Babiš utrácí miliardy, protože může. Rusko proti Německu: Staré nepřátelství se vrací

Kontrarevoluce přichází z východního Německa.

Proč roste podpora AFD a kdo se bojí jejího vítězství?

Čte to vůbec někdo?

Salon echa o krizi médií.

Rozhovor s režisérem filmu Osamělý vlk.

To a mnoho dalšího v týdeníku Echo číslo 36, který je právě v prodeji.

[hudba]

Milí posluchači a čtenáři týdenníku Echo, hezky vás zdravím u další 172. epizody podcastu Echo porada.

Dnes s Danielem Kaajerem. Dobrý den.

Jiřím Peňáčem. Dobrý den.

A Adamem Růžičkou. Dobrý den.

Moderuje Libor Balšínek.

A jak mi někdo změřil minulý týden, tak jsem mluvil prý 43 % času celé té porady. Seš moderátor šéf.

A ten pán jako říkal, že ho to nebaví. Jo, někde na Twitteru to někdo spočítal, tak já se budu ovládat.

Rychle upozorním na nejnovější vydání týdenníku Echo, které má na titulní straně téma o Německu. Téma má titulek: Kontrarevoluce přichází z NDR. Napsal to Dan.

Německo je v očekávání velmi významných spolkových voleb v jedné spolkové zemi. Dobře, že jste mi opravili. Na to tady jste, abyste mi hlídali.

Jirka tady má připravený referát o tom, jak je to se Saskem. Ale ne, jsou země, že ano, v Německu jsou tři Saska. Tak nám to potom vysvětluj, jak Dan navrhoval až v té placené části, protože by to ty lidi ten výklad neunesli. Stejně tak jako my jsme to v polovině zastavili. A já to teda zrychlím.

Máme pěkný salón o situaci médií, o tom, jak se prostě mění mediální svět a jak se hlavně mění komunikace mezi lidmi. Ondřej Štindl napsal něco o cambridgeské pětce. Pardon, pětce.

Rusko se nám objevuje a propojuje se nám všude. Takže máme tam kimbskou pětku. Já jsem viděl ten skvělý film. To byl nějaký třídelní seriál, každému ho doporučuji.

A co bychom ještě upozornili? V příštím vydání už se budete moct těšit na textový Matějčkové. Věnuje se také školství. Prostě to vydání stojí za to.

Na poradě se budeme bavit o druhém nejvyšším potenciálním schodku českého rozpočtu a politické hře, která s tím souvisí. To bude naše první téma.

Druhé téma bude Německo, kdy budeme se bavit o dvou tématických větvích. Jedna je eskalace rusko-německých vztahů, kdy Německo obvinilo Rusko z iniciování potenciálního útoku na letišti v Lipsku. Samozřejmě volby v Sasku-Anhalsku.

Adam má připravený referát ke spoustě umělé inteligence a pak nějaké drobnosti, které nás napadnou.

Tak ještě jednou vás vítám, milí posluchači, a pustíme se do toho rozpočtu.

Rozpočet a budeš mluvit ty, Danete. Abych nemluvil já.

Nezkrácené epizody podcastu Echo porada najdete na Echo Prime. Získejte navíc přístup ke všem textům, komentářům i esejím našich autorů. Připojte se k nám na echoprime.cz.

Schodek skoro 400? Kolik? 389 miliard.

Po dvou dnech se ozvali motoristi, že se jim to nelíbí, že kandidovali s tím, že udrží Andreje Babiše, aby byl vyrovnaný rozpočet, a ono je to druhý rozpočet s druhým nejvyšším schodkem.

Tak co si o tom myslíš?

Já jsem k tomu tématu mlčel a nechal jsem napsat tebe editoriál, protože jsem si to celé potřeboval ještě promyslet a načíst něco k tomu.

Tak ty něco zjišťuješ. Zjišťujeme průběžně, ale teď je středa jednání mezi premiérem Babišem a motoristy, ale asi i SPD bude podle mě probíhat zítra o tom, jaký ten schodek nakonec bude.

Mohl by být menší než těch 389 miliard, ale tak to bude neuvěřitelně vysoké číslo.

