Schengen se hroutí, 30 tisíc připomínek zmizelo, stát živí 650 tisíc lidí | Zprávy Verox 1. 8.

Vítejte u zpráv Veroxu.

Dnes je sobota 1. srpna 2026.

Evropa znovu objevuje hranice. V Praze se bojuje o to, kdo smí na ministerskou tiskovou konferenci. Stát zaměstnává téměř 650 000 lidí a více než 30 000 připomínek k energetickým zónám se podle kritiků ztratilo v úředním tichu.

A teď už k našim dnešním hlavním tématům. Jdeme na to.

A nyní už k naší první dnešní zprávě, kterou je migrace.

Itálie podle deníku Echo 24 nařídila dočasné kontroly na leteckých a námořních spojích se Španělskem. Opatření má trvat jeden měsíc. Zavedení vnitřních kontrol začalo připravovat také Finsko. Důvodem je prudký migrační tlak na španělskou Ceutu.

Španělské úřady uvádějí, že velkou většinu lidí, kteří se přes hranici dostali, následně vrátili. Přesný počet příchozích však zůstává nejasný a v médiích se objevují rozdílná čísla.

A tak se opakuje starý evropský příběh. Dokud se o nelegální migraci pouze diskutuje, jsou hranice údajně přežitkem. Jakmile se objeví skutečný problém, kontroly se vracejí rychleji než tisková prohlášení o evropské solidaritě. Schengen totiž není kouzelný talisman. Funguje pouze tehdy, když někdo skutečně chrání jeho vnější hranici.

Nyní se přesuneme k domácím zprávám do České republiky.

Energetický expert Ivan Novský tvrdí, že Ministerstvo pro místní rozvoj obdrželo k návrhu takzvaných akceleračních oblastí více než 30 000 připomínek. Veřejnost se však podle něj dosud nedozvěděla, jak byly jednotlivé podněty vypořádány.

Původně se údajně počítalo s 94 akceleračními oblastmi. Po protestech obcí a dalších připomínkách měl být jejich počet snížen na 10. Novský zároveň tvrdí, že více než 90 % navržených ploch zasahovalo do zemědělské nebo lesní půdy.

To jsou závažná tvrzení. Podstata problému je přesto jednoduchá. Jestliže stát vyzve občany, obce a odborníky, aby se vyjádřili, musí také ukázat, co s jejich připomínkami udělal. Jinak nejde o veřejnou konzultaci, jde o divadlo, v němž už úředníci znají konec a občané smějí pouze dodat kompars.

Velkou domácí kauzou se stalo rozhodování ministerstva zahraničních věcí o novinářských akreditacích. Reportérka deníku N Zdislava Pokorná nebyla připuštěna na tiskovou konferenci ministra zahraničí. Ministerstvo jí sdělilo, že pro některá média a internetové projekty připraví samostatný termín. Pokorná se přitom chtěla ptát také na okolnosti spojené s Filipem Turkem.

Na konferenci se nedostala ani bývalá redaktorka České televize Nora Friedrichová. V jejím případě ale existoval jiný důvod. O akreditaci požádala po stanoveném termínu. Sama následně položila otázku, zda by ji ministerstvo pustilo, kdyby žádost poslala včas.

Novinářské organizace postup ministerstva kritizovaly a objevila se i výzva k bojkotu další tiskové konference. Publicistka Martina Kociánová naopak připomněla, že podobná solidarita nebyla vždy slyšet, když byla omezována jiná média nebo když ona sama skončila v Českém rozhlase.

Tady platí dvě věci zároveň. Ministerstvo by nemělo vybírat novináře podle toho, zda se mu jejich otázky líbí. A novináři by neměli objevovat svobodu médií pouze tehdy, když je zasažen někdo z jejich vlastního tábora. Princip, který platí jen pro kamarády, totiž není princip, je to privilégium.

Poslankyně Gabriela Sedláčková zvolila jiný přístup. Přijala pozvání do diskuze, v níž vystoupili také senátor Václav Láska a bývalý starosta Řeporije Pavel Novotný. Sedláčková připustila, že Novotný vyvolává silné emoce. Zároveň ale uvedla, že diskuse byla věcnější, než mnozí diváci očekávali a že účastníci dokázali najít i několik společných bodů.

