Česká televize a rozhlas mají být mandatorním výdajem z rozpočtu. | Libor Forman

[hudba] [hudba] Libor Forman je naším hostem.

Dobrý den.

Dobrý den.

Pan Libor Forman je poslancem parlamentu České republiky za motoristy a dodám to důležité, že poslancem parlamentu jenom několik hodin.

Tak já jsem rád, že jste tady s námi, pane Formane, a nebudu se vás ptát na první dojmy, ale zeptám se vás, co vás jako podnikatele úspěšného člověka vedlo k tomu, že jste se spojil s motoristy.

Tak v první řadě děkuji za pozvání a ten důvod spojení s motoristy se už traduje vlastně od voleb do Evropského parlamentu, kdy mi tato strana začala být příjemná, programově blízká a od té doby nějakým způsobem s těmi motoristy jsem v kontaktu a spolupracuji.

A můžete něco říct o vašich vlastně minulých zkušenostech s politikou?

Tak nikdy jsem se nepohyboval v té velké politice. Mám zkušenosti z komunální politiky, kdy jsem byl jako zastupitel statutárního města Jihlava. Pracoval jsem ve finančním výboru, byl jsem v nějakých dozorčích radách, takže má moje zkušenost minulá je pouze komunální politika.

Popravdě, co teď jako očekáváte? Vy jste nastoupil za pana Berana, který byl zvolen za kraj Vysočina, který se odstoupil nebo vzdal se mandátu, abychom to řekli přesně, nastupujete vy. Tak s jakými představami teď přicházíte?

Tak určitá očekávání mám, dá se říct asi ve dvou rovinách. Ta první rovina je, že se mi pokusí něco změnit v tom komunikačním procesu vlastní sněmovny, kdy to jednání není vůbec dobré. Vidíme dneska, jak se chová opozice, kdy se snaží úplně paralyzovat chod poslanecké sněmovny. Tam si myslím, že je nutná jakási komunikace právě s tou opozicí, ale v trochu jiném slova smyslu, aby všechny věci, co se dneska řeší na půdě poslanecké sněmovny, byly řešeny jinde, byly řešeny tam, kde jim to náleží, například ve výborech, protože v těch výborech se dají věci prodiskutovat, probrat, dojít k nějakému konsenzu a potom už jenom to rádoby divadlo v poslanecké sněmovně bude kratší a bude to jenom politický souboj subjektů. Nebudeme se tam dohadovat o věcech, které jsou a musí být prodiskutovány ve výborech.

Jestli tomu dobře rozumím, tak vám vadí ta momentální situace. Mám na mysli obstrukce a všechny tyto věci, které teď sledujeme a vůbec ta úroveň toho jednání. Rozumím tomu dobře.

Rozumíte tomu velice dobře, protože komu by to nevadilo? Když se dneska podíváme na určitou kulturu a u té kultury dávám jakási uvozovky kultury, jak se dneska vlastně sněmovna chová, tak z mého pohledu je velice tristní pohled na to, jak se chová opozice. Dneska bohužel nejde o nějaká témata. Jde jenom o to vytvářet obstrukce za jakýchkolis podmínek. Dneska poslanecká sněmovna nejedná o tématech. Dneska je to pokračování politického boje a mně je upřímně líto, že opozice nepřijala svojí roli. Tyto volby nevyhrála. Vyhrály je jiné politické subjekty. Ty sestavily vládní koalici a vládní koalice má vládnout. Proto je mi až s podivem, jak urputně se snaží opozice dobít své místo zpátky. Možná nějaká nostalgie z doby předchozí vlády, ale přijetí faktu voleb je povinností každé politické strany.

Dobře, pane poslanče. To, co popisujete, je bez pochybnosti nepříjemné všem občanům v naší zemi. Pravda, ty obstrukce jsou na druhou stranu legálním nástrojem k jednání poslanecké sněmovny, ale není mi úplně jasné z toho, co popisujete, co s tím chcete udělat, protože vy teď přicházíte jako nový poslanec, jste tam pár hodin a já se ptám, jestli máte nějaký nápad.

Právě se zabýváme novým jednacím řádem, který by měl nebo mohl zlepšit tu kulturu chování jednotlivých aktérů v poslanecké sněmovně. A myslím si, že to je první krok pro změnu politické kultury.

Dobře, to nelze než přijmout takto, jak to říkáte. Teď se vás, pane Formane, nechci nijak dotknout, ale myslím, že kdekoho napadne, když hovoříte o té klesající kultuře při jednání poslanecké sněmovny, jestli to náhodou může být i tím, že se nám do parlamentu dostávají čím dál méně kvalitní lidé, protože ne každému se chce na sebe upoutat pozornost tím, že se musí přiznat, kolik má majetku a kolik peněz má na účtech a tyto všechny věci a tím pádem klesá úroveň těch lidí. Nemůže to být i tento problém, že se tam dostávají čím dál méně kvalitní lidi?

