Za důstojný život v míru! Stop ukrajinizaci České republiky! Plzeň 22.9.2026

Takže vážené dámy a pánové, vážené soudružky, soudruzi, vážení přátelé, vítám vás na akci pořádané Plzeňským krajským výborem komunistické strany Čech a Moravy za důstojný život míru, na které vás srdečně a upřímně vítám a oficiál oficiálně tímto zahajuji. Vítám také naše vystupující hosty, ktereými jsou ředitel Institutu České levice, historik Josef Skála, předseda Ústředního výboru komunistické strany Čeka Moravy Roman Roun, krajský zastupitel a kandidát do Senátu za komunistickou stranu Čeka Moravy Jiří Valenta, člen předsední H hnutí stačilo Vítek Prokop a první místopředseda Ústředního výboru komunistické strany Čech a Moravy Petr Šimunek. V tomto pořadí se vám také dnešní hosté představí ve svých jednotlivých vystoupeních. Mrzí mě, že mezi hosty dnes nemohu přivítat nám všem velmi dobřeho známého herce, hosta z kulturní scény, který se nebál v minulosti moderovat například v květnu letošního roku v Brně demonstraci proti právě probíhajícímu prvnímu sjezdu sudetoněmeckého lastmaršaftu na území České republiky Ivana Vyskočila, jehož účast byla ještě včera potvrzena, ale bohužel z vážných důvodů se musel omluvit. Taktéž ze zdravotních důvodů omlouvám Evu Novotnou z iniciativy Ne základnám. Mezi hosty naopak vítám také zástupce Raptor TV Honzu Dolenze, díky kterému bude zabezpečen online přenos dnešního shromáždění na sociální síti Facebook a následně ji můžete kdykoliv zpětně shlédnout na internetovém kanálu YouTube. Úvodem bych chtěl také zmínit, že zde vpředu máte možnost podepsat petici za zrušení ústavu pro studium totalitních režimů. V současné napjaté finančníekonomické situaci státu, kdy Česká republika rekordně nebo kdy Českou republiku rekordně zadlužovala bývalá fialová vláda a nyní vláda Andreje Babiše, tak zrušení tohoto zbytečného úřadu, jehož provoz stojí daňové poplatníky více než 100 milionů Kč ročně, by bylo malým vítaným příspěvkem na ozdravení stavu veřejných financí. Úvodem ještě jedna poznámka k zabezpečení bezproblémového průběhu dnešního shromáždění. Pořadatelé jsou označeni reflexními vestami. Kdybyste pozorovali jakýkoliv jakýkoliv náznak o narušení této akce, dejte, prosím vás, pořadatelům vědět. Hlavně se nepouštějte do žádných nějakých soubojů a dalších nevhodných akcí. Vážené dámy, vážení pánové, vážení přátelé. Jsem přesvědčen, že nikdo z dnešních hostů nedokáže lépe zmapovat, vyhodnotit a zanalyzovat současný politický vývoj od převratu v roce 89 a následném rozdělení tehdejší společné Československé republiky ve všech jeho souvislostech, než náš první host, historik, ředitel Institutu České levice, se kterým se můžete navíc setkávat pravidelně každý týden v v jeho internetovém živém streamu simultánka, kterým je Josef Skála. Přátelé, kolegové, soudružky a soudruzi, já začnu epizodou týkající se onoho ústrku, jak říkáme, ústavu pro studium totalitních režimů. Když tu příšern dali dohromady, tak byl psal se zrovna rok 2008 a ředitelem se stal nikoli neznámý nynější poslanec Žáček. Za socialismu velký svazák až do poslední chvíle a tak dále. Jak to tak bývá v těch případech? A mě západevropská televize Euronews pozvala k debatě, k výročí roku 68 s tímto Pavlem Žáčkem do budovy ústrku. A tak jsem se tam nakonec propracoval a to byla ta debata byla v žánru, který se jmenuje Agora a tam není moderátor, to má obrovskou výhlu, že nemůže skákat do řeči a brát slovo a podobně. A kolega Žáček v jazyci anglickém příliš neprospíval, takže to bylo