Střet Vondráčka s Pospíšilem a Vondrou: dotace, Hrad a 43 % pro AfD | ČT Nedělní debata

Komise zastavila čierra a pravděpodobně ani voliče hnutí.

Ano, to už ale dávno nezajímá.

Je to prostě potvrzení toho, že tam je ten střed zájmů.

A znovu cituji tedy Evropskou komisi, svěřenský fond situace kózí vlády Andreje Babiše. Ta situace je úplně stejná.

Andrej Babiš také tedy zcela zjevně lhal. Lhal všem, celému národu. Lhal i panu prezidentu Petru Pavlovi, že ten svůj střed zájmů vyřešil, protože ho prostě zcela zjevně nevyřešil. A lhal ostatně i Evropské komisi.

Samozřejmě je to totální nesmysl a blbost a je to jen výsledek těch x udání, které tady opozice posílá do Evropské komise. Jsem Agrofert dal pryč. Jo, ty nesmysly, které oni tady říkají, jo, jsou, eh, samozřejmě jsem to stokrát vyvrátil.

Pane místopředsedo Radku Vondráčku, neměl by Andrej Babiš jednou provždy už svůj střed zájmu vyřešit tak, aby kolem toho nebyly neustále pochybnosti?

Za prvé, já vám odpovím, ale zaprvé musím se opravdu ohradit proti tomu, co předvádí zástupce pirátské strany. My se tady můžeme debatovat, my můžeme vést nějaké politické spory i právní, ale to, co předvádí s tím, jak označují Andreje Babiše a celé hnutí, ano, za lháře na základě toho, že to ředitelství příslušné poslalo dopis a řeší to neformálním, prozatímním, dočasným procesním krokem, jenom chce větší lhůtu, aby si posoudili povahu toho trustu a aby o tom – aby teď někdo říkal, že někdo lže. To je prostě politický suterén.

Dobře. Je to politická debata, kterou prostě čelíme v poslanecké sněmovně často. Je to demagogie a to by nás mělo zajímat všechny, co jsme tady kolem stolu, že bychom se měli bavit aspoň trošku, eh, korektně.

Dobře, tak pojďme odpovědět na moji otázku. Neměl by to tedy Andrej Babiš vyřešit už jednou pro vždy tak, aby nebyly pochybnosti?

Jak, pane redaktore? Tak, aby nebyly pochybnosti.

Už je mu dal to vysoce nad rámec běžných opatření do blind trustu. Určitě splnil všechny podmínky našich vnitrostátních předpisů. Eh, teď si vlastně ta komise akorát vyžádává víc času pro to, aby posoudila povahu toho fondu. Eh, udělal víc, než udělal kdokoli předtím. Vlastně vzdal se svých akcí, vzdal se svého majetku na celou dobu svého života. Eh, je to v nezávislé správě. Opravdu šel až za běžná opatření. Určitě šel za běžné povinnosti třeba takového eurokomisaře.

Dobře.

Eh, s malou nadsázkou se teďka potkáme s panem Babišem, když on říká, že se bude muset zastřelit. Já jsem hned na začátku říkal, že jednou bude mít na náhrobku epitaf: "Leží Andrej Babiš ve střetu zájmu", protože zřejmě nic jiného nedokáže uspokojit kritiky. To bych – kdybysme se bavili slušně, tak já budu respektovat, že zkrátka situace Andreje Babiše je i evropsky unikátní. Nikdo druhý není v takové pozici a neřeší tak velkej majetek a současně nevykonává tak významnou funkci.

On si to ale uvědomuje přece i sám.

Pardon. Můž... Můžu vám říci vše, co mohl.

Dobře. Říkáte, že udělal vše, co mohl, ale na druhou stranu mi vysvětlete, proč Andrej Babiš na vládě chodí za dveře, když se projednávají některé body. Já jsem si projížděl – v zásadě všechny záznamy z jednání schůzí vlády – eh – a napočítal jsem tam, doufám, že se nemýlím – eh – šestkrát, kdy Andrej Babiš opustil jednání vlády. Bylo to 26. ledna, 16. února, 2. března, 16. března, 8. června naposledy a to je tenhle záznam 17. srpna. Vždy tam byla uvedená poznámka. Důvodem neúčasti předsedy vlády na projednávání tohoto bodu je uplatnění preventivního přístupu ku údajnému střetu zájmu ve smyslu zákona 159/26 o střetu zájmu. To znamená, že ani eh Andrej Babiš evidentně sám, eh, si není jistý, jestli dělá všechno správně a má o tom pochybnosti.

