Ptejte se živě Markéty Radhi Šichtařové v úterý 10.11.26 ve 20 00

Zdravím, tady je Markéta Ráy Šichtařová ze společnosti Nex Finance a tohle je pořad Ptejte se naživo Markéty Rády Šichtařové. Je to pořad, kde vy se ptáte, posíláte naživo vaše dotazy do chatu, který je tady připojený a ekonomka je tady od toho, aby vám na vaše dotazy odpovídala. A kromě toho, že odpovídáme v živém přenosu na vaše dotazy, tak taky většinou ještě rozebíráme nějaké aktuální téma, které v tom daném týdnu rezonuje ekonomikou. A v tom posledním týdnu a vlastně i v tom týdnu, který už začal, je to jednoznačně jedno obrovské téma, které hýbe doslova světovou ekonomikou. totiž podle všeho AI bublina právě teď praská. Ale to nejhorší v ekonomice teprve může přijít. Co to může být to nejhorší a proč se mnoho lidí neustále hádá a myslí si, že právě teď je geniální situace a příležitost pro nákup akcií? Mají pravdu, nemají pravdu? Je naše peněženka v ohrožení nebo není? Dívejte se a dozvíte se víc a abyste mohli posílat vaše dotazy, tak vás odkážu na ten chat, který u tohoto pořadu běží. A už tady zdravím pravidelného diváka, pana Pavla Sichru, který nám píše první komentář. Krásný dobrý večer vám, paní i všem ostatním váženým lidem dobré vůle se srdíčkem na pravém místě. Zdravíme pana Sichru a posílejte vaše komentáře nebo vaše dotazy. E pokud vás některé téma, které tady probíráme, zajímá třeba víc do hloubky, než tady můžeme probrat, eh, tak vás odkážu na Hero Hero, kde každý pracovní den vychází komentář, vejde se tam mnohem samozřejmě víc věcí, než se vejde na běžné sociální sítě a z toho z jednoduchého a prostého důvodu. totiž na sociálních sítích eh funguje minimálně v Evropě jakási moderace obsahu, e, která na Hero Hero nefunguje úplně přesně stejně jako na těch sociálních sítích, takže si tam můžeme dovolit některé věci rozebrat mnohem více do hloubky. Tak a pojďme na vaše první dotazy. Pan Mr. S7 z Prava píše: "Markéta radí Šichtařové. Jo, radhí. Lidi už neví, jak by se udělali zajímavými." Hm. Tak to je rovnou komentář na moje jméno. Představte si, pane sedmý nebo klidně i 10átý zprava, že lidé se občas vdávají a žení a někdy dokonce si přitom mění i svoje jména. Já chápu, že pro někoho i takto běžný společenský jev může být velkou intelektuální výzvou. Koneckonců složité pro vás už jenom bylo bez hrubky napsat moje jméno, ale oceňuji, že jste se o své myšlenkové pochody podělil s námi veřejně. Paní Milena Petrásková píše: "Paní Markéto, a jak si máme vysvětlit, že několik let byla nafta na pumpách levnější a nyní je i o 6 Kč dražší než benzín? Už mne ty hry mocných fakt začínají vytáčet. Dokážete to pravdivě vysvětlit? Tak dobrý den. Zrovna tady není potřeba hledat asi nějakou velkou konspiraci. Ono to je vysvětlitelné poměrně jednoduše ekonomicky. Totiž nafta a benzín sice jsou samozřejmě produkci ze stejné ropy, ale jejich ceny se odvíjejí nezávisle na sobě podle nabídky a podle poptávky. Nafta se nepoužívá pouze v osobních autech, ale především se používá v nákladní dopravě, v zemědělství, v průmyslu a navíc o ní soutěží i poptávka potopných olejích, které se vyrábějí z velmi z velmi podobných ropných frakcí. Pokud těchto produktů je na trhu nedostatek, jakože v Evropě dlouhodobě čelíme nedostatku ropy, tak nafta má sklon zdražovat rychleji než benzín. V Evropě bohužel dlouhodobě existuje problém s omezenými rafinérskými kapacitami. Evropa si svoje rafinérky dost zlikvidovala v uplynulých 10 letech. Jejich počet se na celém kontinentu hodně eh zmenšil a navíc