ještě o to jako šťavnatější a to probíhalo to v tomto jazyce. A já mu říkám: „Pane Žáčku, vy tu chcete dělat vědu?" Ano, ano. Počkejte. A víte, čím se liší věda od Pavlače? No jako čím? No na Pavlači se může povídat ledacnost, ale věda si napřed položí exaktní otázky a pak trpělivě hledá z primárních zdrojů odpovědi na tyto otázky. No to my jako ne, vy to neděláte. Vy si myslíte, že ty odpovědi znáte a teď taháte nějaký lejstra a říkáte, že dokazují vaše mantry. On se jako zarazil a já mu říkám:„Pčkejte, vy tu chcete zkoumat, předpokládám, hlavně totalitní zločiny." Ano, ano, ano. No tak rád bych vám připomněl, že za politiku nejvíc obětí totalitních zločinů je v řadách hnutí, ke kterému patřím já. Tak on se zarazil a já povídám:„Prosím vás a proč jsme my jediní, kdo tady nesmí pracovat v tom ústavu? My komunisté?" No jako teď začal cosi vykládat. Já mu říkám: "Zkraďte to." to jako kdybyste chtěl zkoumat holokaust a jediní, kdo by tam nesměli pracovat, by byli Židi. Tak to řvali i ty chlapi za tou kamerou. Ty se smály prostě a bylo veselo. Ale pojďme k tématu našeho dnešního setkání. Přátelé, jsme na dvou fatálních křižovatkách. Tou první je to, co se děje s Českou republikou uvnitř. My stojíme na místě, přešlapujeme na místě, nic se nerozvíjí. Kapitalismus na druhý pokus je jedno velké fiasko. To si řekněme na rovinu. A my komunisté musíme být připraveni toto v každé diskuzi obhájit a zdůvodnit. Od toho jsme tady a děláme to málo zatím. To si řekněme na rovinu. A teď co s tím dál? Někdo má sny o tom, že odkud si vystoupíme, ne, dneska se nám nepodaří odněkud vystoupit. My musíme zabojovat o obnovu svébytného rozvoje této země. A kdo ho zařídí? Pojďme si to kratičce seřadit do jakési hierarchie. Bude to zahraniční kapitál? To snad zní jako hloupý vtip, že kdyby to chtěl, tak by nám to dávno předvedl. Ten dělá pravý opak. Bude to těch 86 oligarchů, co mají miliardy a nevědí roupama, co by. No, kdyby kdyby to chtěli, kdyby to dávno převedli. Prosím vás, znáte jediného mezi ním jednoho jediného, který by se podobal aspoň vzdáleně třeba Tomáši Baťovi, Františku Kříškovi, Laurinu Klementovi, Emilu Škodovi, prostě těm, kdo také byli kapitalisty, ale oni založili nějaké velké kapacity rozvoje této země a při vší kritice, kterou účině máme, nemůžeme nerespektovat, že tomu tak bylo. Ký z těch 86 založil nějaké nové kapacity, který přišel s nějakou inovací, který nás prolomil někam dál na zahraniční trhy. Všichni víme, jak to bylo. Tady byly kolektivní investice, jak říká dnešní ekonomická teorie, práce, úspor a odložené spotřeby nás všech. Oni k tomu přišli a jak k tomu přišli a teď to dojili a dojí a dojí dál. Takže odtud se žádný rozvoj nenarodí. Pak máme menší byznys. Mnozí z vás asi k němu patříte. Nic jiného vám nezbývá. Já jsem se taky musel živit po převratu všelijak. A ten je ale tam je spousta lidí známy takové, kteří jsou to se zasadit o rozvoj té této země. Bohužel je to ale tříšť atomizovaná, která dohromady nedá sama o sobě ty velké organické vertikály schopné konkurovat na světových trzích prostě s velkými žraloky. A kdo nám zbývá? No jedině veřejný sektor, přátelé. veřejný sektor a jedině a zejména stát je to znovu založit být grinderem, jak se říkalo za Rakouska, Uherska, nového svébytného rozvoje. Cokoli jiného je cypání písku do očí a dneska jsme svědky toho, že někdo předstírá, že bude coi rozvíjet a my si na to musíme dát velký pozor. máme sypat další dotace do privátních projektů, které nakonec žádný rozvoj této zemi prostě ne