2026-06-08 – Svobodné rádio TV – Sjezd sudetských Němců v Brně 2026

V Brně proběhl první sudetoněmecký den na českém území.

Akce, kterou její pořadatelé prezentují jako gesto dialogu a smíření, otevřela jednu z nejcitlivějších kapitol českých dějin.

Sudetoněmecké dny probíhaly od 22. do 25. května 2026 jako součást multižánrového festivalu Meeting Brno. Pořadatelé mluvili o smíření a dialogu, odpůrci naopak o provokaci, zpochybňování poválečného uspořádání a vyjadřovali obavy z otevírání Benešových dekretů.

Přišla jsem vyjádřit nesouhlas s jízdem Sudety. Přišla jsem vyjádřit nesouhlas s pořádáním srazu sudetoněmeckého lobmuhafu tady u nás v České republice.

Je to úplně jedno, jestli letos v Brně či příští rok v Liberci. Jedno. Prostě nevím, proč by tady měli cokoliv pořádat.

Ke smíření by mělo dojít. Ovšem z české strany ke smíření již dávno došlo a já bych očekával, že i oni se smíří a smíří se s výsledky druhé světové války. Čili akt smíření je na jejich straně. Měli by se smířit s tím, jak dopadla druhá světová válka, kterou oni vyprovokovali, a měli by se smířit s výsledky postupimské dohody.

Benešovy dekrety jako takové jsou pouze prováděcím předpisem toho, na čem se uznesly vítězné mocnosti. Čili smíření. Ano, pane. Smíření se s tím, jak dopadla druhá světová válka. Ahoj.

V sobotu přímo před brněnským výstavištěm postavili odpůrci němou barikádu jako nesouhlas se sjezdem a také jako připomínku zločinů, kterých se němečtí fašisté dopouštěli na českém obyvatelstvu.

Co to tady stavíte?

Němou barrikádu.

A proč ji stavíte? Na protest sjezdu Sudety v Brně.

Ze stejných pohnutek vyjadřovali občané svůj nesouhlas s pochodem sudeckých Němců ulicemi Brna.

Já nejsem hokejový fanynář, já jsem vlastenecký fanoušek. Ať nejsem nějaký nespokojený. Takže za mě je důležité ukázat, že my jsme tady doma. Nechceme, aby nám vzali Benešovy dekrety, a nechceme být otroky a cizinci ve své vlastní zemi. Jo.

Perfektní. Děkuju všem lidem, co jsou tady, protože jsou opravdoví vlastenci.

Celá akce ovlivnila nejen samotné Brno, ale i poslaneckou sněmovnu.

U gymnázia na Vídeňské ulici se pak na jednom místě sešli jak odpůrci, tak i podporovatelé sudetoněmeckého sjezdu.

Sudecké Němce neváhali podpořit opoziční politici Alexander Bondra, Martin Kubka, Miloš Vystrčil nebo bratr Tomia Okamury.

Můj dědeček, náš dědeček moravský, byl taky vězněn v Brně v Kounicových kolejích v době nacistické okupace. Takže můžeme přistoupit i tak, že si řekneme tu pravdu, jak to bylo.

To konání samotné není tím problémem. Problémem jsou ti protagonisté na české straně, kteří tuto zemi chtějí připravit o její identitu, o její podstatu, historii a dějiny. To je velkej problém. Problém to po 80 let po válce – oni ji nevyhrajou a my ji neprohrajem. To je prostě pseudotéma, které si uchopili v dresu sudetoněmeckého lobmuhafu čeští politici v TOP 09 a všichni ti, co tady pobíhají. A to si myslím, tady se musíme bát a tady musíme být ostražití.

Nemáte pocit, že pořádání akce v Brně trošku rozjitřuje staré nepříjemné vzpomínky? Jsme to přežili jako se daří?

Podívejte, já jsem dva roky strávil v 90. letech jako vrchní vyjednávač česko-německé deklarace. Jako člověk, jehož dědeček byl odbojář – dělal časopis Boj, nejdůležitější protinacistický časopis. Popravili ho Němci. A zároveň taky mám část rodiny německého původu z Adamu. Takže vím, o co šlo. A investoval jsem dva roky do práce, abysme ten problém vyřešili. Jo, my jsme ho vyřešili.

Pro mě to bylo něco jako festival folklorní ve Strážnici. Vůbec bych sem nejel. Tam byly sice věci, ale když se toho chopili jako ty akce proti tomu českému fašismu – jako Tomi Okamura – tak jsem si říkal, a které chtějí rozbít naše vztahy s Německem a chtějí nás znovu poslat do chřánu tomu ruskému imperialistovi. Říkal jsem Sašovi: musíš změnit plány. Na otočku jsem z Prahy přijel.

