Ptejte se živě Markéty Radhi Šichtařové v úterý 15.9.26 ve 20 hod

Zdravím.

Tady je Markéta Rá Šichtařová a tohle je pořad Ptejte se Markéty Rády Šichtařové.

Ptejte se živě, protože vy posíláte vaše dotazy a já jsem tady od toho, abych vaše dotazy teď naživo odpovídala.

A kromě toho se zmíníme i o několika dalších tématech, které jsou v současné době hodně aktuální, jako například pravděpodobně si připlatíme na daních.

Ano, je to tady už zase vláda, která slibovala, že v žádném případě nehodlá zvýšit daně, bude pravděpodobně zvyšovat daně.

Jak jinak, tak já vás všechny zdravím a především zdravím pana Sichru, který nám už tady poslal první donate. Moc děkujeme. Veliké díky.

A pokud byste takou připomínkou chtěli posílat vaše dotazy, což doufám, že budete, tak raději, pokud se díváte přes mobil, tak nás sledujte přes aplikaci YouTube. Je to lepší než přes webové rozhraní z toho důvodu, protože tímhle způsobem jdou lépe posílat zvýrazněné dotazy – ne vždycky to přes webové rozhraní funguje.

A ještě prosbička: klikněte na odběr tohoto kanálu.

Pokud nějaké téma, které tady třeba rozebíráme, vás víc zaujme, chcete se o něm dozvědět něco víc do hloubky, tak více informací najdete na Hero Hero, protože tam se vejde víc než na YouTube z jednoho prostého důvodu – tam funguje trochu jiný styl moderování obsahu, takže tam můžeme říci i to, co třeba nelze říci z některých důvodů na obvyklých sociálních sítích.

Hodně jsme tady o tom mluvili právě, jak to moderování obsahů na různých sociálních sítích probíhá, jak funguje DSA a další nařízení, která přicházejí z Evropské komise. Takže tohle je vlastně provedení v praxi.

Tak pojďme na první vaše dotazy, které už se nám tady nahromadily od minula.

Pan Martin Hovorka 69 píše – koukám, že to je trošku delší komentář:

"Optimismus finančních spekulantů není o počtu podniků, pracovníků, ale o měnové expanzi a ta jede o 106 %. Proto jsou finančníci happy. Na úrocích a cenách akcií vydělávají, protože do produktivní ekonomiky peníze nejdou. Není kam jinam je ukládat než do finančních aktiv, jako jsou akcie a státní dluhopisy, dále do zlata a nemovitostí. Výroba a reálný stav ekonomiky nikoho nezajímá. Klesající výroba se nahrazuje výrobou zbraní financovanou opět na dluh, což je ale výroba mrtvých aktiv. Zbraně nemají žádnou reálnou užitnou hodnotu. Centrální banky budou mít volbu mezi bankrotem státu a ekonomickou krizí, která je sama sebe zmete, nebo tiskem peněz. Ale jako vždy zvolí tiskárnu."

To je vlastně poměrně dobře popsaný stávající stav ekonomiky a zrovna přichází v dobrou chvíli.

Zrovna dneska jsem totiž pro klienty popisovala jeden zajímavý jev, který nastal v Americe a který se nás velice intenzivně týká a který v podstatě souvisí i s tím – nebo je to vlastně přesně to, co tady pan Martin Hovorka popisuje.

On totiž říká, že centrální banky podle jeho soudu budou mít volbu mezi bankrotem státu a ekonomickou krizí. Já bych to úplně takhle neřekla. Já bych nemluvila hned v první fázi o ekonomické krizi. Samozřejmě to nelze vyloučit. My víme, že tak jak se střídají období konjunktury, období hospodářských poklesů, tak někdy ten pokles přeroste až do ekonomické krize – to je prostě to, jak kapitalismus funguje. A vlastně už dříve to tak bylo. Tak tenhle cyklus funguje. On fungoval ještě vlastně před příchodem kapitalismu.

Ale není to tak, že by nutně vždycky každý ekonomický pokles byl vyslovené nějakou velkou krizí nebo finanční krizí.

Ale faktem je, že pán tady docela dobře vystihnul, že v tuhletu chvíli státy, respektive centrální banky stojí docela před takovým velkým dilematem a já se u něj na chvilinku zastavím.

