Ptejte se živě Markéty Radhi Šichtařové 21.7.26 ve 20 hodin

Zdravím.

Tady je Marketa Rády Šichtařová a tohle je pořad Ptejte se Markety Rády Šichtařové.

Jaká témata nás dneska čekají? Tedy pochopitelně vedle toho, že jak doufám vy budete posílat svoje dotazy, na které já jsem tady připravená odpovídat.

Já bych se ale dneska vedle toho ještě ráda zmínila o jedné, řekněme události, kdy ministr vnitra v Německu oznámil, že hrozba útoku v Německu se výrazně zvýšila a musí se kvůli tomu přijímat speciální opatření. Trochu si to rozklíčujeme a rozebereme, protože ono to je hodně důležité i pro nás.

Tak pojďme na to.

Doufám, že vy dneska budete posílat hodně vašich otázek. Nezapomeňte určitě kliknout na odběr tohoto kanálu, protože tím zvyšujete povědomí o tom, že tady odpovídáme i na některá docela řekněme ne úplně běžná témata.

A pokud chcete posílat vaše dotazy, tak pokud se díváte přes mobil, mám jednu radu: používejte spíš aplikaci YouTube, protože ne vždycky přes webové rozhraní správně funguje posílání dotazů.

A jak to posílání dotazů provedete, tak nejlepší je poslat takzvaný super chat. Kliknete na ikonku dolaru dole v tom živém chatu, vyberete nějakou částku, napíšete dotaz a výsledkem bude, že ten váš dotaz zůstane nahoře připnutý po nějakou dobu a barevně zvýrazněný, takže se nemůže stát, že bych ho neodpověděla.

Přičem zatím se vždycky stalo, že na všechny vaše dotazy se prostě bohužel nedostane, takže já potom musím vybírat právě ty, které jsou zvýraznější.

Pokud některá témata, která tady probíráme, vás hodně zajímají nebo případně zajímají vás nad rámec toho, o čem mluvíme tady, tak více se dozvíte tradičně na Hero Hero, protože tam můžeme zveřejnit úplně všechno, třeba i to, co AI nemá úplně ráda na běžných sociálních sítích. Jistě chápete, jak to myslím.

Tak máme tady ještě nějaké dotazy, které nám zbývají z minula, takže pojďme na ně.

Paní Vendula Sisalová píše: "Madam, a proč vy se k tomu vůbec vyjadřujete? Lidé vám dali důvěru a mandát, aby jste se na ně po pár týdnech zvysoka a pak je tady pár teček. Tak si laskavě svoje moudra nechte a starejte se o sebe."

Děkuji za dotaz. Vyjadřuji se k tomu. To mělo být zřejmě chat control.

Tak vyjadřuji se k tomu zaprvé proto, že já ctím svobodu slova a vy zase máte svobodu mě neposlouchat. A zadruhé se k tomu vyjadřuju proto, protože se ukazuje, že říkat lidem informace tady je asi tak stokrát přínosnější a užitečnější, než dělat ze sebe užitečného idiota v parlamentu, kde je vedle sebe v tuto chvíli 200 pokrytců, kteří to s tím, že by chtěli třeba svobodný internet, vůbec nemyslí vážně.

Jak se ukázalo při posledním hlasování, kterého jsem se účastnila, pak už jsem se na to vykašlala, protože to opravdu nemělo vůbec nejmenší cenu. Takže jsem se rozhodla, že mnohem užitečnější budu, pokud se budu věnovat svému novému manželovi, svým dětem, svým klientům a vám tady na sociálních sítích a budu vám rozkrývat ty informace, které vy se z parlamentu vážně nedozvíte.

Pan Zdeněk Kuček píše: "Čeho se tak bojí? Vždyť tam ani nejsme. Jakým právem nám chcou lézt do našich soukromých zpráv? Jsme přece suverénní právní stát, který má svoje zákony. Máme listinu základních práv a svobod, kterou by si měl každý přečíst. To není zákon a zákon nám nic nezakazuje. Řiďme se svými pravidly."