nedarují. Máme dokonce podléhat tomu diktátu, tomu faktickému terorismu psychopatů, kteří za rozvoj vydávají zaplevelení této země větráky, soláry a dalšími prostě nesmysly. Věcmi, které neprospívají vůbec ničemu. Ani lidem, škodí i přírodě, škodí lidskému zdraví. A já vám krátce vysvětlím, když dovolíte, proč je na to takový tlak. Ta masa kapitálu, který se chce zhodnocovat dál a dál, zejména v západních zemích, se natolik odtrhla od kupní síly lidí, bez jejich bez které nejsou z toho v reálné ekonomice, přes reálné zboží a služby svůj kapitál zhodnocovat, že oni musejí vytvářet pseudo potřeby, pseudo cíle a nechají si to ještě nalinkovat od Evropské komise, takže eh mají zaručený odbyt něčeho, co by žádná ruka trhu jim nikdy nepřihrála. A z nás sají peníze dvakrát. Dvojmo. Zaprvé tím, že dostávají gigantické dotace, které jsou z našich daní a na dluh náš společný a zároveň, že se prodraží úplně všechno, co tak drahé vůbec nemusí být a stane se to ještě méně dostupným. Tento mýtus je třeba, že to je potřeba, je třeba rozbít na padrť. Oni mají tu drzost ještě, že tomu říkají progresivismus. A progresivismus to je slovo odvozené pokrok. Někdo by si mohl myslet. Aha, nějací pokrokáři, bláznivý, sekta nějakých bláznů tohle prosazuje. Ba dokonce říkají, že to je nějaký neomarxismus. Prá ona Urzula von der Len čte po nocích kapitál a opisuje z něj s Kajou Kalas a s tím zoufalým síkelou, který tam přistál z České republiky až sám Slovák. Vždyť je to k smíchu a k pláči. Jak říká hezky můj letitý přítel profesor Oscar Krejčí, neomarxismus něco takového neexistuje, protože z Marxe v tom není ani zanet a nového v tom taky není ani zané. A Ivo Budil je jiný velmi moudrý muž, též jsem rád, že jsme kamarádi, říká neomarxismus, to je odrůda neoliberalismu. Na to si musíme dát pozor. A pojďme k tomu, k tomu té fatální křižovatce, která jaksi není sevřenou v hranicích České republiky. Jsme na hraně války, která může mít šílené následky. Šílené následky. Naše vláda bohužel i ta dnešní naslibovala před volbami, že půjde jinou cestou. Přátelé, máte dojem, že ta dnešní vláda jde jinou cestou ke klíčovým bezpečnostním otázkám. Zvedněte ruku, nestyďte se, jestli někdo takový pocit máte. Oni to tak balí do jiného staniolu trošku, ale fakticky pokračují v jednom a tomtéž. Teď se nám vykládá absolutní nesmysl, že jaksi přechod do válečné ekonomiky, že to jako se nám vyplatí nám Čechům, jo? Čím se to vyplatí? Přeci militarizace ekonomiky má dvě podoby. Tu první zvolil Adolf Hitler a jeho kumpáni. zadlužili Německo až po uši, vyzbrojili ho až po zuby. No a už do té války nemohli nejít, protože ty prachy nemohly vrátit jinak než z válečné kořisti a tam si nabili čumák naštěstí. A druhá varianta je, no a to je tu dneska prosazuje někdo i na náš úkor, že budeme odvádět stále víc peněz na neproduktivní vojenské účely. Ty budou plynout do na konta amerických a jiných zahraničních zbrojařů. A my budeme říkat, že to jako posílí naši obranchopnost. Naše obranychopnost je nižší, než byla kdykoliv v minulosti. Než byla kdykoliv v minulosti. Eh, nižší, než byla kdykoliv v minulosti, je civilní ochrana a tak dále. Na co se podíváte z tohoto hlediska? Když vygumujete ty žvásty kolem toho, tak všichni víme, že bohužel je to úplně jinak. Jestliže generálové říkají nahlas, že by ubránili, jeden říká kraj a druhý okres, jeden říká tři neděli a druhý říká dva týdny nebo týden, tak to je přeci žalostná žalostná bilance. My musíme žádat skutečnou obrannchopnost své země a to, abychom nebyli zatahováni