Skálova simultánka: Mindráky z prodejných kariér? Zkroťme válečné magory referendem!

Krásný, příjemný dobrý večer, vážení přátelé, vám všem, který jste dorazili na dnešní tradiční středeční pořad Skálovu simultánku a nebep jak říká klasika, píše se i ve Wikipédii a v podobných médiích. E, středa simultánky třeba. A já tu samozřejmě vítám našeho hlavního protagonistu, člověka, kvůli kterému jste vlastně vůbec z toho éteru zavláli až sem Josefa Skálu. Ahoj, Pepo. >> Ahoj, Petře. Ty máš čím dál tím barvitější antré. To musím ocenit. Hezký večer tobě, hezký večer všem, kdo se dívají spolu s námi. Možná budou i diskutovat. Tak samozřejmě hezký den nebo večer, jakoukoli roční, e, ne roční, ale denní dobu všem těm, kdo by to sledovali i později ze záznamu. >> Ano. Takže všichni, kteří se díváte, jste vítáni. Jsme rádi, že jste tu. Eh, protože Pepa má pro nás spoustu zajímavejch informací a eh bohužel jednu méně příjemnou, která se nás všech osobně dotýká. Já ti předám slovo. >> Ano. Náš skvělý přítel, vynikající odborník a manažer špičkový Petr Blahinka bohužel už mezi námi není. Odešel do věčných lovišť, jak by řekli indiáni. Petr byl stejně starý jako já. O pár tady je parte. O pár měsíců myslím se narodil dřív než já. Eh, velmi jsem si ho vážil. velmi pracovitý člověk a on svoje názory nevyjadřoval z pozice nějakého kabinetního mudrlanta. Petr si odpracoval spousty roků v legendárním slušovickém kombinátu, kde zastával jednu z ze špičkových vedoucích rolí. byl svého druhu pravou rukou Františka Čuby a například on dostal za úkol, nebo ne, že například on, ale on dostal například za úkol vybudovat on přidruženou výrobu, jak se tehdy říkalo, to znamená kompletaci počítačů pro české podniky, instituce a tak dále. A vzpomínám si na to, jak jednou prohodil poznámku takovou, že ho zavolal Františě Čuba říká mu, Petře, teď tomu budeme věřit jenom my dva. Nikdo tomu nebude věřit, ale až se to povede, tak se k tomu budou hlásit všichni a budou se budou to prohlašovat za svůj velký úspěch. Ano, Slušovice tehdy kompletovaly v době, kdy osobní počítače teprve vstupovaly do světa, tak Slušovice byly jedním z prukovníků. Kromě spousty jiných věcí. Petr byl opravdu muž eh s velkými zásluhami za úspěch slušovického kombinátu. Co se stalo se slušovickým kombinátem zásluhou v uvozovkách absurdního dramatika na hradě a jeho kumpánů? To víme. Lidé, ty lidé ten kombinát byl rozprášen, rozstřílen, rozkraden z části. Eh, jeho vedoucí představitelé byli taháni po soude, vláčeni, prostě byla byl pokus o jejich kriminalizaci a tak dále. Nová moc se chtěla pomstít těm, kdo za socialismu. Dokazovali v praxi, že lze velice úspěšně rozvíjet podnik, podnikat, chcete-li. A ty švásty o tom, že eh se těšily nějaké přízni mocných a že za nimi stály tajné služby a nebo nějaké tajné dotace, že dostávali to všechno je totální nesmysl. Velmi si vážíme Petra. Škoda, že už mezi námi nebude. On pracoval na spoustě pozoruhodných materiálů. Eh, například popisoval, co se stalo s českou ekonomikou velice přehledně po privatizačním převratu. Popisoval mezinárodně ekonomické i politické souvislosti toho všeho. Pokoušel se zformulovat určité nosné pilíře obratu k svébnému rozvoji naší země. My jsme v tom s Petrem byli malinko i trošku v polemickém, řekl bych vztahu v tom, že jsem říkal, Petře, ty říkáš třeba musíme změnit ústavu a tak dál, ale to se dá, to se podaří teprve, až by se změnil politický poměr sil v zemi a tak dále. On ne, on to nepopíral a já ho tím nechci nějak shazovat. Tím spíš v