Čili to vypadá, že ministryně Schellerová ten ty výdaje státní trošku jako napálila, aby bylo z čeho ustupovat. Ale to podle mě nemění nic na tom, že motoristi a současně s nimi i SPD, která trošku schizofréně, když se dohadoval koaliční program, tak vždycky chtěla ještě dvakrát tak větší sociální výdaje, než se i tak dávaly. Teď si zase vzpomněla, že je rozpočtově zodpovědná, takže vlastně pro mě, jak motoristi říká, ten schodek by neměl být tak vysoký.

Tak ty dvě menší strany stejně nemají sílu, nemají výtlak na to, aby tohleto keynesiánské hospodaření státu nějak zásadně omezili.

A tak možná zásadní podle mě je z toho, co jsem slyšel, že když se na jaře ještě před prázdninami ty obrysy rozpočtu klubaly na nějakých rozpočtových výborech a na koaličních jednáních, tak malé strany dostaly na srozumněnou, že ty velké resorty, přes které teče nejvíc peněz, jsou tady například rozpočet ministerstva práce a sociálních věcí, což je skoro 1 bilion Kč, 940 miliard, tuším.

A pak jsou taky velké rozpočty zdravotnictví, skoro stejně velký, školství a zemědělství a armáda je tam výrazně.

Ty čtyři, co jsem jmenoval – práce, školství, zdravotnictví, zemědělství – jsou rezorty s velkými rozpočty a ty vlastně tam si potenciální rozpočtový střáby v té koalici tam vlastně nesměj a tady na těch resortech se celkem nic nemění.

Čili to jsou takové no-go zóny pro Andreje Babiše. Byť by se dalo říct, že ministerstvo zemědělství nominálně patří pod SPD, protože Agroferd, tak ministr zemědělství bych ho spíš počítal k vám.

A to jsou takové základní konstanty, které mohou za to, že ten rozpočet je projídací.

Tam je fakt šokující nárůst peněz do zdravotnictví. V podstatě za posledních pět let se objem peněz v českém zdravotnictví zdvojnásobil. Nyní se předpokládá, že v roce 26 tam bude skoro 800 miliard Kč.

Kdy je to třeba rozdělit?

Jo, to, co se vybere na zdravotním pojištění, je 580, možná 600 miliard Kč. Nějakými 100 miliardami se na tom podílí kraje a obce, které jsou zřizovateli některých nemocnic.

A pak je tady ta soukromá privátní část, kde si to platí domácnosti sami.

Ale ten nárůst je naprosto neuvěřitelný.

Ten nárůst už začal za vlády Petra Fialy, který hledal výjimky. Je to jako, když to někdo začne a někdo druhý v tom pokračuje.

Jo, to tam není nikdo lepší.

Jo, jestli vláda Petra Fialy nebo Andreje Babiše, a ty to jsou obrovské peníze, které jsou v tom zdravotnictví, a je naprosto evidentní, že zdravotnictví je strašlivě neefektivní. A tady by se očekávalo, že by vláda měla předložit nějakou reformu, a ona se o to pokouší tím centrálním registrem, kdy chce aspoň zefektivnit nějaké lékařské výkony. Ale tam jako tady s tím nic nedělá.

V případě zvyšování platu zaměstnanců, kde to lze nějakým způsobem pochopit, to je u těch nižších profesí, jak Andrej Babiš říkal, kuchařky a tak dále. Tam si myslím, že je to pochopitelné, ale ten nárůst u těch ostatních už tak pochopitelný není. Spíše nepochopitelný, jestli nárůst až přes 5 % v případě platu zaměstnanců dohromady.

Ono je to globální číslo, takže se všechno, co v tom rozpočtu je a to my v tuhle chvíli nevíme, by se mělo rozklíčovat. Vláda říká, že se chystá dát do investic 290 miliard, tak je otázka, co v tom vlastně je, že je důležité vědět.

Asi to zadlužení by se za nějaké okolnosti dalo pochopit, pokud by ty peníze byly investiční a skutečně by to šlo do rozvoje dálnic nebo budování dálniční sítě, železniční sítě, ale to my zatím nevíme.

