19:00 - Studio Berlín - ŽIVĚ - Ing. Jaroslav Štefec

Vážení a milí posluchači, vážení a milí diváci, pěkný a příjemný dobrý večer vám přeji ze studia Berlín Svobodného rádia.

Vítejte u dalšího živého vydání pořadu Pozvání přijal.

Dnes se s mým hostem zaměříme na nejvýznamnější bezpečnostní a geopolitické události posledních dní.

Podíváme se na pokračující válku na Ukrajině, rostoucí napětí mezi Íránem, Izraelem a Spojenými státy, krize kolem Hormuského průplavu a Rudého moře i na dramatickou humanitární situaci v pásmu Gazy.

Rozebereme také, jaké mohou být důsledky těchto konfliktů pro Evropu, světovou ekonomiku i bezpečnost České republiky.

Pozvání do studia Berlín Svobodného rádia dnes přijal vojenský analytik a bezpečnostní expert, inženýr Jaroslav Štefec, který se za minutku připojí do studia. Protože jsem s ním právě mluvil a teď zapíná počítač, takže nebojte se, nepřijdete o něj. Za pár vteřin bude tady s námi.

Než přijde, tak vám znova zopakuji to, co jsem říkal včera.

Vzhledem k tomu, že nám zvedli ceny a poplatky za služby, přes které vysíláme, a vzhledem k tomu, že situace u nás v rádiu poslední dobou, pokud jde o finance, není zrovna úplně nejlepší, tak dnes bude poslední vysílání studia Berlín Svobodného rádia v tomto video formátu. Od příštího týdne budeme pokračovat jako jiná studia přes audio streamy, kde vysílání naleznete na YouTubu, kde to sdílí Martin Dukat, a samozřejmě přes webové stránky, kde je hlavní audiopřehrávač.

Takže to je pouze taková technická záležitost.

Uvidíme, třeba se vám situace zlepší a já budu moct používat tento drahý software v budoucnu dále, ale zatím je to tak, jak to je.

Každopádně chci všem poděkovat za to, že podporujete Svobodné rádio i nadále v těchto těžkých dobách, že vás ty pořady zajímají a že nám zůstáváte věrni.

Mám tu milou povinnost už nyní přivítat ve vysílání svého hosta, kterým je bezpečnostní analytik, inženýr Jaroslav Štefec.

Pane inženýre, pěkný dobrý večer. Vítejte ve vysílání.

Dobrý večer a samozřejmě zdravím všechny diváky a posluchače.

Tak pane inženýre, já jsem už ten úvod našim divákům a posluchačům zmínil, takže rovnou půjdu, jestli dovolíte, na první téma, kterým je konflikt na Ukrajině.

Já jsem dnešní pořad strukturoval do událostí za poslední dva týdny, aby jsme zůstali aktuální.

Jenom připomenu, že na přelomu května a června došlo k další výrazné eskalaci bojů mezi Ukrajinou a Ruskou federací.

29. května pokračovaly intenzivní střety v oblasti Pokrovsku na Donbasu. Tam měli převahu Rusové.

30. května a 1. iunie podnikla Ukrajina sérii dronových útoků proti ruským logistickým a energetickým objektům včetně ropných skladů a infrastruktury na Krymu.

Mezi prvním a 3. červnem potom Rusko odpovědělo rozsáhlými nálety bezpilotních dronů a raket na ukrajinská města, především Kyjev, Sumskou oblast a Záporoží.

4. června oznámilo ukrajinské vedení další rozšíření programu bezpilotních systémů s cílem kompenzovat nedostatek vojáků na frontě.

V následujících dnech až do dneška pokračují vzájemné útoky hluboko v týlu obou zemí, kdy ukrajinské drony zasahují ruské sklady pohonných hmot a logistická centra. Ruské síly stupňují tlak na doněcké frontě a 8. června se pozornost soustředila na pokračující boje u Pokrovsku a Konstantinivky, kde Rusko usilovalo o další postup.

Od 9. do 11. június, tedy do dnešního dne, pokračuje intenzivní dronová válka, přičemž obě strany hlásí útoky na strategickou infrastrukturu protivníka.