Já si myslím, že každý poslanec, který se rozhodl, že by se o tento mandát chtěl zajímat, si už dopředu musí připustit, že bude veřejností zkoumán právě z hlediska majetku, z hlediska svého postavení ve firmách. To je skutečnost, která je dána.

No právě. A chcete být zkoumán, jste velmi úspěšný třeba podnikatel nebo manažer, máte už zásadní majetek, třeba i hodně peněz na účtech, ale na druhou stranu máte ty schopnosti, znalosti, zkušenosti a takoví lidé, kteří by tam mohli jít do toho parlamentu, si říkají: „No, nechám já se někde okopávat kvůli tomu, že mám několik baráků a několik desítek milionů peněz na účtech." Víte, tam já mířím, jestli se potom nedočkáváme toho, že tam vidíme některé ty lidi. Teď jsem viděl pana Hřiba, jak předával nějaký QR kód, paní mu to tam hodila na zem nějaká ministryně, on to zase zvednul, ona to pomačkala a je to takové nedůstojné celé.

Je důležité zmínit jednu věc. Každý poslanec, který složí poslanecký slib, má nějaké povinnosti. Do 30 dnů musí zveřejnit všechen svůj majetek, všechny své peníze, všechny firmy, ve kterých se pohybuje. To je povinnost. My si o té povinnosti tady můžeme povídat, ale je to povinnost, která je dána, a já nemám žádný problém s touto povinností. Jsem na to připravený a přesně tak to učiním.

Vy třeba ano, ale mnozí, o kterých já mluvím, kteří mohou být kvalitními manažery třeba a nechtějí si nechat vlézt do soukromí, tak na to se ptám, jestli třeba i toto by nestálo do budoucna za nějakou změnu. Co je komu potom, kolik peněz mám na účtu a kolik domů vlastním?

V této otázce bych s vámi až tak nesouhlasil. Já si myslím, že potom je každému daňovému poplatníku, který ze svých daní platí politiky, důležité. Politik není žádná výsost. No, pak se nedivme, že tam po sobě hážou pomačkanými papíry a my občané máme pocit, že ta sněmovna je zablokovaná, její chod díky té kultuře.

Ale pojďme dál, pane poslanče. Teď se projednává či bude se projednávat zákon o České televizi nebo o Českém rozhlase, o médiích veřejné služby. Na které straně barikády vy stojíte? Jak to vy vidíte?

Tak teďka jste mi položil celkem obšírnou otázku, protože v současné době je mediálně zmiňováno spíše financování České televize a Českého rozhlasu. A tady je důležité zmínit, že to je jenom jakási výseč toho, co ten nový zákon má představovat.

Jak to myslíte?

Tak máme tady nějaké evropské právo a máme povinnosti z toho evropského práva něco implementovat do českého právního řádu. A například v současné době nemáme vůbec zakotveno, jak budeme kontrolovat média například YouTube, Netflix. To zatím není nikde uchopeno a je důležité.

No, zaplať pánbu, pane poslanče.

Vy byste taky všechno kontroloval a já si myslím, že kontrolovat YouTube, kontrolovat Netflix, to je úplně jiná kapitola.

Pojďme se vrátit k těm médiím veřejné služby, tedy k České televizi a Českému rozhlasu. Řekněte mi, stojí to za novelu? A pojďme k tomu financování.

Tak musíme si uvědomit jednu věc. Česká televize vysílá podle zákona už z roku 1991. To je důležité. Zákon byl novelizován několikrát, ale v zásadě ano. A to je důležité zmínit. Ten vývoj jde natolik dopředu, že tento zákon si žádá novelu. To je nutností, která je dána prostě už jenom tou časovou osou.

Pro jaký způsob financování do budoucna těch médií veřejné služby vy jste, pane poslanče, ochoten zvednout ruku?

Myslím si, že jediný správný způsob financování je mandatorním výdajem ze státního rozpočtu.

A ty poplatky televizní a rozhlasové, tak jak se o nich mluví, tak mnozí občané to vidí jako nezbytné. To už vám přijde jako zastaralé nebo proč to vidíte takto?

Vezměme si ten vývoj, který je v celé Evropě. Dneska je celkem běžné, že většina států Evropy už nemá způsob financování poplatky, ale má nějaký jiný způsob financování. Může to být různá kombinace. Může to být formou například určité daně jako Severské země, Švédsko, Finsko, nebo naopak vedle nás soused Slovensko, který to má daný jednotnou částkou z HDP.

Dobře, takže to je financování a tam máme váš pohled jasný. Mělo by se podle vás i na úrovni zákona nějakým způsobem definovat, co to vlastně je ta veřejná mediální služba, nebo vy v tom máte jasno?

Veřejná mediální služba je v dnešní době Česká televize a Český rozhlas.

S vývojem technologií si ale musíme připustit, že dneska médium je mobilní telefon, je to tablet, na kterém ty informace máme také. A to je jeden z těch aspektů, čím by se tato novela také měla zabývat, aby vůbec pojmenovala, jaká média máme.

