R.Novotný, J.Rajchl, I.Švihlíková: Pravda o vodě v Moravské Třebové

Áku.

Eh, já vás tady co nejsrdečněji vítám.

Jsem moc rád za celý spolek Satopulka, za nás, za všechny, co se spolu podílejí na této akci, že jste dorazili.

Eh, jsem moc rád, že tu mohu dneska přivítat pana inženýra Ivana Nováka, a i pana inženýra Radka Novotného. Pardon, omlouvám se, pane inženýre, takže děkuju ještě jednou, že jste dorazil.

Eh, potom ještě se tady nám hlásí paní docentka Švílíková.

Jestli tě můžu, když to půjde, poprosit. Máš vypnutou kameru. Jestli se kdyžtak zapneš.

>> Slyšíš nás už.

Super, super.

Eh, a ještě teda mám takovou informaci.

>> Dobrý večer.

>> Jo, perfektně, už se slyšíme.

Tak pecka.

Dobrý.

Slyšíš nás dobře?

Jo.

>> Slyším vás dobře.

>> No, tak super.

A pak ještě teda mám informaci od pana Reichla, který se teda omlouvá, že dorazí asi o 15, 20 minut později. Teď už snad o těch 10, 15 minut, tak se k nám připojí.

Já teda už to nebudu nadále zdržovat a předám slovo rovnou panu Novotnému.

>> Dobrý den.

>> Já to vyřeším, abyste na mě viděli.

Když už něco říkám, tak vidíte, kdo vám něco říká.

Prosím vás, jmenuji se Radek Novotný.

Českému vodárenství se věnuju od roku 2002.

Eh, s tím, že jsem upozornil na to, že přichází do České republiky koncerny, které se snaží ovládnout peněžní toky a zisky z vody, nechat nám trubky.

Vlastník se musí starat, musí financovat, investovat.

Když ovládám peněžní toky, rozhoduji o tom, kde skončí zisk a kde se ty peníze vybrané posunou.

Na to reagovala půlka republiky velmi rozumně.

Podařilo se v řadě vodáren ubránit vodu v rukou měst a obcí díky rozumným politikům.

Bez toho to nejde.

A díky tomu máme srovnění v tom, že naši vodu si umíme prodávat sami a žádné korporace k tomu nepotřebujeme.

Z druhé strany se v řadě regionů toto nepodařilo a nepodařilo se to z několika důvodů.

První důvod: naivita. Všechno, co dělá koncern, my to neumíme. Oni to budou dělat líp. Dejme tomu, že to je naivita.

Druhý důvod krásně popsal nedávno pan Čunek, který říkal: Přišli za mnou s kufříkem pěti milionů, ať prodám akcie vodárny. Já jsem je poslal pryč, tak přišli s kufříkem s deseti miliony.

Myslím, že se totéž dělo ve všech vodárnách, kde se realizoval nějaký provozní model nebo prodeje vodáren.

Já si myslím totéž.

Zákušenost ze zahraničí ukazuje, že tento proces je velmi sofistikovaný. Je vyzkoušený na lidech z Francie, z Itálie, z Německa a v okamžiku, kdy je začali vyhánět z Francie, tak se přesunuli na náš divokej východ, Klondaj.

Takže to je druhé vysvětlení.

Třetí vysvětlení je, že u nás nefunguje řada institucí, která by fungovat měla. Ministerstva.

Máme důkazy o tom, že hlasovali pro uzavření smluv s koncerny a nemají doloženo, že to je ekonomicky výhodné. Dokonce nám to napsali: Nemáme.

Říkám na základě hlasování. Máme důkazy o tom, že úřad pro ochranu soutěže, kterému jsme doložili důkazy, které přesvědčily soudce, že koncern protizákonně ovládá městské vodárny, nereagoval.

Máme důkazy o tom, že soudní procesy v České republice týkající se vodárenství trvají dlouho.

A teď se zeptám, jak dlouho si myslíte, že je možné, aby soudní procesy týkající se řádově 400 až 500 000 lidí v rámci zásobování vodou v České republice trvaly?

Tipněte si, prosím vás.

Kolik let?

>> Od toho roku 2002.