Tak to je zase komentář k tomu chat control. No jakým právem? Bohužel nedemokratickým právem Evropské unie, jak už jsem tady vysvětlovala posledně, tak ono to funguje bohužel tak, že my jsme se Lisabonskou smlouvou vzdali velké části své suverenity.

A momentálně v Evropě existují dva typy předpisů. Jedny jsou nařízení a jedny jsou směrnice. Zatímco v případě těch směrnic my máme určitý menší manévrovací prostor, jak v jaké podobě tu směrnici přijmout, tak u těch nařízení to nejde a my prostě je musíme implementovat tak, jak jsou.

A když se v Bruselu rozhodne, že bude přijata nějaká směrnice, tak v podstatě náš parlament to jenom ratifikuje, dá se říci, a my prostě máme povinnost to přijmout do naší legislativy tak, jak to stojí a leží, jak to bylo vyprodukováno tím Bruselem.

Takže jakmile jsme podepsali Lisabonskou smlouvu, tak jsme se vlastně vzdali části své suverenity a vzdali jsme se částečně možnosti utvářet svůj vlastní právní systém.

Tímto v uvozovkách právem nás Evropská unie může donutit k tomu, abychom přijali nejen chat control, ale i další předpisy, které omezují svobodu vyjadřování ve veřejném prostoru, jako je například DSA nebo EMFA. Jsou to předpisy, o kterých jsme se tady bavili posledně.

Pan Bongo Bongo píše: "Proč v pozadí slyším chrápání."

Tak to zase byla narážka na to, že při posledním streamování za mnou opravdu bylo slyšet chrápání. Když se podíváte dobře, nebudete poslouchat jenom zvuk, ale podíváte se na obraz, tak zjistíte, že za mnou spalo docela rozměrné psisko. Konkrétně se jedná o neapolského mastina, a ten při spaní vyluzuje docela hlasité zvuky.

Rangler Ru se ptá, na co potom máme v Evropské unii GDPR.

To je dotaz evidentně zase směřující na chat control a moje odpověď je: no technicky vzato na nic, nebo respektive na to, abychom se uklikali, když načteme nějakou webovou stránku, a upodpisovali, když třeba přijdeme do banky nebo k nějakému obchodníkovi. Ale GDPR je v rozporu s chat control. To jsou prostě dva předpisy, které jsou v kontradikci. Dokonce i evropští právníci na to upozorňují.

A přesto, že tyhlety dva předpisy jsou spolu nekompatibilní, tak my máme povinnost oba přijmout. Je to na hlavu, ale to je asi tak všechno, co vám k tomu můžu říct.

Pan Tomáš Tomaso píše: "Proč Rády? Důvodem je to duchovní jméno či touha být zajímavá?"

A někdo mu tady na to rovnou odpovídá: "To druhý."

Hm. Tak je to to třetí. Bohužel vdala jsem se. Takže po sňatku mám nové jméno a kdybych se jmenovala nebo dál měla napsáno tady na veřejných sítích jenom Markéta Rády, tak sázím se, že 97 procent z vás by mě tady nenašlo.

Mišánek KB píše: "Za jak dlouho bude stát u někoho policie? Jen proto, že někdo někoho poslal na Facebook nebo přes SMS do tečka, asi do háje. Za bolševika bylo jasné, co kde a jak se mohlo mluvit o tom či onom a před kým si dávat pozor na hubu. Tady si myslím, že za paravánem konání blaha je to jenom další nástroj kontroly a nátlaku všech lidí, ne na kriminalitu, ale skrz názory, jak politické, tak systémové."

No v podstatě ano, v podstatě máte pravdu. Chat control i ty další dva zákony, které vlastně k tomu patří a dohromady tvoří toho velkého bráchu, jako je DSA a EMFA plus chat control. Tahleta trojice vlastně je svým způsobem neoddělitelná, ačkoliv každá upravuje jinou část internetu, tak vlastně všechny jsou konstruované tak, aby nějakým způsobem bylo možné v uvozovkách vypínat určité lidi, kanály, příspěvky a prostě moderovat obsah a směřovat ten obsah směrem, který je konformní s tou oficiální ideologickou linií.