tuto chvíli, kdy vzpomínáme, kdy kdy se klaníme jeho dobrém slova smyslu, jeho velké čestné památce. Petře, velmi jsme si tě vážili a zapsal jsi se nám do myslí, do srdcí hluboko a to už tak zůstane. Ty seš člověk, který si zaslouží úctu, respekt a velký dík. A teď k tomu, co nás čeká zítra, přátelé, podařilo se mi se propracovat ke klíčové postavě amerického, dá se říci, hnutí vědců a dalších expertů, kteří už 25 let tvrdě polemizují s oficiální verzí, oficiální legendou o tom, co se stalo 11. září 2001 na Manhattanu v New Yorku, ale také prostě v eh Pentagonu a a tak dále. Je to Ted Walter. Já vám přečtu některé jeho parametry. Petr vám ukáže upoutávku na zítřejší pořad a já vám přečtu, tady to je. A já vám přečtu eh párdajů o tom, kdo to je Ted Walter. On je dnes výkonným ředitelem mezinárodního centra za, řekl bych spravedlivý výklad 11. září, ta se tak trošku těžko překládá. International Center for 9/1 Justice. V letech 2015 až 203 byl ředitelem pro strategii a rozvoj hnutí architektů a inženýrů za pravdu o 11. září. je autorem řady statí a publikací o 11. září 2001, ale také třeba modelové studie kolapsu toho světového obchodního centra, tedy těch dvojčat na Manhattanu, což zpracovával spolu s experty eh univerzity ve Fairbanks na Aljašce. Je ale také autorem podnětu k vyšetřování smrtu smrti britské oběti 11. září a také zprávy pro stálý vyšetřovací podvýbor Senátu USA eh na ké otázce a v roce 2023 napsal scénář a režíroval filmový dokument Mír válka a 11. září. Máme se tedy na co těšit. My to tentokrát uděláme tak, že necháme běžet dole ten automatický počítačový či umělou inteligencí e zřízený překlad do češtiny. On on bývá ten překlad někdy trošku kostrvatý, někdy asi možná i nepřesný. Kdo se chcete ptát potom v té druhé části v jazyce anglickém, kterému Ted Walter bude rozumět, tak samozřejmě jste vítáni. Kdokoli se chcete ptát nebo vyjadřit česky, dám si tu práci, abych to tedrovy přeložil do angličtiny a zpětně samozřejmě to budu překládat potom také, když když když to bude v této diskuzní části potřeba. Já si velmi vážím toho, že Ted našel čas na nás. My jsme hledali vhodný termín, ale on byl velmi zaměstnán akcemi, které naši američtí kolegové pořádali u příležitosti 25. to výročí, tedy kolem 11. září, tak jsme to malinko odložili a už to máme. Bude to zítra v 8:00 večer. Myslím si, že si to všichni užijeme. A teď pojďme k dalším otázkám. Já jsem zaznamenal výroky hlavy státu na valném shromáždění OSN. On tam zase prostě cosi vykládal, že jako Rusko je bezprostředním nebezpečím pro evropskou bezpečnost a tak dále, ohrožením evropské bezpečnosti. Eh, když to říká zrovna on s jeho životopisem, je to je to prostě hořkne mi to v ústech to jakkoli komentovat. A já, když dovolíte, k tomu prohodím pár poznámek. E, jsou lidé, kteří si myslí, že těmto překabátěným, těmto, jak se tomu říká česky, korouhvičkám, že jako my snad jako něco závidíme. Chci vám říci, že já Petru Pavlovi nezávidím vůbec nic. On pracoval v instituci, která kdyby došlo k nějakému napětí, než skvůli válce, tak vojenská rozvědka by měla úkoly, které by nebyly pouze o tom, že někde něco sledují a a monitorují a kam si hlásí. Oni by měli i úkoly docela jako drsné, třeba na rozdíl od civilní rozvědky. bývala taková zvyklost říkat a to je dobrá zvyklost, že se má přisat jenom jednou. Petr Pavel se i neřídí. A já by někdo neměl pocit, že snad i já mám důvod mu něco závidět a že jako jsme my byli méně úspěšní a méně chytří a méně já nevím co. Tak já se vám tady svěřím s několika