MAINSTREAMOVÝ DETOX

20:36

STŘEDA 18.LISTOPADU18.LISTOPAD 2026

EVROPA SE MUSÍ PŘIPRAVIT NA BUDOUCNOST BEZ USA - Ve středu #3

Spolek Svatopluk

EVROPA SE MUSÍ PŘIPRAVIT NA BUDOUCNOST BEZ USA - Ve středu #3

Přepis videa

Zobrazit / skrýt přepis

Přátelé, zdravím vás opět na vlnách našeho pravidelného pořadu Veředu na televizi 1 a jmenuji se Antonín Comerc, ale nejsem tu sám. Je tu se mnou profesor Petr Drulák, předseda spolku Svatopluk. Ahoj, Petře. >> Ahoj, Tondo. >> Tak eh na my dnes máme opět nabito, protože začneme začneme geopoliticky. Čeká nás e čeká nás baltské NATO, které vzniká. Řekneme si, o co jde. Následně se podíváme opět na Blízký východ, ale tentokrát to bude Jemen a hlavně Husijové. A potom nakonec se podíváme na velmi aktuální téma, na nedělní demonstraci, která proběhla v Praze na letné milionu chvilek, tak určitě si řekneme, co byly těmi příčinami, kdo tam dorazil, kdo tam mluvil, co se tam stalo a jak jestli to bude mít vůbec nějaký výsledek. Takže, Petře, pojďme rovnou na to Baltické NATO a já se tě zeptám, o co vůbec o co vůbec jde, kdo se tam bude angažovat a co od toho můžeme čekat. Tak to baltské NATO je zatím taková neformální skupinka států uvnitř NATO. Jsou to státy kolem baltského prostoru, když bysme to vzali geograficky, tak on od Nizozemska přes Německo a Polsko pak a pak na druhý straně Baltu, Finsko, Švédsko, Finsko, Švédsko, Norsko. A tahle skupina se poderým vedením za eh v tomto roce už několikrát sešla a před nějakým časem se vynořila zpráva, že se opět sejdou v Polsku, jo. Takže to a teďkon ty ostatní členské státy na to si kladou otázku, proč se vlastně tahle skupina schází. Proč u toho nemůžou bejt ostatní? A >> my s tím nemáme nic společného tedy my nemáme, ani by nás to ani nemělo napadat, protože to skutečně do toho baltského prostoru nepatříme, ale je potřeba říci, že to je iniciativa americká. E, je to iniciativa Pentagonů. Tam mají vlastně takového stratéga, který se jmenuje Elbridge Colby. To je Hexetův náměstek a ten to je to je geopolitický strategický myslitel. A Američané vlastně vycházejí z toho, že to NATO se rozpadá do některých skup do různých skupin a ke každé skupině, že budou mít jinou politiku, jo. Takže jinak budou mluvit se Španělskem a jinak budou mluvit s Polskem, což jako je určitá logická nějaká úvaha. Samozřejmě pro takové ty skalní atlantisty je to špatná zpráva, protože to znamená, že že Američané hrají na jakési rozdělování rozdělování Evropy. Ale my jsme teďkom v situaci, kdy sami Američané vlastně nevědí úplně přesně, jak intenzivně se chtějí o Evropu zajímat, jak intenzivně chtějí být přítomně. Tak řekl bych, že takové to hlavní poselství pro nás je, že Američané ať si dělají, co chtějí, ale my bysme měli se připravovat na tu Evropu bez Spojených států amerických. >> Já jsem si všiml, že český mediální prostor tady to poměrně vytěsňuje celkově a jako máme v tom hledat nějaký záměr, protože mně to přijde poměrně zvláštní. My se pořád spolíháme na ty Američany, že nám jako pomůžou, že nás budou bránit. A teďka jak my to máme chápat, že oni nás vlastně obcházejí tím menší, slabší, máme smůlu a dělají si něco vedle. a nás tam nechtějí. >> Tak já myslím, že tady je opravdu na čase trochu prozřít, že o tu vlastní bezpečnost, o tu bezpečnost se nám nepostará někdo jiný a když se nám o ní bude chtít starat, tak za to v určité chvíli bude chtít cenu větší, než my jsme připraveni ochotně zaplatit. A to bych neřekl, že je něco, co je namířeno nějak zvlášť proti USA. To je zákon světové politiky. Když se vám někdo stará o bezpečnost, tak to znamená, že se stáváte jeho vazalem a on s váma jako s vazalem bude nakládat. Takže to je myslím první moment. A stěžovat si, že se nám Američané jako moc nevěnují nebo že se věnují jiným, já bych řekl, že se nám tak věnují přiměřeně naší velikosti a významu. Tle prostor, v kterém jsme my, to znamená konkrétně teda ta tadle část středoevropského prostoru, ta pro Američany nějak zvlášť zajímavá není. Přiznejme si, že pro ně není zajímavá vůbec celá východní Evropa. Oni jsou teďkon sice zapojení