(2.část) Příliš drahý vítr-co vše se skrývá za projekty VTE a FVE? 8.6.2026

Tak nevím, jestli mě paní senátorka slyšela.

Já jsem si dneska jako moderátorka připravila a požádala umělou inteligenci, aby mě napsala, jak mám krásně uvést dnešní hosty.

Tak já si dovolím přečíst to, co mě umělá inteligence napsala o paní senátorce.

Jana Zvirtek Hamplová je česká senátorka, advokátka a odbornice na veřejné právo a problematiku samosprávy. Absolvovala právnickou fakultu univerzity Karlovy a od roku 1999 působí jako advokátka se specializací na ústavní právo, správní právo a právní otázky měst, obcí a krajů. Ve veřejném životě působila jako zastupitelka a starostka města Mohelnice. Od roku 2022 zastupuje občany v senátu parlamentu České republiky za obvod Kroměříž. Je oceňována zejména pro své dlouholeté zkušenosti z komunální politiky, důraz na ochranu práv občanů, samospráv a právní stát. Rovněž se věnuje publikační a vzdělávací činnosti v oblasti veřejné správy a práva.

A já ještě doplním, že paní senátorka získala v roce 2019 ocenění právních roků a děkuji velmi za její práci a tímto jí dávám slovo.

---

Já bych vás ráda pozdravila. Já se přiznám, že to mám všechno hodně na knop, že jsem teď trošku bojovala se zdravím, takže to má samozřejmě dopady, protože po mně spousta lidí touží.

Já jsem si připravila na dnešní seminář trošku po dohodě s panem Rajichlem, s kterým už mnoho let bojujeme na jedné lodi, a jsme oba takoví rebelové někdy na poli práva. Takže jsem si připravila téma akcelerační zóny a když jsem pořád přemýšlela, jak to mám jinak nazvat, tak jsem to nazvala znásilnění práva, protože nic jiného to není.

Ta změna, která se přináší, tak v podstatě, když jsem se do toho ponořila – já jsem se do toho nechtěla moc ponořovat, jak tady bylo řečeno – až jsem se zděsila. Opravdu mou specializací jsou obce, města, kraje, ale když byly věnované elektrárny, no, samozřejmě starostové – když jsem jich spočítala, tak asi stovka, 150 mě jich kontaktovalo – co máme dělat. To je vždycky taková otázka: co máme dělat?

Takže jsem se do toho ponořila. Když jsem se do toho ponořila, tak jsem se zhrozila, co vlastně je možné. My jsme schopni mlčky vůči Bruselu odkývat, protože je to naprosté narušení právního řádu. Je to znásilnění práva v úplně nejčistší podobě.

A já mám pocit vždycky, že my už řešíme to B a nezeptáme se na to A – zda vůbec to do toho našeho právního řádu mělo co dělat a má co dělat a zda vůbec je to realizovatelné tak, aby to bylo v souladu s ústavou. A já se na to vždycky ptám – a občas jsem tím, když to řeknu, taková nepohodlná – když se ptám: prosím vás, je to v souladu s ústavou?

My tady řešíme teď nějakou tu obnovitelnou energii a podobně. Říkám: já se vás ptám, zda to je v souladu s ústavou. Takže se vždycky zeptám na to A, a nevždy je právě úplné detailní lpění na právu to podstatné.

Občas během své právní praxe, která už je teď nevím, jestli bohužel nebo bohuslužebě dlouhá, jsem někdy i zrušila některá ustanovení zákona na popud Ústavního soudu. Takže nejsem vždy ten, kdo lpím na úplně detailním znění práva, když to nemá prostě logiku – jak logiku, tak logiku s ústavními principy – ale tohle je naprosto učebnicový příklad narušení integrity právního řádu v tom smyslu, že já mám pocit, že hezky se snažím a musím starostům vysvětlovat právo tak, aby tomu porozuměli, protože ne každý musí porozumět paragrafům. Takže se snažím, aby to bylo srozumitelné pro tu každodenní praxi.