málo příběhy, které se týkalí mojí maličkosti. V době, kdy já jsem takzvaně znamenal mnohem víc než nějaký Petr Pavel na sklonku roku 89 a v roce 90. Víte, mně byly učinily také nabídky velmi lukrativní. Ta jedna byla jedné z největších amerických investičních bank, eh, která po mně chtěla, abych se stal šéfem z celého středoevropského uptillungu, jejich velké loupeže v těchto zemích, tedy nejenom v Československu tehdejším, ale i v sousedních bývalých socialistických zemích. A vysvětlovali mi, jak to budeme dělat. Já jsem je vyslechl, abych si udělal obrázek. Nejkouzelnější byla metoda Kobra, kterou mi barvitě popsali. Petra Kobra spočívala v tom, že já budu řídit nějaký celý tým lidí, kteří budou objíždět československé závody, podniky a tak dále a ty, které si zahraniční dravec vyhlídne, no, tak uvedeme do pasti, takže dlouho budeme jako jim říkat, že jim chybí tu technologie, tu nějaký trh. Mimochodem ti pánové říkali, že vědí velmi dobře, že ty naše podniky vůbec nejsou špatné. a říkal i u nás každému podniku něco tak trošku chybí. Tak když třeba bude řeč o nějaké technologii, tak budeme vábit ty ředitele na tý technologie a on se bude ptát ten ředitel vylékaný potom převratu, že jo. Buď to bude bývalý ředitel, nebo to bude nějaký dosazený tím občanským fórem, jako čím by to zaplatil? Tak já budu muset dělat drahoty velké, že to to nebude tak snadné. Tehdy koruna byla konvertibilní ještě. A nakonec teda budeme po velkých drahotách souhlasit s tím, že to zaplatí dodávkami té produkce, kterou on vyrábí. On to podepíše celý nadšený prostě tu smlouvu. No a my se budeme smát a plácat dosten, protože během několika málo měsíců se vstupy do té výroby, ceny elektřiny, jiných energií, materiálů, ale i samozřejmě osobní výdaje zaměstnanců zvýší a on nebude 100 za ty peníze, za tu cenu, kterou ke které se upíše tu produkci dodávat. A pak kdykoli budeme moci přijít, tedy já budeme, kdybych to přijal. A oni mi říkali, že v té smlouvě na straně 13 je takový odstavec, který má asi 27 čárek, to je jedna věta na půl stránky, že oni jsou rodilí Američané, ale i oni poměrně obtížně vnímají, co vlastně ten odstavec říkal. Ten obstavec, to je ta, to je ten kámen mudrců a to je ta záznačná zbraň, kterou vytáhneme, až ten ředitel bude chtít, že by abychom mu zvýšili třeba cenu za to zboží a tak dále a kdykoli si prostě levou zadní budeme moci ten tu fabriku, jak o ten podnik vzít. Já jsem je poslouchal takhle. Měli jsme oni měli nohy na stole, já jsem si je teda dal taky na stůl, opíjeli jsme nějakej burbon a když jsem je vyslechl, tak jsem říkal: „Pánové, to není jako na na to já do toho já nepůjdu. Oni na mě koukali, říkali:„Počkejte, my jsme si vás vyhlídli, vy jste rozkoukanej po světě, znáte todle, vystupoval jste v OSN a všadé možně eh i byznys jste musel prostě dělat v tom mezinárodním svazu, abyste vydělal peníze. My jsme si to velmi dobře monitorovali. Jste ideální kandidát." Říkám: „Pánové, pánové, ne, já na to nemám žaludek. Já do tohodle nikdy nepůjdu." Mi říkali:„Vy jste ze šílený budete miliardář. Jak jsem říkal, já můj život se teď velmi změní k horšímu. Ano, ale já miliardářem za tuto cenu být nechci. Tak mi ještě dali navštívenku, abych jim do týdne zavolal a tak dále a tak dále. Já jsem jim přirozeně nezavolal. Předtím se odehrála scéna jiná. Člověk z velmi blízkého okolí Michaela Gorbačova, mi volal a říká:„Jozefe, tak fifty fifty. Jak fifty fifty? No fifty vy a fifty my. A jak co fify? No ty peníze, co co jste vydělal, co máte na účtu a to