tady máme samozřejmě problém se závislostí na dovozu ropy. Moc tomu tedy nepomohlo omezení e dovozu levných a v podstatě kvalitních eh ropných ruských produktů. Takže tady spíš než o hry mocný, jde o jednoduchou ekonomickou kalkulaci, která navíc ještě je zvýrazněná tím, že když vláda se rozhodla snížit spotřební daň eh v právě reakci na drahou cenu ropy, no, tak se zaměřila na naftu, nikoliv na benzín. Takže ať si lidé, kteří provozují benzínová auta, pořád platí dál podle vlády, ale kamioňáci ať podle vlády mají nižší spotřební daň a levnější naftu. Báječné rozhodnutí tleskám naší vládě. Eh, spíš než o hry mocných, tady jde spíš o idiocii mocných a o rozdílné podmínky na tom trhu s ropou a s naftou. Právě proto může být eh benzín eh dražší, eh pardon, nafta dražší, eh protože tady máme zcela odlišné podmínky vlastně pro tu výrobu a trošku odlišnou poptávku. Ono všimněte si, že vlastně tohleto je jev, který je poměrně častý. V okamžiku, kdy začnou být nedostatková paliva a začne zdražovat ropa na světových trzích, tak většinou se to pořadí ropy a nafty vymění, pokud jde o cenu. A když cena klesá, tak se zase vymění zpátky a zase bývá levnější nafta. Ale v okamžiku, kdy tedy ta eh cena dlouhodobě roste, tak se pořadí nafta a benzín vymění dost často a právě tomu tedy to pozorujeme i dneska. Pan Zdeněk Dujka 2427 píše: "V pátek možná klesl Intel, to se občas děje, ale včera celá burza vyletěla snad o 5 %. Dívejte se dlouhodobě na S&P 500. Krátké pozorování jednotlivých akcí je k ničemu. Jinak po celou dobu burzy se breptá o krizích a bublinách, ale fakt je ten, že trh tráví 90% své hodnoty na maximu. Konec komentáře. Tak to je tedy komentář k tomu, že eh jsem vytvořila video, které na tomto kanále najdete, které se týkalo právě propadu burz, toho, že burzy padaly volným pádem. No a právě proto, že se na trhy dívám dlouhodobě, jak pan Zdeněk Dojka doporučuje, tak vážně nepovažuji za rozumné ignorovat varovné signály jenom proto, že akciové indexy dosud dlouhodobě rostly. Mimochodem, e před Krachem v roce 1929 byly burzy také na historických minimech samozřejmě, stejně jako třeba před splasknutím internetové bubliny v roce 2000. Podstatné totiž není, jestli burza včera vzrostla o 5 % nebo nějaká akcie, ale podstatné je, jestli ceny těch akcí dlouhodobě odpovídají ekonomické realitě a očekávaným ziskům firem. A právě tady se začínají objevovat velice zajímavé problémy. Eh, ostatně vlastně tomu se chci dneska i věnovat, proč to, co se děje na finančním trhu, může být mnohem rizikovější, než se na první pohled zdá. A také proč skutečná technologická revoluce, která beze sporu probíhá, vůbec nezaručuje, že se investované biliony dolarů někdy vrátí. A vůbec, když už o tom tak mluvíme, pojďme na to téma rovnou. Vy prosím pište zase vaše dotazy, dostaneme se k nim, vrátíme se ještě k nim. Ale když jsme to jmén téma tedy nakousli, pojďme ho rovnou probrat, protože eh to téma je v tuhletu chvíli hodně podstatné. Znovu říkám, podle mého soudu AI bublina praská a také si myslím, že to nejhorší teprve může přijít, protože na finančním trhu se děje v tuhle chvíli něco mimořádného. Rozhodně to, co sledujeme, už nelze odbít slovy, že na burzách probíhá nějaká běžná korekce. V minulém týdnu akcie zažily jeden z nejprudších jednodenních výprodejů za poslední dobu. Technologické společnosti ztrácejí obrovské částky a co je mnohem důležitější i pro nás, ten výprodej se přelévá z Ameriky do Asie a zase zpátky do Ameriky a začíná obíhat celý svět. Investoři nejenom v