To určitě ano, ale já se vás ptám, abychom si rozuměli na ten obsah, co ještě je veřejná služba mediální a co není, protože se vedou debaty o tom, jestli Tanec hvězd, nebo Pet či Celé Česko, jestli je to vlastně ta veřejná mediální služba, jestli ten sportovní kanál ČT4 Sport je důležitá mediální služba. Tak se ptám jenom na váš názor, jak vy to vidíte?

Myslím si, že mediální službou by mělo být v prvé řadě vyrovnané, vyvážené zpravodajství, protože pokud má Česká televize nebo Český rozhlas něco dělat dobře, tak je to ono zpravodajství. A samozřejmě v tom celku té vyváženosti jsou i další programy. Mohou to být programy pro menšiny, programy pro děti, sportovní zpravodajství, zábava, ale ten rámec by měl být nastavený velice citlivě. Opravdu si to dovolím říct jako na lékařských vahách, aby ta vyváženost byla opravdu vyvážená.

Dobře. Měl by to definovat zákon.

Toto nemůže definovat zákon, co kde má být, jakým poměrem. Tady si myslím, že rada Českého rozhlasu, rada České televize musí mít jakýsi zdravý selský rozum, musí mít výborné spolupracovníky, komentátory, novináře. Už jenom ten kredit té vzdělanosti tady něco znamená.

Dobře. Je to jasné. Už nás tlačí čas a já bych chtěl stihnout ještě některá další témata.

Pane poslanče, řekněte mi, my vlastně o vás nic nevíme, my občané, protože vy vstupujete tedy, jak jsme říkali teď, jste pár hodin poslancem. Jaký je váš pohled, názor na to, co z naší zemí provádí Evropská unie? Jste spokojený s tím, že jsme součástí toho celku, nebo jste třeba zaskočený z toho, jak se věci vyvinuly?

To je velice zajímavá otázka. Když jsme 1. května 2004 vstupovali do Evropské unie, tak i já tenkrát mnohem mladší jsem měl určité ideály a říkal jsem si, že je to dobrý krok, že budeme součástí tohoto společenství. Bohužel za mě se Evropská unie dneska vyvíjí směrem, který mi není blízký. Nejsem s tím směrem spokojený. Já jsem vždycky věřil a věřím, že to tak má být. Evropská unie by měla spojovat státy, které budou mít svojí národní hrdost, svoje národní zájmy. A bohužel se obávám, že dneska si Evropská unie hraje na to, že my jsme ti, kteří potlačíme národní zájmy a ukážeme vám, že lepší jsou zájmy Evropské unie. To je špatný krok a my jako Češi bychom se tomu měli opravdu vážně vyhýbat.

Já se teď budu ptát na velmi přízemní věc a to jsou peníze. Vy jste podnikatelem a byznysmenem, pane Formane, řekněte, je vám fajn s tím, že máme společnou kasu s Itálií, se Španělskem, s Francií, s některými zeměmi, které jsou brutálně, ale brutálně zadlužené?

Vy jste zmínil peníze a já se s těmi penězi ještě vrátím k té předchozí otázce. Pro mě nejsou peníze jenom jakýsi hodnotový nástroj. Peníze můžeme vnímat úplně jinak. Česká koruna je pro mě symbol češtví, symbol národní identity. Je to něco... jste pro zachování koruny?

Samozřejmě. Samozřejmě. Ano. Pro mě je česká koruna něco, co nám ještě Evropská unie nesebrala.

A teď se ptám na tu společnou kasu. Já vím, že to je velmi špatně řečeno, ale některé země, s kterými společně hospodaříme, tak jsou velmi zadlužené a vy jste člověk, který je od byznysu a vy velmi dobře víte, co znamená chod věcí dál. Tak se ptám, co na to říkáte?

Každý v politice by měl přistupovat ke svému rozhodnutí jako správný hospodář. Víte, když jste v byznysu, tak každou korunu musíte otočit dvakrát. U každého rozhodnutí dopředu analyzujete možná rizika, možné dopady, jaký to bude mít skutečně reálný efekt na ten výsledek vašeho hospodaření. A myslím si, že v politice jsou i lidé, kteří tuto zkušenost nemají. Dneska rozhodují o opravdu velkých penězích, státních penězích, ale neprošli si tím základním podnikatelským prostředím. A u sebe si troufnu říct, že to know, se kterým přicházím do sněmovny, pochází z těch nejmenších, nejjednodušších rozhodnutí, protože tam jsem i mohl dělat chyby. Naučil jsem se na těch chybách dělat správná rozhodnutí.

Přesto mi řekněte, zadlužené země Evropské unie, ty, s kterými máme společnou pokladnu, nechávají vás to v klidu nebo ne?

Nenechávají. Určitě mě to nenechává v klidu. Jakákoli zadluženost říká, zadlužujeme svoje děti, protože nikdo to za nás nezaplatí. Takže ta rozhodnutí, která povedou co nejblíže vyrovnanému rozpočtu, jsou ta nejsprávnější rozhodnutí.

Jsem rád, že jste přišel a těším se na příště. Na shledanou.

Děkuji za pozvání.

Naším hostem byl Libor Forman.

[hudba]