On si je jistý, že udělal maximum, co udělat mohl. My tomu říkáme, jsme tomu říkali v advokacii procesní opatrnost, protože eh on bude vždycky vděčným terčem opozice, vždycky budeme řešit střed zájmu. V tuto chvíli je to ale absolutně netéma. To, co jsem byl svědkem v posledních dnech v poslanecké sněmovně, kdy ztrácíme hodiny nad opravdu neformálním opatřením, kdy si akorát Evropská komise – respektive to, eh, ředitelství Agry nebo Regio, teď nevím – vyžádalo odklad, aby posoudili ten trust. Tak tím zásem...

Prosím.

Premiér ve střetu zájmu, kdy Česká republika by teoreticky mohla přijít o nějaké peníze, je podle vás ne téma?

V tuto chvíli je to netéma. Česká republika má řadu jiných témat, která nás pálí, které bychom řešit mohli. Já říkám, respektuji opozici, chápu, že je to téma, které musí zdvehnout a zdvihnout, a nebude to jinak. A na druhou stranu opravdu neexistuje řešení, protože – a to jsem přesvědčený – kdyby prodal celý Agrofert, tak mu budou říkat, že to prodal jenom na oko. Když teďka mu vyčítají, že po skončení funkce přejde nezávislá zpráva do rodinné zprávy, může a nemusí. A jestli mu vyčítají, že jednou připadne koncern dětem, tak to už prostě jde opravdu za hranu běžného přemýšlení a to už se opravdu dostáváme za hranu i ústavnosti, protože my máme opravdu článek 21 ústavy, kde se mluví o tom, že všichni mají právo na rovný přístup k veřejným funkcím.

Pane Pospíšele, je to ne téma – tedy takové jaksi hezké slovíčko.

Já o té věci diskutovat věci a nebudu tady do role emocí, jak – jako – na jedné i druhé straně – jak pan Hřib, tak je ten trochu panu předsedo – jo – to tak ne téma. Tak jde o desítky milionů Kč, které se dneska vyplácejí z peněz českých daňových poplatníků a které – a vy víte sám – že to je jedna z možností, které Česká republika nemusí z Bruselu dostat. To znamená, může jít o peníze Čechů, tak to zkrátka je téma. Protože podle mého názoru by české entity, příslušný zemědělský intervenční fond a jiné, ve chvíli, kdy jsou pochyby, neměli takto nakládat s penězi Čechů, českých poplatníků. Jo, až se to vyjasní, tak to bude něco jiného. To je jedna rovina.

A druhá rovina – když jsem byl v Brusel, už tam dva roky nejsem – tak jsem vždycky vnímal, že tady téma Andreje Babiše, středu zájmu, nás jako Českou republiku poškozuje. Jo, takže je to ne téma. No, asi to není nejdůležitější téma téhle země. Asi 400 miliard schodek je důležitější téma. Ale jde o české peníze, které platí čeští poplatníci. Jde o reputaci České republiky v Bruselu a tedy netéma to podle mě není. Jo.

A to říkám úplně v klidu, bez nějaké hysterie. A pokud Brusel chce posuzovat ten trust, ten fond z hlediska právního, vy jste řekl, pane předsedovestu, že to jednou připadne jeho dětem. No, tak to je správné a logické, jo. Ale problém je, že Andrej Babiš nejprve řekl, že to jednou připadne jeho dětem po jeho smrti, a pak se ukázalo, že trošku nemluví pravdu a že to připadne už za tři roky. A ještě se musí po řadu zájmu definován šířeji.

A teď to říkal v klidu, bez nemocí.

Dobrá. Já posunu tu debatu dál a dám vám prostor, pane Vondráčku, ale dám i prostor druhé straně stolu.

