PROČ NÁM V ČESKU NEROSTOU MZDY - Přednáška Ilony Švihlíkové

Já vás vítám u dopoledního bloku a mým milým úkolem je udělat malé antre do tématu střední Evropy. A jak asi tušíte, tak to moje pojetí bude ekonomické, ale samozřejmě s přesahem eh na řekněme politickou ekonomii, to znamená s těmito základními vazbami. Tak eh já bych se pokusila nastínit, jak vypadá ekonomická situace eh v těch zemích V4. Hnedka něco řeknu k tomu eh k tomu výběru a následně by měl zbýt i dost času na diskuzi a měli bychom předávat eh měla bych okolo těch 10 20 10 eh 25, abychom dodržovali náš časový rámec. Tak samozřejmě střední Evropa není automaticky V4, to je jasný. A koneckonců celá tahle letní škola bude do značné míry o tom, že seznámíme s různými možnostmi vývoje definice toho, co je nebo co není střední Evropa. Proč jsem vybrala eh tenhleten formát? Není to jenom kvůli tomu jako, že jsou dostupná data. data už dneska máme jako za Ledaskooho, ale spíš jde o to, že ty ekonomiky vykazují určitou míru podobnosti a to jak na začátku toho eh takzvaně transformativního procesu eh tak následně a do dneška vlastně se ukazuje eh určitá určitá určité společné rysy, ale zároveň tam vidíme následně nějaký divergující vývoj, který může zzbuzovat některé otázky po možnostech nejenom posílení ekonomické suverenity, ale vůbec formování hospodářské politiky jako takové. Takže pojďme se podívat na ten na ty země toho takzvaného všegrádu a Jitka bude tak hodná. Bude mi ano, děkuju. Tak začneme s těmi výchozími podmínkami. Eh máme tady samozřejmě na to několik knih a studií. Jedna z těch známých je eh od Mianta, která ho koupila, ty tranzitivní ekonomiky, což je taková tlučí bichle, která se zaobírá jednak tím výchozím stavem a dále potom eh se eh zaobírá vlastně tou transformační cestou těch jednotlivých zemí. Já se budu spíš soustřeďovat na tu současnost, jo, a na ty možnosti další, které ty ekonomiky mají, než abych se jako vracela e do toho, co se dělo v 90. letech, protože ono se vám to nutně pak samozřejmě projeví. Nicméně tady je nějaké procentuální srovnání, co z něho vidíme. Eh, jsou to čísla, která řekněme hodně navazují i na to, s čím operoval Miloš Pik, náš vynikající národohospodář, který zanechal opravdu jako velký velký dílo. Eh, obecně můžeme říci, že Československo spolu s Východním Německem z toho východního bloku patřili mezi ekonomiky nejvyspělejší jednoznačně. a Československo dosahovalo i toho vrcholného umění a to je export investičních celků, což je skutečně jako absolutní maximum možného, co je možný v ekonomice dát. Nemusím říkat, že dneska tu schopnost už vůbec nemáme. To samozřejmě víte. Naopak si všimněte toho Polska, které samozřejmě na konci těch 80. let nebylo v dobré hospodářské situaci a zároveň podobně i Maďarsko to byly ekonomiky, který měly obrovský problémy zejména se zahraničním zadlužením. Naproti tomu Československo bylo vedeno velmi, řekněme, konzervativně, rigidně, ale mělo to jednu pozitivní stránku nebo dvě to mělo. My jsme měli hrozně malou vnitřní i vnější nerovnováhu. To znamená, neměli jsme nějak dramatický inflační tlaky před tím rokem 89 a stejně tak jsme neměli nějaký zásadní prostě zahraniční zadužení. ta ekonomika byla jako taková takovej ustálenej rybník, ale jako rybník, který byl velice méně jako zdravý z tohodle hlediska, jo, což samozřejmě Polsko a Maďarsko, tam ta východ situace byla mnohem těžší než u nás. Tím chci prostě říct a nemyslím to nějak jako zle vůči těmhle dvěma zemím, ale prostě ty naše výchozí podmínky byly