Někdy si musím přiznat, že na svých kongresech používám i hodně takové lehké výrazy. Starostové mi to tolerují, že i jako dáma někdy nemluvím slušně, když mluvím o státě. A tohle je typický příklad.

Schválením těch akceleračních zón se vymezují v České republice protiústavně – já tvrdím – určitá území, ve kterých se zjednodušuje a zrychluje se povolovací proces určitý druh staveb, které se takhle prostě vytáhly z toho celého systému. A v rozporu s principem rovnosti před zákonem se vymezuje určitý druh správního řízení. To znamená, zavádí se nedůvodná nerovnost, která je státem trošku na pokyn z toho Bruselu vytvořená pro určitý druh staveb.

Pro nedůvodně – já to tady mám pojmenované tak, abych to nespletla – nedůvodně protěžovanou skupinu stavebníků a vlastníků nemovitostí bylo vytvořeno speciální a nedůvodně zjednodušené stavební řízení, kde není žádný důvod, proč se to tak děje, když opominu byznysu. To znamená, že pro stavby trvalé a často nevratně vysoce zatěžující krajinu – já jsem to tady poslouchala s přesahem – a její obyvatele a s faktickými dopady na krajinu a její obyvatele se paradoxně zjednodušuje jejich povolování, zatímco u staveb výrazně jednodušších – jeden starosta mi říkal, že dělali nějaké povolení na garáž dva a půl roku – tak tady se prostě zjednodušuje náročnost povolovacího řízení. A říká se, tady se prostě protekčně říká takové území, kde mají ti stavebníci VIP protekční a naprosto nedůvodně protekční právní prostředí.

Je to pozitivní právní diskriminace. To znamená, že bylo porušeno ústavně chráněné právo na rovnost před zákonem. To znamená, je porušeno všechno, co v podstatě v právu může být porušeno – od naší ústavy, přes Listinu základních práv a svobod, která je součástí našeho ústavního právního řádu.

Takže rovnost před zákonem není privilegium. Já tvrdím – oni to nechtějí moc slyšet, ti, kteří to protěžují – ale je to základní právo, které nám zaručuje náš ústavní pořádek. A tady ta jedna věta je naprosto klíčová: není absolutně žádného důvodu, proč by tady měly být nějaké akcelerační zóny, nějaké protekční správní řízení.

Některým stavebníkům by nemělo být jednodušší povolovací řízení. A já tvrdím, že zavedení akceleračních zón je protiústavním krokem – to znamená porušováním základních principů práva. Stavebníci těch obnovitelných zdrojů nemají právo být zvýhodňováni ve stavebním právu. Logické by bylo naopak – s ohledem na náročnost těch staveb a jejich dopady na krajinu – já jsem to tady poslouchala, jak se to bude likvidovat, co ty tuny betonu a tak dál – bylo by logické spíš proto, aby na ty stavebníky byla kladena přísnější podmínka a aby bylo kladeno více otázek.

To znamená porušení ústavního pořádku České republiky – naprosto učebnicový příklad. Takže já vůbec nechápu, že by tady nějaké to opatření, které zavádí tyto pozemky, mělo být a mělo vůbec projít naším schvalovacím pořádkem a tak dál.

Když opominu – a tady spoléhám hodně na obce – vzpomeňte si, že obce, ty mikroregiony a referenda v uvozovkách zachraňují tady tuto situaci. Včera tuším na Příbramsku. Gratuluji Příbramsku. My to máme na Kroměřísku taky. Takže jsou to přímé zásahy do samosprávy a vemte si, že samosprávu jako takovou – se omlouvám.

Mě teprve v úterý v tomto týdnu doktoři pustili do terénu, takže to mám trošku náročnější, ale neodolala jsem mezi vás přijet.

To znamená, že přímé zásahy do samosprávy jsou dalším klíčovým zásahem do ústavního pořádku, protože to zasahuje přímo územní plány obcí a měst a nikdo se jich neptal.

