MAINSTREAMOVÝ DETOX

17:57

ÚTERÝ 17.LISTOPADU17.LISTOPAD 2026

17. listopad 1989: Co jsme tehdy chtěli a co máme dnes?

Modrý jelen

17. listopad 1989: Co jsme tehdy chtěli a co máme dnes?

Přepis videa

Zobrazit / skrýt přepis

Dámy a pánové, přeji vám krásný den. Jsem Petr Bohušách, modrý jelen a dovolte, abych dnes přivítal tři hosty. Ty hosty naše dnešní spojuje taková pozoruhodná zkušenost životní. Všichni se sešli 17. listopadu 1989 na Národní třídě. Zúčastnily se manifestace na Albertově, pak přes Vyšehrad šli až na Národní třídu, kde došlo k brutálnímu policejnímu zásahu. A my samozřejmě tuto relaci vysíláme u příležitosti 17. listopadu, abychom si připomněli nejenom ty události z roku 89, ale také abychom se pokusili pojmenovat, kam jsme se za těch 37 let dostali. Já tím vítám Davida Hipše, grafika z Ostravy, který se kterým se známe osobně. e, který vedle své profesní činnosti se věnuje také občanským a politickým aktivitám v konzervativním a vlasteneckém prostředí. Ahoj, Davide. >> Zdravím tě, Petře, a zdravím všechny děvuchy a synky. Děkujeme. Michala Semína, publicistu, komentátora a občanského aktivistu, který stál u zradu nezávislého studentského hnutí Stu, které se podílelo na organizaci nebo mělo se podílet a podílelo se na organizaci té listopadové manifestace, je také jedním ze tří zakladatelů spolku Svatopluk. Ahoj Michale. >> Ahoj Petře. Ahoj všem ve spolék a díky za pozvání. A zdravím i Stanislava Novotného, právníka a bývalého policejního prezidenta, zakladatele Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinu STB a předsedu Asociace nezávislých médií. Diváci ho mohou znát také z publicistického pořadu, o čem se mlčí. Dobrý den, pane Novotný. Vítám vás. >> Dobrý den, vážení a milí pánové a samozřejmě všichni, kdo budu mít trpělivost, si nás vysleknout až do konce. Chtěl bych si připomenout společně s vámi, protože vy jste opravdu na vlastní kůži zažili, co to byl ten 17. listopad, včetně těch pendreku. Řekněte mi ale, znali byste se vy tři eh už tenkrát, nebo jste se poznali až v průběhu dalších let? >> Až v průběhu dalších let. Jako tehdy jsme se neznali, ne? V ten okamžik určitě na Národní třídě jsme se neznali. Tam jsme byli každý sám za sebe. >> No, já k tomu musím říct jednu věc. My jsme se s Michalem pravděpodobně znali, ale netušili jsme, kdo jsme, ale úplně jsme se znali z jiných okolností, které se týkaly foglarismu a vonských různých aktivit. >> Davide, ty jsi byl eh tenkrát studentem. Já jsem si tak jako když jsem se díval na ty životopisy vaše, e, tak se mně zdá, že jste byli tak v rozpětí asi mezi 19 až 29 lety v té době, v tom roce 89, 17. listopadu. A ty jsi tehdy byl studentem. Proč j se rozhodl, že půjdeš na Albertov v 19 letech? >> To nebyla moje první demonstrace. Já jsem to počítal a v roce 87 jsem byl poprvé u Lenonovy zdi, což bylo 8. prosince. V roce 88 jsem byl před americkou ambasádou při příležitosti 70 let založení Československa. Potom jsem byl znova na Lenonovi zdi, co v 88. A vlastně potom jsem prožil celý ten Palachuv týden. Takže vlastně jako já jsem tak nějak vzhledem k tomu, že mě politika vždycky dost zajímala, to je na delší vyprávenění, proč, tak vlastně já jsem se dost jako takhle po těch demonstracích poflakoval a ale ne, že bych nevěděl proč, věděl jsem proč. >> Co jsi od toho očekával? Ty tam popisuješ na Facebooku, že jste byli zahnání do podloubí Kaňkova domu a tam vás příslušníci bezpečnostních jednotek byli. Eh, co se tam přesně odehrálo? Já jsem tenkrát byl ochoten podpořit cokoliv, co šlo proti