Zajímalo mě, jestli to riziko, koneckonců o tom mluví prezident republiky, že by to nemělo poškodit občany České republiky, to riziko, že by to nakonec mohli zaplatit občané, podle vás není problém, pane Vondráčku.

Tak my se musíme v první řadě zabývat našimi zákony. Ministerstvo spravedlnosti je dohledový orgán, který hodnotí střet zájmu podle zákona, který platí u nás. A to, že mohou mít a často velice různé názory i na různých ředitelstvích v rámci Evropské komise na velice podobné otázky, to je prostě realita.

Já bych rád řekl větu, která mi přišla památná z úst Jaroslava Kubery: že dotace by měly být trestným činem, minimálně sprostým slovem. A kdyby tady dotace nebyly, tak neřešíme tady hodiny a hodiny těchto diskuzí. Takže pojďme se bavit o tom, a čerpají je firmy, které – abych byl úplně férový – tedy dříve patřili Andreji Babišovi. A to je to téma, o kterém se tady bavíme.

Mimochodem, vy jste mluvil o českých zákonech, ale pak jsou tady různá nařízení, například finanční nařízení Evropské unie, která říkají něco jiného a jsou nadřazená.

Všichni jsme ve střetu zájmu, pokud rozhodujeme například o výši našich platů. A ten zákonný střet zájmu definuje náš zákon o střetu zájmu. Náš zákon je splněn. My musíme určitě dbát na to, aby vyplácení dotací bylo pro všechny aktéry na území České republiky podle stejných podmínek, aby všichni splňovali zákon, aby nikdo neměl nějaká jiná kritéria. A z tohoto pohledu je to tak, že podle českého zákona v tuto chvíli se dodržují všechna pravidla stejným metrem. My musíme chtít dodržovat pravidla stejným metrem. Žádné výhody pro nikoho – ani pro premiéra, ani pro nikoho jiného.

Nezapomněl jsem na vás, ale pane Vondro, jak je to tedy na jedné straně české zákony, ale na druhé straně je tady nařízení, které říká něco jiného, a Evropská komise, která koneckonců rozhodne o tom, jestli ty peníze proplatí nebo ne?

Ano, odpovím na to. Ale neskákal jsem do řeči, tak teď nejprve: Andrej Babiš tady říkal, že opozice jsou nějaký práskači v Bruselu, ne? To já úplně odmítám. My žádní práskači nejsme. Já jsem neprovedl žádné podání v tomhle smyslu. Nedělám tohle, ale zároveň – a to je to hlavní – já jsem osobně přesvědčen, že ten konflikt zájmu vyřešen není. A koneckonců tohle je toho důkazem, že si to ani sám Andrej Babiš uvědomuje, jak jste tady řekl, jak odchází z vlády.

Podívejte, má to dvě roviny. Jedna je rovina, řekněme, domácích pravidel hry. Tam jako možná ano, ale nejsem právník – pokud si to s Agrofexem nějakým způsobem vyřešil – ale stejně tak, když to třeba prostě děti z toho budou těžit a možná i on sám, protože z toho statusu se to nevylučuje, tak přeci všichni jednáme – my slušní lidé jednáme ve prospěch svých dětí.

Ale tam je ještě daleko vážnější věc, která teď není na stole a která s českými zákony prostě není konformní. Protože on tím nevyřešil třeba fond Hartenberg, kterým dělá svůj byznys ve zdravotnictví. Teď priorita v rozpočtu: zdravotnictví jedna z top tří věcí. Tam nejde o desítky milionů, jak tady řekl Jiří Pospíšil, tam jde o miliardy – prosím pěkně – pro jeho reprodukční kliniky a další.

A tohle já jsem pevně přesvědčen, se prostě na stole ještě objeví i z hlediska českých zákonů. A pak je ta druhá rovina těch evropských dotací, která se teď projednává. A mě to nepřekvapuje, že Evropská komise to začala šetřit. Tam si o tom prostě samozřejmě povídají, když nejsou slepí, protože tohle, co tady diskutujeme, zkoumají i oni.