Tak jako za komunistů se prostě nesmělo mluvit, já nevím, o západu a nesměl se chválit západ, tak teď se zase nesmí chválit jiné světové strany, nesmí se mluvit o jiných světových stranách, protože by to mohlo být chápáno jako narušení společenského diskurzu.

To je takový terminus technicus, který se teď objevuje právě v těch předpisech.

A vlastně jsou to všechno gumové zákony, které, když by byly vymáhány úplně ad absurdum do písmenka, tak by opravdu mohly vést k docela zásadnímu moderování a určování obsahu nejenom na sociálních sítích, ale i v soukromé právě komunikaci nebo obecně na webových stránkách.

A záleží na tom, jak striktní to vymáhání bude.

A ty zákony jsou právě psány tak gumově, aby se daly vymáhat buď vůbec, nebo prostě úplně do absurdna.

Tak máme tady dotazy ze dneška.

Pavel Svá píše: "Zdravím. Jaké používáte analytické nástroje? Jaké stránky?"

Tím, jaké stránky pravděpodobně má tazatel na mysli, odkud bereme asi data pro analytické výstupy, tak my používáme data z Thomson Reuters a máme prostě ve firmě placený přístup na data, online data ze světových burz komodit, dluhopisů, kurzů a tak dál, která si prostě streamujeme.

A to je vlastně platforma podobně jako třeba Bloomberg, která kterou používají v podstatě všechny dealingy na světě, všechny banky, malé i velké, hlavně ty velké, hlavně tedy investiční banky.

Vlastně to je platforma, která má takové dva moduly.

Jeden je analytický, kde můžete streamovat data a nějak je zpracovávat, a jsou to real time data opravdu, jak se obchoduje na té které burze, jaký je aktuální tržní kurz, které komodity, kurzy a podobně.

A druhý modul je potom obchodní modul, který se používá na dealerzích a který vám umožňuje vlastně aktivně obchodovat.

Normální nebo běžný klient, jako drobný klient, který přijde do banky, že chce, já nevím, nakoupit akci, tak nemůže používat tenhleten obchodní modul přímo přes, já nevím, Reuters nebo Bloomberg.

Funguje to tak, že vy buď můžete obchodovat přes takové ty různé platformy, prostě obchodní, nebo přijdete do té banky, dáte jim prostě instrukci, že chcete koupit třeba nějakou akci, dluhopis, a oni to přes ten Reuters nebo Bloomberg udělají za vás.

Ale jaksi individuální uživatelé nemají k tomuto obchodnímu modulu přístup.

To je prostě modul, který vlastně mohou využívat jenom velcí členové, vlastně velké obchodní investiční banky.

Tak Tomáš Konopáč se ptá: "Česko, Polsko, Rakousko, Maďarsko, spojit se a vystoupit společně z Evropské unie. Jediná šance."

No, tak to je spíš komentář než dotaz, ale vyjádřím se ráda i k tomuto komentáři.

Je to to, co já říkám už dlouhou dobu, že vystupovat nějak narychlo a bez přípravy z Evropské unie vůbec nemá smysl.

Nemá to smysl ze dvou důvodů.

A mimochodem, aby nedošlo k rozporu nebo k nepochopení, já jsem příznivcem vystoupení z Evropské unie.

Ale říkám k tomu velké ale.

Za prvé nemá smysl vystupovat nějak živelně, když nevíme, proč vystupujeme.

Myslet si, že jenom nebudeme součástí Evropské unie a pšenka nám pokvete, není správně, tak můžeme dopadnout úplně stejně jako Velká Británie, která vlastně sice vystoupila, ale jinak se vůbec nikam neposunula směrem ke svobodě a možná to tam je ještě horší než před Brexitem.

Čili samotné vystoupení je úplně o ničem.

To je jenom technikálie, která umožní vyhnout se těm buzracím, které přicházejí třeba z Bruselu.

A je to vlastně nutná podmínka, ale nikoliv postačující.

My musíme vědět vlastně, proč chceme vystoupit.

