Jak se říká, vlk se nažral, ale koza a nebo v tomhle případě nějaká organizovaná skupina zůstala celá a jedou si vesele dál. >> Hm. Díky Jardo, žees to takhle celý uchopil a sdílil si i rovnou už konkrétnosti ze svýho příběhu. My se dostaneme dál i capsteen files. Dostaneme se i k tomu, jak to podle tebe funguje ve stávající době v České republice. Ty ses koneckonců stal terapeutem, který pomáhá lidem s podobnými zážitky. Takže jenom abyste diváci věděli a jak ta cesta tam vedla. O tom si taky možná budem povídat. Ale když se vrátíme zpět, Jardo, do toho prostředí, kdy jsi se, kde jsi se pohyboval jako dítě, ty sis už tehdy připadal jako oběť a nebo jsi měl pocit, že ses prostě pro ten život rozhodl sám a máš ho pod kontrolou? >> Já jsem si asi tehden dokázal spojit souvislosti, jak hluboce mě ovlivňovalo vlastně moje dětství. Jo, jo, v dnešní době to vidím trošku jako jinak. Já jsem rád za ty zkušenosti, protože právě díky tomu můžu pomáhat lidem a stává se mi často, že lidi opravdu si mě vybírají, protože cítí, že mně se opravdu můžou svěřit, že já je prostě nebudu soudit a dělali v životě vlastně jakoby cokoliv. A měl jsem tam nějaký takový jako základní rysy, kdy můj biologickej otec byl alkoholik a mlátil mámu a mě unesl ze školky a držel mě doma jako ruku jinýho s tím, že mě zabije, pokud se k němu máma nevrátí. zasahovala tam i policie a tak taky to mi tehdy byl vlastně věk školky, ještě ne jako školy, takže určitě mě něco z podobného jakoby ovlivnilo a já jsem tomu nepřikládal takovou váhu, ale ono potom tadle kombinace toho, že jsem byl vždycky takovej jako rebelskej, jo, moc mi nedávalo smysl poslouchat nějaký autority, já jsem vystřílel 11 základních škol, nikde mě prostě opravdu jako nechtěli, vyhazovali mě, já jsem si vždycky měl jako problém s nějakýma autoritama a podobně, takže já jsem si nikdy nepřipadal vlastně, že bych byl něčím čím divnej, ale současně jsem vždycky cejtil jako, že jsem něčím jako výjimečnej. Nemyslím v rámci nějakýho asi ega nebo něčeho podobnýho, ale vnímal jsem, že ten svět trošku vnímám jinak a že ten systém, jak mě jako vychovává, tak mě v podstatě nutí nutí se chovat jako neautenticky, protože když jsem byl autentickej, tak jsem s tím měl vždycky hroznej problém, jo, ale že bych vysloveně se vnímal jako nějaká oběť. Častej problém lidí je, že to, jak my vyrůstáme, tak to vlastně považujem za nějakou normu, jo? Takže i potom v tý dospělosti nebo potom ve starším věku, já jsem byl obklopenej lidma, který se tomudle prostě věnovali. Ať už to byla prostituce, ať už to byly drogy, ať už to byly rvačky, já jsem zažil všechno možný. Tak mně vlastně přišlo, že takovýhle dětství měl asi pravděpodobně každej. A až s odstupem času jsem zjistil, když jsem právě ty příběhy sdílel nebo ty prožitky, že ne úplně každej naštěstí měl takový dětství, jako jsem měl já. Takže já jsem to svý děství považoval úplně jako průměrný a dokonce i vzhledem k tomu, co jsem prožíval, já jsem pořád viděl ještě nějaký jako extrémy, který byly na tom ještě dál a ještě hůř a prožívali možná ještě daleko horší věci. Takže já jsem si vlastně celej život připraval takovej jako normální, možná jenom s takovým prostě vnímavějším a citlivějším náhledem na ty situace. Já jsem možná víc emocionálně třeba prožíval. Vím, že jsem od malička byl hodně jako citlivej a to je asi jediný, co jsem u sebe pozoroval jako nějakou výjimečnost. Ale pořád to, co jsem prožíval, jsem já považoval vlastně za normální, protože to dělali všichni mí vrstevníci jakoby kolem mě nebo většina, co se týká těhle věcí. Takže mně nepřišlo, že by se to nějak vymykalo. Myslím, že takhle funguje většina lidí, že podle toho, jak je vychovává nebo v čem vyrůstá, tak to si potom následně považuje za nějakou vlastně jako normu až postupem času si možná uvědomí, že se tomu něco vymyká. Vy ten příběh třeba s těma jejma rodičema nebo takhle. Spousty z nás zažilo v dětství něco takovýdleho extrémně. třeba jako nepříjemnýho, možná ne až takhle a myslej si, že to je normální. Ale