O vedru a suchu. Tropické noci už jsou běžnou součástí léta

Vážení a milí diváci a posluchači, tento týden jsme se v salonu Echa zaměřili na téma sucha a vedra.

Pozvání přijali Jan Daňihlka, ředitel pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu. Martin Ander z nadace Partnerství, který se zaměřuje na adaptaci měst na klimatické změny. Aleš Urban z Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd a Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity, který studuje vliv počasí na úmrtnost. A Jiří Kubeš, český hasič, který se účastní boje s požáry v zahraničí a nedávno se vrátil z mise v Řecku.

Doufám, že se vám diskuze bude líbit.

Já když jsem chtěl uvést tenhle salon, tak jsem měl připravenou větu, že tento týden se výrazně ochladilo, už přišel ten déšť, ale naštěstí se to od té přípravy zase změnilo. Takže dnes ve čtvrtek odpoledne, když natáčíme, tak už je zase pociťováno vedro.

Tak jsem rád, že vlastně to téma držíme aktuální.

A já jsem moc rád, že dnes do salonu Echa přijali pozvání odborníci z různých oblastí. Takže vlastně to téma vedra a sucha probereme doopravdy z různých úhlů: ať už je to nedostatek nebo úbytek vody v krajině, adaptace měst, měnící se teploty, otázka úmrtnosti, teploty a vlastně riziko požárů. Čili z hlediska praktického pohledem hasiče, který přímo bojuje s ohněm a se следky sucha.

Ale předtím, než se dostaneme k těmhle konkrétním tématům, tak bych vlastně chtěl slyšet váš pohled na takový ten dojem, který jsem nabyl teď v létě. A to je to, že letošní léto se zdálo být jaksi mimořádné v tom, jak bylo horké a kolik tady bylo sucha.

Je to pouhý dojem, nebo doopravdy to vnímáte vy také jako v podstatě lidé, kteří se suchem a s vedrem setkáváte v rámci profesní činnosti?

Možná s panem doktorem Daňihlem. Kde jsme měli tři epizody, kdy nám teploty vyšplhaly přes 40 stupňů, tak to je něco extrémního. To nepamatuju. A v tomhle ohledu to je určitě výjimečné léto. Letošní.

Když se podíváme na to sucho, tam je to strašně složité porovnávat jedno s druhým, ale rozhodně patří k těm největším suchům, které jsme zaznamenali. Já podle mě, až uděláme nějaké vyhodnocení, tak překonam ty rekordy z roku 2015. Ale pak takové ta historická sucha, která třeba v roce 1874 bylo velké sucho, ale my to nedokážeme přesně srovnat. Takže to by mě opravdu zajímalo, jak by si třeba stálo v tomhle srovnání. Ale výjimečné je rozhodně.

A z roku 1874 tam víme, tam se už to měřilo.

Tam se právě moc neměřilo. Tam se skoro neměřilo. Jednak nicméně ta diskuze byla velice podobná a bylo velké sucho na Litoměřicku. Prostě nekáplo půl roku a začaly se scházet komise, začalo se vlastně řešit, co se bude dělat.

A jedním z těch výsledků vlastně bylo, že se rozhodlo. Tehdy zemský sněm český rozhodl, pověřil zemských výborů stanovit komisi, která by se zabývala vůbec tím měřením. Takže kvůli tomu suchu se vlastně začalo měřit a následujícího roku byla ustavena Hydrografická komise pro království České, která začala pozorovat stavy řek a vytkla si cíl zjistit, kolik vody zde naprší, kolik odteče a jak jsme na tom s dlouhodobě zmiňovaným úbytkem vody. Protože když se měřilo dlouho v Magdeburku, tam se začalo už v 18. století, ta hladina pořád klesala. Tak se chtělo zjistit, jestli je tomu v Čechách podobně.

Takže to byl takový první vlastně ústav, na který pak navazuje ČHMU.

Takže my to proto víme.

Takže máte dlouhou linii.

A dalším samozřejmě impulzem potom byly první nádrže, které se začaly například zakládat. Nebo ty první projekty pocházejí zhruba v reakci na to velké sucho z roku 1784 a další velké sucho bylo v roce 1904. To jsou ještě vlastně situace předtím, než se začalo měřit v takovém větším rozsahu.

