MAINSTREAM DETOX

10:56

FRIDAY NOVEMBER 20NOVEMBER 20, 2026

PROČ STAN SÍLÍ I NAVZDORY VŠEM SVÝM KAUZÁM - Pod palbou #1

Spolek Svatopluk

PROČ STAN SÍLÍ I NAVZDORY VŠEM SVÝM KAUZÁM - Pod palbou #1

Přepis videa

Zobrazit / skrýt přepis

Vážení diváci TV1, zdravím vás u svého pořadu pod palbou a vítám tady mého vzácného hosta Ivo Budila, profesora, kterého si velmi vážím nejenom za to, že jsme kamarádi, ale za jeho názory. A eh vítám ho tady vlastně dva dny po volbách. Vítám ho tady v pondělí, kdy máme za sebou víkend, eh, který znamenal podle mě pro řadu lidí, eh, velký zlom, velké zamyšlení a ty výsledky voleb budeme dneska tady diskutovat a rozebírat. Ivo, já bych se tě chtěl zeptat na to, když viděl v sobotu večer výsledky voleb, jakým způsobem tys vlastně v tu chvíli vnímal nejenom ten výsledek jako takový, ale případný potenciál změn, e, které ten výsledek přináší, případně podněty pro eh tvoje další úvahy a tvoje další rozhodování. Takhle, abych byl upřímný jako příliš, mě to nepřekvapilo, protože už několik dnů před volbami jsem měl pocit z vystupování jednotlivých protagonistů, hlavních hráčů, chování médií, že se něco takového chystá, respektive, že přece jenom bude vládě vystaven určitý účet. To znamená, nebude to žádný eh žádné žádný triumf. pro ano. Nepodaří se mu zvrátit poměr sil, poměr sil v senátu a nicméně jak si uhraje určitou slabší remízu, řekněme především mimo v tom e mimo Prahu, mimo ten pražský pražský terén, což se což se nakonec stalo. E, na druhé straně je zajímavé, jsou zajímavé posuny, ke kterým došlo v rámci té takzvané současné opozice, kdy eh že střední třída, která doposud jaksi tíhla, ať už kvůli svému statusu nebo kvůli domělé obhajobě svých ekonomických zájmů k ODS, tak se začíná přiklánět ke stanu. A já tohle v tomhle vidím spíš určitý patologický fenomén, který nevypovídá nic pozitivního o stavu české společnosti. >> Mhm. My se Ivo známe vlastně z dob demonstrací na Václaváku 22 23 a já si troufám říct, že pro mě osobně ta sobota znamenala uvědomění si, že definitivně končí aspoň v mém vnímání ta definice našeho, naší bubliny, našeho okolí jako definice, řekněme, národně konzervativních vlastenců. Eh, protože i kdyby to tak bylo, tak veřejnost to tak nevnímá. A já mám otázku na tebe právě ohledně toho pojmu vlastenec vlast. Dovolím si říct, že řada lidí to vnímá tak, že prostě přijedou k řípu, společně obejmou ří, mají s sebou hodně vlajek a vlastně vyjadřují nějakou sounáležitost s Českou republikou, což nikomu neberu a uznávám, že to prostě pro ten happening, [odkašlání] který je, je fajn. Nicméně to má evidentně nulový dopad na kohokoliv mimo ten říb. Tam není jedinej volič, kterýho by to přilákalo. Jak ty vnímáš vlastně slovo vlastenec? Vlastenictví, protože ono je součástí našeho genetického kódu té skupiny lidí, eh, které my nazýváme, řekněme, konzervativci nebo národní konzervativci. A to vlastenectví tam byl takový k tomu jakoby e druhý název, který vyjadřoval vlastně jaký národovci to jsou, že to jsou ti naši. Jak ty vnímáš to slovo vlastenec? Takhle být vlastenec, respektive patriot, je pro ty, kteří se rozhodli už v této zemi žít a stotožnit se s ní a mají rádi eh samozřejmost. samozřejmost, která by se neměla příliš často deklarovat, protože pak opravdu může působit kýčovitě nebo naopak kontraproduktivně, že vytýkáme těm ostatním moralizujícím způsobem, že my jsme ti vlastenci, zatímco co znamená, že oni vlastenci vlastenci nejsou, čili implicitně je v zásadě i urážíme. Na druhé straně chápu, že po listopadu během po listopadového vývoje část české společnosti právě