tehdejšímu politické mocenské struktuře. Byl jsem vždycky ochotný to podpořit svou přítomností přinejmenší. Jo. A ten Kaňkov dům, no tak to byla klasická ta, kdy oni nejdřív ty lidi jakoby zmáčkli, začli je presovat, presovat, že jo, a nakonec vůči tom okamžiku se rozhodli, že je vytlačí ven a udělali to tak, že vlastně i já, který jsem stál vlastně na straně, kde byl tehdy Alber Albatros, tak vlastně oni nás tam jakoby tlačili jako, abysme prošli právě tím podloubým, jo, kde si na nás jako zgůstli. Nechytil jsem tenkrát ani jednu. Třískalo to kolem mě, ale já jsem nedostal ani jednou. Jo. No, ale jako myslím si, že to byla jenom technická záležitost, že oni prostě když se odehrála ta situace s tím takzvaným studentem Šmídem, že jo, eh tak vlastně potom už jako to chtěli ukončit a vím, že i Standa mi potom vykládal, že taky běžel tím podloubým, nevím jak Michal a že tam právě Standa tenkrát myslím schytal jednu, že jo. >> Jak si člověk na to byl připravený. Já jsem schytal i na jiných demonstracích různé rány. Mně se vždycky zdálo, že je docela dobré být jako trošku frontmanem, jít do toho pořádně, že jo. Mně se zdálo, že to bylo takový jako pořád ustupovat jako když tady hřebejk nám dneska říká, když šel a potom, když zjistil, že to je nebezpečné, tak vlastně zdrhnul a díval se už jenom na CNN, jak to dopadlo. Tak to mně vždycky připadalo, že není úplně fér. Tak tak jsem tam zůstal tak nějak a až dokonce člověk, když odsud odcházel, já jsem eh na chvilku mě odtáhli kamarádi do vedlejšího baráku, tak jsme tam chvilku čekali, až se různě eh jaksi policisté rozběhli po těch vchodech, až se až se různě vydováděli a pak člověk šel prostě bez tý boty domů. Ale nějak se to podařilo, že jo, že že to člověk jako přežil. E, oni byli prostě nastaveni na to jako a samozřejmě, když se to dá potom do těch pozdějších souvislostí, na to, aby se k něčemu došlo, aby byl jakýsi problém. Ono v Čechách stačí málo, takže musel tady hlásat jaksi eh takzvaný disent jako nebo někteří takzvaně z disentu eh museli jako byl Petr Úl hlásat, že se teda stalo něco prostě opravdu velmi tragického. To znamená musel zemřít člověk, který nezemřel. Je to taková česká komedie, trošku jako traky komedie, no. Takže, ale člověk si říkal, když už odcházel, tak oni to asi vzdali. To je asi to byla první myšlenka, která mě vlastně napadla, že to bylo tak všechno nepřiměřené, tak zcela podivné, že jsem si říkal, tohleto přece nemůžou ustát. >> Po celou dobu, co tak eh každým rokem si připomínáme 17. listopadu, že vlastně oba dva jste to už zmínili, Martina Šmída, neboli studenta, který tenkrát měl zahynout, měl být usmrcen při té e při té při tom pochodu, při té demonstraci a později se z něho vyklubal agent Zivčák, který snad žije dodnes. A my jsme se dozvěděli, že se nic takového nestalo, že by někdo zemřel. Mně není jasné, eh, že toto jako není tím ústředním tématem, že vlastně věci ohledně 17. do listopadu byly tak trošku jinak, než jak nám jsou dnes vykládány. Michale, co si o tom myslíš? Proč to tak je? Proč tomu nevěnujeme takovou pozornost, jakou bychom měli? >> Já si myslím, že to je do značné míry dáno tím, že to, co se totiž většinou dneska komentuje, není nejsou události 17. listopadu, ale legenda o 17. listopadu, že kdyby nás skutečně zajímaly ty skutečné události, no tak pak se musíme ptát potom, proč ty věci proběhly tak, jak proběhly. A ty jsi tady zmínil, že já jsem se nějak podílel na přípravách vlastně té manifestace nebo na založení toho nezávislého studentského hnutí. Potvrzuju, je to pravda. A