Americe, ale po celém světě začínají zpochybňovat návratnost investic do umělé inteligence. Vezměte si dnešek. Dneska máme 10. listopadu. Dneska se ten globální výprodej sice nepřelil do nějaké plošné vlny poklesů po celém světě. Asie dneska zrovna rostla, Evropa také posilovala, ale americké akcie po včerejším malém zotavení dneska znovu oslabují. Takže rozhodně to nevypadá, že by se trhy tvářily, že ty turbulence už skončily. Spíš sledujeme velice volatilní období, kdy se střídají velmi prudké výprodeje s krátkými nákupními vlnami. Většinou to funguje tak, že třeba v Americe jeden den jdou ceny nahoru, druhý den jdou dolů a v Asii přesně obráceně. Co je ještě mnohem horší, začíná to být kombinováno s velmi varovným chováním dluhopisových trhů, což je mimořádně důležité, protože dokud by padaly pouze ceny akcí, můžeme mluvit o nějaké burzovní korekci, která se dotkne pouze a jení, kteří investují do akcí. Ne, že by jich bylo málo. V podstatě ti, kdo mají třeba peníze v penzijních fondech, také investují do akcí. Mnohdy si to ani třeba neuvědomují. Ale my tu teď máme něco mnohem významnějšího. Ve chvíli, kdy začíná být problémem také financování státu, firem, hypoték, začíná být problémem zadlužení firem a schopnost splácet závazky, tak se začínáme ekonomicky dostávat do naprosto jiné situace. A v té situaci právě teď jsme. Ukažme si, co se stalo. Proč najednou investoři přestávají věřit tomu, čemu ještě nedávno bezvýhradně věřili. Proč nemůžeme mluvit jenom o nějaké běžné, příjemné, zdravé burzovní korekci? Proč ten vývoj na trhu s umělou inteligencí může být nebezpečně podobný tomu, čemu jsme se zvykli říkat za poslední roky a desetiletí, takzvaná velká hospodářská krize před zhruba 100 lety. A hlavně co by to mohlo znamenat pro reálnou ekonomiku a pro naše peníze i v případě, že jsme třeba dejme tomu běžní zaměstnanci, důchodci, tedy lidé, kteří vůbec třeba na investování nemají myšlenky. Tady totiž vůbec nejde jenom o to, jestli někdo prodělá nebo vydělá na akciích Nvidie. Jde o mnohem víc. Povšimněte si tří nenápadných zpráviček, které přišly v krátkém sledu za sebou během posledních hodin a dnů. na Mátkově. Zaprvé, máme úterý a v neděli večer přišla tedy zpráva o tom, že kryptoměny v pozdním nedělním obchodování prudce oslabily. Bitcoin, Ether, propadly se na nejnižší úrovni za více než dva měsíce během chviličky, v podstatě během několika minut. A důvod, protože se investoři obávají, že americký kongres ovládaný tuto chvíli demokraty zpřísní regulaci kryptoměnového trhu. Zdánlivě bezvýznamná zpráva, ale zasaďte jí do kontextu toho, co se děje třeba na akcích. Ve skutečnosti ta zpráva říká, že obavy se začínají šířit do dalšího segmentu aktiv. A jestliže ty obavy se začínají šířit z akcií na dluhopisy, na kryptoměny, pak třeba ještě do hypoték, tak už to vůbec není problém jenom někoho, kdo investuje do akcí. Začínal to být celoekonomický problém. Zpráva číslo dvě, která přišla v podobnou chvíli. Ukázalo se, že v Nvidii teda začalo probíhat nezávislé vyšetřování ohledně toho, že její generální ředitel a momentálně jeden, jednak z nejvlivnějších a jednak i z nejbohatších lidí na zemi, Jensen Huang se možná stal terčem čínské špionáže. Eh, zatím se o tom pouze spekuluje, ale spekuluje se tak, že v podstatě všichni to vydávají za pravdu. Eh, Jens Huang měl jakýsi asi poměr, nejspíš milostný, s nejspíš čínskou agentkou. A když se tahleta zpráva provalila, tak to výrazně zamávalo s akciemi tohoto čipového giganta. NVIDIA byla v uplynulých