Pane inženýre, moje první otázka zní: My tady vidíme, že se útočí zejména na infrastrukturu, na ropné sklady. Je ta válka vlastně o tom, že ty země, jak Ukrajina, tak Ruská federace, prostě bojují o to, aby odstřihly od energetických surovin co nejvíce protivníka?

No, samozřejmě tady došlo k jedné věci. Západu se, respektive vlastně Ukrajině, podařilo najít v současné době účinný prostředek tlaku na Rusko. To znamená přenášení těch útoků do hloubky Ruska. A ta se stále čím dál tím více odchyluje od toho standardu, který jsme zatím vnímali jako speciální vojenskou operaci, což je mimo jiné termín, kterým operují jak Netanyahu, tak Donald Trump.

A začíná se to čím dál tím více podobat reálné válce, což je poměrně riskantní. Protože v momentě, kdy skutečně dojde k válce, kdy se ten konflikt, který má zatím charakter speciálních operací, změní v reálnou válku, tak to bude velmi riskantní pro celou Evropu.

Tady je ten problém, že ten nástroj, to znamená ty údery, přenášení těch úderů do hloubky ruského území, nejde tak moc za Ukrajinou, protože naprostá většina dronů dlouhého dosahu, prakticky všechny drony dlouhého dosahu, které Ukrajina vypouští nebo jsou vypouštěny z území Ukrajiny, nejsou ukrajinského původu.

Jedná se o střely Flamingo, o kterých se mluvilo dlouhou dobu a které byly poměrně chimerickými, dokud než byly doveřeny v Británii a v Saudské Arábii a v současné době jsou dodávány na Ukrajinu, podle mého názoru především z Británie, kde jsou vyráběny jejich komponenty. Ukrajina k nim dodává pouze motory.

Takže celý ten systém je v podstatě zahraniční, včetně řídících systémů, prvků proti elektronickému rušení a podobně. Všechno to jsou britské systémy. A tato střela se používá právě do hloubky Ruské federace.

Problém je v tom, že v momentě, kdy to překročí hranici mezi speciální vojenskou operací vedenou ruskou armádou na dosažení konkrétních cílů na Ukrajině a změní se v reálnou válku, tak okamžitě se stanou stranami tohoto konfliktu i evropské státy, které vyrábějí tyto střely. Ty začínají ohrožovat Rusko ekonomicky a začínají ho ohrožovat i z hlediska sociálního, protože je to velmi špatně vnímáno lidmi v Rusku. Některými jsou šířeny různé řeči o tom, že by Rusko mělo okamžitě ukončit tu operaci, nějak začít jednat a vzdát se svých cílů.

Samozřejmě je to využíváno zejména ze strany těch skupin, které jsou ovlivňovány západní propagandou, ze strany Evropské unie, ze strany Británie, ze strany Spojených států. Má to svoji logiku, pochopitelně.

Takže ten vývoj tady v této oblasti je, jak říkám, rizikový a může vést ve svých důsledcích. Pokud Rusko velmi rychle nenajde odpověď a nebude eliminovat tyto prostředky, například tím, že zničí možnosti jejich dopravu na Ukrajinu a případně zničí možnosti jejich předávání informací o cílech, tak bude nuceno přistoupit k daleko tvrdším opatřením.

V některých výhledech v tomto směru vedou i k možnosti použití jaderných zbraní. Nemyslím tím teď na úrovni nějakých taktických jaderných úderů, ale spíše se domnívám, že by tady došlo k některým úderům ve velkých výškách a k likvidaci elektroniky na zemi a podobně.

Takže tady to riziko je naprosto reálné v současné době.

Pane inženýre, víte, ta eskalace celého toho konfliktu — Rusko, Ruská federace, Ukrajina — my tady o tom hovoříme dlouhodobě. Minulý rok jsme se tak nějak shodovali ještě i s dalšími analytiky na tom, že měla vlastně ta válka nebo ten konflikt skončit ke konci minulého roku. Nestalo se tak. Teď to vypadalo, že by snad se to mělo ukončit rychle. Ale co se týče té progrese a těch dalších, řekněme toho vývoje, tak jak to vidíte teďkon?