v tomhle ohledu téměř exkluzivní. Jak uvidíme později, tak jsme je totálně prohospodařili teda. Jo, ale tak ten výchozí nástup nám dával jako velice pěkný pěkný šance. Taky si můžeme nálitko. Tak e jak to vypadá, jak to vypadá dneska? Eh co je důležité, eh co je důležité říci, je, že ekonomika má nějakou setrvačnost a stejně tak velký význam má akumulované bohatství. To je něco, co se strašně podceňuje. Ekonomický vývoj nelze změnit jako ze dne na den. Protože ta ekonomika nějakým způsobem běží, což platí jak v rámci volebního období, třeba hodnocení úspěšnosti eh jednotlivých vlád, tam rozhodně patří, ale má to i nějaký dlouhodobější strukturální tendence a řada rozvojových zemí, která se třeba snaží prostě se dostat z té pozice kolonie a trošku jako mít nějakou vyšší možnost zapojit se do tý mezinárodní dělby práce, tak se s tím může potýkat desítky let. Jo, není to jednoduchý tyhle věci prostě zmínit. A jsou ale okamžiky v dějinách, kdy tu výhubku můžete přehodit a pokusit se pokusit se o to. To bylo pro nás ten rok 90, ale takhle to dopadlo. Co tím chci říct? Pořád máme největší největší HDP na osobu, takže to by vypadalo skvěle. Řekli byste si, tak buď se nám daří a nebo je to akumulovaný bohatství. Ono je to to akumulovaný bohatství, ale je tam ještě jedna věc, na kterou musíme dávat pozor a ke který se dostanu, až budu hovořit o mzdách a o nějakém sociálním kontextu alespoň trošku. Tak eh to druhý číslo, který vidíte, je porovnání a bavíme se vo HDP eh v procentech k průměru Evropské unie. Takže první věc je to průměr. To znamená ten průměr vám zahrnuje země jako je Bulharsko, Rumunsko, pobaltí. Jo, to znamená ten průměr vám to sráží. To znamená, my se porovnáváme k něčemu, co už samo o sobě je nižší, než to srovnání, které má e Mejan Draho koupil, jo, eh v té své v té své knize. A koneckonců, jak jsem říkala, už s tím operuje i ten Milošpik. Takže to je první věc, jo? To znamená ten průměr jakoby je deformován v náš prospěch, jo? Rozumíme si? Aby to srovnání vypadalo trošku příznivěj. Je to ale v eh v kupní síle, paritě kupní síly, což je ukazatel podle mého názoru v řadě ohledů mnohem vhodnější než kurzový přepočet. A to se bude vlastně týkat všech těch zemí. Polská, Maďarské, Slováci mají euro. K tomu se taky ještě eh taky ještě dostanu. Tak tady byste říkali, no tak to vypadá hezky a do určitý míry tam prostě vidíte malinko kopírování těch rozdílů jako předtím, že jo. Jo. To znamená pořád tam je, že prostě ta Česká republika jako tam trošičku vyčnívá a vidíme tam, že třeba ta pozice toho e Maďarska je slabší. Ale všimněte si to Polsko, jo? To Polsko šlo strašně nahoru. To bude jedno z témat dnešních. ta obrovská polská dynamika, protože jestli tady někdo opravdu nám jako vyskočil vzhůru, tak je to Polsko. Ale je tam ještě třetí háček a to je HDP. Jo a jak pro nás, tak pro Maďary, tak pro Slováky to HDP je extrémně deformující ukazatel a to pěkně prosím ve všem možném, včetně HDP na obyvatele a samozřejmě včetně mýtických 5 % HDP na zbrojení. A ten důvod je jasný. Všechny tyhle země eh mají velmi výrazný rozdíl mezi hrubým domácím produktem a hrubým národním důchodem, což je jedna z těch základních charakteristik těch závislých ekonomik. To znamená, všechny tyhle ekonomiky dlouhodobě trpí značným odlivem zisků. A to je přesně to, co vám tenhleten rozdíl eh dělá. Česká republika v tom možná vyniká ještě nad těmi ostatními, ale upřímně řečeno nevidím moc smysl porovnávat tady závody, od koho odtéká víc, ale je to naše společná