Totiž v posledních dnech se stala naprosto nenápadná událost – nenápadná pro řekněme ekonomického laika, ale velice významná pro lidi, kteří sledují finanční trh a kteří jsou tak trochu insidři na tom finančním trhu.

Včera došlo k tomu, že výnos amerického desetiletého dluhopisu poprvé od roku 2023, což byla doba covidová nebo těsně postcovidová, tak překonal ten výnos 5 %. Dneska pokračoval v růstu – třicetiletý dluhopis se už přiblížil nějakým 5,4 %.

Vy si asi říkáte: proč o tom mluvíme, vždyť o nic nejde, to se nás netýká, to je Amerika, to je daleko, nějaké americké dluhopisy, kdo to tady u nás má.

No, pozor! Ono to možná vypadá, že se nás to vůbec netýká, ale ve skutečnosti se nás to týká docela dost. To totiž začíná být globální problém, který se propisuje i k nám a postupně bude cítit i v peněženkách nás.

Jde o to, že v podstatě to je zrcadlo faktů, že investoři požadují vyšší odměnu za to, aby byli ochotni půjčit státu. Státy se zadlužují, někdo jim musí půjčovat. Ten někdo je investor, ať už se jmenuje banka nebo jednotlivec. A aby jste byli ochotni půjčit státu, tak mu musíte věřit, že vám váš dluh splatí. A pokud mu přestáváte věřit, tak za to chcete zaplatit víc – takže tomu státu půjčíte jenom tehdy, pokud vám dá vyšší úrok.

A přesně to se začíná dít v Americe a nejenom v Americe.

Řečeno do nějaké jednodušší řeči, jednodušším jazykem: v podstatě investoři od běžných střadatelů až po ty největší investory se začínají ptát, kolik ještě dokážou vlády si půjčit peněz a jak vysoký výnos dluhu budou muset nabídnout.

Tohle je docela zásadní změna proti tomu, na co jsme byli zvyklí v minulých měsících, letech, desetiletích, protože i drobní střadatelé i ty velké banky si vlastně zvykly v minulosti na to, že když přijde jakýkoliv problémek na finančním trhu, nebo třeba i megaprobém, jako byla třeba americká hypotéční krize v roce 2008, tak se objeví centrální banka, sníží úrokové sazby, nasype spoustu peněz do ekonomiky. Když to nebude stačit, tak si vytiskne ještě nějaké další peníze, zase je tam nasype, případně vykoupí státní dluhopisy, tak trošku zamonetizuje státní dluh a zase se to všechno nějak zamaskuje, zamete se to pod koberec a bude po všem.

Jenomže pokud ty problémy už začnou tak trochu přerůstat nám přes hlavu a začnou se objevovat obavy z příliš vysoké, z přehnané nabídky státních dluhopisů, lidé se začnou obávat, že už si státy půjčují až moc a třeba by to nemuseli být schopny splatit, tak v tu chvíli už takový recept nemusí fungovat – zvlášť pokud se to ještě spojí s obavami z inflace.

A přesně to se děje teď.

A tohle samo o sobě by vůbec nebylo dobré pro finanční trh, ale v tuhletu chvíli se na jedné straně tyhlety obavy z rostoucího zadlužení státu ještě zkombinují s druhou záležitostí. A to je otázka toho, co se děje na trhu energetickém – na Blízkém východě. Situace se dál vyhrocuje. Nebudu popisovat všechny detaily, protože je asi znáte z televize a z médií.

Jednoduše dochází k tomu, že vedle toho, že je zablokovaný Hormský průliv, strategická úžina Báb al-Mandáb, tak ještě navíc se vlastně vyřazují z provozu postupně jeden ropovod za dalším.

Do toho tady ještě u nás v Evropě přišlo to, že se vlastně vyřadily i ruské rafinérie, protože na ně zaútočily ukrajinské drony.

Takže ta situace, pokud jde o pohonné hmoty, obecně energii, je čím dál tím utaženější za vlasy.

Hodně to je vidět třeba u nafty, protože ty dodávky jsou v tuhle chvíli právě velice omezené.