Protože ty konflikty globálně se spíš rozvíjejí a eskalují, než aby jaksi se našel nějaký konsenzus, nějaká dohoda a spíš by utichali. Ono teď se zase objevily nějaké pověsti takové v pozadí, které probíhají, a informace o tom, že Francie neustále spolu s Británií spekulují o možnosti dodat ty vyřazené jaderné zbraně. Protože vlastně Francie vyřazuje určitou část jakoby zastaralých jaderných hlavic, vyřazuje z výzbroje. Mluví se o tom, že by mohly být tajně dodány na Ukrajinu, ale já si nedovedu dost dobře představit, jak by je Ukrajina použila. Použila by je proti Moskvě nebo proti jinému cíli? To by znamenalo okamžitou jadernou odezvu.

Ale já se domnívám, že tohle všechno vede k jednomu jedinému cíli. Británie se snaží spolu s Francií zatáhnout do konfliktu zpátky Spojené státy a zaangažovat ho v tom. A jim by se hodila tato situace, která by nastala vlastně v případě použití jaderné zbraně ze strany Ukrajiny a samozřejmě okamžité odpovědi Ruska. Hodilo by se jim to právě teď, kdy ještě ta situace jim nahrává trochu. Mohlo by to vést k tomu, že by Spojené státy do toho byly určitým způsobem nechtěně zataženy.

Když odpálíte několik jaderných hlavic, pokud některá vybuchne někde na americké jaderné základně, je víceméně jedno, kdo ji odpálil. V řadě explozí pěti, šesti, sedmi jaderných hlavic jedna se ztratí. Takže i tohle může být vyloženě provokace připravovaná.

Eh, já se vás chci zeptat, jestli zde dochází k nějaké zásadní změně poměru sil. Myslím teďkon těch vojenských právě, co se týče Ukrajiny a Ruské federace. Protože víme, že ten poměr se nemění. Ta ruská převaha v silách je tady zcela jednoznačná. Je znatelná, protože Rusko na většině těch území postupuje a vlastně dosahuje hranic, prakticky dosahuje hranic těch území, která si nárokuje.

Tam je jeden jediný zásadní problém, a to je skutečně to, že Rusko nenasazuje všechny síly v tom smyslu, že ono pořád říká, že nevede válku. Nedošlo ani k mobilizaci, k ničemu takovému. Rusko stále trvá na tom, že to je vlastně taková speciální vojenská operace, a já předpokládám, že tam se počítá podobně, jako se počítali Britové se zhroucením politického systému v Iránu. Tak Rusko počítá s tím, že se zhroutí politický systém na Ukrajině, ať už ekonomicky, vojensky nebo sociálně.

Ale víte, tady došlo k jedné věci. To si zase málokdo uvědomuje. Proč třeba dovolil, jak mohl dovolit vlastně loni, kdy Zelenský otevřel hranice a spousta lidí odešla do zahraničí, speciálně mužů, kteří by mohli válčit? On se snaží vylidnit právě tu Ukrajinu i z toho důvodu, aby tam bylo co nejméně lidí, kteří budou ochotni odporovat jeho režimu.

Čili i tohle je jeden z těch důvodů, proč v podstatě Ukrajina naprosto nelogicky umožnila vylidnění a odchody obyvatelstva do zahraničí za situace, kdy každého člověka vlastně potřebuje. Ono se ukazuje, že tady tito lidé by mohli naopak — ti, kteří nechtějí válčit, nechtějí podporovat režim a raději utečou, když je ta možnost — tak vlastně oni by se mohli stát páteří nebo součástí toho systému, který by se obrátil právě proti Zelenskému. Čili se snaží tady vytvořit podmínky, aby se minimalizovala pravděpodobnost, že se vytvoří velké organizované skupiny schopné skutečně tady se postavit těm současným vládním orgánům.

Já jsem rád, že o tom mluvíte, protože nyní se hodně hovoří o tom, že některé státy, členské státy Evropské unie uvažují právě o zrušení azylu nebo těch podmínek pro Ukrajince, kteří jsou bojeschopní, a dokonce i o jakýchsi návratech zpět na Ukrajinu, aby mohli mašírovat na frontu. Protože určitě jedním z těch důvodů bude to, že mladí lidé v těch členských státech Evropské unie si jasně dali najevo a zejména třeba v Německu, že nikam válčit nepůjdou.