charakteristika. K Polsku se zase ještě dostanu. Polsko má určitý typy výhod z hlediska své velikosti. Takže pozor na tu interpretaci. Ano, z toho hlediska. Ano, vypadá to úžasně. Někdo by jo, takový to propagandistický 92 % co byste ještě chtěli. Úspěšná transformace. Jo, takže ten průměr je deformován zeměmi, které byly tradičně na nižším stupni vývoje eh než my. To není nějaká nadávka nebo něco, to je prostě konstatování faktu. A zároveň tam velmi výrazně zkresluje to HDP. To znamená, u nás to HDP je podstatně vyšší, než to, co nám tady pak zůstává k rozdělení a tím pádem nám to enormě zkresluje mnoho statistik, včetně výdajů na zbrojení, e, včetně samozřejmě všech dalších poměrů, které se k HDP k HDP dělají. To znamená tady ta makroekonomická interpretace musí bejt jako velmi opatrná a posléze uvidíme, že máme eh a to máme zase to sdílíme se Slováky i s Maďary. Enormně velký rozdíl mezi úrovní mzdovou a mezi úrovní výkonovou, což je zase jeden znak závislé ekonomiky. Pojďme dál. Tak jakou máme dynamiku? Tak Česká republika za posledních pt let růst 1,3, což de facto jako jo, to je de facto stagnace. To znamená těch posledních pt let je fakticky ztracená pětiletka, jo, což je dáno do značné míry řáděním fialovy, e, fialovy vlády, jo. To jsou prostě ztracený eh ztracený roky. Slovensko taky poměrně slabý a Polsko ta dynamika je veliká. Jo, Polsko si udržuje dynamický růst poměrně dlouho kombinací řady opatření, z nichž některé jsme byli, bývaly mohli udělat a některý ne, protože nemáme tu velikost jako Poláci. Nicméně bych ještě k tomu růstu zmínila, že to není výkyv. To znamená Polsko má dlouhodobě velmi dobrou růstovou trajektorii. Proto taky tak dohání, jo, v tom HDP, jak jsme viděli ten poměr, tak tam vidíme, že skutečně oni skočili. Oni fakt skočili, využili výhody z velikosti mimo jiné. A Polsko bylo zároveň jedna z mála ekonomí, která dokázala odrazit krizi 2008. Jo, když si vzpomenete na velkou recesi, já to mám i ve svých knihách, tak prostě většina těch ekonomik šla dolů. U nás se k tomu ještě přidaly pak ty další úžasný škrty, že jo, druhá recese, Kalousek 2012, 2013 a Polás se tomuhle úspěšně vyhnuli a byli schopni to odrazit. To znamená, už tehdy bylo patrný, že Polsko má nějakou hospodářskou strategii, která je poměrně zajímavá a která mu umožňuje odrážet určitý nebo aspoň zeslabovat nějaký negativní vlivy, což by přesně ta hospodářská politika měla dělat. Jo, vy nezabráníte jako světový velký recesi, ale můžete mít mechanismy na to, abyste zeslabili její vliv a nenechali to do tý ekonomiky projít. Tak můžeme dál. Tak jak to vypadá z hlediska toho zahraničního zapojení? Eh, minimálně ty tři menší ekonomiky, my, Slovensko Maďarsko, eh, tak vždycky se u nás říkalo, že máme ten export jako hlavní motor, což není vždycky úplně zdravý. Eh, máme tam určité závislosti, které sdílíme a který nejsou nejsou vůbec dobrý a zase souvisí s tím modelem té takzvané závislé ekonomiky. To znamená, to, co sdílíme, je obrovská gravitační připoutanost vůči Německu. E, to mají i ty Poláci samozřejmě. Některé země tam maj ať třeba víc jako figuruje ten jižní směr, to znamená Balkán, Itálie, jo, když to my se držíme hodně eh hodně v sousedství. Ta to gravitační centrum silné ekonomiky je do značný míry přerozený, jo. To znamená, že jako když to necháte být a když jakoby se nesnažíte ovlivňovat cílevědomě zahraniční obchod, tak ono vám to prostě takhle vygeneruje, jo? A zároveň vám bude platit, že když ta ekonomika je relativně malá, což je ta našnuk středně