Mezinárodní energetická agentura spočítala, že meziročně jsou nižší dodávky těch rafinérií z Blízkého Východu a z Ruska asi o 75 %.

Tak to je už hodně velký pokles.

Samozřejmě marže těch rafinérií jsou z tohoto důvodu na historických maximech.

K tomu se ještě přidává zejména pro Evropu problém plynu.

Spotová cena se pohybuje kolem 80 € za megawatthodinu, což je nejvýš od roku 2022, kdy se ovšem v Evropě mluvilo o energetické krizi.

Takže tohle už není nějaké vzdálené diskutování o nějaké vzdálené geopolitické situaci.

Tohle je něco, co přímo ovlivňuje české peněženky a velice brzy se to začne propisovat do nákladů jednotlivých podniků, pokud se to tam už nepropisuje.

To znamená, porostou jim náklady, doprava, výroba, a u domácností se to brzo už objeví na složenkách.

Jinými slovy, začne se to propisovat do inflace.

No a tím se dostáváme právě k tomu dilematu, které tazatel nebo komentátor na počátku v tom dotazu popsal.

Totiž v tuhle chvíli se centrální banky ocitají před v podstatě neřešitelným problémem.

Máme tady inflaci.

Máme tady inflaci, mimo jiné kvůli energetickému trhu.

Abychom zkrotili inflaci, tak centrální banky sahávají ke zvyšování úrokových sazeb.

Takže teď by měli podle všech pouček centrální banky začít zvyšovat úrokové sazby.

No jo, jenomže současně s tím máme situaci, kdy státy, které jsou předlužené, čím dál složitěji umísťují na trh další dluh a čím dál obtížněji si půjčují.

A aby byly schopny ty státy vytloukat dluh dluhem, tak potřebují co nejnižší úrokové sazby.

Inflace potřebuje vysoké úrokové sazby.

Státy, aby nezbankrotovaly, potřebují nízké úrokové sazby.

Tohle je situace, která je pro centrální banky v podstatě neřešitelná.

A pozor, to už se velice intenzivně týká i nás, protože třeba i u nás výnos desetiletého státního dluhopisu už vystoupal zhruba na 5,3 %.

A to znamená, že u nás zdražuje financování českého státu právě v okamžiku, kdy u nás taky roste inflace a taky v okamžiku, kdy česká vláda chce financovat další zvýšené výdaje.

Já si dávám pozor na to, jak to formuluju.

Já říkám, vláda chce financovat.

Já neříkám, že musí, protože to samozřejmě není něco, co by se bezpodmínečně muselo udělat.

To je pouze politické rozhodnutí.

Vláda chce utrácet.

No a chce utrácet v okamžiku, kdy to je zrovna hodně drahé.

Takže centrální banky v tuhle chvíli vlastně nevědí, co s tím, a dá se říci, že se jim to dost vymklo z rukou.

Oni už teď v tuhle chvíli nemají situaci pod kontrolou, protože oni buď rezignují na inflaci, inflace se utrhne a začne být hodně vysoká, nebo rezignují na schopnost státu ufinancovat svůj dluh.

Buď jedno nebo druhé, ani jedno není vůbec příjemné.

A to se týká i takových těžkých vah, jako jsou třeba Spojené státy americké.

Tam ten problém je v bledě modrém úplně stejný, ale týká se i nás.

Týká se dalších zemí světa.

Týká se Japonska, týká se Austrálie, týká se celé eurozóny, týká se Ameriky.

V podstatě se to týká celého rozvinutého světa.

Takže dost možná my tady vlastně opravdu sledujeme pomalu začátek takové zvláštní situace, která není jenom o nějakém ropném šoku, dalším z mnoha ropných šoků, ale pravděpodobně sledujeme situaci, kdy svět už přestává zvládat svoje obrovské naakumulované dluhy, a to ve stejnou chvíli, kdy čelí dražším energiím. Finanční trh tedy začal požadovat vyšší úrok za státní dluh.

Jenomže bohužel vláda si jaksi neumí jednoduše vytisknout důvěru na nějakých rotačkách.

No a když tady máme inflaci, tak zase centrální banka si neumí natisknout dostatek ropy.