Jak to teďkon podle vás vypadá? Jak to dopadne? Myslíte si spíše, že Evropská unie bude vyvíjet tlak na mladé Ukrajince, kteří tady jsou, aby se vraceli na Ukrajinu a aktivně se zapojili do těch bojů, nebo je to jenom zase taková nějaká řeč pro uklidnění občanů?

Je to naprostý nesmysl. Tohle hlásají čistě pro uklidnění občanů. Nedovedu si absolutně představit, jak to chtějí udělat. Nejsou na to vybavené ani armády, ani policejní jednotky, nejsou na to v podstatě ani finanční prostředky. To by museli ti lidé odejít dobrovolně. A dovedete si představit, že ti lidé by odcházeli dobrovolně? Ne.

Tady si skutečně koledujeme o vyvolání obrovských nepokojů na našem území. Třeba konkrétně v České republice by ty nepokoje mohly být naprosto radikální, protože těch mužů bojeschopných v České republice je podle mého odhadu kolem 200 000, možná i víc. A v tom případě samozřejmě jsou vycvičeni, prošli základním vojenským výcvikem, všichni prakticky půlročním.

Tady v podstatě už v současné době na území České republiky existují některé polovojenské organizace, o kterých vůbec nemáme informace prakticky interně. Ani policie, ani zpravodajské služby. Existují tady konkrétní zločinecké struktury, které vymáhají prostředky už dneska od Ukrajinců, kteří tady pracují. Dlouhodobě se pojí na ty organizace, včetně těch zaměstnaneckých organizací, které jim platí vlastně za práci — to znamená ty takzvané pracovní agentury a podobně.

Takže tohle začíná být problémem a nedovedu si představit.

Věřím jedné věci, že by to dokázalo udělat Polsko — to násilné vysílení — protože má silnou armádu. Eh, nijak se netají svými, jaksi, postoji k Ukrajincům — celkem pochopitelnými — a vlastně mají na to tu sílu.

Ale třeba Česká republika se svými 4500 hochy, hrající na vojáčky, na to nemáme rozhodně.

Pane inženýr, já jsem rád, že teďkon jste načal téma právě té možnosti velkých nepokojů. Já teďkon odbočím, protože jsem se vás chtěl zeptat na váš názor na tu situaci, která se momentálně děje ve Velké Británii.

Tam skutečně Belfast — vím, asi jste viděl — tam skutečně jsou obrovské nepokoje. Tam to bouchlo vysloveně.

Nicméně já jsem dneska narazil na jedno video na sociálních sítích, myslím na Instagramu, kde jakási skupina tří mužů, kteří měli takový černý kápě na sobě a zbraně v rukou, vyhlásili v uvozovkách znovuzrození organizace podobné jako irská republikánská armáda — IRA. Teď jsem zapomněl ten název, ale bylo to něco — nová, eh, republikánská něco, nevím přesně. Nicméně tady už to zavání dost silnou militarizací společnosti.

Já se vás chci zeptat — jaký máte vy pohled na tu situaci právě na tomto území ve spojitosti s migrací a s tou kriminalitou migrantů a do jakých extrémů se tato situace může až vyhrotit?

Tak když bych hovořil o tom, když mluvíme o Irsku, o Severním Irsku, je potřeba si uvědomit jednu věc: Severní Irsko je území okupované Velkou Británií. Je to území Irska okupované Velkou Británií naprosto regulérně. A ti Irové to tak vnímají.

Mám kamaráda ze Severního Irska, který v podstatě naprosto tvrdě se vymezuje vůči Velké Británii. Hovoří o ní jako o zemi okupanta a prostě schvaluje IRA a tak dále. A tohle jsou vlastně přímé důsledky toho, co se děje v samotné Velké Británii.

To, co jsme tam viděli nedávno — ta vražda toho mladého studenta — který vlastně prosil ty policistky, aby zavolali sanitku, že se mu špatně dýchá, že je pobodaný — a oni se mu vysmáli a označovali ho za rasistů, což je naprosto šílené. Tak tady vlastně totéž se opakovalo víceméně trošičku v jiném, jaksi, gardu tady v tom Belfastu.