A znovu v podstatě nejde o pár desítek milionů, ale potenciálně zase o miliardy korun. A to jsou peníze, které – pokud Evropská komise usoudí, že to je střet zájmu – no, tak je Česká republika bude muset vracet. A to je tak, že nebude vracet něco Andrej Babiš. To bude vracet stát, který za to nese zodpovědnost. Stát, který on jako předseda vlády reprezentuje. Čili je to něco, co samozřejmě nás všechny jako daňové poplatníky musí zajímat – ať jsme piráti nebo ne – zodpovědní lidé musí jednat zodpovědně.

Pane Vondráčku.

Tak pánové, doufám, že to nikomu z vás ani mě neuškodí, když řeknu, že děkuji za korektní způsob debaty. A je to velký kontrast oproti tomu, co jsme slyšeli od zástupců pirátů.

Pojďme se k tomu nevracet.

Zaprvé padl tady dotaz od pana Pospíšila, že by mohla Česká republika přijít o nějaké peníze. Nebyla spochybňována výrazně větší část těch dotací – víc než dvoutřetinová – týkající se takzvaných nárokových dotací, tam kde jsou splněny podmínky. Nikdo to nepochybuje. Ty jsou propláceny. Takže je vlastně spochybňována jenom malá část.

V případě: samozřejmě ten fond nemůže zastavit ty platby, protože nemá nic v ruce. On má v ruce jeden dopis komise, že komise chce ještě šest měsíců něco posuzovat a budou si dopisovat právníci. Takže zase by tím někoho mohl poškodit, když by něco nevyplatil.

Ale co chci říct: ty firmy nikam nezmizí. A kdyby náhodou někdy v budoucnu nastala situace, o které mluvíte, tak samozřejmě ten fond má právo započíst vůči těmto platbám i nějaký nárok, který by vznikl na základě toho, že by snad komise došla k nějakému závěru.

Pane Vondráčku, já jenom uvedu: nikdo tady nepochybňuje nárokové dotace. Bavíme se o investičních dotacích. Aby to bylo fér pro diváky.

Ty budou plynout dál. To nikdo nepochybňuje. My se bavíme o investičních.

Vy se bavíte o penězích českých poplatníků. Já vám odpovídám, že ty nejsou ohroženy, rozhodně nejsou, protože stát má své nástroje proti těm firmám, které jsou tím dotčeny, uplatnit třeba zápočtem později ty přímé platby. Potom jsou to často firmy s velkým movitým a nemovitým majetkem. Strašení, že tady přicházíme nenávratně o miliony či miliardy daňových poplatníků, nemá právní základ.

Takže vy tvrdíte a slibujete tady veřejnosti: pokud Evropská komise dospěje k názoru, že u těch investičních dotací byl konflikt zájmu, může být – takže stát na Andreji Babišovi a Agrofertu vymůže to placení?

Jestliže v této době by došlo k nějakému vyplacení, které by nás nebylo spochybňováno, má stát nástroje, jak to z těch firem dostat, ne?

Státy se domluvit. Děkuji.

On musí, protože musí postupovat s péčí řádného hospodáře. To vy přece víte. Když jsme tu právně, podpisujete tady, že stát udělá všechno pro to, aby na Agrofertu ty peníze vymohl.

Naopak, ten stát, co neudělal v tom minulém období – kdyby se už tenkrát obrátil, kdyby se odvolal proti tomu právně nezávaznému rozhodnutí – dneska jsme mohli mít rozhodnutí Evropského soudu a nemuseli jsme tu sedět.

Já celý ten spor zkrátka vidím v tuto dobu, v tuto chvíli jako disputaci právníků a odborníků.

Poskytují se posudky, analýzy a proto to říkám, že je to netéma. Nechme to – je to strana Evropská.

Panešě to bylo předchozí období, kdy byl Andrej Babiš premiérem. Tam jsou určité dotace ještě sporné a vy sami v té vaší novele, kterou vy navrhujete, chcete zkrátit dobu, po kterou je to možné vymáhat – v zásadě, aby to už bylo promlčeno, jo.

To znamená, jako tady je jaksi oprávněná obava, kterou tady prezentoval kolega Vondra, že ano, podle českého práva by neoprávněné dotace měly být vráceny a stát má nebo ten fond má žalovat takovou firmu. Ale otázka je, jestli tyhle entity v době Andreje Babiše budou se chovat jako zástupci veřejných zájmů České republiky, nebo jako zástupci Andreje Babiše.