Vemte si, kdo se v tom trochu orientujete a pohybujete, co to dá schválit územní plán obce a najednou si někdo takhle přijde a shora řekne: Tady budou nějaké VIP kilometry, kde si budou ti stavebníci dělat protekčně to, co chtějí. Kromě Žíšky, Blaníku, Řípu a tak dál.

To znamená, zasahuje se nám domov a nikdo se těch obcí, měst, prostě neptal.

Plus přímé zásahy do vlastnických práv – tady byly zmiňovány, že se všech dotčených v regionu přímo zasahují vlastnická práva a také se jich nikdo moc neptal. Nějaké připomínky, já vím, jak se k tomu přistupovalo. No, tak napíšou nám nějaké připomínky. Tak ono to nějaké bude.

My jsme to docela s kolegy zorganizovali, že těch připomínek je obrovská spousta, ale hlavně jsme tam zpracovali tu linii, tu ústavněprávní.

To znamená, že podle mého názoru, realizuji to sama na sobě. Podala jsem sama připomínky jako občan České republiky se všemi těmito ústavními dopady a tvrdím, že mohu dojít až k Ústavnímu soudu, když budu chtít. Uvidíme, jak se s tím ministerstvo popasuje.

Shrnutí – protože vás nechci moc zdržovat a vím, že se případně budete potom tázat i neformálně, a chci nechat kolegům z oboru prostor.

Já jsem se soustředila na tu ústavněprávní linii, která je mou parketou a tvrdím si, že se v ní poměrně trochu orientuju. Takže je to nepříměřený až neústavní zásah do samosprávy.

Já spoléhám na obce, které tady mají velkou pravomoc a mám tady mnoho obcí, které jsou připraveny dojít až k Ústavnímu soudu také, když budou chtít. Samozřejmě jim poskytneme veškerou odbornou oporu. Takže zasahuje to územní plány, zasahuje to prostě naprosto všechno – ústavní práva, vlastnická práva – a jak říkám, jenom tak shora si někdo řekne: Tady tato území budou VIP, prostě protekční. A na to, že ty stavby jsou tak strašně zasahující tu krajinu, jim zjednodušují to povolovací řízení. Namísto, aby to bylo naopak. Zcela naopak.

Nepřezkoumatelnost vymezení – vybou – tím vás nebudu příliš zatěžovat, je to hodně právnická otázka. Protože to, jak se tam zavádějí ty specifikované lokality, tak v podstatě tam se neumožňuje si říct – když opominu toto všechno, co jsem říkala předtím – na základě čeho byly vybrány právě tyto oblasti? Není na základě čeho to porovnat. To zase říkám, my přes ty paragrafy doufám dokážeme vyargumentovat.

Zásah do krajinného rázu a kvality bydlení, také z toho ústavněprávního hlediska a územních plánů, dokážeme vyspecifikovat. Když opominu – když tady se dívám na ty body, že dochází k trvalému narušení historických krajinných dominant, které by navždy zůstaly zasaženy – tak jako mě to hlava nebere.

Říkám to jako člověka, který se pohybuje v právní praxi 25 let.

Nedostatečné posouzení vlivu na životní prostředí. To tady říkali kolegové si troufám říct ještě lépe než já. Tady zase my budeme vycházet z jejich argumentů těch soudů, to znamená budeme čerpat z jejich zdrojů a zohlednění chráněných území, blízkostí, záměrů a tak dál. To všechno vycházíme z podkladů právě kolegů, kteří o tom budou mluvit a my budeme takhle z nich vytahovat a budeme tím argumentovat ten protiústavní zásah do všeho.

Já nevím, jak bych to jinak řekla.

Kumuluje se vliv všech těch vlivů, které zase nejsou zohledňovány v tom součtu. To znamená, že tady je dobře – je tady dopravní hluk, tak samostatně ono to nevadí. Potom je tady to jiné samostatně, ono to nevadí. Teď to dejme dohromady a bude to úplně o něčem jiném. Takže celkové zátěže krajiny ve všech směrech – a ono se pořád to zdůrazňují – zjednodušuje, aby se to snadněji povolilo. Já nevím, ale mě to hlava prostě nebere a jak říkám, pohybuju se tady v té veřejné sféře léta letoucí.