Jenže ti Irové samozřejmě vnímají to, co se děje v té Velké Británii a vnímají, že je snaha to přenášet k nim.

A oni jsou tvrdě — jak Irsko, tak Severní Irsko — jsou samozřejmě tvrdě proti imigraci a vědí, že jim je to určitým způsobem vnucováno, ať ze strany Evropské unie nebo samotné Velké Británie.

Takže, protože Irsko samo o sobě jako takové je členem Evropské unie, zatímco Severní Irsko není členem Evropské unie, protože je to okupované území Velké Británie.

Takže to jsou věci, které určitým způsobem vymezují tu politickou situaci na území toho Severního Irska. A jak se ukazuje, ten sud prachu pořád je tam — ten doutnák nějakým způsobem zapálený nebo připravený — a jenom otázka, kdo to zažehne a kdy to znova vybuchne a nějakým způsobem dojde k obnovení té irské republikánské armády.

Já jsem tohle neviděl, ale domnívám se, že jsem to očekával. Domníval jsem se, že k tomu dříve či později dojde a tohle byl jeden z těch, jak se říká, černých labutí, která to pravděpodobně odstartuje tenhleten proces.

A je velká pravděpodobnost, že to povede k odtržení Severního Irska od Británie a k jeho přičlenění zpátky k Irsku, i když tam pořád přetrvávají určité náboženské rozpory, které tam byly a jsou stálé.

Ale v současné době si myslím, že ta tendence sjednocení Irska je daleko silnější než ty rozbroje, které jsou vlastně na té úrovni náboženské, protože ty meziná­bo­žen­ské problémy mezi muslimy a nemuslimy v tom Severním Irsku jsou daleko větší než problémy mezi katolíky v Irsku a protestancy v Severním Irsku.

Takže asi takhle nějak to vidím tu situaci.

A víte, co je velmi zajímavé a je tam takový ten aspekt, který se přímo dotýká České republiky — a to je to odsouzení SPD za ten plakát s tím chirurgem zahraničním. A ta podobnost s tím člověkem, který tam drží ten nůž a bodá do toho ležícího Brita — respektive 44letého — a snaží se mu uříznout hlavu. Chirurgové.

No, to byl chirurg tedy. Jsem zvědavý. No, to podle mě teď paní soudkyně, která to soudila, přinese ne příliš dobré spaní a určitě to přinese velmi zásadní plus pro obhajobu SPD.

Vy jste to video viděl?

Já jsem to video viděl. To je něco strašného. Je to prostě a tato představa, že tady tohle bychom měli mít my tady také u nás doma v České republice, je naprosto šílená. A vlastně ten fakt, že tomu šla předešlá vláda vstříc — až natolik, že pan Rakušan podepsal ten migrační pakt, aniž byl požehnán vládou. To podepsal v rozporu s pravidly, které by ho opravňovaly podepsat ten migrační pakt.

Já si myslím, že to je jasný důvod, proč současná vláda ten migrační pakt může a musí vypovědět, protože tady to, co vidíme kolem nás — to napadení nožem v Británii, v Německu — kdy tam denně dochází až k 18 napadením nožem, myslím v Německu. To jsem teď nedávno četl nějakou statistiku, tak to přeci je poněkud šílené.

Eh, ten migrační pakt Evropské unie vstupuje v platnost zítra.

Zítra? Ano.

No, to jenom pro naše diváky a pro posluchače — není, to bude pátek, ještě že není pátek 13., tedy.

No, to máme jediné štěstí.

Nicméně já jsem slyšel — co se týče Andreje Babiše — ten už se dřív vyjádřil, že to prostě plnit nebudou. Teďkon se vyjádřil včera nebo předevčírem i Metnar, že ten pakt odmítá, že se jím řídit Česká republika nebude, což samozřejmě jen a pouze kvituji.