Stejně tak ministerstvo školství slibovalo nějakou reformu, to je zrušení devátých tříd, zvýšení vlivu státu, ne aby diktoval, jak se má vyučovat, ale co se má vyučovat, jaké obory. Ta samospráva současných vysokých škol je vysloveně společensky nezdravá. Musí tam být nějaký typ zodpovědnosti.

Buď tedy zavedeme školné – já jsem jednoznačně pro zavedení školného – ale ze strany těch vysokých škol není žádná zodpovědnost za ty prachy, které tam jdou. Ten stát na to nemá vůbec žádný vliv. Celý to platí a nemůže si říct, že by chtěl, já nevím, o 1000 doktorů ročně více nebo o 1000 stomatologů více nebo zdravotních sester s bakalářským studiem více. Tady v tom se neudělalo vůbec nic.

Navíc se ví, že to má i ten současný stav školství dopady na sociologické chování a na vztahy ve společnosti, že lidé vstupují později do práce, tím pádem klesá počet produktivního obyvatelstva a tak dále. S tím o tom jsme neslyšeli vůbec nic.

>> Jo.

Můžu k tomu jenom poznámku takovou politickou. Dva ministři z těch rezortů, které se jmenovaly, to znamená Robert Plaga jako ministr školství a Adam Vojtěch, ministr zdravotnictví, jsou oba v hnutí ANO.

Tvoří tam takové jakoby levé křídlo nebo středové křídlo.

>> No, ale tu stranu roztahují do středu a tím pádem doleva.

Nebo když přijmeme premisu, že hnutí ANO je napravo – v něčem jistě je – tak to jsou takoví tzv. místní liberálové v hnutí ANO, které tuší nebo vědí, že v Praze zrovna moc nebuduje a ty velkomesteké voliče potřebuje oslovovat, tak má interní průzkumy například pro Prahu, kde se měří přijatelnost politiků.

V Praze a ve velkých městech je to pořadí nejpřijatelnějších: Adam Vojtěch první, druhý Karel Havíček a třetí Robert Plaga. To znamená, že ministerstvo školství i ministerstvo zdravotnictví jsou v té vládě hrůzně silné také z politických důvodů, protože Andrej Babiše potřebují.

A je takovýhle moment, že když se právě před prázdninami rozpočet na interních zasedáních nějak dával dohromady, tak tam ministr Adam Vojtěch klidně přijde a ve chvíli, kdy už se handrkovali ministerstvo financí s jinými resorty, když se vždycky hádali o nějakou miliardu, dvě, tři, možná pět, kolik se někdo odvážil – tak ministr Vojtěch přišel a říkal, já chci 30 miliard, tak jen jako v nějaké jiné položce. Nebo to ministerstvo zdravotnictví se ve svých přáních pohybuje o patro výš než ostatní ministerstva.

>> Já bych to doplnil ještě Dane, tu tvoji tézi. Jak je ANO Catchol Party, tak tito dva, Robert Plaga a Adam Vojtěch, představují řekněme liberální část, která, jak sis přesně říkal, je schopna oslovit voliče v Praze. A byť Andrej Babiš se s jejich prací spokojený, je zároveň v pasti, že mu pro jeho Catchol Party přitahují ty voliče, které by neměl. Takže oni jsou relativně v komfortní pozici, protože jsou krytí, protože kryjí Andrejovi Babišovi to liberální křídlo voličů, městské voliče v Praze a ve velkých městech.

A na to konto jsou v podstatě laxní při těch reformách, které jsou nesmírně důležité, aby se nezefektivnilo fungování státu, ale aby se taky myslelo na budoucnost, protože jak vzdělání, tak zdravotnictví souvisí samozřejmě s budoucností.

Adame, ty si myslíš, co třeba o reformě školství?

>> O reformě školství. Ježišmarja. Tak na tole asi nemám názor, který by byl dostatečně fundován, abych ho tady vyslovil.

Ale když se vrátím jen k tomu zdravotnictví, tak to, co se teďka hodně často skloňovalo, bylo to, že velké zvýšení nákladů se nepromítlo do kvality té péče, takže nás to stojí o dost více a zatím to nevypadá, že by to...

>> Jo, já s tímhle bych skoro polemizoval. Já si myslím, že české zdravotnictví je v průměru, asi i na evropské standardy, na tom velmi dobře.

To já bych souhlasil, ale pokud se bavíme...