Takže ta situace přestává být řešitelná tak, aby to bylo bezbolestné.

Inflaci se s největší pravděpodobností nevyhneme.

S dovolením se napiju.

Proč si nevyhneme inflaci?

Protože až přijde na to, koho obětovat – jestli státní úředníky, stát, politiky, utrácení vlády na jedné straně, a nebo na druhé straně obětovat důchodce, rodiny, které jsou nejvíc postižené inflací – tak myslím, že asi každý chápe, kdo padne za oběť a kdo to vyhraje.

Určitě se spíš utrhne inflace, než aby státy dovolily, že zdraží jejich zadlužování.

Zdenda z YouTube nám tady píše: "Dobrý večer.

Chtěl bych se zeptat, jak vidíte vývoj ceny zlata. Na YouTube kanále Felix and Friends. Říká se, že predikce ceny zlata JP Morgan na čtvrtý kvartál 2026 je 6 000 dolarů.

No, 6 000 dolarů mi přijde skoro extrémní hodnota, ale já se opravdu přikloním k tomu, že zlato by i ve čtvrtém kvartále mělo asi vrátit se k růstu.

Pokud ne hned v nejbližších dnech, tak během několika týdnů.

A v podstatě ani nemusím moc zdůvodňovat, proč, protože já to právě zdůvodnila v těch předchozích minutách, kdy jsem tady popisovala, na jaké podivné křižovatce stojí světový finanční systém, kdy buď musí obětovat inflaci, nebo musí obětovat schopnost státu zadlužovat se.

Tak vlastně tím bylo vysvětleno mnohé.

Cena zlata především funguje jako pojistka proti znehodnocení peněz.

Cena zlata dlouhodobě z pohledu desetiletí nefunguje až tak moc na to, abychom si na tom vydělali.

Ona neumí nějak zázračně rozmnožit majetek.

Zlato umí jinou věc a za to tu věc umí naprosto skvěle.

Ve velmi dlouhodobém horizontu umí zakonzervovat hodnotu majetku tak, aby ten majetek neztrácel kupní sílu.

To znamená, v podstatě to zlato umí kopírovat jakousi pomyslnou globální inflaci.

To, co si tam dneska odložíte, to tam v důchodu za x let v podstatě najdete.

Byť nominálně ta cena toho zlata už bude v tu chvíli úplně jiná, ale vy pravděpodobně si za to koupíte stejný objem zboží a služeb, jako jste si tam dneska pomyslně odložili.

A čím vyšší je inflace, tím víc lidé globálně tuhle skvělou vlastnost zlata využívají.

Takže jestliže teď, mimo jiné i kvůli těm už zmíněným energiím, ale i z jiných důvodů, pravděpodobně tady zase bude nějaká perioda zvýšené inflace, tak lze z toho vyvodit, že cena zlata by měla růst.

Můžu to popsat i z druhé strany.

Jestliže státy se čím dál víc zadlužují, jestliže tady je inflace, tak taky státy potřebují vlastně tisknout víc a víc peněz, aby tím větším kvantem peněz mohly splácet ty svoje dosavadní dluhy.

Jinak to prostě nejde udělat.

Ano, je to zrůdný systém, že si vytisknete peníze, kterým splatíte předchozí dluh.

V podstatě oficiálně to je zakázáno, ale prakticky se to děje po celém světě.

A jestliže těch peněz je čím dál tím víc v oběhu, tak mají menší a menší hodnotu.

Koupíte si za ně míň a míň.

A jestliže peníze mají menší hodnotu, ale zlata je víceméně nějaké omezené, dané množství na planetě, tak ta cena zlata prostě se musí zvyšovat.

Jednoduše proto, že pokud ty peníze se stávají bezcenné, tak abychom si koupili tu jednu hroudu zlata, jednu unci zlata, jednu minci, tak prostě musíme těch bezcenných peněz dát víc a víc.

Čím víc jsou bezcenné, tím vyšší počet těch peněz musíme dát.

Takže když tu to zlato vezmeme jako měnovou kotvu a vůči němu stahujeme ostatní měny, tak prostě za tu jednu jednotku zlata kupujeme čím dál tím víc těch bezcenných měn.