Uvidíme. Uvidíme, jak do budoucna. Ale pane inženýr, já mám ještě jeden dotaz. Ten se týká právě té reakce společnosti, protože to, co se stalo v tom Irsku, nemůže to být velkou motivací pro lidi i v dalších, zejména západních státech Evropy, kde ta migrace je opravdu velice problematická, a nemůže to být rozbuška právě k tomu, že ty nepokoje, ty protesty nebo povstání proti té migrační politice se začnou stupňovat právě v těch hodně migrací zasažených zemích?

No, ono to určitě k tomu dojde, ale ten zásadní problém je v tom, že už je pozdě.

Protože ta populace muslimská je tam tak veliká, že téměř jistě dojde minimálně ve Francii, v Beneluxu a některých dalších zemích, dost možná i v Německu, k občanským válkám minimálně lokálního charakteru. Kdy bude potřeba nějakým způsobem dobít zpět území ovládaná takzvanými no-go zóny, jak se jim říkalo ještě před pár lety. To bylo popíráno a bylo tvrzeno.

Byli lidé, kteří tvrdili o tom, že tyto no-go zóny reálně existují a předkládali důkazy. Mezi které já jsem mimo jiné patřil. Tak jsme byli různě ostracizováni a byli jsme vystaveni různým nadávkám a samozřejmě tvrzením, že rozvíjíme nějaká konspirační tvrzení a podobně.

A dneska vidíme, že to je realita, že to skutečně směřuje k občanským válkám v Evropě.

Hm.

A problém je v tom, že Evropa, Evropa, původní Evropané na to nejsou připraveni. Na rozdíl od těch muslimů, kdy se tam vlastně dneska objevují v Belgii a v jiných zemích se jedná o to, jak se říká, zločinecké podsvětí, ale reálně to je vlastně právě mezi těmito radikalizujícími se muslimy, kteří přecházejí od džihádu slova k džihádu meče. Což jsou tech, jak se tomu říká, terminusy, takto bych to řekl.

Takže tito lidé přecházejí právě k tomu džihádu meče a ta situace jim nahrává. Protože my se ekonomicky vyčerpáváme. Sice zbrojíme, ale nepřipravujeme se. Nehovoříme o jiných rizicích a hrozbách, než je Rusko. A nijak se nepřipravujeme na to, že můžeme být konfrontováni právě s těmi imigranty na našem území. Ať už přišli ze Středního východu, blízkého východu, ať už přišli z Afriky nebo ať už přišli z Ukrajiny.

Na to se nepřipravujeme. Protože pokud by došlo ke zhroucení Ukrajiny jako takové a ukrajinská armáda se začala stahovat z ukrajinského území, tak co my bychom mohli dělat?

No, Poláci se na to připravují, my ne?

Hm.

Já se vrátím zpátky k tomu konfliktu Rusko-Ukrajina. Já se vás chci zeptat na ty drony. Protože přece jenom ta válka těch dronů, to použití těch dronů tak velmi změnila vnímání válečného či bojového konfliktu. Do jaké míry právě použití těch dronů mohlo, řekněme, prodloužit dobu toho konfliktu, jestli vůbec mohlo?

No, určitě mohlo. Protože to do jisté míry umožňuje nahradit právě ty vojáky, kteří tam chybí. Ačkoli je pravda, že kam nevstoupí noha pěšáka, tam prostě to území nelze považovat za dobyté. Můžete ho zničit třeba jaderným úderem, ale pokud ho nejste schopni ovládat, tak ho vlastně nedobyli, jo?

A je otázka samozřejmě. Tady vtip je v tom, že Rusko má jasně definované cíle. To znamená dosáhnout toho, že to území, které prohlásilo za své, které se formálně připojilo k Ruské federaci a patří tam i ústavně, tak Rusko ho chce ovládnout. A říká: „Ano, my chceme ovládnout toto území a chceme, aby se Ukrajina vrátila k tomu statusu, který měla v roce 1991."

To znamená neutralitu, nepříslušnost k různým paktům. Oni nemají nic proti tomu. Rusko nemá nic proti tomu, aby Ukrajina byla v Evropské unii, ale má zásadní výhrady k tomu, aby Ukrajina byla členem NATO.