Jaký byl můj požadavek v mých připomínkách, které jsem poslala doporučenou cestou jako občan České republiky? A zdůraznila jsem, že jsem odborně znalá, takže ať to nepodceňují.

Tak úplné vypuštění akceleračních oblastí z návrhů územního rozvojového plánu. Podle mě tam ty akcelerační oblasti nemají co dělat, protože jsou to protekční území pro určité stavebníky a nemá to co dělat ani s právním řádem, ani s ústavním řádem. Takže mě nebere důvod, proč by to náš právní řád měl unést. Když opominu nějaké protekce, které tam ale nemají co dělat.

Jako předběžnou otázku řešit soulad s ústavním řádem a tu předběžnou otázku odůvodňuji zásadním porušením ústavy České republiky, ústavních principů, mezinárodní právní úpravy a zákonů České republiky. Všechny jsem tam vyjmenovala, mám to tuším na osm stran.

Nepřiměřeným zásahem do práva obcí na samosprávu – máme to tu hned na dvou místech v ústavě a nikdo nemá právo mluvit obcím do samosprávy. Takže tam nevím, čím by se to vůbec zdůvodnilo. Už jsme mnohokrát teď jsme měli tuším každý rok nález Ústavního soudu, kdy Ústavní soud konstatoval, že stát zasáhl do práva obcí na samosprávu a zrušil všechno, co bylo předtím.

Nepřezkoumatelnost vymezení daného rozhodnutí podobné oblasti. Nemají naprosto čím zdůvodnit, proč tady tuto oblast vyčlenili na to, aby tam pro určité typy stavebníků byla prostě právní protekce. Nechápu, nerozumím.

Nedostatečným posouzením vlivu na životní prostředí – to vycházíme z podkladů kolegů, kteří tady mluvili přede mnou a ještě budou mluvit.

Nevyvracením odborných tvrzení vlivů na významné přírodní lokality. Když řeknou občané nebo obce: Bude nám to zasahovat do těchto přírodních lokalit, oni řeknou: Nebude, ale nezdůvodní to. Tam prostě musí být důvody. To známe z jiných právních kauz.

Kumulací vlivů v území. Když tuto kumulací vůbec nepracují. Oni prostě účelově to dělají tak po těch kouskách a doufají, že si toho lidé nevšimnou, že se nám to tady prostě sečte v tom území.

Nemluvím potom o kvalitě života v České republice, to tady hovořil už Jindra Reichl.

Realizace související infrastruktury může mít vliv, dopad prostě na celé území. Jinými slovy, tím já zdůvodňuji to, že podávám připomínky, i když přímo v mé blízkosti není plánovaný tady ten větrník, ale říkám, že jako občan České republiky to má vliv prostě na mě, když se to bude realizovat kdekoliv. Takže tím zdůvodňuji svou aktivní legitimaci.

Nemají čím to vyvrátit, si troufám tvrdit. Už jsem to dosáhla vícekrát.

Zcela určité narušení krajinných rázů, zásahy zemědělsky či jinak využívaných pozemků, vliv na vody.

Eh, já teda nevím, teď trošku vybočím z takové té odborné linie, když vidím ty tuny toho betonu, mě to prostě jenom ta selská hlava nebere a nemusím být odborník z Karlovy univerzity.

Eh, zcela určité zhoršení kvality eh kvality přírodního a obytného prostředí v běžné lokalitě, eh v dotčené lokalitě, vliv na plochu celé České republiky.

Co se může stát?

Eh připomínkám bude vyhověno a buď ty akcelerační zóny budou úplně stopnuty, zrušeny, nebo nevím jakým způsobem. Zkrátka zbavíme se jich. Jedno jak.

A nebo připomínkám nebude vyhověno. Budou tam takové ty 15stránkové a vícestránkové elaboráty, že nemáme pravdu.

A my půjdeme s obcemi, na ty velmi spoléhám, musím říct, na soudní přezkum až třeba k ústavnímu, k Ústavnímu soudu, a tam doufám, že ti soudci budou mít minimálně ten selský rozum, co my.