velká, e, v rámci EU středně velká, v rámci světa malá, tak ona vám prostě se bude tendovat se s prominutím prostě koncentrovat na vaše blízké okolí, jo? To, co vám pomůže se rozpřáhnout, je zásadně politika státu. A to je to, co jsme uměli těch investičních celků. To znamená, tam jsme byli schopní zasahovat tady v Africe, v Asii, včetně Indie, včetně stavby úhelný elektrárny v Číně a samozřejmě i ta Latinská Amerika, jo. To znamená, tam vlastně bez státní podpory není dost dobře možný, aby ty firmy se rozpřáhly, jo. To ten přirozenej eh přirozený rádius pro ně bude někde prostě EU, samozřejmě s případným přesáhem někam k tomu Kazachstánu. Jo, zhruba, ale prostě dál už je to velmi obtížný na zpracování těch teritorií pro řekněme běžně středně velké české eh, české firmy, jo. To znamená tady jako bez tý zásadní státní podpory a nějakých prostě zakázek na úrovni stát stát se budete velmi těžko na ty trhy vracet, což je škoda. Bavili jsme se včera o globálním myu. My tam máme pořád dobrý jméno. Jo, ta značka Made in Čechoslovakia je tam prostě pořád pořád známá. Českou republiku tam nikdo moc nezná. Tak takže to máme první společný rys. Z toho samozřejmě platí, že pokud to gravitační centrum se dostane do velkých problémů, tak nějakým způsobem se to dotkne i vás. Buď to může být slabší zakázková činnost a nebo to to může samozřejmě být i v tom, že naopak těch zakázek bude více, protože to centrum vlastně si řeší vlastní vlastní problémy eh propouštěním a eh protože ta pracovní síla je tady tak levná, že i s vyššíma cenama energii pořád máte prostor pro zisk, že jo, což oni tady rozhodně mají. Tak takže Německo. Druhá věc je, všechny země kromě toho Polska e mají dominanci třídu, třída sedm. To je podle mezinárodní klasifikace prostě stroje a zařízení a dominujou nám tam auťáky. Jo, extrémně na Slovensku. Ke slovenskýmu profilu se ještě taky dostaneme. Eh, u Slovenska je to hrozně těžký, když jste hodně Slovensko je ještě, že jo, polovina jakoby ziska počtu obyvatel. Plus řekněme, že ta struktura pracovní síly není úplně ideální. Asi chápete, co tím chci říct. To znamená, eh, vybrat pro takovouhle zemi specializační profil je velice obtížný. Zase budu o tom ještě mluvit, ale Slovensko má obrovskou závislost na automobilovém eh průmyslu. Maďaři eh jsou zajímaví tím, že se vlastně za Orbána snažili prostě v rámci možností provádět diverzifikaci. To znamená elektroaťáky, baterie a diverzifikace východním směrem. To znamená kooperace zejména e zejména s Čínou. Polsko má ten export mnohem hezčí z hlediska prostě v její hře a v řadě ohledů má i evropsky silnou silnou pozici. E jsou to samozřejmě možnosti ekonomiky, která je trošku větší, ale hlavně možnosti ekonomiky, která má podstatně větší vliv státu, než jak se u nás často často prezentuje. Eh, proč je problém export jako motor? No ano, malé ekonomiky mají tendenci se takhle vyvíjet, ale zase nemusíte jako tomu úplně podléhat. Má to svá velká rizika. Zaprvé z pozice země, jako je Česká republika, Slovensko, Maďarsko, absolutně neovlivníte ani to, co se dělá v gravitačním centru v Německu, že jo. Naopak to na vás spadne a už vůbec neovlivníte to, jak se mění světová ekonomika. To znamená, vy jste neustále pod tlakem přizpůsobovat se, což někdy může bejt jako zdravý, že to vykonává určitej tlak třeba na firmy, aby jako nebohatli jenom z toho, že je levná koruna vůči euroru třeba, [frknutí] ale prostě má to svoje limity, jo. To znamená jako dělá vám to prostě intenzivní tlak, který vám může tu ekonomiku