Prezidentův trapný spor o Ankaru: Boj o obraz hroutící se západní dominance a sponzorské peníze

Prezident na vládě: zhrzenost, výčitky, emoce.

Tak to dopadá, když chcete do Turecka a Turek řekne ne.

Jenže rolí vlády JE "řešit, přepínat a pátrat". Prezident je nejviditelnější ze zbylých postav opozice. Ne té formální, v parlamentu. Té reálné - financované Tchajwanci, USAID či NED, skrz neziskovky jako Evropské hodnoty nebo AMO, kterou lidi jako Pavel, Vystrčil, Pekarová či Lipavský jen reprezentují navenek. Co teď Petr Pavel potřebuje, je ukázat těmto sponzorům, že je stále ve hře, jejich politika je stále živá a má cenu ho dál podporovat. Konkrétně, natočit si v Ankaře video, které by mohla převzít jejich média a vydávat ho za oficiální postoj ČR a "demokratické většiny" v širší Evropě. To, že skutečný postoj vlády je jiný a že prezident v zahraniční politice nemá žádné slovo, není podstatné; dělá se to kvůli mediální realitě. A to ani ne tak české, ale eurounijní a americké. Cíl je předstírat, že Trump a Babiš jsou přechodní, že na původní jednotě Západu a na politice vojensko-politického komplexu v USA/EU/NATO stále trvá shoda.

A právě proto se, dle mého, tolik řeší ten vrcholně trapný spor Macinka-Pavel. Nejde o letenky do Ankary, vlastně ani o Pavla ne. Jde o obraz. Zda trvá "bidenovská" dominance Západu, zda do ní státy EU a USA hodlají skrz NATO dál investovat, případně za ni jít do války. Nebo zda se svět stal multilaterálním a relikty studené války jsou passé - i s politiky, kteří tento směr reprezentují.