ono už to mělo základě na nějaký trauma nebo podobný věci. Já jsem třeba finančně nikdy nestrádal. Jo, mě se často lidi ptali, jestli jsem to dělal, protože jsem potřeboval vyslovně ty peníze, ne jenom pro to dítě je to prostě najednou svět, kterej se vám jako otevře a pochopitelně ty predátoři to mají velice, ale velice dobře jako vymyšlený, jak na ty děti působit. I právě kolikrát skrz ty kamarády, když tam máte ty kamarádi, co vás do toho jako hecujou a že u toho budou s váma a takhle. E a teď vy se vidíte, že můžete do toho McDonalda a koupit si tam, co vás prostě jako napadne. Můžete si koupit prostě věci na sebe nebo jít na Matějskou pouť a nebo prostě bejt v tý herně. Tehdy už se otvíral potom následně třeba laser game a podobně, kdy vy tam můžete prostě bejt celej den a neomezeně si jako hrát. vlastně apeluju přesně na tyhle věci, který kolikrát ty děti v podstatě jako si nemůžou dovolit, i kdyby měli rodiče jako sebelepší, jo, a nemyslím to nějak jako ve zlým, ale taková ta touha vlastně dět dětská si hrát a užívat si vlastně ten život, tak si myslím, že todle mají poměrně dobře jako vymyšlený a vědě jak na to. No a kam se to posunulo v dnešní době, jsem přesvědčenej o tom, že se nám to hodně přesunulo na internet. Vím dokonce, že i do dnešního dne fungujou kluby a i dřív tady v Praze fungovaly vysloveně penziony nebo hotely, jejichž majitelé byli vlastně z tohodle okruhu a byli na to přímo zaměřeni. Jo, my jsme třeba jezdili do Bráníka a nebo potom do Michle vlastně do Penzionu, kde byl sice vstup od 18, ale nás tam pochopitelně pustili, byť jsme z toho měli jako obavu a síeli jsme prostě dole normálně v tý recepci vlastně toho hotelu a tam nebyl nikdo jinej, než byli tydle klienti a nebo děti a oni se je následně jenom brali na ty pokoje a bylo nám tam prostě 13, 14, 15 let a byly to samostatně celé budovy, které byly určené v podstatě jenom k tomudle. k ničemu jinýmu to nebylo a to byly jenom hotely, který jsem znal třeba já nebo penziony. Pak jste tady měli kluby, jo, kde možná se občas zavítal třeba někdo eh, kdo byl řekněme jako obyčejnej, ale myslím si, že pokud měl nějaký pozorovací schopnosti, tak velmi rychle vytušil, že není v prostředí, který je úplně u něj a bylo tam spousta divnejch věcí. Už jenom to, že tam bylo často velký množství právě nezletělejch pod nějakejma drogama a podobně. Někdy tam, co si já pamatuju, nebyly nějaký velký šťáry nebo něco takovýho. Naopak ty kluby se otvíralo, otvíraly další. Bylo jich vlastně jako čím dál tím víc, ať už ty známější nebo ty méně známý. A samozřejmě i v rámci moderní doby, zaslechl jsem, že existujou nějaké aplikace, které jsou vlastně šifrované a jsou přímo na tole. Existuje dejme tomu i nějakej v podstatě jako internetovej obchod, kde vy si vůbec můžete vybírat, ať už to je v rámci dark webu, kdy si podstatě můžete nechat uníst dítě na zakázku, podobný věci. Do dnešního dne si vybavuju jeden příklad. Já si, omlouvám se, nepřipravil jsem se konkrétně na todle téma. Já se totiž nikdy nepřipravuju, nechávám to spontánně, ale je to jeden chlapec, kterej je poměrně známej případ a do dnešního dne vyřešenej. Ten kluk se ztratil v Podolí, když šel vlastně na plavecký stadion nebo kolem. Do dnešního dne nebyl nalezenej. A já si pamatuju, opravdu si pamatuju, že jsem toho kluka potkal v těchhle okruzích, řekněme. A já si pamatuju, že jsme z toho měli strach, protože to už tehdy bylo medializováno, že vlastně jako zmizel a my říkáme, hele, to je ten kluk z tý televize, co vlastně ztratil. Viděl jsem ho snad jednou nebo dvakrát. Příně mě fakt jako běhám ráz po zádech, když o tom opět jako mluvím. Do dnešního dne ho nikdo nenašel a já sám jsem zažil i situaci, když jsem byl odváženj dodávkou za hranice s jedním mým kamarádem a zjistili jsme, že nás nějakej domělej kamarád starší vlastně jako prodal, jo, že v podstatě za nás zainkasoval nějaký finance a my až po hodině dvou v dodávce, když jsme říkali, hele, kam vlastně jako jedem, že už to trvá nějak dlouho, tak ten klient