i poměrně dost deformovat, třeba z hlediska mest. A to je právě to. Ve chvíli, kdy jste silně exportní ekonomika, to znamená, my máme ze Slováky ten poměr exportu k HDP někde kolem 80 %. Není to podíl, je to poměr. Tak ono to vlastně znamená, že ten pohled na mzdy je tím taky ovlivněn. Prostě když máte tu ekonomiku silně exportní, tak mzdy jsou velmi často a přibírá to i řada takzvaných ekonomů, že ty mzdy jsou chápány jako nákladová položka a tím pádem jako problém, jo. To znamená, neměly by jako moc růst a je potřeba dělat opatření, je jich celá řada, změny zákonníků práce, zničení odborů, nerespektování tripartity a tak dále a tak dál. minimální mzda, jo? Eh, aby ty mzdy jako moc nerostly, abyste si nechávali tu cenovou cenovou výhodu. Naopak a to uvidíme u Polska, když berete, že mzdy jsou možná náklad, ale jsou taky zdrojkupní síly pro vaše domácí zboží, tak v tu chvíli ta hospodářská politika vypadá úplně jinak. A tohle to bych chtěla, abyste jako trošku vnímali, že je velký rozdíl v tý filozofii toho, jakým způsobem přistupuju přistupuju k těm k těm mzdám. Tak můžeme dál. Jo. E tady máme tady máme průmyslovou e produkci. Tak a tady vidíme velký rozdíly mezi těma zeměma. Vidíme, že Polsko se drží. My se tak nějak potácíme, že ještě jako se držíme. My jsme teď zaznamenali docela zajímavou diverzifikaci. směrem k některým zemím, řekněme severní Afriky. Oni nám tam figuruje Maroko. Teď mě napadá, už hráli ten fotbal proti Francii nebo ne? Jak to dopadlo? >> 2:0 Francie vyhrál. >> Jo. No já fandím globálnímu jihu, jak jste pochopili. Jo, vyhrála Francie. No to je strašný. No nic, co jste mi ani neměli říkat. Pardon. Jo. A my se držíme, ale všimněte si, Slovensko a Maďarsko, tam jsou propady, propady průmyslu, což velmi silně souvisí s těmi problémy, které obě ty ekonomiky, obě ty ekonomiky zažívají. Eh, samozřejmě ten pokles u toho u toho Německa je je taky jako poměrně eh silně patrný. Eh, ty řekněme, že prostě to Německo a jeho okolí eh z toho gravitačního pole prostě zažívají velký problémy a otázky jakým způsobem dál. To znamená, co se bude vyrábět, jak se to bude vyrábět a kam to bude směřovat. Jo, tyhlety základní vzorce se mění a bohužel teda eh minimálně z té politické rovině se Německo snaží profilovat jako zbrojní velmoc. Já bych připomněla, že z hlediska statistiky Sypry, e, Stoplovského institutu pro výzkum míru vlastně z hlediska výdajů na zbrojení jsou Němci na čtvrtý pozici už. Jo, což teda mě je z toho jemně nevolno, docela dost nevolno. To znamená, je to snaha o změnu profilu. Eh, takže my jsme ve velice zajímavý situaci, kdy eh Německo se snaží nějak změnit profil svý ekonomiky, což když to dělá větší země, tak to má vždycky dopady, jo, buď minimálně na region a někdy i globální. To znamená, když Čína bude měnit výrazněji svůj model, tak to pocítíme všichni i a pokud to dělají Spojený státy nebo se o to pokouší velice nešťastným způsobem, teda, tak to samozřejmě pocítíme taky, ale tím pádem eh všechny ty tři země, jak uvidíme, my, Slovensko, Maďarsko, prostě my ho musíme změnit taky. Respektive měli jsme to udělat už dávno. Ty modely jsou zoufale přežitý. Zase dostanu se ještě k tomu eh podrobněji. Tak pojďme dál. Jo, tady máme nějaký základní komponenty, na základě čeho ta ekonomika roste, e, nebo neroste. Eh, Polsko má tu zásadní jednu velkou výhodu a sice je, že prostě má velkej vnitřní trh. To je obrovská výhoda. Obrovská, kterou my prostě přirozeně nedisponujeme. Polácií mají, ale jedna věc je to mít a druhá věc je umět