byly desítky milionů Kč v různých měnách. E, pak jsme chtěli stavět i hotel, abychom měli kde přijímat zahraniční studenty a znásobit, řekl bych, tu výdělečnou činnost. A budova samozřejmě na velmi lukrativním místě naproti interkontinentálu v Pařížské ulici. No, tak to zpeněžíme a vy si vemete půlku, to jest já a oni si vezmou půlku. jako tu druhou. Já jsem to poslouchal, říkám, vy jste počkejte jako co mi to vykládáte to není ani vaše, ani moje. Co jako budem to ukradneme nebo co? No takhle s náma nemluv to jako ne to tak jsem je poslal k brdičkům. Tak to jsem si taky nepomohl osobně. A třetí epizoda byla zvlášť šťavnatá. Jedna z mých kolegyň, byla to švédská činitelka eh konzervativního mládežnického studentského hnutí celoevropského, takového Tečarovského, pak byla několikrát ministryni a tak dále. Přejížděla po listopadu 89 do Prahy a eh zvala na večeři z hotelu Paříž, to si vzpomínám. A asi podruhé, po třetí mi říká, hele Josef, ty se nemůžeš jako přeci prodávat Laci. No já jsem říkal, já se ne já nejsem se nebudu prodávat. Jak prodávat? No ne, no neblázni. Tak máš jako kapitál velkej ve svejch zkušenostech a tak dále. Něco veleby já mám pro tebe nabídky. Ty nabídky byly jménem šéfa, tehdejšího šéfa švédské pravice. Byl několikrát pak premiérem a některých dalších. To mi naznačovalo koho ještě jiného ze zahraničí. Začala tím, že mohu pracovat v OS a že si mohu vybrat mezi New Yorkem, Ženevou a Vídní, mezi těmi úřadovnami. Všecko to byly vedoucí funkce, mimochodem, v těch aparátech. nebo můžu jít do Uneska, tam si vzpomínám, že to byl ředitel jakéhosi odboru a základní plat činil 55 000 franků tedy, co byly pěkné peníze. A kdybych nechtěl, tak že mohu jít dělat profesora ihned do Švédska a že si mohu vybrat, kterou chci univerzitu. Jestli chce Šztokholm, nebo Sever nebo Lund dole nebo Malmé. No to je jedno prostě. Já j říkám:„Hele, já neumím švédsky, to nevadí, tam všichni uměj anglicky a co tam budou přednášet?" No třeba dějiny izmu, budeš velký exot a tak dále. Tak jsem to tak poslouchal a ona za 10 minut povídá, já bych taky něco potřebovala a co by ji potřebovala. A ona říká: „No víš, ty budeš mít ty známý, že by si nám jako z dokumentace STB přinesl jaksi listra týkající se jmenovala nějaké lidi. Jedno jméno řeknu nahlas. Ministr vnitra Sachr. Na toho sháněly tyhle papíry. Ale pak tam byli i lidé jako jiní. Já jsem tak na něj koukal a říkám jí: "Ty prosím tě, řekni mi na rovinu, podívej se mi do očí a řekni mi, jestli to první téma a to druhé téma, jestli jsou navzájem nezávislá témata." A takhle se neptej. Já pak počkej, koukni se mi do vo o vočí, známe se nějakej rok. Jsme sice političtí odpůrci, ale jsme kolegové. Jsme jaksi řekněme napůl přátelském nějakém vztahu a ona furt nechtěla mít jako odpovědět. jsem řekl:„T konečně kápni božskou." A ona pravila, že ta témata jsou propojená. Tak já jsem říkal:„Víš co, já teď můj život se mění velmi k horšímu. Mám malou dceru a budu muset je nějak uživit tu rodinu a tak, ale já jako do tohodle nikdy nepůjdu a tuhle večeři zaplatím já, přestože už mi není dobře jako finančně a vidíme se naposledy. A jako proč? Já. Hele, já jsem myslel, že my jsme kolego a řekněme i přátelé a ty mě máš za nádražní nebo přístavní prostitutku. Ty jsi mě strašlivě urazila, tak už se mnou nikdy o tom jako nemluv. Jo, tak jsme se rozešli a já jsem se pak musel smát po letech, kdy se objevilo v médiích, že ona zase byla nějakou ministryní nově a přišlo se na to, že neplatí nějaké ty koncesionářské poplatky, tam taky byly