>> Přesně. Prosím vás, máme rok 2024. Od roku 2002, když jsem podal první žaloby v několika regionech, řádově 10. Opakovaně, protože samozřejmě každý rok ten kontinuální proces probíhá pořád, pořád, pořád. Právník mi tehdy řekl: Pane Novotný, jestli chcete vyhrát, budete muset dojít až na Ústavní soud. Oni vám to nebudou chtít dát, protože toho jsou zapojení politici.

Tak jsem řekl: Tak dojdem k Ústavnímu soudu.

Právník řekl: To je 10 roků.

Netýče, 15.

Do roku 2017 jsme čtyřikrát vyhráli u Ústavního soudu, která nám čtyřikrát dal za pravdu. Já, protože to financuju já, to nedělá nadace, protože v tu dobu ještě neexistoval.

Od té doby, co jsme vyhráli ty ústavní soudní spory, tak se řada věcí změnila.

Ostatní soudy potom už nám začaly dávat za pravdu.

Přestaly se rozhodovat proti nám. Některé vodárny se podařilo převzít zpátky.

Podařilo se i v České republice převzít vodu do správy vodáren v rukou měst a obcí: Plzeň, Šumperk, Sokolov a podobně. Což je zásadní, protože spoustu lidí to neví.

Spoustu regionů včetně Moravské Třebové. Řekli: My to neumíme.

Prosím vás, na co potřebujete politiky, kteří neumí spravovat vlastní vodu?

Nebo když se nad tím zamyslí? Kdybych akceptoval, že ten politik tomu nerozumí, i když má vlastního vodohospodáře a má se koho zeptat, tak řeknu: V okamžiku, kdy mám vodohospodáře a mám neschopného politika. A mezi vás ještě vložím ten koncern.

Kdo na tom bude vydělávat? Ten neschopný politik sám přiznává, že není schopný a ten vodohospodář je zaměstnanec toho koncernu.

To znamená, když začne říkat, že je něco špatné z pohledu budoucnosti, z pohledu investicí a peníze, které tady mají zůstat v investicích, jak dlouho bude zaměstnaný v té vodárenské společnosti?

Já bych tipnul měsíc maximálně a pak bude zbytečným, aby mu nemuseli dávat odstupné.

Ale tož to je nějaký základ, nějaký úvod pro celou Českou republiku, ať máte představu. Eh, v rámci toho systému jsme přišli o nějakých 35 miliard. Z toho, co lidi zaplatili ve vodném a stočném, a zisky odtekly do zahraničí.

Odtekly další peníze na náklady a hlavně spoustu regionů přišly o miliardy, desítky miliard z dotací Evropské unie, která řekla: My chápeme, že ten stav infrastruktury u vás je špatný po tom, co tady byl ten minulý režim. My vám na ty investice poskytneme 70 až 80 procent.

Vy dáte 20, my dáme 80 s podmínkou, že ty peníze budou končit v tom odvětví. Nebudete z toho kasírovat zisky a rozhodně nebudete posílat peníze na soukromé účty.

To byly podmínky, které se nastavovaly už jako předstupní. Nebudeme řešit detaily a potom jako členské od 1. května 2004.

To znamená, přišli jsme i o tyto peníze. Tam jsou desítky miliard.

Ať máte představu: Severní Morava, pokud se nepletu, projekt Čistá voda, stálo by 2 miliardy. Region hodně problematický, malý počet obyvatel, hornatý a podobně.

Nikdy by to nebyly schopni ty obce zaplatit ze vlastních rozpočtů.

Dneska to mají doinvestováno.

Jsou regiony, kde Severní Morava skoro celá, kromě Bruntálu, kde nepřišla z Evropské unie ani koruna, protože řekli: My nebudeme financovat zisky soukromých firem.

Ti politici to věděli, protože to byly v podmínkách životního prostředí.

Eh, sedí tady paní Švílíková. My se známe.

Je to člověk, s kterým názorově velmi souzním.

Myslím, že to je vzájemné a můžu k tomu říct jediné.

Prosím vás, kdo přijde o strategické postavení, kdo ovládá strategické monopoly – vodu, plyn, energii – nechá si tu infrastrukturu, ale neovládá peněžní toky, tak se dostává do pozice, kterou já tomu říkám koncernový kolonialismus.