>> Ale stojí to strašně moc peněz.

>> No, ale hlavně se to zvýšilo za těch posledních sedm let, jestli se nemýlím, výrazně. A teďka otázka, zda to, jak vlastně...

>> Na české standardy, které jsou podle mě dobré – a to já bych mohl potvrdit – protože z Anglie, nevím, spolužáci jezdili do Česka na vyšetření navzdory tomu, že tam také национální zdravotnická služba je. Já jsem také právě v Anglii v nemocnici a od té doby nedám na české zdravotnictví dopustit a s tím já souhlasím.

Ale je otázka, zda to, co teďka stojí navíc, zda se to promítá do řekněme marginálního zlepšení toho systému, o čemž bych polemizoval.

A pak jsem si jako říkal, že bych tady vznesl tu kacířskou otázku trošku, a ačkoliv se mi taky nelíbí ta fiskální nezodpovědnost – nelíbí se mi, že máme druhý rekordní schodek navzdory tomu, že jsme vlastně v období ekonomického růstu, což v porovnání s rokem 2021, kde to byl rok covidu, je úplně jiné okolnosti – ale ta kacířská myšlenka je, zda v podstatě z hlediska nějaké politické motivace to, co oni dělají, nedává smysl, protože česká zadluženost na evropské poměry, když se na to podíváme, je na tom doopravdy dobře.

My jsme vlastně téměř na polovině průměru zadluženosti eurozóny, a pokud škrty z pohledu politického hráče vždycky budou znamenat cenu u voličů, tak pokud má Andrej Babiš relativně komfortní polštář, tak jako trochu cynicky mi dává smysl, že ho využívá.

Asi bych s tím zadlužením neměl problém, ale aby se to investovalo tak, aby se to projevilo viditelně, jak to vidíme každý, kdo přijede do Polska a vidí tu obrovskou prosperitu, která v tom Polsku je.

A to je ten jednoduchý příklad, že Poláci využili evropské peníze k tomu, aby stavěli dálnice, a my jsme to využili k tomu, že jsme stavěli rozhledny, že jo.

Taky nemá.

Prosím tě.

Hele, ty miluješ rozhledny, jo?

Tak jedeme.

No tak.

Ale pokud se nemýlím, tak to Polska víc zadluž.

Řekni, já jsem tady nebudu nic říkat, protože když začneš tímhletím, jako tak prostě nemám něco říkat, protože jestliže ty si opakuješ ty svý takový mantry, že musíme stavět dálnice a že to je ta správná investice, tak já myslím, že třeba že ne.

Jo, samozřejmě, že jako stavíš proti tomu rozhledny, tak to je ptákovina.

Přece já jsem říkal, že to je takovej — samozřejmě Poláci postavili dálnice kvůli tomu, že tam skoro žádný neměli a ty, který tam měly, byly v katastrofálním stavu.

Jo, tak my jsme D1, že jo.

A kromě toho je to — a kromě toho je to rovná země, takže prostě postavíš zkrátka ty dálnice jakýmsi způsobem a kromě toho prostě bylo nutný ty postavit ty dálnice.

Tady jde o to, jestli prostě ty dálnice v Čechách mají smysl a je to ta správná investice.

OK.

Možná mají na některých místech, ale není to přece ukazatel z třetího světa, jako že postaví hodně dálnic nebo jak z 50 let máš velkou výrobu surového železa nebo něčeho takovýho.

To je jedna věc, jo.

Zdravotnictví přece závisí na tom, jak máš zdravý obyvatelstvo.

Jestliže máš prostě stárnoucí a nezdravý a jaksi s nemocemi různými stížené obyvatelstvo, tak máš velký výdaj do zdravotnictví, protože navíc to obyvatelstvo vyžaduje nějakej standard a chce, aby se o něho pečovalo a tak dál.

Češi jsou prostě docela zpohodlnělí v tomhletom smyslu a každej počítá s tím, že je nemocnej, že bude nemocnej a že teda tudíž se ten stát má o něho postarat.

Jo, takže z toho důvodu chápu docela vysoký výdaje na zdravotnictví a dobře, tak se to bude škrtit.

Já bych byl proto.