Ale kdyby i neměli ten selský rozum, co my, tak doufám, že si přečtou naši ústavu, listinu základních práv a svobod, právo obcí na samosprávu, právo nás na zdravé životní prostředí a minimálně to, že žádní stavebníci nemají právo na protekční správní řízení, aby to měli o to více snazší, eh o to náročnější a eh ohrožující víc jsou ty jejich stavby.

Eh jak říkám, je to nelogické, je to, já tvrdím, neústavní, a my doufám, že správníky, co jsme dosáhli už v jiné éře, spoustu věcí, tak dosáhneme i tady obranu naší republiky tady před tím, co se tady prostě chystá.

Díky naději se nemožné stává možným.

Tak velmi děkuju paní senátorce a já, jestli mohu, v tomto dáme možnost dvěma dotazům, které jsou přímo na paní senátorku.

Tak prosím Katarína Ondrušová.

>> Já bych jen chtěla trošku se omluvit, protože opravdu trošku hůř přednáším, že jste první přednáška po třech měsících, kterou absolvuji, takže taková taková takový pokus, že to třeba zase půjde, no.

Takže pokud se chce někdo něco zeptat, já se posadím radši.

No ano, ano.

>> Já ještě než budou otázky, tak bych chtěl moc paní senátorce poděkovat za její návštěvu, za to, že za námi ujela tu cestu.

Jak už tady zmínila, tak my spolu bojujeme v podstatě od doby toho covidu.

Eh, zkoušeli jsme to právní cestou, tam jsme naráželi, tak jsme oba dva zapluli do té politiky, dostáváme zprava, zleva.

Opravdu to není vůbec jednoduché, nejenom pro nás, ale pro celé ty rodiny a přátelé, které nás obklopují.

A já si Janyi neskutečně, neskutečně nesmírně vážím, protože to, co ona dokázala tady za tu dobu, kdy se znovu vrátila do politiky, přesto, že já moc dobře vím, že už nechtěla za žádnou cenu, e, ale že v podstatě se rozhodla, proto, že jí to nebylo jedno, co se tady děje, tak bych jí chtěl poděkovat nejenom za to, že za námi přijela a dala nám tuhle eh skvělou přednášku a i přesto, že opravdu jaksi dlouhou dobu nevystupovala.

Ale jednak a především za to, jakým způsobem tady konzistentně bojuje za naše lidi, za naši republiku.

Já si opravdu nesmírně vážím.

Ještě to třikrát podtrhnu, protože prostě je to výjimečná dáma české politiky.

Takže moc děkuju.

>> Tak arino, můžeš položit svůj dotaz.

Já bych se chtěla spýtat tím, že jsme v spojení s 15 krajinami, tak aktivisti z jedné krajiny napsali nebo upozornili evropskou komisii na porušování práv občanů.

Komise však odpověděla, že řešení je v rukou členských států, že si to mají vypořádat doma.

To znamená, že když si navíc každý stát sám určuje svůj energetický mix, potom má i právo říci projektům, které nepovažuje za vhodné.

Co s tím, když Evropská komise dala od toho ruky pryč a potom ten termín 31.8., když se nesplní, co bude s platbami, nebo zda ten termín může někdo z vlády posunout, aby se legislativně dotiahlo.

Děkuju.

Já se přiznám, že mě to taky překvapilo, protože když ta Evropská komise chce nám diktovat všechno a najednou od toho dává ruky pryč, protože teď to berte trošku neformálně.

Nejsem na tuto otázku nějak tak připravená, ale doufám si improvizovat.

Podle mého názoru ví, že neví, co by na to odpovídala, protože musí přijít na to, na co jsem přišla já.

Eh, když to řeknu jako jedna z mnoha.

Takže my prostě, pokud nám řekli, ať si to řešíme podle svého, tak já bych to vzala jako pozitivum a řešila to podle svého.