do konfliktů, které jsou v cizím zájmu pod třizím velením dvojnásob proti které z jaderných velmocí. A já si myslím, že když budeme razit toto heslo, tak dokážeme získat, ne? Nebudeme se dohadovat, jestli v NATO, ne v NATO. My víme, jestli chceme být nebo nechceme být v NATO, ale to teď není v našich silách. My musíme sjednotit většinu této společnosti proti klíčové hrozbě. A ta hrozba se bohužel blíží a visí nad námi více a více. Jestli jste sledovali, co zaznělo třeba v parlamentu na té debatě o vojenské politice, tak z toho běháme ráz po zádech. Tam malovali mapy, kudy budou nějaké kolony prostě a tak dále. Copak toto odpovídá zájmům naší země? Pojďme mobilizovat put sebezovy. Tady nejde o to, kdo z nás má rád. My víme, koho máme radši, kterou zemi a kterou ne. Ale to teď není na pořadu. Necháme si to pro sebe, nebudeme se za to stydět. Ale my musíme umět sjednotit i lidi, kteří třeba milují, já nevím, koho za oceánem třeba, ale ani v jejich zájmu není být živým štítem, natož pak kanonen futrem válek v cizím zájmu pod cizím velením. A já mám takový nápad na závěr, přátelé, a protože je před volbami, už jsem to říkal tady těm, kdo kandidují v Pšticích a jinde, jde o tak zásadní otázku, život nebo smrt, tak přeci neexistuje objektivní důvod, proč by nemělo být vypsáno všeel lidové referendum na jednoduše postavenou otázku. Máme či nemáme být zataženi do války cizím zájmů pod cizím velením dvojnásob proti které zdůrazňuji které z jaderných mocností. Pojďme bojovat za to, aby vláda a parlament nemohli dělat, že o tom nevědí, aby museli nějak reagovat na tento hlas lidu. Buďte zdraví. Vážení přátelé, dalším dnešním hostem je nový předseda komunistické strany Čeka Moravy, kterj byl delegáty květnového sjezdu zvolen do čela vedení této levicově promírově orientované strany, kdy převzal za obtížné nelehké sociálněpolitické situace současého stavu České republiky. Mandát žezlo po končící, ale současné stále europoslankyni Kateřině Konečné. Vítám tímto Romana Rouna. Krásné odpoledne. E, za pár dní nám demokratická scéna bude připomínat 90. nedožité narozeniny Václava Havla, kterého budou určitě vyzdvihávat jako velkého hrdinu a vynášet jej do výše. Eh, pro mě Václav Havel žádným hrdinou nebyl. Pro mě byli hrdinové ti, kdo vybudovali tuto zemi, e, díky kterým jezdíme eh na silnicích, na dálnicích, díky kterým máme vodhospodářská díla, díky kterým máme energetickou soustavu a infrastrukturu. Václav Havel pro mě byl pouze eh pouze salónním disidentem, který při notných dávkách alkoholu snil o kapitalismu a ještě stíhal zahýbat své vlastní manželce. A také byl ale užitečnou loutkou. Ve chvíli, kdy se stal prezidentem Československa, respektive České a slovenské federativní republiky, stal se užitečnou loutkou západu, podobně jako dnes Petr Pavel. A právě díky těmto užitečným loutkám jsme se stali vazali Severoatlantické aliance útočného proválečného paktu, který má na svědomí statisíce dětských životů, statisíce zabitých žen. Díky těmto lidem, těmto ludkám jsme se stali vazali Evropské unie, která nám zásadním způsobem oslabila suverenitu naší země. My jsme se po loňském pádu Fialovy vlády upínali na to, že vláda Andreje Babiše konečně nastolí pořádek, že vláda Andreje Babiše bude prociální a že vláda Andreje Babiše posílí suverenitu a nezávislost České republiky. A co se stalo? Všechna většina předvolebních slibů se stává pouze předvolebními sliby. Zahraniční politika České republiky se nezměnila. Stále zůstáváme vazali Severoatlantické aliance. Stále