Samozřejmě, jestli tady velkej podíl takovej té černé ekonomiky ve zdravotnictví, že tam prostě tečou nějaký peníze, jak jsme viděli v Motole, kdy ty lidi tam kradli ve velkým smyslu, tak to je samozřejmě — nebo spíš ten příklad v Olomouci.

E, ta ježišmarná stimulátoří, že jo.

Jasně, jestliže tímhle způsobem tady existuje nějakej tomu čemu se říká medicínskofarmaceutický komplex nebo kartel, kterej prostě vysává obrovský prostředky, tak to je něco jinýho.

Ale to, že má fungovat nějaký — určitě — nějaký standard na solidní úrovni, je samozřejmost.

Jiná věc je, že lidé by si neměli zvykat na to, že prostě jakmile v 50 začneš bejt nemocnej, jak se stáváš, tak se vydáš do péče státu.

To je jiná věc.

To souvisí samozřejmě s nějakou úplně jinou civilizační změnou, jo, že se lidi začnou víc o sebe starat.

Taky — a těch lidí, kteří se budou vydávat do péče státu, bude čím dál víc, že jo.

Prostě když bude stárnout populace, tak samozřejmě prostě na ně nakloužíš víc prostředků, jo.

Takže jo.

A teď zpátky k těm dálnicím.

Tak ty myslíš, že jsou furt lepší než ty rozhledny než ty dálnice?

To je jiná věc.

Jo.

A jestliže chceš na to odpovět, tak ano, protože prostě standard života souvisí já s tím zdravotnictvím.

Nepochybně souvisí s tím, že máš prostě kvalitní civilizaci a to znamená prostě přístupnou, ne blbý rozhledny. Když samozřejmě Česká byla byla zemí rozhleden, jo, Česká byla zemí rozhleden historicky, protože z jistejch historickejch důvodů, který tady bych složitě vysvětloval, protože se postavili Němci na těch horách, jo, prostě to byla móda a díky tomu máš prostě na horách plno rozhledem, většinou postaven Němcema, no jo, ale to prostě bylo kvůli tomu, že ty lidi, ty vrachouni, chodili do hor, měli ve zdravém těle zdravý duch a prostě lezli tam, měli motivování tím, že vylezou na tu rozhlednu.

Jo, kdo vidí prostě trochu nějakým způsobem ty věci v souvislostech a tak mu dojde, že rozhledna se může velmi vyplatit a teď tím snížíme no to množství těch nemocných důchodců, těch nemocnejch důchodců a tak dál.

Lidi budou prostě těch, že se budou, že se budou pohybovat.

Samozřejmě, nejlepší způsob, jak ušetřit ve zdravotnictví, je snížit dobu dožití.

Hm.

To je pravda.

No a jako si představ, že ty dálniční — a jak dálniční sítě, no — a silnice přispějou k větší mobilitě, přispějí k tomu třeba, aby to — taková prostě větší mobilita má přispět železnice, bezinská doprava.

Dobře, já to chápu.

Já prostě chápu, jak to fakt je prokázané jako automobilovou zemí.

Jo, ale jasně, já samozřejmě vím, že proti tomu není obrany.

Jsme automobilovou.

Kdo si jednou pořídí autko, tak s tím chce jezdit.

Pochopitelně.

To je mi jasný.

Jo, ale já nemám město železnicí, ale jako zmírňovat to.

Jo.

Prostě v něčem mohli třeba lehounce uvažovat prostě o jiných taky způsobech alternativních, jako je železnice, kolo, jachta [smích] a tak dále.

Balón.

Jo.

Dobře.

No ne, počkej.

To je právě tohle byl vklad bývalého ministra dopravy a dnešního předsedy ODS Martina Kubky do debaty, který se zamiloval do vysokorychlostních železnic a chtěl z České republiky udělat něco mezi Japonskem a Francií za neuvěřitelný peníze. Kdy ještě jako ministr dopravy vlastně po sobě zanechal na ministerstvu takovej ten — myslím, že se teď dělá tříletej rozpočtovej výhled — kolik se má, kolik má stát nalít peněz do Státního fondu dopravní infrastruktury.

A tam on to chtěl. Ve chvíli, kdy odcházel z ministerstva před rokem, tak platilo, že se peníze tady do toho dopravního fondu mají zdvojnásobit za tři roky.