já jsem patřil mezi ty, kdo se na Albertov moc netěšil. Samozřejmě byl jsem tam, ale já jsem byl přehlasován v rámci stuhy té organizace, kterou jsme založili poté, co eh sourozenci Bendovi a nebyli sami, přišli s jaksi s nabídkou od Martina Mejstříka, kterýho všichni si spojují vlastně pak s tím s tou studentskou revoltou jako takovej ten odvážnej bojovník proti komunismu, tak to byl funkcionář SS. sem tehdy, že? A a on byl tehdy pověřen právě svazem mládeže, aby s náma vyjednal eh spolupráci a eh abychom to nedělali prostě na takhle na divoko a oni, že by to nějak politicky prostě nějak pokryli a e aby to bylo legální, že? Protože naše původní představa byla, to jsem skutečně byl u přípravy té původně zamýšlené demonstrace. tam měla jít opletalovou ulicí a každý s sebou vezměte květinu a já což už si taky nepamatuju všechny ty detaily, ale fakticky vlastně poté, co došlo k tomu spojení se SSM, tak ta akce získala potom jako jiný charakter a jak víme, tak ona získala ještě potom úplně nový charakter eh poté co e se došlo teda až jaksi e do cíle a a pak teda ta demonstrace byla svedena na Národní třídu, kde kde se kde už teda byla připravená ta inscenace se Zivčákem, který také zakládal nezávislé studentské nezávislou studentskou organizaci a dokonce se scházel se špič s některými disidenty a tedy předstíral předpokládám tady, že teda ti disidenti, mezi nimi i třeba Václav Benda, že teda netušili o koho se jedná, jo, ale že tady vlastně vznikla takovádle fejková falešná skupina, která vlastně si taky hrála ty nezávislé studenty, jo? Čili a to jsou věci, o kterých se vlastně kdykoliv eh současný režim připomíná prostě 17. listopad, tak nikdy vlastně o těchto okolnostech nemluví a a říkám, připomíná se na jednu stranu sentimentálně, na druhou stranu hystericky vlastně jenom ta legenda. Čili když to dneska tak posloucháme, jak o tom vyprávíte, tak máme důvod se domnívat, že opravdu mohlo jít o řízené předání moci ze z východního bloku na ten západní. >> No, je to naprosto 100%. Těch důkazů je spousta. E ano, šlo o dohodu mezi západem a východem a bylo potřeba rozpohybovat celý východ. Bylo potřeba prostě věci změnit tak, aby vyhovovaly těm, kteří se podíleli na přípravě toho převratu. Byl to obyčejný převrat. e převrat, který vlastně měl velmi podobnou povahu ve všech východních zemích. U nás to bylo takové nejzpožděnější a nejmírumlovnější, ale to je tak asi dávno našimi naší historií můžeme zapátrat hluboko daleko, ale eh je prostě jasné, že eh šlo o to, když to řeknu ve zkratce a těch stránek jsou eh tisíce a stisíce prostě, které to byly popsány jinde většinou a nejsou zdaleka publikovány. E šlo o obyčejné přidání moci. Eh, to znamená, že šlo o to, že jestliže chtěl dominovat západ nad východem, tak šlo o to prostě, že musí něco nabídnout. a ta stará vlastně eh rockeflerovská břežinského vlastně představa o tom, že se nabídne těm, kteří vládnou e na východě, takže se jim nabídne, že majetky, které doposud spravovali, že si na ně sáhnou a že mohou potom zbohatnout a mohou vlastně žít v tom novém systému, se kterým přichází západ. Tak to, že se vlastně stalo stalo skutkem a takže ten enormý zájem na tom jaksi všech možných kruhů, zejména, které pocházely z tajných služeb, z rozvědky a tak dále, tak prostě byl na tom, aby k té změně došlo, protože bylo třeba nějakým způsobem jaksi změnit tu situaci, ten systém bývalý byl z jejich pohledu nefunkční a zvláště v tomhletom sehrál velmi významnou eh významnou vlastně roli rozvědka, která se eh, zejména Ruská, která se stýkala se