financujeme vojenskou pomoc Ukrajině, akorát že obloukem. Té Ukrajině, která již dávno není demokratickou zemí. té Ukrajině, ve které jsou zakázány opoziční strany, opoziční média, kde jsou komunisté zavíráni do vězení a kde je potlačována činnost pravoslavné církve, té Ukrajiny, kde je, kde jsou adorováni Banderovci, kde se otevřeně lidé hlásí k nacismu. Protož jsem překvapen tím, že současná vláda nezměnila v této politice vůbec nic. První, koho si předvolal ministr zahraničí Macinka, aby mu vyjádřil neochvějnou podporu, byl ministr zahraničí Izraele. Té země, která páchá jednoznačně genocidu na palestinském obyvatelstvu. Víte, já nedělám rozdíl mezi zavražděným izraelským dítětem, zavražděným dítětem ruským, ukrajinským či palestinským. Pro mě to jsou všechno zavražděné děti. Odmítám tuto politiku. Jsem vždy zastáncem promírové politiky. Jsem přesvědčen o tom, že všechny konflikty se mají řešit diplomatickou cestou. A očekával jsem toto i od současné vlády, ale zřejmě se nedočkám, protože i tato současná vláda se stává poslušným patolízalem západu. A bohužel tato vláda začíná zklamávat i v oblasti sociální. Asi se už k vám dostaly informace o tom, že dojde ke snížení podpory nezaměstnanosti. Byla tady snaha motoristů vrátit karenční dobu a postupně se ruší řada prociálních slibů, které vládní strany eh deklarovaly před volbami. Byl například odložen zákon o financování sociálních služeb až na rok 2030. Je proto nutné sledovat současnou situaci v České republice. Je proto nutné sledovat každý krok i současné vlády, protože komunisté jdou cestou zahraniční politiky všech azimutů. Odmítáme být patolízalem západu i východu. Odmítáme být slouhou Ruska. Odmítáme být slouhou Spojených států amerických. Jsme přesvědčeni o tom, že Česká republika může být silnou, suverénní a nezávislou zemí. že Česká republika může být mostem mezi východem a západem, ať žije nezávislá a suverenní Česká republika. Děkuji. V jedné zemi blíž než dál žil starý impotentní král. Však místo, aby kraloval na vlastním písečku si hrál. Vedly se řeči v podradí. Kdo jednou krále nahradí? Lid nemohl se dohodnout, až uviděli přilétnout pětihlavou saň. Krásné peří, téměř dokonalý let. Tu eleganci nešlo přehlížet. Drápy čisté barvy karmínu. Samotné slunce vešlo do stínu. Všude zněl její libozvučný hlas. Chvíli a lat, tenor, soprán i bas. Nebylo nikoho, kdo by pochyboval. A tak si každý za panovníka přál pětihlavou saň. Válka je mír, pravda je lež. Špinavé ruce snadno omyješ. Svoboda je otroctví. >> Ohnutá záda vítězství. Zlato je mlčení. Udavače pán vždy dobře ocení. Učit se je zbytečné, přemýšlet nebezpečné. Nabízíme vám chléb a hry. Těm lidem zapomněli říct, že každý Isaň musí jíst, že nároč pavoučí sítě. Tě už nikdy nepustí tě, že voda do hor neteče, že vyhraje, kdo uteče. A tak v tom kraji bez lidí tisíce mláďat porodí pětihlavá saň. Právě skončila skladba, přestože byla původně psaná na členy tehdejšího Fialova kabinetu nám připomněla nebo připomíná atmosféru panující nejen v České republice, ale i v Evropě, v organizacích NATO a Evropské unie, kterými jsme členským státem, kdy válka je mír a mír se vykládá jako válka a mír se vykládá jako válka. atmosféru současných lokálních vojenských konfliktů v podobě zástupné války na Ukrajině mezi kolektivním západem a Ruskou federací. Izraelsko-palestinský konflikt, kterému mainstream nevěnuje z různých důvodů tak velkou mediální pozornost. probíhající konflikt mezi Spojenými státy americkými a Íránem a další konflikty. válečné konflikty