Takže i z tohoto pohledu vlastně ta cena zlata dlouhodobě musí růst.

Je jenom otázkou, kdy ta sinusoida se zlomí a kdy po několika měsících, kdy zlato mírně klesalo, tak kdy zase ta jeho cena začne narůstat.

Ale já si skutečně myslím, že od dneška za rok bude cena zlata výrazně výš a že překoná 6 000 dolarů i 10 000.

To v podstatě je jasné.

Akorát ta otázka zní ne jestli, ale otázka zní kdy, jak rychle to bude.

Milan Dudek píše: „Banky přece nic takového nevydaly jako přehled výhodných investic za srpen. Pokud máte takové info, vložte odkaz."

Hmm. To je evidentně reakce na to, že jsem minulý týden na tomto místě popisovala, že vyšel žebříček Deutsche Bank, kde banka popsala nejvýnosnější a naopak nejméně výnosné investice. A padlo to mediálně, že to několik médií převzalo a že se o tom u nás hodně psalo.

Takže Deutsche Bank zveřejnila na začátku září, 1. září, svůj přehled výkonnosti jednotlivých tříd aktiv za srpen 2026.

A když to chcete najít, tak hledejte to pod názvem Silver, Gold and S&P 500 a tak dál, exchange rates.

Přepis případně toho reportu můžete najít pod názvem Returns from the beach, který se datuje 1. září a obsahuje tabulku, kde ta jednotlivá aktiva jsou vypsaná.

Znova opakuju to, co jsem tady říkala už posledně. Není vůbec nic těžkého si to spočítat. Každý sám si může spočítat výkonnost jednotlivých aktiv. Je to velice jednoduché stáhnout z internetu, ale šlo o to, že tenhleten report nějakým způsobem se ujal a převzala ho také mnohá česká média. Proto jsme o tom mluvili.

A jen tak mimochodem, já úplně miluju komentáře, které jsou uvedené slovíčkem „přeci" a jsou založené na nedostatku informací, ačkoliv podsouvají, že přece ten komentátor něco ví, přitom ve skutečnosti pouze neví, že neví.

The Petrozza píše: „Minulé volby byly mé poslední v životě. Nemá to smysl." Konec komentáře.

No, tak tomu úplně rozumím. Já jsem nikdy nesouzněla s takovým tím obligátním tvrzením „volby, to je naše občanská povinnost". Houbeles povinnost. To je naše právo. To je demokratické právo k něčemu se vyslovit. Žádná povinnost.

A úplně strašlivá věc, strašlivý nápad se mi zdá ten nápad, který už v některých zemích dotáhli skoro k dokonalosti, že by volby měly být povinné.

Povšimněte si, kdo s tímhletím nápadem o té povinnosti přichází. Vždycky jsou to levicoví progresivisti z dobrého důvodu, protože ty povinné volby jim pomáhají, ono jim přináší víc hlasů, protože k volbám většinou nechodí lidé, kteří se vůbec o nic nezajímají, kteří vůbec nic nevědí. Dost často v té dané zemi třeba bývají přestěhovalci, kteří nově získali volební právo a jsou to často lidé, kteří jsou závislí na dávkách.

No tak koho asi budou volit, když jim přikážete, že k těm volbám musí přijít? No budou samozřejmě volit progresivní levici, takže z téhleté strany fouká ten nápad s tou povinnou volbou.

Jinak, pokud jde teď o ty nadcházející volby, tedy komunální volby spojené se senátními, já taky nepůjdu volit. Co bych tam dělala? Já nemám koho v podstatě volit.

Takže až tady bude třeba nějaká politická strana, o které se budu znovu domnívat, že to myslí vážně a ne, že to myslí tak, jak to myslela dnešní vládnoucí koalice, která vyprávěla sladké řečičky před volbami a teď dělá pravý opak. Tak zase půjdu volit, pokud budu mít pocit, že mám koho.

Ale teď nemám koho. Teď tady prostě mi to vychází tak, že to vyjde prašťakou hoď, protože jestli volit koalici nebo opozici, v podstatě v čem je rozdíl? V tom, že se přijímají stejné nařízení z Bruselu. Opět se prohlubuje schodek veřejných financí, zhoršují se veřejné finance a dál přijímáme regulace z Bruselu a dál praktikujeme zelenou politiku.