zapojené Spojené státy do té války na Ukrajině, ale to není něco, kde by chtěli zůstávat, jo. Takže spíš tam hledají nějakou zpátečku a samozřejmě asi tu Evropu nechtějí úplně opustit. A proto si teďkon říkají, máme tu Polátky, máme tu Němce, to jsou země, které jsou dostatečně velké, aby je moh, abychom je mohli vnímat. Možná, že s jedním z nich budeme spolupracovat víc než s ostatními, ale že by se nějak zvlášť zajímali o Českou republiku, tak to je samozřejmě těžko představit. >> No, mě by spíš zajímalo, protože my z toho nabývám takového dojmu, jestli to pro nás není trochu nebezpečné se spoléhat na někoho, kdo vlastně nás nebere úplně vážně a bere nás jako vazali z toho z toho, jak >> a tak >> co co ty říkáš, to tak vyplývá. Tak já myslím, že taková ta sázka na ty Američany prostě není rozumná. Jo. Eh, spíš samozřejmě, že není rozumné spoléhat se na někoho, kdo nás nebere vážně. Na druhou stranu my samozřejmě musíme také se chovat tak, aby nás někdo bral vážně. Jo, když se podíváš jako na pár let předchozích desetiletí české politiky, tak vlastně nebyl důvod, nebyl jediný důvod brát českou politiku vážně. Máš stejně velké státy, jako třeba v Maďar, jako je třeba Maďarsko, to není větší než my. A na západě měli docela dobré důvody brát Orbána vážně, jo, protože mohl včem jako zkřížit jejich plány. To znamená, nás nemuseli brát vážně ani jako nějaké zvláštní spojence, který přispívají něčím, co nikdo jiný nemá. Ani jako troublemaky, ani jako ty, kdo prostě dělají problémy, jako třeba ten jako třeba ten jako třeba ten Orbán. Takže >> máme dělat problémy, aby nás někdo bral vážně. >> No, tak tadle strategie v určité chvíli může mít smysl, ale ne v té, ne v tom kontextu, o něm už se bavíme. My se bavíme o naší bezpečnosti a o tu bezpečnost se musíme postarat se státy, které nás budou brát vážně, protože jim na tomhle prostoru záleží. A to je potom jednoduchá rovnice. To jsou státy, které jsou do tohodle prostoru, do toho našeho středoevropského prostoru nějakým způsobem zapojené, nejspíš tím, že tu mají území. Takže pokud mluvíme o obraně střední Evropy, měli bychom se o tom bavit především se středoevropskými státy. A třeba si uvědomit, že ten baltský prostor je jiný než středoevropský. Prostě jsou tam platí tam jiné zákonitosti, tam jiná historická zkušenost. Takže já když mluvím o střední Evropě, tak myslím spíš ten prostor dunajský, než ten baltský. A s těmi státy se máme bavit o bezpečnosti spíše třeba než s nějakými Estonci. Ale s těmi se nebaví ani ti Američané, protože Estonci, Lotyše a Litevce nezvou na na ty dýchánky toho baltského NATO, protože vědí za a že ty státy nejsou úplně svépné, že jsou to vazalské státy, které prostě udělají, co se jim řekne, takže není potřeba s nima nějak vyjednávat a jejich samozřejmě příspěvek bezpečnosti je minimální, spíš negativní. >> Hm. Dobře, ale tak Němci jsou taky trochu vazalové, jestli >> určitě. Tak já myslím, že v těch, když se podíváš na evropské státy, tak oni se do té vazalské pozice dneska dostali už úplně všichni. Před nějakými p 10 lety bych řekl, no, možná s výjimkou Francie. Ale to, co vlastně ukázal Macron po roce 2022, tak to byla skutečně vazalizace Francie. Ten Macron, který se pokoušel o nějakou vlastní politiku i třeba proti Američanům, tak todle úplně vzdal. A dneska můžeme říct, že každý je ve větší či menší míře vazalem. Ale on zase není vazal jako vazal. Něco jinýho. 40 milionový vazal v Polsku, 80 milionovej vazal v Německu se silnou ekonomikou a 10 mililionovj vazal v Česku, kterej jenom kouká prostě ke komu se zase přilne. >> Já bych se pomalu přesunul k těm husijům, protože to je poměrně zajímavé téma a začnu tím, kdo vlastně ty husíové jsou a proč jsou tak důležití a proč jsou tak silní a co se tam vůbec v tom Jemenu děje? Zaujal vás pořád? Další díly nabízíme na webu tv1.cz. [hudba] Předplatné vám otevře nejen plné verze pořadu, ale také komentáře, analýzy a rozhovory, které jinde [hudba] nenajdete. A to nejpodstatnější, dáváte nám možnost růst. Děkujeme, [hudba] že při nás stojíte, protože svobodná média mají smysl.