zvyšující mezinárodní vojenské napětí, vedoucí ke zvyšování výdajů státu na zbrojení, které nejsou možné bez podpory válečných politiků, podporovatelů zbrojení, politiků, kteří jsou o to ochotni zatáhnout Českou republiku do přímého vojenského konfliktu za zájmy NATO, zbrojařských a nadnárodních společností. Pohledem situace v naší zemi na Pražském hradě máme právě takového představitele v pozici prezidenta České republiky. Máme je taktéž v řadách mezi poslanci a senátory některých stran zastoupených v těchto zákonodárných orgánech. Ve dnech 9 až 10. října letošního roku nás čekají volby do 1. tř senátu, jehož obměna může výrazně promluvit do podoby další zahraniční politiky České republiky. Ve volebním obvodu číslo Plzeň město je kromě jednoho z válečných štváčů kandidující do senátu v podobě Karla Řechy v barvách Stan. Naopak kandidát vách komunistické strany Čech a Moravy, exposlanec a současný krajský zastupitel Jiří Valenta, který v případě zvolení znamená pojistku mírové budoucí orientace České republiky. Vítám Jiřího Valentu. Vážené dámy, vážení pánové, milí spoluobčané. Já vás určitě nebudu dlouho zdržovat. Jsem rád, že vás vidím, ale šanci by asi měli dostat s delšími projevy kolegové z celostátní sféry, z celostátního působení, aťž po na úrovni komunistické strany nebo zpřátelených levicových hnutí. Takže ale přesto mi dovolte pár slov, které jsem si pro vás připravil. Když se zamyslíme nad slovním spojením důstojný život v míru, často nás jako první napadne nepřít nepřítomnost války, prostá nepřítomnost války, nepřítomnost sirén, nepřítomnost letectva, bombardování a ruin. Mír je však něco více než jen ticho nebo klid mezi výstřely. Mír je základní půdou, do které se ve standardních společnostech zasahuje, aby byla uhájena lidská důstojnost. A bez míru lidská důstojnost nemůže tedy plnohodnotně existovat. Co vlastně ale znamená žít důstojně? Důstojnost není luxus, který by měl být vyhrazený pro vybrané. Nejedná se o základní lidskou potřebu. Znamená to mít jistotu, že můžeme bezpečně vychovávat své děti, mít přístup ke vzdělání, k lékařské péči, k práci, která nás uživí a která nám dává smysl. Znamená to žít ve společnosti, kde se nemusíme bát projevit svůj názor, kde platí právo a kde se s každým člověkem zachází s úctou bez ohledu na jeho původ, přesvědčení nebo sociální status. A taková naše společnost rozhodně není. Jen přímovou chudobou pro vaši informaci trmí trpí každý 10át. člověk naší země. To znamená, že příjmovou chudobou je ohroženo přes 1 milion občanů. Ale bavme se o míru, nikoliv jako o frázi, ale jako o nutné realitě. Mír totiž není samozřejmost, jak si mnozí, zejména naši mladší spoluobčané myslí, který jednou získáme a máme ho navždy. Je to dynamický proces, který vyžaduje naši každodenní péči. Skutečný mír nevzniká podepsáním deklarací na nejvyšší úrovni, ale staví se odspodu. a jeho hlavní pilíře jsou vzájemný respekt, který začíná v našich rodinách, na našich pracovištích a komunitách. Schopnost naslouchat i těm, s nimiž nesouhlasíme, je prvním krokem k předcházení konfliktů. Sociální spravedlnost, společnost, ve které propast mezi lidmi vyvolává frustraci a bezmoc, nemůže být dlouhodobě stabilní. Důstojné podmínky pro život jsou nejlepší v prevenci napětí. A o sociální spravedlnost se nám může v České republice zatím pouze zdát. Solidarita. Mír znamená nenechat nejslabší na holičkách. Síla společnosti se pozná podle toho, jak se dokáže postarat o ty potřebné, o ty, co to skutečně potřebují. V dnešním propojeném a