měsících a v podstatě letech symbolem ekonomického zázraku, kdy dokázala třeba během několika měsíců zvýšit cenu o 700 %. A třeba v pondělním premarketu, to znamená vlastně obchodování ještě předtím, než se otevřela burza, tak to eh poslalo akcie Nvidie dolů jednorázově o 5 %. zase zdánlivě bezvýznamná zpráva. Zdánlivě to má spíš jenom nějaké lidské takové ty bulvární konotace. Ale když to vezmeme ekonomicky, tak mně to říká něco jiného. Mně to říká, nakolik jsou správně oceněné akcie, eh, když vlastně nestojí na fundamentální hodnotě, na nějakém účetnictví té společnosti, ale stojí jenom na tom, eh, že tady je a nebo naopak není víra, že ta Nvidie nemá v Číně konkurenta, že ty její třeba postupy neutekly eh někam do zahraničí. To už najednou není o reálných tvrdých datech, ale je to o víře. A pak tady máme třetí zprávičku, která přišla prakticky ve stejnou chvíli. Ta je asi z nich nejdůležitější. Microsoft ruší pronájem kapacit od Oraclu. Obě jmenované společnosti Microsoft i Oracle, podobně jako Nvidia se počítají mezi technologické giganty. A teď důvodem toho, proč Microsoft ruší pronájem výpočetní kapacity od Oreklu, je to, že údajně začíná zastarávat hardware, který Oreclu dodala Nvidia. Takže Nvidia vyrábí čipy. Tyto čipy dodává Oreklu. Oracle pronajímá svoje výpočetní kapacity Microsoftu. Microsoft ruší pronájem. Celý řetězec těch technologických společností je zasažený. A proč? Ten problém spočívá v nesouladu mezi dobou návratnosti investice a rychlostí toho technologického zastarávání. Datová centra se staví za nepředstavitelně vysoké částky. Financují se s předpokladem, že pořadu let budou generovat ohromné příjmy z pronájmu výpočetní kapacity. Jenomže teď padla kosa na kámen. Ten technologický vývoj spojený s AI je tak rychlý, že ten dodaný hardware může zastarat ekonomicky podstatně dřív, než se ta investice zaplatí. To vytváří neskutečná rizika pro všechny, kdo jsou v tom jak namoučení. Pro Oracle má nevyužité kapacity. Tlačí to na ceny pronájmu, tlačí to na nižší návratnost jeho kapitálu. Oracle má problém. Vytváří to ale problém i pro Nvidii. Je to zase potenciální tlak na ceny starších generací čipů. Je tady obrovské riziko, že zákazníci začnou víc zvažovat návratnost svých investic do Nvidie. Je tady ohromné riziko pro financující banky a investory. Už jsme u bank. Najednou se ten problém přelévá do bankovnictví. riziko, že ty očekávané peněžní toky všech těch gigantů technologických najednou nebudou stačit na splácení dluhu. To by měly banky hodně velký problém a s bankami by samozřejmě měli problém všichni ti, kdo mají v bankách peníze. logicky je tady riziko prostě pro úplně celý sektor, protože najednou se tady otevírá otázka, že ten investiční bum celé té AI infrastruktury začne vytvářet nebo možná už vytváří nadkapacity v některých typech hardwaru. I když potávka po určitých typech čipů zůstává vysoká, tak vlastně něco se najednou vyrábí na sklad, něco už je nevyhovující a použije se jenom malá část toho, co se doopravdy vyrobí. A investované peníze jdou v podstatě v niveč. A tohleto přesně začíná eh vysvětlovat ten stávající výprodej na trhu. Tady je přímá souvislost. investoři začínají zpochybňovat, jestli ty bilionové investice do AI infrastruktury budou opravdu generovat očekávané výnosy. Když vlastně najednou i když máte třeba co pronajímat, tak vám zákazníci vypovídají nájem, protože nejsou spokojeni s vašimi službami, protože je považují za zastaralé. Zastaralé několik měsíců, ale to stačí. To už je vlastně v té oblasti