západem a měli pocit, že to pozlátko, které tam je, že by mohlo říkat také pane. Eh, a to je ten celý problém celého vlastně dýchodu a celého toho převratu. Eh, my jsme po tom všem, co se stalo, se stali vlastně zemí, která jako jednou teda z mnoha zemí, která vyřešila na nějaký čas problém se spotřebitelský problém západu, vyvezlo se zboží a tak dále a zároveň velmi bezbolestnou cestou tím, že se tehdejším elitám před listopadovým eh takzvaným, že se prostě předali majetky a předalo se jim to pohodlí, aby tedy byli ochotni se bez nějakého alarmování a bez nějakého eh bez nějaké snahy se snažit agresivně e zasáhnout proti eh nějakým změnám. Eh tak to samozřejmě se všechno uskutečnilo velmi pohodově. Hrál bych k tomu, jak jsi řekl své, že prostě ten největší problém je, že listopad a to se proto se udržuje, jak říkal Michal, právě ta legenda, že listopad 89 se stal tím vlastně převodou tou převodovou pákou pro ty lidi, kteří působili jaksi to zlo před listopadem. Ti se stali potom těmi, kteří vlastně působili to zlo dál. To je samozřejmě celá česká, slavná česká národní transformace. Nemohu si pomoct. Je to jedno z tabuizovaných témat a toto tabuizované téma je tabuizované právě i skrze 17. listopad. Proto se nám předkládá verze, že šlo o jakési hrdinné spolčení. Eh, byly to samozřejmě především fakultní funkcionáři fakult funkcionáři SSM z fakult univerzity Karlovy, který kteří který kteří byli zainteresováni na těch změnách a kteří vlastně si hráli na studentské půdce, kterými nikdy samozřejmě nebyli. Je to úplně absurdní výklad a to se musí udržovat právě proto, protože bylo důležité, aby synové a dcery významných pohlavárů předlistopadových se stali těmi správnými nástupci v těch nových mocenských a ekonomických poměrech. To je prostě základní problém celého 17. listopadu a proto se musí udržovat všechny možné vylhané legendy. >> Davide, řekni ty, prosím tě, jako mladý kluk, šel jsi demonstrovat, kdy ti došlo, že ty věci jsou možná jinak, než jak jsme v tom roce 89 na konci roku zvonili klíčema na různých náměstích po celém Československu. >> Tak to vím úplně zcela přesně, jak říkal poloček v Černých baronech. Bylo to v době, kdy jsem potom jako v podstatě novopečený katolík, jsem se začal v rámci katolické církve setkávat s lidmi, kteří prožili 50. léta a 60. léta samozřejmě v krutém pronásledování. Ti lidé se samozřejmě snažili se dobrat nějaké satisfakce nebo nějakého nějaké spravedlnosti, protože ještě jejich vlastně ti, kteří je týrali, jako byl Jud například, tak spousta těch lidí ještě tenkrát žili. žilo teda a oni se snažili jako, aby z toho byla vyvozeny nějaké důsledky z toho, co dělali v 50. letech a tím mi už tenkrát říkali, hele, je to všechno jinak. Oni se s náma vůbec nebaví. Vůbec. Prostě pro ně tlustá čára za minulosti, konec. My je nezajímáme. Takže tenkrát a to bylo v 90. letech jsem si říkal, tady něco nehraje. Jo. A samozřejmě když potom potom jsem samozřejmě nějakým způsobem jako měl svý nějaký životní cesty, ale samozřejmě potom už když třeba bylo referénu do EU, tak tam už jsem byl jasně rozhodnutý, že v žádném případě, že to je vlastně horší verze RVHP. Jo, tam někde se to ve mně tak nějak završilo v těch časech, že že jsem stál jakoby už mimo tady ty tydlencty legendy. Takže asi tak. >> Hm. Michale, já jsem tě viděl, tebe i s panem Novotným v nějakém dokumentu, kde vy jste vlastně podobně vyprávěli o 17. listopadu, tak jak si o něm povídáme teď. jestli to bylo v nějaké televizi, jestli v České nebo na primě, to teď v této chvíli neumím říct, to