Takže to jsou věci, které samozřejmě hrají významnou roli. A ty drony v současné době, zejména ty útoky na území Ruska, to je v podstatě hybridní válka. Je to snaha podlomit tu ochotu Rusů podporovat Vladimíra Putina, podporovat ruské vedení ve vedení této války. A vlastně je to taková ta snaha demoralizovat Rusko jako Rusy a Rusko jako stát a podnítit tam vznik nepokojů, případně vyvolat nějakou revoluci na jeho území.

To samozřejmě nepředpokládám, že by se tohle mohlo podařit. Ale samozřejmě prodlužuje to tu válku, způsobuje to Rusku problémy. A naopak ho to tlačí k použití extrémních prostředků, které by tu válku dokázaly velmi rychle rozhodnout.

A jak jsem říkal, je to podle mě součástí určité zpravodajské operace na globální úrovni, jejímž cílem je zatáhnout znovu do toho konfliktu Spojené státy.

Proč je pro ty Spojené státy tak důležité? To může vést k prodloužení té války, ale může to také vést k jejímu velmi radikálnímu ztrácení.

Pane inženýre, proč je tak důležité pro Velkou Británii zatažení Spojených států amerických zpět do toho konfliktu?

Protože Velká Británie si je velmi dobře vědoma toho, že Evropa nemá na to, aby zaútočila na Rusko a zvítězila v tom smyslu, že by ho totálně zlikvidovala, ovládla a okupovala v podstatě. Ačkoli pod hlavičkou demokracie, vlády demokratických sil, tak jak to vidíme u nás třeba. Že by vlastně Rusko v podstatě ukrajinovalo. Že by se vytvořily oblasti, kde by si naprosto dělali, co by chtěli, ať už Američané, Britové, Francouzi. Kdyby si to tam vykolíkovali, získali by nová území a prodloužili by si vlastně to zkomírání toho stávajícího, fašizujícího se systému v Evropě.

Pane inženýre, prosím, e, přeci jenom. Já teďkon budu trošku mluvit z historie.

Co se týče Rusů, tak jaksi nikomu se nikdy nepodařilo si je podrobit. Dokonce Rusové mají takovou, řekněme, mentalitu. Bylo to vidět i když se odstraňovaly následky výbuchu té jaderné elektrárny Černobyl. Že v podstatě tam, aspoň to, co nám tam říkali přímo v tom Černobylu, že tam dobrovolně šlo zemřít přes 600 000 Rusů nebo lidí ze Sovětského svazu.

Oni mají takovou tu naturu. To skutečně, Britové, Francouzi nebo ať už kdokoliv jiný věří tomu nebo jsou přesvědčeni o tom, že to Rusko můžou prostě vojensky porazit. Protože mě z logiky věci a i z toho historického kontextu prostě vyplývá, že tohle si může myslet opravdu jenom blázen.

Tak oni nepředpokládají, že by to Rusko porazili vojensky. Tohle je hybridní operace, kdy základem je snaha rozložit to Rusko zevnitř.

Jo.

Rozložit, rozleptat tu důvěru lidí. Vytvořit tam skupiny, které budou ochotné prostě se protestovat, jít do ulic, zorganizovat tam nějakou barevnou revoluci, Majdan 2.

Jo, takže něco takového v to doufají.

Hm.

A já samozřejmě. Oni mají zkušenosti. Stejně jako Rusko mají zkušenosti z té revoluce z roku 1915, později 1917. Kdy se tohle v podstatě podařilo. Kdy byl uzavřen ten brestlitevský mír a vlastně díky Stalinovi se to, ten Sovětský svaz, toho dokázal dostat.

Hm.

Ale v současné době, já se domnívám, že to Rusko, díky Putinovi, díky Vladimíru Putinovi, získalo čas na to, aby se připravilo. A oni se učí. Oni se dokážou dívat do té historie na rozdíl od Evropanů.

To Rusko vnímá tu svojí historii tisíciletou. Jí vnímá velmi hluboce. Ty kořeny tam jsou zakotvené i několik tisíc let hluboko v historii. U nás je tendence ty lana kotvící přesekat. To Rusko je naopak čím dál tím víc upevňuje.

A je vidět, že to funguje třeba právě i v tom Iránu.