AI. To je v podstatě pravěk. Takže co tím vším chci říct znovu? Já od chronických optimistů zaznamenávám v posledních hodinách, dnech neustálá tvrzení, že aktuální pokles na akciovém trhu je vlastně banalita, že je to skvělá nákupní příležitost. No tak podle mne není, protože podle mne ve skutečnosti jde o systémové domino, které se už začíná šířit do dalších a dalších sektorů. A když máte takového toho hada z domina a začnete ho bourat, tak to ještě neznamená, že musí celý ten had se úplně zbourat. Vy ho klidně můžete někde uprostřed přerušit tím, že pár kostiček toho domina odstraníte a než ta padající vlna tam dojede, tak vlastně se přeruší. Ale taky se třeba přerušit nemusí. Takže ještě pořád to neznamená, že to domino musí spadnout úplně celé, ale to riziko je tady v tuhletu chvíli velmi vysoké. Před chvílí jsem vám ukázala, že se může začít dotýkat klidně i bank. Eh, jednou z těch známek, proč to riziko je vysoké, je skutečnost, že ten burzovní výplah se přelil i přes oceán. K neby to byla pouze americká záležitost, která třeba nějak souvisí s volbami, tak by zůstala ryze americká. Ale podívejte se, co se stalo ve čtvrtek 5. listopadu, který dost možná vejde do dějiny, jako dendy začala praskat AI bublina. V tu chvíli americký akciový index S&P 500 odepsal nějaké 4,36%. To je pro všechny známá informace. Technologický nazdák oslabil už o 5,5%. To jsou opravdu mimořádně velké jednodenní pohyby. Jenomže tím to neskončilo. Tenhleten výprodej se zápětí propadl. se v zápětí přenesl i na další trhy jinde na světě. Index Nazdak se propadl víc než 10% pod své říjnové maximum a tím se dostal do něčeho, čemu se oficiálně říká korekce. Největší výprodeje zasáhly společnosti, které jsou jakkoliv spojené s polovodiči, s datovými centry, s umělou inteligencí. A hned příští den se ta panika přelila do Asie. A tady už slovo panika je na místě. Jestliže v případě třeba NZAU mluvíme o 5,5%, tak japonský index Nike už odepsal téměř 6 % hned den poté. silně oslabovaly také jihoorejské technologické společnosti. Tamní index Kospy je velmi technologicky zaměřený. V podstatě dvě společnosti eh tvoří víc jak 1 polovinu toho indexu a ten cospi během jednodenního obchodování ztrácel přes 8 %. Takže ty propady se začaly multiplikovat. Proč to je důležité? Protože se tím ukazuje, jak jsou dneska jednotlivé části světové ekonomiky výrazně propojené. Americké technologické společnosti investují do umělé inteligence. K tomu potřebují čipy. Ty čipy se vyrábějí za účasti firem z Taiwanu, Jižní Koreje, Japonska a dalších zemích. Mimochodem, tak se taky mohl vyvrbit ten skandál kolem Nvidie a jejího šéfa, protože tady se jednalo o agentku právě z těchto zemí. A jakmile investoři začnou pochybovat o budoucnosti toho amerického AI boomu, tak se to okamžitě propisuje i do dalších koutů světa. Takže vůbec nejde o izolovaný problém jedné firmy, ale jde o celý investiční řetězec. Politika se v tomto případě stala pouhou rozbužkou, ale ten problém byl mnohem hlubší. Samozřejmě, že takovým tím bezprostředním špendlíkem, který pomyslně propíchnul tu bublinu, se staly americké kongresové volby. Eh, trehy nejprve to vítězství demokratů přijali pozitivně, protože předpokládali, že eh jaksi to vítězství demokratů omezí některé regulatorní kroky Donalda Trumpa, že to možná přinese větší předvídatelnost, ale to se velice mýlili. Velice rychle se ukázala druhá strana mince. Demokraté prakticky okamžitě začali otevírat otázku výstavby datových center. Oni dlouhodobě proti datovým centrům