A my chceme vystoupit proto, protože chceme větší svobodu a nechceme ty předpisy, ta nařízení, která přicházejí regulatorní z Bruselu.

A za druhé vystoupit nějak partyzánsky sám nebo sama jako Česká republika taky není úplně optimální nápad.

Ono to chce mít už dopředu prostě vymyšleno, že budeme součástí vlastně zón volného obchodu, jako je evropská zóna volného obchodu, evropský hospodářský prostor, CEFTA, středoevropský volnohos, volnotržní prostor a tak dál.

A to by muselo být předjednáno a optimálně domluveno vlastně nebo koordinováno s větším množstvím zemí.

Takže úplně nejlíp by to fungovalo, pokud by vystoupilo hned několik zemí naráz a v podstatě kdyby ta Evropská unie se rozpadla na dvě části, na takové to tvrdé jádro – Německo, Francie, Itálie, Španělsko, Belgie a tak dál – a potom ty, řekněme, stále ještě satelity, které třeba ani nejsou ještě v eurozóně, které mají třeba nějaké historické vazby a které by automaticky ihned vlastně založili zónu volného obchodu nebo vstoupili do stávajících zón volného obchodu.

To by nás potom vlastně vůbec nevyčlenilo z toho volného obchodu.

A mně by se tam líbily země jako Polsko, Maďarsko, Slovensko.

U Rakouska, no to by bylo sice hezké, ale to je asi trochu z CFY.

Rakousko to už je hodně zasaženo tou západní Evropou.

Ale třeba Slovensko určitě by se mi tam moc líbilo, Srbsko.

K Srbům máme hodně mentálně i historicky i svým způsobem politicky blízko.

Takže tyhlety země, kdyby se prostě daly dohromady, rozhodly se, tak by to dávalo smysl.

Tak já bych se chtěla zeptat, píše Michal Vavřík, má cenu chodit volit do parlamentních voleb? Děkuji.

To je hodně těžká otázka, protože ono moc není koho volit.

Já to říkám s plným vědomím toho, že já jsem nejdřív byla zvolena do parlamentu, ale pak jsem z něho odešla.

Takže ono vlastně fakt nebylo koho volit, protože i s volením mne se ničeho nedocílilo a já jsem po velmi zralé úvaze – to fakt nebylo nějaké impulzivní rozhodnutí, to byla velmi zralá úvaha, která vycházela z analýzy toho prostředí, toho, co se tam děje – tak jsem prostě došla k názoru, že mám naprosto nulovou šanci tam cokoliv ovlivnit a změnit.

Ta rétorika předvolební i těch stran, tedy které byly prostě se mnou v tom jednom balíku, nebo které jako dneska vlastně tvoří vládní koalici, tak byla úplně jiná, ale po volbách se to tak úplně utrhlo z řetězu, že v podstatě tam něco jako opozice a koalice v podstatě není.

Ty rozdíly se stírají.

Jenom jedni obstruují, druzí neobstruují, ale fakticky jako že by někdo byl ochoten postavit se té šikaně z Bruselu, že by někdo byl ochoten opravdu třeba jít tvrdě čelem do toho a říct: "Ne, my to nařízení prostě nepřijmeme. Strčte si vaše dotace a evropské fondy někam. My nebudeme kupčit s fondy a nebudeme si je kupovat za to, že tady přijmeme vaše cenzurní zákony."

Tak nikdo takový tam fakt nebyl.

I lidi, kterým jsem původně měla pocit, jako že by měli třeba mentálně k tomuto blízko a že takto se proti tomu postaví, tak nakonec vlastně i tito lidé se ukázali být jako poměrně konformní a začali si hledat takové cestičky, jak v tom vynavigovat a jak to jenom tak jako vobrousit hrany a to nařízení tedy jako tak nějak přijmout, aby se jako vlk nažral, ale koza zůstala celá, vlastně, budeme mít cenzuru, ale vlastně jako bude taková malinká a oni se na nás nebudou tolik zlobit.

Prostě tohleto fakt nemělo smysl.