Takže my dneska, když to dokážeme srovnávat, řekněme zhruba od roku 1911 máme naměřené průtoky na těch velkých tocích. No a tam zatím lámeme rekordy.

A lámeme rekordy pravděpodobně i tím letošním rokem.

Tak to myslím. Teď lámeme rekordy od roku 1911. Vždycky se našly Lužnice, Sázava. Vypadají, že se vymykají v té dlouhé řadě, co máme napozorováno.

K té vodě. Já bych se ještě potom rád dostal, ale teď bych se posunul dál ohledně té mimořádnosti toho roku. Jak to vidí Jiří Kubeš? Z hlediska hasiče vidíte tu náchylnost ke vznikání požárů, že je větší, a případně nejenom v České republice, ale v zahraničí. Vy jste se vrátil z Řecka nedávno.

Jo, vrátili jsme se před 14 dny. Nebo my jsme tam byla rotace, takže já jsem byl v té první půlce. Ale já tady tomu asi moc neřeknu, protože v červnu jsme zmizeli do Venezuely. Vrátil jsem se na týden a zmizel jsem do Řecka. Je to 14 dní, já ani nevím, jestli jsem se vrátil. Takže všude bylo vedro a teď mi to docela přišlo jakoby normální, že?

Pro mě určitě ne. Nechci to zlehčovat, ale ty požáry jsou větší.

Co jsme teď byli v Řecku, tak oni po pěti letech si jakoby oddechli. Oni ty požáry začínají až pro ně vždycky v Řecku poslední týden v srpnu. A teď to se rozjíždí a teď jsem viděl nějakou předpověď, že nahoře u nás je chladněji a dole se pořád drží to teplo. Ono to tam souvisí s větrem.

Ale to, co my navíc ještě držíme, jsou vrtulníky, který teď pomáhali hodně ve Francii. A to, co říkali kluci, když se vrátili, tak říkali třeba fronta požáru 30 km. To v životě neviděli.

A ono každý rok je to něco většího. My jsme začínali jako teď, ne?

A ono až to způsobí, já bych řekl trošku úsměvně, náš český Švýcarsko, což bylo pro nás největší lesní požárem, tak když jsme pak jeli na Rodos, tam každý den shořelo české Švýcarsko. Když jsme pak jeli hasit do Řecka k Alexandrupoli, tam jedete 70 km a všechno bylo vyhořelé.

Teď jedete zase dál a ta překvapení, vždycky si řeknete: jé, tak to je něco, co jsem ještě neviděl. A ono to furt se zvětšuje a zvětšuje.

Ale na druhou stranu, ty hasiči, musím říct, že jsme na to líp připravení.

No, co jsem se právě chtěl zeptat. Protože ono před pár týdny, jestli se nemýlím, tak vláda vyhlásila celostátní výstrahu před požáry. Nebo možná hasiči.

A jak to vlastně vnímáte, že napříč třeba posledním desetiletím, nebo 10, 15 let je tady vlastně z pohledu požárníků, musíte to akcentovat víc ty měnící se podmínky, co se týče rizika toho, že požár vznikne, nebo probíhají nějaké větší předpřípravy na tu situaci?

Já si myslím, že tady to jde spíš jakoby preventivně a aby si ty lidi uvědomili, že ta náchylnost tomu požáru je jakoby větší.

Jako my řešíme až ty následky a my bysme byli rádi, kdyby si ty lidi uvědomovali, co svým nezodpovědným chováním můžou udělat.

Jo, pro nás to vyhlášení - my to nevyhlašujeme, vyhlašuje to asi vy, nebo vlastně ČHMU vyhlašuje nebezpečí požárů. To je vlastně kombinace založená na tom, že je sucho, že se vyschlo, ale přidává se k tomu ten vítr, který je strašně důležitý pro šíření těch požárů.

Takže samotné sucho je jedna věc.

No, ale přesně jak je řečeno, to jsou jenom podmínky, které umožňují rychlé šíření požáru.

Hm hm.

A ten oheň vždycky začíná nějakou jiskřičkou a když není bouřka, tak je to od člověka.

Hm hm.

A jiskry jsou to jako... představíme si to trempychy v lese, může být cokoliv spadlý vedení.

Je žářů plno, ne?

Já to nechápu. Jakože jakoby, jo.