Hm.

Jo.

Což je teda jako rozhazovačná politika a z velké části by to šlo tady na ty vysokorychlostní železnice, který si myslím, že Česká republika je tak malá, že to vlastně nedává moc smysl u nás.

Tak jako můžeš si představit, že by ses měl.

Já jsem s Českou železnicí relativně spokojený.

Já jsem uživatel české železnice.

Vím, že tam jsou slabiny.

Jo, mohly by některý nádraží bejt hezčí a tak dál, ale to nesouvisí ani tak s českejma drahama.

Tak že prostě jsem rád, že nastal ten zlom před lety, že se přestává, že se přestaly rušit železnice.

Jednu dobu to vypadalo, že se zruší.

V — to jsem nikdy neslyšel.

No, v 90. letech se samozřejmě zrušilo plno lokálních tratí.

Lokálních tratí se zrušilo plno.

Teď se to potom jako na teď se to nárazuje, ne úplně, ale přece jenom jo, ten trend prostě byl jaksi zlomen.

Eh, to samý v Polsku, v tom tvým Polsku je — prostě došlo k obrovskému nárůstu počtu železnic, protože se tam v 90. letech skoro všechny jako lokální — já nemám problém se železnicema.

Aby bylo jasný.

Já mám problém s rohlednama.

Jo, ale ne železnicí teda.

A samozřejmě ta prosperita, řekněme polská, prostě souvisí třeba v tom Slezku s tím, že se znovu obnovily lokální tratě.

Jo, a protože tam začali lidi jezdit, a já, když tam jedu, člověk toho doporučuju si to projet a je to fakt zajímavý.

A jakoby tam vozej v lokálních vlacích nějaký, ne?

Jezdí tam normální lidi, jak slepice a kury na trh, jo.

No právě, že ne?

To je prostě úplně jinak už.

Jo, ale tam byla, tam se zrušily, zrušila se polovina tratí lokálních a prostě, které se tam v posledních dvaceti letech obnovili s velkejma nákladama a tak.

No, ale co jsem to chtěl vlastně říct, jo. Samozřejmě, že nevím, jestli má logiku opravdu postavit tady nějaký hokido mezi čím? Mezi Prahou a Brnem.

Možná by to nebylo za to, aby kdyby tam byl člověk za hodinu, nebo já nevím za... Martin Kubka měl takovou vizi, protože stálo by za to, aby teda do Prahy ta železnica fungovala. To je futurista české politiky a myslel si, že bude vypadat mladěj, když tu vyšleme do vesmíru kosmonauta. Tu postavíme vysokorychlostní železnici. Tak jeho vize byla, že když tě odpoledne v Praze napadne, že chceš jít večer do opery, tak si tam prostě ještě se vrátíš na večer.

To jsou takový snabské představy.

No tak.

Nicméně já jsem se tímhle, tím, že zmiňuju kupkou, chtěl dostat k opozici a k politice, která obepíná rozpočet.

Tam jde o to, že vidíme, že současná vládní sestava má některá silná, rozpočtově silná ministerstva, na která se nesmí šáhnout.

Opozice správně říká, že ten schodek je skandálně velký.

Ale přitom ta opozice taky neříká, kde by teda nepřidala.

To je zajímavý, že říká jenom: je to špatně, ale neřekneme vám, kde my bysme ho stlačili.

A opozice má taky svoje no go zóny rozpočtový.

A to je právě ta doprava, která kdyby bývalá pět, čtyřkoalice vládla, tak by to prostě narůstaly peníze na dopravu neuvěřitelným způsobem.

A pak je to už dál Born jednou zmíněná obrana, kdy opozice tady v zásadě rozpoutala takovou mediální hru, že takovým závody v tom, kdo dá víc do armády a stala se z toho jako úplně věc, stalo se z toho jako úplný tabu vůbec přemýšlet o tom, že by některé ty desítky miliard, od kterých máme navýšit peníze na armádu, nemusely bejt vynaložený smysluplně, jo.

Takže dohromady nám to tedy dává vládu i opozici, která v zásahu nechce šetřit.

Ten rozpočet Andreje Babiše nebo vlády Andreje Babiše je mnohem jako upřímnější, než dělali rozpočty.