ve Švédsku a že neplatila sociální a zdravotní pojištění za jakousi ukrajinskou ženu, která u ní doma uklízela a vařila, tak jí vyrazili z toho postu té ministryně. Takže proč to celé vyprávím, přátelé? Já nemám mindrák vůči postavám typu Petra Pavla. Ani náhodou. Já vůbec nejsem člověk, který by mu záviděl tu kariéru. Já jsem prsten prohnilých poměrů nikdy nepolíbil a nikdy ho taky nepolíbím. S následky pro existenční jaksi trable, kterým jsem, kterými jsem se musel protloukat. Já jsem od tohoto režimu nedostal jednu jedinou korunu s výjimkou starobního důchodu. Tak to jaksi těžko mi může odepřít. byť teďko se má rozšiřovat do konce okruh těch komu se budou krátit ty starobní důchody, tak nevím, jestli se to dostane i ke mně. Zatím, jak jsem to četl, tak snad by to neměl být ten případ, ale dobře, tak to také přežijeme, když tak. Takže takhle to je. A jestli si někdo myslí, že závidíme eh postavám, jako je Petr Pavel, cokoli z jejich polistopadové eh jaksi kariéry. Vůbec ne. ani ani náhodou ani trochu ani v nejmenším. Říkám to s určitou emocí. Vlastně to cítíte. A nedivte se, já bych se musel nad sebou pozvracet, kdybych šel touhle cestou. Tak a teď pojďme dál. Jsme v situaci, kdy někteří a jsem proto jsem hovořil i o Petru Pavlovi, který zase vedl takové e agresivní řeči v tom eh OSN agresivní. On bude říkat, že ne. No, ale tak bezprostřední hrozba musíme jako a dostal se do polemiky s Robertem Ficem, který mu řekl, že jako pardon, ale e to přeci není zájem Slovenska se hrnout do nějaké války a on mu vysvětlil, že ne, že to jako je nezodpovědné. Nebýt dostatečně fertik, srazit kufry a vyrážet někam. To je dobré. To je přehl velmi přehledné jako zjevení všechno. Já jsem rád, že se k t že k té polemice došlo. No, někteří prostě pracují na tom, že by snad opravdu chtěli na Auston. No, samozřejmě, že to zdůvodňují tím, že jako Rusko zaútočí a tak dále. Kdosi se nedávno podřekl, Vidlák to citoval i v Čechách nějaký, myslím publicista, řekl, že jako je třeba dosáhnout, aby to Rusko jako, že potřebujeme, aby to Rusko udeřilo na země eh na to nebo prostě východně od hran nebo západně, pardon, od hranic eh Ukrajiny. Té větě bylo řečeno hodně strašně moc. Já jsem včera měl možnost vystoupit na takovém mítinku, v jednom z pravidelných v Plzni a tam jsem pronesl jednu výzvu a já myslím, že bychom si ji mohli osvojit, jestli souhlasíte a pracovat na tom, aby se stala věcí veřejnou minimálně. Jestliže s našimi životy, se vším, co prostě máme a jenom myslím materiálně, ale jinak, někdo je ochoten takhle příšerně hazardovat, tak pojďme si vynutit, nebo pojďme alespoň pracovat na tom, že vláda bude muset nějak reagovat a parlament na výzvu, uspořádat všelidové referendum na naprosto Prost jednoduchou otázku a sice zda státní moc v této zemi smí naši zemi, nás tedy zatáhnout do války v cizím zájmu pod cizím velením dvojnásob proti které z jaderných velmocí. Já jsem přesvědčen, že kdyby takové referendum bylo vypsáno, tak čtyři pětiny, možná víc lidí, i těch, kteří si myslí bůh ví co a nemají rádi takzvaně Rusáky a já nevím co všechno, že by hlasovali proto, že ta státní moc má právo nás do těch válek zatáhnout. Já si myslím, že by tak nehlasovali ti lidé. Zkusme na tom pracovat, přátelé. My toho asi nedosáhneme, ale nechce se z této prosté myšlenky stane zrcadlo toho všeho, co vyvádí státní moc s našimi životními zájmy. Jinak na těch frontách se věci vyvíjejí nejenom v na Ukrajině, ale i prostě kolem Íránu, směrem, který rozhodně nepotěší eh naše chci války. To