to využít. To znamená, Poláci dělali systematicky chytrou a zároveň odvážnou politiku, aby si tu kupní sílu prostě na svý ekonomice udrželi a ve chvíli, kdy máte tu vnitřní poptávku, tak ta ekonomika začíná bejt pěkně odolná, jo, ona drží. Což je přesně to, co mají Poláci. To znamená, oni začli kombinovat nabídkovou stranu. To znamená vyrábět lokální zboží, včetně kvalitních lokálních potravin ve svých vlastních řetězcích a na druhý straně podporovat tu poptávku, což uvidíme za chvíli. To je velmi silně ta otázka zvyšování minimální mzdy a celkově tlak na růst mest v ekonomice. My v tuhle chvíli jako Česká republika eh rosteme eh rosteme díky spotřebě. Teďkon jsem se dívala třeba na maloobchodní tržby. Ta já bych úplně jako nebyla, zase bych z toho neskákala 4 m. Souvisí to hodně s tím, že ta spotřeba dostala za fialovy vlády neskutečný úder. Měli jsme jeden z nejhlubších propadů spotřeby vůbec v rámci zemí OECD, protože nechali tu inflaci totálně do té ekonomiky protéct. To znamená, my v tuhle chvíli doháníme tu spotřebu, která se tak propadla v těch letech 22 eh 20 23. Tak můžeme dál. Tak a teď se dostáváme k tématu, kterému já se věnuju věnuju samozřejmě eh dlouhodobě a to je mzdová úroveň. Tak protože jedna věc je, že máme nějaký HDP na obyvatele, je dobré ten ukazatel znát a je dobré znát jeho limity, jo, ale lidé nežijí z HDP. Většina lidí žije ze mzdy. Jo. Potom samozřejmě máme určitý patologický rysy v český ekonomice, které nám ukazují, že čím dál se tady prostě zvyšuje ta role eh samozřejmě renty a a příjmu z majetku a podobně, ale prostě ještě pořád platí, že většina lidí žije ze mzdy a že dominantním zdrojem kupní síly je mzda. Zase tady máme průměr EU, takže to už víme, co to znamená. ten průměr nám to jakoby hezky, řekněme snižuje nebo opticky nám to trochu trochu deformuje a zase to máme ale v tý kupní síle, což si myslím, že je skutečně z hlediska mezinárodní porovnání podstatně lepší než používat kruzový přepočty. Já ty kruzový přepočty beru s velkou, ale velkou rezervou, takže jak to jde, tak používám taky semaparitu. Tak a jestli si možná pamatujete na ty předchozí čísla k tomu k tomu HDP, takže jsme měli 92 %, že jo, a mzdově máme 74. E tohle je dominantně jako ne že by to nebyl problém Polska Maďarska, ale ten rozdíl je podstatně menší. My vlastně ze všech těhle zemí máme největší obří rozdíl mezi hospodářským výkonem a mezi mzdovou úrovní. Platí to dlouhodobě. Já už jsem to popisovala a počítala. Já jsem to teda počítala k Německu, jo, protože mi to přišlo i vzhledem k tomu napojení relevantnější, ale prostě platí, že tady je opravdu obrovská propast a eh to, co mě trápí, je, že ta propast vlastně nikoho moc nezajímá, jo. To znamená, tohle je typicky téma pro odbory, jako pro koho jinýho už teda, jo? To znamená, že na jedné straně tady se vytvoří toho mnoho. Ta ekonomika je produktivní, je výkonná. K produktivitě se taky možná ještě dostanu, ale je produktivní, je výkoná, ale na těch mzdách se to odráží velmi nedostatečně. Velmi nedostatečně. E, ten rozdíl vůči Německu se prostě dlouhodobě pohybuje kolem nějakých 25% bodů v Paritě, teda zase. a eh ukazuje ukazuje nám prostě vlastně ten efekt toho dlouhodobýho odlivu zisků z ekonomiky a eh včetně teda toho oficiálně evidovanýho odlivu a vedle toho samozřejmě i toho i toho neoficiálního přes ty různé kanály, o kterých jsme taky v rámci solidarity měli už některé přednášky a a diskutovali jsme, jo. Eh, Maďarsko a Slovensko také, ale ne v tak intenzivní míře jako jako Česká