Vždyť ve Francii chytili asi 400. Všechny ty větší požáry mají na to, že je lidi udělali.

Proto taky ve Francii jako velmi často vyhlašují i zákazy vstupu do lesa a podobně.

Prostě preventivně a ono to nemusí být záměrně ve smyslu záměrně založený, ale často to můžou být kuřáci, nedopalky, prostě nedbalost, jo?

A skutečně jako většina těch požárů je založená vlastně člověkem. Někdy samozřejmě neúmyslně, někdy úmyslně, ale je to většina.

Ano, já jsem teď slyšel, že někde nafilmovali Čecha v Chorvatsku, že z auta vyhodil vlásku a něco nafilmovali a fakticky jestli prokážou, že to zapálil, tak se s těma trestama tam moc nemažou, jo.

Žhářství je jedno z nejřeší... jako trestanců, srovnatelné asi s vraždou.

Já se nediví, to je prostě intuitivně úplně pochopitelné.

No, aha.

Takže pozor na nedopalky, kuřáci.

A to nejsou jenom nedopalky.

Jo, ale jasně. Jo, jo.

Mmm.

Podle tady my jsme zvyklí, nebo já ne. V Praze jsem dělal 30 let hasiče.

Jo.

A i když mám zemědělku, tak jsem kombajn naposledy viděl ve škole, ale závada - zatřený ložisko, něco od toho... je to plno, co chytne od techniky balíku, ať cokoliv nechtěně chytne, jo.

A žene se to.

Dřív to byly ty pole.

Mhm.

Dneska to přeskočí do toho lesa, tím že jsou tam dva faktory. Je tam vítr a je tam to, čemu se říká sloup - vlastně ty požáry se buď řítěj větrem, nebo se šíří terénem jako sloup - takovýý komínový efekt.

Když je příznačná konfigurace toho terénu, tak to ještě podporuje, že ten vítr má pak tendenci stoupat a ono se to šíří do toho kopce vždy.

Jo, ale ten vítr je základní a vy se v tom - ono se jako ty lidi, my když jsme jeli poprvý na ten prepositioning - to je takové, že jezdíme dopředu, protože čas hraje roli a vzali jsme tady hasiče, trénovaný hasiče tam a my jsme tam byli a oni mají už univerzitu na tom, kde hlavní součást je meteorologie, vlhkost, palivové dřevo, všechno.

Ono je to neskutečný.

A ten profesor si stoupnul před nás a začal nám říkat nějaký... já jsem sám tomu nerozuměl, musel jsem to překládat. Otevřený strop, zavřená střecha a kdy fouká tady odsud.

A ty kluci vzadu seděli a říkali vždyť hoří futrál, co to je, jakože to bylo do prvního domu, do prvního domu nezačal ten hořet. Jak to to, kdo to nezažil, tak já znám plno v Čechách odborníků, který by to uhasili.

Ono to není tak těžký, jo?

Stoupnete si, kde už to vyhořelo, vezmete ten oheň takzvaně do kleští, zleva, zprava, zepředu ho zapálíte v protipoheň a máte ušinu.

Aha.

Tahle je taktika.

A my v Řecku je 21 speciálních MOD - to se jmenuje lesních požáru hasičů, který to dělají.

A zeptejte se jich, kolik udělají ten protipožár.

Ani jeden, protože si to netroufnou.

Chytejte ten oheň, když my jsme teď měli ten oheň a převýšení bylo 160 m.

No.

Převýšení a 600 m hadice to nahoru a držte to, jo. Jako to dokazuji, že to nikdo neviděl a já přijdu ke svému automechanikovi a ten řekne: proč na to nedáte letadla? Vždyť je to jednoduchý, zleva, zprava, je to takhle jednoduchý, je to strašně jednoduchý. Proto ty lidi umírají.

To nejsou žádný nazdárkové tý co to hasejí. My už máme taky nějakou praxi a furt jsme překvapení z toho, co to umí. A ten vítr je jedno z největších nebezpečí.

Vy nemůžete dýchat a nic nevidíte.

A z hlediska toho větru - má to sucho.

Já se bojím, že jsem řekl, uděláme to kolečko, ale myslím na to, ale ten vítr. Ten vítr je spojený taky s tím suchem jako takovým, nebo je to prostě - on ten oheň si ho vyvolává sám.