Mluvilo se například o kontrole soukromé komunikace, vztahu vlády a prezidenta nebo o svobodě projevu. A právě tak má politická diskuze vypadat. Ne tak, že se všichni předem shodnou, ale tak, že se lidé, kteří se nemohou vystát, přesto posadí k jednomu stolu a zkusí předložit argument. Jinak už nepotřebujeme diskuse. Stačí nám tři oddělená studia, tři různé pravdy a tři skupiny diváků, které se navzájem nikdy neuslyší.

Komentátor deníku Fórum 24 Petr Hlaváček vyzval své čtenáře, aby Andreje Babiše politicky usmíkali. Do svého komentáře zapojil také Babišův věk a úvahy o vězení.

Babiše je samozřejmě možné kritizovat za rozpočet, střed zájmů, personální rozhodnutí nebo prakticky cokoli dalšího. To je běžná součást demokratické politiky. Jakmile se však argumenty nahradí posměchem kvůli věku a přáními, aby soupeř skončil za mřížemi, přestává jít o politickou analýzu. Začíná soutěž v tom, kdo dokáže protivníka více ponížit. A média, která takový slovník používají, by se potom neměla divit, že jim velká část společnosti nevěří ani předpověď počasí.

A nyní přejdeme k ekonomickým tématům a penězům.

V českém veřejném sektoru má podle citovaného deníku Echo 24 pracovat 646 984 lidí. Jejich osobní náklady mají dosahovat přibližně 668 miliard Kč.

Pozor ale na jednoduché heslo, že jde o 650 000 úředníků. Do tohoto počtu patří také učitelé, zdravotníci, policisté, hasiči, vojáci a další profese. Samotná ministerstva a ústřední úřady mají podle zveřejněných údajů zhruba 19 000 pracovních míst.

Andrej Babiš uvedl, že lidé pracující pro stát musí být řádně zaplaceni a požádal veřejnost o trpělivost při přípravě rozpočtu.

Skutečná otázka tedy nezní, zda potřebujeme učitele, zdravotní sestry nebo policisty. Samozřejmě, že je potřebujeme. Otázka zní, zda stát dokáže poznat, koho skutečně potřebuje, koho pouze zdědil po předchozích reorganizacích a kolik miliard spotřebují struktury, jejichž hlavním výkonem je výroba dalších formulářů.

Silný stát není ten, který má nejvíce zaměstnanců. Silný stát je ten, který dokáže za vybrané peníze opravdu něco udělat.

Mediální analytik Petr Žantovský se věnoval odměnám generálního ředitele Českého rozhlasu Reného Zavorala. Podle parlamentních listů získal Zavoral za minulý rok odměnu 576 000 Kč. Za první polovinu letošního roku mu Rada Českého rozhlasu schválila další odměnu odpovídající trojnásobku jeho měsíční mzdy.

Žantovský kritizoval především jedno z hodnoticích kritérií: dodržování zákona o Českém rozhlasu. Podle něj nemůže být pouhé plnění zákonných povinností považováno za mimořádný výkon. Rada má proto do budoucna kritéria změnit a to je skutečně dobrá zpráva.

Dodržovat zákon není nadstandardní služba, za kterou má následovat prémie. Je to úplný základ funkce. Stejně jako řidič autobusu nedostává zvláštní odměnu za to, že se během směny rozhodl jezdit po silnici.

Dnešní zprávy ukazují několik různých podob jednoho problému. Evropa chce otevřené hranice, ale při první vážné krizi zavádí kontroly. Stát chce připomínky veřejnosti, ale neumí jasně ukázat, co s nimi udělal. Ministerstvo chce komunikovat s médii, ale nejprve je rozdělí do různých kategorií a veřejné instituce chtějí odměňovat své vedení dokonce i za to, že dodržuje zákon.

[hudba]

V demokracii přitom nestačí tvrdit, že všechno probíhá správně. Moc musí být schopna ukázat pravidla, vysvětlit svá rozhodnutí a snést nepříjemnou otázku bez ohledu na to, kdo právě sedí ve Strakově akademii, na ministerstvu nebo v ředitelském křesle veřejnoprávního média.

To je vše ze zpráv Voxu.

Děkujeme za pozornost a těšíme se na vás na webu vox.cz, kde se celý den něco děje.

[hudba]