jako a nejenom ty naše na Ukrajině došlo k velkému obklíčení asi já nevím kolika praporů ukrajinské armády. Je tam kotel, který z kterého asi oni těžko budou se dostávat. Eh, Rusko zavádí do výzbroje a a použití nové typy eh bomb a raket, které jsou v podstatě nezachytitelné ukrajinskou proti protivzdušnou a jinou obranou. a má jich údajně ta produkce dosála 10 000 kusů měsíčně, což jsou gigantické prostě zásoby. Ukrajina, jak víte, všude to vykládá zelensky a další, že má akutní nedostatek protivzdušných protiletadlových a protiraketových prostředků. Čili ten poměr sil se tam vyvíjí takto. Donald Trump řekl v OSN, že jako nějak ta válka brzy skončí a že on to nějak zařídí. No já nevím, jak to zařídí. To jsem zvědav to zařídí. Říká to už dlouho, že to zařídí. Mohl by to zařídit velice snadno. Mohl by zastavit pomoc vojenskou ukrajinskému režimu. Pochopitelně výměnou za to, že by se okamžitě usedlo k jednacímu stolu a tam by se začal formulovat začala formulovat architektura architektura rovné a nedělitelné bezpečnosti pro všechny. Tedy jak pro Rusko, tak pro Německo. Jak pro Rusko, tak pro, já nevím, Českou republiku a tak dále. Tomu se ovšem leckomu se prostě touto cestou jít nechce. A já si myslím, že mají pravdu ti pozorovatelé a komentátoři, kteří říkají, že jakkoli Spojené státy za Bidena prostě iniciovali tu válku a tak dále, tak e že dnes americké vedení je zdrženlivější než některé západoe takzvané elity. A tady člověka potěší trend, který narůstá v Evropě. Vemte si ten to vyfackování Friedricha Merce a celého toho německého svatouškovského establishmentu, který už pokřikoval, že se stane hlavní velmocí Evropy a a tak dále a tak dále vojenskou. No a dnes ve volbách dostal za uši neuvěřitelným způsobem. V jedné z těch zemí, mimochodem, kde která je rodiště Angeli Merklové, tak se CDU nedostalo ani vůbec prostě do do sněmu této spolkové zemi. V Berlíně vyhrála D Linke, která je svého druhu pokračovatelem eh SED z dob z dob německé demokratické republiky. Vyhrála velice přesvědčivým výsledkem. 25 % tam asi vznikne nějaká prostě levicová vláda v hlavním městě. Zvláštní paradox paradox v uvozovkách spočívá v tom, že nejpřesvědčivějších výsledků dosahují oponenti, zásadní oponenti, to je vládnoucí kliky v Berlíně v bývalých e součástech německé demokratické republiky a připytitomělý stereotyp, který za jistě jako sdílí kdejaký moula mainstreamový a sice, že přeci v Ender musí všichni nenáv vidět to Rusko ještě víc než kdekoli jinde, protože tam strádali a byli tam prostě usurpováni okupaci a já nevím co všechno. No tak v těchto zemích vítězí tu a alternativ firnoj član, což je sice pravicový subjekt, ale subjekt, který říká skoncujte prostě s vykrmováním Volodimira Zelenského a jeho kumpánů. Skoncujme s podporou války prostě na straně Ukrajiny. Pojďme se vrátit za jednací stůl. Jednejme prostě s Moskvou. Hledejme cesty, jak obnovit ty racionální ekonomické vztahy a skoncujme i s těmi prostě umělými rádoby potřebami typu eh soláry, větráky a emisní povolenky a tydle zhovadilosti, které ničí průmysl a životy prostě lidí. A a z druhé strany jsou to levicové subjekty, jako je to Dinke nebo ta strana, kterou založila krásná Sára Wagerklechtová. Eh, CDU i SPD jsou v těžké defenzivě. No a podobný trend narůstá ve Francii, kde se schyluje k prezidentským volbám a mnozí se domnívají, že z obou pólů, řekl bych oponentů, politice Macrona a Spol, to znamená, jak z toho subjektu, jehož tváří jsou eh Marie Lepénová a Bardela, tak zleva zleva prostě toho