Oni vlastně rozhodují o financích, rozhodují, kde ty peníze potečou.

Mají dokonce zajištěné to, že mají právo inkasovat zisk.

Prosím vás, kapitalismus nese s sebou snad i riziko, že skončím ve ztrátě.

Vy, když odeberete málo, oni vám zvednou cenu vody, vám řeknou: „My máme právo na zisk, my podnikáme."

Městská vodárna si to v podstatě nemůže dovolit, protože ji vlastní politici a ti politici potřebují být zvoleni.

A chci vidět politika, který vám řekne: „My máme nárok na zisk garantiemi," tak ho příště prostě nezvolíte.

Jo.

A ta priorita je vidět třeba v Paříži. Převzali vodu zpět a řekli, že hned ten první rok ušetřili nějakých 30 milionů euro jenom tím, že ty peníze přestaly končit na soukromých účtech.

Nevratili je, nesnížili cenu vody, ale investovali do obnovy infrastruktury, protože na rovinu — a to asi všichni se se mnou shodnete — dálnice se daly postavit před 20 lety za nějakou sumu a za 20 let je to trojnásobek, není víc.

Tady jsou lidi, kteří o tom vědí víc.

Co se týká makroekonomického pojmu, tak já bych tady nechal, aby se k tomu potom vyjádřila paní Švihlíková, která je v tom kovaná, velmi kovaná.

Já k tomu řeknu jenom pár věcí a za chviličku předám slovo.

Prosím vás, kolik ročně platíte za vodné a stočné?

Víte někdo?

>> Pokud teda berete vodné a stočné, nemáte studny.

Ví to někdo?

>> Podle spotřeby, samozřejmě. To znamená, víte, kolik máte spotřebu a jste schopni si říct: „Dobře, platím já nevím, 115 Kč." Spotřeba 120, 130...

>> Kolem 5 000.

>> Kolem 5 000.

>> Dobře. Jeden...

>> 15.

>> 15, 19, kolem 5, 6.

>> Takže když to tipnu, je tady 40 lidí a takzvaně relativně jistí je tady třeba pět lidí.

To není vítězství, to je stav.

Tomu, čemu nevěnujeme pozornost, jsme na nejlepší cestě o to přijít.

Když nebudu věnovat svému zdraví pozornost, přijde nějaká pecka, zdraví vám to vrátí.

Když nebudete vztahu věnovat pozornost, tak o toho partnera přijdete, o to dítě přijdete — ne fyzicky, ale prostě lidsky.

A když nebudeme věnovat — a nevěnujeme — bereme jako samozřejmost. A to jsme občané, nemáme čas na to. Tak vidíme sami a to si přiznejme, že ne moc tomu věnujeme pozornost.

Nerozumíme tomu částečně a hlavně ta pozornost tam chybí.

A teď si představte, že v tom zákonodarném orgánu sedí 300 politiků: 200 poslanců, 81 senátorů a řadově 17 členů vlády.

Oni o tom vědí úplně to samé, co vy, co já.

Nevědí o tom nic.

Nevědí o tom nic a rozhodují o nás.

Ve vašem případě nemám problém s tím, že si v tom úplně neorientujete, protože každý si nosíte svůj batoh s problémy, se zdravím, s rodinou, s prací, prostě s dětmi nebo s rodiči.

Jo, jsme tady všichni starší, takže bych řekl, že spíš s těmi rodiči.

Ale tohle je logické.

Ti občané toto řešit nemají.

To mají řešit zákonodarci a ti zákonodarci o tom vědí to samé, co vy.

To znamená nic.

A my od roku 2015 je pravidelně informujeme a jsme schopni doložit, že oni o tom vírají.

To je ten problém.

Protože v okamžiku, kdy to řeší lidé zespodu — že tady podepíší petici dneska 80 000 lidí, časem 200 000 lidí — to je ten tlak zespodu, ten je nutný. Protože ten politik potřebuje nad sebou mít něco. Buď strach, nebo i motivaci.

Tam jsou pozitivní lidi, kteří říkají: „Vždyť tím stojí 300 000 lidí."