To souvisí s tou ramádou, jo, než dělali a s dopravou, protože minulá vláda to mlhala, schovávala to do fondu dopravní infrastruktury.

Říkala, že dá, že dává dva procenta.

Nakonec se prokázalo, že to bylo úplně jinak.

Andrej Babiš to dává, nám to tady předkládá natvrdo, že kam ty peníze půjdou.

V tom je to teda jako aspoň transparentní.

Šillerová taky lže v zásadě, lže v tom, že se tváří, že její navržený schodek rozpočtu je dva komma osm procent HDP.

Přitom když tam započítáš ty extra peníze na obranu, tak je to tři komma pět procent.

Což je teda nad těma slavnýma masterskýma kritériema, kde se současná vládní koalice dušovala, že ty tři procenta nepřekročí.

Je tam třeba říct, že tuhle lež, ke které se Alena Schellerová ochyluje, se ní právě sdílí jak opozice, protože peníze na obranu jsou svatý, taky Evropská unie, která tady ten rozpočtový trik vysloveně dovoluje.

A myslím si teda, že Andrej Babiš nevyhovil tlaku opozice, ale spíš teda vnějším tlaku ze strany spojenců a především Spojených států, který tlačili na zvýšení těch výdajů na obranu.

To není výsledek tlaku opozice.

Je tam nicméně třeba říct, že kdyby vládla dál koalice Petra Fialy, tak by si ty peníze na obranu letos naskočily ještě víc, protože vlastně současná vláda se dostala na ty českým zákonem předepsaná dva procenta ARP a vláda Petra Fialy měla ten politický záměr, že každý rok se to bude navyšovat o další nula komma dva procenta, čili už by bylo dva komma dva procenta.

Možná, kdyby se jim to podařilo.

A v tomhle teda Babiš, jako bych řekl, docela rozumí, je šlape na brzdu.

Tak asi už k tomu víc nic neřekneme.

Jirka chce spíš rohledy, já chci dálnice.

Andrej Babiš to sníží o nějakých pár desítek miliard a řekněme jednu, dvě, aby... ty, aby to bylo jak s tou kozou, kdy jednu dvě desítky miliard, bude nějakej taneček a pojede se dál.

Ale my bychom se měli fakt dívat na tu strukturu, na co ty peníze půjdou a to my v tuhle chvíli nevíme.

Německo. Co je v tom Německu?

V Německu tam jsou ty blížící se volby, které máme teda i na titulní straně.

No a panuje z toho velkej strach.

Je AfD extrémistická organizace, nebo je to extrémistická politická strana, jak o tom referuje Česká televize a jak o tom píše německý mainstream, že AfD je extrémistická strana?

Obecně ne.

Svým programem určitě není.

Svým programem extremistická není.

To je strana, která dalo by se říct, že je dokonce ústavnější než ty současné vládnoucí strany, protože v té slavné migrační politice vlastně je to AfD, kdo trvá na tom, aby se dodržovala německá ústava a její změny tady v tom směru někdy z roku 1993.

Ale pravda zase je, že hlavně v těch nových spolkových zemích, na území bývalé NDR a třeba v tom Sasku, Sasko-Anhaltsku se i v blízkosti lídra volebního AfD vyskytují lidi, které bychom jako asi bezpečně mohli označit za třeba bývalé neonacisty.

Jo.

Ale nesouvisí to s tím, že tam, bohužel, existuje.

Nesouvisí to s tím, že zatímco podpora v té západní části Německa u AfD se pohybuje v řádu dvaceti pět procent.

Mí, ne, to je míň.

To je pod dvacet, ale kolem dvaceti.

Dobře, záleží jak v které spolkové zemi.

Kdežto v té východní části Německa dosáhne až padesáti procent a když máš takovou... ne ne.

V některých, myslím že právě v tom Sasku, se přibližuje, kterému čtyřiceti.

Dobře, oni chtěj padesát, ale hej, ale ty jejich procenta nadsazuješ procenta AfD podobně jako Kanter nadsazuje procenta Pirátů.

Jo.

No.

U nás to je pěkný pár.

Já tě nechci přerušovat tímhle.

Já jenom chci vysvětlit jednu věc.