Jo, teď je to 80 milionů. To je konkrétně teď ten příběh, že jo, které asi byly vyplaceny. Pro diváky je třeba říci: funguje to tak, že se z českých peněz ty peníze vyplatí a pak ta česká entita, ten Český fond, žádá komisi o refundaci těch peněz. Pravděpodobně to bylo vyplaceno. To ten fond odmítá sdělit veřejnosti, což je fascinující, že to vzácně nevíme, že to v těch článcích není. Tedy co se udělalo s 80 miliony českých peněz, českých poplatníků. Asi byly vyplaceny a nevíme ten postup.

To znamená, tady fakt jako děkuju, že to říkáte, tedy že pokud se ukáže na konci řetězu, že Andrej Babiš ty dotace, které nejsou nárokové – je to menšina, ale i tak to jsou v součtu stovky milionů Kč, že jo. Teď je to 80 milionů, ale v součtu Agrofert ročně čerpá 200 až 400 milionů takzvaných nenárokových dotací. Ty nárokové – to je miliardaté, jako se neřeší.

>> Dobře, abychom se v tom úplně neutopili. Pane Vondráčku, vy jste chtěl reagovat, ne?

Tak já jenom – když jsem slyšel, jak tady kolega Vondráček vysvětloval právě ty nárokové a nenárokové dotace, má to význam proto, abychom si uvědomili, o jakém objemu peněz se bavíme, že to opravdu nejsou miliardy. A pokud tady v tuto chvíli by byla nějaká pochybnost, prokázalo se to a skutečně tedy definitivní verdikt by zněl, že ty peníze byly vyplaceny nesprávně, že neměly být vypláceny, tak já si myslím, že i u těch nárokových dotací jednou z těch podmínek je, že nemají ty firmy nějaké závazky vůči státu nesplacené, že ten stát nemá vůči nim nějaké pohledávky, exekuční tituly na vrácení těch peněz, které byly předtím vyplaceny třeba nespravedlivě.

Takže i tohle do budoucna je přeci jeden z těch nástrojů, který ten stát může uplatnit i v případě těch nárokových dotací. Bude potom vymáhat všechny peníze po Agrofertu, pokud skutečně dojde k tomu, že Evropská komise nebude započítávat tyto peníze.

>> Pokud to dospěje do fáze, že tady bude exekuční titul, že bude soudně rozhodnuto, třeba v kontextu názoru Evropské komise, že nějaké peníze byly vyplaceny neoprávně, stát je musí vymáhat zpátky.

>> Pane Vondráčku, Radku Vondráčku, vy jste mimo jiné předkladatelem novely zákona. Tuším, že v prvním čtení – změna zákona o střetu zájmů, kde, když to hodně zjednoduším, klidně mě opravte, není problém, kde veřejné zakázky by nesměly brát členové vlády pouze z těch rezortů, které řídí. Premiér neřídí žádný rezort. Jednoduchá otázka: je to vlastně reakce na ty současné spory Andreje Babiše?

Dokonce jsem předkladatelem – no, prvním zástupcem navrhovatelů – když jsem to navrhl, tenkrát se obrácel na Ústavní soud, aby Ústavní soud zrušil Lex Babiš. Jde o to, že a teď si to tady ověřujeme během té debaty, že ta česká právní úprava je v podstatě hypertrofovaná. Česká úprava je mnohem horší, než je třeba ta úprava evropská. Ty povinnosti třeba evropských činitelů jsou mnohem na nižší úrovni. Ne, to, jestli to je reakce na Babiše. Děkuju.

>> Takže já v rámci tohoto tématu říkám, že bych byl rád, kdybysme to dostali na nějaký evropský standard. A to, co jste popisoval vy, to je úplně – ukážu na Rakousko, já se rád dívám do Rakouska. To je věc, která funguje v Rakousku. Proč by to u nás, proboha, nemohlo být tak jako ve většině okolních zemích.

>> Děláte to kvůli Andreji Babišovi?

>> Také Andrej Babiš v Rakousku není, ne? Ve vládě? Nikdo tam.