A řekla si: "No tak my to prostě tady tedy nebudeme realizovat. My to budeme dělat prostě podle svého řešení. Opřeme se o ten náš ústavní řád, který má každá země svůj a ten má přednost před evropským právem."

Takže já bych to vzala a vyložila si to tak, jak eh když to řeknu eh nám bude vyhovovat a podle toho si to vyložila.

Já bych to vzala jako prostě dobrou zprávu, že nám jednou nechce diktovat, ale říká: "Dělejte si to po svém," tak já bych si to dělala po svém.

>> Já ten list mám k dispozici. Mohu ho poskytnout i list, i odpověď.

>> Mhm. To by bylo skvělé.

Já jestli můžu doplnit, ona ta Evropská komise, ona je jako ráda velmi alibistická, jo?

To znamená, oni řeknou: "My nic, my muzikanti, ať si to státy udělají, jak chtějí," a už nedodá to B, jo, že když to udělají tak, jak oni nechtějí, tak nedostaneme žádné peníze.

A to je v podstatě to, co je eh naprosto eh sofistikovaným eh vydíráním.

Eh, to se nedá jinak nazvat, to je prostě čisté vydírání.

My vlastně to, co už jsem říkal v tom prvním projevu svém a musím říct, že to je vlastně společný princip vůči všem těm otázkám, které jdou z té Evropské komise, tak oni v podstatě dokázali povýšit takový ten praktikovaný vybírání výpalného na úplně novou úroveň.

E, oni v podstatě to se netýká jenom těch větrných elektráren, oni prostě vyberou peníze od nás a pak řeknou: "My vám ty peníze pošleme zpátky na nějaké projekty, ale jenom pokud vy budete dělat to, co my chceme, jinak ty peníze nedostanete."

Orbán kvůli tomu prohrál v Maďarsku volbě, protože mu neposlali miliardy eur a samozřejmě to na té maďarské ekonomice je znát a u nás je to to samé, jo.

U nás prostě v současné době je to podmíněno těmi prvními 9 miliardami, které ta Evropská unie nám slíbila, pokud to splníme.

Ale eh to není konec.

Prostě my, když to nesplníme, tak nepůjdou další peníze, půjdou sankce, půjdou pokuty, půjde cokoliv dalšího.

Takže prostě ta Evropská komise říká: "Vyřešte si to, jak chcete," přehodí ten horký brambor na ty vlády, aby oni se z toho vyvlíkli alibisticky, a to B už tam v tom dopise není.

Jo, že pokud ale ta vláda to neudělá tak, jak oni chtějí, tak nedostaneme ani nic.

A bohužel eh já za sebe říkám, že tohle je vlastně ten nejhorší možný způsob a to ten nejhorší možný dopad našeho členství v Evropské unii, kdy my dneska jsme vlastně nuceni k tomu, abychom dělali něco, co nechceme, co si naši občané nepřejí.

E, na podkladě toho, respektive na principu toho, že když to neuděláme, tak nedostaneme ty peníze, což bude mít neblahý dopad na naši ekonomiku, na naše lidi.

To se prostě už jsou takové peníze, které se podepíší a propíší do té ekonomiky.

Je to věc, která z mého pohledu dlouhodobě má pouze dvě řešení.

Jedno je nějaká zdařilá kontrarevoluce v rámci Evropské unie, tedy navolení Evropské komise takové, která prostě nebude fonderleenovská, ale bude respektovat právě separátní rozhodnutí jednotlivých států.

A druhá ta možnost je prostě rozpad Evropské unie jako celku. Není už jiná volba, protože tohle, co oni předvádějí, to vede ke krachu, to vede k tomu, že Evropa zaostává, pokulhává, dodýchává. A když dneska odejmete, když vyčleníte veškeré výdaje na zbrojení a produkci zbrojařů v Evropě, tak všechny státy — prakticky téměř všechny státy — budou v mínusu, co se týče růstu HDP.