Samozřejmě, jako oni mají fire index od jedničky do pětky. Pětka je prostě peklo, kdy už se čeká opravdu, že to bude hořet a všechno je to spojený s vlhkostí a palivovým dřevem. Vždycky říkají, že jde pod 5 %.

Jak mi začne foukat, tak je 100%, že bude hasit, že se bude hásit a opravdu to tak chodí.

Aha.

Tak díky moc.

Ehm, jestli můžeme pokračovat podle z hlediska mimořádnosti roku, pořád?

Ehm, co se týče úmrtí a výkyvy teplot, jak vy jste to vnímal letos, případně v posledních třeba 10 letech?

No, tak řekněme, na to hodnocení té muerte ještě brzo, protože ty data ještě nejsou úplně k dispozici, ale je pravda, že jsem se i dívat právě před tím natáčením na nějaký grafiiky, co produkují kolegové z Check Globu a je opravdu, že to horko bylo extrémní, jako mimořádný z hlediska zvlášť z hlediska toho prostorového rozsahu. I třeba ty roky 2015 nebo 2018 - to byly dlouhé vlny veder, nebo několik dlouhých vln veder, ale přece jenom to víc zasahoval ty, řekněme nižší polohy. Když letos opravdu i vlastně na horách, jako v těch nejextrémnějších dnech, byly vlastně 30, že jo.

Mm.

Mhm.

Takže a potom, no a potom samozřejmě to, že zvlášť ta červnová - to bylo naprosto mimořádný, jak z hlediska klimatologie, tak i z hlediska právě té intenzity. Protože právě třeba i z hlediska dopadů třeba na tu úmrtnost - to je taky celkem dlouhodobě sledovaný jev: že ty první vlny v tom létě jsou řekněme mají nejvyšší tu smrtnost.

Mhm.

A když vlastně v tom červnu jsme měli tady vlastně vedra, který dorovnali, nebo v některých parametrech i překonali ty předchozí vlny veder v tom roce 2015, třeba kdy byla v srpnu vlastně taky byly vedra skoro dva týdny. Ale vlastně ta červnová letošní se vyrovnala, nebo v těch maximálních teplotách i překonala ten rok 2015.

Takže a právě ještě díky tomu, že to vlastně bylo na začátku té sezóny, tak vlastně i ti lidé, nebo obecně společnost, ještě není tak aklimatizovaná na ty vysoké teploty. Takže to potom způsobilo, nebo máme nějaký data předběžný, že v rámci Evropy - jsem teď se, můžu vám potom ukázat nějaký obrázky k tomu. Ale je tam opravdu taková databáze Euromamo, která se jmenuje - a oni vlastně evidují týdenní úmrtí asi v 27 zemích v Evropě a vlastně celkem rychle to publikují.

Český data tam třeba nejsou, ty jsou publikované až vždycky po čtvrtletí, takže ty teď máme nebo teď jsou už k dispozici na stránkách ČSU data pro ten poslední černý týden, ale nejsou v téhleté databázi Euromomo. Ale chtěl jsem říct, že tam právě to byla ta zpráva, že ta první čern, nebo ten konec června, že to způsobovalo přibližně 10 000 nadúmrtí v celé, nebo v té řekněme západní Evropě, kde jsou, kde byla ta data.

A když jsem se na to díval, tak tam opravdu je teda výrazný nárůst těch úmrtí, který vlastně je, no, jako na červen mimořádný, ale i z hlediska třeba předchozích roků, těch letních měsíců, opravdu mimořádný nárůst těch úmrtí v tom 26. týdnu vlastně, což je ten, což byl ten poslední černý týden.

No, takže abych to shrnul, jak třeba z hlediska České republiky, a asi to je ještě brzo hodnotit, jestli to bude opravdu řekněme rekordní rok z hlediska dopadů na ty úmrtí, ale určitě třeba ten červen jednoznačně.

No, a i třeba právě i ta data, nebo ta první data, co máme z toho staťáku, tak ukazují, že prostě v tom posledním červnovém týdnu tam byly prostě nárůsty ve stovkách nad nějakou běžnou úroveň.