často neklidném světě vidíme, jak křehká tato rovnováha je. Světové události nám neustále připomínají, že mír v jedné části světa je úzce spjat s bezpečím v části druhé. Není to jen vzdálené téma a pro politiky. Je to výzva pro nás, pro všechny. výzva pro každého. Za důstojný život v míru musíme aktivně vystupovat a zodpovědní politici ne zejména. Znamená to odmítat nenávistný jazyk směřující k rozeštvávání celých národů a etnik, rozdělování společnosti a lhostejnost k bezpráví. Neznamená to ale neúctu ke slovanství či vlasteneckému češ, na které můžeme být po dlouhé generace právem hrdi. Kdykoliv se postavíme proti nespravedlnosti, roztodivnému přepisování historie, kdykoliv podáme pomocnou ruku a kdykoliv zolíme dialog místo agrese, investujeme do míru pro všechny. Přejme si a pracujme na tom, aby důstojný život v míru nebyl jen tématem naší dnešní akce nebo nesplněným přáním, ale každodenní realitou pro nás i pro generace, které přijdou postupně po nás. Na samotný závěr mi dovolte ještě jednu politickou výzvu. Určitě, jak tady stojíte, tušíte jakou. Komunální a senátní volby se v naší zemi kvapem blíží. Odehrají se na začátku měsíce října a i tyto volby mohou být také prostředkem, jak pomoci prosadit mír místo války a to bez ohledu na to, že se jedná o rozdělení politické moci v obcích a politicky nevýznamném senátu. Někdo tedy tak může tvrdit, že se jedná o volby takzvaného druhého řádu, ale myslím si, že opak je spíše pravdou, že se jedná o instituce, které nemají rozhodující vliv na formá formování naší zahraniční politiky. Ovšem, ale i ze senátu či radnic mohou rozumní lidé účinně bojovat proti válce a také bojovat proti všem těm, kteří z rozličných důvodů rozmíchávají a krátkozradce podporují a že jich je v České republice až dost. Dobře víme, o koho se jedná a o jaké subjekty, politické subjekty na naší české politické scéně a také víme o jaké jeich protagonisty. Vyvarujme se proto jakékoliv jejich volební podpory. Je nutno, aby již setrvale ztráceli půdu pod nohama a pokud možno již co nejrychleji zmizeli i z veřejného prostoru, než bude pro nás všechny pozdě. Kandidáti komunistické strany Čech a Moravy naopak naplňují v tomto ohledu ta nejpřísnější společenská kritéria. A proto vás tady všechny prosím o jejich podporu. Díky za pozornost. Vážení přátelé, dalším hostem, věkově nejmladším je zástupce vedení hnutí Stačilo, které se řadí mezi levicové, vlastenecké a konzervativní hnutí. Mnozí si v podobě tohoto hosta Vítka Prokopa vzpomenou na lídra společné kandidátky koalice Stačilo v Plzeenském kraji ve volbách do poslanecké sněmovny v loňském roce, kdy součástí uvedené kandidátky byla také komunistická strana Čecha Moravy. Vítám Vítka Prokopa. Já bych chtěl poděkovat organizátorům za to, že mě pozvali na toto vlastenecké setkání. Scházíme se na vcelku signifikantním místě na náměstí míru a o mír nám všem jde. Já si pamatuji, je to chvilka, kdy jsme se tady na jaře sešli, abychom společně vyjádřili nesouhlas nad sjezdem sudetoněmeckého lmanshaftu v Brně. On ten sjezd byl bohužel takovým prvním balónkem, že ta nová vláda nebude tak vlastenecká, jak se při volbách tvářila, že bude. A od té doby těch balónků bohužel přišlo mnohem víc. Mí předřečníci některé z nich zmínili. Roman Rone mluvil o snížení podpory v nezaměstnanosti, ale já se přiznám, že mě trápí něco jiného, daleko závažnějšího a ona to je ta takzvaná redefinice závislé práce. Když vám to teďka řeknu, tak to zní strašně nudně. Co to ta redefinice závislé práce je? Ta redefinice