republika. Jo. Tak znamená jakoby tady z těhletěch čtyř v tomhletom taky držíme eh držíme eh jednoznačně jednoznačně primát. Eh to znamená je tu je tu rozpor mezi tím, jaký je ekonomický výkon a co z toho mají ti, kteří se na tom výkonu podílejí. Jo. To znamená, my skutečně, jak já vždycky říkám, tak výrazným způsobem přispíváme nebo jsme přispívali k sociálnímu směru v Německu. A to myslím naprosto vážně, jo, to není nějak jako nadnesený eh nadnesený výrok, ale opakuju znova, není to politický téma. Není to politický téma a to do značný míry i proto, protože my pořád, přestože nevyužíváme vůbec jako svýho potenciálu, tak my hrozně moc žijeme z toho akumulovanýho bohatství a z toho náskoku obrovskýho, který jsme měli eh v tom v tom roce 890. Ta role toho akumulovaného bohatství je podstatně vyšší, než se může zdát. To znamená, je to otázka vlastnictví bytů, vlastnictví druhý nemovitosti, jo, úspory v rodině to můžou bejt, ale zejména ta hlediska prostě vlastnictví nemovitostí je tady klíčová a do značný míry nám to tlumí ty sociální konflikty ve společnosti, jo? Ono to funguje jako tlumič. To znamená, přesto, že některý ty veličiny, co jsou teď toho tokového typu, nám ukazují na velmi špatnou dostupnost bydlení, na nějaké extrémní přímo jevy v té politice bydlení, tak tohleto je tohle funguje prostě jako tlumič a zase má to své politické konsekvence. Totéž Německo. Totéž Německo, jo, protože kdybyste soudili podle toho aktuálního vývoje, tak byste si řekli, jak to, že AfD nemá 60 %. ten tlumič je to akumulovaný bohatství, když ještě těm dětem je co předat z tý minulý generace, jo, která prostě neakumulovala v těch poválečních letech. To skončí samozřejmě, ale teď to ještě tlumí, jo. Takže tohleto, tohle ty věci nepodceňovat. Tam, kde samozřejmě už to akumulované bohatství eh zmizelo, no, tak což budou z velký části třeba Spojený státy, otázka migrace a tak dále, no tak tam to potom má velmi výrazný politický dopady, jo, ale abychom si jenom uvědomili, jak tyhlety věci fungujou. To znamená, něco jinýho je, když se podívám na ty tokový veličiny, jo, teď co se děje posledních pět let, ale když vezmu v úvahu, co všechno ta ekonomika naakumulovala z hlediska znalostí, dovedností, infrastruktury, jo, to znamená na čem všem má stavět. Jo, mně se vždycky strašně líbí, jak říká, ty strašný králíkárny, [odkašlání] co se postavily. No, to byla situace, kdy se prostě v těch 80. letech stavělo i třeba 100 000 bytů ročně. Já jedný v tý králíkárně bydlím, jo, a teď se přestěhovali nový sousedé k nám a za králíkárnu zaplatili 8,5 milionu, jo, takže jenom abysme si jako uvědomili, jak obrovský to akumulovaný bohatství v tomhle ohledu je a jakou důležitou roli to má. V tomhle případě i sociální stabilizátor. Můžeme dál. Tak nemohla jsem vynechat minimální minimální mzdu. Důležité je říci, že ve všech těhletěch zemích je velmi slabá odborová organizovanost, což samozřejmě není žádná náhoda. Je to do značné míry i záměr, který je daný e velmi intenzivním vlivem nadnárodních frem, což byla vlastně ta eh transformační cesta. a taky se na to ještě společně podíváme, ale e ta odborová organizovanost je velice je velice nízká a některý ty čísla jsou skoro na úrovni třeba Spojenejch států, jo, to znamená velmi eh velmi slabé. Potom se můžem samozřejmě pobavit s proč to tak eh proč to tak je a jestli s tím se dá něco dělat. Ale z hlediska hospodářské politiky, jinak je to teda úkol pro ty odbory, jestli vůbec jako je možné tu aktivitu z dola obnovit. Já si myslím, že