Ten Írán také se dneska opírá nikoliv o islám jako takový, ale opírá se o tu historii, o to, co byl, je a říká: ano, Irán, byli jsme slavní, byli jsme velcí a jsme stále, protože ty historické kořeny nás k tomu opravňují.

>> Mhm.

My se k Íránu určitě dostaneme za chviličku, ale já se vás chci ještě zeptat na poslední věc k Ruské federaci a Ukrajině, k tomu konfliktu. Co se dá očekávat teď v nejbližší době?

>> No, podle všeho se jak Ukrajina, tak Rusko připravují na letní ofenzivu.

>> Otázka zní, jak to bude vypadat.

>> Hm.

>> Ukrajina se snaží soustředit maximum lidí a techniky, kterou si drží v pozadí někde mimo, a připravuje se na nasazení sil. Samozřejmě se snaží oslabit Rusko, snaží se oslabit jeho logistiku, snaží se útočit na ty orgány, vlastně likviduje i vojáky. Teď vlastně zase došlo k tomu jednomu výbuchu, kdy zabili člověka, který je zodpovědný právě za logistiku té speciální operace toho generála. Takže tady probíhají konkrétní kroky k tomu, aby si Ukrajina vytvořila podmínky pro letní ofenzivu. Je otázka, jestli Rusko vůbec tu ofenzivu připustí.

>> Hm.

Jestli bude čekat. Protože když se Ukrajina připravovala k útoku, k napadení Ruska, k dobytí zbytku Donbasu a Louhanska v roce 2022, tak Rusko zareagovalo bez ohledu na to, že vědělo, jaké to bude mít následky na mezinárodní scéně a že bude označeno za agresora.

>> Já se domnívám, že Rusko tentokrát zareaguje úplně stejně, nebude čekat.

>> Hm hm.

A mám pocit, že nás to bude velmi překvapit a že nás to bude i bolet jako Evropu.

>> Uvidíme, uvidíme.

Pane inženýre, ještě jedna věc. Přeci jenom k té Ukrajině. Já jsem to do vysílání nezařadil, ale Jana Handlová se na to ptá, což je dobře. Ukrajina úmyslně útočí na členské státy Evropské unie a nikdo nic nedělá. Vždy to Ukrajině projde. Tady samozřejmě naráží zcela jistě na ty spadlé drony. Tuším, že v Rumunsku to bylo a ještě někde. Co se zatím skrývalo, byla Litva, Polska a ty námořní drony v Rumunsku, kdy tam v podstatě oni se skutečně pokoušeli vytvořit zřejmě pod falešnou vlajkou nějaký pocit ohrožení ze strany Ruska, kdy ty drony vlastně explodovaly přímo v rumunském přístavu.

>> Hm.

Nebo ten jeden a ten druhý explodoval někde tam na moři a svedlo se to na Rusko. Ono se to všechno svádí na Rusko. To je velmi jednoduché. Řekne se: ano, vychýlili to Rusové kvůli elektronickému rušení.

>> Hm.

>> Ano.

Ty letící drony byly také vychýleny kvůli ruskému rušení a Kalásová prohlásila stejně, že Rusko, kdyby nenapadlo Ukrajinu, tak k tomu nedochází.

>> Čili oni na to kašlou.

To se samozřejmě všechno bagatelizuje ze strany Ukrajiny, což je velmi nebezpečné a vytváří to velmi komplikovaný precedent pro budoucnost. Protože když se Ukrajina začne ze strany Evropské unie a evropských států reálně postihovat za kroky, které dělá, které vedou k vyvolání války a které vedou ke stále větším problémům v celé Evropě.

>> Hm.

Tady nejde o Ukrajinu. Zase jde o to, že válka na Ukrajině je zástupná válka.

>> Ano.

>> Na několika úrovních, ať už to byla Británie, Spojené státy, kdy ty Spojené státy řekly: "Dobře, ale my od toho jdeme pryč, nás do toho netáhejte," protože Trump velmi dobře pochopil, kam ho Britové tlačí. Zvlášť když si podepsali tu smlouvu s Ukrajinou dřív, než si ji stihl podepsat on.

>> Hm.