Jo, ale v okamžiku, kdy to stojí jenom na tom, že tam jako chodí podklady, oni na to nereagují, tak je třeba s tím něco dělat.

A s tím proto vznikla nadace a ta nadace dělá to, že ty politiky informuje, zve je na soudy, zve je na jednání valných hromad, dokládá rozsudky, dokládá informace, fakta, struktury dat.

To vede k tomu, že roste počet informovaných. A my navíc ještě máme takzvaný projekt — to se vám bude líbit — „Pudme k politice k vodě."

A ono to je postavené na logice.

Pustme k vodě tím, že jim dejme informace, protože informovaný člověk tu problematiku začne řešit, protože ji potřebuje, pokud je soudný, slušný.

A pak když to nefunguje, když nereaguje, tak je posuďme vodu my jako občané.

Takže máme zdokumentované, jak ti politici se k té vodě staví, co všechno dostali, jak byli informováni, jaké dostali rozsudky, kolikrát zareagovali, kolikrát přišli na soud.

Většinou je tam, prosím vás, červený čudlík.

To znamená, že se vůbec nezajímají.

Nejčastěji se začnou zajímat měsíc před volbami, když začnou zveřejňovat jejich vodárenské profily, tak se chtějí scházet, chtějí prezentovat svůj názor na vodu, nebo dokonce už mají hesla.

Jo: „Zajistíme vodu." A pak zjistíte, že ze strany, která to prodala, samozřejmě to řešit nechce.

Ale vzniká tím rozdělení a přehled pro lidi.

Tenhle člověk je z této strany.

Je úplně jedno, které straně se bavíme, prosím vás, protože najdete slušné lidi v každé politické straně.

Najdete tam neskutečné darebáky. A pak tam najdete velké spektrum lidí, kteří jsou z pozice „řeším svoji problematiku, které rozumím, a fakt, ne jako nedává to energii něčemu dalšímu."

Možná na ně nemá právo.

Pak je tam člověk, který je slušně řečeno vycucený.

To znamená: když mu za to něco nabídnete, tak to řešit bude, nebo s někým.

Jo. Pak jsou tam lidi, kteří jsou opravdu hloupí, opravdu hloupí. A ti prostě čekají, dívají se kolem sebe.

To mi řekli přímo někteří senátoři, jak řekli: „S tím člověkem nepočítejte, ten se vždycky podívá, jak jeho kolegové," a podobně. Jo.

To znamená, takové spektrum můžeme pokračovat a daří se postupně měnit počet těch informovaných.

To je jedna věc, protože to děláme kontinuálně.

A těch, kteří třeba hlasovali proti té nápravě, ať mají to představou, mín volby: 17 těch, co hlasovali proti, se tam nedostali.

Přišli noví, ne všichni jsou aktivní, ale přece jenom jsou mezi nimi tři, čtyři, kteří jsou.

Takže v senátu je v tuto dobu podle mě takových 21 až 22 rozumných lidí.

Teď pozor, to je čtvrtina, jo?

Kolik chybí do majority?

41, jo?

20, 21.

To znamená, jde to, jde to pomalu, jde to zespodu, ale může to jít ta náprava shora.

Přijde tady pan Reichl, ale já ho k tomu taky vyzvu, ať se podívají.

Oni my se známe.

On o té problematice ví a řeknu, ať se přidají k tomu a řeknou, ta problematika tak jak ji chtěli řešit v Evropě, jak ji řešíme my regionálně, má hlavu a patu.

Podpoříme to.

Budeme cestou zákonodárnou, to znamená úprava zákonů a vrátíme důvod lidem.

V podstatě jsem vám neřekl nic z toho, co jsem si pro vás připravil z pohledu prezentace, ale to je úplně jedno, protože ten obsah jsem vám řekl.

Asi všichni souhlasíte s tím, že ten, kdo financuje investice, má právo čerpat profit z těch investic.

Je tady někdo, kdo má na to jiný názor?

Nebojte se. Jen jako pozor: to, že máte jiný názor, ještě neznamená, že je špatný.

Jo, to se pak s tím je o tom třeba diskutovat.