brojili. Objevily se dokonce úvahy o moratorium na některé nové projekty. No a to je právě strašlivě nepříjemná zpráva pro ten stávající technologický bum, protože on je postavený na tom, že vlastně vzniká jakási pyramida a její základna se neustále rozšiřuje. Vzniká víc a víc a víc datových center. Velká část toho očekávaného růstu a toho ocenění akcí je vlastně založená na tom, že se předpokládalo až dosud, že se budou stavět pořád nová datová centra, kupovat pořád nové čipy, pořád rozšiřovat výpočetní kapacity a to stále rychlejším tempem. Pozor, já tím nechci říci, že současná podoba amerického kongresu je příčinou propadu akcí, ale ty politické události mohou velmi snadno fungovat jako rozbuška. Aby něco ale explodovalo, tak nejprve musí být nahromaděný ten výbušný materiál a ten se hromadil v tomto případě u technologií už hodně dlouho, v podstatě roky. Investoři celé měsíce a roky přihlíželi tomu, jak technologicktí giganti oznamují pořád větší a větší investice do umělé inteligence, ale teprve až po několika letech si najednou v posledních dnech začali klást otázku, kterou si měli klást už dávno před třemi čtyřmi lety. Totiž kdo to všechno zaplatí a kdy se ty peníze vrátí. Do této situace právě přišla ona již zmíněná velmi zajímavá zpráva, že Microsoft ruší část pronájmu výpočetních kapacit od společnosti Oracle a důvod, proto, že mu nevyhovuje starší hardware od Nvidie, eh, který Oracle využívá. Pozor, ona to není až tak úplně nová zpráva. Jakési kuse informace o tom, že Microsoft ruší dohody, chodí už delší dobu, v podstatě od počátku tohoto roku, ale zatím šlo o takové minoritní zprávičky, zatímco teď mělo podle všeho jít o větší kus zrušené dohody. Teď to najednou tedy eh mělo být velké vypovězení té výpočetní kapacity. A to už je hodně negativní signal. Představte si, že třeba postavíte továrnu za miliardy dolarů a počítáte s tím, že ta továrna vám bude vydělávat 10 nebo 15 let a za 15 let umoří dluhy, které jste nasekali pro to, abyste ji mohli postavit. Jenomže za tři roky přijde nová technologie a vaši zákazníci, v tomto případě Microsoft, vám řeknou: "My už vaši továrnu nepotřebujeme. My chceme něco modernějšího. Ta vaše továrna je pro nás zastaralá." No tak co s tím uděláte? V podstatě nemůžete udělat nic, protože ty investované peníze už se vám zpátky žádným způsobem nevrátí. Továrnu už máte postavenou, ale úvěry musíte splácet dál a zákazníci vám odcházejí. To je velký problém. Zatím tento problém postihl společnost Oracle, ale on v podstatě může vzniknout u všech dalších datových center. Ten technologický vývoj je totiž extrémně rychlý. Ty nové generace čipů jsou pořád výkonnější, energeticky efektivnější a to znamená, že ty ten starší hardware může zastarat v podstatě během několika málo měsíců. A tohleto je možná to úplně největší riziko celého AI boomu. Co když celá životnost těchto gigantických investic je mnohem kratší než doba potřebná k jejich zaplacení? To je zásadní otázka. A pokud by na tuto otázku odpověď byla ano, tak jsme s prominutím všichni úplně vpytli, protože celý ten investiční bům, na kterém stojí ten dnešní svět, se úplně sesype jako domeček z karet. Začne se totiž okamžitě měnit úplně celý finanční model celého tohoto odvětví. Extrémně hodně to připomíná to, co se dělo v roce 2008, kdy se ukázalo, že po celé Americe stojí města duchů, prázdné domy, na které si běžní Američané, kteří nikdy neměli dostat hypotéku, tu hypotéku vzali, nakoupili ty domy a chtěli je pronajímat. Jenomže potom se ukázalo, že