Tak mi ukažte jakýkoliv rozdíl. Není v tom rozdíl.

Takže jenom jedni tvrdí, že to chtějí dělat, a druzí tvrdí, že to nechtějí dělat a dělají to jenom proto, protože to nejde jinak, ale v podstatě se chovají všichni stejně.

Tedy za mě v tuhletu chvíli taky nějak nedává smysl minimálně těm nadcházejícím volbám přijít a k těm dalším to se uvidí.

Ale já bych ještě chtěla tady dneska zmínit jednu věc, která s tím vlastně velmi intenzivně souvisí.

Když jsme se teď bavili o těch volbách a bavili jsme se o tom, jak funguje koalice, opozice, tak já bych tady chtěla opravdu upozornit na věc, která snad nemůže nechat v klidu vůbec nikoho, a to je ta věc, že my si pravděpodobně opět připlatíme na daních už v příštím roce.

Teď nejde o nějakou teorii a nejde o nějakou hypotézu. Rozeberme si to opravdu číselně tak, jak to v tuhletu chvíli vychází a jak jsou ty informace známé.

V tuhletu chvíli se finalizuje příprava na státní rozpočet pro rok 2027. Chystá se něco úděsného. Příjmy mají být asi necelých 2,2 bilionů, výdaje 2,5, nebo zaokrouhleno, 2,6. Schodek 389 miliard, zaokrouhleno pro jednoduchost, nějakých 400 miliard Kč.

Takže výdaje mají být o 6,2 % vyšší než v předchozím roce, tedy v letošním roce. Zatímco příjmy mají být vyšší jenom o 3,3 %.

Jinými slovy, SPD motoristů teď v tuhletu chvíli plánuje zvýšit výdaje téměř dvakrát rychleji než příjmy. Přitom zdůrazňuju, toto není rozpočet ekonomiky, která by se snad propadala do recese.

Zcela oficiálně ministerstvo financí pod vedením Aleny Schillerové pro rok 2027 aktuálně očekává reálný růst HDP o 2,4 %.

Takže když nám ekonomika roste o 2,4 %, tak já neznám jedinou ekonomickou příčetnou školu, kromě těch úplně nejvíc ultra levicových, které nikdo v podstatě nebere vážně. Neznám žádnou školu, která by dokázala jakýmkoliv způsobem odůvodnit takhle vysoký schodek státního rozpočtu a ještě další navyšování výdajů.

Já znám samozřejmě ekonomické teorie, které něco takového dokáží odůvodnit, vysvětlit nebo doporučit, v okamžiku, kdy ekonomika má problémy. Ale ministerstvo financí v tuhletu chvíli plánuje nebo předpokládá, že ekonomika poroste.

A teď dejme si to do kontextu, jak se ty veřejné finance vyvíjely během posledních třeba 10 let.

V roce 2015 až dejme tomu 2019 to byly takové nějaké maximálně dvouciferné schodky. V roce 2015 - 62 miliard, v roce 2017 - 6 miliard, v roce 2018 - 3 miliardy. Dokonce tam byl jeden slavný přebytkový rok. V roce 2016 jsme dokázali vykázat přebytek státního rozpočtu na konci roku, plus 62 miliard, ale pořád se pohybujeme v takových nějakých dvouciferných číslech.

A teď najednou přichází covid, tedy přichází zámka, proč se rozšoupnout a najednou tady máme schodky -367, -420, -360 a tak dál.

A od toho už jsme se z toho nikdy nevybabrali.

Covid skončil, zámínka odezněla a pořád se pohybujeme v takovýchto číslech, které nějak oscilují kolem 300, 400, teď už miliard.

Takže data ministerstva financí, oficiální, která si můžete stáhnout na jejich stránkách, ukazují, že mezi lety 2015 až 2024 vzrostly příjmy státního rozpočtu, tedy to, o kolik nás stát obral, zhruba o 59 %, ale výdaje se zvýšily o 72 %.

Jinými slovy, stát se najednou naučil žít s vyššími příjmy a taky se naučil utratit ty vyšší příjmy.