Jako cenzura buď je nebo není. To není tak, že je buď malá nebo velká. Prostě i když je to malá, je to cenzura, je to otevření pandořiny schránky. Je to prostě překročení rubikonu. Z toho není cesty zpátky.

Tak jako já nevím, třeba se zločinci, s teroristy se nesplouvá, neobchoduje, tak se prostě cenzurní zákony nepřijímají ani nějaký vousiny. To to není věc, kde se dá manévrovat.

Takže to to zklamání, to rozčarování vlastně z té otočky bylo tak velké, že jak jsem došla k názoru, že fakt nemá smysl tam o cokoliv se snažit, že to je úplně bez šance.

A vlastně říct vám "nechoďte k volbám", tak to je asi trochu blbost, že jo. Přeci jenom by to potom vedlo k tomu, že velmi sešikanovaně a ukázně půjdou k volbám ti, kdo budou volit ty nejvíc extrémistické nebo jak to říci nejvíc prostě nesvobodné strany.

Ale na druhou stranu já fakt nevidím moc velkou šanci, koho jak volit, aby to k něčemu bylo. Prostě ani teď to k ničemu nebylo.

Takže asi k volbám běžte. Já nevím, jestli v sobě najdu tu sílu jít k volbám, protože mně to možná bude připadat jako úplně marné.

Uvidíme, jak bude nastavení té politické scény před dalšíma volbama. Pokud to bude vypadat, že třeba strany, který by opravdu chtěly a měly sílu něco změnit, tak najednou narostou v předvolebních preferencích, tak to evidentně bude mít smysl nějak volit. Ale teď v tuhletu chvíli, jak jsou ty karty rozdané, mám pocit, že to je prostě úplně o ničem.

Tak pan Pavel Sychra nám tady posílá super chat, takže veliké díky. A rovnou tady máme jeho zprávu.

Krásný letní večer vám, paní i všem ostatním váženým lidem dobré vůle se srdíčkem na pravém místě.

Tak díky moc. Taky zdravíme pana Sychru.

Tak než půjdeme na vaše další dotazy, já bych tady ještě, abysme to neprokecali dneska, ráda se dostala k jednomu tématu. Zmíním se o tom tématu a pak se hned vrátím k vašim dotazům.

Tak zatím pište další dotazy, ať se nám tady střádají. Já vám hned, jak to dopovídám, tak se vám k nim vyjádřím.

Ale v posledních dnech oznámil německý ministr vnitra Alexander Dobrint, že v Německu je vysoká hrozba útoku, respektive rozumějme, zvýšila se. A podle něj řekl, že hrozbou jsou hybridní útoky, včetně špionáže, sabotáží, ale taky — a to teďka tam zaznívá relativně nově — islámský terorismus a rostoucí antisemitismus. Cituju německého ministra.

Konkrétně řekl — doufám, že to budu citovat přesně — "rostoucí počet hlášení a zpravodajských informací mě přiměl změnit úroveň hrozby z abstraktní na vysokou."

A k tomu ještě dodal, že tedy v Německu je v tuhletu chvíli potřeba počítat neustále s rizikem útoku.

Tak to jsme si nějak všimli, že dokonce na internetu se objevují takové ty rádoby vtipné vtipy — jaksi návod, co dělat a jak postupovat, když vám někdo řeže hlavu. Tak ono to zas tak moc vtipné není, ale víme, co tím je vyhráno.

Ale mě tady zneklidňuje jedna věc, jo? Dostaneme se k ní, protože podle té poslední zprávy, kterou vydal Spolkový úřad pro ochranu ústavy — který vlastně má v Německu pravomoci vnitřní tajné služby, něco třeba jako naše BIS — představuje to velké nebezpečí hlavně rostoucí islámský terorismus a antisemitismus.

No a Evropa se najednou tváří, jakože se tomu strašlivě diví, což je teda trošku zarážející, protože nejdřív Evropa otevřela stavidla velké imigraci právě islamistů a do toho teď v přímém přenosu sledujeme půtky mezi Spojenými státy a Íránem.