budeš asi vědět lépe. Ale řekni, prosím, e, co je třeba udělat proto, eh, abychom přestali glorifikovat a dokonce i s lidmi, kteří vůči kterým jsme nebo vy jste tam byli tenkrát v tom průvodu eh a vymezovali jste se eh a kteří vlastně jsou zosobněním dodnes jakoby toho bývalého režimu, co je potřeba udělat proo abychom si uvědomili, že už že to není ta legenda, kterou tady slyšíme 37 let, ale že je to všechno jinak nebo bylo jinak. Pokud jde o ten film, teda já začnu tím tím dokumentem. To je to je jeden díl z cyklu Utaené příběhy českých dějin, eh, které vysílá nebo a vysílala odvysílala tehdy eh stanice Prima, ale ta dokumentární, já teď nevím, jak se jmenuje ten kanál, který vysílá dokumenty. >> Prima Zoom. >> Prima Zoom. Ano, děkuju. Prima Zoom. Scénář dělal náš kolega, přítel Petr Bahník a tocela mimořádný počin. Ten díl se tuší jmenuje Martine Šmíde nezapomeneme a my tam právě se Standou trošku pouštíme eh nebo rozbíjíme tu legendu. Je to myslím asi jediný v podstatě dokument tohodle toho typu nebo k 17. listopadu, který se odváží vlastně nějak jít za hranice toho povoleného. Eh, takže já tam mimo jiné zmiňuju i třeba roli Šimona Pánka, že jo, který se vlastně objevil potom taky jako ta jedna z těch studentských hvězd, eh, který ale rok 89 strávil v Sovětským svazu po boku Jaromíra Štětiny, že? E, což tehdy si myslím, že se asi jako nedalo zcela volně pohybovat po území Sovětského svazu bez toho, aby to mělo nějaké zpravodajské krytí, je že? A a krátce vlastně po převratu e Šimon už byl zakladatelem člověka v tísni při České televizi. A když se podíváme, kdo od počátku financoval člověka v tísni, tak tady vidíme další zpravodajské krytí. Jo, takže to nám vlastně všechno tak nějak odpovídá tomu, o čem tady mluvil mluvil Standa Standa přede mnou. No a jinak co co můžeme dělat? No jedině to, co děláš teďkom, Petře, ty, že o tom točíš pořád. Eh a a je pak na všech, aby si to prostě poslechli, poslali to dál a aby se o tom prostě svobodně mluvilo. Vý z toho asi dokázat nemůžeme momentálně, protože samozřejmě ta velká média jsou v rukou v rukou těch, kteří prostě tu tu legendu vytvořili a a drží při životě, ale ale prostě tak jako postupně ten ten prostě erodovat pořady jako jak jako je třeba tento >> Davide, prosím. Eh, ty vlastně se zmiňuješ, že jsi šel tenkrát na tu národní třídu nebo respektive na Albertov, hlavně kvůli studentům z roku 39, kdy byli eh naši studenti popraveni a přes tisícovka odvlečena do e koncentračního tábora, e, tak e asi bychom si toto měli připomínat a nemělo by to zanikat jako v tom všem, o čem si povídáme. >> No, tak musím říct, že tenkrát tenkrát ty moje motivy byly jako smíšené přinejmenším. Samozřejmě jsem věděl o studentech z roku 1939, protože historie byla vždycky mým docela koníčkem, ale musím říct, že tenkrát jsem to bral taky jako projev takový ty občanský neposlušnosti vůči prostě režimu, který mě štval. Prostě štval mě mnoha věcma od od mýho dětství svým způsobem. Takže vlastně jsem tam šel s tímhle motivem a samozřejmě dneska dneska tvrdím, že jsme žádní hrdinové nebyli. Byli jsme prostě jako jenom lidi, kteří samozřejmě autenticky toužili po nějaké svobodě, po nějakém uvolnění a tak dále, ale de facto byli jsme jenom využiti. Eh, zatímco ti studenti z roku 39 stáli skutečně proti ozbrojené moci bez jakékoliv vize, že by se mohlo něco změnit. Naopak mohli očekávat naprosto nejtvrdší represe, e, které nakonec pak přišly, že jo, a zároveň i střelbu, která taky přišla na tý demonstraci 28. ří na 1939, že? Takže vlastně eh já si myslím, že