On ty vyšší příjmy nepoužil k tomu, aby zasanoval umírající ekonomiku nebo něco provedl s tím schodkem veřejných financí.

On dokázal z lidí vytáhnout víc peněz a víc peněz promrhat doslova.

Když totiž Nejvyšší kontrolní úřad provedl audit těch výdajů třeba v té době covidové, tak se ukázalo, že to nebylo použito na to, aby opravdu se zachraňovali lidé, kteří mají povinně zavřené svoje provozovny a tak dál.

Největší díl těch peněz spolkly ty největší korporace, které to v podstatě vůbec nepotřebovaly.

Co je ale strašně důležité, ty výdaje rostou výrazně rychleji než ekonomika. Výrazně rychleji. A to dokonce i než reálná ekonomika očištěná o inflaci.

Trojice čísel:

Pro rok 2027 ministerstvo financí očekává růst HDP o 2,4 %.

Růst příjmu očekává o 3,3 %, tedy chce z nás vytáhnout víc peněz, než kolik vyděláme, než o kolik poroste ta ekonomika.

To znamená, chce víc ochutit lidi, víc je obrat.

A výdaje, ty mají dokonce vzrůst o 6,2 %.

To je naprosto výmluvná trojice čísel, kdy stát plánuje utrácet 2,6 krát rychleji, než ekonomika roste a současně k tomu dokáže nějak zázračně vytvořit schodek téměř 400 miliard.

Problémem je to, čemu ekonomové říkají strukturální deficit.

Strukturální deficit, to je situace, kdy prostě stát potřebuje schodek i v situaci, kdy ekonomika funguje normálně.

Teď funguje víceméně normálně, protože ty běžné výdaje státu jsou vyšší, dlouhodobě vyšší, než běžné příjmy státu.

Národní rozpočtová rada dlouhodobě upozorňuje, že tohle je obrovský problém, protože když stát nedokáže hospodařit bez takhle obrovského deficitu v době, kdy ekonomika roste, tak kdy přesně tedy hodlá přestat s tím deficitním financováním?

Když bude recese, tak bude stát tvrdit: my teď nemůžeme škrtat, naše ekonomika padá.

No a když máme růst, tak se argumentuje: my se musíme zadlužit, protože my musíme investovat, protože ekonomika roste, což je nesmysl.

Já jsem vám na tomhletom místě už minule, předminule vysvětlovala, že čím víc stát takzvaně investuje, tedy utrácí, tím vlastně bohužel pomaleji ekonomika roste.

To je jedna z největších lží politiků, že se utrácením státu dá proinvestovat k růstu.

Čili výsledek je pořád stejný. Je to prostě trvalé utrácení, trvalý schodek.

No a teď vláda nejdříve vysekla tenhleten šílený schodek, naplánovala si ho a najednou začala hledat, kde tesař nechal díru a kde by se ještě nějakým způsobem dalo z lidí vytáhnout víc peněz.

A přišla na geniální řešení.

Představte si, že když tahle vláda nastoupila do úřadu, tak provedla takovou úžasnou věc, že zvýšila podporu nezaměstnanosti.

Od 1. ledna tedy platí, že v tom prvním období nezaměstnanosti dostáváte 80 % předchozího čistého výdělku místo předchozích 65 %.

To zavedla tahle vláda. Ta prostě to odklepla. 1. ledna to platí.

No a teď najednou vláda vymyslela, že aby ušetřila, takže se ta podpora vrátí ze současných 80 zpátky na 65 % předchozího čistého výdělku.

Takže vlastně anulovala to, co na začátku s tím začala.

To je báječný nápad, ne? To je prostě reforma reformy úplně k nezaplacení.

A to ještě není všechno. To jsme ještě s výsměchem neskončili.

Tímhletím geniálním opatřením vláda ušetří asi tak 4,5 miliardy Kč, ale ten schodek se bude blížit 400 miliardám Kč, takže to je asi 1,2 % toho plánovaného schodku.

Takže jinými slovy, vláda tím, že vlastně dělá takovéhle poměrně drastické opatření, že anuluje své předchozí kroky, tak vlastně tím řeší asi 1 % svého plánovaného deficitu.

To je opravdu mistrovský tah.