je, ale zároveň to znamená, že vlastně ta klíčová rozhodnutí o podobě eh minimálně politiky z hlediska nějaké řekněme mzdové politiky, jsou činěna shora. To znamená ten dolní tlak je tady poměrně dosti slabý. Může se týkat třeba jednotlivých firem, ale nemá to celoplušné silné působení. E tady samozřejmě vidíme, že to Maďarsko má tu minimální mzdu jako odstupňovanou, jak jsem zjistila. To znamená, že jako podle vzdělání potom může bejt vyšší, nižší, ale eh tady nám jako velmi výrazně trčí to Polsko a to je to je důležité říct, protože právě Polsko udělalo ten odvážný krok asi v posledních, mám pocit, nějakých pěti, šesti letech prostě a šlo je na masivní zvyšování minimální mzdy, kdy během asi tí let, já to tady někde mám čtyř let, zvýšili tu minimální mzdu o 60 %. Jo, takže udělali zase skok. Oni dělají tu politiku skoků. Jo, my to máme takový, jak to mám říct slušně? Já nechci říct připosraný, pardon, ale prostě gradualistický velmi, když to oni to udělají pink, jo. Eh, proč to Poláci udělali? Samozřejmě má to nějakou svojí sociální dimenzi, o tom o tom žádná, ale druhá věc je, že chtějí, aby ta jejich velká ekonomika měla dostatečnou kupní sílu. To znamená, aby ta min a aby tam prostě byl odbyt pro ty domácí výrobky. a zároveň ví, že ten vnitřní trh je natolik velký, že je schopen udržet sám sebe. Takže za mě, za mě chytrej krok. Samozřejmě minimální mzda je jeden z nástrojů, jakým způsobem budete vytlačovat ty zahraniční zisky, že jo, protože když tlačíte na Růsmest, třeba přes ono to jde dělat i jinak, jo, ale tohle je takovej jako nástroj, který se používá v těchhle zemích. Dá se to dělat i jinými způsoby. E, můžem potom popovídat, to je jich vícero, ale prostě tohle je takovej klasickej jako z hlediska hospodářský politiky, tak samozřejmě potom tlačíte na ten rů smez v tý ekonomice celkově a tím pádem můžete snižovat míru zisku těch nadnárodních firem, jo? To znamená, vy vlastně v tom přerozdělování mezi kapitálem a prací pošoupnete tu práci, aby ten kapitál toho neměl tolik. Jo, tady je ale ta výhoda teda, že Polsko vlastně se domnívalo podle mě správně, že se jim to protočí na tom vnitřním trhu. To znamená, že se jim to udrží samo o sobě. Něco jinýho je, když byste začali hodně zvyšovat minimální minimální mzdu a zároveň třeba vaši obyvatelé měli intenzivní preferenci pro zahraniční zboží, to odteče pryč, jo, a nebo prostě jste určitý věci jakoby vůbec nevyráběli, protože jste si nechali zdeformovat zdeformovat trh, třeba řetězci ze zahraničí, že, které mají tendence nabízet zahraniční zboží a podobně. To znamená, tohle je promyšlený v tom, že máte v souladu tu poptávku i nabídku, jo? A na obojím ty poláci pracovali dlouhodobě a systematicky, takže se jim to pěkně potkalo. Ano, velikost, na velikosti záleží v tomhle případě a samozřejmě, když ta ekonomika je větší, tak to skýtá určité výhody, které prostě my úplně mít nemůžeme. Ale přesto si myslím, že jak Česká republika, Slovensko i Maďarsko mají podstatně nevyužitý potenciál z hlediska tý lokální ekonomiky. To znamená z hlediska toho, aby se ta poptávka eh střetla s tou domácí kvalitní nabídkou, což se týká nejenom ceny kvality, ale samozřejmě obecně otázky otázky preferencí. Eh a tam samozřejmě uvidíme, že nějaký to národní cítění nebo lokální cítění hraje velkou roli a to bude další velká výhoda Polska, kterou má. Pojďme dál. Tak ano, Polsko se jo, tady to máme. Já jsem si to zpamatovala dobře. My máme nově systém vazby na průměrnou průměrnou mzdu a a Polsko teda se vydalo touhletou