eh byli jsme prostě mladí, naplněni touhou prostě po nějaké změně a nějak nám samozřejmě nemohlo tenkrát ani dojít, že vlastně žádná autentická změna neprobíhá, že je to prostě strukturální jenom změna a vlastně ti největší aktivní v těch bývalých strukturách vytvářeli novou strukturu proto, protože jim dávala větší křídla a ke zcela samozřejmě naprosto požívačným tím cílům prostě pro benefity. Zářným příkladem je současný prezident a když se budeme bavit o těch studentech, tak že do toho zatáhli SSM nebo že to SSM tenkrát jakoby zastřešilo. To byl samozřejmě zjevný úmysl, protože i ti studenti tenkrát nebyli všichni tak naladění v tom smyslu, že chtějí svobodu a že by chtěli něco riskovat. Ale tím, že to dostalo ten punc z té legality, tak tam samozřejmě mnozí přišli, protože se vědělo, že je to legální. Dokonce na těch školách to jako eh bylo jako známo, že todle se odehraje, je to pod hlavičkou SSM, takže můžete klidně jít. Jo, to to prostě myslím si, že už v tom je ten ta symbolika toho, že oni věděli přesně, co dělají, jo, že tam potřebovali dostat tu masu, která která vlastně nemá žádnou moc odvahu. No prostě jako dobře, tak když chodili na 1. máje, půjdu na Albertov jako jo co já tak proto taky dneska moc jako ty mladý lidi jako neodsuzuju, protože oni jsou v podstatě stejně zneužíváni takovými mináři a podobnými lidmi, jo, úplně stejně jako tenkrát to bylo, jo. Akorát je pravda, že my jsme chtěli třeba svobodný volby, ale oni dneska lobují za to, aby ty svobodné volby v podstatě byly popřeny a vlastně chtějí si nadiktovat někoho, kdo prostě ty volby nevyhrál. V tom je ten zásadní rozdíl. >> Jak o tom mluvíš? Jak přivést davy lidí někam na nějakou demonstraci? Připomínáš mi paralelu se včerejší letnou. My si povídáme dnes v pondělí 16. listopadu, čili v mezidobím mezitím dnem v neděli 15. letnou s milionem chvilek a zítřejším dnem, e, kdy bude toho 17. listopadu. Pane Novotný, já jsem poslouchal třeba včera politologa Jana Kubáčka, který říká, že v tom vidí něco širšího v té nespokojenosti lidí, kteří přijdou eh vlastně jakoby s tou obranou České televize a Českého rozhlasu a a svobody médií a podobně veřejnoprávních, ale že vlastně v té hloubě je tam nespokojenost u lidí o veřejnosti jako taková s politickou scénou, jak komunikuje mezi mezi sebou, jak se spravuje země a podobně. Vidíte to podobně nebo vidíte to jenom jako vymezování se určité skupiny lidí vůči České televizi, aby uchopila moc nějaká politická struktura a ti lidé jim jdou naproti? >> Tak určitě jde o to, aby se vlastně zvedla ta vlna odporu celková. Eh, tady nejde zdaleka jenom o Českou televizi a Český rozhlas. Je to jedna záminek, ale je to dost důležitá zámínka. Jenomže ten hlavní důvod, proč se to děje, že tato závislá média na svých zaměstnancích a na zahraničních službách a na cizích zájmech, protože to Česká televize a Český rozhlas jednoznačně je a dá se to podepřít mnoha důkazy, tak tito lidé eh ti zaměstnanci, kteří si vlastně přivlastili média po vzoru jaksi výroku nebo na základě toho výroku, který naplnili stcela Schwarzenberga, který při takzvané televizní revoluci prohlásil, že tato média patří jejím zaměstnancům, což je tak nehorázné, že to by mělo snad každým zarezonovat jako strašlivé svinstva v podstatě, že jo. Ale eh ono tady jde o to, že ti lidé, ti kultur trgři, ti všichni, kteří vlastně se pohybují v těch médích, nejenom ti zaměstnanci, ale i ti, které tam samozřejmě selektivně e zvou, tak ti všichni jsou vlastně tím eh tím vlastně hlasatelem vlastně těch zájmů cizích. A