najednou je nemají komu pronajmout, ale hypotéky musely splácet dál a to odstartovalo tehdejší velké problémy, které oběhly svět a které položily mnoho firem i tady u nás v České republice. Teď tady máme technologické společnosti, které postavily datová centra. Mysleli si, že ta datová centra jim budou vydělávat, ale najednou se může ukázat, že ta datová centra zůstanou prostě opuštěná. že oni musí svoje úvěry platit dál, ale nemají nájemce pro tu svojí výpočetní kapacitu, do které investovali ty obrovské biliony dolarů. Firmy budou muset úplně přehodnotit hodnotu svých aktiv. Můžou přijít obrovské odpisy, můžou přijít problémy s peněžními toky, můžou přijít problémy se splácením dluhů, jakože velká část právě těch datových center a dalších věcí byla financována na dlouh. Samozřejmě to neznamená, že úplně každé datové centrum musí být ztrátové. Taky to vůbec neznamená, že poptávka po umělé inteligenci zmizí, ale znamená to, že jenom ten samotný fakt, že tady máme technologický pokrok, že tady máme tržby, vůbec to nezaručuje návratnost investovaného kapitálu. A teď to začínají burzy velmi bolestivě zjišťovat na všech koncích světa. Investoři ovšem začínají zpochybňovat ten AI příběh snad úplně ze všech stran. Ať se na to podívají z jakékoliv strany, najednou to začínají vidět bledě. Dochází k takovému paradoxu. Investoři v tuhletu chvíli trestají jak společnosti, které do AI infrastruktury investují, tak společnosti, které jim tuhletu AI infrastrukturu dodávají. To jsme koneckonců viděli teď právě u těch posledních poklesů. Hned to vysvětlím. Máme tady společnosti jako Microsoft, Alpha, Amazon. Ty investují obrovské částky datatových centér a do výpočetních kapacit. Tyhlety investice zatěžují jejich volné peněžní toky. Oni pomalinku, ale jistě začínají být finančně na suchu. Investoři se ptají, kdy se to vrátí a nemají odpověď. Zatím se to nevrací. Na druhé straně máme výrobce čipů, dodavatele technologií. A ti ztrácí taky, protože investoři se začínají ptát, co se stane, až ti technologičtí giganti začnou svoje investice omezovat. Takže když firmy investují příliš mnoho, investoři jsou nervózní. Když ty když ty firmy investují málo, investoři jsou nervózní taky. Proč? Protože celé to odvětví je prostě postaveno na principu letadlo nebo pyramida. Pyramida, pyramidová hra funguje tak, že vydělává těm, kdo jsou na vrcholu, tak dlouho, dokud se rozšiřuje neustále základna té pyramidy. To ale nejde do nekonečna. Už třeba proto, že počet lidí na planetě je nějaký konečný. Ti lidé nepřibývají, peníze nepřibývají, takže ta hra se nemůže rozšiřovat donekonečna. A také v tomto odvětví AI vlastně dosud jsme frčeli na očekávání naprosto nepřetržitého a hlavně zrychlujícího se růstu. A teď to začíná narážet na to, že ta základna té pyramidy už je příliš vysoká a objevují se pochybnosti, že ten růst už nebude pokračovat stejným tempem. A jakmile se tyhlety pochybnosti poprvé objeví, tak se vlastně začíná hroutit celá ta logika toho dosavadního ocenění akcí. Trh už nechce slyšet jenom kolik miliard do investuje, ale hlavně chce vidět, že se také ty investované miliardy nějak vracejí. Do toho se celý ten problém začíná přesouvat do investování, do ocenění dluhopisu. Na trhu dluhopisu se projevují také velice varovné a nepěkné věci. Konkrétně něco, čemu říkáme růst rizikové přirážky u firemních nebo alespoň méně firemních kvalitní e méně kvalitních firemních dluhopisů. Možná si vzpomenete, že před pár týdny jsem tady mluvila na téma, jak poznat, že se něco zásadního