Já jsem se chtěl zeptat, jak vlastně se nám daří tady na tohle se adaptovat, protože jsem si všiml, že v červnu byla taková v něčem i vášnivá diskuze, kdy Elon Musk v jednom rozhovoru si to postřihli, myslím šéfredaktorce týdeníku, tak jako pohanil Evropu a řekl jí, že vlastně tady na následky horka umře víc lidí, než v Americe zemře střelnou zbraní.

To byl tam vlastně jeho, což vlastně čísly z hlediska nějakých odhadů tak jako zhruba sedělo.

Ale byla tady ta vážná diskuze ohledně toho, zda náhodou Evropa se to nemůže tak trochu sama, protože málo klimatizujeme.

Já si pamatuju, v červnu, když začala ta vedra, tak jsem se pokoušel si sehnat jen obyčejný větrák a bylo to doopravdy naprosto zoufalé, vyprodáno.

Tak jsem se chtěl zeptat, zda vlastně jak vidíte tuhle dimenzi z hlediska adaptace domácností na ty vedra, protože jestli to dobře chápu, tak v Americe vlastně ty poměrně vysoké teploty jsou taky, ale ta úmrtnost je tam markantně nižší, což pokud se nemýlím.

Eh, no ano. Řekněme, pro ty srovnatelné teploty, nebo to, co tady jsme třeba zažívali letos, tak to je v podstatě asi se dá říct relativně běžné léto řekněme v těch jižních státech USA.

A to, co znamená samozřejmě, že jsou tam na to mnohem líp adaptovaní a mají klimatizace. A takže je i pravda, že jsou studie třeba z USA, kteréukazují, že vlastně v těch severních státech je vlastně ta rizikovost vyšší než v těch jižních, protože právě v těch jižních mají více klimatizaci. Ale na druhou stranu, to je trošku asi mimo, ale vlastně z hlediska dat, si nejsem vědom a myslím si, že úplně neexistují aktuální studie, které by podobně jako evropské studie, teď ty poslední vlny v Evropě, tak by podobně studie kvantifikovaly ty poslední roky v Americe, protože prostě nejsou ty data tak dostupné z těch posledních let. Ale to asi nemění nic na tom, že prostě je pravda, že ty relativní nárůsty jsou tam nižší, protože prostě jsou víc lépe adaptovaní. Když to v Evropě na to nejsme zvyklí, je to tady vlastně, to dochází mnohem, že jo, rychlejším nárůstem intenzity a extrémity těch veder.

No, takže my se my teprv jako přicházíme na tu klimatizaci, že to je pohodlné.

No, tam je ještě jeden velice důležitý aspekt vln veder a úmrtnosti, a to je jedna věc je ta rekordní teplota přes den, a druhá věc jsou ty vysoké teploty v noci, kdy to tělo se prostě nemá šanci vůbec ochladit. A jestliže i v noci máte 25° a nespíte, tím je to tělo unavenější, druhý den to vedro na něj zase působí, že jo, špatně se vyspíte, a ono se to kumuluje.

Takže ta vlna veder typicky má takové chování, že vlastně ona to narůstá, ty dopady s jejím trváním, a ještě vlastně i po tom, co třeba už odezní, tak ještě to dopadá, protože to tělo je stresované několik dní za sebou, a hlavně několik nocí za sebou, jo.

A v tý noci, když je prostě teplota pod 25°, tak v podstatě není jiná možnost, jak tu teplotu dostat dolů, než klimatizací.

A na to se přišlo nejenom v USA, ale když pojedete prostě kamkoli do rozvojových zemí v tropech, a pojedete do Indonésie, na Filipíny, tak tam to je prostě standard, bez kterého se opravdu nedá žít.

Ta klimatizace je v Indii a podobně. Jo.

Teď takový bonus maskálu byl připomínaný, že vlastně nejlepší vynález a nejdůležitější pro celý Singapur bylo zavedení klimatizace, že jo.

To je pravda. Ano, ano, ano. To se vlastně říká, že to měl nějak pět zázračných důvodů. Je to to, že zavedl angličtinu, že jo. Potom, ale je pravda, že klimatizace byla ano, ano. To je ano. To ano, možná je tohle zajímavé téma i na řekněme rozprodutí debaty, protože samozřejmě princip, o co tam jde, je chlazení, ne nutně klimatizace, že jo.