Jestli si mysleli, že je tady bude někdo vítat – ne, nebudeme je tady vítat, ani moje děti je tady nebudou vítat, ani jejich děti. My se s Němci naprosto normálně bavíme, my s nima fungujeme, nemám problém. Ale toto, co tady předvádějí – tuhle provokaci – vám můžu říct, že kdekoliv nad náma na severní Moravě – to nejsou praví Poláci, to jsou Slezáci. Tam by si ani nepípli, ani by si neodvážili vůbec stoupit a říct, že se tady sejdou v jedné hospodě a dělat tady tyhle zaplacené akce. Takže pro mě to je hnus, hnusný.

Nechyběl ani ukrajinský brankář Dominik Hašek.

Já jsem hrozně rád, že jsem tady dneska můžu podpořit tenhle pochod smíření a projít si aspoň kousek. Já jsem byl ráno na úvodu a jsem tady zpátky. A příbuzní ten pochod zažili.

Nedejme se odvést. To je jen pozornost těmi provokatéry, kteří tady jsou. Dívejte se i na ty některé novináře, kteří fotí jenom tu provokaci a jinak je ta akce vůbec nezajímá.

Tuto příležitost ke zviditelnění se nenechali ujít si ani zástupci české fekální scény ve složení Pšenák Oganesian Bluová.

Říká, já jenom odpovím.

Víte co? Tak se bavte sami se sebou. O vás to není, o vás bez vás. My když se bavíme o vás, tak chceme mluvit s váma.

Já jsem chtěl – mě AfD nezajímá. Já žiju na Moravě. Tady žádná AfD mocí není.

A proč například osmdesátiletá paní řekne – teď budu citovat – „Drž hubu, ty stará píčo"? Tak mi to vy myslíte tý paní, která se mu potom omluvila v tom sídli, stačilo v tom sídle komunistů. Ta paní, která se mu potom omluvila. Tak to je docela vtipný, ne? Že on podle vás – vy ho vykreslujete jako někoho, kdo udělal něco hrozně blbýho, ale ona se mu potom omluvila.

Panušenákovi jsem se omluvila, ale na základě toho, že se přišel omluvit on. Takže jsem usoudila, že s tím smraďochem jsem taky nemusela. To je tak všechno. Sama bych se mu neomlouvala. Bylo to na základě toho, že se omluvil. On jako první je docela vulgární. Já jsem taky vulgární.

A považujete se za novináře?

Ano, samozřejmě. My jsme mnohem lepší novináři než vy.

Co, sedmdesát let?

Ty drž hubu a ty mě nemáš – komunistická. Co děláš, ty píčo?

Je to stará. Tak ti budu říkat, že je stará. Ty vole – my jsme vždycky zdvořilí. My jsme vždycky zdvořilí.

Chceš kopnout, píčo? Vypadni, vypadni, píčo!

My jsme mnohem lepší novináři než vy.

Tam jsem viděl nějaké aktivisty, který jako Vilkomen – a já nevím – že chtějí vítat toho poslance a podobně. A oni tam mají něco o kolektivní vině. Ale tady se žádná kolektivní vina nekonala. Já osobně jsem ještě před 15 lety byl u člověka, který byl Němec, zůstal tady, nebyl odsunut, protože to byl prostě antifašista.

To není sjezd, to je průzkum po vojenské terminologii – průzkum bojem.

Jediný, kdo tady vlastně dělal bordel, byla ta protistrana. Takže se ukazuje, že není pravda to, co čteme v titulcích novin – že my budeme někoho provokovat, my budeme někoho napadat.

Naopak, my jsme tady provokováni a napadáni a mi to přišlo jako velmi nechutné od lidí, kteří tady cíleně, asi zaplaceně, přišli, aby tu akci narušovali.

Já jsem moc ráda, že to vlastně všechno nakonec dopadlo dobře.

V neděli se v centru Brna sešlo několik desítek tisíc občanů z celé republiky, aby vyjádřili svůj hluboký nesouhlas s konáním sudetoněmeckého sjezdu.

Protestující se sešli nedaleko hlavního nádraží, odkud vyrazili Masarikovou ulicí přes náměstí Svobody až na Dominikánské náměstí.

V jejich čele šli politici ze svolávajících stran a také husický kněz.

Pro mě je provokace už to, že vůbec jsou tady. Jo, měli by zalézt do díry a spytovat svědomí a ne se tady takhle roztahovat.

Běžte se teďka podívat. Táhle jde průvod. To je fantazie. To jsou tisíce lidí. Tisíce lidí s československými, s českými vlajkami. Prostě to je odpověď. Jsme tady doma. My jsme tady doma. Je to naše země a my si ji vzít nenecháme. V žádném případě.