Takže jaksi je to logické očekávat, že vzroste za takové situace islámský terorismus. A je taky logické očekávat, že bude doprovázen i rostoucím antisemitismem, protože ten antisemitismus většinou má zázemí mezi stejnými skupinami obyvatel, jako kteří mají řekněme na práci ten islámský terorismus.

Imigranti v Česku dominantně sice nejsou islámští, ale ukrajinští, ale to neznamená, že islámský terorismus u nás vůbec nehrozí.

Takže se podívejme, jak to zatím v uvozovkách řeší v Německu.

Vláda kancléře Friedricha Merce totiž plánuje koncem tohoto léta rozšířit pravomoce německých zpravodajských služeb. A to je právě to, co mě trochu znepokojuje.

Ona je chce ta vláda v některých situacích umožnit takzvanou přímou intervenci namísto pouhého sběru a analyzování nějakých dat a informací. Takže například, pokud by třeba nereagovala za včasu policie, tak by příslušníci těch tajných služeb mohli vtrhnout do domu a prohledat ho.

Tohleto navazuje na už předcházející pokusy. Ono to má už v Německu určitou tradici.

Už v únoru 2024 tehdejší spolková ministryně vnitra Nancy Faeser přišla s takovým balíčkem opatření. Byl to takzvaný balíček proti pravicovému extrémismu.

Já věřím, že pozorný posluchač už pochopil, co nálepka "pravicový extrémismus" vlastně znamená a že toho se tady nebudeme moct zastavovat.

Kromě toho tady máme samozřejmě DSA. Nancy Faeser už spolkovou ministryní vnitra není, protože po volbách a vzniku nové vlády kancléře Friedricha Merce 2025 skončila ve funkci a nahradil ji právě Alexander Dobrint.

Nicméně ten balíček, který ona přichystala, do jisté míry přežil, není úplně mrtvý a částečně byl realizován. A v tom balíčku se dočtete docela zajímavé věci.

Například se tam píše — teďka zase zkusím citovat — "k pravicovým extrémistickým sítím bychom měli přistupovat stejně jako ke skupinám organizovaného zločinu. Ti, kdo se vysnívají státu, musí mít co dočinění se silným státem."

To je věta, která je úplně jak vystřižená ze slovníku 50. let u nás.

Jo, to si všimněte, jak ten slovník se neustále recykluje. Vždycky, když ten stát začne hodně sílit a hodně šlapat obyvatelstvu, tak vlastně začne vždycky používat stejný typ slovníku — takový trošku infantilní slovník, bychom až řekli. Ale ono nešlo o jeden zákon, ono šlo vlastně o soubor různých administrativních, legislativních opatření a některá byla realizována a do praxe opravdu prošlo to, že například je teďka v Německu možnost nějak sledovat, omezovat financování skupin, které jsou označovány za krajně pravicové nebo pravicově extrémistické.

Já k tomu jenom poznamenávám: za extrémistickou pravici klidně může být označena třeba i parlamentní strana a dokonce i taková parlamentní strana může být označena za pravicově extrémistickou, která třeba v ekonomické oblasti se profiluje jako výrazně populisticky levicová.

No to jen tak jako abychom si rozuměli, jak je to s těma nálepkama.

Další věc, která teda prošla v Německu, která už tam sviští, tak vznikla jednotka, organizace nebo skupina akční pro identifikaci takzvaných dezinformačních kampaní a extrémistických aktivit.

Zase podotýkám, že za dezinformaci je považována taková informace, která není v souladu s progresivistickým narativem.

Vedle toho tam taková jako zajímavost teďka taky běží v Německu.

Dochází tam, řekněme kulantně, k intenzivnějšímu prověřování státních zaměstnanců, jestli náhodou nemají nějaké extrémistické vazby. V podstatě se jedná o jakési čistky ve státní správě.

Dál v Německu teďka běží mnohem snadnější odebírání zbrojních průkazů pro osoby, kteří jsou označeni za pravicové extrémisty, bez ohledu na to, jestli třeba náhodou nemají levicové smýšlení.