to je celý problém. Problém je v tom, že prostě zaprvé jsou pohodlně posazeni. Dělají to všechno za peníze, které jim tečou právě z té České televizi, Českého rozhlasu a jsou spojeni s nejrů s nejrůznějšími takzvanými neziskovkami, které taktéž pobírají dotační peníze, peníze od vlády z veřejných rozpočtů všeho druhu a získávají dotace ze zahraničí od různých zájemců, kteří potřebují ještě nějakým způsobem použít naši republiku a naší takzvanou elitu. Takže to vše samozřejmě shrnuto jaksi jako společný i jmenovatel pod tento protest. To určitě akorát, že pan Kubáček nepochybně to nedoříkal do všech souvislostí, jak ho sám. Takže jde o to, že eh samozřejmě je to jakási zámenka, protože tím, že zaměstnanci a lidé, kteří slouží, kteří se běhají radit z České televize na do amerického kulturního střediska, cože mají vlastně příště říkat a tak dále, kteří jsou ve spojení s různými službami od z vlastně Mosadu až po e Británii, když nepočítám teda ten ten základní prostě deep state. No, tak tito lidé samozřejmě e zároveň se cítí ohroženi ve svých pozicích, no a musí plnit své své úkoly. Eh, je to strašně pěkně vidět na tom, co to je vlastně za lidi a kteří, já jsem vždycky si říkal, že už tohle jméno nebudu používat, nějaký Halík tady prostě instruoval jakéhosi mináře, schválil mu jeho práci. Já jsem si schválně napsal ještě jednu jméno té práce bakalářské. z toho té pakláda bude dět asi 10 let, ale nicméně za pomocí Halíka, který nemá žádnou odbornou práci za sebou, eh, tak nám tady prostě eh odsouhlasil, že struktura spirituálních revolucí a nebep stádium stádia duchovního růstu, že to je ta správná odborná práce, kterou nám tady jakosi v duchu svobodnářskem nám tady přednesl pan Minář. Eh, jako je to úplně absurdní situace. lidé minulosti, lidé, kteří prostě tady prováděli alotria před listopadem 89 a já odmítám tady prosím jako vždycky, když někdo řeknevy jste zvonili a tím jste to zavodě. Vždycky říkají staří komunisté. Já říkám: "Vy to, vždyť to jste byli ne. Vždyť to byli vaši soudruzi vaši, kteří prostě připravili ten předlad. Vaši soudruzi rozkradli vlastně ty majetky. Vaši soudruzi ho převedli potom na národní společnosti a tak dále a tak dále, že jo. A potom se divíte, když se dali do služeb druhé strany, že pak nám tady pobíhají všilijací noví sponzoři všeho možného, všichni ti různí e majitelé těch gamblerských společností z internetu a sponzorují nám tady nový eh haškovský převrat jaksi případně, eh, který by znamenal prostě, že se zase opět vše stane tak nějak, aby to vyhovovalo všem, že jo. To znamená taková ta rozumná změna mezi zákona. Zpátky prostě k tomu k tomu milionu chvilek. Prostě je to úplně absurdní, protože odevzdali jsme média do eh rukou zaměstnanců. Ta média jsou podepřena všemi možnými propagandisticky jaksi laděnými neziskovými organizacemi, které zase zneužívají našich společních peněz, nejenom tedy těch, které tečou z těch televizních a rozhlasových poplatků. No a za to se jsme se dočkali obrovského mediálního útoku, ataku prostě na lidi, kteří samozřejmě nejsou ochotni a schopni se rozeznat v tom, co se v tom našem společenském vývoji dnes děje a jsou tedy náchylní k tomu věřit. A to jsou i ti mladí lidé, o kterých mluvil David tady. To jsou i ti mladí lidé, kteří jsou přesvědčeni, že prostě jdou konat nějaké dobro tím, že eh dojdou na tu letnou a za peníze nějakých zbrojařů a tam budou prostě poslouchat ty prázdné fráze lidí, které znají z obrazovky a z Českýho rozhlasu. To je prostě celé je to směšné, ale nicméně je tady velká naděje. Probral