>> No, taky tam měli nějaké podnikatele, kteří kandidovali. Podívejte se – i kdyby ne, v pohodě. Já kdybych se na hlavu stavěl, stejně mi to budou všichni říkat, že to dělám kvůli Andreji Babišovi, ale já jsem přesvědčen, že po mně může zůstat ten právní řád trošku normálnější.

>> Takže odpověď je ano nebo ne?

>> Dělám to s přesvědčením.

>> To znamená ne kvůli Andreji Babišovi.

>> Dělám to, protože si myslím, že to je správné. Jinak bych to nepodával.

>> No, já se na to ptám i proto, protože jsem si přečetl připomínkové řízení a tam například ministerstvo pro místní rozvoj jasně říká: navrhovaná změna by mohla být vnímána jako snaha o vyhnutí se transparentnímu řešení a mohla by vyvolávat další otázky a pochybnosti v tomto konkrétním případě. To znamená, že tyto otázky si nekladu jenom já jako tady v tomto studiu, ale kladou si je koneckonců i členové vaší vládní koalice.

>> Já vím, ale klást si otázky, to je legitimní, proto tady sedíme. Já říkám, že vždycky respektuju to, co říká opozice a když se budeme bavit slušně, já jsem schopen protiargumentovat.

Dáme prostor opozici, pane Vondro. Otázka – to je námitka přeci v rámci připomínkového řízení. Tak já tady tleskám vaší paní ministryni Mrázové, která teď byla hodně vláčená, že se tady pochlapila a řekla nám pravdu, protože přeci tohle nemůžeme vnímat jinak, než jako snahu vytáhnout Andreje Babiše z toho jako premiéra ven.

A jak jsem tady říkal: dejme stranou teď Agrofert. Jo.

>> Počkej, ale na druhou stranu, proč by – jak říká pan Vodemohlatá – mi to doříct. Ten fond Harttenberg, to je investiční fond ve zdravotnictví a tam jsou ve hře skutečně miliardy ročně, jo, 20 miliard myslím čerpá – jako to jsou peníze z veřejného zdravotního pojištění a to přeci rozhoduje vláda. Jak se naléívají, jaká je změna – nalejeme tam peníze do systému VZP trochu víc, protože potřebujeme vůbec celkové zaměření, jo, zdravotnictví, jako do čeho se bude investovat. O tom premiér neustále mluví, jo, ještě i mluví o těch – on to přiznává – reprodukční kliniky, jak je to skvělá věc.

Pane Vondro, promiňte – to znamená, že vy... No, ale kdyby...

>> Nevěříte panu Vondráčku, že říká, že to dělá s přesvědčením?

>> Kdyby prošla i navrhovaná novela – mě zajímá výsledek. A kdyby prošla jím navrhovaná novela v poslanecké sněmovně, tak Andrej Babiš jako premiér je vyjmut, právě třeba v téhle věci, kde ten – podle mého soudu – unie to neřeší zatím, jo, protože tohle jsou primárně prostředky českého veřejného sektoru ve zdravotnictví, ale tady je ten konflikt zájmů evidentní, protože on nepřevedl to do toho fondu.

Jako...

>> Tady jenom poznámku: v tom dopise, který citoval Český rozhlas, tak se právě tahle ten aspekt také zmiňuje.

Pane Pospíš...

>> Já si myslím, že ta novela má právě řešit kauzy jako je ten von Hartenberg, jo.

To znamená, eh, když projde vaše novela, pak to znamená, že v penězích, které rozdělili ministerstvo zdravotnictví například, tak je premiér není ve střetu zájmu, protože pouze rezortní ministr je teoreticky ve střetu zájmu.

To znamená, ta novela bude mít konkrétní dopady do určité oblasti podnikání Andreje Babiše.

Nesouhlasím s vaší tezí, že česká úprava je nějak extrémní nebo že je radikálnější. Vždyť sami tady jsme na počátku řekli, že Andrej Babiš svým fondem pravděpodobně naplnil českou úpravu, ale nenaplňuje tu bruselskou. Ta totiž je tvrdší tím, že definuje, vymezuje ten střet zájmu širším způsobem i tím, že to říká obecněji.

Přesně. Ano, nařízení, promiňte, že se to vztahuje třeba i na ty děti. To znamená tvrdit, že česká úprava je nějaká speciální, tvrdá.