Ale tohle je vůbec jako – v uvozovkách – legrační věc, protože pokud jde o ty zbrojáky, tak teoreticky, velmi teoreticky, sice v Německu je možno získat zbrojní průkaz, ale to je teorie, jo? Praxe je úplně někde jinde. Jako že byste třeba v Německu nosili zbraň pro sebe, víceméně z principu, se z faktů nedá.

Takže naopak tam se právě to – různé udávání, jakože údajně doma přechováváte zbraně a podobně – velmi často zneužívá právě pro to, když chcete poštvat na někoho, prostě zásahovku, a udělat mu domovní prohlídku.

No a pak tedy v Německu probíhá rušení některých organizací, které jsou právě označeny za třeba pravicově extrémistické. Asi nejznámějším příkladem byl tedy zákaz časopisu Kompakt, který ovšem následně narazil na soudní přeskum.

Je to vlastně hodně podobné. U nás byly rušeny takzvané dezinformační weby a pak to tedy narazilo u soudu v některých případech.

A teď si vezměte, že k těmhletěm opatřením, která sami o sobě už tedy stojí za pozornost, tak ještě ministr vnitra navíc k tomu chce rozšířit pravomoce německých zpravodajských služeb, aby vám třeba mohli vniknout do domu – nebo ne vám, pokud nežijete v Německu, ale v Německu.

Jak to funguje v praxi? V praxi to funguje tak, že vlastně ten skutečný terorismus je zaměňován s tím, co se označuje jako pravicový extrémismus. Tohle se ovšem děje nejenom třeba v Německu, ale třeba také v Rakousku, v Bruselu, prostě v dalších zemích Evropské unie.

Pokud si třeba nějaká opoziční strana nebo třeba nějaký konzervativní spolek chce dejme tomu pronajmout nějaký sál nebo hospodu ke svému setkání, no tak je jim tento pronájem jednoduše zakázán z pozice státní moci. Typický příklad.

Něco podobného se odehrálo třeba v případě konference konzervativců NetCon, což je zkrácenina z National Conservative.

A tahle konference měla tu smůlu, že pořadatelé se dosti neprozíravě rozhodli uspořádat tu konferenci v Bruselu. Byl to tedy chybný úsudek. Ten Brusel nebyla dobrá volba.

Každopádně kancelář Bruselského starosty se všemožně snažila jejich setkání zabránit a tak se místo konání muselo jen pár hodin před zahájením několikrát přesunout.

Pak tedy došlo k zahájení té konference a představte si, že místo té akce obklíčila policie a jednoduše někoho dalšího už nepouštěla dovnitř.

A teďka, abychom si rozuměli, o čem mluvím, tak účastníci téhleté konference nebyli žádné lehké váhy. Byl to třeba bývalý maďarský premiér Viktor Orbán, nebo bývalý polský premiér, nebo bývalý europoslanec, nebo hlavní architekt Brexitu Nigel Farrage z Británie, nebo německý kardinál, nebo třeba bývalý šéf německé kontrarozvědky, který byl propuštěn ještě bývalou kancléřkou pro neochotu stíhat kritiky masové imigrace, nebo třeba bývalá britská ministra vnitra, která zase krátce před pořádáním té konference rezignovala právě na protest proti migrační politice své vlády, nebo třeba francouzský prezidentský kandidát se toho účastnil. Samozřejmě potom řada poslanců Evropského parlamentu. A tihle lidé v podstatě měli znemožněni nějakým způsobem tu konferenci uspořádat.

Tak takhle to funguje – v uvozovkách – demokraticky v Evropské unii.

No, ale vraťme se do toho Německa. Co dalšího v tom takzvaném balíčku proti pravicovému extrémismu bylo?

Tak především jako velmi nebezpečné je, že zastánci toho balíčku volají po tom, aby ten vlastně zatím poměrně striktní právní rámec, který mluví o postihování činností spojených s podněcováním násilí a nenávisti, tak aby tahle formulace byly nahrazeny velmi vágní a snadno zneužitelnou formulací – potenciální speciální ohrožení.