Na samotném náměstí vystoupila celá řada umělců a politiků, kterým není lhostejný osud České republiky a sraz sudetských Němců právem považují přinejmenším za provokaci.

Tohle jsem za vás všechny přinesla Poetovi.

Mluvil jsem s lidmi z Krumlova, z Karlových Varů, vlastně z pohraničí západního, ale taky z severní Moravy, z jižní Moravy. Takže opravdu tady byl velmi pestrý výběr těch lidí a samozřejmě to, co bylo nejdůležitější, byla ta souhra vlastně v tom odporu proti té sudetoněmecké provokaci, která tady bohužel se odehrála a která se odehrála s naprostou arogancí. I když všichni věděli, jak Matěj Holán tady na meetingu Brna na radnici brněnské, tak samozřejmě poslouchali, a všichni sudeťáci věděli, že to bude, ale byli rozhodnutí to uskutečnit tak jako tak.

Já si to vysvětluju tím, že na tu akci bylo dohromady věnováno nějakých 35 milionů Kč. Takže to už je sakra mejdan a to se jim to tady debužíruje, že jo, když jim to platíme my a ještě bavorská vláda.

Takže moje poselství k těmhletěm soudruhům bylo asi Libe ten Donchien. Jo.

A to, co je taky zajímavé, já jsem se dlouho zabýval myšlenkou nebo otázkou, proč vlastně je to tady. A došly mi souvislosti. Já jsem geolog, celý život se učím hledat souvislosti. Že vlastně to možná bylo způsobené tím, že tady byl prakticky nulový odpor proti fašizaci a nacizaci Ukrajiny. Že tady se nikdo v médiích neozval v tom roce 2014, když tam pochodovali pohrobci členů SS divize Galicien v SS školách uniformách, když se tam adoroval Bandera, Šuchevič, Petl Jura, který se provinil tím, že byl to hlavní židovský kat na Ukrajině.

Nikomu nevadilo, že na zbraně, které jim tam z našich skladů posílala bývalá ministryně Černochová, se obratem ruky objevily háky jako nacistické znaky. Nikomu to nevadilo.

A tak jsem si říkal, že zřejmě se dohodli nebo rozhodli, že když to nevadí tady, tak že v Čechách asi bude nejmenší odpor proti nacismu jako takovému, a takže to zkusej tady tlačit, protože vždycky se tlačí tam, kde je nejmenší odpor, že jo.

No, takže si myslím, že to bylo způsobené tady, protože já jsem hluboce přesvědčenej, že ani nenapadlo udělat to v Polsku, jo, nebo v Rakousku, v Maďarsku, to by se jim asi nepodařilo. Tak to zkusili tady, protože tady našli dost kolaborantů a dost přímo z vlasti, kteří jim ochotně slouží. Protože jak říká klasik, prachy nesmrdí a ty sudetské zřejmě taky tady někomu ne.

Takže to bylo zajímavý.

A to, co jsem řekl na závěr tady, že nebyla zodpovězená jedna otázka. Když tady slyšíme ten zoufalý nářek nad trpkým osudem těch vyhranců, tak nikdo neodpověděl na to, kolik z nich bylo původních členů sudetoněmecké politické strany, která se podílela na rozbití republiky a pomáhala Hitlerovi dosáhnout mnichovské dohody a která byla v roce 1939 přiřazena do NSDAP plus jejich příznivců.

Takže tady je otázka, jakého politického smýšlení ti lidé vůbec byli.

A já jsem hluboce přesvědčen, že přitom jaká byla nálada a jaká byla nálada mezi těmi Němci právě, že tím odsunem bylo zabráněno občanské válce, která by tady byla určitě velmi krutá, velmi tvrdá a odneslo by to hodně našich lidí.

Takže já myslím, že to poselství je prostě, jak jsem řekl nakonec, když přijedou Němci tady na slavnosti piva, tak to jako pro mě – ať jsou tady, jo. Ale jestli tady přijede ještě jednou sudetský landmanchaft, tak ať si mě nežádaj.

Já jsem přišla moc ráda a přišla jsem ze své vůle. Nikdo mě neříkal, že mám přijít, ale já jsem to chtěla. Ivan nám všechno zkazí vždycky. Prostě mě zajímalo, jak budou lidi reagovat, jestli tu budou.

A hrozně mě mile překvapilo, že bylo hodně lidí a že ty lidi jsou opravdu přesvědčení o tom, že to mají být a hlavně jsou dost naštvaní, jo, což si myslím, že je správné. Protože já považuju tady ten sjezd, nebo co to je, za následek. Já si myslím, že to je vošklivá provokace.

Celé sudetoněmecké akci dal záštitu prezident Petr Pavel. Na demonstraci proti konání tohoto sjezdu mezi jinými pak pronesl skvělou řeč i bývalý prezident České republiky Miloš Zeman.