Takže jo, samozřejmě klimatizace je činný nástroj, ale je to prostě energeticky nejnáročnější a vlastně ekonomicky nejdražší bych řekl, jako způsob, jak v rámci budov to chlazení zajistit.

Ale samozřejmě jsou budovy typu nemocnice, domovy pro seniory, prostě tam, kde máme ty nejzranitelnější skupiny obyvatel, kde o tom nemůže být žádná diskuze. Prostě tyhlety budovy, a je to naší velkou zanedbáním toho, že tyhlety budovy ještě nejsou úplně vybaveny klimatizací.

Já jsem se sám divil, kolik prostě nemocnic nemá klimatizaci. Samozřejmě na lůžkách a tak to mají, jo, ale v takovýchte běžnějších pokojích to tedy běžné není, jo.

Takže tam není asi debat. Ale třeba u rodinných domů, bytových domů a podobně, už bych to trošku zvažoval. Jestli neexistují jiné způsoby chlazení. Totiž základ je nepustit to teplo dovnitř ideálně, což je jednak venkovní stínění, což zase v jižních zemích Evropy je úplně běžná věc. Ona to prostě hezky vypadá, že jo, protože to takhle vždycky bylo a prostě bylo to nutné.

A bavíme se o něm? Bavíme se o tom, a je to úplně běžné, a u nás to prostě nedošlo, protože tady k tomu nebyl důvod, a musíme se to naučit.

A druhá věc je potom samozřejmě izolace toho domu jako taková, což je v podstatě zateplení.

Samozřejmě to nazýváme zateplení, protože to stavíme kvůli zimě, ale v zásadě to je izolace domu, tak aby ona, když v zimě nepouští teplo ven, tak v létě zase nepouští teplo dovnitř.

Takže fyzikálně to funguje dobře.

A teď jde o to, jak vevnitř to udržet to prostředí, tak aby bylo přijatelné.

Pokud máte prostě vzduchotechniku, vzduchotechniku s rekuperací chladu, což už je v dnešní době běžné zařízení, tak dokážete v tom rodinném domě, kterej je dobře postavený, udržet přijemné prostředí i bez klimatizace.

Já jsem doma už několik let postavenej rodinný dům v pasivním energetickém standardu. Máme výměnu vzduchu. A teď jsem si to zrovna myslím před včera nebo nedávno na té meteostanici, fotil jsem si to: vevnitř 24, venku 38.

Hmm, a pak jsou asi už nějaké dochlazování toho vzduchu pomocí tepelných čerpadel a nějakých jiných zařízení. To vyjde ekonomicky samozřejmě mnohem levněji, než pořídit klimatizaci. Ale jak říkám, je to věc, jak každý k tomu přistoupí.

A pokud si někdo chce pořídit domácí klimatizaci, ale tam může být řada lidí, kteří tohleto opatření nebudou moct použít, protože nějaké technické důvody — třeba bydlíte v bytě, v paneláku — a dělat díru do zdí, které jsou vlastně společné pro SVJ, tak ti ostatní to nemusí odsouhlasit.

Znám řadu případů panelákům, kde část lidí by chtěla klimatizaci, ale zbytek jim to neodsouhlasuje, mají smůlu a pak musí řešit alternativní způsoby — třeba že si nějakým způsobem dělají vnější stínění nebo jinak s tím pracují.

Mají ty vnitřní různé věci, ne přímo větráky, ale už se teďka prodávají i takové věže, kde když dáte dolů vodu, tak vám to odpařuje vodu a fouká vlhčí vzduch. Dá se tím snížit teplota taky.

No a pak jsme se dotkli nemocnic a domů a otázka je vlastně ekonomická výkonnost, což byl ten motiv toho Singapuru. Díky tomu, že máme klimatizaci, můžou lidi pracovat, což je vlastně další věc, jak to udělat, aby se vůbec dalo jít do práce. Zvlášť pokud nemám klimatizaci doma, tak možná to bude vlastně výhoda pro výkon zároveň. Ale i ten režim, jak to známe z těch jižních zemí — prostě mezi řekněme 13. a 16., 17. hodinou se prostě nepracuje a den se takhle rozdělí, aby vůbec nějaká ekonomická aktivita byla smysluplná.

— Čekáte sjezd v Česku?