Já to ani jiný názor nemám, ale chtěl bych se zeptat, jak je to právně opotřebeno, jo? Protože, když vlastně tak jsou podepsány nějaké smlouvy, to smlouční právo má, i když se udělaly špatné smlouvy, jo.

Takže jako já s váma souhlasím, co jste řekl. To je hezké. Tahle otázka je úplně na místě, jo?

To ne, že není.

Eh, my jsme prokázali, že řada těch smluv byla uzavřena na základě nepravdivých informací, že nejsou dodržované informace, nebo že někteří zastupitelé požadovali doložení informací, než bude rozhodováno.

A ti, co to předkládali, jim ty důkazy nepředložili a hlasovala nějaká většina.

Ta větina je trestněprávně odpovědná a trestní právo je nad zákonem, nad obchodním právem.

To znamená v okamžiku, když se prokáže trestná činnost. To znamená porušování povinnosti při správě cizího majetku. To je to nejmenší.

Jo, to jako já komunikuji s policajty od roku 2006, takže a jejich názor na to je velmi často podobný. Není podobný názor státních zástupců, což je nepochopitelné, protože my máme ve sporech jako účastníky i státní zástupce. My jsme je tam pozvali, protože se to týká státu.

To znamená, odpověď na otázku je: pokud je smlouva a neprokáže se, že bylo prostě poskytnuté nepravdivé údaje, tak s tím nic nedáte, dokud ta smlouva běží.

Já jsem přesvědčen, že v Moravské Třebové byly požadované informace, které zastupitelé nedostali. Některé by jasně dokládaly ekonomickou výhodnost.

Jo, z toho, co vím, budu se k té problematice vyjadřovat. Chceme udělat samostatné stránky Moravská Třebová. To se domluvíme potom na tom, že se to zdokumentuje, ale to není jenom u vás, to je jako v jiných regionech.

A tam, kde se prokáže protiprávnost, tak ta smlouva, to, co je protiprávní, nemá právní oporu. To znamená, v tu chvíli to končí. Tam, kde to musí doběhnout, to doběhne.

V řadě regionů, tam kde to doběhlo, už smlouvy nepředložili.

Nejhorší situace je na severní Moravě, kde prodali vodárnu celou včetně infrastruktury, tak tam nás čeká něco podobného jako v Berlíně – velmi drahý odkup. Ale čím dříve to uděláme, tím méně to bude stát.

Věřte tomu, že za 10 let bude ta voda tak nedostatkový zboží a bude se na ní tak dobře vydělávat a cena klidně může být 500 Kč za kubík. Dneska je 150.

Jo, takže na to odpověď je: férově přiznat, pokud se to neprojeví.

Co se týká makroekonomického přehledu, si myslím, že úplně nejdřív vám na to řekne paní Švejhlíková, protože ta to sleduje. Já se na to dívám ekonomicky zespodu, ale dívám se na to makroekonomicky z pohledu příjmů státu. Ono to je provázené a to, co funguje v malém, funguje i ve velkém.

Myslím, že tady na to je jeden z nejméně fundovaných lidí v České republice právě ona. Takže děkuji za to, že tady je.

>> No ano, slyším dobře. Jo, mě tě slyšet dobře?

>> Výborně, výborně.

Takže dobrý večer všem. Omlouvám se, že jsem nakonec mezi vás nemohla dorazit fyzicky, ale alespoň takhle využíváme moderní techniku, takže jako bych s vámi byla alespoň takhle virtuálně.

Jsem moc ráda, že mohu alespoň takto vystoupit na akci věnované tak důležitému tématu a navíc s panem Radkem Novotným, se kterým mám tu čest vystupovat a hlavně je to člověk, který o téhle oblasti nejenom, že strašně moc ví, ale taky v těch minulých letech prokázal obrovskou míru odvahy. Ono postavit se těmto zájmům není úplně jednoduchá věc.

Já bych možná něco trošku řekla obecně o tom, co se u nás děje a netýká se to jenom vody, ale taky to. Řekněme, že každá země má mít nějaký soupis toho, co jsou strategická odvětví a zároveň vědět, jakým způsobem s těmi strategickými odvětvími naložit. A to se samozřejmě může lišit podle zemí, ale řekněme, že nějaký základní seznam si dáme dohromady bez problémů.