No, tam je v zásadě to jedno ustanovení, že když jste podílníkem firmy a máte tam určité procento — který jako politik — tak nemůžete brát veřejné zakázky a podílet se na veřejných dotacích. Tohle je to základní ustanovení. To není žádná speciální tvrdá úprava, jo, ale eh rozumím tomu, že tady visí právě další formy podnikání Andreje Babiše, které Evropská komise asi nebude řešit. To je třeba to zdravotnictví.

No a na to ta vaše novela řeší. Ano, já dám prostor panu Vondráčkovi. Mohl byste to takhle upravit? Jenom by se upravil tím finančním nařízením a bude ho držet Evropská komise tou evropskou úpravou. Tak vy jste chtěl reagovat.

>> Dovolte, abych se tedy vrátil ke své roli obhájce, eh našeho pana předsedy, protože eh takto je na mě tady útočeno svým způsobem. Za prvé, já jsem vysvětlil jednu věc. Vy jste začal druhou, vy jste začal třetí.

Ten Hartenberg se pohybuje v řešení, kde dochází k úhradě zdravotních služeb plošně pro všechny stejně. On nečerpá žádné dotace. Proto se na něj proto zůstal asi mimo. Nastavují se podmínky — vláda přede všichni v tom zdravotnictví dostávají podle systému veřejného zdravotnictví, veřejných služeb. To prostě není.

No jistě a to. Takže já na tom chci demonstrovat, že začala jedna věc, druhá věc, třetí věc. Takže ono je vlastně jedno, o čem se bavíme. Problém je vždycky ten Andrej Babiš. Prostě Andrej Babiš vadí a vám by pomohlo jedině, kdyby Andrej Babiš odešel z politiky. Prostě to je jediné řešení.

Mě obrací, mají prostě třeba nějaký specifický typ rakoviny a potřebují pomoc, a ty podmínky jsou ustaveny tak, že na to prostě nejsou peníze.

Nezapomeňte na svého kolegu, prosím pane Vondráčku. Máte pane Vondráčku přemýšlení?

Já možná jenom krátce, protože tady by se o tom dalo mluvit dlouze, ale přece jenom v tom zákoně o střetu zájmu byly návrhy na to, aby se dělaly změny podobné tomu, co je i současný návrh, ať už od pera, eh, pana poslance Michálka v tom předchozím volebním období nebo i pana poslance Plíška, kteří prostě vnímali, že přeci jenom my tam jdeme nad rámec některých pravidel, které dávají logiku a které jsou běžné v okolních úpravách, co se týče střetu zájmu.

No a úhradová vyhláška samozřejmě od roku 99 — je to téma, pořád je to téma a mělo to být na rok. Tak otázka je, jestli by se taky ten systém nějak neměl vyvinout, protože to byla prevence, to byla nějaká dočasná vyhláška, která měla opravdu fungovat krátce a my se tu s ní vypořádáváme 27 let.

>> Tak tam se bohužel naše debata asi neodvine na úhradovou vyhlášku. Já ji ale přesto posunu nějak dál.

Sněmovna totiž tento týden znovu schválila zrušení pravomocí prezidenta republiky pověřovat a odvolávat vedoucí stálých misí u mezinárodních organizací. Hlasy 104 ze 173 poslanců přehlasovala veto senátu. Horní komora se domnívala, že změna je protiústavním zásahem do kompetencí hlavy státu.

Tento návrh prosadil ve sněmovně poslanec Libor Vondráček.

Co vám chci sdělit ve vztahu k tomuto pozměňovacímu návrhu, k tomuto zákonu — pomsta nebo možná lépe pomstička — protože je projevem malosti, že tento návrh je, a jsem o tom přesvědčen, jak z procesních, tak z věcných důvodů protiústavní.

>> No a moje otázka nemůže mířit na nikoho jiného než na Libora Vondráčka.

Eh, pane poslanče, já bych to možná potřeboval vysvětlit, protože když se podíváme do Bruselu, tak v Bruselu jsou tři velvyslanci. Je tam jeden bilaterální — což, abych divákům to vysvětlil — to muž, který zastupuje Českou republiku — pak je tam velvyslanec při NATO a pak je tam velvyslanec při Evropské unii.