ta, která třeba to ten svůj patriotismus a očekávání tím pádem v roce 89 prožívali poměrně intenzivně, tak byli zklamáni. tak byli zklamáni, protože původní původní sny tužby se v plné míře nenaplnily. A tohle trauma, ke kterému došli někteří dříve nebo někde někteří později, tak v zásadě se snažili tím eh emocionálním způsobem, ztotožněním se s vlasteneectvím, eh s našimi dějinami, tradicí, jazykem a podobně zdůrazňovat. Čili pomohlo jim to možná překonat určité traumatické období, které ke kterému došlo v důsledku nenaplnění e těch původních původních snů. Ale myslím, že tahle etapa končí. Myslím, že etapa končí, protože začíná vážný boj o charakter českého státu, o české, o Českou republiku a tam už potřebujeme přece jenom silnější kognitivní a vzdělanostní nástroje, než je odvolávání se na emoce, na kolektivní emoce, jakkoliv můžou působit mobilizujícím a pozitivním dojmem. Čili přestává končí éra emocí. byť pozitivních a začíná éra chladného rozumu a kalkulu. >> Já jsem hrozně rád, že to říkáš takhle takhle jako jednoznačně napojeno na ty emoce, protože já si osobně myslím, že od těch dob, můžeme říct klidně eh jak říkáme, Václaváků, ale ono to byla většinou doba e znícených emocí covidem, že jo, takovým tím pochopením, že najednou se mění svět a eh někdo nám ho mění a my nevíme proč a děláme něco, co nevíme, jestli máme dělat. Mám teďka na mysli chodit s rouškou po lese, že jo. Čili to bylo to, co vlastně řadu lidí jakoby probudilo do těch emocí. Projevilo se to obrovskou odezvou na Václavácích 39, 22 a tak dále. >> A na rovinu já jsem tam i cítil právě potenciál propojování. Přiznejme si, říbla ta to to souručenství, že jo, ale i stačilo, který navazovalo na tohleto propojování. A já se tě chci zeptat právě na to, jak ty vnímáš potenciál toho fenoménu propojování stran, propojování eh dvou eh bloků, které proti sobě vlastně budou potom ideově vystupovat. Protože když se podívám na volby, které proběhly tento víkend před dvěma dny, tak vlastně například všichni senátorští kandidáti té, můžeme říct konzervativní scény, tak všichni vlastně pohořeli, nikdo nebyl zvolen. Kdyby byl zvolen někdo, třeba polovina, polovina, ne, můžeme se bavit o osobnostních rysech konkrétních kandidátů. když nebyl zvolený nikdo, tak to znamená, že vlastně veřejnost řekla, ne, todle pro nás není garance uchopení budoucnosti. My nevíme, o co se vlastně jedná. A zvolili tak, jak zvolili. A poslední věc k tomu v podstatě zvolili často podle mýho názoru až jako obdivuhodně nezávisle na tom, co se kde děje. Když vemu třeba stan a dozimetr, tak stan je dneska nejvíce dominantní strana a přitom je to strana, která pro lidi, kteří trošku se orientují, tak má vlastně nejvíc kaus. Konečně je to jediná strana, za kterou jsou zatím jednotky. Doufám, že se to nebude rozšiřovat, ale jednotky mrtvých, že jo, za za jejich aktivitami. To to je celkem prokazatelné v rámci do rozimetru. Jak ty vnímáš, vrátím se k té otázce, ty skupiny, které se začaly formovat například ve Stačilu, docházelo k určitému propojování. Eh, na druhé straně máme propojování stran ve Spolu a tak dále. No a najednou vidíme, že nejlépe zvoleným nebo nejvíce hlasy zvoleným senátorem je pan Grolich, že jo, který vlastně reprezentoval tu jednu slepenou skupinu. Jak ty vidíš teďka ten potenciál spojování stran? >> Zaujal vás pořád? Další díly nabízíme na webu tv1.cz. Předplatné vám otevře nejen plné verze pořadu, ale také komentáře, analýzy a rozhovory, které jinde nenajdete. A to nejpodstatnější, dáváte nám možnost růst. Děkujeme, že při nás stojíte, protože svobodná média mají smysl.