jsem se celou tou eh celou tou žumpou těch mainstreamových médií. Díval jsem se nebo přečetl jsem si spoustu chatů, které by normálně stály proti této vládě, ale v tomto bodě, kupodivu se většina z nich shoduje, že to je špatně. To, co se stalo e s tím milionem let. To je určitá naděje. >> Michale, včera po demonstraci na letné koukal jsem na večerní události a viděl jsem v nich blog, který se tomu věnoval na úseku asi možná bezmála 20 minut. A v průběhu celé doby jsem viděl jenom tu z mého pohledu glorifikaci účasti eh velké na té akci. 350 až 450 000 lidí. oproti tomu kontrolovala alternativa, která zase to zpochybňovala, že tam lidí bylo možná třeba i jenom 70 000 nebo 100 000 za více a podobně, ale domnívám se, že možná i těch 70 000 je dost lidí na to, abychom se nad těmito věcmi zamýšleli. Ale co mě překvapilo, že vlastně i v tak velké redakci, jako je naše veřejnoprávní Česká televize, se zabýváme po celých 20 minut, jak lidé putují na tu demonstraci a jedou metrem a tramvajkou a jdou pěšky a podobně a jak je plno lidí ve městě, ale už se nezabýváme tím, na co jste vlastně i vy chtěli upozornit se spolkem Svatopluk 7. listopadu před na kavčích horách před budovou České televize, kdy vlastně my se vůbec nebavíme o tom, proč je tady ta vůle změnit ty koncesionářské poplatky, ale že v zásadě možná ani nejde jako tady o tu technikálii, jestli se to bude platit tak nebo naopak, ale hlavně o to, co se vysílá a hlavně o to, co se vlastně nevysílá na různa témata, ať už se bavíme o covidu, Ukrajině, větrných elektrárnách a mohli bychom jmenovat a jmenovat. K čemu vy jste došli? K jakým závěrům po té vaší demonstraci je jako kudy dál? Co se s tím dá dělat? >> No tak to je víc témat, kterých ses dotknul samozřejmě. Jo, já teda s dovolením, než než bych se teda dostal ke Svatopluku a k tomu našemu protestu, tak tak ještě k tomu včerejšímu vysílání, kterým jsi začal, který jsi tu zmínil, jo, že že 21 minutová reportáž, no, podstatný je nebo důležitější je to, že Česká televize přenášela vlastně tu demonstraci celou. Jo, tam nejde jenom o to, že pak o ní nějak referuje třeba v nějakým větším rozsahu, ale vlastně, že je zapojená. Ona stojí na jedný straně barikády jako politická strana, bojuje prostě nějaký svůj politický boj. Tím samozřejmě porušuje zákon. Česká televize v tuto chvíli by měla v podstatě, kdyby tady, kdybychom žili v právním státě, tak jako ta Česká televize musí okamžitě být nějak sankcionována a za toleto, protože porušuje jednak zákon t, který přikazuje objektivitu, nestrannost, vyváženost a potom kodex. kodex Český televize, což je dokument schválený vlastně poslanci, že jo. To je taky vlastně má zákonný charakter. A v tom kodexu má televize přímo zakázáno eh ve svém zpravodajství a publicistice eh propagovat svůj nějaký zájem, jo, čili ta kam se podíváme, tak tady vidíme vlastně porušení zákona. No tak a to je ale věc jako dlouhodobá, že jo. To není něco, co by se stalo teprv. A k tomu protestu na Kavčí horách, kde se nás teda nesešlo 400 000, ostatně ani na té letné jich nebylo 400 000. To by se tam opravdu nevešlo, ale jinak samozřejmě čísla měla měly impozantní. To to jistě. Ta naše akce, ten náš protest nebyl nebyl provládní ani protivládní. My jsme naopak, my jsme vlastně chtěli vyjádřit ten postoj, ten názor, že prostě u nějakých poplatků té technické změny financování veřejnoprávních médií prostě to nemůže skončit. Jo a my se důvodně obáváme, že vláda nebude mít odvahu udělat nějaký důraznější kro

Zobrazena první část přepisu (28 000 z 51 353 znaků).