Pod to se dá schovat úplně všechno. To je vlastně přesně to, o čem jsme se bavili v případě Chat Control, kdy – nebo v případě DSA – že vlastně tam se mluví o nějakém systémovém riziku, o ohrožení společenského diskurzu. A takovéhle vágní formulace, které jsou prostě úplně gumové, jsou to gumové paragrafy, které jsou strašně snadno zneužitelné.

To je ten největší průšvih.

Navíc se tam volá po – v uvozovkách – zjednodušení byrokracie, což v tomhletom případě můžeme číst ne jako faktické zjednodušení byrokracie, ale můžeme to vlastně vnímat tak, že třeba lidé mohou být lustrováni, nebo třeba jim může být provedena domovní prohlídka, aniž by tomu bylo potřeba soudního příkazu.

Je tohle to správné odpavování byrokracie?

No a teď už jsme právě se tím dostali k těm tajným službám a rozšiřování jejich pravomocí, které právě plánuje ten současný ministr vnitra.

V tom je to nebezpečí, které se tady teď odehrává.

No a ještě možná výrazněji by nám všem měla začít blikat nějaká varovná kontrolka u textu, který vlastně chce, aby některým nepohodlným osobám bylo zabráněno v opuštění země, případně v návratu do země.

A říká se tam, že pravicová nenávist nesmí být ani exportována z Německa, ani importována do Německa.

Jo, tak teďka pamětníci si jistě pamatují na období před rokem 89, kdy vlastně bylo omezeno cestování na západ v komunistickém Československu a bylo to odůvodňováno ochranou občanů před zkaženým pravicovým západním světem.

Takže asi takhle.

No, pak už tedy jsme dneska narazili na to, že probíhají kontroly, jestli náhodou zaměstnanci státní správy nejsou propojeni s těmi pravicovými extrémisty.

Mluví se o odstranění nepřátel veřejné služby, nebo o odstranění nepřátel ústavy z veřejné služby a tak dál, kdy je vlastně možno státní zaměstnance bleskově propouštět jenom na základě nějakého disciplinárního řízení.

V podstatě za mě jsou to normální politické čistky ve státní správě. To se nedá jinak nazvat.

No, takže když to shrneme, tak vlastně celé to je o tom, že samotný ministr vnitra už veřejně připouští, že riziko islámského terorismu roste v Německu.

Proč roste? Roste kvůli imigraci – zdůrazňuju – a kvůli situaci v Íránu.

Ano, skutečně to riziko vzrostlo. To je bezpochyby.

Jenomže stát to použil jako záminku k zostření boje proti takzvanému pravicovému extrémismu, přičemž s tím pravicovým extrémismem se mimo jiné například rozumí také kritika imigrace.

Takže jinými slovy: imigrace vedla ke zvýšenému riziku terorismu a proto budeme silněji postihovat kritiku imigrace.

No teď mi řekněte, jestli to není jako u blbečků na dvorečku. Tomu se nedá prostě nic jiného říct.

Takhle se to má rozklíčováno s těmi opatřeními proti terorismu.

Tak pojďme na další vaše dotazy.

Dobrý den, píše paní Monika Staňková. Narazila jsem na článek na webu, kde doporučujete Fénix Kapita V. Přijde mi to jako podvod. Byl na seznamu, ale celé to odvádí na nějakou investiční appku AI.

Děkuji, Monika, prosím vás, ne, rozhodně nedoporučuju.

Jestli jste narazili na článek, kde údajně doporučuju nějakou aplikaci, ne, nedoporučuju žádnou aplikaci.

Já dokonce nikdy veřejně nedoporučila ani žádnou investici, protože jestli jako za mě mluví AI nebo já, to poznáte podle toho, že já vám vždycky řeknu: aby to vůbec mělo smysl, abych vám mohla něco doporučit, tak vždycky musím provést rozbor vaší osobní situace.

Nikdy ode mě neuslyšíte: kupujte tohle, kupujte támhle, to, investujte sem.

To je prostě známka toho, že pokud vám tohle někdo říká, že to je podvod.

Ano, já o tom vím, že tyhlety články existují. Já jsem dokonce i v tomto pořadu už před nimi varovala v některých z minulých vysílání.