No a tím se dostáváme k tomu zvýšení daní.

Samozřejmě, že když takhle vláda seká deficity, tak bylo otázkou času, než zapomene na předvolební sliby, ba dokonce i na programové prohlášení.

A přišla s tím, že se asi bude muset zvyšovat daně.

Já bych ale rozlišila tři věci.

Zaprvé je tady tedy skutečně připravované zvýšení daní, potom automatické zvýšení některých daní, které už je naplánované, a potom jenom pouhé úvahy o zvýšení daní.

Zase, abysme byli objektivní a spravedliví.

Pokud jde o to automaticky naplánované zvýšení daní, tak to se týká spotřebních daní, konkrétně tabáku, alkoholových výrobků.

Tam vlastně byl schválený nějaký harmonogram již předchozími vládami a aby k tomu zvýšení pravidelně rok od roku nedocházelo, tak by se musel už ten starý zákon zase nějak přepsat.

To se nestane.

Takže ty spotřební daně se od příštího roku zvýší.

Co je na tom vtipné, a to je sarkasmus: my už jsme třeba u těchto spotřebních daní daleko za takzvaným Lafferovým bodem.

Totiž když začnete něco, cokoliv zdaňovat, tak nejprve, když vám roste daňová sazba, tak z toho dostáváte čím dál tím větší daňový výnos.

Ale to jenom do určitého bodu.

V jednu chvíli už to s tou sazbou přeženete a to něco začne být tak drahé, ta daň začne být tak vysoká, že už lidem se nevyplatí pracovat, nebo se jim nevyplatí to zboží kupovat, nebo se jim naopak vyplatí ho pašovat.

Zkrátka začnou na ty daně kašlat a přestanou je platit a začnou se jim nějakým způsobem vyhýbat.

A v tu chvíli, když daňovou sazbu zvýšíte, tak vám výnos z té daně naopak klesne.

No a u těch spotřebních daní to je nádherně spočítatelné, sledovatelné, protože vidíte, jak se ty daně, jak se ta sazba postupně zvyšuje, ale jak současně s tím klesá výnos z té daně.

Typicky u tabákových výrobků jsem si propočítávala xkrát, tam prostě jednoznačně už jsme za tím Lafferovým bodem.

Takže vláda řekla, že od příštího roku se zvýší daně tabákových výrobků.

Výsledkem bude, že do státního rozpočtu přijde méně peněz.

Taky vtipné.

Tak hádejte asi, komu to jaksi slouží tohle zvýšení sazby daně.

Tak vedle toho tady máme skutečnost, že ministryně financí v tuhletu dobu, jak si zatím vypouští takové pokusné balónky, jak se to chytne, kdy říká, že bude potřeba hledat další příjmy, čímž tedy má na mysli, že bude vymýšlet další formy zdanění a údajně se pokusí o lepší výběr daní.

Což údajně by mělo být dosaženo rychlejším růstem ekonomiky.

No, tak hodně štěstí.

Samozřejmě lepšího růstu ekonomiky se nedočkáme a ten lepší výběr měl být způsoben evidencí tržeb, tak se toho taky nedočkáme, protože empirická data ukazují, že takhle to taky nefungovalo posledně.

No a pak je tady tedy ta nejhorší věc, která by měla nadzvednout úplně každého.

Totiž začala se v tuhletu chvíli už objevovat debata o vyšším zdanění nemovitostí, zejména investičních nemovitostí.

Sice Alena Schlerová říká, že údajně nechce zopakovat plošné zvýšení daně z nemovitostí, jaké provedla předchozí vláda, ale současně čím dál tím častěji mluví o tom, že by se mělo mluvit o zdaňování většího množství bytů a investičních bytů a tak dál.

Jinými slovy, v podstatě se rozhodla potrestat lidi, kteří správně pochopili, že státní penzijní systém je úplně na houby, že vám důchod nezabezpečí, že vám jenom dezinvestuje a rozmělní vaše peníze.

A ti lidé, kteří byli zodpovědní, tak začali zavčasu na důchod šetřit tím, že si třeba na úvěr nebo i za hotové koupili nějakou druhou nemovitost. V jedné bydlí, druhou pronajímají.