Bezesporu tam bude patřit voda, bez sporu tam bude patřit zemědělství a potravinářství a také energetika. No a právě ta pandemie covidu vedla k tomu, že se mezi ta strategická odvětví v řadě zemí začala také počítat farmacie a zdravotnictví nebo jakoby fungující zdravotnický systém.

Tohle je úplně jiný způsob uvažování, než ten, který byl prezentován v těch 90. letech, což bylo to období, kdy se prosadil washingtonský konsenzus. Taková ta pěkná kolonizační teorie, kterým jsme v řadě ohledů podlehli, protože tam ten názor vlastně byl, že když budeme něco potřebovat, tak si to dovezeme a ten světový trh je veliký, teď je prostě volný a nebude problém vždycky to někde získat.

U vody se tohle samozřejmě už říkalo hůř, toho tam úplně nešlo, ale u potravin a bohužel i u energií se s tím setkáte do dneška s touhle úvahou a to navzdory tomu, že vlastně se potácíme od jedné krize k druhé, která vám omezuje dopravu nebo vám ji minimálně zdražuje, klade překážky pro obchodní výměnu a podobně.

A samozřejmě ty krizové události vám ukázaly, že třeba nechcete být závislí na některých teritoriích a hlavně proč na nich být závislý, když si ty věci můžete vyrobit sami.

Co se týče vodárenství, tam je to trošku specifický případ hlavně v tom – a už to tady myslím, že zaznělo – že částečně z důvodů zištných a částečně z takové té 90. let naivity se hodně prosazoval ten názor, že jak něco dělá stát, tak je to vždycky špatně a je potřeba to svěřit té soukromé síle, která to bude vést dobře. Což se stalo třeba v Praze, kde já bydlím a kde do dneška tedy ty následky samozřejmě vnímáme.

Tenhleten způsob myšlení není úplně snadný porazit a on se nám neustále zjevuje. A to hlavně proto, že bohužel ty ekonomické školy, včetně mojí Alma Mater VŠE, tyhle lidi produkují jak na běžícím pásu, jo, tam není žádná zkušenost s nějakým praktickým životem, ale ta teorie tady naprosto vítězí.

Problém je, že když tohleto uděláte u vody, tak vlastně dáváte zdroj, kterej nemůžete ničím nahradit. To znamená, dáváte něco výjimečného, dáváte privilegium. A jakmile dávám privilegium, tak je to vždycky velmi nebezpečná věc.

A to se týká i energií, týká se to půdy, prostě něčeho, co nemůžete nahradit, bez čeho ta společnost se zhroutí a nemůže prostě existovat.

V demokratické společnosti by mělo platit, že když dávám privilegium, tak nad ním... Možná, že ta další věta už neměla... Měl by mít dostatečný zisk.

Ono to ve skutečnosti není zisk. Ono je to právě ta renta, jo, kterou prostě vy dáváte, to privilegium, které si sami nedržíte.

Doufám, že nejsou moc technické problémy a ono je to někdy těžké tohle všechno zvládnout takhle na dálku, tak příště už doufám, že se uvidíme osobně, ale omlouvám se, dneska to opravdu nešlo.

Takže tohle je první velký poučení a to se týká politiků na všech úrovních. Protože budeme mít koneckonců volby do měst a obcí, že jo. To znamená: proč se komu něco dává, co z toho vlastně ti lidé budou mít a nějaké ty ideologické fráze typu „obec neumí starat a vždycky se stará líp soukromník" jsou velmi často úplně mimo.

Nota bene, pokud se bavíme o vodě nebo prostě o jiném jako naprosto vzácném zdroji.

V řadě ohledů si myslím, že tam byla skutečně neznalost.

Že tam prostě nebylo dostatečné uvědomění si, co se tím vlastně děje a že se velmi nerovnoměrně rozdělují povinnosti na tu danou obec z hlediska té investiční činnosti a potom vlastně na tu soukromou firmu. Typicky, že jo, Veolia v případě České republiky, která potom má vytvořený obrovský prostor pro zisk a vy vlastně nemáte tam tu dostatečnou kontrolu.

