Václav Klaus: Projev ke státnímu svátku 28. října 2026

Dámy a pánové, vážení a milí přátelé, já bych vás chtěl v tento slavnostní den co nejsrdečněji pozdravit a poděkovat vám, že za vaši přítomnost, že jste tady s námi na akci, kterou pro my řada z nás už považuje za trochu trochu tradiční. Vím, že někteří jste tady už také v minulosti byli. Před budovou, kde byla v roce 1918 vyhlášena naše republika, se scházíme opakovaně. Letos je to už po 7m. Možná někteří z vás se pamatují, že to vzniklo za covidu, kdy se nikam nesmělo chodit a tenkrát nás tady byla jenom hrstka. Ani jsme nikomu nerozesílali pozvánky, protože jakékoliv shromožďování bylo zakázáno, ale od té doby vznikla určitá tradice, kterou kterou my se snažíme dodržet. Já jsem tehdy za mluvení, za svolávání tohoto shromáždění a mluvení bez roušky musel opakovaně platit pokutu nějakou. Takže už myslím, že zapomínáme, co všechno bývalo za toho covidu zakázáno a je to opravdu nedávno. Eh, je to jen pár let. Byl s námi tehdy na tom prvním setkání jeden výrazný, opravdu autentický Čech Milan Knižák a bohužel už tady letos s námi není. a nebude chybí nám tady při opakujících se projevech mají řečníci sklon říkat letos je to jiné. Velmi často je to pouhý řečnický obrat, který ten řečník nemyslí vážně, ale já to letos vážně myslím. Prostě ten letošní 8 žen je skutečně jiný a proti našemu setkání změny vidím dvě zásadní. Výrazně se proměnila naše od našeho minulého setkání naše politická scéna, ale já za daleko větší změnu vidím to, co se děje kolem nás v našem okolí, tedy v Evropě a ve světě. My, kteří jsme sem dnes přišli, jsem přesvědčen, jsme přesvědčeni, že se ta naše politická scéna změnila k lepšímu. Některé z těch výrazných představitelů té naší dnešní politické scény tady máme. Nikdy tady nebylo tolik ministrů ještě jako jako dneska. Takže to je novinka. Musím hned dodat, že někteří z nás jsme trošku smutní z toho, že se nezměnila dostatečně. >> Přesně tak. >> Ale to ať oni neslyšej teď, protože by se urazili a hned by hned by odešli. Mám takový strach. Loni jsem zde řekl, budu citovat, že se poražení ve volbách ve spolupráci s mocnými médii snaží budování nové vlády co nejvíce komplikovat. To platí i dnes, ne dnes ne budování, ale fungování vlády. Poražení ve volbách dodnes nepřijali svou prohru a dnes a denně vytvářejí další střety, které fungování vlády samozřejmě poškozují. právě proběhlý politický sporně interpretovaný jako spor o financování veřejnoprávních médiích. Ve skutečnosti to byla po čtvrt století naše druhá televizní krize. Tak tento spor je toho jasným příkladem. I v té první krizi jsme prohráli televizní krizi a důsledky toho neseme dodnes. Letošní komunální volby a senátní volby politickou situaci výrazně nezměnily, ale nám konzervativně uvažujícím lidím potvrdili smutný fakt, faktickou neexistenci skutečných politických stran. A to nás některé nesmírně trápí. Před několika týdny mi jeden můj dlouholetý přítel, já se rozíším, jestli tady dneska je nebo není, mi přál k svátku slovy všechno nejlepší vám i našířadnoucí státnosti. Mně se to zdálo velmi, velmi trefný výraz. Ano, naše státnost tak je tak těžce probojovávaná před 108 lety řadne, respektive stává se pouhou chymérou. To, že jsme samostatnou suverénní zemí, si stále více už jen namlouváme. Naše, když budu používat tu terminologii, naše státnost chřadne jak naším nedostatečným domácím pečováním o ní, tak tlakem smějšku. Tato kombinace je bohužel smrtící. svůj dnešní projev, když jsem ho před pár týdny se nad ním zamýšlel, tak jsem si pracovně nazval 28 žen ve stínu záříového projevu paní Vonderljenové. Já je ten projev mnohé z nás eh rozlobil, ale navíc jsme se navíc jsme se bohužel nezmohli. Svět se změní. přechází od unipolárního k multipolárnímu, ale Evropská unie je stále zde a my jsme její součástí. Při našem nedostatku pozornosti nebereme vážně, že se mění i Evropská unie a naše postavení v ní. jestli to někdo nedoceňoval snad mu onen zmíněný nedávný projev předsedkyně štrasburský projev předsedkyně Evropské komise naší faktické předsedkyně vlády snad otevřel oči. To, co předvedla, bylo autoritativním a vítězoslavně proneným vyjádřením posunu, který v Evropě už dlouho bez velkých fanfár probíhá. Jeho důsledkem je radikální oslavení demokracie, ale i řádu a pořádku, zesílení moci úřednických aparátů, potlačení významu a smyslu jednotlivých národních států, ignorování a šikanování nespokojených občanů a v neposlední řadě nárůst centralizace veškerého veřejného rozhodování. To vše probíhá bez vědomého souhlasu nás obyvatel tohoto kontinentu. Nikdo se jich nás