— No, já jsem třeba osobně odpůrce klimatizace — měl jsem zlomené všechny kosti a domluvili jsme se, že doma nemáme klimatizaci a používá se, když nejsem doma. Přišel jsem na to, že se to dá vychladit. Bydlím v paneláku — když dole zavřu okna na společné chodbě všem sousedům, dole otevřu dveře a otevřu si svůj byt, tak mi to protáhne komínový efekt. Klasická fyzika, ono to funguje.

A opravdu bychom se možná měli vrátit k tomu, co dělají staří. My jsme třeba teď byli v Řecku a měli jsme nějakou formu výcviku, že musíte ty lidi nějak trénovat. Řekové přišli za náma a řekli: "Ne, ne, ne, od poledne vůbec nebudete nic dělat, budete čerpat síly, všechno." Bylo vidět i na tom, jak jsme tam žili. Žili jsme na jejich hasičárně a oni měli zavřeno, zataženo. My jsme měli otevřená okna, oni jenom chodili a nevěřícně se kroutil hlavou, co my děláme.

My prostě na to nejsme zvyklí. Já doma, když jdu ven, zatáhnu všechno, žena zase otevře a pak se diví. Jak se to má dělat. To samé je i s vytápěním — oni vytápějí míň, aby temperovali. Já říkám, vyjde to levněji, když pořád budete málo topit, než když jednou za čas to otopíte. Ale my na to nejsme zvyklí.

Myslím si, že se dá žít bez klimatizace. Když jsme byli ve Venezueli, druhý extrém — když vás tam vezou v autě, máte tam 18, vyjdete ven a máte 30. To si tam člověk něco přines a teď ta klimatizace už se mnou cvičí. Já jsem vždycky s klimatizací a já to úplně cítím. Naštěstí, jak jsme jeli do Řecka, 2000 km, s tím šéfem, co jsme seděli v jednom autě, jsme si řekli: žádná klimatizace. Dá se to, když otevřete okna a uděláte to nějak. Není to tak příjemné, ale podle mě se bez tý klimatizace dá žít.

Ne v těch nemocnicích samozřejmě.

— Ale to je přesně to, co bychom se měli řešit i v souvislosti s letošníma vedrma. Myslím, že i řada měst už to pochopila — že pořád tu budeme mít řadu lidí, kteří nebudou mít přístup ke své klimatizaci, ale že ta města by aspoň pro ty skupiny, které tohleto nemají, měly zařídit chladící místa a dát jim vědět, kam můžou přijít si sednout na část dne. Ať už to bude knihovna, foáje, radnice nebo prostě jiný stadiony.

— Přesně, metro, spousta míst, který stejně musíte klimatizovat. Kvůli třeba těm knihovnám a podobným věcem.

— A to nemluvím o komerčních, obchodních centrech a podobně, které jsou klimatizované. Dát lidem tu možnost a zároveň je připravit, aby ztratili ten ostych — aby to prostě udělali, ne aby se báli být doma v bytě, ale prostě aby si sešli a šli do toho nejbližšího místa. Třeba na pár hodin, ale strávit tam část toho dne v chladnější místnosti. Protože opravdu přes tu noc si často neodpočinou a to je extrémní případ těch letošních veder.

Myslím si, že pokud se podíváme na ty takzvané supertropické noci — ty kdy bylo nad 25, nebo teplota neklesla pod 25 — to byl fenomén, kterej tady nebyl. Když jsem se díval na data o tropických nocích, tak ještě v 60. letech to byl totálně raritní záležitost. Byly nějaké dvě tropické noci za desetiletí.

A když se pak podíváte na první a už i druhé desetiletí tohodle století, to najednou ušlo do desítek. Ale ten fenomén těch nocí, kdy už to neklesne ani pod 25, to je skoro bych řekl, že to je novinka těch posledních let, nebo jestli letošního roku.

— No, ne úplně letošního roku. Já myslím, že rekord je někde 28 stupňů a je to na pět, šest, sedm let zpátky.

— Ale je to pravda, že ten nárůst za posledních 20, 30 let v tomhletom ukazateli těch tropických nocí je neodiskutovatelný. Prostě to opravdu byla rarita a dnes se to stává běžnou součástí léta.

Děkujeme, že jste nás sledovali a poslouchali. Nezkrácenou verzi podcastu Echosalon najdete na www.echo24.cz.