Takže my jedeme dneska na válečné ekonomice fakticky. A bohužel prostě ta situace je taková, že Evropská unie v momentě, kdy se přijala Lisabonská úmluva a kdy jsme vlastně vytvořili tenhleten bruselský superstát — to centrum nikým nevolených byrokratů — tak každé takovéhle centrum má jednu vlastnost. Snaží se uzurpovat víc a víc moci neustále, kontinuálně.

A my jsme dneska najednou se ocitáme ve stavu, kdy oni prostě už nemají dost a chtějí tady řídit celou Evropu centrálním plánováním. To je prostě to RVHP — proti tomu nic, co oni předváděj.

Takže já za sebe říkám, je to strašně moc složité, protože když tady půjde politik a řekne: „Fajn, my to prostě nepodepíšeme," tak najednou ho všichni ministři budou kamenovat, protože řeknou: „No tak my máme o 9 miliard mí a budou další peníze." A teď je prostě otázka toho, jestli se tady najde politický subjekt, politická strana, politik, která těm lidem řekne: „To ani za tu cenu neuděláme," a připravte se na to prostě. Budeme muset škrtat, budeme muset dělat nějaké věci a postupně se vymaňovat z toho vlivu Evropské unie, protože tohle je zase jenom další střípek.

To bude pokračovat ETS 2, migrační páka — to prostě pojede dál. To je pořád stejné. Pořád stejné.

Maďarsko už dneska musí buďto přijmout 19 000 migrantů nebo zaplatit v přepočtu na naše peníze 10 miliard Kč. My máme zatím tu výjimku kvůli té ukrajinské migraci. Samozřejmě je to zase udělané velmi šikovně, protože my dostaneme dva roky výjimku, že jsme tady vzali Ukrajince, pak ta výjimka skončí a my řekneme, že je nechceme — těch 25 000 migrantů nebo 30 000 migrantů. A Evropská unie řekla: „To jste měli protestovat předtím." Jo, takže to krátkodobé zalepení pusy, jakože teď to nemusíte platit, to se nám vymstí v budoucnu.

Takže buďto prostě lidé si tohle uvědomí a já se to snažím velmi aktivně komunikovat a zjistí, že Evropská unie je skutečně dneska naprosto na úrovni subjekt na úrovni RVHP — ještě ke všemu jako s mixem, se špetkou mafiánského koření, jak z Chicaga ve 30. letech minulého století. Nebo prostě se necháme vydírat dál a pak už budeme jenom takové to bruselské subteritórium, kde budeme poslouchat všechno, co oni nám řeknou, protože čím budeme víc na nich závislí, tím to bude horší.

A jakmile bychom přijali euro, jakmile bychom se zbavili práva veta — dnes kvůli nějaké Spojené státy evropské — tak v tu chvíli prostě přestáváme existovat jako suverenní svrchovaný stát. Oni si už budou diktovat úplně všechno, co chtějí.

Tak za mě je to bohužel ten základní problém, který se prolíná do všech oblastí našeho života.

A co se týče 318 — jasně, Evropská komise může posunout, už posunovala celou řadu termínů — ale já v to nevěřím, protože oni prostě na to tlačí a je to jejich záměr, který prosazují za každou cenu. Právě proto tady ten tlak vytvářejí, aby se to tam do toho 318 doručilo. Takže si to nemyslím, že k té změně dojde. Nemůžu to vyloučit, ale nemyslím si to.

>> Tak děkuji za vyčerpávající odpověď.

Tak a ještě mě požádala paní Mgrra Cimprichová. Chtěla by se zeptat vás, paní senátorko. Tak prosím.

>> Eh, já mám dotaz, protože jsou i zastupitelé, kteří jsou uplatní, takže tam bude asi taky někdy ten problém. Ale já jsem tady se ptala na takovou tu legislativu, jestli se to dá nějakým způsobem využít — čili na zastavení výstavby VTE — kdy podle trestního zákona paragrafu 156, odstavce P, je příprava trestná, když je způsobováno ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty. Že to existuje tahleta legislativa, to je jedna.