v ekonomice děje. Tehdy jsem položila otázku, jak poznat, že je čas třeba vybrat peníze z banky nebo vybrat peníze z nějakého fondu, z nějaké investice, podle čeho bychom to měli měřit? A tehdy jsem tady také odpovídala sama sobě, ne podle toho, že padají akcie, to ještě samo o sobě nemusí nic moc znamenat, ale sledujte hlavně takzvanou rizikovou přirážku u dluhopisů, protože to nám právě řekne, kdy se investoři začínají obávat o svůj kapitál. A ta přirážka právě teď roste. Co to znamená? Když si firma půjčuje peníze prostřednictvím dluhopisů, tak investoři požadují určitý výnos. Čím vyšší riziko, že firma nemusí třeba být schopná svoje závazky splatit, tak tím vyšší výnos ti investoři požadují za to, že té firmě eh půjčí. A pokud začnou růst ty rizikové přirážky, tak to znamená, že celý finanční trh jako celek začíná vyžadovat větší kompenzaci za úvěrové riziko. V podstatě to říká, že začíná se šířit na trhu přesvědčení, že jsou tady určitý adepti na to, aby třeba zbankrotovali a nesplnili svoje závazky. Já to řeknu kulantně. Šíří se přesvědčení, že nové emise dluhopisů, které vydávají společnosti investující do AI, že už prostě nejsou přijímány tak dobře a nekriticky, jako dřív. To je hodně kulantně opsáno v podstatě, ale jednoduše řečeno to připomíná situaci před tím před tou situací v v roce 2008, kdy se postupně začala vytrácet důvěra v některé finanční instrumenty, zejména v cenné papíry, které byly navázané na americké hypotéky. Teď se najednou začala šířit nedůvěra navázaná na instrumenty, které jsou spojeny s dluhopisy těchto velkých společností. A je tady ještě jedna podobnost. Také tehdy, stejně jako dneska, ty různé dluhy byly zavázkého balíku, sekuritizovány, přeprodávány. Tehdy se na tom velmi negativně podepsaly ratingové společnosti. Ratingové společnosti tehdy v tom roce 2008 americké hypotéky označovaly jako velmi bonitní. Dneska začal hrůst opět nedůvěra vůči ratingové společnosti a vůči jejich hodnocení těchto dluhů, které jsou takhle svázaný do jednoho balíku, ale které jsou tentokrát spojeny s technologickými společnostmi. Zkrátka ten mechanismus ztráty důvěry je v tuhletu chvíli velmi podobný jako v tom roce 2008. Nejprve všichni věřili, že určitý typ investice je extrémně bezpečný a dá se na ní ohromně vydělat. Všichni se do toho vlaku začali zapojovat. Potom se začaly objevovat první pochybnosti. Následně investoři začali požadovat vyšší výnosy. Vlačný růst a takzvaná riziková přirážka. financování zdražuje a firmy, které byly dosud postavené na předpokladu levného dostupného kapitálu, najednou zjišťují, že ten jejich finanční model přestává fungovat a v tu chvíli se ten problém přelévá z burzy do reálné ekonomiky, do bank, do pojišťoven, do fondů, do inflace. Eh, tohleto vůbec není dobrá kombinace. Tím spíš to není dobrá kombinace, že státy a technologické firmy začínají soupeřit o ten chybějící kapitál, protože o ty peníze investorů nesoupeří jenom firmy, které investují tu do Nvidie, tu do Amazonu, tu do METY, ale vlastně o ty peníze investorů soupeří také vlády a zrovna Spojené státy mají máslo na hlavy, mají obrovské rozpočtové def deficity. Eh, a je vlastně úplně jedno, jestli v čele Spojených států jsou demokraté nebo republikáni, protože obrovské schodky mají ti i ti. Takže ta úvaha finančního trhu, že když teď ve volbách zvítězli demokraté, takže to vlastně je pro americkou rozpočtovou politiku skvělá věc. Tahleta úvaha byla naprosto nesmyslná, zmatečná, protože ať je tam kdokoliv, tak ten dluk neustále ros