No takže je ta větší skupina lidí, že tam máš větší pravděpodobnost extrémistů.

To jsem k tomu chtěl říct, jako že tam máš větší zastoupení, větší ten vzorek té společnosti, kde jsou extrémy nalevo i napravo a tam budou ty extrémy.

To ono je taky těžký říct, co je v Německu extrémista, jo.

Jestliže prostě extrémista je to, když máš blonďatý vlasy a copánky jako holčička, tak je extrémista.

Jo, to teď bylo posouzeno, že prostě jak rozlišit prostě ultrapravicový rodiče od těch správnějch, takže prostě oblíkají děti do šatů a mají prostě a posílají tak, aby byly ve škole ráno v osm, aby v osm a tak dál.

Jo, prostě to je Německo je strašně citlivá věc, jo, protože je to jednoduchý, nebo když někdo řekne, my jsme německá země, jo, a chceme, aby tady byl německý národ, tak už seš extrémista, jo, což prostě možná ještě to v Polsku je absurdní, jako že by někdo byl řekl, že Poláci jsou Poláci v Polsku je extrémistický. Je Německo prostě vlivem dějin a vůbec všeho, že je všechno vyhrocenější, tak je to prostě mnohem citlivější.

To neznamená, že AfD nemohla nas.

Samozřejmě jsou magoři, jako který skutečně jsou magoři, jo, ale v Německu to dostává strašný rysy.

Teď právě Bauhouse, mimochodem, tam je zajímavej případ. Jestli jste to zaregistrovali, jo. Bauhaus je prostě německá chlouba, tvůrce moderního designu a tak dál a prostě architektury a jeho centrum bylo v Desavě, nejdříve v Inimaru a potom v Desavě. To je v Sasku Anhaltsku.

A no a ideolog AfD řekl, ale to je, že jaksi Bauhaus, že není prostě, že existuje taky jiná tradice v německé architektuře, než Bauhaus.

Jo.

A v tu chvíli se stává pravicovým extrémistou, protože prostě jakoby otevírá téma, ne? Prostě téma, který od 20, 30 let je prostě jaksi... Víme, čím byl vyřídí Bauhaus. No ne, proto je polemický, protože je to jakoby spojené samozřejmě s nacistickou érou, jo. Nacistická éra vytlačila Bauhaus a tak dál.

A takže v okamžiku, kdy řekne člověk, Bauhaus, ovšem nám sem zasel všechny ty panelaky, všechno to prostě odlišující tu architekturu druhé poloviny 20. století.

Jo.

Aha.

Takže ty obhajuješ prostě... Tak oni si to vypili. Obě dvě ideologie si to vypůjčili. I ta komunistická, i ta socialistická si.

Jasně, samozřejmě, ale ano, jasně, protože Bauhaus prostě je to, co patří k Německu. Zatímco architekti, kteří stavěli tradiční německý baraky, to znamená se sedlovou střechou, tak ty jsou problematičtí.

Jo, čili já tím chci upozornit, že všechno to dostává absurdní rysy. Když si přečteš ten článek v Respektu, kterej tam poslal redaktory, tak když oni řeknou, když tam ten ideolog řekne, chceme v učebnicích 20 % víc Bismarka a o 20 % míň Hitlera, tak už to znamená, že seš nácek. Protože aha, vy chcete víc, prostě vy chcete umenšovat jako Hitlera.

Rozumíš, Tobi?

Jo, jak vo co tam jde?

Jo, teď ti rozumím. To je v tom tématu ti rozumím.

No a samozřejmě a teď jde o to, je to tak strašně hrozný, když chtějí o 20 % víc být z Bismarka?

Není.

Protože si spousta lidí stotopuje, když o tom, kterí o tom nic neví, že Bismarck rovná se Hitler pomalu.

Jo, to byla ta největší loď, kterou měli za druhé světové války. Ta se jmenovala Bismarck.

No, ale takže popadli u někde u Argentiny, že jo. Takže ale vlastně je to prostě speciální případ Německa, kterej samozřejmě lidé, který to odmáznou jednoduše, že tam nastupují extrémisté, no tak do určité míry jakoby mají trošinku pravdy, ale zároveň, prozrazují, že tomu vůbec nerozumí.