A ta druhá — to, na co jsem upozorňovala — že od 12. srpna začne v EU platit zákaz těch polyfenolových alkilovaných sloučenin v obalech, protože přicházejí do styku s potravinami. No, ale vlastně ty větrné elektrárny to hážou všechno na ta pole, na vodu — to je všechno naše potravina. Takže to by vlastně sice obal to není, ale vlastně způsobuje to totéž. Takže jestli se toto nedá nějakým způsobem využít k tomu, aby se minimálně — já nevím, jak vy tomu v té právničině říkáte — to předběžné opatření, aby se to zastavilo a prozkoumalo nebo něco takového.

Já řeknu rovnou, že v té své připomínce, co jsem dávala jako občan České republiky, znalý práva — což je důležité tam upozornit, aby to brali vážně — to také je nějaká legislativa. Takže já nevím, kolik to mám stran — 15, 17 stran. Já mám pocit, že tam jedno z toho mám.

>> To znamená — a to nejsem znalec životního prostředí, vycházím z podkladů kolegů — podle mého názoru ta právní obrana má tu linii právní, kterou jsem se tady snažila trochu přiblížit. Že je to úplně — mluvím lidově — postavené na z hlediska našeho ústavního řádu a potom i kdyby tohoto nebylo, tak tady máme tyto odborné argumenty, které tam máme — dokonce tam máme nějakou evropskou legislativu. Jinými slovy, říkám rovně — nevynecháváme naprosto nic, co lze použít jako obranu. To znamená právní linii, odbornou linii, životní prostředí, legislativu na prostě potraviny — prostě všechno to, co je možné — a nejenom u nás, ale i v rámci Evropské unie.

A musím říct, že i kolegové naši z Evropy — prostě jsme kumulovali veškeré argumenty, které byly možné. Ale já mám pocit, že s tou právní obranou museli být překvapeni, jak jsme my — odborníci v rámci prostě životního prostředí, právníci, legislativci — prostě všeho — prostě dali dohromady. Okamžitě jsme se sjeli a začali jednat.

Eh, jak říkám, už to známe z jiné doby. My jsme se najednou scházeli na různých zahradách, kdy se nám zakazovalo scházet. Takže teď se nám na těch zahradách nezakazuje scházet, ale bylo obrovské překvapení, že jsme kumulovali veškeré odborné argumenty — včetně tady těchto — aby se to využilo v té právní obraně.

Podle mě to skončí u soudu, tak já nejsem úplně takový optimista, že by to ministerstvo samo ve vztahu k Unii zakázalo, protože tam pořád se argumentuje těmi penězi. Ale to bychom tady byli hodinu v debatě, co se týká Evropské unie, logiky v tom hospodaření a tak dál. Mě to hlava nebere.

Já se držím té své samosprávné linie, spoléhám na ty obce, že mi dají tu aktivní legitimaci k těm soudům a že prostě nám to umožní jít ke všem možným těm stupňům. Ať u ať uspějeme z hlediska práva, z hlediska životního prostředí, z hlediska toho, co tady teď padlo, tak zaplať Bohu za to, že to prostě uspěje.

Jako využijem absolutně všechno to, co jde, a já vám se si dovolím tvrdit, že to umíme zformulovat z hlediska těch paragrafů.

Teď jde o to, aby ty soudci na to slyšeli a vnímali to tak, jak my, protože je to všechno o právním názoru.

Proto tam držíme i tu ústavně právní linii, z které se nedá moc utéct. Tady z tohoto se může říct jiný argument a tak dál, ale takže prostě říkám: držíme tři linie právní obrany kumulovaně vedle sebe.

Dali jsme všechny právníky i odborníky na životní prostředí dohromady a opřeli jsme se o starosty. Většina jich je na naší straně. Si troufám. Já jsem teda ještě nenarazila na někoho, který by to extra prosazoval, protože prostě lidi by ho sežrali. Takže i kdyby chtěl, si troufám říct, ale oni – oni většinou mají rozum, takže prostě ta právní linie je postavená v tuto chvíli. K prvnímu byl termín, takže tam jsme všechno prostě dali dohromady, prostě je na papíře a teď čekáme, co bude, a podle toho budeme postupovat dál.