byl teda velice jako velice rozčílenej. Opravdu jsme tehdy měli strach, ale nakonec se otočil a odvez nás zpátky jako do Prahy, takže nevím, co by bylo, kdyby kdyby kdybysme se přes ty hranice a nevím jakým způsobem jakoby dostali. Takže jako opravdu dneska funguje to, že si vlastně otevřete nějakej telefon přes nějaký zabezpečení a můžete si dle libosti vybírat takhle mladý kluky. Ať už dobrovolně, tak nedobrovolně. je spoustu bohužel způsobů a jsem přesvědčenej o tom, že to není věc, která je e na ústupu. Naopak myslím si, že se to jenom lépe zorganizovalo, lépe se to lépe se to kreje. E lidi mají daleko větší moc vlastně jako krýt a tvrdit a nějak podle mě i ovlivňovat to, do jaký míry todle bude nebo nebude informovaný, protože já si nepamatuju za poslední dobu, eh, kdyby o tom někdo hovořil, že takovejhle problém tady existuje a co si budem, když jde o děti, je to nejzásadnější problém. Já sám jsem samozřejmě otec, takže vím, vím, o čem tydle věci jakoby jsou a přijde mi to až jako neuvěřitelné. Stejně podobně bohužel jako v rámci Epstein Fals, že tydle eh informace vyšly na povrch a jako 14 dní to bylo možná téma, protože na tom influenceři nasbírali nějaký sledování a podobně. Hodně lidí se toho chytlo a to, že já se tomu věnuju tady, já nevím, x let jako a nikoho to jako nezajímá, to je na pováženou. Jo, už jenom to, proč mě neoslovuje sama policie, vyšetřovatelé, někdo takovejdle. Prostě já já když jsem se snažil i navazovat pochopitelně kontakt a sám jsem v tomhle dlouhodobě a velmi aktivní a dokonce si myslím, že si jako dost zahrávám, jo, že vy dneš v dnešní době můžete poukazovat, kde co, ale na tole opravdu není úplně jako na místě si s tím zahrávat. Když ty sám i v rámci třeba sledovanosti nebo takhle, když jsou videa tohodle podobnýho tématu, můžou i na některeých platformách způsobovat velký problémy v rámci toho, jestli vůbec to video, ať už bude povolený, nebo případně jako jestli najednou zjistíš, že máš Shadow Bun po tom, co já se ti tady budu jako svěřovat s těmahle věcma a extrémně ti může kreslout klesnout sledovanost a podobně. Takže i na to často lidi upozorňuju jako dopředu, že pokud o tom chcete informovat, připravte si, že s tím taky můžete mít velký problémy. >> Hm. Tak my tady neděláme žádné ukázky nebo fotografie a tak, takže si myslím, že tématicky je to úplně v pohodě, Jardo. A díky za tvoji otevřenost tomuhle tématu. Pro mnohé diváky to může být poprvé v životě, co něco takového slyší a že něco takového existuje úplně v jinačí formě, než právě vidíme přes ty obrazovky nebo eh takový ty mainstreamový třeba i kolikrát krátký výplně. Tak diváci, napište nám, e, jestli třeba vás to znepokojuje, jestli jste se s tím setkali sami s tady tím fenoménem, jestli třeba naopak e víte nebo jste ve svém životě natrefili na někoho, kdo to dělal. Nemusíte ho samozřejmě jmenovat, to už pak je předmětem vyšetřování na policii, ale můžete se klidně podělit, jestli někoho takového znáte, nebo by ve vaší rodině, ve vašem prostředí, tak protože ti daní lidé, kteří to páchají, nemusí to vždycky dělat s účelem někomu ublížit, jo, to by pak byla další psychologická e debata, ale určitě neobhajuju tyhlety činy, prosím vás, ale vím, že z pohledu rodin to třeba je zase úplně jinačí příběh. Jardo, chci se tě zeptat tebe, eh, protože v souvislosti sepsínovou kauzou se hodně mluví o tom, že se kolem zneužívání mohli a objevovali bohatí a vlivní lidé. Ty sám veřejně tvrdíš a tady jsme si o tom povídali, že mezi těmi klienty, které jsi měl, byly kolikrát soudci, třeba politici, významné osobnosti, bohatí lidé, že to mohla být všeho chuť. Vysoce postavení muže, mužové ve společnosti. Co jsi skutečně viděl na vlastní oči? Eh, protože tohleto zatím to působí, že jsi byl kluk, který to chtěl, kterj to využíval, tu příležitosti z pohledu času. Vidíš dneska, že to bylo špatný rozhodnutí, že tě to určitým způsobem určitě změnilo, traumatizovalo. Ale bylo tam podle tebe už něco
Zobrazena první část přepisu (27 999 z 69 639 znaků).