Tohle celé povídání o té vodě je prostě o odpovědnosti. Není to pouze o tom, jestli tomu rozumí nebo ne. Nikdo nerozumí úplně všemu, jo, abyste byli odborníci na to, jak funguje teplárna a vodárna a sociální služby a všechno. Ale důležité je prostě naslouchat. A pro nás občany to znamená jednu obrovskou lekci, kterou už zažíváme velmi dlouho a to je prostě to, že se musíme nějakým způsobem zajímat.

My tady prostě nemáme úplně ideální politický materiál a to trvá už velmi dlouho a řada těch zájmů je dokonce ještě silnější na té úrovni obecní, městské, než úplně na tom vrcholu, jo. A tady máme určitou šanci, kterou dostáváme – aspoň to maličko ovlivnit v těch blížících se volbách a prostě tuhle agendu stanovat. Nikoli to, že ti, kteří kandidují, ji budou stanovat. Občané ji musí stanovat. To znamená, co je pro ně důležité, včetně prostě závazných slibů a samozřejmě hlídání těchto věcí.

A teď jsme právě u toho. Přesně jak hovořil Radek Novotný – každý z nás se úplně nenudí a nemáme toho až takhle. Ale problém je skutečně v tom, že pokud my nedáváme pozor a pokud tady nejsou takoví, jako je Radek Novotný, a nevěnují tomu jakousi velkou část svého života a svoje nervy a svoje zdraví, tak je velká pravděpodobnost, že prostě o něco přijdeme a že to může být i na dlouho.

Řada těch smluv se uzavírala na dekády s velmi obtížnými následnými klauzulemi vypovězení a podobně. Takže ta lekce z té vody – a nejenom z té vody samozřejmě – je, abychom prostě my občané opravdu dávali na tyto věci pozor, zajímali se a měli tu informovanost.

Je to velké břemeno, které tímhle na nás leží, ale to je prostě to, co platíme v systému, který se tímhle způsobem jmenuje demokracie. Tak to tak je.

Jsem ráda, že tady zazněl ten příklad s vodárnou Plzeň. Naopak Praha, kde bydlím já, by asi nebyla úplně ideální příklad. A jsem ráda, že se mě nikdo neptal, kolik budeme doplácet za vodu. Ani to nechtěte vidět, jako.

Takže to se nám všem týká. Tohle téma určitě tam, kde je to relevantní, nastavit jako jedno z témat voleb. To znamená chtít tu odpovědnost po těch obcích. Těch zkušeností, kdy se právě udělal ten takzvaný provozní model, je už obrovské množství a ta doba taky trochu pokročila, jo.

Řekněme si, že přece jenom i jakoby na vyšší státní úrovni – technickou znalostí se to stará a koneckonců teď jsme v situaci, kdy se uvažuje o tom, že stát převezme čas. Je otázka, jakým způsobem to udělá. To jako vždycky a to platí samozřejmě i o té vodě. To znamená jakým způsobem se to udělá, to rozhodně. A co vlastně od toho chceme?

Tam by vždycky měl být jasný cíl. To znamená, jestli prostě chceme modernizovat, jestli chceme mít tu vodu levnou a podobně. Tam je potřeba s těmi občany jako zásadním způsobem komunikovat.

Někdy se říká, že obce to nemůžou dělat. Tak samozřejmě my tady máme prostě spolupráci mezi obcemi a městy. To by určitě pan Novotný dal spoustu příkladů, jak ze severních Čech, tak ze severní Moravy, kde ta spolupráce, troufám si říci, funguje velmi dobře.

Ale tady si zase myslím, že je tady nějaká odpovědnost té fáze centrálního státu. To znamená otázka toho, do jaké míry tu vodu skutečně chápe jako strategický zdroj. Jasně, povodí je tyto věci – to se týká, pokud se nepletu, ministerstva zemědělství. Ale v téhle oblasti kanalizací má vláda spíše nějakou regulační roli nebo dozorčí. A teď je otázka, jestli by tu roli v tomhle ohledu neměla být silnější.

Druhá věc samozřejmě je, jakým způsobem ty obce – někdy třeba menší – se s tím mohou potýkat. A tady se zase nabízí, do jaké míry je tam prostor pro nějaké poradenství, pomoc. My jsme dneska v situaci, kde to právě supluje Právo, pravda o vodě. Já si prostě myslím, že je dobře, že tady máme aktivní lidi, že to je úžasné, ale stejně si myslím, že by tyto věci měl brát na sebe spíš ten stát. Koneckonců kvůli tomu si ho platíme.