V roce 2028 budou prezidentské volby. Máte právo nevolit toho, kdo dal sudetskému sněmu svoji záštitu.

Děkuji vám za pozornost.

Tenhle akt zaštítil prezident republiky. Když se podíváte na jeho životopis, tak vám přece je všechno jasné. To je člověk bez morálky.

Je to úžasné. Kolik lidí přišlo, kolik lidí tady v tom horku vydrželo a je vidět, že těm lidem to není jedno. A že ten sjezd tady v Brně, to je ostuda. To je ostuda. Jak se mohou zvát úplně?

No, já jsem to říkal na tom začátku, že moje maminka si dobrodění našich milých krajanů užila v koncentračním táboře Terezín. A kde umřel můj dědeček a babička, to se ani neví, ale také různě po těch koncentračních táborech. Tak to jsem byl rád, že jsem to tady mohl moderovat už jenom kvůli nim.

Jak skončit s tou hrůzou, kdy se naše dějiny přepisují ne českýma, ale německýma a jinýma zahraničníma očima? I s tím přeci musíme skončit. Je to tak.

Byli jsme jedni z iniciátorů protestu už loni v létě. Jsem rád, že jsme získali tolik spojenců. Je to krásný zážitek – plné náměstí lidí, kteří aktivně bojují proti té hrůze.

A já k tomu dodávám ještě jednu věc důležitou podle mého soudu. Nemůžeme zůstat jenom u toho, že sjezd sudeťáků je špatnost. Ten nespadl z nebe. Tady se spousta věcí děje velmi špatně už dlouhé roky. My musíme nazvat ty věci pravým jménem a začít je měnit velice zásadně, tak abychom byli suverénní zemí se svébytnou ekonomikou, svébytnou armádou a svébytnou zahraniční politikou.

To jsem tady řekl na náměstí a lidi mě podpořili a to jsem moc rád.

To, co dělá prezident Pavel se záštitou a náš Taivanec vystrčil s další záštitou, to jsou věci, které jsou fackou českému národu.

Takový to poselství, které jsme chtěli vyslat – to, že naši zemi nedáme, že žádné reparace a tyhlety věci nebudou, nebude žádné směřování, které v podstatě už smířené bylo dávno. My se v podstatě nepotřebujeme směřovat. My jsme se smířili už hodně dávno a to otvírání těch starých ran je zbytečné, protože jestli očekávali, že přijedou a my tady budeme všichni nadšení, tak asi viděli, že byli nadšeni jenom ti, kteří něco zdarma dostali.

Ale já myslím, že i sami vy jste viděli, že ten náš národ už je natolik probraný, aby věděl, komu tahle země patří. A to poselství bylo jasně vysláno. Takže pan posel doufám odjíždí domů s tím, že ví, že tady už vítaný není a že nic takového se dít nebude.

Teď je otázkou, jestli si to uvědomí i voliči, protože takových těch kolaborantů a těch servilních politiků je tady docela dost a že jim to spočítají voliči. No a pokud ne, tak se asi potkáme za rok znovu.

Myslím, že dneska je to vlastně o tom, jak dlouho ještě chováme naši státnost. To je pohrdání Benešem a vším takovým a ty ruce mně spíš vadí, že byly krvaví a před právnickou fakultou. Jak to mohou ti právníci dovolit – ostuda?

To je největší ostuda naší vlády.

Je to ostuda toho.

Je to ostuda a to jsem řekl hodně slušně, tedy.

No, je to symbolika. Hlavní stan gestapa nacistického byl v Brně. Tak právě proto, a datum je stejné s datumem – výroční datum – zemřel K. Frank. Vůbec se to tady nemá konat. Vždyť máme snad nějakou historii, tak to tady prostě nemá být. Nechápu, že to lidi podporují. To jediné nechápu, proč. Nemá to důvod.

Měli bychom mít nějakou historickou paměť a nějakou svoji hrdost. Je to potupování všech hrdinů, kteří se zasloužili o to, že my tady dneska můžeme žít. Z mého hlediska – ať si každý dělá akce, jaké chce – ale nevím, proč by zrovna sudetští Němci, potomci nacistů, fašistů, sdružení, která prokazatelně vyrostla na nacistických, fašistických kořenech, proč by mělo tady u nás takhle drze, takovým drzým způsobem, absolutně neospravedlnitelným konat tuhle akci tady u nás v naší zemi. Ať si to dělají u sebe v Německu.

Víte co? Já se také nestydím. Já jsem tady s vámi.

A zamyšlení na závěr: Co by se asi stalo, kdyby pod záštitou prezidenta Petra Pavla sudetští Němci uspořádali svůj sjezd přímo v Lidicích nebo v Terezíně?