závislé práce spočívá v tom, že určuje, kdo je zaměstnancem a kdo zaměstnancem není. A ty změny, které Alešuchlka nyní chce provést, by de facto umožnily, aby spousta lidí skončila, ztratila status zaměstnance a byli nuceni pracovat na Ičo. Vlastně tady mluvíme o tom, že by se zlegalizoval Schwarzc systém a miliony lidí by ztratili svoje práva, co nyní mají. Právo na minimální mzdu, právo na nemocenskou, právo na rodičovskou, spoustu dalších a dalších věcí. A vidím, že jsme to my zástupci levicových a vlasteneckých sil, ať už z hnutí stačilo s KSČM nebo třeba i ze sociální demokracie, kteří jako jediní toto téma zvedají a varují předtím. varují předtím, že hrozí, že spousta lidí bude připravená o jejich práva a že jim bude hrozit ožebračení, protože o nic jiného nejde. Scházíme se na náměstí míru a jak již zmínil kandidát do senátu Jirka Valenta, tak mír není možný bez sociální spravedlnosti. Aby byl mír, tak je potřeba, aby panoval mír i mezi lidmi. A vidíme, že to v naší společnosti bohužel dnes není pravda. Víte, my v mnoha případech jsme se tak nějak spokojili a smířili s myšlenkou, že v poslanecké sněmovně můžou být mafiáni, že tam můžou být lháři a že v poslanecké sněmovně můžou být lidé, kterým jde o jejich vlastní zisk. Nemá cenu tady asi připomínat kauzy typu dozimetr, fialovou kampeličku a celou další řadu problémů. A vidíme, jak jsem říkal, odvoleb je to téměř rok. Co se stalo ohledně dozimetru? Jak pokročilo vyšetřování? Jak probíhá soud? Informace ustaly. Máme ve sněmovně nyní vyšetřovací komisi. Ta má vyšetřovat dozimetr. Neděje se nic. Ministr spravedlnosti Jeronim TJ před několika měsíci prohlásil, že pokud se prokáže, že se TOP 09 a hnutí Stan financovaly výnosy strestné činnosti, tak oběma tímto uskupením může hrozit až po zastavení činnosti. Velice správné prohlášení, velice odvážné, ale od té doby ticho po pěšině. A já se ptám, proč? A vemte si další záležitost, která určitě celou řadu z vás trápí, zvlášť ty z vás, kteří na naše manifestace, happeningy a setkání chodí pravidelně. Co o Ganesianů gang? Jak to, že už nejsou před soudem? Jak to, že někteří z nich už dávno nesedí? Jaký je možné, že můžou dál pobíhat mezi námi a že jejich uskupení jim může vynášet miliony korun každý měsíc? Jak to, že se nic nezměnilo? Celá řada volebních slibů je postupně odsouvána. Vezměme si jeden z těch nejdůležitějších a to slib, že se znovu zastropuje věk odchodu do důchodu na 65 let. Tento slibl odložen až na rok 2020. osm. Víte, my se nesmíme spokojit prostě s tím, že politici můžou lhát při kampani, že můžou svoje sliby odkládat, jak se jim zachce. Vezměme si věc, která nyní rezonuje v médiích a trápí asi každého z nás a to je schodek státního rozpočtu. Ten schodek je obrovský, astronomický, tak se nám řekne, že je to proto, že Fiále špatně hospodařil. Jo, to je pravda. Fiala špatně hospodařil. Ale my jsme zvolili novou vládu, protože chceme, aby hospodařila lépe, než ta předešlá. My nechceme další výmluvy, další odložené sliby, ale chceme nějaké výsledky. Víte, a já vám teďka řeknu jeden údaj, který vám asi vyrazí dech. V roce 2020 skupina 10 nejbohatších Čechů a Češek měla dohromady majetek kolem 800 miliard Kč. O šest let později v tomto roce ta samá desítka má majetek ve výši 2,3 bilionů Kč. Za tu samou dobu přitom průměrné české domácnosti shudly o 13 tř. Takže slovy klasika zdroje tu jsou, ale záleží do čí kapez si pro ně šáhnem. Můžou to být zisky nadnárodních korporací, které nás každý rok okradou na odlivu těch dividend o několik s