Pouze jeden z nich — po tom, co byl schválen váš pozměňovací návrh — tak pouze jeden z nich bude mít, eh, svůj, řekněme, dokument nebo své jmenování podepsané prezidentem republiky.

V čem je ta situace nyní lepší?

Tak ta situace vyjasňuje to, co napsal obecně zákon o zahraniční službě, tedy že zahrnul do výkladu toho ústavního článku v podstatě všechny vyslance, včetně těch stálých delegátů u mezinárodních organizací.

>> Dobře, já jsem se ale ptal na to záměrně, na ten Brusel, protože tam je to poměrně logické a já skutečně tomu nerozumím. V čem ta situace bude lepší?

Ta situace bude lepší, pokud by ze strany pana prezidenta pokračovalo stupňování některých — řekněme — na schválení směrem k vládě, které směrem k orgánu, nejvyššímu orgánu moci výkonné, který má na starosti zahraniční politiku a má za ní zodpovědnost.

Tak kdyby opravdu tam docházelo k nesouladům. A já si nechci představovat, jak by to vypadalo, kdyby Petr Pavel měl v zádech druhý mandát a už věděl, že ho nečeká obhajoba a chtěl jít skutečně do velkého střetu. A bylo by to zbytečné, abychom v těchto věcech neměli jasno.

My tu situaci vyjasňujeme a říkáme, že ti velvyslanci, kteří jsou podle článku 44 Vídeňské úmluvy jmenováni jako prezidenští, přijímáni prezidentem v rámci těch bilaterálních, jaksi, delegací, tak ti budou stále podepisováni, vysíláni prezidentem. No a ti ostatní budou vysíláni pouze na základě rozhodnutí vlády.

>> V tomto případě králem. Ale vy jste použil výraz na schválení. To znamená, že je to to, co koneckonců zaznělo v tom příspěvku trochu — od Plata na schválení.

>> Já už jsem to několikrát vysvětloval. V momentě, kdyby se toto nedělo — v momentě, kdybychom nevnímali, že pan prezident jaksi rozšiřuje svojí roli — tak by nás asi ani nenapadlo se tímto zabývat, protože tady ta situace nastala.

On se chová nejenom v rozporu s tím, co předpokládá ústava, ale hlavně v rozporu s tím, co také sliboval svým voličům, tedy že opravdu nejmenoval navržené členy vlády tak, jak to sliboval lidem před těmi volbami v roce 2023.

Tak já jsem si položil, myslím, legitimní otázku: Co kdyby se rozhodl svým způsobem dělat neschválení ještě v dalších momentech? Ale ta úprava bude platit přeci pro všechny prezidenty, pro všechny budoucí vlády a může tady být různá politická konstelace.

>> Pane Pospíšel, vy jste chtěl reagovat.

>> Tak je to neschválení, že jo? Teď to potvrzuješ. Je to neschválení, protože je to, co se udělalo — nevyjasnění. Tohle nebylo nikdy sporné, pane kolego. Byl ve třech vládách. Nikdy nebylo sporné.

Nikdy za žádné vlády od existence ústavy, kdo jmenuje vedoucí stálých misí mezinárodních organizací? Vždycky to byl prezident. Nikdy to nebylo předmětem debaty, sporu, výkladu. Přední se ústavních právníků, 90 % vám řekne, že tohle fakt není sporné.

Vy jste udělali takové gesto vůči prezidentovi v rámci té války, kterou s ním vedete. A je to zbytečný sport, který skončí u Ústavního soudu. Tam to skončí.

Zatím že Ústavní soud řeší spor mezi politiky a Ústavní soud pravděpodobně to zruší, protože fakt tady ta věc je dozig od jiných dost jednoznačná. Jo, to je výklad článku ústavy, že tam spadají i ty stálé misie. Takže je to podle mě nějaké gesto, které jako zase vytváří bitvu mezi vládní většinou a prezidentem. Je zbytečné. A jak říkám, je to fakt opravdu jenom testování.

>> Já vám dám prostor na reakci.

Ano, prosím.

>> Ne, jenom jednou větou.