neptá a zdá se, že mnohé z nás to jen málo znepokojuje a právě proto musíme tato slova opakovat. Rozhodování v Evropě si přivlastnila skupina vyvolených, nikoliv přímo zvolených evropských elit, která si i přev i při evidentním nárůstu potíží všeho druhu a při stále rychlejším zastávání Evropy za rychle rostoucími částmi světa, tato skupina elit se dokonale imunizuje. od své viny na vzniku všech těchto problémů. Tváří se jako by byl vinen někdo jiný, ale v Evropě nikdo jiný nevládne. A když se náhodou někdo, kdo by to dělal jinak, o něco takového pokusí, jsou použity všechny prostředky a jak ho této možnosti zbavit. Letošní osud Viktora Orbána je toho, myslím, pro všechny z nás naprosto jasným důkazem a příkladem. Od loňského 28. října se navíc prosazuje jedna mimořádně nebezpečná změna a tou je militarizace veřejného mění a veřejného diskurzu a lehkomyslné si zahrávání se slovem válka v televizi od rána do noci vidíme startující vojenská letadla helikoptéry střílející děla Letící drony, výbuchy, trosky domů a spoustu mrtvých. probíhá intenzivní příprava na válku řinčením a šermováním slovy. Naší veřejnost to přesto nechává v klidu, jako by se jí to netýkalo, což je nebezpečná krátkozrakost vidění světa. Ti z nás, kteří nepřehlížejí zkušenosti z minulosti, přirovnávají dnešek k roku 1914, kdy zdánlivě náhodnou či okrajovou událostí, kdesi na Balkáně vypukla první světová válka. Z literatury dobře známe idylickou možnost skutečné války, netušící atmosféru tehdejší doby. Všichni jsme četli díla autorů jako Štefan Cvik, bratři, Manové, Remark, Brecht, Romen Roland a další. Z fotografií známe optimistické tváře vojáků rukujících na frontu s iluzí, že se za několik týdnů vrátí domů. Zdálo se, že jde o neškodné hry generálních štábů a politiků. Světovou katastrofu téměř nikdo neočekával. kolega Jakl, nevím, nevidím ho tady někde loni v dubnu pěkně napsal: "I tehdy si nikdo reálně neuměl představit hnus a utrpení opravdové války s masakry milionů mladých mužů. I tehdy se mělo za to, že armády slouží k zastrašení a reprezentaci a ne k vzájemnému masakrování. Ta slova platí. Já myslím. Teď je to velmi podobné. Navíc ve chvíli, kdy se vedle války na Ukrajině rozhořela i válka na Blízkém východě. Téměř od nikoho neslyšíme slovo mír. Toto slovo se stalo slovem opovrhovaným. Představitelé mnoha evropských zemí si o to více zahrávají se slovem válka. Naštěstí v poslední době mluví trochu jinak náš premiér. Já doufám, že jste to všichni zaregistrovali. Doporučuji pozorně si přečíst vystoupení bývalé tiskové mluvčí prezidenta Zelenského Julie Mendelové na jedné z akcí Evropského parlamentu letos 16. září výslovně řekla, cituji: "Mír je jediné východisko z krize, do které se všichni propadáme. Ztrácíme zemi, ztrácíme národ. Není žádný lepší okamžik pro mír, než právě teď." A dodala k tomu, myslím velmi patřičnou větu. Kdo chce skutečně bojovat proti Rusku, ať jde na frontu. [potlesk] Její prohlášení bylo adresováno všem silácky mluvícím evropským politikům. U nás jsme mu bohužel nevěnovali téměř žádnou pozornost. V obou konfliktech, tedy na Ukrajině i na Blízkém východě, se sází na totální výhru jedné strany a totální prohru strany druhé. Budu citovat dalšího z kolegů Ivo Strejčka. je támhle je určitě, který vyzývá navrátit do našeho jazyka i mysli skutečnou váhu důsledků slova válka není projevem slabosti, ale krokem k udržení zdravého rozumu. Neboť slovo válka není obyčejné slovo. Má svůj děsivý obsah. Uvědomujme si tohleto všechno. Mnoho času nemáme. I u nás doma je třeba dospět k nalezení elementární svornosti. V této věci je třeba začít jednat. První světová válka nám sice dala Československo, jehož je Česká republika pokračovatelkou, ale přinesla i něco jiného. Připravila půdu pro komunismus a nacismus. Jsme dědici zbytečné a svět měnící první světové války více, než se po dlouhých 108 letech zdá. I ta druhá světová válka byla vlastně jen projevem jen projevem snahy doříc si to, co tou první dořečeno nebylo. Teď by to v žádném případě nebylo o nic lepší. spíše naopak. Zbraně jsou ještě podstatně podstatně ničivější. Vážení přátelé, letošní 108. výročí vzniku naší republiky nepromarněme. Využijme ho k vážné diskuzi všude tam, kam každý z nás dosáhneme. Každý máme nějaký prostor malý i velký. Někdo jenom se sousedy a někdo v celostátní televizi. Ale nevymlouvej se ten, nevymlouvej se prostor každý z nás máme. Udělejme všechno proto, abychom opakování minulosti, hrozícímu se opakování minulosti předešli. Děkuji vám za pozornost a děkuji vám za to, že jste tady dnes [potlesk] s námi. M. [potlesk] >> [potlesk]