seskupení levicových sil eh již hlavní představitelem je Milanšon. Tak to vypadá, že ve prezidentských volbách kandidáti těchto dvou seskupení velmi pravděpodobně minimálně jeden z nich se dostane do druhého kola a má docela reálnou šanci i v těch volbách zvítězit, pokud nedojde k nějakému velkému podvodu. V Británii je jak Labor Party, tak toriové v těžké defenzivě a na vzestupu jsou síly typu té strany Reform, Grover Nigel Ferage a dokonce ty tři eh součásti Velké Británie, které nejsou jaksi jsou za hranicími Anglie, to jest Skotsko, Wales a Severní Írsko, nějak rokují o tom, že chtějí samost a dokonce, že by mohli opustit opustit prostě eh podřízenost britské koruně a tak dále a tak dále. Je to závod s časem, přátelé, který z jedné strany narůstá odpor proti té příšerné politice, jejíž teda zvláštním ztělesněním je právě Evropská komise. Z druhé strany narůstá agresivita těch, kdo by chtěli válku za každou cenu. A je to závod s časem, kdo vydrží déle a kdo v podstatě přečíslí a vytěsní a porazí ten druhý druhý pól. Eh možná krátce ještě několik slov o tom, proč tak někteří moc usilují o tu válku. Válka vždycky byla jakýmsi spasitelem pro ty, kdo nasekali těžké dluhy a nevěděli si s nimi rady. To je i případ dneška, že jo. Spojené státy jenom federální kasa má eh dluh 40 bilionů dolarů, tedy 40 000 miliard dolarů, což je příšerná suma. Je mnohem větší, než je americký hrubý domácí produkt roční. a ta suma narůstá geometrickou řadou prostě za rok i o několik miliard a ne, pardon, několik tisíc miliard a už obsluha toho dluhu eh je dražší než veškeré vojenské výdaje Spojených států a narůstá. Úrok z těch dluhopisů vládních vyrostl a už překrač překročil 5% ročně. To je smrtící, to je to je vražedná prostě konstrukce pro americkou státní pokladnu. I Spojené státy se z této pasti musí nějak prostě dostat. Podobně jsou na tom ty klíčové mocnosti evropské. E, většina z nich má dluh státní nebo jenom té veřejné kasy, té centrální vlády, eh, přes 100% a někdy výrazně přes 100 % eh HDP, což je porušení všech jako norem, které si dávno na sebe vymyslel a nikdo je nedodržuje. To je jeden důvod, proč se z toho potřebujou dostat. Druhý důvod je pochopitelně to, že eh by když si to rozházeli s východní mocností, odkud dostávali po desítky let za velmi výhodných podmínek dostatek a velice jako cenově eh příjemný, když to tak řeknu, energetických komodit, ropy plynu a tak dále, ale i hnojiv a ale z čeho jiného, tak teď by se jich rádi zmocnili násilím, ať přestanou lhát, že jim o to nejde. Pochopitelně, že jim o to jde. Jo, vdyť mají konference a tam se dohadují, jak budou porcovat to Rusko a tak dále. To je šílený, jo. Pak to vždycky vyleze někde na povrch a se tvářej, že to vlastně není jejich práce a tak dále. Ale to má ještě jednu spojitost. Ta spočívá v té nebo spojitost jeden rozměr, to spočívá v tom, jakou roli má se hrát militarizace ekonomiky. Eh, připomeňme si učebnicový příklad nacistického Německa. Hitler během několika málo let změnil zemi, která měla zakázanou větší armádu. Měla pouze Riceware, ještě než tím, než založil Hermacht, který měl, myslím, že do 100 000 vojáků. Nesměl mít tak, nesměl mít určité typy zbraní a tak dále těžkých, tak změnil v militaristické monstrum, teroristické agresivní monstrum na velký dluh. To se nedalo jinak natáhnout, eh, nebo do jinak se nedalo toho dosáhnout, omlouvám se. No a Hitler do té války do dobře nemohl nejít i z těchto důvodů, protože on měl jedinou cestu, jak ten dluh splatit a sice z válečné kořisti. On si