Takže ta otázka právě toho poradenství z hlediska investic a podobně – protože někdy se říká: „Ty obce to nemůžou dělat, oni tam nikoho na to nemají, oni tomu prostě nerozumí, tak to prostě musí dát Veolii nebo případně nějakému jinému soukromnímu subjektu." Tohle je zase úkol – naučit se být svými vlastními hospodáři, jo. Protože když to svěříte někomu ze zahraničí – což mimochodem platí i o náš vztah vůči Evropské unii a všem možným směrnicím – to je pořád ta stejná písnička. Vy to outsourcujete někomu jinému, ale potom na vás dopadají rozhodnutí, na která vy nemáte žádný vliv, protože jste se toho dobrovolně zřekli.

Takže když bych to za sebe shrnula – ten příběh je hodně o tom, co udělal Radek Novotný v té oblasti. Nejenom správní, ale té osvětové, která je úžasná a je to z velké části jeho obrovská zásluha, že se ukázalo, že ten provozní model není úplně dobrý nápad a že je lépe o vodárenství uvažovat jinak.

Druhá věc je, že stát by nikdy neměl dávat nikomu nějaká privilegia, pokud nad ním nemá kontrolu. A už vůbec nedopustit, aby ten, kdo dostává nějaké privilegium, prostě čerpal to pozitivní a na stát šly ty náklady. To prostě absolutně demokraticky nepřijatelný postup.

A to další, co z toho pro mě plyne, je, že prostě občan, který se zajímá, je hrozně důležitý. A že spoléhat se na to, že politik to udělá dobře, úplně není ideální cesta. A to nepodezřívám všechny z nějaké nekalé činnosti, ale prostě nikdo z nás nerozumí všemu. Prostě ta vazba mezi tou obcí a mezi těmi občanami je naprosto zásadní a nemůžeme ji nějakým způsobem obejít a říci, tak tady to prostě outsourcujeme.

Ta odpovědnost je jednoznačná. A minimálně – pokud chceme říci, že ještě pořád jsme v nějaké demokratické společnosti – pro všechny obce, nebo ať už je to spolupráce mezi obcemi a městy – právě jako třeba severní Morava nebo severní Čechy – je právě o tom si tyto věci naučit a odpracovat si je a naučit se to, jak být tím dobrým hospodářem.

Tohle neplatí jenom u vodárenství, to má strategický význam úplně enormní, ale platí to samozřejmě i u oblastí, jako je zemědělství a potravinářství, které teď dostalo hezkou šanci s tím uplatněním potravin do některých zařízení, na které má právě vliv stát.

A platí to i pro ty další, které už jsem naznačovala, jako je třeba ta energetika, jo?

A můžeme v tom jako občané sehrát určitou roli a myslím si, že by bylo fajn, kdybychom prostě využili toho, že se blíží ty volby.

Nechci říct, že máme jako něco dělat jednou za čtyři roky, jo, to bylo trochu málo, ale prostě využít toho a být sami schopni vytipovat ty palčivá místa ve vaší obci, ve vašem městě a říct: „Tohle prostě nebudeme, nechceme dovolit a chceme preferovat takové kandidáty, kteří tyhle věci dělat nebudou a kteří se aspoň trošku orientují nebo jsou schopni se s tou problematikou seznámit."

Tohle je něco, co ovlivňuje prostě celý stát, jo. To není otázka jenom jedné obce nebo jednoho regionu. Ukazuje vám, jak odpovědně se hospodaří.

A bohužel – a tady zase pan Novotný už to zmínil – obrovská ideologičnost v té české ekonomické sféře, kdy se prostě velmi často bral soukromý vlastník, typicky zahraniční, za nějaké ideální řešení, jo, za něco, co je vlastně ideologicky správně, ale už tomu úplně prostě chybí nějaká základní kalkulace a nějaký úplně základní pragmatický přístup, základní úvaha, co to může přinést, jaká rizika to má a podobně.