myslel, že si nakrade na Osten tolik, že vrátí bez problému, naloupí si tam, že vrátí bez problémů eh ty ty úvěry. No, jestli někdo sní o tom, že on to nikdo takhle neřekne, ale pokud někde si potaju potajmu o tom jako sní, že militarizuje ekonomiku a a že se mu to vrátí jako z nějaké kořisti východním směrem, no já si nemyslím, že to je reálný plán. A pak to má takove ještě jeden rozměr, který je o to jaksi nebezpečnější. Ta militarizace se má financovat hodně ze společných prostředků Evropské unie. E a ty závazky mají být rozepisovány, ty úvěrové z toho plynoucí, všem zemím Evropské unie. Jo. Ovšem ty zakázky vojenské mají dostat především některé velmoci, tak zaprvé Spojené státy, který říkají„Dobře, si válčete a chcete, my vám my se toho účastnit nebudeme. To je vaše starost v Evropě. My vám budeme ale prodávat zbraň, že jo. Vzpomenete si, že Donald Trump zavázal Urzulu von der Len k nějakému, kolik to bylo strašlivá suma, že nakoupíme prostě ve vojenských prostředků, Evropa nakoupí ve Spojených státech. poté, co zvyšoval Cla nějaká a pak ustoupil, řekl, dobře, tak já ta cla nebudu hrotit až tak moc, ale vy se zavážete, že v Evropě těmi hlavními jaksi zbrojaři mají být Němci, Francouzi, Britové. No a my to máme platit také. To, že u nás je taky Čechoslovk group jistého mladého zbrojaře 33 letetého jistě. To je jeho to jeho osobní jaksi osobní dobře privátní kšeft, na kterém on jako vydělává to jistě všichni víme, předstihl co majetku a inkas a podobně i své velké konkurenty mnohem starší. Oni jsou z toho prý velmi nervózní, ale to mě nepřísluší hodnotit a je mi to úplně jedno. A dobře, tak to ale to s ekonomikou České republiky nemá vůbec nic společného. To jako nám náš rozvoj nezajišťuje žádný. No pak je to je ta druhá druhá varianta, kdy se zbrojí, kdy zbrojí někteří například ve Spojených státech a do dluhových operátek to dostávat jejich klienty. Vzpomeňte si na historii první světové války a druhé světové války. Spojené státy vstoupily do první světové války, ne, že z nějaké lásky k demokracii. Ne, ne, ne. To oni do ní vstoupili ve chvíli, kdy britské dluhy vůči Spojeným státům byly tak vysoké, že kdyby Británie a její spojenci eh na té straně Británie, Francie, Rusko carské tu válku prohráli, což také nebylo vyloučeno, no tak by spojení e věřitelé ze Spojených států splakali nad výdělkem. Británie by sotva, ona by musela vrátit nějaké reparace Německu nebo komu a Versajský diktát by byl prostě namířen přesně opačným směrem a žádné peníze by se do Spojených států nevracely, takže vyslali armádu do Evropy. Eh, invaze do Evropy za druhé světové války ve Francii, západní invaze měla především dva motivy. První, že Rudá armáda už se velmi velmi velmi rychle blížila k Berlínu. No a ty jsou známý prostě. To se si nevymyslel a to jsou citáty, které mohu doložit autentické. Říkali:„Proboha, jestli ještě chvíli budeme váhat, no, tak ti Rusové nebo Sověti obsadí celé Německo a budeme se dívat. Tak rychle spěchali." No a druhý byl také finanční povahy. Eh, tehdejší francouzská reprezentace antifašistická a tak dále se musela rychle zavazovat k ekonomickým vztahům se Spojenými státy výměnou za určité úvěrové prostředky, které po válce skončily eh kapitalizací těchto pohledávek. To znamená, že americký kapitál si přisvojil spoustu kapacit ve Francii, ale také v Německu. A tam došlo ke kouzelnému konfliktu, který dneska vám nikdo neř ne jaksi nepřipomene. Například Charles de Gul se domáhal, aby Francie také dostávala nějaké reparace ze strany Německa